2. Korinťanům
4 Proto se nevzdáváme. Máme totiž tuto službu díky milosrdenství, které nám bylo projeveno. 2 Zřekli jsme se ostudných, nečestných* věcí, nejednáme vychytrale ani nepřekrucujeme Boží slovo,+ ale tím, že zjevujeme pravdu, se před Bohem doporučujeme každému lidskému svědomí.+ 3 Pokud je tedy dobrá zpráva, kterou oznamujeme, zahalená, pak je zahalená pro ty, kdo hynou, 4 pro nevěřící, kterým bůh tohoto systému*+ zaslepil mysl,+ aby na ně nezazářilo světlo* slavné dobré zprávy o Kristu,+ který je Božím obrazem.+ 5 Vždyť nekážeme o sobě, ale o Ježíši Kristu jako Pánu a o sobě jako vašich otrocích pro Ježíše. 6 Je to totiž Bůh, kdo řekl: „Ať ze tmy zazáří světlo“+ a zazářil na naše srdce, aby je osvítil+ slavným poznáním Boha skrze Kristův obličej.
7 Tento poklad+ ale máme v hliněných nádobách,+ aby bylo vidět, že ta mimořádná síla pochází od Boha, a ne z nás.+ 8 Ze všech stran jsme pod tlakem, ale ne stísněni tak, že se nemůžeme hnout, jsme bezradní, ale ne úplně bez východiska,*+ 9 jsme pronásledováni, ale ne opuštěni,+ jsme sráženi, ale ne zničeni.+ 10 Na svém těle stále zakoušíme hrozbu smrti jako Ježíš,+ aby byl na našem těle zjevný i Ježíšův život. 11 My, kteří žijeme, jsme totiž kvůli Ježíšovi stále vystavováni smrti,+ aby byl Ježíšův život zjevný na našem smrtelném těle. 12 V nás tedy pracuje smrt, ale ve vás život.
13 Protože máme stejného ducha víry, o kterém je napsáno: „Věřil jsem, a proto jsem mluvil“,+ i my věříme, a proto mluvíme. 14 Víme totiž, že ten, kdo vzkřísil Ježíše, vzkřísí stejně jako Ježíše i nás a přivede nás před něj spolu s vámi.+ 15 Vždyť to všechno je pro vás, aby se hojná nezasloužená laskavost projevovala v ještě větší míře, když mnoho dalších lidí děkuje Bohu a tak mu přináší slávu.+
16 Proto se nevzdáváme. Náš vnější člověk sice chátrá, ale náš vnitřní člověk se den za dnem obnovuje. 17 Vždyť i když utrpení* trvá jen chvilku a je lehké, přináší nám slávu, která všechno převyšuje* a je věčná.+ 18 Přitom se nezaměřujeme na to, co je vidět, ale na to, co není vidět.+ Co je vidět, je totiž dočasné, ale co není vidět, je věčné.