Pátá kniha Mojžíšova — (Deuteronomium)
1 To jsou slova,* která mluvil Mojžíš k celému Izraeli v jordánském kraji+ v pustině, na pouštních pláních* před Sufem,* mezi Paranem+ a Tofelem a Labanem a Chacerotem+ a Dizahabem; 2 je to jedenáct dní od Chorebu cestou hory Seir do Kadeš-barneje.+ 3 A stalo se, že ve čtyřicátém+ roce, v jedenáctém měsíci, prvního toho měsíce, mluvil Mojžíš k izraelským synům podle všeho, co mu pro ně přikázal Jehova, 4 když porazil krále Amorejců Sichona,+ který bydlel v Chešbonu, a bašanského krále Oga,+ který bydlel v Aštarotu,+ v Edrei.+ 5 V jordánském kraji v moabské zemi se Mojžíš ujal vysvětlování tohoto zákona+ a řekl:
6 „Jehova, náš Bůh, k nám mluvil na Chorebu+ a řekl: ‚Už jste dost dlouho bydleli v tomto hornatém kraji.+ 7 Obraťte se a vydejte se na cestu a jděte do hornatého kraje Amorejců+ a ke všem jejich sousedům v Arabě,*+ hornatém kraji,+ a Šefele* a Negebu*+ a na mořském pobřeží,+ [do] země Kananejců+ a [do] Libanonu,+ až k velké řece, řece Eufrat.+ 8 Vidíte, opravdu kladu před vás tu zemi. Vejděte a vezměte do vlastnictví zemi, o níž přísahal Jehova vašim otcům, Abrahamovi, Izákovi+ a Jákobovi,+ že ji dá jim a po nich jejich semeni.‘*+
9 A právě v té době jsem přistoupil k tomu, abych vám řekl toto: ‚Nejsem schopen vás nést sám.+ 10 Jehova, váš Bůh, vás rozmnožil, a hle, dnes je vás co do množství jako nebeských hvězd.+ 11 Kéž vás Jehova, BŮH vašich praotců, zvětší tisíckrát tolik,+ než vás je, a kéž vám požehná,+ právě jak vám slíbil.+ 12 Jak mohu sám nést to břemeno, [jímž] jste, a ten náklad, [jímž] jste, a vaše hádky?+ 13 Přiveďte moudré a rozvážné+ a zkušené+ muže ze svých kmenů, abych je nad vámi dosadil jako hlavy.‘+ 14 Na to jste mi odpověděli a řekli: ‚Věc, o níž jsi mluvil, že [ji] máme udělat, je dobrá.‘ 15 Vzal jsem tedy hlavy vašich kmenů, muže moudré a zkušené, a dosadil jsem je nad vámi jako hlavy, velitele* tisíců a velitele set a velitele padesáti a velitele deseti a úředníky vašich kmenů.+
16 A přikročil jsem k tomu, abych právě v té době přikázal vašim soudcům a řekl: ‚Když máte slyšení* mezi svými bratry, budete soudit se spravedlností mezi mužem a jeho bratrem nebo jeho cizím usedlíkem.+ 17 Nebudete v soudu straničtí.*+ Měli byste vyslechnout maličkého stejně jako velkého.+ Nezaleknete se kvůli nějakému muži,+ neboť soud patří Bohu;+ a případ, který je pro vás příliš těžký, byste měli předložit mně, a já jej vyslechnu.‘+ 18 A přistoupil jsem k tomu, abych vám přikázal právě v té době všechny věci, které byste měli dělat.
19 Potom jsme odtáhli od Chorebu a pochodovali celou tou velkou a bázeň vzbuzující pustinou,+ kterou jste viděli, cestou hornatého kraje Amorejců,+ právě jak nám přikázal Jehova, náš Bůh; a nakonec jsme přišli do Kadeš-barneje.+ 20 Nyní jsem vám řekl: ‚Došli jste do hornatého kraje Amorejců, který nám dává Jehova, náš Bůh.+ 21 Viz, Jehova, tvůj Bůh, ti tuto zemi zanechal.+ Vytáhni, vezmi [ji] do vlastnictví, právě jak k tobě mluvil Jehova, BŮH tvých praotců.+ Neboj se ani se neděs.‘+
22 Všichni jste se však přiblížili ke mně a řekli: ‚Nech přece, ať pošleme před sebou muže, aby pro nás prozkoumali tu zemi a přinesli nám zpět slovo o cestě, kterou bychom měli vyjít, a [o] městech, ke kterým přijdeme.‘+ 23 Nuže, ta věc se prokázala být dobrá v mých očích, takže jsem vzal dvanáct vašich mužů, za každý kmen jednoho.+ 24 Potom se obrátili a vyšli do hornatého kraje+ a dostali se až k říčnímu údolí Eškol+ a vyzvídali v něm. 25 A přistoupili k tomu, aby vzali do ruky trochu plodů té země+ a aby nám je přinesli dolů, a přinesli nám zpátky slovo a řekli: ‚Země, kterou nám dává Jehova, náš Bůh, je dobrá.‘+ 26 Ale nepřáli jste si vyjít+ a začali jste se chovat vzpurně proti nařízení Jehovy, svého Boha.+ 27 A stále jste reptali ve svých stanech a říkali: ‚Protože nás Jehova nenáviděl,+ proto nás vyvedl z egyptské země,+ aby nás vydal do ruky Amorejců, aby nás vyhladil.+ 28 Kam vycházíme? Naši bratři způsobili, že naše srdce roztála,+ když řekli: „Viděli jsme tam lid větší a vyšší, než jsme my,+ města velká a opevněná k nebesům+ a také syny Anakim.“‘+
29 Řekl jsem vám tedy: ‚Nebudete otřeseni ani se kvůli nim nebudete bát.+ 30 Před vámi jde Jehova, váš Bůh. Bude za vás bojovat+ podle všeho, co s vámi činil v Egyptě před vašima vlastníma očima,+ 31 a v pustině,+ kde jsi viděl, jak tě Jehova, tvůj Bůh, nesl,+ právě jako nese muž svého syna, po celé cestě, kterou jste kráčeli, až jste došli na toto místo.‘+ 32 Ale navzdory tomuto slovu jste neuvěřili Jehovovi, svému Bohu,+ 33 který šel cestou před vámi, aby pro vás vyzvěděl místo [kde] se utábořit,+ v noci ohněm, abyste viděli, jakou cestou byste měli jít, a za dne oblakem.+
34 Celou dobu slyšel Jehova hlas vašich slov. Rozhořčil se tedy a přísahal+ a řekl: 35 ‚Ani jeden z těchto mužů této zlé generace neuvidí dobrou zemi, o níž jsem přísahal, že [ji] dám vašim otcům,+ 36 kromě Kaleba, syna Jefunneho.+ Ten ji uvidí a jemu a jeho synům dám zemi, po které šlapal, kvůli tomu, že plně následoval Jehovu.+ 37 (Dokonce i proti mně se Jehova kvůli vám popudil a řekl: „Také tam nevejdeš.+ 38 Jozue,* syn Nunův, který stojí před tebou, ten tam vejde.“+ Jeho posílil,+ protože on způsobí, aby ji Izrael zdědil.) 39 Pokud jde o vaše maličké, o nichž jste řekli: „Stanou se [předmětem] drancování!“,+ a vaše syny, kteří dnes neznají dobré ani špatné, ti tam vejdou a jim ji dám, a vezmou ji do vlastnictví. 40 Pokud jde o vás, vy změňte svůj směr a odtáhněte do pustiny cestou Rudého moře.‘+
41 Na to jste odpověděli a řekli jste mi: ‚Zhřešili jsme proti Jehovovi.+ My — my vytáhneme a budeme bojovat ve shodě se vším, co nám Jehova, náš Bůh, přikázal.‘ Opásali jste se tedy každý svými válečnými zbraněmi a pokládali jste za snadné vytáhnout na horu.+ 42 Ale Jehova mi řekl: ‚Řekni jim: „Nevytáhnete a nebudete bojovat, protože nejsem ve vašem středu,+ abyste nebyli poraženi před svými nepřáteli.“‘+ 43 Mluvil jsem k vám tedy, a nenaslouchali jste, ale začali jste se chovat vzpurně+ vůči Jehovovu nařízení a celí jste se rozpálili, a pokusili jste se vytáhnout na horu.+ 44 Potom vám vyšli vstříc Amorejci, kteří bydleli na té hoře, a honili vás,+ právě jak to dělají včely, a rozptýlili vás v Seiru* až po Chormu.+ 45 Poté jste se vrátili a začali jste plakat před Jehovou, ale Jehova vašemu hlasu nenaslouchal+ ani vám nedopřál sluchu.+ 46 Bydleli jste proto v Kadeši mnoho dnů, tolik dnů, co jste tam opravdu bydleli.+
2 Potom jsme se obrátili a odtáhli do pustiny cestou Rudého moře, právě jak ke mně Jehova mluvil;+ a mnoho dnů jsme obcházeli horu Seir. 2 Nakonec mi Jehova řekl: 3 ‚Už jste dost dlouho obcházeli tuto horu.+ Změňte svůj směr k severu. 4 A přikaž lidu a řekni: „Procházíte pomezím svých bratrů,+ synů Esaua,+ kteří bydlí v Seiru;+ a budou se kvůli vám bát+ a budete velmi opatrní. 5 Nepouštějte se s nimi do rozepře, protože vám z jejich země nedám ani na šířku chodidla nohy; protože horu Seir jsem dal jako državu Esauovi.+ 6 Budete jíst potravu, kterou snad od nich koupíte za peníze; a budete také pít vodu, kterou snad od nich nakoupíte za peníze.+ 7 Jehova, tvůj Bůh, ti totiž požehnal v každém skutku tvé ruky.+ Dobře ví o tvém chození velikou pustinou. Jehova, tvůj Bůh, byl s tebou těchto čtyřicet+ let. Nic ti nechybělo.“‘+ 8 Procházeli jsme tedy dál, pryč od našich bratrů, synů Esaua,+ kteří bydlí v Seiru, od cesty Arabou,+ od Elatu a od Ecjon-geberu.+
Potom jsme se obrátili a procházeli dál cestou pustiny Moabu.+ 9 Tehdy mi Jehova řekl: ‚Neobtěžuj Moab ani se s nimi nepouštěj do války, protože ti z jeho země nedám jako državu nic, neboť Ar+ jsem dal jako državu synům Lota.+ 10 (V dřívějších časech v ní bydleli Emim,*+ lid velký a početný a vysoký jako Anakim.+ 11 Pokud jde o Refaim,+ ti byli také považováni za podobné Anakim,+ a Moabci jim říkávali Emim. 12 A v Seiru bydleli v dřívějších časech Chorijci,+ a synové Esaua+ přistoupili k tomu, aby je zbavili vlastnictví a aby je před sebou vyhladili a aby bydleli na jejich místě+ právě tak, jak Izrael učiní zemi, jež je jeho državou, kterou jim Jehova jistě dá.) 13 Teď vstaňte a vydejte se přes říční údolí Zered.‘ Překročili jsme tudíž říční údolí Zered.+ 14 A dnů, kdy jsme šli z Kadeš-barneje, než jsme překročili říční údolí Zered, bylo třicet osm let, dokud celá generace válečníků zprostřed tábora nedospěla ke svému konci, právě jak jim Jehova přísahal.+ 15 A Jehovova ruka+ se také prokázala být na nich, aby je zprostřed tábora zneklidňovala, dokud nedospěli ke svému konci.+
16 A jakmile všichni válečníci zprostřed lidu vymřeli,+ stalo se, že 17 Jehova ke mně mluvil dále a řekl: 18 ‚Dnes míjíš území Moaba, to je Ar,+ 19 a dostaneš se blízko před syny Ammona. Neobtěžuj je ani se s nimi nepouštěj do rozepře, protože ti nedám nic ze země synů Ammona jako državu, neboť jsem ji dal jako državu synům Lota.+ 20 Bývala také považována za zemi Refaim.+ (V dřívějších časech v ní bydleli Refaim, a Ammonité jim říkávali Zamzummim. 21 Byli velkým a početným a vysokým lidem jako Anakim,+ a Jehova je před nimi vyhlazoval,+ aby je zbavili vlastnictví a bydleli na jejich místě; 22 právě tak, jako učinil pro syny Esaua, kteří bydlí v Seiru,+ když před nimi vyhlazoval Chorijce,+ aby je zbavili vlastnictví a bydleli na jejich místě až do tohoto dne. 23 Pokud jde o Avvim,+ kteří bydleli v osadách až po Gazu,+ Kaftorim,+ kteří přišli z Kaftoru,+ je vyhladili, aby bydleli na jejich místě.)
24 Vstaňte, odtáhněte a překročte říční údolí Arnon.+ Vidíš, dal jsem ti do ruky chešbonského krále Sichona,+ Amorejce. Začni tedy brát do vlastnictví jeho zemi a pusť se s ním do války. 25 Tento den začnu klást děs z tebe a strach z tebe před národy pod celými nebesy, které o tobě uslyší zprávu; a vskutku budou znepokojeny a budou mít kvůli tobě bolesti, jako jsou porodní.‘+
26 Potom jsem poslal z pustiny Kedemot+ posly k chešbonskému králi Sichonovi+ se slovy míru+ a řekl jsem: 27 ‚Nech mě projít svou zemí. Budu kráčet jen po cestě.* Neobrátím se napravo ani nalevo.+ 28 Jakou potravu mi prodáš za peníze, [takovou] budu jíst; a jakou vodu mi dáš za peníze, [takovou] budu pít. Jen mě nech pěšky projít,+ 29 právě tak, jako mi učinili synové Esaua bydlící v Seiru+ a Moabci+ bydlící v Aru, dokud nepřejdu Jordán do země, kterou nám dává Jehova, náš Bůh.‘+ 30 A chešbonský král Sichon nás nenechal přes sebe projít, protože Jehova, tvůj Bůh, nechal jeho ducha, aby se zatvrdil,+ a jeho srdce, aby ztvrdlo, aby ho vydal do tvé ruky, právě jako v tento den.+
31 Na to mi Jehova řekl: ‚Podívej se, začal jsem Sichona a jeho zemi zanechávat tobě. Začni brát jeho zemi do vlastnictví.‘+ 32 Když Sichon, on a všechen jeho lid, vytáhl, aby se s námi střetl v bitvě u Jahacu,+ 33 tehdy nám ho Jehova, náš Bůh, zanechal,+ takže jsme porazili jeho a jeho syny* a všechen jeho lid.+ 34 A dobyli jsme právě v té době všechna jeho města a zasvětili každé město zničení,+ muže a ženy a děťátka. Nenechali jsme žádného přežijícího. 35 Jen domácí zvířata jsme vydrancovali pro sebe, spolu s kořistí měst, která jsme dobyli.+ 36 Od Aroeru,+ který je na okraji říčního údolí Arnon, a [od] města, které je v říčním údolí, až po Gilead se pro nás žádné městečko neprokázalo být příliš vysoko.+ Jehova, náš Bůh, nám je všechna zanechal. 37 Jenom jsi nešel k zemi synů Ammona,+ k celému okraji říčního údolí Jabbok,+ ani k městům hornatého kraje ani k čemukoli, o čem dal příkaz Jehova, náš Bůh.
3 Potom jsme se obrátili a vyšli jsme cestou Bašanu. Na to bašanský král Og,+ on a všechen jeho lid, vytáhl, aby se s námi střetl v bitvě u Edrei.+ 2 Jehova mi tedy řekl: ‚Neboj se ho,+ neboť ti jistě vydám do ruky jeho a všechen jeho lid a jeho zemi; a učiníš mu, právě jako jsi učinil Sichonovi, králi Amorejců,+ který bydlel v Chešbonu.‘ 3 Jehova, náš Bůh, nám tudíž vydal do ruky také bašanského krále Oga a všechen jeho lid, a bili jsme ho, až mu nezůstal žádný přežijící.+ 4 A dobyli jsme právě v té době všechna jeho města. Neprokázalo se být ani jedno městečko, které bychom jim nevzali, šedesát měst,+ celý kraj Argob,+ Ogovo království v Bašanu.+ 5 Všechno to byla města opevněná vysokou zdí, dveřmi a závorou, kromě velmi mnoha venkovských městeček. 6 Zasvětili jsme je však zničení,+ právě jako jsme učinili chešbonskému králi Sichonovi, když jsme zasvětili zničení každé město, muže, ženy a děťátka.+ 7 A vydrancovali jsme pro sebe všechna domácí zvířata a kořist měst.+
8 A právě v té době jsme přistoupili k tomu, abychom vzali zemi z ruky těch dvou králů Amorejců,+ kteří byli v jordánském kraji, od říčního údolí Arnon+ až k hoře Hermon+ 9 (Sidonci nazývali Hermon Sirjon,+ a Amorejci ho nazývali Senir),*+ 10 všechna města náhorní plošiny a celý Gilead a celý Bašan až po Saleku+ a Edrei,+ města Ogova království v Bašanu. 11 Jenom bašanský král Og totiž zůstal z toho, co zbylo z Refaim.+ Pohleď, jeho máry byly železné máry.* Nejsou snad v Rabbě+ synů Ammona? Devět loket* je jejich délka a čtyři lokte jejich šířka, podle lokte člověka. 12 A vzali jsme právě v té době do vlastnictví tuto zemi; od Aroeru,+ který je u říčního údolí Arnon, a* polovinu hornatého kraje Gilead, a jeho města jsem dal Rubenovcům a Gadovcům.+ 13 A zbytek Gileadu+ a celý Bašan+ Ogova království jsem dal polovině kmene Manasse. Což se celý kraj Argob+ z celého Bašanu nenazývá země Refaim+?
14 Jair,+ syn Manasseho, vzal celý kraj Argob+ až po hranici Gešurovců+ a Maakaťanů+ a přistoupil k tomu, aby nazval ty bašanské vesnice* svým vlastním jménem, Chavvot-jair,*+ až do tohoto dne. 15 A Makirovi+ jsem dal Gilead.+ 16 A Rubenovcům+ a Gadovcům jsem dal od Gileadu+ až po říční údolí Arnon, [přičemž] střed říčního údolí je hranicí, a až po Jabbok, říční údolí, které je hranicí synů Ammona;+ 17 a Arabu* a Jordán a pomezí, od Kinneretu+ k moři Araby, Solnému moři,+ na úpatí svahů Pisgy+ směrem k východu slunce.
18 Právě v té době jsem vám tedy přikázal a řekl: ‚Jehova, váš Bůh, vám dal tuto zemi, abyste ji vzali do vlastnictví. Přejdete, vyzbrojeni, před svými bratry, izraelskými syny, všichni stateční muži.*+ 19 Jen vaše manželky a vaši maličcí a vaše hospodářská zvířata (dobře vím, že máte hodně hospodářských zvířat) budou nadále bydlet ve vašich městech, která jsem vám dal,+ 20 dokud Jehova nedá vašim bratrům odpočinek stejně jako vám, a [dokud] také nevezmou do vlastnictví zemi, kterou jim Jehova, váš Bůh, dává za Jordánem; poté se vrátíte každý ke své državě, kterou jsem vám dal.‘+
21 A právě v té době jsem Jozuovi+ přikázal a řekl: ‚Tvé oči vidí všechno, co Jehova, váš Bůh, učinil těmto dvěma králům. Totéž učiní Jehova všem královstvím, do nichž tam přecházíš.+ 22 Nebudete se jich bát, neboť Jehova, váš Bůh, je Ten, kdo za vás bojuje.‘+
23 A právě v té době jsem přistoupil k tomu, abych se doprošoval přízně od Jehovy, a řekl jsem: 24 ‚Svrchovaný Pane Jehovo, sám jsi začal svému sluhovi dávat, aby viděl tvou velikost+ a tvou silnou paži,+ neboť kdo je bohem* v nebesích nebo na zemi, který činí skutky podobné tvým a mocné výkony podobné tvým?+ 25 Nech mě, prosím, přejít a vidět tu dobrou zemi,+ která je za Jordánem, tento dobrý hornatý kraj+ a Libanon.‘+ 26 A Jehova byl kvůli vám na mne stále rozlícen*+ a nenaslouchal mi; ale Jehova mi řekl: ‚Už je toho od tebe dost! Už nikdy se mnou o té záležitosti nemluv. 27 Vyjdi na vrcholek Pisgy+ a pozvedni oči k západu a severu a jihu a východu a dívej se svýma očima, neboť tento Jordán nepřejdeš.+ 28 A pověř+ Jozua a povzbuď ho a posilni ho, protože přejde před tímto lidem+ a on je ten, kdo způsobí, aby zdědili zemi, kterou uvidíš.‘+ 29 Celou tu dobu jsme bydleli v údolí před Bet-peorem.+
4 A nyní, Izraeli, naslouchej předpisům a soudcovským rozhodnutím, které vás učím činit, abyste žili+ a vskutku vešli a vzali do vlastnictví zemi, kterou vám dává Jehova, BŮH vašich praotců. 2 Nepřidáte ke slovu, které vám přikazuji, ani z něho neuberete,+ abyste tak dodržovali přikázání Jehovy, svého Boha, která vám přikazuji.
3 Vaše vlastní oči, ty viděly, co Jehova udělal v případě Baala z Peoru,*+ že každého muže, který chodil za Baalem z Peoru, toho Jehova, tvůj Bůh, vyhladil z tvého středu.+ 4 Ale vy, kteří lpíte na Jehovovi,+ svém Bohu, jste dnes všichni živí. 5 Vidíte, naučil jsem vás předpisy+ a soudcovská rozhodnutí,+ právě jak mi přikázal Jehova, můj Bůh, abyste tak činili uprostřed země, do které jdete, abyste ji vzali do vlastnictví. 6 A budete je dodržovat a činit, protože to je moudrost+ z vaší strany a porozumění+ z vaší strany před očima národů, jež o všech těchto předpisech uslyší a jistě řeknou: ‚Tento velký národ je nepochybně lid moudrý a s porozuměním.‘+ 7 Který velký národ+ má totiž bohy,* kteří jsou mu tak blízko, jako je Jehova, náš Bůh, ve všem, v čem ho vzýváme?+ 8 A který velký národ má spravedlivé předpisy a soudcovská rozhodnutí jako celý tento zákon, který vám dnes předkládám?+
9 Jenom se měj na pozoru a dobře pečuj o svou duši,+ abys nezapomněl na věci, které viděly tvé oči,+ a aby se nevzdálily z tvého srdce po všechny dny tvého života;+ a budeš je dávat na vědomí svým synům a svým vnukům,*+ 10 den, kdy jsi stál před Jehovou, svým Bohem, na Chorebu,*+ když mi Jehova řekl: ‚Shromáždi* lid ke mně, abych jim dal slyšet svá slova,+ aby se mě naučili bát+ po všechny dny, kdy budou živi na zemské půdě, a aby vyučovali své syny.‘+
11 Přiblížili jste se tedy a stanuli na úpatí hory a hora hořela ohněm až do středu nebe;* byla tma, oblak a hustá temnota.+ 12 A Jehova k vám začal mluvit zprostřed ohně.+ Slyšeli jste zvuk slov, ale neviděli jste žádnou podobu+ — nic než hlas.+ 13 A přistoupil k tomu, aby vám stanovil svou smlouvu,+ kterou vám přikázal plnit — Deset slov,*+ načež je napsal na dvě kamenné tabulky.+ 14 A mně Jehova přikázal právě v té době, abych vás vyučoval předpisům a soudcovským rozhodnutím, abyste je činili v zemi, do které přecházíte, abyste ji vzali do vlastnictví.+
15 A budete dobře pečovat o své duše,+ protože jste neviděli žádnou podobu+ v den, kdy k vám Jehova mluvil na Chorebu zprostřed ohně, 16 abyste nejednali zhoubně+ a skutečně si neudělali vyřezávanou sochu, podobu jakéhokoli symbolu, znázornění muže nebo ženy,+ 17 znázornění jakéhokoli zvířete, které je na zemi,+ znázornění jakéhokoli okřídleného ptáka, který létá na nebesích,+ 18 znázornění čehokoli, co se pohybuje na zemské půdě, znázornění jakékoli ryby,+ která je ve vodách pod zemí; 19 a abys nepozdvihl oči k nebesům a vskutku neviděl slunce a měsíc a hvězdy, celé nebeské vojsko, a aby ses opravdu nedal svést a neklaněl se jim a nesloužil jim,*+ tomu, co Jehova, tvůj Bůh, přiřkl všem národům pod celými nebesy.+ 20 Ale vás Jehova vzal, aby vás vyvedl ze železné pece,+ z Egypta, abyste se mu stali lidem soukromého vlastnictví*+ jako v tento den.
21 A Jehova se kvůli vám na mne popudil,+ takže přísahal, že nepřekročím Jordán ani nevejdu do dobré země, kterou ti Jehova, tvůj Bůh, dává jako dědictví.+ 22 Umírám totiž v této zemi.+ Nepřekračuji Jordán, ale vy překračujete a vezmete do vlastnictví tuto dobrou zemi. 23 Mějte se na pozoru, abyste nezapomněli na smlouvu Jehovy, svého Boha, kterou s vámi uzavřel,+ a abyste si neudělali vyřezávanou sochu, podobu čehokoli, o čem ti Jehova, tvůj Bůh, přikázal.+ 24 Jehova, tvůj Bůh, je totiž stravující oheň,+ Bůh vyžadující výlučnou oddanost.*+
25 V případě, že se staneš* otcem synů a vnuků a budete v zemi přebývat [již] dlouho a opravdu budete jednat zhoubně+ a opravdu uděláte vyřezávanou sochu,+ podobu čehokoli, a opravdu se dopustíte zlého v očích Jehovy, tvého Boha,+ takže ho urazíte, 26 já dnes proti vám beru za svědky nebesa a zemi,+ že rozhodně spěšně vyhynete ze země, do níž překračujete Jordán, abyste ji vzali do vlastnictví. Neprodloužíte své dny na ní, protože budete rozhodně vyhlazeni.+ 27 A Jehova vás jistě rozptýlí mezi národy,+ a vskutku z vás bude ponechán malý+ počet mezi národy, do nichž vás Jehova zažene. 28 A tam budete muset sloužit bohům,+ výrobku lidských rukou, dřevu a kameni,+ kteří nevidí ani neslyší ani nejedí ani nečichají.+
29 Jestliže budete odtamtud opravdu hledat Jehovu, tvého Boha, také ho jistě najdeš,+ protože se na něho budeš dotazovat celým svým srdcem a celou svou duší.+ 30 Když budeš v úzkých, a na sklonku dnů si tě najdou všechna tato slova, potom se budeš muset vrátit k Jehovovi, svému Bohu,+ a naslouchat jeho hlasu.+ 31 Jehova, tvůj Bůh, je totiž milosrdný Bůh.+ Neopustí tě ani tě nezničí ani nezapomene na smlouvu tvých praotců,+ kterou jim přísahal.
32 Nyní se, prosím, ptej na dřívější dny,+ které nastaly před tebou, ode dne, kdy Bůh stvořil na zemi člověka,*+ a od jednoho konce nebes až na druhý konec nebes: Přihodila se jakákoli taková věc anebo bylo slyšet cokoli takového?+ 33 Slyšel nějaký jiný lid hlas Boha* mluvit zprostřed ohně tak, jak jsi to slyšel ty, a zůstal dál naživu?+ 34 Anebo pokusil se Bůh přijít, aby si vzal národ zprostřed jiného národa s projevy,+ se znameními+ a zázraky+ a s válkou+ a silnou rukou+ a vztaženou paží+ a s velkou strašlivostí,+ jako vše, co před tvýma očima udělal pro vás v Egyptě Jehova, váš Bůh? 35 Tobě — tobě [to] bylo ukázáno, abys poznal, že Jehova je [pravý] Bůh;+ kromě něho není žádný jiný.+ 36 Z nebes ti dal slyšet svůj hlas, aby tě vedl k nápravě; a na zemi ti dal vidět svůj velký oheň a jeho slova jsi slyšel zprostřed toho ohně.+
37 A [přece dále žiješ], protože* miloval tvé praotce, takže vyvolil jejich semeno po nich*+ a vyvedl tě před svým zrakem z Egypta svou velkou mocí,+ 38 aby před tebou zahnal národy větší a mocnější než ty, aby tě uvedl, aby ti dal jejich zemi za dědictví jako v tento den.+ 39 A dnes dobře víš a přivoláš zpět do svého srdce,* že Jehova je [pravý] Bůh v nebesích nahoře a na zemi dole.+ Není žádný jiný.+ 40 A budeš dodržovat jeho předpisy+ a jeho přikázání, která ti dnes přikazuji, aby se dobře vedlo tobě+ a po tobě tvým synům a abys prodloužil své dny na půdě, kterou ti nastálo dává Jehova,+ tvůj Bůh.“
41 Tehdy Mojžíš přistoupil k tomu, aby vyčlenil tři města na straně Jordánu směrem k východu slunce,+ 42 aby tam uprchl ten, kdo někoho zabil, [ten], kdo nevědomky zabije svého bližního,+ zatímco ho předtím neměl v nenávisti;+ a prchne do jednoho z těch měst a bude žít,+ 43 totiž Becer+ v pustině na náhorní plošině pro Rubenovce a Ramot+ v Gileadu pro Gadovce a Golan+ v Bašanu pro Manasseovce.+
44 A to je zákon,+ který Mojžíš předložil izraelským synům. 45 To jsou svědectví*+ a předpisy+ a soudcovská rozhodnutí,+ o nichž Mojžíš mluvil k izraelským synům, když vyšli z Egypta, 46 v jordánském kraji v údolí před Bet-peorem,+ v zemi krále Amorejců Sichona, jenž bydlel v Chešbonu+ [a] kterého Mojžíš a izraelští synové porazili, když vyšli z Egypta.+ 47 A vzali do vlastnictví jeho zemi a zemi bašanského krále Oga,+ dvou králů Amorejců, kteří byli v jordánském kraji směrem k východu slunce, 48 od Aroeru,+ který je na okraji říčního údolí Arnon, až k hoře Sion,* což je Hermon,+ 49 a celou Arabu+ v jordánském kraji směrem na východ, a až po moře Araby+ na úpatí svahů Pisgy.+
5 A Mojžíš přistoupil k tomu, aby svolal celý Izrael+ a aby jim řekl: „Slyš, Izraeli, předpisy a soudcovská rozhodnutí,+ které vám dnes mluvím do uší, a naučíte se je a budete je bedlivě činit.+ 2 Jehova, náš Bůh, uzavřel s námi na Chorebu smlouvu.+ 3 Ne s našimi praotci uzavřel Jehova tuto smlouvu, ale s námi, se všemi z nás, [kteří jsou] tu dnes živi. 4 Tváří v tvář s vámi mluvil Jehova na hoře zprostřed ohně.+ 5 Právě v té době jsem stál mezi Jehovou a vámi,+ abych vám pověděl Jehovovo slovo* (báli jste se totiž kvůli ohni a nevyšli jste na horu),+ jež říkalo:
6 ‚Já jsem Jehova, tvůj Bůh,+ který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroků.+ 7 Nikdy nebudeš mít žádné jiné bohy proti mému obličeji.*+
8 Neuděláš si vyřezávanou sochu,+ žádnou podobu*+ čehokoli, co je v nebesích nahoře nebo co je na zemi vespod nebo co je ve vodách pod zemí. 9 Nebudeš se jim klanět ani se nedáš vést, abys jim sloužil,*+ protože já, Jehova, tvůj Bůh, jsem Bůh vyžadující výlučnou oddanost,*+ přivádějící trest za provinění otců na syny* a* na třetí generaci a na čtvrtou generaci* v případě těch, kdo mě nenávidí,+ 10 ale projevující milující laskavost* tisící generaci v případě těch, kdo mě milují a dodržují má přikázání.+
11 Nepoužiješ* jméno Jehovy, svého Boha, nehodným způsobem,*+ neboť Jehova nenechá bez trestu nikoho, kdo používá jeho jméno nehodným způsobem.+
12 Dodržováním* sabatního dne, aby byl považován za posvátný, právě jak ti přikázal Jehova, tvůj Bůh,+ 13 máš prokazovat službu* a budeš konat všechnu svou práci šest dnů.+ 14 Ale sedmý den je sabat Jehovovi, tvému Bohu.+ Nebudeš konat žádnou práci,+ ty ani tvůj syn ani tvá dcera ani tvůj otrok ani tvá otrokyně ani tvůj býk ani tvůj osel ani žádné tvé domácí zvíře ani tvůj cizí usedlík, který je uvnitř tvých bran,+ aby si tvůj otrok a tvá otrokyně odpočali stejně jako ty.+ 15 A budeš pamatovat, že ses stal otrokem v egyptské zemi+ a že Jehova, tvůj Bůh, přistoupil k tomu, aby tě odtamtud vyvedl silnou rukou a vztaženou paží.+ Proto ti Jehova, tvůj Bůh, přikázal, abys zachovával sabatní den.+
16 Cti svého otce a svou matku,+ právě jak ti přikázal Jehova, tvůj Bůh, aby se tvé dny prokázaly [jako] dlouhé a aby se ti vedlo dobře+ na zemské půdě, kterou ti dává Jehova, tvůj Bůh.
20 Ani nedosvědčíš faleš proti svému bližnímu.*+
21 Ani nebudeš toužit po manželce svého bližního.+ Ani nebudeš sobecky dychtit* po domu svého bližního, po jeho poli nebo po jeho otroku nebo jeho otrokyni, po jeho býku nebo jeho oslu nebo po čemkoli, co patří tvému bližnímu.‘+
22 Tato Slova* mluvil Jehova k celému vašemu sboru na hoře zprostřed ohně,+ oblaku a husté temnoty, silným hlasem, a nic nedodal; načež je napsal na dvě kamenné tabulky a dal mi je.+
23 A stalo se, že jakmile jste slyšeli ten hlas zprostřed tmy, zatímco hora hořela ohněm,+ přistoupili jste k tomu, abyste se ke mně přiblížili, všechny hlavy vašich kmenů a vaši starší muži.* 24 Potom jste řekli: ‚Hle, Jehova, náš Bůh, nám ukázal svou slávu a svou velikost, a slyšeli jsme jeho hlas zprostřed ohně.+ Ten den jsme viděli, že Bůh může mluvit s člověkem a ten může skutečně zůstat naživu.+ 25 A proč bychom nyní měli zemřít, neboť tento velký oheň nás může strávit?+ Jestliže opět dále uslyšíme hlas Jehovy, našeho Boha, jistě také zemřeme.+ 26 Vždyť kdo ze všeho těla slyšel hlas živého Boha,*+ jak mluví zprostřed ohně, jako jsme slyšeli my, a přece žije dál? 27 Sám jdi blíž a vyslechni všechno, co řekne Jehova, náš Bůh; a budeš to ty, kdo k nám bude mluvit všechno, co Jehova, náš Bůh, bude mluvit k tobě,+ a my budeme jistě naslouchat a činit [to].‘
28 Jehova tedy slyšel hlas vašich slov, když jste ke mně mluvili, a Jehova přikročil k tomu, aby mi řekl: ‚Slyšel jsem hlas slov tohoto lidu, kterými k tobě mluvili. Učinili dobře ve všem, co mluvili.+ 29 Kdyby si jen* to své srdce rozvíjeli, aby se mě bálo+ a aby vždy dodržovalo všechna má přikázání,+ aby se vedlo dobře jim a jejich synům na neurčitý čas!+ 30 Jdi, řekni jim: „Vraťte se domů ke svým stanům.“ 31 A ty tu stůj se mnou a nech, ať k tobě mluvím celé přikázání a předpisy a soudcovská rozhodnutí, jimž bys je měl vyučovat+ a jež budou činit v zemi, kterou jim dávám, aby ji vzali do vlastnictví.‘ 32 A budete dbát, abyste činili, právě jak vám přikázal Jehova, váš Bůh.+ Neobrátíte se napravo ani nalevo.+ 33 Měli byste chodit po celé cestě, kterou vám přikázal Jehova, váš Bůh,+ abyste žili a dobře se vám vedlo+ a abyste vskutku prodloužili své dny v zemi, kterou vezmete do vlastnictví.
6 A to jsou přikázání, předpisy a soudcovská rozhodnutí, jež přikázal Jehova, váš Bůh, aby vás vyučoval,+ abyste je činili v zemi, do níž přecházíte, abyste ji vzali do vlastnictví; 2 aby ses bál Jehovy, svého Boha,+ abys dodržoval všechna jeho ustanovení a jeho přikázání, která ti přikazuji, ty a tvůj syn a tvůj vnuk,+ po všechny dny svého života, a aby se tvé dny prokázaly [jako] dlouhé.+ 3 A budeš naslouchat, Izraeli, a dbát, abys [je] činil,+ aby se ti vedlo dobře+ a abyste se stali velmi mnohými, právě jak Jehova, BŮH tvých praotců,+ slíbil tobě ohledně té země,* která oplývá mlékem a medem.
4 Naslouchej, Izraeli: Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova.*+ 5 A budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem+ a celou svou duší+ a celou svou životní silou.+ 6 A tato slova, která ti dnes přikazuji, se prokážou být na tvém srdci;+ 7 a budeš je vštěpovat svému synovi+ a mluvit o nich, když budeš sedět ve svém domě a když půjdeš po cestě a když budeš uléhat+ a když budeš vstávat. 8 A uvážeš si je jako znamení na ruku+ a budou ti sloužit jako náčelní páska mezi očima;+ 9 a napíšeš je na dveřní sloupky* svého domu a na své brány.+
10 A stane se, když tě Jehova, tvůj Bůh, přivede do země, o níž přísahal tvým praotcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že ti [ji] dá,+ velká a pohledná města, která jsi nestavěl,+ 11 a domy plné všech dobrých věcí a ty, které jsi nenaplnil, a vytesané cisterny, které jsi nevytesal, vinice a olivovníky, které jsi nesázel, a ty se jistě najíš a nasytíš,+ 12 měj se na pozoru, abys nezapomněl na Jehovu,+ který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroků. 13 Jehovy, svého Boha, by ses měl bát+ a jemu bys měl sloužit*+ a při jeho jménu bys měl přísahat.+ 14 Nebudete chodit za jinými bohy, [za] žádnými bohy národů, které jsou všude kolem vás+ 15 (neboť Jehova, tvůj Bůh ve tvém středu, je Bůh vyžadující výlučnou oddanost),+ aby proti tobě nevzplanul hněv Jehovy, tvého Boha,+ a nemusel tě vyhladit z povrchu zemské půdy.+
16 Nebudete zkoušet Jehovu, svého Boha,+ jako jste ho zkoušeli u Masy.*+ 17 Rozhodně byste měli dodržovat přikázání Jehovy, svého Boha,+ a jeho svědectví+ a jeho předpisy,+ které ti přikázal.+ 18 A budeš činit, co je v Jehovových očích správné a dobré, aby se ti dobře vedlo+ a abys vskutku vstoupil a vzal do vlastnictví tu dobrou zemi, o níž Jehova přísahal tvým praotcům,+ 19 tím, že před sebou vytlačíš všechny své nepřátele, právě jak Jehova slíbil.+
20 V případě, že by se tě v nějakém budoucím dnu zeptal tvůj syn+ a řekl: ‚Co znamenají ta svědectví a předpisy a soudcovská rozhodnutí, které vám přikázal Jehova, náš Bůh?‘, 21 potom řekneš svému synovi: ‚Stali jsme se faraónovými otroky v Egyptě, ale Jehova přistoupil k tomu, aby nás z Egypta vyvedl silnou rukou.+ 22 Jehova tedy před našima očima vkládal na Egypt, na faraóna a na celou jeho domácnost+ znamení a zázraky,+ velké a neblahé. 23 A vyvedl nás odtamtud, aby nás přivedl sem, aby nám dal zemi, o níž přísahal našim praotcům.+ 24 Jehova nám tudíž přikázal, abychom prováděli všechny tyto předpisy,+ abychom se stále pro své dobro báli Jehovy,+ svého Boha, abychom zůstali naživu jako v tento den.+ 25 A bude to pro nás znamenat spravedlnost,+ že budeme dbát, abychom činili celé toto přikázání před Jehovou, naším Bohem, právě jak nám přikázal.‘+
7 Až tě Jehova, tvůj Bůh, konečně přivede do země, do níž jdeš, abys ji vzal do vlastnictví,+ odklidí také před tebou lidnaté národy,+ Chetity+ a Girgašejce+ a Amorejce+ a Kananejce+ a Perizejce+ a Chivijce+ a Jebusejce,+ sedm národů lidnatějších a mocnějších, než jsi ty.+ 2 A Jehova, tvůj Bůh, ti je jistě zanechá, a porazíš je.+ Zcela jistě bys je měl zasvětit zničení.+ Neuzavřeš s nimi žádnou smlouvu ani jim neprojevíš žádnou přízeň.+ 3 A neuzavřeš s nimi manželský svazek. Svou dceru nedáš jeho synovi a jeho dceru nevezmeš pro svého syna.+ 4 Odvrátí totiž tvého syna, aby mě nenásledoval, a jistě budou sloužit jiným bohům;+ a Jehovův hněv vskutku vzplane proti vám, a jistě tě spěšně vyhladí.+
5 Naopak byste jim měli učinit toto: Jejich oltáře byste měli strhnout+ a jejich posvátné sloupy byste měli zbořit+ a jejich posvátné kůly*+ byste měli podetnout+ a jejich rytiny byste měli spálit ohněm.+ 6 Jsi totiž svatý lid pro Jehovu, svého Boha.+ Tebe Jehova, tvůj Bůh, vyvolil, aby ses stal jeho lidem, zvláštním majetkem, ze všech národů, které jsou na povrchu zemské půdy.+
7 Ne proto, že jste byli nejlidnatější ze všech národů, vám Jehova projevil náklonnost, takže vás vyvolil;+ vždyť jste byli nejmenší ze všech národů.+ 8 Ale protože vás Jehova miloval+ a protože dodržoval přísežné prohlášení, které přísahal vašim praotcům,+ proto vás Jehova vyvedl silnou rukou,+ aby tě vyplatil z domu otroků,+ z ruky faraóna, egyptského krále. 9 A dobře víš, že Jehova, tvůj Bůh, je [pravý] Bůh,+ věrný Bůh,*+ který dodržuje smlouvu+ a [projevuje] milující laskavost* do tisíce generací v případě těch, kdo ho milují, a těch, kdo dodržují jeho přikázání,+ 10 ale tomu, kdo ho nenávidí, oplácí do obličeje tím, že ho ničí.+ Nezaváhá vůči tomu, kdo ho nenávidí; oplatí mu do obličeje. 11 A budeš dodržovat přikázání a předpisy a soudcovská rozhodnutí, které ti dnes přikazuji, tím, že je budeš činit.+
12 A protože nadále nasloucháte těmto soudcovským rozhodnutím a opravdu je dodržujete a opravdu je provádíte,+ stane se, že Jehova, tvůj Bůh, dodrží vůči tobě smlouvu a [projeví ti] milující laskavost,+ o níž přísahal tvým praotcům.+ 13 A jistě tě bude milovat a žehnat ti+ a rozmnoží tě+ a bude žehnat plodu tvého břicha+ a plodu tvé půdy,+ tvému obilí a tvému mladému vínu a tvému oleji, mladým tvých krav a potomstvu tvého bravu+ na půdě, o níž přísahal tvým praotcům, že ti [ji] dá.+ 14 Staneš se nejpožehnanějším ze všech národů.+ Neprokáže se v tobě být muž nebo žena bez potomstva, ani mezi tvými domácími zvířaty.+ 15 A Jehova jistě od tebe odstraní každou nemoc; a pokud jde o všechny zlé egyptské choroby, které jsi znal,+ nenaloží je na tebe a vskutku je dá na všechny, kteří tě nenávidí. 16 A strávíš všechny národy, které ti dává Jehova, tvůj Bůh.+ Tvé oko je nebude litovat;+ a nebudeš sloužit jejich bohům,+ protože to ti bude léčkou.+
17 V případě, že si v srdci řekneš: ‚Tyto národy jsou pro mne příliš lidnaté. Jak budu schopen je zahnat?‘,+ 18 nebudeš se jich bát.+ Rozhodně by sis měl pamatovat, co udělal Jehova, tvůj Bůh, faraónovi a celému Egyptu,+ 19 velké projevy, které viděly tvé oči,+ a znamení a zázraky+ a silnou ruku+ a vztaženou paži,+ jíž tě Jehova, tvůj Bůh, vyvedl.+ Tak učiní Jehova, tvůj Bůh, všem národům, před nimiž máš strach.+ 20 A Jehova, tvůj Bůh, na ně také pošle pocit skleslosti,*+ dokud nezahynou ti, kdo byli ponecháni+ a kdo se před tebou skrývali. 21 Nebudeš kvůli nim otřesen, neboť Jehova, tvůj Bůh, je ve tvém středu,+ velký a bázeň vzbuzující Bůh.+
22 A Jehova, tvůj Bůh, jistě před tebou tyto národy ponenáhlu vytlačí.+ Nebude ti dovoleno, abys s nimi skoncoval rychle, aby se proti tobě nerozmnožila divoká polní zvířata. 23 A Jehova, tvůj Bůh, ti je jistě zanechá a rozežene je velkým rozehnáním, dokud nebudou vyhlazeni.+ 24 A jistě ti vydá do ruky jejich krále,+ a zničíš jejich jména zpod nebes.+ Nikdo se proti tobě pevně nepostaví,+ dokud je nezahubíš.+ 25 Rytiny jejich bohů byste měli spálit v ohni.+ Nebudeš toužit po stříbře a zlatě na nich+ ani si je vskutku nevezmeš,+ abys jím nebyl lapen do léčky;+ pro Jehovu, tvého Boha, je to totiž něco odporného.+ 26 A nepřineseš si do domu odpornou věc a nestaneš se skutečně věcí zasvěcenou zničení* jako ona. Měl by sis to důkladně hnusit a mít k tomu naprostý odpor,+ protože je to něco zasvěceného zničení.+
8 Každé přikázání, které ti dnes přikazuji, byste měli bedlivě dodržovat,+ abyste nadále žili+ a vskutku se množili a vešli a vzali do vlastnictví zemi, o níž Jehova přísahal vašim praotcům.+ 2 A budeš pamatovat na celou cestu, kterou tě Jehova, tvůj Bůh, přiměl chodit po těch čtyřicet let v pustině,+ aby tě pokořil+ [a] vyzkoušel tě,+ aby tak poznal, co je ve tvém srdci,+ zda totiž budeš dodržovat jeho přikázání, nebo ne. 3 Pokořil tě tedy a nechal tě o hladu+ a krmil tě mannou,+ kterou jsi neznal ani ty ani ji neznali tvoji otcové; aby tě přiměl poznat, že člověk opravdu nežije samotným chlebem, ale [že] člověk opravdu žije každým výrokem Jehovových úst.+ 4 Tvůj přehoz se na tobě neobnosil ani noha ti po těch čtyřicet let neotekla.+ 5 A svým vlastním srdcem dobře víš, že právě jako muž napravuje svého syna, Jehova, tvůj Bůh, napravoval tebe.+
6 A budeš dodržovat přikázání Jehovy, svého Boha, tím, že budeš chodit po jeho cestách+ a budeš se ho bát.+ 7 Jehova, tvůj Bůh, tě totiž přivádí do dobré země,+ [do] země říčních údolí s vodou, zřídel a vodních hlubin* vyvěrajících v údolní pláni+ a v hornatém kraji, 8 [do] země pšenice a ječmene a révy a fíků a granátových jablek,+ [do] země olejnatých oliv a medu,+ 9 [do] země, v níž nebudeš jíst chléb spoře, v níž nebudeš mít nedostatek, [do] země, jejíž kameny jsou železo a z jejíchž hor budeš těžit měď.
10 Až se najíš a nasytíš,+ budeš žehnat+ také Jehovovi, svému Bohu, za dobrou zemi, kterou ti dal.+ 11 Měj se na pozoru, abys nezapomněl na Jehovu, svého Boha,+ takže bys nedodržoval jeho přikázání a jeho soudcovská rozhodnutí a jeho ustanovení, která ti dnes přikazuji;+ 12 aby [se nestalo, že] bys jedl a vskutku se nasytil a nastavěl bys dobré domy a vskutku v nich bydlel,+ 13 a přibylo by tvého dobytka a tvého bravu a přibylo by ti stříbra a zlata a přibylo by všeho, co je tvoje, 14 a tvé srdce by se vskutku pozvedlo+ a vskutku bys zapomněl na Jehovu, svého Boha, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroků;+ 15 který způsobil, že jsi chodil velikou a bázeň vzbuzující pustinou+ s jedovatými* hady+ a štíry* a se žíznivou zemskou půdou, která nemá vodu; který ti vyvedl vodu z pazourkové skály;+ 16 který tě v pustině krmil mannou,+ kterou tvoji otcové neznali, aby tě pokořil+ a vyzkoušel tě proto, aby ti v tvých pozdějších dnech činil dobré;+ 17 a ty si řekneš v srdci: ‚Toto jmění mi vydělala má vlastní síla a plnost moci mé vlastní ruky.‘+ 18 A budeš pamatovat na Jehovu, svého Boha, protože on ti dává sílu, abys nadělal jmění;+ abys plnil jeho smlouvu, kterou přísahal tvým praotcům, jako v tento den.+
19 A stane se, kdybys zcela zapomněl na Jehovu, svého Boha, a skutečně bys chodil za jinými bohy a sloužil jim a klaněl se jim, že dnes opravdu vydávám svědectví proti vám, že naprosto zahynete.+ 20 Jako národy, které Jehova ničí před vámi, tak zahynete, protože nebudete naslouchat hlasu Jehovy, svého Boha.+
9 Slyš, Izraeli, dnes překračuješ Jordán,+ abys vešel a zbavil vlastnictví národy větší a silnější než ty,+ města velká a opevněná k nebesům,+ 2 lid velký a vysoký, syny Anakim,+ o nichž jsi sám věděl a sám jsi slyšel říkat: ‚Kdo se může pevně postavit před syny Anaka?‘ 3 A dnes dobře víš, že Jehova, tvůj Bůh, přechází před tebou.+ Je stravujícím ohněm.+ Vyhladí je+ a sám je před tebou podmaní; a zbavíš je vlastnictví a rychle je zničíš, právě jak k tobě Jehova mluvil.+
4 Až je Jehova, tvůj Bůh, před tebou vytlačí, neříkej si takto v srdci: ‚To pro mou vlastní spravedlnost mě Jehova uvedl, abych vzal tuto zemi do vlastnictví‘,+ když naopak je Jehova před tebou zahání pro ničemnost těchto národů.+ 5 Ne pro svou spravedlnost+ ani pro přímost svého srdce+ vcházíš, abys vzal do vlastnictví jejich zemi; je to ve skutečnosti pro ničemnost těchto národů, že je Jehova, tvůj Bůh, před tebou zahání,+ a aby provedl slovo, které Jehova přísahal tvým praotcům, Abrahamovi,+ Izákovi+ a Jákobovi.+ 6 A budeš vědět, že ne pro tvou spravedlnost ti Jehova, tvůj Bůh, dává tuto dobrou zemi, abys ji vzal do vlastnictví; jsi totiž tvrdošíjný lid.+
7 Pamatuj: Nezapomeň, jak jsi provokoval Jehovu, svého Boha, v pustině.+ Ode dne, kdy jsi vyšel z egyptské země, až po váš příchod na toto místo jste se ve svém chování k Jehovovi prokázali [jako] vzpurní.+ 8 I na Chorebu jste provokovali Jehovu k hněvu, takže se Jehova proti vám popudil až k vašemu vyhlazení.+ 9 Když jsem vyšel na horu, abych obdržel kamenné tabulky,+ tabulky smlouvy, kterou s vámi Jehova uzavřel,+ a přebýval jsem na hoře čtyřicet dní a čtyřicet nocí+ (ani jsem nejedl chléb ani jsem nepil vodu), 10 tehdy mi dal Jehova dvě kamenné tabulky popsané Božím prstem;+ a na nich byla všechna slova,* která k vám mluvil Jehova na hoře zprostřed ohně v den shromáždění.*+ 11 A stalo se, že na konci těch čtyřiceti dnů a čtyřiceti nocí mi Jehova dal ty dvě kamenné tabulky, tabulky smlouvy;+ 12 a Jehova přistoupil k tomu, aby mi řekl: ‚Vstaň, rychle odtud sejdi, protože tvůj lid, který jsi vyvedl z Egypta, jedná zhoubně.+ Rychle odbočili z cesty, kterou jsem jim přikázal. Udělali si litou sochu.‘+ 13 A Jehova přikročil k tomu, aby mi řekl: ‚Viděl jsem tento lid, a pohleď, je to lid tvrdošíjný.+ 14 Nech mě samotného, abych je vyhladil+ a vymazal jejich jméno zpod nebes,+ a nech, ať z tebe udělám národ mocnější a lidnatější, než jsou oni.‘+
15 Poté jsem se obrátil a sešel z hory, zatímco hora hořela ohněm;+ a ty dvě tabulky smlouvy byly v obou mých rukou.+ 16 Pak jsem pohlédl, a tu jste zhřešili proti Jehovovi, svému Bohu! Udělali jste si lité tele.+ Rychle jste odbočili z cesty, kterou vám Jehova přikázal.+ 17 Na to jsem uchopil ty dvě tabulky a mrštil jsem jimi oběma rukama a před vašima očima jsem je roztříštil.+ 18 A přistoupil jsem k tomu, abych se vrhl před Jehovou [k zemi] jako prvně, [na] čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Ani jsem nejedl chléb ani jsem nepil vodu+ pro všechen váš hřích, jehož jste se dopustili, když jste učinili zlé v Jehovových očích, takže jste ho urazili.+ 19 Strachoval jsem se totiž kvůli rozpálenému hněvu, jímž se na vás Jehova rozhořčil až k vašemu vyhlazení.+ Také tentokrát mi však Jehova naslouchal.+
20 I na Árona se Jehova velmi popudil až k jeho vyhlazení;+ ale právě v té době jsem úpěnlivě prosil+ také ve prospěch Árona. 21 A váš hřích, který jste udělali, to tele,+ jsem vzal a přistoupil jsem k tomu, abych je spálil v ohni a abych je rozdrtil, důkladně jsem je rozemlel, až se stalo jemným jako prach, načež jsem jeho prach hodil do bystřiny, která stékala z hory.+
22 Dále u Tabery+ a u Masy+ a u Kibrot-hattaavy+ jste se prokázali [jako] ti, kdo provokují Jehovu k hněvu.+ 23 A když vás Jehova vyslal z Kadeš-barneje+ a řekl: ‚Vyjděte a vezměte do vlastnictví zemi, kterou vám jistě dám!‘, potom jste se zachovali vzpurně proti nařízení Jehovy, svého Boha,+ a neprojevili jste v něj víru+ a nenaslouchali jste jeho hlasu.+ 24 Prokazovali jste se [jako] vzpurní v chování k Jehovovi+ ode dne, co vás znám.
25 Vrhal jsem se tedy před Jehovou [k zemi] čtyřicet dní a čtyřicet nocí,+ neboť jsem se tak vrhl [k zemi], protože Jehova hovořil* o tom, že vás vyhladí.+ 26 A začal jsem Jehovu úpěnlivě prosit+ a říkat: ‚Svrchovaný Pane Jehovo,* nenič svůj lid, ano svůj soukromý majetek,*+ jejž jsi vyplatil svou velikostí, jejž jsi vyvedl z Egypta silnou rukou.+ 27 Pamatuj na své sluhy Abrahama, Izáka a Jákoba.+ Neobracej svůj obličej k tvrdosti tohoto lidu a k jeho ničemnosti a k jeho hříchu,+ 28 aby země,*+ z níž jsi nás vyvedl, neřekla: „Protože Jehova nebyl schopen uvést je do země, kterou jim slíbil, a protože je nenáviděl, vyvedl je, aby je usmrtil v pustině.“+ 29 Jsou také tvůj lid a tvůj soukromý majetek,+ který jsi vyvedl svou velkou mocí a svou vztaženou paží.‘+
10 Právě v té době mi Jehova řekl: ‚Vytesej si dvě kamenné tabulky jako ty první+ a vystup ke mně na horu, a uděláš si dřevěnou truhlu.+ 2 A napíšu na tabulky slova, jež se objevila na prvních tabulkách, které jsi roztříštil, a umístíš je v truhle.‘ 3 Udělal jsem tedy truhlu z akáciového dřeva a vytesal dvě kamenné tabulky jako ty první+ a vyšel jsem na horu, a ty dvě tabulky byly v mé ruce. 4 Potom napsal na tabulky stejné písmo jako to první,+ Deset slov,*+ která k vám Jehova mluvil na hoře zprostřed ohně+ v den shromáždění;+ načež mi je Jehova dal. 5 Potom jsem se obrátil a sešel z hory+ a umístil jsem tabulky v truhle, kterou jsem udělal, aby tam zůstaly, právě jak mi Jehova přikázal.+
6 A izraelští synové odtáhli z Beerot Bene-jaakanu+ do Mosery. Tam Áron zemřel, a byl tam pohřben;+ a místo něho začal působit jako kněz jeho syn Eleazar.+ 7 Odtamtud odtáhli do Gudgody a z Gudgody do Jotbaty,+ země říčních údolí, jimiž proudí voda.
8 Právě v té době Jehova oddělil kmen Levi,+ aby nosil truhlu Jehovovy smlouvy,+ aby stál před Jehovou a sloužil mu+ a aby žehnal v jeho jménu až po tento den.+ 9 Proto Levi nemá žádný podíl a dědictví+ se svými bratry. Jeho dědictvím je Jehova, právě jak mu Jehova, tvůj Bůh, řekl.+ 10 A já — já jsem zůstal* na hoře stejně jako v prvních dnech, čtyřicet dní a čtyřicet nocí,+ a Jehova přistoupil k tomu, aby mi naslouchal také při této příležitosti.+ Jehova tě nechtěl zničit.+ 11 Potom mi Jehova řekl: ‚Vstaň, jdi před lidem, aby se odtáhlo, aby vešli a vzali do vlastnictví zemi, o níž jsem přísahal jejich praotcům, že jim [ji] dám.‘+
12 A co od tebe, Izraeli, nyní žádá Jehova, tvůj Bůh,+ než aby ses tak bál+ Jehovy, svého Boha, abys chodil po všech jeho cestách+ a miloval ho+ a sloužil Jehovovi, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší,+ 13 abys dodržoval Jehovova přikázání a jeho ustanovení,+ která ti dnes přikazuji, pro tvé dobro?+ 14 Pohleď, Jehovovi, tvému Bohu, patří nebesa,+ ano nebesa nebes, země+ a všechno, co je na ní. 15 Pouze k tvým praotcům se Jehova opravdu přimkl, aby je miloval, takže po nich vyvolil jejich potomstvo,+ ano vás, ze všech národů, jako v tento den. 16 A obřežte předkožku svého srdce,+ a již nebudete zatvrzovat* svou šíji.+ 17 Jehova, váš Bůh, je totiž BŮH bohů*+ a Pán pánů,*+ BŮH* veliký, silný a bázeň vzbuzující,+ který s nikým nezachází stranicky+ ani nepřijímá úplatek,*+ 18 vykonává soud pro chlapce bez otce a vdovu+ a miluje cizího usedlíka,+ takže mu dává chléb a přehoz. 19 I vy budete milovat cizího usedlíka,+ neboť jste se stali cizími usedlíky v egyptské zemi.+
20 Jehovy, svého Boha, by ses měl bát.+ Jemu bys měl sloužit+ a k němu bys měl lnout+ a při jeho jménu bys měl činit přísežná prohlášení.+ 21 On je Ten, koho máš chválit*+ a on je tvůj Bůh, který s tebou učinil tyto velké a bázeň vzbuzující věci, jež viděly tvé oči.+ 22 Se sedmdesáti dušemi sestoupili tvoji praotcové do Egypta,+ a nyní tě Jehova, tvůj Bůh, učinil co do množství podobného nebeským hvězdám.+
11 A budeš milovat Jehovu, svého Boha,+ a stále dodržovat svůj závazek k němu a jeho ustanovení a jeho soudcovská rozhodnutí+ a jeho přikázání. 2 A dobře dnes víte ([neoslovuji] totiž vaše syny, kteří neznali a neviděli ukázňování od Jehovy,+ vašeho Boha, jeho velikost,+ jeho silnou ruku+ a jeho vztaženou paži+ 3 ani jeho znamení a jeho skutky, jež učinil uprostřed Egypta+ faraónovi, egyptskému králi, a celé jeho zemi; 4 ani co učinil vojenským silám Egypta, jeho koním a jeho válečným dvoukolým vozům, proti jejichž obličejům nechal přetéci vody Rudého moře, když se za nimi honili,+ a Jehova přistoupil k tomu, aby je zničil až do tohoto dne;+ 5 ani co činil vám v pustině až do vašeho příchodu na toto místo; 6 ani co učinil Datanovi a Abiramovi,+ synům Eliaba, syna Rubenova, když země otevřela svá ústa a přistoupila k tomu, aby spolkla je a jejich domácnosti a jejich stany a všechno existující, co vykročilo za nimi, uprostřed celého Izraele),+ 7 vždyť vaše oči, ty viděly všechny velké Jehovovy skutky, jež vykonal.+
8 A budete dodržovat celé přikázání,+ které ti dnes přikazuji, abyste zesílili a vskutku vstoupili a vzali do vlastnictví zemi, do níž přecházíte, abyste ji vzali do vlastnictví,+ 9 a abyste prodloužili své dny+ na půdě, o níž Jehova přísahal, že [ji] dá vašim praotcům a jejich semeni,+ zemi, která oplývá mlékem a medem.+
10 Vždyť země, do které jdeš, abys ji vzal do vlastnictví, není jako egyptská země, z níž jste přišli, kde jsi zaséval své semeno a musel jsi působit zavlažování svou nohou* jako nějakou zelinářskou zahradu. 11 Ale země, do níž přecházíte, abyste ji vzali do vlastnictví, je země hor a údolních plání.+ Z nebeského deště pije vodu; 12 země, o niž se stará Jehova, tvůj Bůh. Neustále jsou na ní oči+ Jehovy, tvého Boha, od počátku roku do sklonku roku.
13 A budete-li zcela jistě poslouchat má přikázání,+ která vám dnes přikazuji, takže budete milovat Jehovu, svého Boha, a sloužit mu celým svým srdcem a celou svou duší,+ stane se, že 14 dám* také jistě déšť pro vaši zemi v jeho ustanovený čas,+ podzimní déšť a jarní déšť,*+ a vskutku budeš sklízet své obilí a své sladké víno a svůj olej. 15 A jistě dám na tvém poli rostlinstvo pro tvá domácí zvířata,+ a vskutku budeš jíst a nasytíš se.+ 16 Mějte se na pozoru, aby [se nestalo, že] se vaše srdce dá zlákat,+ a vy odbočíte a budete uctívat jiné bohy a klanět se jim,+ 17 a Jehovův hněv opravdu vzplane proti vám, a on zavře nebesa, takže nenastane žádný déšť,+ a zemská půda nedá svůj výnos, a budete muset rychle vyhynout z té dobré země, kterou vám Jehova dává.+
18 A uplatníte tato má slova na své srdce+ a svou duši a uvážete si je jako znamení na ruku a budou vám sloužit jako náčelní páska mezi očima.+ 19 Budete jim také vyučovat své syny, takže o nich budeš mluvit, když budeš sedět ve svém domě a když půjdeš po cestě a když budeš uléhat a když budeš vstávat.+ 20 A napíšeš je na dveřní sloupky svého domu a na své brány,+ 21 aby vašich dnů a dnů vašich synů na půdě, o níž přísahal Jehova vašim praotcům, že jim [ji] dá,+ bylo mnoho+ jako dnů nebes nad zemí.+
22 Jestliže budete totiž přesně dodržovat celé toto přikázání,+ které vám přikazuji, takže je budete činit, milovat Jehovu, svého Boha,+ chodit po všech jeho cestách+ a lnout k němu,+ 23 Jehova také kvůli vám zažene všechny tyto národy,+ a jistě zbavíte vlastnictví národy větší a početnější, než jste vy.+ 24 Každé místo, na které šlápne chodidlo vaší nohy, se stane vaším.+ Od pustiny až k* Libanonu, od Řeky, řeky Eufrat, k západnímu* moři bude vaše hranice.+ 25 Nikdo se proti vám pevně nepostaví.+ Děs z vás a strach z vás předloží Jehova, váš Bůh, před obličej celé země,+ po níž budete šlapat, právě jak vám slíbil.
26 Pohleďte, kladu před vás dnes požehnání a zlořečení:+ 27 Požehnání, pokud budete poslouchat přikázání Jehovy, svého Boha, která vám dnes přikazuji,+ 28 a zlořečení,+ jestliže nebudete poslouchat přikázání Jehovy, svého Boha,+ a opravdu odbočíte z cesty, kterou vám dnes přikazuji, takže půjdete za jinými bohy, které jste neznali.
29 A až tě Jehova, tvůj Bůh, přivede do země, do které jdeš, abys ji vzal do vlastnictví,+ stane se, že dáš* rovněž požehnání na hoře Gerizim+ a zlořečení na hoře Ebal.+ 30 Nejsou snad na straně Jordánu směrem k západu slunce, v zemi Kananejců, kteří bydlí v Arabě,+ před Gilgalem,+ vedle velkých stromů More?*+ 31 Překračujete totiž Jordán, abyste vešli a vzali do vlastnictví zemi, kterou vám dává Jehova, váš Bůh, a vezmete ji do vlastnictví a budete v ní bydlet.+ 32 A budete bedlivě provádět všechny předpisy a soudcovská rozhodnutí,+ které vám dnes předkládám.+
12 To jsou předpisy+ a soudcovská rozhodnutí,+ které byste měli bedlivě provádět+ v zemi, kterou ti Jehova, BŮH tvých praotců, jistě dovolí vzít do vlastnictví, po všechny dny, co budete živi na té zemské půdě.+ 2 Měli byste naprosto zničit všechna místa,+ kde národy, jež zbavujete vlastnictví, sloužily svým bohům, na vysokých horách a pahorcích a pod každým bujným stromem.+ 3 A strhnete jejich oltáře+ a roztříštíte jejich posvátné sloupy,+ a měli byste spálit jejich posvátné kůly*+ v ohni a podetnout rytiny jejich bohů,+ a zničíte jejich jména z toho místa.+
4 Neučiníte tak Jehovovi, svému Bohu,+ 5 ale budete vyhledávat místo, které Jehova, váš Bůh, vyvolí ze všech vašich kmenů, aby tam umístil své jméno, aby mu [tam] dal přebývat,* a tam budeš přicházet.+ 6 A tam budete přinášet své zápalné obětní dary+ a oběti a své desáté díly*+ a příspěvek své ruky+ a své oběti slavnostního slibu+ a dobrovolné obětní dary+ a prvorozené ze svého dobytka a ze svého bravu.+ 7 A tam budete jíst před Jehovou, svým Bohem,+ a radovat se v každém svém podnikání,*+ vy a vaše domácnosti, protože Jehova, váš Bůh, vám požehnal.
8 Nebudete činit podle všeho, co zde činíme dnes, každý, cokoli je správné v jeho vlastních očích,+ 9 protože jste ještě nevešli do místa odpočinku+ a dědictví, které ti dává Jehova, tvůj Bůh. 10 A překročíte Jordán+ a budete bydlet v zemi, kterou vám Jehova, váš Bůh, dává jako vlastnictví,+ a jistě vám dá odpočinek od všech vašich nepřátel kolem dokola, a vskutku budete bydlet v bezpečí.+ 11 A stane se, že na to místo,+ které Jehova, váš Bůh, vyvolí, aby tam dal přebývat svému jménu, tam budete přinášet všechno, co vám přikazuji, své zápalné obětní dary+ a oběti, své desáté díly+ a příspěvek+ své ruky a každou volbu svých obětí slavnostního slibu,+ které slavnostně slíbíte Jehovovi. 12 A budete se radovat před Jehovou, svým Bohem,+ vy a vaši synové a vaše dcery a vaši otroci a vaše otrokyně a Levita, který je uvnitř vašich bran,* protože s vámi nemá podíl ani dědictví.+ 13 Měj se na pozoru, abys neobětoval své zápalné oběti na jakémkoli jiném místě, jež bys viděl.+ 14 Ale na místě, které Jehova vyvolí v jednom z tvých kmenů, tam bys měl obětovat své zápalné oběti a tam bys měl činit všechno, co ti přikazuji.+
15 Pouze kdykoli po tom bude tvá duše dychtit, smíš porazit,+ a budeš jíst maso podle požehnání Jehovy, svého Boha, které ti dal, uvnitř všech tvých bran.* Nečistý+ a čistý je smí jíst, jako gazelu a jako jelena.+ 16 Jen krev jíst nebudete.+ Měl bys ji vylít na zem jako vodu.+ 17 Nebude ti dovoleno, abys uvnitř svých bran jedl desátý díl svého obilí+ nebo svého mladého vína nebo svého oleje nebo prvorozence svého dobytka a svého bravu+ nebo jakoukoli ze svých obětí slavnostního slibu, které slavnostně slíbíš, nebo své dobrovolné obětní dary+ nebo příspěvek své ruky.+ 18 Ale budeš to jíst před Jehovou, svým Bohem, na místě, které Jehova, tvůj Bůh, vyvolí,+ ty a tvůj syn a tvá dcera a tvůj otrok a tvá otrokyně a Levita, který je uvnitř tvých bran; a budeš se radovat před Jehovou, svým Bohem, v každém svém podnikání.+ 19 Měj se na pozoru, abys po všechny své dny na své půdě neopustil Levitu.+
20 Až Jehova, tvůj Bůh, rozšíří tvé území,*+ právě jak ti slíbil,+ a jistě řekneš: ‚Nech mě jíst maso‘, protože tvá duše dychtí jíst maso, smíš jíst maso,+ kdykoli po tom bude tvá duše dychtit. 21 V případě, že by místo, které Jehova, tvůj Bůh, vyvolí, aby tam uložil své jméno,+ bylo daleko od tebe, porazíš pak něco ze svého dobytka nebo něco ze svého bravu, které ti dal Jehova, právě jak jsem ti přikázal, a budeš jíst uvnitř svých bran, kdykoli po tom bude tvá duše dychtit.+ 22 Jen způsobem, jakým se smí jíst gazela a jelen,+ tak to smíš jíst: nečistý+ a čistý spolu to smí jíst. 23 Prostě buď pevně rozhodnut nejíst krev,+ protože krev je duše,+ a nebudeš jíst duši s tělem.* 24 Nebudeš ji jíst. Měl bys ji vylít na zemskou půdu jako vodu.+ 25 Nebudeš ji jíst, aby se dobře vedlo tobě a po tobě tvým synům,+ protože budeš činit to, co je správné v Jehovových očích.+ 26 Pouze své svaté věci,+ které se stanou tvými, a své oběti slavnostního slibu+ bys měl nést, a přijdeš na místo, které Jehova vyvolí.+ 27 A dáš své zápalné oběti,+ maso a krev,+ na oltář Jehovy, svého Boha; a krev tvých obětí by měla být vylita proti oltáři Jehovy, tvého Boha,+ ale maso smíš sníst.
28 Dávej pozor, a uposlechneš všechna tato slova, která ti přikazuji,+ aby se vedlo dobře tobě+ a po tobě tvým synům na neurčitý čas, protože budeš činit to, co je dobré a správné v očích Jehovy, tvého Boha.+
29 Až před tebou Jehova, tvůj Bůh, odřízne národy, k nimž jdeš, abys je zbavil vlastnictví,+ také je zbavíš vlastnictví a budeš bydlet v jejich zemi.+ 30 Měj se na pozoru, aby ses po nich nechytil do pasti,+ až budou před tebou vyhlazeny, a aby ses nedotazoval ohledně jejich bohů a neříkal: ‚Jakpak ty národy sloužívaly svým bohům?* A já, ano, já budu činit stejně.‘ 31 Nebudeš tak činit Jehovovi, svému Bohu,+ neboť činili svým bohům všechno, [co je] Jehovovi odporné, co opravdu nenávidí, neboť dokonce své syny a své dcery pravidelně pálí v ohni svým bohům.*+ 32 Každé slovo, které vám přikazuji, to byste měli bedlivě činit.+ Nepřidáte k němu ani z něho neuberete.+
13 V případě, že ve tvém středu povstane prorok+ nebo ten, komu se zdá sen,+ a on ti dá znamení nebo předzvěst,+ 2 a opravdu se splní znamení nebo předzvěst, o nichž k tobě mluvil,+ když řekl: ‚Pojďme za jinými bohy, které jsi neznal, a služme jim‘, 3 nebudeš naslouchat slovům toho proroka ani tomu, komu se zdá sen,+ protože Jehova, váš Bůh, vás zkouší,+ aby poznal, zda milujete Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší.+ 4 Měli byste chodit za Jehovou, svým Bohem, a jeho byste se měli bát a jeho přikázání byste měli dodržovat a jeho hlasu byste měli naslouchat a jemu byste měli sloužit a k němu byste měli lnout.+ 5 A ten prorok+ nebo ten, komu se zdál sen, by měl být usmrcen,+ protože mluvil o vzbouření proti Jehovovi, vašemu Bohu, který vás vyvedl z egyptské země a vyplatil tě z domu otroků, aby tě odvrátil z cesty, po níž ti Jehova, tvůj Bůh, přikázal jít;+ a odklidíš, co je zlé, ze svého středu.+
6 V případě, že by se tě snad snažil v tajnosti zlákat tvůj bratr, syn tvé matky, nebo tvůj syn nebo tvá dcera nebo tvá hýčkaná manželka* nebo tvůj druh, který je jako tvá vlastní duše,+ a řekl by: ‚Pojďme a služme jiným bohům‘,+ které jsi neznal ani ty ani tvoji praotcové, 7 některým z bohů národů, které jsou všude kolem vás, těch blízko tebe nebo těch daleko od tebe, od jednoho konce země na druhý konec země, 8 nepřistoupíš na jeho přání ani mu nebudeš naslouchat+ ani by ho tvé oko nemělo litovat ani nepocítíš soucit+ ani ho nebudeš krýt, 9 ale zcela jistě bys ho měl zabít.+ Tvá ruka by na něho měla přijít první ze všech, aby ho usmrtila, a ruka všeho lidu potom.+ 10 A ukamenuješ ho kameny a zemře,+ protože usiloval odvrátit tě od Jehovy, tvého Boha, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroků.+ 11 Potom [to] celý Izrael uslyší a dostane strach, a ve tvém středu znovu neudělají nic podobného této špatné věci.+
12 V případě, že uslyšíš, jak se říká v jednom z tvých měst, která ti dává Jehova, tvůj Bůh, abys tam bydlel: 13 ‚Z tvého středu vyšli neužiteční muži,*+ aby se pokusili odvrátit obyvatele svého města,+ a říkají: „Pojďme a služme jiným bohům“, které jste neznali‘, 14 budeš také hledat a pátrat a důkladně se dotazovat;+ a jestliže se ta věc potvrdí jako pravda, tato odporná věc se ve tvém středu udála, 15 zcela jistě bys měl obyvatele toho města udeřit ostřím meče.+ Zasvěť je a všechno, co je v něm, a jeho domácí zvířata, zničení+ ostřím meče. 16 A všechnu jeho kořist bys měl sebrat doprostřed jeho veřejného prostranství, a spálíš ohněm město a všechnu jeho kořist+ jako celou oběť Jehovovi, svému Bohu, a stane se hromadou trosek na neurčitý čas.+ Nikdy by nemělo být znovu vystavěno. 17 A nemělo by se přidržet tvé ruky vůbec nic z toho, co bylo klatbou učiněno posvátným,*+ aby se Jehova odvrátil od svého hořícího hněvu+ a vskutku ti dal milosrdenství a jistě ti projevil milosrdenství+ a rozmnožil tě, právě jak přísahal tvým praotcům.+ 18 Měl bys totiž naslouchat hlasu Jehovy, svého Boha, tím, že budeš dodržovat všechna jeho přikázání,+ která ti dnes přikazuji, takže budeš činit to, co je správné v očích Jehovy, tvého Boha.+
14 Jste syny Jehovy, svého Boha.+ Nebudete si na sobě dělat zářezy+ ani si na čelech* neuděláte lysinu+ za mrtvou osobu. 2 Jsi totiž svatý lid+ Jehovovi, svému Bohu, a Jehova tě vyvolil, aby ses stal jeho lidem, zvláštním majetkem,+ ze všech národů, které jsou na povrchu zemské půdy.
3 Nebudeš jíst žádnou odpornou věc jakéhokoli druhu.+ 4 Tento druh zvířete smíte jíst:+ býka, ovci a kozu, 5 jelena a gazelu a srnce+ a kozorožce a antilopu* a divokou ovci a kamzíka;* 6 a každé zvíře, které má rozpolcené kopyto a vytváří [se mu] rozštěp ve dvě kopyta [a] mezi zvířaty přežvykuje.*+ To smíte jíst. 7 Jen tento druh nebudete jíst z těch, která přežvykují nebo která mají kopyto rozpolcené, rozštěpené: velblouda+ a zajíce+ a damana,+ protože jsou přežvýkavci, ale nemají rozpolcené kopyto. Jsou pro vás nečistí. 8 Také prase,+ protože je z těch s rozpolceným kopytem, ale není tu přežvykování. Je pro vás nečisté. Nebudete jíst nic z jejich masa a jejich mrtvol se nedotknete.+
9 Tento druh ze všeho, co je ve vodách, smíte jíst: Všechno, co má ploutve a šupiny, smíte jíst.+ 10 A všechno, co nemá ploutve a šupiny, nebudete jíst.+ Je to pro vás nečisté.
11 Jakéhokoli čistého ptáka smíte jíst. 12 Ale jíst nebudete: orla a orlovce říčního* a supa hnědého+ 13 a luňáka červeného* a luňáka hnědého+ a luňáka* podle jeho druhu;* 14 a každého krkavce+ podle jeho druhu; 15 a pštrosa*+ a sovu* a racka a sokola podle jeho druhu; 16 sýčka a kalouse+ a labuť* 17 a pelikána+ a supa a kormorána 18 a čápa a volavku podle jejího druhu a dudka a netopýra.+ 19 A každý okřídlený hemživý tvor je pro vás nečistý.+ Neměli by se jíst. 20 Jakéhokoli čistého létajícího tvora smíte jíst.
21 Nebudete jíst žádné [již] mrtvé tělo.*+ Smíš je dát cizímu usedlíkovi, který je uvnitř tvých bran, a bude je jíst; nebo se smí prodat* cizinci, protože ty jsi svatý lid Jehovovi, svému Bohu.
Nebudeš vařit kůzle v mléce jeho matky.+
22 Zcela jistě bys měl dát desetinu* všeho výnosu své setby, toho, co vzchází z pole rok co rok.+ 23 A před Jehovou, svým Bohem, na místě, jež on* vyvolí, aby tam dal přebývat svému jménu, budeš jíst desátý díl svého obilí,+ svého mladého vína a svého oleje a prvorozené svého dobytka a bravu,+ aby ses naučil vždycky se bát Jehovy, svého Boha.+
24 A v případě, že by byla cesta pro tebe příliš dlouhá,+ takže to nebudeš schopen nést, jelikož místo, které Jehova, tvůj Bůh, vyvolí, aby tam umístil své jméno,+ bude pro tebe příliš daleko (protože Jehova, tvůj Bůh, ti požehná),+ 25 potom to zpeněžíš a sbalíš si peníze do ruky a pocestuješ na místo, které vyvolí Jehova, tvůj Bůh. 26 Dáš také ty peníze za cokoli, po čem by tvá duše dychtila,+ ať je to skot a ovce a kozy a víno a opojný nápoj+ a cokoli, co by tvá duše od tebe žádala; a budeš tam jíst před Jehovou, svým Bohem, a radovat se,+ ty a tvá domácnost. 27 A Levitu, který je uvnitř tvých bran, toho neopustíš,+ neboť s tebou nemá podíl ani dědictví.+
28 Na konci tří let vyneseš celý desátý díl svého výnosu v tom roce+ a uložíš jej uvnitř svých bran. 29 A Levita,+ protože s tebou nemá žádný podíl ani dědictví, a cizí usedlík+ a chlapec bez otce a vdova,+ kteří jsou uvnitř tvých bran, přijdou a budou jíst a nasytí se, aby ti Jehova, tvůj Bůh, žehnal+ v každém skutku+ tvé ruky, který učiníš.
15 Na konci každých sedmi let bys měl poskytnout propuštění. 2 A to je způsob propuštění:+ Ze strany každého věřitele dojde k propuštění* z dluhu,* do něhož by nechal upadnout svého bližního. Neměl by od svého bližního ani od svého bratra vymáhat zaplacení,+ protože bude provoláno* propuštění Jehovovi.+ 3 Od cizince+ smíš vymáhat zaplacení; ale cokoli tvého by se prokázalo být u tvého bratra, ať tvá ruka propustí. 4 Nikdo by však mezi vámi neměl zchudnout, protože Jehova ti bude zcela jistě žehnat+ v zemi, kterou ti Jehova, tvůj Bůh, dává jako dědictví, abys ji vzal do vlastnictví,+ 5 pokud jen budeš zcela jistě naslouchat hlasu Jehovy, svého Boha, abys bedlivě činil celé toto přikázání, které ti dnes přikazuji.+ 6 Jehova, tvůj Bůh, ti totiž vskutku požehná, jak ti slíbil, a jistě budeš půjčovat na zástavu mnoha národům,+ kdežto ty si vypůjčovat nebudeš; a budeš panovat nad mnoha národy, kdežto ony nad tebou panovat nebudou.+
7 V případě, že mezi vámi, v tvé zemi, kterou ti dává Jehova, tvůj Bůh, jeden z tvých bratrů v jednom z tvých měst* zchudne, nezatvrdíš své srdce ani nebudeš lakomý ke svému chudému bratrovi.+ 8 Měl bys mu totiž štědře otevřít svou ruku+ a rozhodně mu půjčit na zástavu tolik, kolik potřebuje, čehokoli se mu nedostává. 9 Měj se na pozoru, aby se v tvém srdci nevyskytlo nedobré slovo,*+ jež by říkalo: ‚Přiblížil se sedmý rok, rok propuštění‘,*+ a tvé oko by se vskutku stalo nepřejícím ke tvému chudému bratrovi+ a nic bys mu nedal, a on musí proti tobě volat k Jehovovi,+ a z tvé strany se to stalo hříchem.+ 10 Rozhodně bys mu měl dát,+ a tvé srdce by nemělo být skoupé, když mu dáváš, protože Jehova, tvůj Bůh, ti kvůli tomu požehná v každém tvém skutku a v každém tvém podnikání.+ 11 Někdo chudý totiž uprostřed země nikdy nepřestane být.+ Proto ti přikazuji a říkám: ‚Měl bys štědře otevřít svou ruku svému ztrápenému a chudému bratrovi* ve své zemi.‘+
12 V případě, že by ti byl prodán tvůj bratr, Hebrejec nebo Hebrejka,+ a sloužil by ti šest let, potom bys ho měl v sedmém roce od sebe odeslat jako toho, jemuž byla dána volnost.+ 13 A v případě, že bys ho od sebe odeslal jako toho, jemuž byla dána volnost, neodešleš ho s prázdnýma rukama.+ 14 Určitě bys ho měl vybavit něčím ze svého stáda bravu a svého mlatu a svého lisu na olej a na víno. Právě jak ti Jehova, tvůj Bůh, požehnal, [tak] bys mu měl dát.+ 15 A budeš pamatovat, že ses stal v egyptské zemi otrokem a Jehova, tvůj Bůh, přistoupil k tomu, aby tě vyplatil.+ Proto ti dnes přikazuji tuto věc.
16 A v případě, že ti řekne: ‚Nevyjdu z tvé společnosti‘, protože opravdu miluje tebe a tvou domácnost, jelikož se mu dobře vedlo, zatímco [byl] u tebe,+ stane se, že 17 také vezmeš šídlo a probiješ mu je uchem a do dveří, a stane se tvým otrokem na neurčitý čas.+ A totéž bys měl učinit i své otrokyni. 18 Nemělo by to být něco těžkého v tvých očích, když ho odesíláš ze své společnosti jako toho, jemuž byla dána volnost;+ šest let ti totiž sloužil za dvojnásobek hodnoty námezdného dělníka,+ a Jehova, tvůj Bůh, ti žehnal ve všem, co jsi dělal.+
19 Každého prvorozeného samce, který se narodí v tvém stádu dobytka a v tvém stádu bravu, bys měl posvětit Jehovovi, svému Bohu.+ Nebudeš konat žádnou službu s prvorozencem svého býka ani stříhat prvorozence svého stáda bravu.+ 20 Měl bys jej ty a tvá domácnost rok co rok jíst před Jehovou, svým Bohem, na místě, které Jehova vyvolí.+ 21 A v případě, že by se na něm prokázala být nějaká vada, že je chromý nebo slepý, jakákoli špatná vada, nebudeš ho obětovat Jehovovi, svému Bohu.+ 22 Měl bys jej sníst uvnitř svých bran, nečistý a čistý spolu,+ jako gazelu a jako jelena.+ 23 Jen jeho krev jíst nebudeš.+ Měl bys ji vylít na zem jako vodu.+
16 Ať se zachovává* měsíc abib,+ a budeš slavit pasach Jehovovi, svému Bohu,+ protože v měsíci abibu tě Jehova, tvůj Bůh, vyvedl v noci z Egypta.+ 2 A budeš obětovat pasach Jehovovi, svému Bohu,+ z bravu a z dobytka+ na místě, které Jehova vyvolí, aby tam dal přebývat svému jménu.+ 3 Po sedm dní během něho nebudeš jíst nic kvašeného.+ Měl bys během něho jíst nekvašené chleby, chléb trápení, protože jsi z egyptské země vycházel v chvatu,+ abys pamatoval na den, kdy jsi vyšel z egyptské země, po všechny dny svého života.+ 4 A sedm dní by u tebe na celém tvém území neměl být vidět kvásek*+ ani by nemělo zůstat celou noc až do rána nic z masa, které budeš obětovat večer první den.+ 5 Nebude ti dovoleno obětovat pasach v kterémkoli z tvých měst,* která ti dává Jehova, tvůj Bůh. 6 Ale na místě, jež vyvolí Jehova, tvůj Bůh, aby tam dal přebývat svému jménu,+ bys měl obětovat pasach večer, jakmile zapadne slunce,+ v ustanovený čas tvého vyjití z Egypta. 7 A budeš vařit a jíst na místě,+ které vyvolí Jehova, tvůj Bůh,+ a ráno se obrátíš a půjdeš ke svým vlastním stanům. 8 Šest dní bys měl jíst nekvašené chleby, a sedmý den bude slavnostní shromáždění* Jehovovi, tvému Bohu.+ Nebudeš konat žádnou práci.
9 Měl by sis odpočítat sedm týdnů. Od [času], kdy se poprvé přiloží srp k stojícímu obilí, začneš počítat sedm týdnů.+ 10 Potom budeš slavit svátek týdnů Jehovovi, svému Bohu,+ podle dobrovolného obětního daru své ruky, který dáš, právě jak ti Jehova, tvůj Bůh, snad požehná.+ 11 A budeš se radovat před Jehovou, svým Bohem,+ ty a tvůj syn a tvá dcera a tvůj otrok a tvá otrokyně a Levita, který je uvnitř tvých bran,* a cizí usedlík+ a chlapec bez otce+ a vdova,+ kteří jsou ve tvém středu, na místě, které vyvolí Jehova, tvůj Bůh, aby tam dal přebývat svému jménu.+ 12 A budeš pamatovat, že ses stal v Egyptě otrokem,+ a budeš zachovávat a provádět tyto předpisy.+
13 Svátek chýší+ bys měl slavit sedm dní, až sklidíš ze svého mlatu a svého lisu na olej a na víno. 14 A budeš se během svého svátku radovat+ ty a tvůj syn a tvá dcera a tvůj otrok a tvá otrokyně a Levita a cizí usedlík a chlapec bez otce a vdova, kteří jsou uvnitř tvých bran. 15 Sedm dní budeš slavit svátek Jehovovi, svému Bohu,+ na místě, které Jehova vyvolí, protože Jehova, tvůj Bůh, ti požehná ve všem tvém výnosu a v každém skutku tvé ruky,+ a staneš se jedině radostným.+
16 Třikrát v roce by se měl každý muž z vás objevit před Jehovou, svým Bohem, na místě, které vyvolí:+ o svátku nekvašených chlebů+ a o svátku týdnů+ a o svátku chýší,+ a nikdo by se neměl před Jehovou objevit s prázdnýma rukama.+ 17 Dar z ruky každého by měl být úměrný požehnání Jehovy, tvého Boha, které ti dal.+
18 Měl by sis dosadit soudce+ a úředníky+ uvnitř všech svých bran, které ti Jehova, tvůj Bůh, dává podle tvých kmenů, a budou soudit lid spravedlivým soudem. 19 Nepřevrátíš soud.+ Nebudeš stranický+ ani nepřijmeš úplatek, neboť úplatek zaslepuje oči moudrých+ a překrucuje slova spravedlivých. 20 O právo — o právo bys měl usilovat,+ abys zůstal naživu a vskutku vzal do vlastnictví zemi, kterou ti dává Jehova, tvůj Bůh.+
21 Nezasadíš si strom jakéhokoli druhu jako posvátný kůl* blízko oltáře Jehovy, svého Boha, který si uděláš.+
22 Ani by sis neměl postavit posvátný sloup,+ věc, kterou Jehova, tvůj Bůh, vskutku nenávidí.+
17 Nebudeš obětovat Jehovovi, svému Bohu, býka nebo ovci, na nichž se prokazuje být vada, cokoli špatného, protože to je věc odporná Jehovovi, tvému Bohu.+
2 V případě, že by se ve tvém středu, v jednom z tvých měst, která ti dává Jehova, tvůj Bůh, našel muž nebo žena, který by konal to, co je špatné v očích Jehovy, tvého Boha, takže by překračoval jeho smlouvu,+ 3 a šel by a uctíval jiné bohy a klaněl se jim nebo slunci nebo měsíci nebo celému nebeskému vojsku,*+ věc, kterou jsem nepřikázal,+ 4 a [někdo] by ti to řekl, a tys to slyšel a důkladně jsi pátral, a pohleďme, ta věc se potvrdila jako pravda,+ tato odporná věc se v Izraeli udála, 5 také toho muže nebo tu ženu, kdo učinil tu špatnou věc, vyvedeš ke svým branám, ano, muže nebo ženu, a toho ukamenuješ kameny a ten zemře.+ 6 Z úst* dvou svědků nebo tří svědků+ by měl být usmrcen, kdo musí zemřít. Nebude usmrcen z úst jednoho svědka.+ 7 Ruka svědků by na něho měla přijít první ze všech, aby ho usmrtila, a ruka všeho lidu potom;+ a odklidíš, co je špatné, ze svého středu.+
8 V případě, že by byla záležitost [určená] k soudcovskému rozhodnutí pro tebe příliš mimořádná,+ taková, v níž byla prolita krev,+ v níž byl vznesen právní nárok+ nebo byl spáchán násilný skutek,* [tedy] sporné záležitosti+ uvnitř tvých bran, vstaneš také a vyjdeš na místo, které vyvolí Jehova, tvůj Bůh,+ 9 a půjdeš ke kněžím,+ Levitům, a k soudci,+ který bude působit v těch dnech, a učiníš dotaz a předají ti slovo soudcovského rozhodnutí.+ 10 Potom učiníš podle slova, které ti předají z toho místa, jež Jehova vyvolí; a budeš bedlivě činit podle všeho, o čem tě poučí. 11 Podle zákona, na který ti poukáží, a podle soudcovského rozhodnutí, které ti řeknou, bys měl učinit.+ Neodbočíš od slova, které ti předají, napravo ani nalevo.+ 12 A muž, který se bude chovat s opovážlivostí, takže nebude naslouchat knězi, který stojí, aby tam sloužil Jehovovi, tvému Bohu, nebo soudci,+ ten muž zemře;+ a odklidíš z Izraele, co je špatné.+ 13 A všechen lid uslyší a dostane strach,+ a nebudou již jednat opovážlivě.
14 Až nakonec vejdeš do země, kterou ti dává Jehova, tvůj Bůh, a vezmeš ji do vlastnictví a budeš v ní bydlet+ a řekneš: ‚Ať si dosadím nad sebou krále jako všechny národy, které jsou kolem dokola mne‘,+ 15 měl by sis nad sebou zcela jistě dosadit krále, kterého vyvolí Jehova, tvůj Bůh.+ Měl by sis dosadit krále z řad svých bratrů. Nebude ti dovoleno, aby sis nad sebou dosadil cizince, který není tvým bratrem. 16 Jenom by si neměl zvětšovat [počet] koní+ ani nutit lid, aby šel zpátky do Egypta pro zvětšení [počtu] koní,+ vzhledem k tomu, že vám Jehova řekl: ‚Nikdy znovu nepůjdete zpět touto cestou.‘ 17 Také by si neměl množit [počet] manželek, aby jeho srdce neodbočilo;+ ani by si neměl velice zvětšovat [množství] stříbra a zlata.+ 18 A když dosedne na trůn svého království, stane se, že si napíše do knihy opis tohoto zákona z toho, který je svěřen kněžím, Levitům.*+
19 A bude jej mít stále u sebe a bude si v něm číst po všechny dny svého života,+ aby se naučil bát se Jehovy, svého Boha, aby dodržoval všechna slova tohoto zákona a tyto předpisy tím, že je bude činit,+ 20 aby se jeho srdce nevyvýšilo nad jeho bratry+ a aby neodbočil od přikázání napravo ani nalevo,+ aby prodloužil své dny nad svým královstvím+ on a jeho synové uprostřed Izraele.
18 Žádný podíl ani dědictví s Izraelem by neměly připadnout kněžím, Levitům, celému kmeni Levi.+ Měli by jíst Jehovovy ohnivé oběti, ano jeho* dědictví.+ 2 Nemělo by mu tedy připadnout žádné dědictví uprostřed jeho bratrů. Jeho dědictvím je Jehova,+ právě jak k němu mluvil.
3 A to by mělo nadále právem náležet kněžím od lidu, od těch, kteří obětují oběť, ať býka nebo ovci: Knězi se dá lopatka a čelisti a žaludek. 4 První ze svého obilí, svého mladého vína a svého oleje a první ze stříhané vlny svého bravu bys měl dát jemu.+ 5 Jeho totiž Jehova,* tvůj Bůh, vyvolil ze všech tvých kmenů, aby on a jeho synové vždy stáli a sloužili v Jehovově* jménu.+
6 A v případě, že Levita vyjde z jednoho z tvých měst celého Izraele, kde chvíli přebýval,+ a opravdu přijde kvůli nějaké dychtivosti své duše na místo, které Jehova vyvolí,+ 7 bude také sloužit ve jménu Jehovy,* svého Boha, stejně jako všichni jeho bratři Levité, kteří tam stojí před Jehovou.+ 8 Měl by jíst rovný podíl+ kromě toho, co dostane z věcí, jež prodává ze zboží svých předků.*
9 Až vstoupíš do země, kterou ti dává Jehova, tvůj Bůh, nebudeš se učit činit podle odporných věcí oněch národů.+ 10 Neměl by se v tobě najít nikdo, kdo přiměje svého syna nebo svou dceru, aby prošli ohněm,+ nikdo, kdo používá věštění,+ kdo provozuje magii,+ ani nikdo, kdo hledá znamení,+ ani kouzelník,+ 11 ani ten, kdo spoutává jiné zaklínáním,+ ani nikdo, kdo se radí se spiritistickým médiem*+ nebo s tím, kdo z povolání předpovídá události,+ ani nikdo, kdo se dotazuje mrtvých.+ 12 Každý, kdo tyto věci dělá, je totiž něčím odporným Jehovovi, a kvůli těmto odporným věcem je Jehova, tvůj Bůh, před tebou zahání.+ 13 Měl by ses prokázat [jako] bezúhonný u Jehovy, svého Boha.+
14 Tyto národy, které zbavuješ vlastnictví, totiž naslouchávaly těm, kdo provozují magii,+ a těm, kdo věští;+ ale pokud jde o tebe, tobě Jehova, tvůj Bůh, nic takového nedal.*+ 15 Proroka z tvého vlastního středu, z tvých bratrů, jako jsem já, pro tebe vzbudí Jehova,* tvůj Bůh — jemu byste měli naslouchat+ —, 16 v odpověď na všechno, co jsi žádal od Jehovy,* svého Boha, na Chorebu v den sboru,+ když jsi řekl: ‚Ať opět neslyším hlas Jehovy, svého Boha, a ať již nevidím tento velký oheň, abych nezemřel.‘+ 17 Na to mi Jehova řekl: ‚Udělali dobře, že mluvili, co [mluvili].+ 18 Vzbudím pro ně proroka ze středu jejich bratrů, podobného tobě;+ a vskutku mu vložím do úst svá slova,+ a jistě k nim bude mluvit všechno, co mu přikážu.+ 19 A stane se, že [od] muže, který nebude naslouchat mým slovům, jež bude mluvit v mém jménu, od toho budu sám vyžadovat účet.+
20 Avšak prorok, který se opováží mluvit v mém jménu slovo, jež jsem mu nepřikázal mluvit,+ nebo který mluví ve jménu jiných bohů,+ ten prorok zemře.+ 21 A v případě, že by sis řekl v srdci: „Jak poznáme slovo, které Jehova nemluvil?“+ — 22 když prorok mluví ve jménu Jehovy a slovo nenastane ani se neuskuteční, je to slovo, které Jehova nemluvil. Prorok je mluvil s opovážlivostí.+ Nezalekneš se ho.‘+
19 Až Jehova, tvůj Bůh, odřízne národy,+ jejichž zemi ti Jehova, tvůj Bůh, dává, a zbavíš je vlastnictví a budeš bydlet v jejich městech a jejich domech,+ 2 vyčleníš pro sebe tři města uprostřed své země, kterou ti dává Jehova, tvůj Bůh, abys ji vzal do vlastnictví.+ 3 Připravíš si cestu a rozdělíš území své země, kterou ti dal Jehova, tvůj Bůh, jako vlastnictví, na tři části, a bude to pro kohokoli, kdo zabil, aby tam uprchl.+
4 A to je případ toho, kdo zabil, kdo tam smí prchnout a bude žít: Když nevědomky udeří svého bližního, a předtím ho neměl v nenávisti,+ 5 nebo když jde se svým bližním do lesa sbírat* dříví, a jeho ruka byla pozvednuta, aby udeřil sekyrou, aby sekl do stromu, a železo sklouzlo z dřevěného topůrka+ a zasáhlo jeho bližního, a ten zemřel, měl by prchnout do jednoho z těchto měst a bude žít.+ 6 Jinak by se mstitel+ krve,* protože je jeho srdce rozpáleno, mohl honit za tím, kdo zabil, a skutečně ho dostihnout, protože cesta je veliká; a vskutku by mohl smrtelně udeřit jeho duši,* zatímco pro něho rozsudek smrti+ není, protože ho předtím neměl v nenávisti. 7 Proto ti přikazuji a říkám: ‚Vyčleníš pro sebe tři města.‘+
8 A jestliže Jehova,* tvůj Bůh, rozšíří tvé území podle toho, co přísahal tvým praotcům,+ a dá ti celou zemi, kterou slíbil dát tvým praotcům,+ 9 protože budeš dodržovat celé toto přikázání, které ti dnes přikazuji, tím, že je budeš činit, [totiž] milovat Jehovu, svého Boha, a stále chodit po jeho cestách,+ přidáš si pak k těmto třem jiná tři města,+ 10 aby nebyla prolita žádná nevinná krev+ uprostřed tvé země, kterou ti Jehova, tvůj Bůh, dává jako dědictví, a aby na tobě nebyla žádná vina krve.*+
11 Ale v případě, že by se vyskytl muž, který nenávidí+ svého bližního, a číhal na něho a povstal proti němu a smrtelně udeřil jeho duši, a on zemřel,+ a ten muž prchl do jednoho z těchto měst, 12 potom starší muži z jeho města pošlou a vezmou ho odtamtud a vydají ho do ruky mstitele krve,* a zemře.+ 13 Tvé oko by ho nemělo litovat+ a odklidíš vinu za nevinnou krev z Izraele,+ abys měl dobré.
14 Neodsuneš zpátky mezníky svého bližního,+ až předkové postaví hranice ve tvém dědictví, jež zdědíš v zemi, kterou ti dává Jehova,* tvůj Bůh, abys ji vzal do vlastnictví.
15 Jediný svědek by neměl povstat proti muži ohledně jakéhokoli provinění nebo jakéhokoli hříchu,+ v případě jakéhokoli hříchu, jehož by se dopustil. Ústy dvou svědků nebo ústy tří svědků by měla být záležitost potvrzena.+ 16 V případě, že by proti muži povstal svědek úkladně plánující násilí, aby proti němu vznesl obvinění za vzbouření,+ 17 ti dva muži, kteří mají spor, budou také stát před Jehovou, před kněžími a soudci, kteří budou v těch dnech působit.+ 18 A soudci budou důkladně pátrat,+ a jestliže je ten svědek falešný svědek a vznesl proti svému bratrovi falešné obvinění, 19 učiníte mu potom, právě jak úkladně plánoval, že učiní svému bratrovi,+ a odklidíš, co je špatné, ze svého středu.+ 20 Tak ti, kdo zůstanou, uslyší a dostanou strach a již nikdy ve tvém středu neučiní něco tak špatného.+ 21 A tvé oko by nemělo litovat:+ duše bude za duši, oko za oko, zub za zub, ruka za ruku, noha za nohu.+
20 V případě, že vyjdeš do bitvy proti svým nepřátelům a skutečně uvidíš koně a válečné dvoukolé vozy,+ lid početnější než ty, nebudeš se jich bát, neboť je s tebou Jehova, tvůj Bůh,+ který tě vyvedl z egyptské země.+ 2 A až přistoupíte k bitvě, stane se, že se také přiblíží kněz a promluví k lidu.+ 3 A řekne mu: ‚Slyš, Izraeli, přistupujete dnes k bitvě proti svým nepřátelům. Ať není vaše srdce bázlivé.+ Nebojte se a neutíkejte v panice ani se netřeste kvůli nim,+ 4 neboť Jehova,* váš Bůh, pochoduje s vámi, aby za vás bojoval proti vašim nepřátelům, a tak aby vás zachránil.‘+
5 Také úředníci+ promluví k lidu a řeknou: ‚Kdo je ten muž, který postavil nový dům a nezasvětil jej? Ať jde a vrátí se do svého domu, aby nezemřel v bitvě a nezasvětil jej jiný muž.+ 6 A kdo je ten muž, který zasadil vinici a nezačal ji užívat? Ať jde a vrátí se do svého domu, aby nezemřel v bitvě a nezačal ji užívat jiný muž.+ 7 A kdo je ten muž, který se zasnoubil se ženou a nevzal si ji? Ať jde a vrátí se do svého domu,+ aby nezemřel v bitvě a nevzal si ji jiný muž.‘ 8 A úředníci budou dál mluvit k lidu a řeknou: ‚Kdo je ten muž, který se bojí a je bázlivý?+ Ať jde a vrátí se do svého domu, ať nezpůsobí, aby srdce jeho bratrů roztálo jako jeho vlastní srdce.‘+ 9 A až úředníci domluví k lidu, stane se, že také ustanoví velitele* vojsk do čela lidu.*
10 V případě, že se přiblížíš k městu, abys proti němu bojoval, oznámíš mu také podmínky míru.+ 11 A stane se, jestliže ti dá pokojnou odpověď a otevře se ti, stane se dokonce, že všechen lid, který se v něm najde, by se měl stát tvým k nucené práci, a bude ti sloužit.+ 12 Ale jestliže s tebou neuzavře mír+ a skutečně s tebou povede válku, a budeš je muset obléhat, 13 Jehova,* tvůj Bůh, je také jistě vydá do tvé ruky, a udeříš v něm každého muže ostřím meče.+ 14 Jen ženy a děťátka+ a domácí zvířata+ a všechno, co je ve městě, všechnu jeho kořist vydrancuješ pro sebe;+ a budeš jíst kořist svých nepřátel, které ti dal Jehova, tvůj Bůh.+
15 Tak učiníš všem městům velmi daleko od tebe, jež nejsou z měst těchto národů. 16 Pouze z měst těchto národů, které ti Jehova, tvůj Bůh, dává jako dědictví, z těch nezachováš naživu nic, co dýchá,*+ 17 protože bys je měl zcela jistě zasvětit zničení, Chetity a Amorejce, Kananejce a Perizejce, Chivijce a Jebusejce,+ právě jak ti přikázal Jehova, tvůj Bůh, 18 aby vás nenaučili činit podle všech svých odporných věcí, jež činili svým bohům, a vskutku byste hřešili proti Jehovovi,* svému Bohu.+
19 V případě, že budeš mnoho dnů obléhat město, takže proti němu budeš bojovat, abys ho dobyl, nezkazíš jeho stromy tím, že by ses proti nim rozmáchl sekyrou; měl bys z nich totiž jíst, a nepodetneš je.+ Což je polní strom člověk, abys jej obléhal?* 20 Jen strom, o němž víš, že není stromem k jídlu, ten bys měl zkazit, a podetneš jej a postavíš obléhací valy proti+ městu, které s tebou vede válku, dokud nepadne.*
21 V případě, že se najde někdo zabitý na zemské půdě, kterou ti Jehova,* tvůj Bůh, dává, abys ji vzal do vlastnictví, padlý na poli, a nestalo se známým, kdo ho smrtelně udeřil,+ 2 tvoji starší muži a tvoji soudci+ také vyjdou a budou odměřovat k městům, která jsou všude kolem zabitého; 3 a prokáže se být město, které [je] nejblíže k zabitému. A starší muži onoho města vezmou mladou krávu ze stáda, s níž se nepracovalo,* jež netahala pod jhem; 4 a starší muži toho města odvedou tu mladou krávu dolů do říčního údolí s tekoucí vodou, v němž se obvykle neoře ani neseje semeno, a tam v říčním údolí zlomí mladé krávě vaz.+
5 A přiblíží se kněží, synové Leviho, protože právě je vyvolil Jehova, tvůj Bůh, aby mu sloužili+ a žehnali v Jehovově jménu,+ a z jejichž úst by měl být vyřízen každý spor nad každým násilným činem.*+ 6 Nato by si všichni starší muži onoho města, kteří jsou nejblíže zabitého, měli umýt ruce+ nad mladou krávou, jejíž vaz byl zlomen v říčním údolí; 7 a odpovědí a řeknou: ‚Naše ruce tuto krev neprolily ani ji naše oči neviděly, [jak byla prolita].+ 8 Nepřipisuj to na účet svého lidu Izraele, který jsi vyplatil,+ Jehovo,* a neklaď vinu za nevinnou krev+ doprostřed svého lidu Izraele.‘ A vina krve nebude připsána na jejich účet. 9 A ty — ty odklidíš vinu za nevinnou krev ze svého středu,+ protože učiníš, co je správné v Jehovových očích.+
10 V případě, že vytáhneš do bitvy proti svým nepřátelům a Jehova, tvůj Bůh, ti je vydal do ruky+ a tys je odvedl zajaté,+ 11 a uviděl jsi mezi zajatci ženu krásné postavy a přimkl ses k ní+ a vzal sis ji za manželku, 12 přivedeš ji pak doprostřed svého domu. Nyní si oholí hlavu+ a ošetří si nehty 13 a odstraní ze sebe přehoz svého zajetí a bude bydlet v tvém domě a plakat pro svého otce a svou matku celý lunární měsíc;*+ a potom bys měl s ní mít poměr a vezmeš ji do vlastnictví jako svou nevěstu, a stane se tvou manželkou. 14 A jestliže jsi v ní nenalezl potěšení, stane se, že ji potom pošleš pryč+ podle libosti její vlastní duše;* rozhodně ji však neprodáš za peníze. Nebudeš s ní jednat tyransky+ potom, co jsi ji pokořil.
15 V případě, že muž má dvě manželky, jednu milovanou a jednu nenáviděnou, a ony, milovaná a nenáviděná, mu porodily syny a prvorozený je syn té nenáviděné,+ 16 stane se také, že v den, kdy dává jako dědictví svým synům, co má, nebude mu dovoleno, aby učinil syna milované svým prvorozeným na úkor syna nenáviděné, prvorozeného.+ 17 Měl by totiž uznat jako prvorozeného syna nenáviděné tím, že mu dá dva díly ze všeho, co se u něho nachází,+ protože onen je počátek jeho plodivé síly.+ Patří mu právo na postavení prvorozeného.+
18 V případě, že má muž syna, který je zatvrzelý a vzpurný,+ nenaslouchá hlasu svého otce ani hlasu své matky,+ a oni ho napravovali, ale on jim nebude naslouchat,+ 19 jeho otec a jeho matka se ho také chopí a vyvedou ho ke starším mužům jeho města a k bráně jeho místa+ 20 a řeknou starším mužům jeho města: ‚Tento náš syn je zatvrzelý a vzpurný; nenaslouchá našemu hlasu,+ je nenasyta*+ a pijan.‘+ 21 Potom ho všichni muži jeho města uházejí kameny, a zemře. Tak odklidíš, co je špatné, ze svého středu, a celý Izrael uslyší a vskutku dostane strach.+
22 A v případě, že bude v nějakém muži hřích zasluhující rozsudek smrti, a bude usmrcen,+ a pověsíš ho na kůl,*+ 23 jeho mrtvé tělo by nemělo zůstat na kůlu celou noc,+ ale rozhodně bys ho měl toho dne pohřbít, protože pověšený je něco prokletého Bohem;*+ a neposkvrníš půdu, kterou ti Jehova, tvůj Bůh, dává jako dědictví.+
22 Neuvidíš býka svého bratra nebo jeho ovci, jak bloudí, a úmyslně se od nich neodtáhneš.*+ Rozhodně bys je měl odvést zpátky ke svému bratrovi.+ 2 A jestliže tvůj bratr není blízko tebe a není ti známý, přivedeš také [zvíře] domů doprostřed svého domu, a zůstane u tebe, dokud po něm nebude tvůj bratr pátrat. A vrátíš mu je.+ 3 Tak to uděláš i s jeho oslem a tak to uděláš s jeho přehozem a tak to uděláš s čímkoli ztraceným svého bratra, co se mu ztratí a co jsi našel. Nebude ti dovoleno, aby ses odtáhl.
4 Neuvidíš osla svého bratra nebo jeho býka upadnout na cestě a úmyslně se od nich neodtáhneš. Rozhodně bys mu měl pomoci je zvednout.+
5 Žádné odění zdatného muže by nemělo být oblečeno ženě, ani by neměl zdatný muž nosit přehoz ženy;+ kdokoli totiž tyto věci dělá, je něčím odporným Jehovovi, tvému Bohu.
6 V případě, že bude před tebou na cestě, na nějakém stromě nebo na zemi ptačí hnízdo s mladými+ nebo vejci, a matka sedí na mladých nebo [na] vejcích, nevezmeš matku spolu s potomstvem.+ 7 Rozhodně bys měl matku poslat pryč, ale potomstvo si smíš vzít; [to] aby se ti dobře vedlo a abys vskutku prodloužil své dny.+
8 V případě, že budeš stavět nový dům, uděláš také na svou střechu+ zábradlí, abys na svůj dům neuvedl vinu krve, protože by z něho mohl spadnout někdo, [kdo by] upadl.
9 Neoseješ svou vinici dvěma druhy semene,+ aby plný výnos semene, které bys zasel, a plod tvé vinice nepropadly svatyni.*
10 Nebudeš orat s býkem a oslem dohromady.+
11 Nebudeš nosit smíšenou látku z vlny a lnu dohromady.+
12 Měl by sis udělat střapce na čtyřech nejzazších koncích svého oblečení, jímž se přikrýváš.+
13 V případě, že si muž vezme manželku a skutečně s ní má poměr a získal k ní nenávist+ 14 a obvinil ji z nechvalně známých skutků a uvedl na ni špatné jméno+ a řekl: ‚To je žena, kterou jsem si vzal, a přistoupil jsem k tomu, abych k ní přišel blíž, a nenašel jsem u ní doklad panenství‘,+ 15 otec dívky a její matka potom vezmou a vynesou doklad o dívčině panenství starším mužům města u jeho brány;+ 16 a dívčin otec řekne starším mužům: ‚Dal jsem svou dceru tomuto muži za manželku, a on ji nenávidí.*+ 17 A hle, obviňuje ji z nechvalně známých skutků+ a říká: „Shledal jsem, že tvoje dcera nemá doklad panenství.“+ A to je doklad panenství mé dcery.‘ A rozestřou přehoz před staršími muži města. 18 A starší muži+ města vezmou toho muže a ukázní ho.+ 19 A budou ho pokutovat [jedním] stem stříbrných šekelů* a dají je dívčinu otci, protože uvedl špatné jméno na izraelskou pannu;+ a bude dále jeho manželkou. Nebude mu dovoleno, aby se s ní rozvedl* po všechny své dny.
20 Jestliže se však ta věc prokázala být pravdou, u dívky se nenašel doklad panenství,+ 21 vyvedou také dívku ke vchodu do domu jejího otce, a muži z jejího města ji uházejí kameny a zemře, protože se dopustila v Izraeli potupného bláznovství+ tím, že se dopustila prostituce v domě svého otce.+ Tak odklidíš, co je špatné, ze svého středu.+
22 V případě, že se najde muž, jak leží se ženou, která patří* nějakému majiteli,+ oba pak zemřou spolu, muž, který ležel s tou ženou, a ta žena.+ Tak odklidíš, co je špatné, z Izraele.+
23 V případě, že byla panenská dívka zasnoubena muži+ a nějaký muž ji skutečně našel ve městě a ležel s ní,+ 24 také je oba vyvedete k bráně toho města a uházíte je kameny a zemřou, dívka, protože ve městě nekřičela, a muž, protože pokořil manželku svého bližního.+ Tak odklidíš, co je zlé, ze svého středu.+
25 Jestliže však muž našel dívku, která je zasnoubena, na poli a muž ji popadl a ležel s ní, muž, který s ní ležel, tedy zemře sám, 26 a dívce neuděláš nic. Dívka nemá hřích zasluhující smrt, protože právě jako když muž povstane proti svému bližnímu a vskutku ho zavraždí,+ ano duši, tak je to v tomto případě. 27 Našel ji totiž na poli. Dívka, která byla zasnoubena, křičela, ale nebyl, kdo by ji vyprostil.
28 V případě, že muž najde dívku, pannu, která není zasnoubena, a skutečně se jí zmocní a leží s ní,+ a byli odhaleni,+ 29 muž, který s ní ležel, tedy dá dívčinu otci padesát stříbrných šekelů,*+ a stane se jeho manželkou, protože ji pokořil. Nebude mu dovoleno, aby se s ní rozvedl po všechny své dny.*+
30 Žádný muž by si neměl vzít manželku svého otce, aby neodkryl suknici svého otce.*+
23 Žádný muž, který je vykastrován+ rozdrcením varlat+ nebo odříznutím svého mužského údu, nesmí vejít do Jehovova sboru.*
2 Žádný nemanželský+ syn nesmí vejít do Jehovova sboru. Až do desáté generace nesmí nikdo od něho vejít do Jehovova sboru.
3 Žádný Ammonita ani Moabec* nesmí vejít do Jehovova sboru.+ Až do desáté generace nesmí nikdo od nich vejít do Jehovova sboru na neurčitý čas, 4 protože vám nepřišli na pomoc+ s chlebem a vodou na cestě, když jste vycházeli z Egypta,+ a protože proti tobě najali* Baláma, syna Beorova, z mezopotamského* Petoru, aby na tebe svolával zlo.+ 5 A Jehova,* tvůj Bůh, nechtěl Balámovi naslouchat;+ Jehova, tvůj Bůh, však kvůli tobě změnil zlořečení v požehnání,+ protože Jehova, tvůj Bůh, tě miloval.+ 6 Nebudeš pracovat pro* jejich mír a jejich blahobyt po všechny své dny na neurčitý čas.+
7 Nebudeš mít odpor k Edomitovi,* neboť je tvůj bratr.+
Nebudeš mít odpor k Egypťanovi, neboť ses stal cizím usedlíkem v jeho zemi.+ 8 Synové, kteří by se jim narodili jako třetí generace,* ti smějí vejít do Jehovova sboru.
9 V případě, že vyjdeš do tábora proti svým nepřátelům, budeš se také zdržovat každé špatné věci.+ 10 V případě, že v tobě bude muž, který nezůstane čistý pro znečištění, jež nastává v noci,+ potom vyjde mimo tábor. Nesmí vejít doprostřed tábora.+ 11 A navečer se stane, že by se měl umýt vodou, a při západu slunce smí vejít doprostřed tábora.+ 12 A mělo by ti sloužit soukromé místo* vně tábora, a tam budeš vycházet. 13 A spolu s tvým nářadím* by ti měl sloužit kolík, a stane se, když si venku sedneš na bobek, že jím také vykopeš jamku, a obrátíš se a přikryješ své výkaly.+ 14 Jehova, tvůj Bůh, se totiž prochází uvnitř tvého tábora, aby tě osvobodil+ a aby ti zanechal tvé nepřátele;+ a tvůj tábor se prokáže být svatý,+ aby na tobě neviděl nic neslušného,* a jistě by se odvrátil a nedoprovázel tě.+
15 Nevydáš otroka jeho pánovi,* když unikne od svého pána k tobě.+ 16 Bude s tebou dál bydlet na jakémkoli místě u tebe, jež by si vyvolil v jednom z tvých měst,*+ kdekoli se mu líbí. Nebudeš s ním krutě zacházet.+
17 Žádná z izraelských dcer se nesmí stát chrámovou prostitutkou+ ani se nikdo z izraelských synů nesmí stát chrámovým prostitutem.*+ 18 Nepřineseš do domu Jehovy, svého Boha, plat+ nevěstky* ani cenu psa*+ jako nějaký slavnostní slib, protože jsou něčím odporným Jehovovi, tvému Bohu, ano oba.
19 Nepřiměješ svého bratra, aby platil úrok,+ úrok z peněz, úrok z jídla,+ úrok z čehokoli, z čeho by se mohl požadovat úrok. 20 Cizince+ smíš přimět, aby platil úrok, ale svého bratra nepřiměješ, aby platil úrok,+ aby ti Jehova, tvůj Bůh, požehnal v každém tvém podnikání v zemi, do které jdeš, abys ji vzal do vlastnictví.+
21 V případě, že složíš slavnostní slib Jehovovi,+ svému Bohu, nebudeš pomalý v jeho plnění,+ protože Jehova, tvůj Bůh, to bude od tebe zcela jistě vyžadovat, a vskutku by se to stalo z tvé strany hříchem.+ 22 Ale v případě, že opomineš učinit slavnostní slib, nestane se to z tvé strany hříchem.+ 23 Výrok svých rtů bys měl dodržet,+ a učiníš, právě jak jsi slavnostně slíbil Jehovovi, svému Bohu, jako dobrovolný obětní dar, o němž jsi mluvil svými ústy.+
24 V případě, že půjdeš na vinici svého bližního, sníš jen tolik hroznů, abys nasytil svou duši,* ale žádné si nedáš do své brašny.+
25 V případě, že vejdeš do stojícího obilí svého bližního, budeš rukou otrhávat jen zralé klasy, ale nad stojícím obilím svého bližního nebudeš máchat srpem sem a tam.+
24 V případě, že si muž vezme ženu a opravdu ji učiní svým vlastnictvím jako manželku, stane se také, že kdyby v jeho očích nenalezla přízeň, protože našel něco neslušného* z její strany,+ tak jí napíše potvrzení o rozvodu+ a dá jí je do ruky a propustí ji ze svého domu.+ 2 A vyjde z jeho domu a půjde a stane se [manželkou] jiného muže.+ 3 Jestliže k ní ten pozdější muž získal nenávist a napsal jí potvrzení o rozvodu a dal jí je do ruky a propustil ji ze svého domu, nebo v případě, že by ten pozdější muž, který si ji vzal za manželku, zemřel, 4 jejímu prvnímu majiteli, který ji propustil, nebude dovoleno, aby si ji zase vzal zpět, aby se stala jeho manželkou potom, co byla poskvrněna;+ to je totiž něco odporného před Jehovou, a neuvedeš do hříchu zemi, kterou ti dává Jehova,* tvůj Bůh, jako dědictví.
5 V případě, že si muž vezme novou manželku,+ neměl by vycházet do vojska ani by mu nemělo být uloženo cokoli jiného. Měl by být dál vyňat pro svůj dům po jeden rok, a bude rozradostňovat svou manželku, kterou si vzal.+
6 Nikdo by se neměl* zmocnit ručního mlýnku nebo jeho vrchního žernovu jako zástavy,+ protože je to duše,* které se zmocňuje jako zástavy.
7 V případě, že je nějaký muž přistižen, jak unáší duši ze svých bratrů, izraelských synů,+ a jednal s ním tyransky a prodal ho,+ ten únosce také zemře. A odklidíš, co je špatné, ze svého středu.+
8 Střež se při ráně malomocenství,+ aby ses dobře staral a činil podle všeho, jak vás poučí kněží, Levité.+ Právě jak jsem jim přikázal, [tak] byste měli bedlivě činit.+ 9 Mělo by se pamatovat* na to, co Jehova,* tvůj Bůh, učinil Miriam na cestě, když jste vycházeli z Egypta.+
10 V případě, že půjčíš svému bližnímu jakoukoli půjčku,+ nevstoupíš do jeho domu, abys od něho vzal, co dal jako zástavu.+ 11 Měl bys stát venku, a muž, jemuž půjčuješ, by ti měl vynést zástavu ven. 12 A jestliže je ten muž v těžkostech, nepůjdeš na lůžko s jeho zástavou.+ 13 Rozhodně bys mu měl zástavu vrátit, jakmile zapadne slunce,+ a půjde na lůžko ve svém oděvu+ a bude ti žehnat;+ a bude to pro tebe znamenat spravedlnost před Jehovou, tvým Bohem.+
14 Neošidíš námezdného dělníka, který je v těžkostech a je chudý, ať z tvých bratrů, nebo z tvých cizích usedlíků, kteří jsou v tvé zemi uvnitř tvých bran.+ 15 Měl bys mu dát jeho mzdu v jeho den,+ a nemělo by nad ní zapadnout slunce, protože je v těžkostech a pozvedá svou duši ke své mzdě, aby proti tobě nevolal k Jehovovi,+ a z tvé strany se to stane hříchem.+
16 Otcové by neměli být usmrceni* kvůli dětem, a děti by neměly být usmrceny kvůli otcům.+ Každý by měl být usmrcen* za svůj vlastní hřích.+
17 Nepřevrátíš soud cizího usedlíka+ ani chlapce bez otce+ a nezmocníš se oděvu vdovy jako zástavy.+ 18 A budeš pamatovat, že ses stal v Egyptě otrokem a Jehova, tvůj Bůh, přistoupil k tomu, aby tě odtamtud vyplatil.+ Proto ti přikazuji, abys tuto věc dělal.
19 V případě, že budeš sklízet na svém poli úrodu+ a zapomeneš na poli snop, nepůjdeš zpět, abys jej vzal. Měl by zůstat pro cizího usedlíka, pro chlapce bez otce a pro vdovu,+ aby ti Jehova, tvůj Bůh, požehnal v každém skutku tvé ruky.+
20 V případě, že otloukáš svůj olivovník, nebudeš po sobě prohledávat jeho větve.* Mělo by to zůstat pro cizího usedlíka, pro chlapce bez otce a pro vdovu.+
21 V případě, že sbíráš hrozny ze své vinice, nebudeš po sobě sbírat zbytky. Měly by zůstat pro cizího usedlíka, pro chlapce bez otce a pro vdovu. 22 A budeš pamatovat, že ses stal v egyptské zemi otrokem.+ Proto ti přikazuji, abys to dělal.+
25 V případě, že mezi muži vznikne spor,+ a předstoupí před soud,+ potom je rozsoudí a prohlásí spravedlivého za spravedlivého a prohlásí ničemného za ničemného.+ 2 A jestliže si ničemný zaslouží, aby byl bit,*+ stane se, že ho pak soudce nechá položit [na zem] a dát [mu] před sebou rány+ podle počtu, který odpovídá jeho ničemnému skutku. 3 Smí ho zbít čtyřiceti ranami. Žádnou by neměl přidat, aby ho dál nebil mnoha ranami navíc k těmto+ a aby tvůj bratr nebyl ve tvých očích skutečně potupen.
4 Nenasadíš náhubek býkovi, zatímco mlátí.+
5 V případě, že bratři bydlí spolu, a jeden z nich zemřel, aniž měl syna, manželka mrtvého by se neměla stát [ženou] cizího muže venku. Měl by k ní jít její švagr a vezme si ji za manželku a uzavře s ní švagrovské manželství.*+ 6 A stane se, že prvorozený, jehož porodí, by měl zdědit jméno jeho mrtvého bratra,+ aby jeho jméno nebylo vymazáno z Izraele.+
7 A jestliže ten muž nenalézá potěšení v [tom], aby si vzal vdovu po svém bratrovi, vdova po jeho bratrovi pak vyjde k bráně ke starším mužům+ a řekne: ‚Bratr mého manžela odmítl zachovat jméno svého bratra v Izraeli. Není svolný uzavřít se mnou švagrovské manželství.‘ 8 A starší muži z jeho města ho zavolají a promluví k němu, a on se postaví a řekne: ‚Nenalezl jsem potěšení v [tom], abych si ji vzal.‘+ 9 Na to se vdova po jeho bratrovi k němu přiblíží před očima starších mužů a zuje mu z nohy sandál+ a plivne mu do obličeje+ a odpoví a řekne: ‚Tak by se mělo činit muži, který nebude budovat domácnost svého bratra.‘+ 10 A jeho jméno bude v Izraeli nazýváno ‚Dům toho, jemuž byl zut sandál‘.
11 V případě, že muži spolu navzájem zápasí, a přiblížila se manželka jednoho [z nich], aby svého manžela osvobodila z ruky toho, kdo ho bije, a napřáhla ruku a popadla ho za přirození,+ 12 pak jí usekneš ruku.* Tvé oko nepocítí žal.+
13 Nebudeš mít ve svém váčku dva druhy závaží,*+ velké a malé. 14 Nebudeš mít ve svém domě dva druhy efa,*+ velké a malé. 15 Měl bys stále mít přesné a správné závaží. Měl bys stále mít přesné a správné efa, aby se prodloužily tvé dny na půdě, kterou ti dává Jehova,* tvůj Bůh.+ 16 Každý, kdo činí tyto věci, každý činitel bezpráví, je totiž něčím odporným Jehovovi,* tvému Bohu.+
17 Mělo by se pamatovat* [na to], co ti udělal Amalek po cestě, když jste vycházeli z Egypta,+ 18 jak se s tebou potkal na cestě a přistoupil k tomu, aby udeřil za tebou všechny, kdo se za tebou trousili, zatímco jsi byl vyčerpaný a unavený; a nebál se Boha.+ 19 A až ti Jehova, tvůj Bůh, dá odpočinek od všech tvých nepřátel kolem dokola v zemi, kterou ti Jehova, tvůj Bůh, dává jako dědictví, abys ji vzal do vlastnictví,+ stane se, že bys měl zpod nebes vymazat zmínku o Amalekovi.+ Nezapomeneš.
26 A až konečně vstoupíš do země, kterou ti dává Jehova, tvůj Bůh, jako dědictví, a vezmeš ji do vlastnictví a budeš v ní bydlet, stane se,+ 2 že také vezmeš něco z prvního ovoce+ všech plodů půdy, které sklidíš ze své země, kterou ti dává Jehova, tvůj Bůh, a dáš je do koše a půjdeš na místo, které vyvolí Jehova,* tvůj Bůh, aby tam dal přebývat svému jménu.+ 3 A přijdeš ke knězi,+ který bude v těch dnech působit, a řekneš mu: ‚Dnes podám zprávu Jehovovi, tvému* Bohu, že jsem vešel do země, o níž Jehova přísahal našim praotcům, že nám [ji] dá.‘+
4 A kněz vezme koš z tvé ruky a uloží jej před oltářem Jehovy, tvého Boha. 5 A odpovíš a řekneš před Jehovou, svým Bohem: ‚Můj otec byl hynoucí Syřan;*+ a přistoupil k tomu, aby sešel do Egypta+ a aby tam přebýval jako [někdo] cizí s velmi malým počtem;+ ale stal se tam velkým národem, mocným a početným.+ 6 A Egypťané s námi zacházeli špatně a trápili nás a nakládali na nás tvrdé otroctví.+ 7 A začali jsme volat k Jehovovi,* BOHU našich praotců,+ a Jehova přistoupil k tomu, aby uslyšel náš hlas+ a aby shlédl na naše trápení a naše těžkosti a náš útlak.+ 8 Nakonec nás Jehova* vyvedl z Egypta silnou rukou+ a vztaženou paží+ a s velkou strašlivostí+ a se znameními a zázraky.+ 9 Potom nás přivedl na toto místo a dal nám tuto zemi, zemi, která oplývá mlékem a medem.+ 10 A zde jsem nyní přinesl první ovoce z plodů zemské půdy, kterou mi dal Jehova.‘+
Uložíš to tedy před Jehovou, svým Bohem, a skloníš se před Jehovou, svým Bohem.+ 11 A budeš se radovat nade vším dobrým,+ co dal Jehova, tvůj Bůh, tobě a tvé domácnosti, ty a Levita a cizí usedlík, který je ve tvém středu.+
12 Až dokončíš oddělování+ celé desetiny svého výnosu ve třetím roce,+ roce desetiny, dáš to také* Levitovi, cizímu usedlíkovi, chlapci bez otce a vdově, a budou to jíst uvnitř tvých bran a nasytí se.+ 13 A řekneš před Jehovou, svým Bohem: ‚Odklidil jsem z domu, co je svaté, a také jsem to dal Levitovi a cizímu usedlíkovi, chlapci bez otce a vdově+ ve shodě s celým tvým přikázáním, které jsi mi přikázal. Nepřekročil jsem tvá přikázání ani jsem nezapomněl.+ 14 Nejedl jsem z toho během svého truchlení* ani jsem z toho nic neodstranil, když [jsem byl] nečistý, ani jsem z toho nedal nic pro někoho mrtvého. Naslouchal jsem hlasu Jehovy,* svého Boha. Učinil jsem ve shodě se vším, co jsi mi přikázal. 15 Shlédni přece ze svého svatého obydlí, nebes,+ a požehnej svému lidu Izraeli+ a půdě, kterou jsi nám dal, právě jak jsi přísahal našim praotcům,+ zemi, která oplývá mlékem a medem.‘+
16 Tento den ti Jehova, tvůj Bůh, přikazuje, abys prováděl tyto předpisy a soudcovská rozhodnutí;+ a budeš je zachovávat a provádět celým svým srdcem+ a celou svou duší.+ 17 Podnítil jsi Jehovu, aby dnes řekl, že se stane tvým Bohem, zatímco budeš chodit po jeho cestách a zachovávat jeho předpisy+ a jeho přikázání+ a jeho soudcovská rozhodnutí+ a naslouchat jeho hlasu.+ 18 Pokud jde o Jehovu, ten tě podnítil, abys dnes řekl, že se staneš jeho lidem, zvláštním majetkem,+ právě jak ti slíbil,+ a že budeš zachovávat všechna jeho přikázání 19 a že tě postaví vysoko nad všechny ostatní národy, které udělal,+ což povede k chvále a pověsti a kráse, zatímco se budeš prokazovat [jako] lid svatý Jehovovi, svému Bohu,+ právě jak slíbil.“
27 A Mojžíš spolu s izraelskými staršími muži přikročil k tomu, aby přikázal lidu a řekl: „Mělo by se zachovávat* každé přikázání, které vám dnes přikazuji.+ 2 A stane se, že v den, kdy překročíte Jordán+ do země, kterou ti dává Jehova,* tvůj Bůh, postavíš si také velké kameny a obílíš je vápnem. 3 A napíšeš na ně všechna slova tohoto zákona,+ až přejdeš,+ abys vstoupil do země, kterou ti dává Jehova,* tvůj Bůh, [do] země, která oplývá mlékem a medem, podle toho, co k tobě mluvil Jehova, BŮH tvých praotců.+ 4 A až překročíte Jordán, stane se, že byste měli tyto kameny postavit na hoře Ebal,*+ právě jak vám dnes přikazuji, a obílíš je vápnem.+ 5 Vystavíš tam také oltář Jehovovi, svému Bohu, oltář z kamenů. Nepozdvihneš na ně železný nástroj.+ 6 Oltář Jehovy, svého Boha, bys měl vystavět z celých kamenů a budeš na něm obětovat zápalné oběti Jehovovi, svému Bohu.+ 7 A budeš obětovat oběti společenství+ a jíst je tam+ a budeš se radovat před Jehovou,* svým Bohem.+ 8 A na kameny napíšeš všechna slova tohoto zákona,+ uděláš je zcela jasná.“*+
9 Potom Mojžíš a kněží, Levité, mluvili k celému Izraeli a řekli: „Mlč a naslouchej, Izraeli. Tento den ses stal* lidem Jehovy, svého Boha.+ 10 A budeš naslouchat hlasu Jehovy,* svého Boha, a provádět jeho přikázání+ a jeho předpisy,+ které ti dnes přikazuji.“
11 A Mojžíš toho dne přikročil k tomu, aby přikázal lidu a řekl: 12 „Tito se postaví, aby žehnali lidu na hoře Gerizim,+ až překročíte Jordán: Simeon a Levi a Juda a Isachar a Josef a Benjamín. 13 A tito se postaví k zlořečení+ na hoře Ebal:+ Ruben, Gad a Ašer a Zebulon, Dan a Naftali. 14 A Levité odpovědí a řeknou pozvednutým hlasem každému izraelskému muži:+
15 ‚Prokletý je muž, který udělá vyřezávanou sochu+ nebo litou sochu,+ věc odpornou Jehovovi,*+ výrobek rukou zpracovatele dřeva a kovu,+ a který to postavil do úkrytu.‘ (A všechen lid odpoví a řekne: ‚Amen!‘*)+
16 ‚Prokletý je ten, kdo zachází se svým otcem nebo svou matkou s opovržením.‘+ (A všechen lid řekne: ‚Amen!‘)
17 ‚Prokletý je ten, kdo odsune zpátky mezník svého bližního.‘+ (A všechen lid řekne: ‚Amen!‘)
18 ‚Prokletý je ten, kdo způsobí, aby slepý zbloudil na cestě.‘+ (A všechen lid řekne: ‚Amen!‘)
19 ‚Prokletý je ten, kdo převrací soud+ cizího usedlíka,+ chlapce bez otce a vdovy.‘+ (A všechen lid řekne: ‚Amen!‘)
20 ‚Prokletý je ten, kdo si lehne s manželkou svého otce, protože odkryl suknici svého otce.‘+ (A všechen lid řekne: ‚Amen!‘)
21 ‚Prokletý je ten, kdo si lehne s jakýmkoli zvířetem.‘+ (A všechen lid řekne: ‚Amen!‘)
22 ‚Prokletý je ten, kdo si lehne se svou sestrou, dcerou svého otce nebo dcerou své matky.‘+ (A všechen lid řekne: ‚Amen!‘)
23 ‚Prokletý je ten, kdo si lehne se svou tchyní.‘+ (A všechen lid řekne: ‚Amen!‘)
24 ‚Prokletý je ten, kdo smrtelně udeří svého bližního z úkrytu.‘+ (A všechen lid řekne: ‚Amen!‘)
25 ‚Prokletý je ten, kdo přijme úplatek, aby smrtelně udeřil nějakou duši, když je to nevinná krev.‘*+ (A všechen lid řekne: ‚Amen!‘)
26 ‚Prokletý je ten, kdo neuvede slova tohoto zákona v platnost tím, že by je činil.‘+ (A všechen lid řekne: ‚Amen!‘)
28 A budeš-li zcela jistě naslouchat hlasu Jehovy,* svého Boha, tím, že budeš bedlivě činit všechna jeho přikázání, která ti dnes přikazuji,+ stane se, že Jehova,* tvůj Bůh, tě také jistě postaví vysoko nad všechny ostatní národy země.+ 2 A přijdou na tebe všechna tato požehnání a dostihnou tě,+ protože stále nasloucháš hlasu Jehovy, svého Boha:
3 Požehnaný budeš ve městě+ a požehnaný budeš na poli.+
4 Požehnaný bude plod tvého břicha+ a ovoce tvé zemské půdy a plod tvého domácího zvířete,+ mláďata tvého skotu a potomstvo tvého bravu.+
5 Požehnaný bude tvůj koš+ a tvá díže.+
6 Požehnaný budeš, když budeš vcházet, a požehnaný budeš, když budeš vycházet.+
7 Jehova* způsobí, že tvoji nepřátelé, kteří proti tobě povstávají, budou před tebou poraženi.+ Jednou cestou proti tobě přitáhnou, ale sedmi cestami budou před tebou prchat.+ 8 Jehova* pro tebe vynese požehnání na tvé sklady zásob+ a na každé tvé podnikání+ a jistě ti požehná v zemi, kterou ti Jehova, tvůj Bůh, dává. 9 Jehova tě založí jako svatý lid pro sebe,+ právě jak ti přísahal,+ protože stále dodržuješ přikázání Jehovy,* svého Boha,+ a chodíš po jeho cestách. 10 A všechny národy země budou muset vidět, že je nad tebou vzýváno Jehovovo jméno,+ a vskutku se tě budou bát.+
11 Jehova také způsobí, že budeš vskutku oplývat blahobytem v plodu svého břicha+ a plodu svých domácích zvířat a v plodech své zemské půdy,+ na zemské půdě, o níž Jehova přísahal tvým praotcům, že ti [ji] dá.+ 12 Jehova ti otevře svou dobrou zásobárnu, nebesa, aby dal na tvou zemi déšť v jeho období+ a aby požehnal každému skutku tvé ruky;+ a jistě budeš půjčovat mnoha národům, kdežto sám si vypůjčovat nebudeš.+ 13 A Jehova tě vskutku postaví k hlavě a ne k ocasu; a budeš jedině na vrcholku+ a nebudeš na dně, protože stále posloucháš přikázání+ Jehovy,* svého Boha, která ti dnes přikazuji zachovávat a činit. 14 A neodbočíš ode všech slov, která vám dnes přikazuji, napravo ani nalevo,+ abys chodil za jinými bohy [a] sloužil jim.+
15 A jestliže nebudeš naslouchat hlasu Jehovy, svého Boha, tím, že bys dbal na konání všech jeho přikázání a jeho ustanovení, která ti dnes přikazuji, stane se, že pak na tebe přijdou všechna tato zlořečení a dostihnou tě:+
16 Prokletý budeš ve městě+ a prokletý budeš na poli.+
17 Prokletý bude tvůj koš+ a tvá díže.+
18 Prokletý bude plod tvého břicha+ a plody tvé zemské půdy,+ mláďata tvého skotu a potomstvo tvého bravu.+
19 Prokletý budeš, když budeš vcházet, a prokletý budeš, když budeš vycházet.+
20 Jehova na tebe pošle kletbu,+ zmatek+ a přísné napomenutí+ v každém tvém podnikání, které se pokusíš provést, dokud nebudeš vyhlazen a spěšně nezahyneš pro špatnost svých zvyklostí, jelikož jsi mě opustil.+ 21 Jehova způsobí, že k tobě přilne mor, dokud on tě nevyhubí ze zemské půdy, ke které jdeš, abys ji vzal do vlastnictví.+ 22 Jehova tě postihne tuberkulózou+ a palčivou horečkou a zánětem a horečnatým rozpálením a mečem*+ a obilnou rzí+ a snětí,+ a jistě tě budou pronásledovat, dokud nezahyneš. 23 Tvá obloha, která je nad tvou hlavou, se také stane mědí, a země, která je pod tebou, železem.+ 24 Jako déšť tvé země dá Jehova prášek a prach. Z nebes se na tebe bude snášet, dokud nebudeš vyhlazen. 25 Jehova způsobí, že budeš poražen před svými nepřáteli.+ Jednou cestou proti nim vytáhneš, ale sedmi cestami budeš před nimi prchat; a staneš se předmětem úleku všem zemským královstvím.+ 26 A tvé mrtvé tělo se stane pokrmem pro každého nebeského létajícího tvora a polnímu zvířeti,* [a] nikdo [je] nepřiměje, aby se chvěli.+
27 Jehova tě postihne egyptským bolákem+ a hemoroidy a ekzémem a kožní vyrážkou, z nichž se nebudeš schopen uzdravit. 28 Jehova tě postihne šílenstvím+ a ztrátou zraku+ a zmatením srdce.+ 29 A vskutku se staneš tím, kdo tápe za poledne, právě jako tápe slepec v temnotě,+ a neučiníš své cesty úspěšnými; a staneš se jen tím, kdo je stále šizen a olupován, [a] nikdo tě nezachrání.+ 30 Zasnoubíš se s ženou, ale jiný muž ji znásilní.+ Postavíš dům, ale nebudeš v něm bydlet.+ Vysadíš vinici, ale nezačneš ji užívat.+ 31 Tvůj býk, poražený tam před tvýma očima — ale ty z něho nebudeš jíst nic. Tvůj osel, uloupený před tvým obličejem — ale nevrátí se ti. Tvé ovce, dané tvým nepřátelům — ale nebudeš mít zachránce.+ 32 Tvoji synové a tvé dcery dáni jinému lidu,+ a tvé oči přihlížejí a stále po nich prahnou — ale tvé ruce* budou bez moci.+ 33 Plody tvé zemské půdy a všechen tvůj výtěžek bude jíst lid, který jsi neznal;+ a staneš se tím, kdo je stále jen šizen a drcen.+ 34 A jistě zešílíš z podívané, kterou uvidíš svýma očima.+
35 Jehova tě postihne zhoubným bolákem na obou kolenou a obou nohách, z něhož se nebudeš schopen uzdravit, od chodidla tvé nohy k temeni tvé hlavy.+ 36 Jehova nechá tebe a tvého krále,+ kterého si nad sebou dosadíš, pochodovat+ k národu, který jsi neznal ani ty ani tvoji praotcové; a tam budeš muset sloužit jiným bohům ze dřeva a z kamene.+ 37 A staneš se předmětem úžasu,+ příslovečným rčením+ a [předmětem] popichování mezi všemi národy, k nimž tě Jehova odvede.
38 Vyneseš na pole spoustu semene, ale sebereš málo,+ protože to sežere kobylka.+ 39 Vysázíš a jistě budeš obdělávat vinice, ale nebudeš pít víno a nic nesklidíš,+ protože to sežere červ.+ 40 Na celém svém území budeš mít olivovníky, ale nenatřeš se olejem, protože tvé olivy opadají.+ 41 Syny a dcery porodíš, ale nezůstanou tvoji, protože odejdou do zajetí.+ 42 Všechny tvé stromy a plody tvé zemské půdy vezme do vlastnictví bzučící hmyz.* 43 Cizí usedlík, který je ve tvém středu, bude stoupat výš a výš nad tebe, kdežto ty — ty budeš sestupovat níž a níž.+ 44 On bude půjčovat tobě, kdežto ty — ty mu půjčovat nebudeš.+ Stane se hlavou, kdežto ty — ty se staneš ocasem.+
45 A všechna tato zlořečení+ na tebe jistě přijdou a budou tě pronásledovat a dostihnou tě, dokud nebudeš vyhlazen,+ protože jsi nenaslouchal hlasu Jehovy, svého Boha, tím, že bys dodržoval jeho přikázání a jeho ustanovení, která ti přikázal.+ 46 A budou na tobě a na tvém potomstvu nadále jako znamení a předzvěst na neurčitý čas+ 47 proto, že jsi pro hojnost všeho+ nesloužil Jehovovi, svému Bohu, s radováním a radostí+ srdce.* 48 A budeš muset sloužit svým nepřátelům,+ které proti tobě Jehova pošle, s hladem+ a žízní a nahotou a nedostatkem všeho; a jistě ti vloží na šíji železné jho, dokud tě nevyhladí.+
49 Jehova proti tobě vzbudí daleký národ z konce země,+ právě jako se vrhá orel,+ národ, jehož jazyku nebudeš rozumět,+ 50 národ dravého vzezření,+ který nebude stranit starci ani neprojeví přízeň mladému muži.+ 51 A jistě budou jíst plody tvých domácích zvířat a plody tvé zemské půdy, dokud nebudeš vyhlazen,+ a neponechají pro tebe žádné obilí, mladé víno ani olej, žádná mláďata tvého skotu ani potomstvo tvého bravu, dokud tě nezničí.+ 52 A vskutku tě budou obléhat uvnitř všech tvých bran, dokud nepadnou v celé tvé zemi tvé vysoké a opevněné zdi, ve které důvěřuješ, ano, jistě tě budou obléhat uvnitř všech tvých bran v celé tvé zemi, kterou ti dal Jehova, tvůj Bůh.+ 53 Potom budeš muset jíst plod svého břicha, maso svých synů a svých dcer,+ které ti dal Jehova, tvůj Bůh, pro stísněnost a tlak, jimiž tě sevře tvůj nepřítel.
54 Pokud jde o velmi zjemnělého a choulostivého muže u tebe, jeho oko+ bude nakloněno ke zlému vůči jeho bratrovi a vůči jeho hýčkané manželce a zbytku jeho synů, kteří mu zbývají, 55 takže žádnému z nich nedá nic z masa svých synů, které bude jíst, protože mu vůbec nic nezbývá pro stísněnost a tlak, jimiž tě tvůj nepřítel sevře uvnitř všech tvých bran.+ 56 Pokud jde o zjemnělou a choulostivou ženu u tebe, která se pro zchoulostivělý návyk a pro zjemnělost nikdy nepokusila postavit chodidlo své nohy na zem,+ její oko bude nakloněno ke zlému vůči jejímu hýčkanému manželovi a jejímu synovi a její dceři, 57 a dokonce i vůči jejímu novorozeněti, jež vychází mezi jejíma nohama, a vůči jejím synům, které porodila,+ protože je z nedostatku všeho bude v tajnosti jíst, pro stísněnost a tlak, jimiž tě tvůj nepřítel sevře uvnitř tvých bran.+
58 Jestliže nebudeš dbát, abys prováděl všechna slova tohoto zákona, která jsou zapsána v této knize,+ aby ses bál tohoto slavného+ a bázeň vzbuzujícího+ jména, ano Jehovy,+ svého Boha, 59 potom Jehova jistě učiní tvé rány a rány tvého potomstva zvlášť krutými, velkými a dlouhotrvajícími ranami+ a zhoubnými a dlouhotrvajícími nemocemi.+ 60 A vskutku na tebe uvede zpět všechny egyptské choroby, kterých ses strachoval, a ty se na tebe jistě pověsí.+ 61 Také jakoukoli nemoc a jakoukoli ránu, jež není zapsána v knize tohoto zákona, na tebe Jehova* uvede, dokud nebudeš vyhlazen. 62 A vskutku z vás zůstane velmi malý počet,+ ačkoli jste se co do množství stali podobnými nebeským hvězdám,+ protože jsi nenaslouchal hlasu Jehovy,* svého Boha.
63 A stane se, že právě jako Jehova nad vámi jásal, aby vám činil dobré a rozmnožoval vás,+ tak bude Jehova nad vámi jásat, aby vás zničil a aby vás vyhladil;+ a budete prostě odtrženi od půdy, ke které jdeš, abys ji vzal do vlastnictví.+
64 A Jehova* tě jistě rozptýlí mezi všechny národy, z jednoho konce země na druhý konec země,+ a tam budeš muset sloužit jiným bohům, které jsi neznal ani ty ani tvoji praotcové, dřevu a kameni.+ 65 A mezi těmito národy nebudeš mít žádný poklid,+ ani se tam neprokáže být místo odpočinku pro chodidlo tvé nohy; a Jehova* ti tam vskutku dá chvějící se srdce+ a selhání očí+ a zoufalství duše. 66 A jistě budeš v největším ohrožení svého života* a budeš v děsu nocí a dnem a nebudeš si jistý svým životem.+ 67 Ráno řekneš: ‚Kdyby jen byl večer‘,* a večer řekneš: ‚Kdyby jen bylo ráno‘,* pro děs svého srdce, jímž se budeš děsit, a pro podívanou svých očí, kterou uvidíš.+ 68 A Jehova tě jistě přiveze loděmi zpátky do Egypta, cestou, o níž jsem ti řekl: ‚Už nikdy ji neuvidíš‘,+ a budete se tam muset prodávat svým nepřátelům jako otroci a služky,+ ale nebude kupce.“
29 To jsou slova smlouvy, kterou Jehova přikázal Mojžíšovi uzavřít s izraelskými syny v moabské zemi, kromě smlouvy, kterou s nimi uzavřel na Chorebu.*+
2 A Mojžíš přistoupil k tomu, aby zavolal celý Izrael a aby jim řekl: „To vy jste viděli všechno, co Jehova učinil před vašima očima v egyptské zemi faraónovi a všem jeho sluhům a celé jeho zemi,+ 3 velké projevy, jež viděly tvé oči,+ ta velká znamení+ a zázraky.+ 4 A přece vám Jehova* nedal srdce,* abyste poznali, a oči, abyste viděli, a uši, abyste slyšeli, až do tohoto dne.+ 5 ‚Zatímco jsem vás po čtyřicet let vodil pustinou,+ vaše oděvy se na vás neobnosily a tvůj sandál se na tvé noze neobnosil.+ 6 Chléb jste nejedli+ a víno a opojný nápoj jste nepili, abyste poznali, že já jsem Jehova, váš Bůh.‘ 7 Nakonec jste přišli na toto místo a chešbonský král Sichon+ a bašanský král Og+ přistoupili k tomu, aby přitáhli, aby se s námi střetli v bitvě, ale porazili jsme je.+ 8 Potom jsme vzali jejich zemi a dali ji jako dědictví Rubenovcům a Gadovcům a polovině kmene Manasseovců.+ 9 Budete tedy dodržovat slova této smlouvy a činit je, aby všechno, co budete dělat, dopadlo dobře.+
10 Všichni jste se dnes postavili před Jehovou,* svým Bohem, hlavy vašich kmenů,* vaši starší muži a vaši úředníci, každý izraelský muž,+ 11 vaši maličcí, vaše manželky+ a tvůj cizí usedlík,+ který je uprostřed tvého tábora, od sběrače* tvého dřeva po čerpače tvé vody,+ 12 abys vstoupil do smlouvy+ Jehovy, svého Boha — a jeho přísahy —, kterou dnes s tebou Jehova, tvůj Bůh, uzavírá,+ 13 proto, aby tě dnes založil jako svůj lid+ a aby se prokázal [jako] tvůj Bůh,+ právě jak ti slíbil a právě jak přísahal tvým praotcům Abrahamovi,+ Izákovi+ a Jákobovi.+
14 A neuzavírám tuto smlouvu a tuto přísahu* jenom s vámi,+ 15 ale i s tím, kdo tu dnes stojí s námi před Jehovou, naším Bohem, i s těmi, kteří zde s námi dnes nejsou+ 16 (vždyť sami dobře víte, jak jsme bydleli v egyptské zemi a jak jsme prošli středem národů, jimiž jste prošli.+ 17 A vídali jste jejich ohavnosti a jejich hnojné modly,+ dřevo a kámen, stříbro a zlato, které byly u nich), 18 aby mezi vámi nebyl muž ani žena ani rodina ani kmen, jehož srdce se dnes odvrací od Jehovy, našeho Boha, aby šlo a sloužilo bohům oněch národů;+ aby mezi vámi nebyl kořen nesoucí ovoce jedovaté rostliny a pelyněk.+
19 A když někdo slyšel slova této přísahy+ a požehnal si v srdci a řekl: ‚Budu mít pokoj,+ přestože budu chodit v zatvrzelosti svého srdce‘,+ s úmyslem smést dobře zavlaženého spolu se žíznivým, stane se, 20 že Jehova mu nebude chtít odpustit,+ ale proti onomu muži+ pak bude dýmat Jehovův* hněv+ a jeho rozhorlení,+ a jistě na něho dopadne celá přísaha zapsaná v této knize,+ a Jehova vskutku vymaže jeho jméno zpod nebes. 21 Tak ho bude muset Jehova oddělit+ ode všech izraelských kmenů k neštěstí ve shodě s celou přísahou* smlouvy, která je zapsána v této knize zákona.
22 A budoucí generace, vaši synové, kteří vstanou po vás, zcela jistě řeknou, také cizinec, který přijde ze vzdálené země, ano [až] uvidí rány té země a její onemocnění, jimiž jí Jehova přivodil nemoc,+ 23 síru a sůl+ a spálení,+ takže celá její země nebude oseta ani nevyraší ani v ní nevzejde žádné rostlinstvo, jako rozvrácení Sodomy a Gomory,+ Admy+ a Cebojimu,+ které Jehova rozvrátil ve svém hněvu a ve své zlobě,+ 24 ano, všechny národy zcela jistě řeknou: ‚Proč tak Jehova učinil této zemi?+ Proč ten žár tohoto velkého hněvu?‘ 25 Potom budou muset říci: ‚To proto, že opustili smlouvu Jehovy, BOHA svých praotců,+ kterou s nimi uzavřel, když je vyvedl z egyptské země.+ 26 A přistoupili k tomu, aby šli a sloužili jiným bohům a aby se jim klaněli, bohům, které neznali a které jim nepřiřkl.+ 27 Potom proti té zemi vzplál Jehovův hněv, takže na ni přivedl celé zlořečení zapsané v této knize.+ 28 Jehova je tudíž vykořenil z jejich půdy v hněvu+ a vzteku a velkém rozhořčení a hodil je do jiné země jako v tento den.‘+
29 Věci skryté+ patří Jehovovi,* našemu Bohu, ale věci zjevené+ patří nám a našim synům* na neurčitý čas, abychom prováděli všechna slova tohoto zákona.+
30 A stane se, až na tebe přijdou všechna tato slova, požehnání+ a zlořečení,+ která jsem ti předložil, a uvedeš si je zpátky do srdce*+ mezi všemi národy, kam tě Jehova, tvůj Bůh, rozehnal,+ 2 a vrátíš se k Jehovovi, svému Bohu,+ a budeš naslouchat jeho hlasu podle všeho, co ti dnes přikazuji, ty a tvoji synové, celým svým srdcem a celou svou duší,+ 3 že Jehova, tvůj Bůh, také přivede zpět tvé zajatce*+ a projeví ti milosrdenství+ a opět tě sebere ze všech národů, kam tě Jehova, tvůj Bůh, rozptýlil.+ 4 Kdyby snad byl tvůj rozehnaný lid [až] na konci nebes, [i] odtud tě Jehova sebere a odtud tě vezme.+ 5 Jehova, tvůj Bůh, tě vskutku uvede do země, kterou tvoji otcové vzali do vlastnictví, a jistě ji vezmeš do vlastnictví; a vskutku ti bude činit dobré a rozmnoží tě více než tvé otce.+ 6 A Jehova, tvůj Bůh, bude muset obřezat tvé srdce+ a srdce tvého potomstva,+ abys kvůli svému životu miloval Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší.+ 7 A Jehova, tvůj Bůh, jistě naloží všechny tyto přísahy na tvé nepřátele a [na] ty, kdo tě nenávidí, kdo tě pronásledovali.+
8 Pokud jde o tebe, ty se obrátíš a jistě budeš naslouchat Jehovovu hlasu a činit všechna jeho přikázání, která ti dnes přikazuji.+ 9 A Jehova, tvůj Bůh, vskutku způsobí, že budeš mít více než dost v každém díle své ruky,+ v plodu svého břicha a plodu svých domácích zvířat+ a plodech své půdy,+ což povede k blahobytu;+ protože Jehova* opět bude nad tebou jásat k dobrému, právě jako jásal nad tvými praotci;+ 10 vždyť budeš naslouchat hlasu Jehovy, svého Boha, takže budeš dodržovat jeho přikázání a jeho ustanovení zapsaná v této knize zákona,+ protože se vrátíš k Jehovovi, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší.+
11 Toto přikázání, které ti dnes přikazuji, není totiž pro tebe příliš obtížné ani není daleko.+ 12 Není v nebesích, takže by se řeklo: ‚Kdo pro nás vystoupí do nebes a získá je pro nás, aby nám je dal slyšet, abychom je činili?‘+ 13 Není ani na druhé straně moře, takže by se řeklo: ‚Kdo pro nás přepluje na druhou stranu moře a získá je pro nás, aby nám je dal slyšet, abychom je činili?‘ 14 To slovo je totiž velmi blízko tebe, v tvých vlastních ústech a v tvém vlastním srdci,+ abys je činil.+
15 Pohleď, já ti dnes předkládám život a dobré, a smrt a špatné.+ 16 [Jestliže budeš naslouchat přikázáním Jehovy, svého Boha,]* která ti dnes přikazuji, takže budeš milovat Jehovu, svého Boha,+ chodit po jeho cestách a dodržovat jeho přikázání+ a jeho ustanovení a jeho soudcovská rozhodnutí,+ potom zcela jistě zůstaneš naživu+ a budeš se množit a Jehova, tvůj Bůh, ti požehná v zemi, do které jdeš, abys ji vzal do vlastnictví.+
17 Jestliže se však tvé srdce odvrátí a nebudeš naslouchat+ a skutečně budeš sveden a budeš se klanět jiným bohům a sloužit jim,+ 18 opravdu vám dnes říkám, že rozhodně zahynete.+ Neprodloužíte své dny na zemské půdě, k níž překračuješ Jordán, abys ji šel vzít do vlastnictví. 19 Dnes proti vám opravdu beru za svědky nebesa a zemi,+ že jsem ti předložil život a smrt,+ požehnání+ a zlořečení;+ a vyvolíš si život, abys zůstal naživu+ ty a tvé potomstvo,+ 20 tím, že budeš milovat Jehovu,* svého Boha,+ tím, že budeš naslouchat jeho hlasu, a tím, že se ho přidržíš;+ je totiž tvým životem a délkou tvých dnů,+ abys bydlel na zemské půdě, o níž přísahal Jehova tvým praotcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim [ji] dá.“+
31 Potom Mojžíš šel a mluvil tato slova k celému Izraeli 2 a řekl mu: „Dnes je mi sto dvacet let.+ Již mi nebude dovoleno vycházet a vcházet,+ jelikož mi Jehova řekl: ‚Nepřekročíš tento Jordán.‘+ 3 Jehova,* tvůj Bůh, přechází před tebou.+ Sám vyhladí před tebou tyto národy, a zaženeš je.+ Jozue* přechází před tebou,+ právě jak Jehova mluvil. 4 A Jehova jim jistě učiní, právě jako učinil Sichonovi+ a Ogovi,+ králům Amorejců, a jejich zemi, když je vyhladil.+ 5 A Jehova vám je zanechal,+ a učiníte jim podle celého přikázání, které jsem vám přikázal.+ 6 Buďte odvážní a silní.+ Nebojte se ani před nimi nebuďte otřeseni,+ protože s tebou pochoduje Jehova, tvůj Bůh. Ani tě neopustí ani tě zcela nezanechá.“+
7 A Mojžíš přistoupil k tomu, aby zavolal Jozua a řekl mu před očima celého Izraele: „Buď odvážný a silný,+ protože ty — ty uvedeš* tento lid do země, o níž Jehova přísahal jejich praotcům, že jim [ji] dá, a sám jim ji dáš jako dědictví.+ 8 A před tebou pochoduje Jehova. On sám s tebou bude stále.+ Ani tě neopustí ani tě zcela nezanechá. Neboj se ani se neděs.“+
9 Potom Mojžíš napsal tento zákon+ a dal jej kněžím, synům Leviho,+ nosičům truhly Jehovovy smlouvy,+ a všem izraelským starším mužům. 10 A Mojžíš přikročil k tomu, aby jim přikázal a řekl: „Na konci každých sedmi let, v ustanovený čas roku propuštění,+ o svátku chýší,+ 11 až celý Izrael přijde, aby viděl* obličej Jehovy, svého Boha,+ na místě, jež vyvolí,+ přečteš tento zákon před celým Izraelem, aby slyšeli.*+ 12 Shromáždi lid,+ muže a ženy a maličké a svého cizího usedlíka, který je uvnitř tvých bran, aby naslouchali a aby se učili,+ jelikož se budou bát Jehovy, vašeho Boha,+ a dbát, aby prováděli všechna slova tohoto zákona. 13 A jejich synové, kteří [to] neznají, by měli naslouchat+ a budou se učit bát se Jehovy, vašeho Boha, po všechny dny, kdy budete žít na půdě, k níž překračujete Jordán, abyste ji vzali do vlastnictví.“+
14 Nato řekl Jehova Mojžíšovi: „Pohleď, přiblížily se dny, abys zemřel.+ Zavolej Jozua a postavte se ve stanu setkání, abych ho pověřil.“+ Mojžíš a Jozue tedy šli a postavili se ve stanu setkání.+ 15 Potom se Jehova objevil u stanu v oblačném sloupu a oblačný sloup začal stát u vchodu do stanu.+
16 Jehova nyní řekl Mojžíšovi: „Pohleď, uléháš se svými praotci;+ a tento lid jistě vstane+ a bude mít nemravný styk* s cizozemskými bohy země, do níž jdou,+ přímo ve svém středu, a jistě mě opustí+ a poruší mou smlouvu, kterou jsem s nimi uzavřel.+ 17 Na to proti nim v onen den vskutku vzplane můj hněv,+ a jistě je opustím+ a skryji před nimi svůj obličej,+ a stanou se něčím, co má být stráveno; a přijdou na ně mnohá neštěstí a tísně,+ a onoho dne zcela jistě řeknou: ‚Nepřišla snad na nás* tato neštěstí proto, že náš* Bůh není v našem středu?‘+ 18 Pokud jde o mne, já v onen den naprosto skryji svůj obličej pro všechnu špatnost, kterou činili, protože se obrátili k jiným bohům.+
19 A nyní si zapište tuto píseň,+ a vyučuj jí izraelské syny.+ Vlož jim ji do úst, aby tato píseň sloužila jako můj svědek proti izraelským synům.+ 20 Přivedu je totiž na zemskou půdu, o níž jsem přísahal* jejich praotcům,+ která oplývá mlékem a medem,+ a jistě budou jíst+ a nasytí se a ztuční+ a obrátí se k jiným bohům+ a vskutku jim budou sloužit a zacházet se mnou s neúctou a poruší mou smlouvu.+ 21 A až na ně přijdou mnohá neštěstí a tísně,+ stane se, že tato píseň bude také před nimi odpovídat jako svědek, protože by neměla být zapomenuta z úst jejich potomstva, neboť dobře znám jejich sklon,+ který si dnes rozvíjejí, než je uvedu do země, o které jsem přísahal.“*
22 Mojžíš tedy onoho dne napsal tuto píseň, aby jí vyučoval izraelské syny.+
23 A přistoupil k tomu, aby pověřil Jozua, syna Nunova,+ a aby řekl: „Buď odvážný a silný,+ protože ty — ty uvedeš izraelské syny do země, o níž jsem jim přísahal,+ a já sám budu stále s tebou.“
24 A jakmile Mojžíš dopsal do knihy slova tohoto zákona až do jejich ukončení,+ stalo se, že 25 Mojžíš začal přikazovat Levitům, nosičům truhly Jehovovy smlouvy,+ a řekl: 26 „Vezmete* tuto knihu zákona,+ uložíte ji po straně truhly smlouvy+ Jehovy,* svého Boha, a bude tam sloužit jako svědek proti tobě.+ 27 Já — já totiž dobře znám tvou vzpurnost+ a tvou tvrdou šíji.+ Když jste se prokázali [jako] vzpurní ve svém chování k Jehovovi,*+ zatímco jsem dnes ještě s vámi živý, oč tedy víc pak po mé smrti! 28 Shromážděte ke mně všechny starší muže svých kmenů a své úředníky+ a nechte mě mluvit tato slova, aby slyšeli, a nechte mě vzít nebesa a zemi za svědky proti nim.+ 29 Dobře totiž vím, že po mé smrti budete zcela jistě jednat zhoubně+ a jistě odbočíte z cesty, o níž jsem vám přikazoval; a zcela jistě vás na sklonku dnů postihne neštěstí,+ protože budete činit, co je špatné v Jehovových* očích, takže ho budete urážet díly svých rukou.“+
30 A Mojžíš přistoupil k tomu, aby mluvil, aby celý izraelský sbor* slyšel slova této písně až do jejich ukončení:+
2 Mé poučení bude kanout jako déšť,+
a má řeč se bude řinout jako rosa,+
jako jemné deště na trávu+
a jako vydatné spršky na rostlinstvo.+
4 Skála, dokonalá je jeho činnost,*+
neboť všechny jeho cesty jsou právo.+
Bůh* věrnosti,+ u něhož není bezpráví;+
je spravedlivý a přímý.+
5 Jednali* zhoubně ze své strany;*+
nejsou jeho dětmi, je [to] jejich vlastní vada.*+
Generace pokřivená a převrácená!+
lide hloupý a nemoudrý?+
Není snad tvým Otcem, který tě vytvořil,+
On, který tě udělal a přistoupil k tomu, aby ti dal stálost?+
uvažujte o minulých letech, z generace na generaci;
zeptej se svého otce, a může ti [to] povědět,+
svých starců, a mohou ti to říci.+
8 Když Nejvyšší dával národům dědictví,*+
když rozděloval Adamovy syny* jednoho od druhého,+
přistoupil k tomu, aby upevnil hranici národů+
s ohledem na počet izraelských synů.+
11 Právě jako orel natřásá své hnízdo,
plachtí nad svými opeřenými mláďaty,+
rozestírá křídla, bere je,
nosí je na svých perutích,+
13 Nechával ho jezdit po výšinách země,+
A dával mu sát med ze skalního útesu+
a olej z křemenné skály,+
14 máslo* dobytka a mléko bravu+
společně s tukem beranů
a ovčí samce, bašanské plemeno, a kozly+
společně s ledvinným tukem pšenice;+
15 Když začal Ješurun*+ tučnět, pak kopal.*+
Ztučněl jsi, ztloustl jsi, přecpal ses.+
17 Obětovali démonům,* ne Bohu,*+
bohům,* jež [předtím] neznali,+
novým, kteří nedávno přišli,+
s nimiž nebyli vaši praotcové obeznámeni.*
18 Na Skálu, jež byla tvým otcem, jsi zapomínal+
a začal jsi vypouštět z paměti Boha, Toho, který tě v porodních bolestech zrodil.+
19 Když to Jehova* viděl, potom si jich přestal vážit+
pro mrzutost, kterou působili jeho synové a jeho dcery.
20 Řekl tedy: ‚Ať před nimi skryji svůj obličej,+
ať vidím, jaký pak bude jejich konec.
Jsou totiž generací zvrácenosti,+
syny, v nichž není věrnost.+
21 Oni, oni mě podnítili k žárlivosti tím, co není bohem,+
rozmrzeli mě svými marnými modlami;*+
a já, já je podnítím k žárlivosti tím, co není lidem,+
hloupým národem je urazím.+
22 Oheň se totiž zažehl v mém hněvu+
a propálí se dolů do šeolu, [do] nejnižšího místa,*+
a stráví zemi a její výnos+
a zapálí základy hor.+
24 Budou vyčerpáni hladem+ a stráveni palčivou horečkou+
a hořkým zničením.+
A pošlu na ně zuby zvířat+
s jedem plazů z prachu.+
27 kdybych se nebál mrzutosti od nepřítele,+
že by si to jejich protivníci mohli špatně vyložit,+
že by snad řekli: „Naše ruka* se prokázala [jako] nadřazená,+
a nebyl to Jehova, kdo to všechno zařídil.“+
30 Jak by mohl jeden pronásledovat tisíc
a dva [mohli] zahnat na útěk deset tisíc?+
Jedině tak, že je prodala* jejich Skála,+
a Jehova se jich vzdal.*
32 Jejich réva je totiž z révy sodomské
a z gomorských teras.+
Jejich zrna vína jsou zrna jedu,
a jejich hrozny jsou hořké.+
V ustanovený čas se bude jejich noha pohybovat nejistě.+
Den jejich pohromy je totiž blízko,+
a události na ně přichystané opravdu chvátají.‘+
36 Jehova bude totiž soudit svůj lid+
a pocítí lítost nad svými sluhy,+
protože uvidí, že zmizela opora*
a je tu jenom někdo bezmocný a bezcenný.*
37 A jistě řekne: ‚Kde jsou jejich bohové,*+
skála, u níž hledali útočiště,*+
38 kdo jídával tuk jejich obětí,+
píval víno jejich tekutých obětí?+
Ať vstanou a pomohou vám.+
Ať se vám stanou skrýší.+
39 Vizte nyní, že já — já to jsem*+
a nejsou spolu se mnou žádní bohové.+
Krutě jsem ranil+ a já — já uzdravím,+
a nikdo nevychvacuje z mé ruky.+
41 jestliže vskutku ostřím svůj třpytivý meč,*+
a má ruka se chápe soudu,+
oplatím pomstou svým protivníkům+
a dám odplatu těm, kdo mě prudce nenávidí.+
43 Radujte se, národy, s jeho lidem,*+
neboť pomstí krev svých sluhů+
a oplatí pomstou svým protivníkům+
a vskutku vykoná smíření za zemskou půdu svého lidu.“*
44 Tak Mojžíš přišel a mluvil všechna slova této písně, aby to lid slyšel,*+ on a Hošea,* syn Nunův.+ 45 Když Mojžíš domluvil všechna tato slova k celému Izraeli, 46 přikročil k tomu, aby jim řekl: „Uplatněte na své srdce všechna slova, která k vám dnes mluvím pro výstrahu,*+ abyste přikázali svým synům, ať dbají, aby činili všechna slova tohoto zákona.+ 47 Není to totiž pro vás žádné nehodnotné slovo,+ ale znamená váš život+ a tímto slovem můžete prodloužit své dny na půdě, k níž překračujete Jordán, abyste ji vzali do vlastnictví.“+
48 A Jehova téhož dne přistoupil k tomu, aby mluvil k Mojžíšovi a řekl: 49 „Vyjdi na tuto abarimskou* horu,+ horu Nebo,+ která je v moabské zemi, která je čelem k Jerichu, a pohleď na zemi Kanaán, kterou dávám izraelským synům jako vlastnictví.+ 50 Potom zemři na hoře, na kterou vycházíš, a buď připojen ke svému lidu,+ právě jako tvůj bratr Áron zemřel na hoře Hor+ a byl připojen ke svému lidu, 51 protože jste se mnou jednali nepatřičně+ uprostřed izraelských synů u vod+ Meriba u Kadeše v pustině Cin, protože jste mě neposvětili* uprostřed izraelských synů.+ 52 Na dálku totiž uvidíš tu zemi, ale nepůjdeš tam, do země, kterou dávám izraelským synům.“+
33 A to je požehnání,+ jímž Mojžíš, muž [pravého] Boha,+ požehnal izraelským synům před svou smrtí. 2 A přistoupil k tomu, aby řekl:
všichni jejich* svatí jsou v tvé ruce.+
A oni — oni spočívali u tvých nohou;*+
začali přijímat něco z tvých slov.+
7 A to bylo Judovo [požehnání],*+ když přikročil k tomu, aby řekl:
„Slyš, Jehovo, Judův hlas,+
a kéž ho přivedeš k jeho lidu.
Jeho paže zápolily o to, co je jeho;*
a kéž se prokážeš jako pomocník proti jeho protivníkům.“+
„Tvé Tummim* a tvé Urim+ patří muži, [který je] ti věrně oddán,*+
jehož jsi vyzkoušel u Masy.+
Začal jsi s ním zápolit u vod Meriba,+
9 [s] mužem, jenž řekl svému otci a své matce: ‚Neviděl jsem ho.‘
Ani své bratry neuznal+
a své syny neznal.
Drželi se totiž tvé řeči,+
a dále zachovávali tvou smlouvu.+
10 Ať poučují Jákoba v tvých soudcovských rozhodnutích+
a Izrael v tvém zákoně.+
Ať dávají před tvé chřípí kadidlo+
a celou oběť na tvůj oltář.+
11 Požehnej, Jehovo, jeho životní energii+
a kéž projevíš zalíbení v činnosti jeho rukou.+
Krutě raň do boků ty, kdo proti němu povstávají,+
a ty, kdo ho prudce nenávidí, aby nepovstali.“+
„Ať milovaný+ Jehovův přebývá u něho v bezpečí,+
zatímco mu celý den poskytuje přístřeší,+
a bude přebývat mezi jeho rameny.“+
„Kéž je jeho země ustavičně požehnaná od Jehovy+
vybranými nebeskými věcmi, rosou,*+
a vodní hlubinou ležící dole,+
14 a vybranými věcmi, plody slunce,+
a vybranými věcmi, výnosem lunárních měsíců,+
15 a tím nejvybranějším z hor na východě,+
a vybranými věcmi pahorků trvajících na neurčito,
16 a vybranými věcmi země a její plností,+
a schválením Toho, jenž přebývá v trnitém keři.+
17 Jako prvorozenec býka je jeho nádhera,+
a jeho rohy jsou rohy divokého býka.*+
Jimi bude trkat národy+
všechny dohromady [až] do konců země,
a jsou to desítky tisíc Efrajima+
a jsou to tisíce Manasseho.“
19 Zavolají k hoře národy.
Tam budou obětovat oběti spravedlnosti.+
Budou totiž sát hojné jmění moří+
a utajené zásoby písku.“*
21 A vybere si první část pro sebe,*+
neboť tam je vyhrazen příděl toho, kdo dává ustanovení.+
A hlavy lidu se shromáždí.*
Jistě vykoná Jehovovu spravedlnost
a jeho soudcovská rozhodnutí s Izraelem.“
„Naftali je nasycen schválením
a je plný Jehovova požehnání.
27 Úkrytem je BŮH starodávného času,+
a vespod jsou paže trvající na neurčito.+
A zažene [z místa] před tebou nepřítele+
a řekne: ‚Vyhlaď [je]!‘+
28 A Izrael bude přebývat v bezpečí,+
Jákobův pramen sám o sobě,+
v* zemi obilí a mladého vína.+
Ano, jeho nebesa nechají kanout rosu.+
Kdo je jako ty,+
lid těšící se ze záchrany v Jehovovi,+
štítu tvé pomoci+
a [v] Tom, který je tvým vznešeným mečem?+
34 Potom Mojžíš přistoupil k tomu, aby vystoupil z moabských pouštních plání na horu Nebo,+ na vrcholek Pisgy,+ jež je čelem k Jerichu.+ A Jehova mu ukázal celou zemi, Gilead až k Danu,+ 2 a celého Naftaliho a zemi Efrajima a Manasseho a celou zemi Judovu až k západnímu moři+ 3 a Negeb+ a Oblast,*+ údolní pláň Jericha, města palem,+ až k Coaru.*+
4 A Jehova přikročil k tomu, aby mu řekl: „To je země, o níž jsem přísahal Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, když jsem řekl: ‚Tvému semeni ji dám.‘+ Způsobil jsem, abys ji na vlastní oči viděl, jelikož tam nepřejdeš.“+
5 Potom tam v moabské zemi Jehovův sluha* Mojžíš zemřel+ na Jehovovo nařízení.+ 6 A přistoupil k tomu, aby ho pohřbil v údolí v moabské zemi před Bet-peorem,+ a nikdo až do tohoto dne nepoznal jeho hrob.+ 7 A Mojžíšovi bylo sto dvacet let, když zemřel.+ Jeho oko se nezakalilo+ a jeho životní síla neuprchla.+ 8 A izraelští synové přistoupili k tomu, aby plakali pro Mojžíše na moabských pouštních pláních třicet dnů.+ Posléze se naplnily dny pláče [v] období truchlení za Mojžíše.
9 A Jozue, syn Nunův, byl plný ducha moudrosti,+ neboť Mojžíš na něho vložil ruku;+ a izraelští synové mu začali naslouchat a činili, právě jak Jehova přikázal Mojžíšovi.+ 10 Ale ještě nikdy nepovstal v Izraeli prorok jako Mojžíš,+ jehož znal Jehova tváří v tvář,+ 11 pokud jde o všechna znamení a zázraky, které ho Jehova poslal činit v egyptské zemi+ faraónovi a všem jeho sluhům a celé jeho zemi, 12 a pokud jde o celou tu silnou ruku a celou tu velkou posvátnou úctyhodnost, kterou Mojžíš projevoval před očima celého Izraele.+
„To jsou slova (věci).“ Heb. ʼElʹleh had·deva·rimʹ. V heb. je pátá Mojžíšova kniha pojmenována podle těchto úvodních slov. LXXVg označují tuto knihu jako „Deuteronomium“ (řec. Deu·te·ro·noʹmi·on, což znamená „druhý zákon“, tj. vysvětlení Zákona [viz v. 5]; lat. Deu·te·ro·noʹmi·um). Srovnej 17:18 ppč.
Nebo „v Arabě“. Část příkopové propadliny, která se táhne na jih k Akabskému zálivu Rudého moře.
„Sufem“, MSamSy; LXXBagsterVg „Rudým mořem“. Podle názoru LXXBagsterVg bylo slovo jam, „moře“, kdysi od slova Suf odloučeno a původní znění tedy bylo Jam Suf, „Rudé moře“; pokud to tak bylo, pak by se jednalo o tu část moře, která je známa jako Akabský záliv.
Nebo „na pouštních pláních“.
Nebo „nížině“.
Nebo „na jihu“, tj. v jižní části Zaslíbené země.
Nebo „potomstvu“.
„Velitele.“ Heb. sa·réʹ.
„Když máte slyšení.“ V heb. zde je sloveso v infinitivu absolutním, nevyjadřuje tedy určitý čas.
Dosl. „nebudete rozlišovat tváře“, tj. nebudete nikomu nadržovat.
Dosl. „Jehošua“, MSam; řec. Ἰησοῦς (Jesus); syr. Je·šuaʽ. Viz 1Mo 49:18, ppč. „tebe“.
„V Seiru“, MSam; LXXSyVg „od Seiru“.
Nebo „strašliví tvorové“.
„Cestě“, MSamLXX; Vg „veřejné cestě“.
„Syny“, MmarginSamLXXSyVg.
„Sirjon ... Senir.“ Tato jména se vyskytují v ugaritských textech nalezených na lokalitě Ras Šamra v Sýrii a v dokumentech z Boghazköy v Turecku.
Nebo „sarkofág z černého čediče“. Arabové až dodnes říkají čediči železo.
Loket se rovnal 44,5 cm.
„A“, MLXXSy; Vg „až po“.
„Nazval ty bašanské vesnice.“ Dosl. „nazval je Bašan“.
Znamená „stanové vesnice Jaira“.
Nebo „pouštní pláně“.
Dosl. „synové schopnosti“.
„Bohem.“ MSam(heb.) ʼel; řec. the·osʹ; lat. Deʹus.
Nebo „Jehova se rozlítil“.
Nebo „Baal-peora“.
„Bohy.“ Heb. ʼelo·himʹ, následuje přídavné jméno v mn. č. qero·vimʹ, „blízké“ (Vg uvádí stejně); LXX „Boha; boha“, dále následuje přídavné jméno v j. č.
Dosl. „synům tvých synů“.
LXX dodává „v den shromáždění [řec. ek·kle·siʹas]“, první výskyt tohoto slova v LXX.
Nebo „Seber“. řec. Ek·kle·siʹa·son; lat. conʹgre·ga.
Dosl. „až do srdce nebes“.
„Deset slov (Dekalog)“, kterým se obvykle říká Deset přikázání. Heb. ʽaseʹreth had·deva·rimʹ; řec. deʹka rheʹma·ta, „Deset výroků“; lat. deʹcem verʹba. Viz 10:4 ppč.; 2Mo 34:28, ppč. „slov“.
„A nesloužil jim (neuctíval je).“ Heb. wa·ʽavadh·tamʹ; řec. la·treuʹseis, „nebudeš prokazovat posvátnou službu“. Viz 2Mo 3:12 ppč.
Nebo „lidem dědictví“.
„Bůh vyžadující výlučnou oddanost.“ MSam(heb.) ʼEl qan·naʼʹ; řec. The·osʹ ze·lo·tesʹ.
„Staneš“, MLXX; SamSyItVg „stanete“.
„Člověka.“ Heb. ʼa·dhamʹ.
„Boha“, MVg; SamLXX „živého Boha“.
„Jejich semeno po nich“, SamLXXSyVg; M „jeho semeno po něm“.
Nebo „připomeneš své mysli“.
Nebo „připomínky; vybídnutí“.
„Sion“, MSamLXXVg; Sy „Sirjon“. Viz 3:9 ppč.
„Slovo“, M; SamLXXSyVg „slova“.
Nebo „bohy v odporu proti mně“.
„Žádnou podobu“, M; SamTJLXXSyVg, 61 heb. rkp. a 2Mo 20:4 „nebo podobu“.
Nebo „vést, abys je uctíval; vést, abys jim prokazoval posvátnou službu“. Heb. tho·ʽov·dhemʹ; řec. la·treuʹseis au·toisʹ.
Nebo „Bůh, který je žárlivý (horlivý); Bůh, který nesnese žádné soupeření“. Viz 4:24 ppč.
Nebo „děti“.
„A“, M; SamTJLXXSyVg, 57 heb. rkp. a 2Mo 20:5 vynechávají.
Dosl. „až do třetích a čtvrtých [zplozených]“. Viz 1Mo 50:23 ppč.
Nebo „věrně oddanou lásku“.
Nebo „Nevyslovíš“; nebo „Nepozvedneš (neponeseš)“.
Nebo „k falši“, jako ve v. 20; nebo „nadarmo“.
„Dodržováním.“ V heb. není toto sloveso v rozkazovacím způsobu, ale je v infinitivu absolutním, který nevyjadřuje určitý čas.
Nebo „máš pracovat“. řec. er·gaiʹ.
„Ani nezcizoložíš“, MVg; SamLXXSy a 2Mo 20:14–17 „Nezcizoložíš“.
Nebo „svému druhovi“. LXXVg „svému sousedovi“.
„Toužit [heb. thach·modhʹ] ... sobecky dychtit [heb. thith·ʼaw·wehʹ].“ V tomto desátém přikázání jsou použita dvě různá heb. slovesa, ale ve 2Mo 20:17 je použito pouze první z nich. O tato dvě různá slovesa se opíral Augustin, a na tomto místě vytvořil dvě přikázání, aby se vyrovnalo to, že první dvě přikázání spojil v jedno. Viz 2Mo 20:17 ppč.
Nebo „starší“.
„Živého Boha.“ Heb. ʼElo·himʹ, následuje přídavné jméno v mn. č. chai·jimʹ, „živí“; ve 2Kr 19:4, 16 a Iz 37:4, 17 následuje za slovem „Boha“ přídavné jméno v j. č., heb. chai. Uvedený titul se zde objevuje poprvé.
Dosl. „Kdo dá a ...?“
Dosl. „tobě, zemi“, MSam; LXX „dát ti zemi“; Sy „tobě, že ti dá zemi“.
Nebo „Jehova je náš Bůh, Jehova je jeden [nebo, je jeden Jehova]“. Dosl. „Jehova náš Bůh [je] Jehova jeden“. Heb. Jehwahʹ ʼElo·héʹnu Jehwahʹ ʼe·chadhʹ.
„Dveřní sloupky.“ Heb. mezu·zothʹ, základ novodobého židovského výrazu „mezuza“. Viz 2Mo 12:7, ppč. „dveřní sloupky“.
„Bys měl sloužit (uctívat).“ Heb. tha·ʽavodhʹ; řec. la·treuʹseis, „budeš prokazovat posvátnou službu“. Viz 2Mo 3:12 ppč.
Znamená „zkoušení; zkouška“.
Nebo „jejich Ašerim“.
„Věrný Bůh“, M(heb. ha·ʼElʹ han·ne·ʼemanʹ)Sam; řec. The·osʹ pi·stosʹ; lat. Deʹus ... fi·deʹlis. Viz dodatek 1G.
Nebo „věrně oddanou lásku“.
„Pocit skleslosti.“ Viz 2Mo 23:28 a Joz 24:12 ppč.
„Věcí zasvěcenou zničení.“ Heb. cheʹrem; řec. a lat. a·naʹthe·ma, „prokletou věcí“. Viz Ga 1:8 ppč.
„A vodních hlubin (velkých množství vody).“ Heb. u·theho·mothʹ, mn. č., jako v Sam.
Nebo „ohnivými; zánět působícími“. LXX „působícími uštknutí; kousavými“; Vg „ohnivého (hořícího) dechu“.
Dosl. „a bojovníkem“. Heb. weʽaq·ravʹ; lat. et scorʹpi·o.
Podle LXXSyVg; MSam „na nich bylo [totéž] jako všechna ta slova“.
„Shromáždění.“ Heb. haq·qa·halʹ; řec. ek·kle·siʹas. Viz 4:10, ppč. „Chorebu.“
Nebo „uvažoval“.
„Svrchovaný Pane Jehovo.“ Heb. ʼAdho·naiʹ Jehwihʹ. Viz dodatek 1E.
Nebo „své dědictví“.
„Země“, j. č., ale heb. sloveso přeložené „aby ... neřekla“ je v mn. č.; SamLXXSyVg „obyvatelé země“.
„Deset slov“, tj. slova příkazu, přikázání. Heb. ʽaseʹreth had·deva·rimʹ; řec. deʹka loʹgous, „Dekalog“; lat. verʹba deʹcem. Viz 4:13 ppč.; 2Mo 34:28, ppč. „slov“.
Dosl. „stál“. Srovnej 2Mo 9:16, ppč. „zachoval“.
Nebo „činit neohebnou“.
„Bůh bohů.“ MSam(heb.) ʼElo·héʹ ha·ʼelo·himʹ; řec. The·osʹ ton the·onʹ; lat. Deʹus de·oʹrum.
„A Pán pánů.“ Heb. wa·ʼAdho·néʹ (mn. č. označuje vznešenost) ha·ʼadho·nimʹ; řec. Kyʹri·os ton ky·riʹon; lat. Doʹmi·nus do·mi·nanʹti·um, „Pán panujících“.
Nebo „[pravý] Bůh“. MSam(heb.) ha·ʼElʹ; řec. ho The·osʹ; lat. Deʹus. Viz dodatek 1G.
Nebo „dar“.
Dosl. „On je tvá chvála“.
Nebo „musel jsi ji zavlažovat svou nohou“, tj. používáním síly nohou, buď šlapáním vodního kola nebo vytvářením a otevíráním zavodňovacích kanálů.
„Dám“, MSy; SamLXXVgc „dá“.
Dosl. „časný (dřívější) déšť a pozdní déšť“.
„Až k.“ Dosl. „a“, MSamLXXSyVg.
Dosl. „zadnímu“, tj. za zády toho, kdo se dívá směrem k východu.
Nebo „vyslovíš“.
Sam dodává „před Šekemem“.
Nebo „jejich Ašerim“.
Nebo „ke svému sídlu“.
Nebo „své desátky“.
Nebo „ze všeho zisku své ruky“.
„Bran“, MSamLXX; SyVg „měst“.
„Všech tvých bran“, MSam; LXX „každého města“; SyVg „(všech) tvých měst“.
Nebo „tvou hranici“.
Nebo „masem“.
Nebo „uctívaly své bohy“. Viz 4:19 ppč.
MLXX na tomto místě uzavírají kapitolu 12.
Dosl. „nebo manželka tvé náruče“.
Dosl. „Muži, synové belijalu (neužitečnosti)“.
„Co bylo klatbou učiněno posvátným.“ Heb. ha·cheʹrem; řec. tou a·na·theʹma·tos, „něco prokletého“. Viz Ga 1:8 ppč.
Dosl. „mezi svýma očima“, tj. oholením obočí.
„A antilopu.“ Heb. wedhi·šonʹ. Někdy se tvrdí, že je tímto slovem označen zubr.
„A kamzíka.“ Heb. wa·zaʹmer, svižně se pohybující, poskakující zvíře, patrně nějaký druh gazely.
Dosl. „vyvrhuje [dáví]“, tj. potravu.
Dosl. „lamače“, druh dravého ptáka.
„Luňáka červeného“, SamLXX, v souladu s 3Mo 11:14; M „jasnozřivce“, druh dravého ptáka, který je tak nazýván podle svého bystrého zraku.
„A luňáka.“ Heb. wehad·dai·jahʹ, blíže neurčený dravý pták.
„Podle jeho druhu.“ Heb. lemi·nahʹ. Viz 1Mo 1:11 ppč.
„Pštrosa.“ Heb. bath hai·ja·ʽanahʹ, údajně znamená „dcera chamtivce“ nebo „dcera neúrodné půdy“.
„Noční sovu“, LXXVg.
„Ibise“, LXXVg.
„[Již] mrtvé tělo“, tj. žádné zvíře, které bylo nalezeno mrtvé.
„Se smí prodat.“ V heb. to je sloveso v infinitivu absolutním, nevyjadřuje určitý čas.
Nebo „desátek“.
„On“, MSyVg; SamLXX „Jehova, tvůj Bůh“.
„Dojde k propuštění.“ V heb. je toto sloveso v infinitivu absolutním, nevyjadřuje určitý čas.
Dosl. „každého majitele dluhu své ruky“.
Dosl. „(on) musí provolat“.
„Měst“, LXXSy; MSam „bran“; Vg „branách tvého města“.
Nebo „slovo belijalu (neužitečnosti)“.
„Rok propuštění.“ Lat. anʹnus re·mis·si·oʹnis.
Nebo „svému bratrovi, svému ztrápenému a svému chudému“.
„Ať se zachovává.“ V heb. je sloveso v infinitivu absolutním, nevyjadřuje určitý čas ani určitou osobu.
Nebo „kvasnice“.
„V kterémkoli z tvých měst“, LXXSyVg; M „ve kterékoli z tvých bran“. Metonymickým, synekdochickým vyjádřením je celek (město) pojmenován označením své části (brány).
„Slavnostní shromáždění.“ Řec. e·xoʹdi·on; slavnostní den na památku odchodu z Egypta.
Nebo „města“. Vg „bran“; LXXSy „měst“.
Nebo „jako Ašeru“.
Nebo „zástupu“.
Nebo „Na základě výroku“.
Dosl. „mezi krví a krví, mezi právním nárokem a právním nárokem a mezi násilným skutkem a násilným skutkem“.
Dosl. „opis tohoto zákona z [místa] před kněžími, Levity“, M; LXX „toto deu·te·ro·noʹmi·on (druhý zákon) prostřednictvím (od) kněží, Levitů“; Vg „deu·te·ro·noʹmi·um tohoto zákona, když si vezme (přijme) exemplář od kněží z levitského kmene“. Srovnej 1:1, ppč. „slova“.
„Jeho“, MSyVg; LXX „jejich“.
„Jehova.“ Heb. Jehwahʹ. Papyrový zlomek LXXP. Fouad Inv. 266, který pochází z prvního století př. n. l., obsahuje v řec. textu tetragrammaton psané heb. čtvercovými písmeny. Viz dodatek 1C §1.
Viz dodatek 1C §1.
Viz dodatek 1C §1.
Dosl. „kromě věcí, jež prodává podle praotců“.
Viz 3Mo 19:31 ppč.
Nebo „nedovolil“.
Viz dodatek 1C §1.
Viz dodatek 1C §1.
Nebo „sekat“.
„Mstitel (goel) krve.“ Heb. go·ʼelʹ had·damʹ; Vg „bližní toho, jehož krev byla prolita“.
Dosl. „udeří ho na duši“, M; LXXBagsterVg „udeří jeho duši“.
Viz dodatek 1C §1.
Dosl. „krví“, mn. č. Heb. da·mimʹ.
Viz v. 6, ppč. „krve“.
Viz dodatek 1C §1.
Viz dodatek 1C §1.
„Velitele.“ Heb. sa·réʹ.
„Pak každý připraví své klínovité šiky k boji“, Vg.
Viz dodatek 1C §1.
„Nic, co dýchá“, LXX. Dosl. „žádný dech“, MSamSy.
Viz dodatek 1C §1.
Dosl. „aby před tebou přišel do obléhání?“.
Nebo „nepodlehne“.
Viz dodatek 1C §1.
Možná „která nebyla obskočena (spářena; oplodněna)“, na základě opravy. Viz VT, sv. II, 1952, s. 356.
Dosl. „každý spor a každý násilný čin“. Hendiadys. Srovnej 1Mo 3:16 ppč.
Viz dodatek 1C §1.
Dosl. „lunární měsíc dnů“.
„Podle libosti její vlastní duše“, M(heb. lenaf·šahʹ)SamSy. Nebo „podle libosti jí samotné; kam si přeje“. LXXVg „svobodnou“.
Nebo „je rozhazovačný“.
Dosl. „strom“; nebo „dřevo“.
Dosl. „je zlořečení [v konkrétním smyslu] od Boha“.
Nebo „neskryješ“.
„Nepropadly svatyni.“ Dosl. „nebyly svaté“, tj. aby nepřipadly svatyni jako její podíl. Heb. tiq·dašʹ.
Nebo „jí pohrdá“.
„Stříbrných šekelů“, Vg; MSam „kousků stříbra“; LXX „šekelů“. K přepočtení hodnoty viz dodatek 8A.
Dosl. „ji poslal pryč“.
„Patří“, tj. jako manželka.
„Stříbrných šekelů“, Vg; M „kousků stříbra“; LXX „stříbrných didrachem“.
MSamLXX zde mají konec kapitoly 22.
Nebo „by neměl ležet s manželkou svého otce“.
„Do ... sboru.“ Heb. biq·halʹ; řec. ek·kle·siʹan; lat. ec·cleʹsi·am.
„Ammonita ani Moabec“, m. r., vztahuje se možná jen na osoby mužského rodu.
„Najali“, LXXVg; MSamSy „najal; byl najat“.
„Mezopotamského“, LXX; Vg „z Mezopotámie syrské“; MSamSy „Aram-naharajimu“.
Viz dodatek 1C §1.
Nebo „nebudeš se ptát na“.
Nebo „Idumejci“.
Nebo „jako pravnuci“.
Nebo „záchod“.
Nebo „na tvých nástrojích“, M; LXXVg „za tvým pásem“.
Dosl. „aby na tobě neviděl nahotu věci“.
„Svého pána.“ Heb. ʼadho·navʹ, mn. č. označující vznešenost.
Dosl. „tvých bran“.
Nebo „katamitou“, chlapcem vydržovaným pro sexuální zvrácenosti.
Nebo „prostitutky“. Řec. porʹnes.
Pravděpodobně pederasta; toho kdo praktikuje anální pohlavní styk, zvláště s chlapcem.
„Abys ... svou duši (sám sebe).“ MSam(heb.) kenaf·šekhaʹ; řec. psy·chenʹ sou; syr. naf·šakh.
Dosl. „nahotu věci“.
Viz dodatek 1C §1.
„Nikdo by se neměl“, MSam; LXXSyVg „Nesmíš se“.
„Protože je to duše (prostředek k životu).“ Heb. ki-neʹfeš; řec. psy·chenʹ; lat. aʹni·mam.
„Mělo by se pamatovat.“ V heb. je toto sloveso v infinitivu absolutním, nevyjadřuje určitý čas ani určitou osobu.
Viz dodatek 1C §1.
Podle MSamVg; LXXSy „by neměli zemřít“.
Podle MSam; LXXSyVg „by měl zemřít“.
Nebo „nebudeš srážet [olivy] z větví“.
Dosl. „ničemný je synem bití“.
„A uzavře s ní švagrovské (levirátní) manželství.“ Heb. wejib·bemahʹ.
Dosl. „dlaň“.
Dosl. „ve svém váčku závaží a závaží“.
Dosl. „ve svém domě efa a efa“.
Viz dodatek 1C §1.
Viz dodatek 1C §1.
Viz 24:9, ppč. „pamatovat“.
Viz dodatek 1C §1.
„Tvému“, MSamSyVg; LXX „mému“.
Dosl. „Můj otec byl hynoucí Aramejec“, MSam; Sy „Můj otec byl veden do Aramu“; LXX „Můj otec zavrhl Sýrii“.
Viz dodatek 1C §1.
Viz dodatek 1C §1.
„Roce desetiny, dáš to také“, MSamSyVg; LXX „dáš druhou desetinu“.
Nebo „z toho v mém stavu tabu“.
Viz dodatek 1C §1.
„Mělo by se zachovávat.“ V heb. to je sloveso v infinitivu absolutním, nevyjadřuje určitý čas ani určitou osobu.
Viz dodatek 1C §1.
Viz dodatek 1C §1.
„Ebal“, MLXXSyVg; Sam „Gerizim“.
Viz dodatek 1C §1.
Nebo „dobře je vysvětlíš“; nebo „mají se dobře vysvětlit“. V heb. zde jsou dvě slovesa v infinitivu absolutním, nevyjadřují určitý čas ani určitou osobu.
Dosl. „jsi byl přiveden [k tomu], abys byl“.
Viz dodatek 1C §1.
Viz dodatek 1C §1.
Nebo „Tak se staň!“ Heb. ʼa·menʹ.
Dosl. „duše nevinné krve“, MSamLXXSyVg.
Viz dodatek 1C §1.
Viz dodatek 1C §1.
Viz dodatek 1C §1.
Viz dodatek 1C §1.
Viz dodatek 1C §1.
Viz dodatek 1C §1.
„Mečem“, MSy; změnou v označení samohlásek „suchem; vyprahlostí“; Vg „vedrem“; LXXB vynechává.
Dosl. „zvířeti země“.
„Tvé ruce“, Sy a 46 heb. rkp.; MSamLXXVg „tvá ruka“.
Nebo „řinčící vojska“, LXXVg „rez“.
Nebo „a spokojeností“.
Viz dodatek 1C §1.
Viz dodatek 1C §1.
Viz dodatek 1C §1.
Viz dodatek 1C §1.
Dosl. „A tvůj život se jistě stane zavěšeným tobě naproti“.
Dosl. „Kdo dá večer?“.
Dosl. „Kdo dá ráno?“.
MSamLXX uvádějí tento text jako poslední, tj. 69. verš kapitoly 28.
Viz dodatek 1C §1.
Nebo „mysl“.
Viz dodatek 1C §1.
Podle LXXSy; MSam „vaše hlavy, vaše kmeny“; Vg „tvá knížata a kmeny“.
Nebo „rubače“.
Viz 1Mo 24:41 ppč.
Viz dodatek 1C §1.
Nebo „přísežnou kletbou“, protože v heb. je přívlastek ‚zapsaná‘ v j. č. Dosl. „se všemi (přísežnými) kletbami“. Viz v. 20.
Viz dodatek 1C §1.
Nebo „Věci skryté patří Jehovovi, našemu Bohu, a věci zjevené. Nám a našim synům patří na neurčitý čas to, abychom prováděli všechna slova tohoto zákona.“ V Al a Leningrad B 19A jsou slova „nám a našim synům“ a v Al první souhláska následující heb. předložky, která je znakem třetího pádu, označeny nahoře mimořádnými body. Bývá to vysvětlováno tak, že buď tato slova měla být vynechávána, nebo neměla být zdůrazňována. Tato slova však byla zaznamenána v LXXP. Fouad Inv. 266 z prvního století př. n. l. Jeden z 15 případů mimořádných bodů. Viz dodatek 2A.
Nebo „připomeneš je svému srdci“.
Nebo „zajetí“, tj. sbor zajatců.
Viz dodatek 1C §1.
„Jestliže budeš naslouchat přikázáním Jehovy, svého Boha“, LXX; MSamSyVg vynechávají.
Viz dodatek 1C §1.
Viz dodatek 1C §1.
„Jozue.“ Heb. Jehó·šuʹaʽ, „Jehošua“; řec. Ἰησοῦς (Jesus); syr. Je·šuaʽ; lat. Ioʹsu·e.
„Ty uvedeš“, SamSyVg a pět heb. rkp.; M „ty půjdeš s“; LXX „ty půjdeš před obličejem tohoto lidu“. Srovnej v. 23.
„Viděl“, na základě opravy značení samohlásek v M; LXXSyVg „se objevil před“. Srovnej 16:16.
Dosl. „do jejich uší“.
Nebo „a bude se dopouštět smilstva“.
Dosl. „na mě“, MSam.
Dosl. „můj“, MSam.
Nebo „kterou jsem přísežně slíbil“.
„Jsem přísahal“, M; LXXSy „jsem přísahal jejich praotcům“; Sam „jsem přísahal jeho praotcům“; Vg „jsem mu přísahal“.
„Vezmete.“ V heb. je toto sloveso v infinitivu absolutním, nevyjadřuje určitý čas.
Viz dodatek 1C §1.
Viz dodatek 1C §1.
Viz dodatek 1C §1.
„Celý ... sbor.“ Heb. kol-qehalʹ; řec. ek·kle·siʹas.
Viz dodatek 1C §1.
„Skála, dokonalá je jeho činnost.“ Heb. hac·Curʹ ta·mimʹ po·ʽolóʹ; LXX „Bůh, pravá jsou jeho díla“; Sy „Neboť bez vady (neposkvrněná) jsou jeho díla“; Vg „Boží díla jsou dokonalá“.
„Bůh“, M(heb. ʼEl)Sam; řec. The·osʹ; lat. Deʹus.
„Jednali“, SamLXXSyVg; M „Jednal“.
Nebo „zhoubně vůči němu“.
„Hřešili; provinilé děti mu nepatří“, LXX.
Viz dodatek 1C §1.
„Když Nejvyšší rozděloval národy“, LXXSyVg. Patrně odvozovali heb. sloveso od kmene, který vypadá podobně a znamená „prosévat; nechat procházet sítem“. Podle toho bylo v M uvedeno: „Když Nejvyšší roztrousil národy [jakoby sítem].“ Tato myšlenka je paralelou či básnickým protějškem druhé části tohoto verše. Viz VT, sv. II, 1952, s. 356, 357.
Nebo „syny pozemského člověka“. Heb. ʼa·dhamʹ.
„A Jehovovým podílem se stal“, LXX.
Nebo „a v nevýrazné“. Heb. u·vethoʹhu, totéž heb. podstatné jméno jako v 1Mo 1:2.
„Bůh.“ MSam(heb.) ʼel; řec. the·osʹ.
Nebo „a nadále jedl“, M; Vg „aby mohl jíst“; Sam „přiměl ho jíst“; LXX „přiměl je jíst“.
Nebo „tvaroh“.
„Víno.“ Heb. chaʹmer, tj. dosud pěnící, kvasící víno.
Znamená „Přímý“; čestný titul Izraele. Heb. Ješu·runʹ.
„A Jákob jedl a naplnil se, a milovaný kopal“, LXX (podání Sam je podobné); Vg „Drahý ztloustl a kopal“.
„Boha“, MSam. Heb. ʼElóʹah, první výskyt tvaru j. č. slova ʼElo·himʹ; řec. The·onʹ; lat. Deʹum. Viz Job 3:4 ppč.
„Skálou.“ Heb. Cur; LXXVg „Bohem“; Sy „Silným (Mocným)“.
„Démonům (modlám).“ Heb. laš·še·dhimʹ; řec. dai·mo·niʹois; lat. dae·moʹni·bus.
„Ne Bohu.“ Heb. loʼ ʼEloʹah; řec. ou The·oiʹ; lat. non Deʹo.
„Bohům.“ Heb. ʼelo·himʹ; řec. the·oisʹ; lat. diʹis.
Nebo „o nichž tvoji praotcové nevěděli“.
Viz dodatek 1C §1.
Dosl. „svými marnostmi“.
Nebo „dolů do nejnižšího šeolu“. LXX „do hádu dole“.
Dosl. „ve vnitřních místnostech“.
Nebo „Rozštípu je na kusy“.
„Naše ruka“, SamLXXSyVg a mnoho heb. rkp.; M „Naše ruce“, sloveso však je v j. č.
„Vydala“, LXX.
Dosl. „je zavřel“, MVg.
„Jejich bohové totiž nejsou jako náš Bůh“, LXX; Vgc „Náš Bůh totiž není jako jejich bohové“.
„A naši nepřátelé jsou soudci“, Vg; LXX „ale naši nepřátelé jsou blázniví“.
Nebo „mezi mými zásobami“.
Dosl. „ruka“.
Dosl. „jenom někdo omezený a někdo ponechaný sobě samému (opuštěný)“. Viz VT, sv. II, 1952, s. 371–374.
„Jejich bohové.“ MSam(heb.) ʼelo·héʹmó, mn. č.; řec. the·oiʹ; lat. diʹi.
„Kde jsou jejich bohové, v něž vložili svou důvěru?“ LXX; Vg „Kde jsou jejich bohové, v něž měli důvěru?“.
Nebo „já zachovávám naživu“.
Nebo „živý navždy“.
Dosl. „blesk svého meče“.
Nebo „zajetí“, tj. sboru zajatců.
Nebo „dlouhovlasou hlavou nepřítele“.
„Radujte se, nebesa, spolu s ním a ať ho uctívají všichni Boží andělé. Radujte se, národy, s jeho lidem a ať se v něm posílí všichni Boží synové“, LXXBagster. Srovnej Heb 1:6; Svitek od Mrtvého moře 4QDeut.q.
„Za zemskou půdu svého lidu“, SamLXXVg; M „za svou zemskou půdu, za svůj lid“; Sy „za svou zemskou půdu a za svůj lid“.
Dosl. „do uší lidu“.
Znamená „záchrana; osvobození“; Jozuovo původní jméno.
Nebo „na svědectví proti tobě“.
Nebo „pohraniční“.
„Jste mě neposvětili (nepovažovali jste mě za posvátného; nejednali jste se mnou jako se svatým).“ Heb. loʼ-qid·daš·temʹ ʼó·thiʹ; řec. he·gi·aʹsa·te; lat. sanc·ti·fi·caʹstis.
Nebo „desetitisíce svatých“.
Nebo „a s ním byly myriády z Kadeše, po jeho pravici válečníci [nebo andělé] odtamtud“. Viz JThS, sv. 2, 1951, s. 30, 31. LXX „s myriádami z Kadeše; po jeho pravici andělé [byli] s ním“; Vg „a s ním tisíce svatých. V jeho pravici [byl] ohnivý zákon.“ Mmargin rozděluje heb. slovo na dvě slova, ʼeš (oheň) a dath (zákon), takže význam je „oheň zákona“; nebo „ohnivý zákon“. Tím by však bylo do Pentateuchu uvedeno slovo dath (zákon), které je převzato z perštiny a v ostatním heb. textu je uvedeno pouze v knihách Ester a Ezra. Viz Ezr 8:36; Es 1:8.
„Svůj lid“, LXX; MSamSyVg „národy“, vztahuje se na izraelské kmeny nebo na jejich předky.
Dosl. „jeho“, v kolektivním smyslu, možná se vztahuje k výrazu „svůj lid“, který je v M uveden v mn. č. (heb. ʽam·mimʹ).
Možná „A oni — oni následovali u tvých nohou“. Význam heb. slovesa je nejistý. LXX „A tito jsou pod tebou“; Vg „A oni, kteří přistupují k jeho nohám“.
„Mojžíš nám uložil zákon jako příkaz.“ Někteří znalci považují tato slova za poznámku převzatou z okraje a proto je vypouštějí.
Znamená „přímý“; čestný titul Izraele.
„A ať se jeho počet stane úplným (dokonalým)“, na základě opravy navržené v BHK a BHS; LXX „a ať je velkým co do počtu“; Vg „a ať je malým co do počtu“.
„Požehnání.“ Vloženo kvůli smyslu, v souladu s v. 1.
Nebo „zápolily pro něho“.
Viz 2Mo 28:30, ppč. „Tummim“.
Možná „tvému muži věrně oddané lásky“.
„Věcmi nebe nahoře“, dva heb. rkp. Tento řádek v TO uvádí: „nebeskou rosou shora“. Viz 1Mo 49:25.
„Toho vyčleněného.“ MSam(heb.) nezirʹ, přeloženo „Nazirejec“ (znamená „vyčleněný; zasvěcený; oddělený“) ve 4Mo 6:2, 13, 18–20.
Nebo „buvola“.
„A utajené poklady písků“, Vg; LXX „a obchod obyvatel mořského pobřeží“.
„Jako lev.“ Heb. kela·viʼʹ, lev asijský.
Dosl. „A uvidí, [že] první část je jeho“. Vg „A viděl, že první místo (výtečnost) je jeho“.
Dosl. „neboť tam byl příděl (podíl) velitele [jeho předepsaný příděl, na základě opravy] přikryt. A přistoupil k tomu, aby přišel [s] hlavami lidu“, M; Vg „neboť v jeho části spočíval (byl uchován) učitel...“.
Možná „Moře a jeho ryby jsou jeho vlastnictvím“. LXXSyVg „Moře (západ) a jih zdědí (vezme do vlastnictví)“.
„Pohodlná chůze.“ Nebo „způsob chůze“. Podle KB3, s. 199, „síla“.
„Jako [pravý] Bůh.“ Heb. ka·ʼElʹ. Určitý člen ha je zde vyznačen samohláskovou značkou pod heb. předložkou kaf, „k“, takže vzniká ka. Spojení této předložky, jejíž význam je „jako“, s určitým členem klade zvláštní důraz na slovo „Bůh“, což je zde vyjádřeno překladem „[pravý] Bůh“. Viz heslo „předložky“ v mluvnicích hebrejštiny; dodatek 1G.
„A ten velkolepý nebeské klenby“, LXX; Vg „jeho velkolepostí sem tam pobíhají oblaka“.
„V“, Sam; M „k (pro)“.
Nebo „budou předstírat, že tě poslouchají“.
V požehnání proneseném nad celým Izraelem není jmenován kmen Simeon, ale je jmenován kmen Levi a také kmeny Efrajim a Manasse, které pocházely z Josefa, takže kmenů je stále dvanáct.
Nebo „Pánev“. Srovnej 1Mo 13:10, ppč. „Oblast“.
Ve v. 1b–3 „A Jehova mu ukázal ... až k Coaru“ Sam uvádí: „A Jehova mu ukázal celou zemi od řeky Egypt až k velké řece, k řece Eufrat a k západnímu moři“. Srovnej 11:24; 1Mo 15:18.
Nebo „otrok“.