Job
1 V zemi Uc+ byl muž,* který se jmenoval Job;*+ a ten muž se prokázal být bezúhonný+ a přímý+ a bál se Boha+ a odvracel se od špatného.+ 2 A narodilo se mu sedm synů a tři dcery.+ 3 A jeho hospodářských zvířat+ bylo sedm tisíc ovcí* a tři tisíce velbloudů a pět set spřežení skotu a pět set oslic, spolu s velkým služebnictvem; a ten muž se stal největším ze všech Orientálců.*+
4 A jeho synové chodili a pořádali hostinu+ v domě každého* v jeho vlastní den; a posílali [pro] své tři sestry a zvali [je], aby s nimi jedly a pily. 5 A když dny hostin oběhly dokola, stávalo se, že Job posílal a posvěcoval je;+ a vstával časně ráno a obětoval zápalné oběti+ podle počtu jich všech; Job totiž říkal: „Možná, že moji synové zhřešili a prokleli*+ Boha ve svém srdci.“+ Tak to Job dělával vždy.+
6 A nastal den, kdy synové* [pravého] Boha*+ vstoupili, aby zaujali své postavení před Jehovou,+ a dokonce Satan*+ přistoupil k tomu, aby vstoupil přímo mezi ně.+
7 Jehova pak řekl Satanovi: „Odkud přicházíš?“ Na to Satan Jehovovi odpověděl a řekl: „Z toulky po zemi+ a z procházky po ní.“+ 8 A Jehova přikročil k tomu, aby řekl Satanovi: „Zaměřil jsi své srdce na mého sluhu Joba, že na zemi není nikdo jako on,+ muž bezúhonný+ a přímý,+ který se bojí Boha+ a odvrací se od špatného?“+ 9 Satan na to Jehovovi odpověděl a řekl: „Bojí se Job Boha nadarmo?+ 10 Nepostavil jsi sám plot okolo něho a okolo jeho domu a okolo všeho, co má všude kolem?+ Dílu jeho rukou jsi požehnal+ a jeho hospodářská zvířata se rozšířila po zemi. 11 Ale napřáhni, prosím, pro změnu ruku a dotkni se všeho, co má, [a viz], zdali tě neprokleje* přímo do obličeje.“+ 12 Jehova tudíž řekl Satanovi: „Pohleď, všechno, co má, je v tvé ruce. Jen proti němu samotnému nenapřahuj ruku!“ Satan tedy odešel od Jehovovy osoby.*+
13 A nastal den, kdy jeho synové a jeho dcery jedli a pili víno v domě svého prvorozeného bratra.+ 14 A k Jobovi přišel posel+ a přistoupil k tomu, aby řekl: „Skot právě oral+ a vedle něj se pásly oslice, 15 když vpadli Sabejci*+ a pobrali je a sloužící srazili ostřím meče; a unikl jsem, jenom já sám, abych ti [to] pověděl.“+
16 Zatímco tento ještě mluvil, přišel druhý a přistoupil k tomu, aby řekl: „Oheň přímo od Boha spadl z nebes+ a vzplál mezi ovcemi a sloužícími a pohltil je; a unikl jsem, jenom já sám, abych ti [to] pověděl.“
17 Zatímco druhý ještě mluvil, přišel jiný a přistoupil k tomu, aby řekl: „Chaldejci+ utvořili tři tlupy a přiřítili se na velbloudy a pobrali je a sloužící srazili ostřím meče; a unikl jsem, jenom já sám, abych ti [to] pověděl.“
18 Zatímco tento jiný ještě mluvil, přišel ještě další a přistoupil k tomu, aby řekl: „Tvoji synové a tvé dcery jedli a pili víno+ v domě svého prvorozeného bratra. 19 A pohleď, přišel veliký vítr*+ z kraje pustiny a udeřil do čtyř nároží domu, takže spadl na ty mladé lidi, a oni zemřeli. A unikl jsem, jenom já sám, abych ti [to] pověděl.“
20 A Job přistoupil k tomu, aby vstal a roztrhl+ svůj plášť bez rukávů a ostříhal si vlasy+ z hlavy a padl na zem+ a sklonil se+ 21 a řekl:
22 V tom všem Job nezhřešil ani nepřipsal Bohu nic nepatřičného.+
2 Potom nastal den, kdy synové* [pravého] Boha vstoupili, aby zaujali své postavení před Jehovou, a Satan* také přistoupil k tomu, aby vstoupil přímo mezi ně, aby zaujal své postavení před Jehovou.+
2 Jehova nato řekl Satanovi: „Odkud právě přicházíš?“ Na to Satan Jehovovi odpověděl a řekl: „Z toulky po zemi a z procházky po ní.“+ 3 A Jehova přikročil k tomu, aby řekl Satanovi: „Zaměřil jsi své srdce na mého sluhu Joba,+ že na zemi není nikdo jako on, muž bezúhonný a přímý,+ který se bojí Boha+ a odvrací se od špatného?+ Ještě pořád se pevně drží své ryzosti,+ ačkoli mě proti němu podněcuješ,+ abych ho polykal bez příčiny.“+ 4 Ale Satan+ Jehovovi odpověděl a řekl: „Kůži za kůži, a všechno, co člověk má, dá ve prospěch své duše.*+ 5 Napřáhni, prosím, pro změnu svou ruku a dotkni se až jeho kosti a jeho těla [a viz], zdali tě neprokleje* přímo do obličeje.“+
6 Jehova tudíž řekl Satanovi: „Je v tvé ruce! Jen dej pozor na samotnou jeho duši!“* 7 A tak Satan odešel od Jehovovy osoby*+ a postihl Joba zhoubným bolákem od chodidla jeho nohy až po temeno jeho hlavy.+ 8 A on přistoupil k tomu, aby si vzal hliněný střep, jímž by se škrábal; a seděl v popelu.+
9 Nakonec mu řekla jeho manželka: „Ještě se pevně držíš své ryzosti?+ Proklej* Boha a zemři!“ 10 Ale on jí řekl: „Jako mluví jedna z bláznivých+ žen, tak mluvíš i ty. Budeme přijímat od [pravého] Boha jen to, co je dobré, a nebudeme přijímat i to, co je špatné?“+ V tom všem Job nezhřešil svými rty.+
11 A tři Jobovi druhové se doslechli o všem tom neštěstí, jež na něho přišlo, a přistoupili k tomu, aby přišli každý ze svého vlastního místa, Temanita Elifaz+ a Šuchovec Bildad+ a Naamatita+ Cofar. Dali si tedy schůzku,+ aby mu přišli projevit účast a utěšit ho.+ 12 Když z dálky pozvedli oči, nepoznali ho. A přistoupili k tomu, aby pozvedli hlas a plakali a každý roztrhl+ svůj plášť bez rukávů a vyhazovali k nebesům prach sobě na hlavu.+ 13 A seděli s ním na zemi sedm dní a sedm nocí+ a nikdo k němu nepromluvil ani slovo, neboť viděli, že bolest+ je velmi veliká.
3 Potom otevřel Job svá ústa a začal svolávat zlo na svůj den.+ 2 Job nyní odpověděl a řekl:
4 Pokud jde o ten den, ten ať se stane tmou.
Ať jej Bůh* shora nehledá,
ani denní světlo ať jej neozáří.
5 Ať si jej tma a hluboký stín* vyžádají zpět.
Ať nad ním přebývá dešťový mrak.
Ať jej děsí věci, jež zatmívají den.+
6 Ta noc — ať si ji vezme temnota;+
ať se neraduje mezi dny roku;
ať nevstoupí do počtu lunárních měsíců.
13 Vždyť bych teď již ulehl, aby mě nerušili,+
byl bych tedy spal; odpočíval bych+
těmi, kteří si staví opuštěná místa,*+
15 anebo s knížaty, kteří mají zlato,
těmi, kteří plní své domy stříbrem;
16 anebo — jako utajený potrat+ — bych byl nevznikl,
jako děti, jež neviděly světlo.+
21 Proč jsou tu ti, kdo čekají na smrt, a ona není,+
ačkoli kvůli ní kopou více než kvůli schovaným pokladům?
24 Vždyť mé vzdychání předchází mé jídlo+
a jako vody se vylévá můj řev,+
25 protože jsem se děsil děsivé věci, a přichází na mne;
a to, čeho jsem se strachoval, ke mně přichází.+
26 Nebyl jsem bezstarostný ani jsem nebyl nerušený
ani neodpočíval, a přece přichází znepokojení.“
4 A Temanita Elifaz+ přistoupil k tomu, aby odvětil a řekl:
5 Ale tentokrát to přichází na tebe, a ty umdléváš;
dotýká se to i tebe, a ty se rozrušuješ.
8 Podle toho, co jsem viděl, ti, kdo vymýšlejí to, co ubližuje,
a ti, kdo zasévají těžkosti, sklidí to sami.+
9 Božím dechem hynou
a duchem jeho hněvu dospívají ke konci.
12 Teď se mi pokradmu doneslo slovo
a mé ucho začalo zachycovat šepot o tom,+
13 v zneklidňujících myšlenkách z nočních vidění,
kdy na lidi padá hluboký spánek.
14 Přišel na mne děs a chvění
a množství mých kostí to naplnilo děsem.
15 A přes obličej mi přešel duch;
chlupy na těle se mi začaly ježit.
16 Začal se zastavovat,
ale já nerozeznal jeho vzhled;
před očima jsem měl jakousi podobu;
bylo ticho, a tu jsem zaslechl hlas:
17 ‚Smrtelný člověk* — může být spravedlivější než Bůh?*
Anebo může být zdatný muž čistší než jeho vlastní Původce?‘
19 Oč více pak ty, kdo bydlí v hliněných domech,
jejichž základ je v prachu!+
[Kdosi] je rozdrtí* rychleji než mola.
20 Od rána do večera jsou drceni na kusy;
aniž si to někdo bere [k srdci], hynou navždy.
21 Nebyla z nich vytažena jejich stanová šňůra?
Umírají pro nedostatek moudrosti.
2 Pošetilého totiž zabije mrzutost
a toho, kdo se dá snadno zlákat, usmrtí závistivost.
6 To, co ubližuje, totiž nevychází z pouhého prachu,
a z pouhé zemské půdy nevyrážejí těžkosti.
8 Sám bych se však obrátil na Boha*
a Bohu* bych svěřil svůj případ,*+
9 Tomu, jenž činí velké nevyzkoumatelné věci,*
podivuhodných věcí bezpočtu;+
10 Tomu, jenž dává déšť na povrch země+
a posílá vody na širá pole;+
11 Tomu, jenž staví na výšinu ty, kdo jsou nízko,+
takže ti, kdo jsou smutní, jsou vysoko v záchraně;
12 Tomu, jenž maří úkladné plány chytrých,+
takže jejich ruce nepracují účinně;
13 Tomu, jenž chytá moudré v jejich vlastní vychytralosti,+
takže je rada prohnaných unášena střemhlav;+
14 střetají se s tmou i ve dne
a v poledne tápou jako v noci;+
15 a Tomu, jenž zachraňuje před mečem z jejich úst
a chudého z ruky silného,+
16 takže pro poníženého vzniká naděje,+
ale nespravedlnost vskutku zavírá svá ústa.+
18 Sám totiž působí bolest, ale ovazuje [zranění];
rozbíjí na kusy, ale jeho vlastní ruce uzdravují.
22 Plenění a hladu se budeš smát
a divokého zemského zvířete se nemusíš bát.
24 A jistě budeš vědět, že mír je tvým stanem,
a zcela jistě půjdeš a uvidíš svou pastvinu a nic nebudeš postrádat.
27 Pohleď, tak jsme to vyzkoumali. Tak to je.
Vyslechni to a — věz to sám.“
6 A Job přistoupil k tomu, aby odpověděl a řekl:
6 Budou se věci bez chuti jíst bez soli
nebo má slizovitá šťáva proskurníku nějakou chuť?
7 Má duše odmítla dotknout se [čehokoliv].
Jsou jako choroba v mém jídle.
10 I to by mi ještě bylo útěchou;
a [radostí] bych skákal+ při [svých] porodních bolestech,
[i kdyby] neměl soucit; vždyť jsem neutajoval+ řeči Svatého.+
12 Mám sílu, [jako] je síla kamenů?
Nebo je mé tělo z mědi?
13 Opravdu ve mně není [schopnost] pomoci si sám
a bylo ode mne odehnáno i účinné působení?
14 Pokud jde o kohokoli, kdo odpírá milující laskavost* svému vlastnímu bližnímu,+
ten také opustí i bázeň před Všemohoucím.+
15 Moji vlastní bratři jednali zrádně+ jako zimní bystřina,
jako koryto zimních bystřin, které ubíhají.
16 Jsou temné od ledu,
sníh se na nich schovává.
17 V pravém období se stávají bezvodými,+ byly umlčeny;
když nastane horko, vysychají ze svého místa.+
18 Stezky jejich cesty odbočují;
vycházejí do prázdna a zanikají.
22 Je to proto, že jsem řekl: ‚Dejte mi [něco],
nebo mě obdarujte trochou své moci;
23 a vyprostěte mě z ruky protivníka+
a z ruky tyranů byste mě měli vyplatit‘?+
29 Vraťte se, prosím — ať nevyvstane žádná nespravedlnost —
ano, vraťte se — ještě je v tom má spravedlnost.+
30 Je na mém jazyku nespravedlnost,
nebo mé vlastní patro nerozlišuje strast?
4 Když jsem uléhal, říkal jsem také: ‚Kdy vstanu?‘+
A [když] večer skutečně dojde své míry, také jsem zahlcen neklidem až do ranního svítání.
5 Mé tělo se obléklo larvami+ a hrudkami prachu;+
na kůži se mi nadělaly strupy, a ona se rozpouští.+
11 Já, také já nebudu zdržovat svá ústa.
Budu mluvit v tísni svého ducha;*
budu se zabývat hořkostí své duše!+
13 Když jsem řekl: ‚Má pohovka mě utěší,
mé lůžko mi pomůže nést mou starost‘,
14 dokonce jsi mě zděsil sny
a viděními působíš, že sebou trhám úlekem,
15 takže si má duše volí zadušení,
smrt+ raději než mé kosti.
17 Co je smrtelný člověk,+ abys ho vychovával*
a abys k němu upínal své srdce
18 a abys mu věnoval pozornost každé ráno,
abys ho v každém okamžiku zkoušel?+
20 Jestliže jsem zhřešil, co mohu dokázat proti tobě, Pozorovateli lidstva?*+
Proč sis mě postavil jako terč, abych se ti* stal břemenem?
21 A proč nepromineš můj přestupek+
a nepřehlédneš mé provinění?
Vždyť nyní ulehnu do prachu;+
a jistě mě budeš hledat, a já nebudu.“
8 A Šuchovec Bildad+ přistoupil k tomu, aby odpověděl a řekl:
4 Jestliže proti němu zhřešili tvoji vlastní synové,
takže je nechává vejít do ruky jejich vzbouření,
a budeš se doprošovat přízně Všemohoucího,
tak by se již nyní pro tebe probudil*
a jistě by obnovil tvé spravedlivé místo pobývání.
7 Tvůj začátek se možná také prokázal být nějakou maličkostí,
ale tvůj vlastní pozdější konec by velice vzrostl.+
8 Vskutku, zeptej se, prosím, dřívější generace+
a zaměř [svou pozornost] k věcem, jež vyzkoumali jejich otcové.+
15 Opře se o svůj dům, ale ten nezůstane stát;
chytí se ho, ale on nepotrvá.
17 Jeho kořeny protkávají hromadu kamení,
spatřuje kamenný dům.
20 Pohleď, Bůh* neodvrhne nikoho bezúhonného
ani se nechopí ruky zločinců,
21 dokud nenaplní tvá ústa smíchem
a tvé rty radostným křikem.
9 A Job přistoupil k tomu, aby odpověděl a řekl:
7 Slunci* říká, že nemá svítit,
a klade svou pečeť kolem hvězd,+
a šlape po vysokých mořských vlnách;*+
9 dělá souhvězdí Aše,* souhvězdí Kesilu*
a souhvězdí Kimy*+ a vnitřní místnosti Jihu;*
10 činí veliké nevyzkoumatelné věci+
a podivuhodných věcí bezpočtu.+
14 Oč spíše v případě, že mu budu odpovídat já!
Budu volit svá slova vůči němu,+
15 jemuž bych neodpověděl, ani kdybych byl skutečně v právu.+
Svého odpůrce ve sporu bych se doprošoval o přízeň.+
16 Kdybych ho zavolal, odpověděl by mi?+
Nevěřím, že by dopřál sluchu mému hlasu,
17 [ten], který mě zhmožďuje bouří
a jistě množí má zranění bez důvodu.+
19 Jestliže je někdo statný v síle, [je] to [on];*+
a jestliže [je někdo silný] v právu, kéž bych byl předvolán!
20 Kdybych byl v právu, má vlastní ústa* by mě prohlásila za ničemného;
kdybych byl bezúhonný, potom by oznámil, že jsem pokřivený.
21 Kdybych byl bezúhonný, neznal bych svou duši;
odmítl bych svůj život.
27 Jestliže jsem řekl: ‚Nech mi zapomenout na mou starost,+
nech mi změnit své vzezření+ a rozjasnit se‘,
28 strachoval jsem se všech svých bolestí;+
opravdu vím, že mě nebudeš pokládat za nevinného.
30 Kdybych se vskutku umyl v sněhové vodě
a vskutku si vyčistil ruce* draslem,+
31 pak bys mě namočil v jámě
a mé oděvy by ke mně jistě měly odpor.
35 Ať mluvím a nebojím se ho,
vždyť sám v sobě tak naladěn nejsem.
10 Má duše rozhodně cítí hnus k mému životu.+
Dám průchod své starosti o sebe.*
Budu mluvit v hořkosti své duše!
3 Je pro tebe dobré, abys jednal nesprávně,+
abys zavrhoval [výtvor] tvrdé práce svých rukou*+
a abys vskutku zářil na radu ničemných?
5 Jsou tvé dny jako dny smrtelného člověka+
nebo tvé roky právě jako dny zdatného muže,
6 aby ses snažil nalézt mé provinění
a abys stále hledal můj hřích?+
7 [A] to navzdory tomu, že sám víš, že nejsem v neprávu+
a že nikdo neosvobozuje z tvé vlastní ruky?+
13 A tyto věci jsi skryl ve svém srdci.
Dobře vím, že jsou tyto věci u tebe.
14 Jestliže jsem zhřešil, a ty jsi mě pozoroval+
a nepokládáš mě za nevinného mým proviněním,+
15 jestliže jsem skutečně v neprávu, běda mi!+
A [jestliže] jsem skutečně v právu, nesmím zvednout hlavu,+
zahlcen zneuctěním a prosycen trápením.+
16 A [jestliže] jedná domýšlivě,+ budeš mě honit jako mladý lev+
a opět se v mém případě prokážeš jako obdivuhodný.
18 Proč jsi mě tedy vyvedl z lůna?+
Kdybych byl mohl vydechnout naposled,* aby mě ani oko neuvidělo,
19 byl bych, jako bych [ani] nevznikl;
z břicha bych byl odnesen na pohřební místo.‘
20 Což není mých dnů málo?+ Ať přestane,
ať ode mne odvrátí upřený pohled, abych se trošku rozjasnil,+
21 než odejdu — a nevrátím se+ —
do země tmy a hlubokého stínu,*+
22 do země příšeří podobného temnotě, hlubokého stínu
a nepořádku, kde to nezáří o nic víc než temnota.“
11 A Naamatita Cofar+ přistoupil k tomu, aby odpověděl a řekl:
3 Dají se muži* umlčet tvým prázdným povídáním
a budeš se vysmívat, aniž [tě] někdo přísně napomene?+
6 Pak by ti pověděl tajemství moudrosti,
vždyť věci praktické moudrosti jsou rozmanité.*
Poznal bys* také, že Bůh dovoluje, aby bylo pro tebe zapomenuto něco z tvého provinění.+
9 Má to míru delší než země
a širší než moře.
10 Jestliže on postoupí a [někoho] vydá
a svolá soud, kdo mu pak může odolat?
11 On totiž dobře zná muže,* kteří nejsou opravdoví.+
Když vidí to, co ubližuje, neprojeví také pozornost?
13 Jestliže sám skutečně připravíš své srdce
a vskutku k němu rozestřeš dlaně,+
14 jestliže máš v ruce to, co ubližuje, daleko to odlož,
a ať v tvých stanech nebydlí žádná nespravedlnost.
16 Vždyť ty — ty zapomeneš i na těžkosti;
jako na vody, jež odtekly, budeš na [ně] vzpomínat.
18 A zcela jistě budeš důvěřovat, protože existuje naděje;
a jistě se pečlivě rozhlédneš — ulehneš v bezpečí.+
19 A vskutku se natáhneš, a nikdo [tebou] nezachvěje
a mnoho lidí tě jistě vlídně naladí;*+
20 a oči ničemných, ty selžou;+
a jistě jim zanikne místo k útěku+
a jejich naděje bude [poslední] vydechnutí duše.“+
12 A Job přistoupil k tomu, aby odpověděl a řekl:
4 Stávám* se [tím, kdo je] svému bližnímu terčem posměchu,+
kdo volá k Bohu,* že by mu měl odpovědět.+
Terčem posměchu je spravedlivý, bezúhonný.
7 Zeptej se však, prosím, domácích zvířat, a ta tě poučí;+
také okřídlených nebeských tvorů, a oni ti povědí.+
16 U něho je síla a praktická moudrost;+
jemu patří ten, kdo chybuje, a ten, kdo zavádí na scestí;+
17 působí, že rádci chodí bosi*+
a působí, že se soudci pomátnou.
19 Působí, že kněží chodí bosi+
a natrvalo usazené podvrací;*+
a odnímá rozumnost starců;
21 vylévá opovržení na urozené+
a vskutku oslabuje pás silných;
22 odkrývá hluboké věci ze tmy+
a vynáší na světlo hluboký stín;
23 dává národům vzrůstat, aby je zničil;+
rozprostírá národy, aby je odvedl;
24 odnímá srdce představeným lidu země,
aby je přiměl bloudit prázdnem, kde není cesta.+
13 Pohleď, to vše vidělo oko, mé ucho slyšelo a uvažuje o tom.
9 Bylo by dobré, aby vás prozkoumal?+
Nebo si s ním budete zahrávat, jako si někdo zahrává se smrtelným člověkem?
jestliže se v tajnosti pokusíte projevit stranickost;*+
11 nezpůsobí samotná jeho důstojnost, že sebou trhnete úlekem
a padne na vás pravý děs před ním?+
12 Vaše pamětihodné řeči jsou přísloví z popela;
13 Mlčte přede mnou, ať mohu mluvit sám.
Potom ať na mne přijde cokoli!
15 I kdyby mě zabil, což bych nečekal?*+
Jenom jemu do obličeje bych se zastával svých vlastních cest.
v tom případě se neskryji právě kvůli tobě;+
21 vzdal ode mne svou vlastní ruku
a úlek před tebou — kéž mě neděsí.+
22 Buď zavolej, abych sám odpověděl;
nebo kéž mluvím, a ty mi vrátíš odpověď.
23 V čem mám provinění a hříchy?
Dej mi poznat mé vlastní vzbouření a můj vlastní hřích.
25 Roztřeseš pouhý hnaný list
nebo se budeš honit za pouhou suchou slámou ze strniště?
27 Mé nohy také držíš v kládě+
a dáváš pozor na všechny mé stezky;
chodidlům* mých nohou vyznačuješ svou vlastní čáru.
5 Jestliže jsou jeho dny rozhodnuty,+
počet jeho měsíců je u tebe;
učinil jsi pro něho výnos, aby jej nepřekročil.
6 Odvrať od něho svůj upřený pohled, ať si odpočine,*+
dokud nenajde zalíbení, jaké nalézá ve svém dnu námezdný dělník.
7 Vždyť i pro strom existuje naděje.
Když je podťat, dokonce znovu vyraší,*+
a jeho vlastní proutek nepřestane existovat.
8 Jestliže jeho kořen v zemi zestárne
a jeho pařez odumře v prachu,
a jistě vyžene větev jako nová rostlina.+
14 Jestliže zdatný muž* zemře, může opět ožít?+
Všechny dny své povinné služby budu čekat,+
dokud mi nepřijde úleva.+
18 I hora však, když padne, pomine,
a dokonce skála se pohne ze svého místa.
19 Voda jistě omílá i kameny;
její vylévání smývá zemský prach.
Tak jsi zničil samotnou naději smrtelného člověka.*
22 Jen jeho vlastní maso, dokud je na něm, bude stále rozbolavělé,
a jeho vlastní duše, dokud je v něm, bude stále truchlit.“*
15 A Temanita Elifaz přistoupil k tomu, aby odpověděl a řekl:
3 Pouhé kárání slovem nebude k užitku
a pouhé výroky samy o sobě neprospějí.
4 Ty však působíš, že bázeň [před Bohem] nemá žádnou sílu,
a snižuješ každou starostlivost před Bohem.*
7 Byl jsi tím prvním člověkem,* který se zrodil,+
nebo jsi byl v porodních bolestech přiveden [na svět] dříve než pahorky?+
12 Proč tě tvé srdce unáší pryč
a proč se ti blýskají oči?
13 Vždyť obracíš svého ducha proti samotnému Bohu
a způsobil jsi, aby z tvých vlastních úst vycházela slova.
17 Oznámím ti to. Naslouchej mi!+
I tohle jsem spatřil, nech mě [to] tedy vyprávět,
18 to, co povídají sami moudří+
a co netajili, [protože to bylo] od jejich otců.
19 Pouze jim byla dána země
a žádný cizí člověk neprošel jejich středem.
20 Ničemný trpí muka po všechny své dny,
dokonce právě ten počet let, jež byla vyhrazena tyranovi.
25 Protože vztahuje ruku proti samotnému Bohu*
a snaží se ukázat jako nadřazený vůči Všemohoucímu;+
26 [protože] proti němu tvrdošíjně běží
s tlustými puklicemi svých štítů;
27 protože si skutečně kryje obličej svou tučností
a na bedra nabírá tuk,+
28 přebývá pouze ve městech, která mají být zahlazena;
v domech, v nichž lidé nezůstanou bydlet,
které se jistě prokazují [jako] určené pro hromady kamení.
31 Ať nevěří v bezcennost, zaváděn na scestí,
vždyť to, co dostane výměnou, se prokáže být pouhou bezcenností;
32 splní se to před jeho dnem.*
A jeho letorost jistě neporoste bujně.+
33 Odstrčí své nezralé hrozny jako réva
a shodí své květy právě jako olivovník.
16 A Job přistoupil k tomu, aby odpověděl a řekl:
4 Také bych mohl dobře mluvit jako vy.
Kdyby jen vaše duše existovaly tam, kde je má duše,
skvěl bych se slovy* proti vám+
a potřásal bych nad vámi hlavou?+
6 Jestliže opravdu mluvím, má vlastní bolest se nedrží zpět,+
a jestliže s tím opravdu přestanu, co ode mne odchází?
8 Také se mě zmocňuješ. Stalo se to svědectvím,+
takže má vyhublost povstává proti mně. Svědčí mi do obličeje.
9 Jeho hněv, ten [mě] roztrhal na kusy, a on na mne nevraží.+
Vskutku proti mně skřípe zuby.+
Můj protivník si proti mně ostří oči.+
12 Dosáhl jsem poklidu, ale on přistoupil k tomu, aby mnou otřásl;+
a popadl mě za šíji, a přistoupil k tomu, aby mě rozbil,
a staví si mě jako terč.
13 Obkličují mě jeho lučištníci;+
rozpolcuje mé ledviny+ a necítí soucit;
můj žlučník vylévá přímo na zem.
21 A má se učinit rozhodnutí mezi zdatným mužem a Bohem,
8 Přímí lidé na to zírají v ohromení,
a dokonce i nevinný se vzrušuje nad odpadlíkem.
10 Vy však můžete všichni začít znovu. Tak pojďte dál, prosím,
jelikož mezi vámi nenacházím nikoho moudrého.+
18 A Šuchovec Bildad přistoupil k tomu, aby odpověděl a řekl:
2 „Jak dlouho vám bude trvat, než ukončíte slova?
Měli byste porozumět, abychom pak mluvili.
4 Ve svém hněvu trhá svou duši na kusy.
Bude kvůli tobě země opuštěna
nebo se skála pohne ze svého místa?
10 Na zemi je na něho políčena šňůra
a na [jeho] stezce nástraha na něj.
15 V jeho stanu bude přebývat cosi, co není jeho;
po jeho vlastním místě pobývání bude rozházena síra.+
19 Nebude mít mezi svým lidem žádné [další] pokolení a žádné potomstvo+
a na místě, kde přebývá jako cizí usedlík, nebude žádný přežijící.
20 V jeho den budou lidé na Západě vskutku zírat v ohromení,
a dokonce i lidí na Východě se zmocní třes.
19 A Job přistoupil k tomu, aby odpověděl a řekl:
3 Již desetkrát jste přistoupili k tomu, abyste mě přísně napomenuli;
nestydíte se, [že] se mnou jednáte tak tvrdě.+
5 Jestliže se nade mne opravdu vypínáte+
a ukazujete, že je má pohana proti mně správná,+
6 vězte tedy, že mě svedl z cesty sám Bůh*
a že mě sevřel do své lovecké sítě.+
7 Pohleďte, stále křičím: ‚Násilí!‘, ale nedostávám odpověď;+
stále volám o pomoc, ale žádné právo není.+
10 Na všech stranách mě boří, a já odcházím;
a vytrhává mou naději právě jako strom.
14 Moji důvěrně známí* přestali existovat,+
a ti, koho znám, na mne zapomněli,
15 ti, kdo přebývají jako [někdo] cizí v mém domě;+ a mé otrokyně mě považují za cizího člověka;
stal jsem se v jejich očích skutečným cizincem.
16 Volal jsem na svého sluhu, ale neodpovídá.
Svými vlastními ústy se ho doprošuji o soucit.
19 Všichni lidé z mé důvěrné skupiny mají ke mně odpor+
a ti, které jsem miloval, se obrátili proti mně.+
23 Kéž by teď byla má slova zapsána!
Kéž by byla dokonce vepsána do knihy!
26 A po mé kůži, [kterou] sedřeli — tohle!
Přesto, vyhublý na těle,* spatřím Boha,*
a [kterého] jistě uvidí právě mé oči, ale ne nějaký cizí člověk.
Hluboko ve mně selhaly mé ledviny.
28 Vždyť říkáte: ‚Proč ho stále pronásledujeme?‘,+
když se samotný kořen [té] záležitosti nalézá ve mně.*
vždyť meč znamená rozvzteklení proti proviněním,
20 A Naamatita Cofar přistoupil k tomu, aby odvětil a řekl:
2 „Proto mi přece odpovídají mé vlastní zneklidňující myšlenky,
dokonce kvůli mému vnitřnímu vzrušení.
3 Slyším vůči sobě jakési urážlivé vybízení;
a odpovídá mi duch bez porozumění, jaké mám já.
4 Věděl jsi po všechny časy právě to,
od té doby, co byl člověk* postaven na zemi,+
5 že radostné volání ničemných je krátké+
a že radování odpadlíků je na okamžik?
6 Třebaže jeho znamenitost stoupá až k nebi+
a právě jeho hlava dosahuje až k oblakům,
7 navždy zaniká jako jeho lejna;+
ti, kdo ho vidí, ti řeknou: ‚Kde je?‘+
10 Jeho vlastní synové budou hledat přízeň ponížených lidí,
a jeho vlastní ruce budou dávat zpět jeho hodnotné věci.+
12 Jestliže mu v ústech sladce chutná, co je špatné,
jestliže si to nechává roztát pod jazykem,
13 jestliže s tím má soucit a neopouští to
a jestliže si to zadržuje uprostřed na patře,
14 jeho jídlo se mu jistě promění v jeho vlastních střevech;
bude v něm kobří žlučí.
18 Bude dávat zpět [svůj] získaný majetek a nespolkne [jej];
jako jmění ze svého obchodování, z něhož se však nebude těšit.+
21 Nezbylo mu nic, co by pohltil;
proto jeho blahobyt nevytrvá.
23 Ať se stane, že — aby mu naplnil břicho —
pošle na něho svůj hořící hněv+
a nechá [jej] na něho dštít, do jeho útrob.
26 Pro to, co chová jako poklad, bude vyhrazena veškerá tma;
sežere jej oheň, který nikdo nerozdmýchal;+
špatně se povede přežijícímu v jeho stanu.
21 A Job přistoupil k tomu, aby odpověděl a řekl:
2 „Naslouchejte pozorně mému slovu
a ať se vám to stane útěchou.
4 Pokud jde o mě, [vyjadřuji] svou starost člověku?
Nebo proč se můj duch nestává netrpělivým?
6 A jestliže jsem vzpomínal, také jsem se rozrušil
a mého těla se zmocnilo třesení.
8 Jejich potomstvo je u nich pevně založeno před jejich zrakem
a jejich potomci před jejich očima.
11 Své mladé chlapce stále vysílají právě jako stádo bravu
a jejich vlastní děti mužského [rodu] skotačí kolem.
15 Co zmůže Všemohoucí, že bychom mu měli sloužit,*+
a jak nám prospěje, že jsme s ním přišli do styku?‘+
16 Pohleďte, svůj blahobyt nemají ve své vlastní moci.*+
Právě rada ničemných zůstala ode mne daleko.+
17 Kolikrát je lampa ničemných uhašena,+
a [kolikrát] na ně přijde jejich pohroma?
[Kolikrát] on ve svém hněvu přiřkne zničení?+
23 Právě ten zemře během své plné soběstačnosti,+
až bude zcela bezstarostný a v poklidu;
24 [až] se jeho vlastní stehna naplní tukem
a právě morek jeho kostí bude stále provlhčený.
29 Neptali jste se těch, kdo cestují po silnicích?
A neprohlížíte pečlivě právě jejich znamení,
30 že v den pohromy je zlý ušetřen+
[a] v den rozlícení je osvobozen?*
33 Jistě mu zesládnou hroudy země z říčního údolí+
a povleče za sebou celé lidstvo,*+
a těch před ním bylo bezpočtu.
22 A Temanita Elifaz přistoupil k tomu, aby odpověděl a řekl:
2 „Může být zdatný muž* k užitku samotnému Bohu,*+
takže by mu měl být k užitku kdokoli, [kdo] má pochopení?
3 Má Všemohoucí nějaké potěšení z toho, že jsi spravedlivý,+
nebo nějaký zisk z toho, že činíš svou cestu bezúhonnou?+
10 Proto jsou všude okolo tebe ptačí pasti,+
a rozrušuje tě náhlý děs;
11 nebo tma, [takže] nevidíš;
a přikrývá tě vzdouvající se spousta vody.
14 Oblaka jsou mu skrýší, takže nevidí,
a prochází se po nebeské klenbě.‘
15 Budeš se držet té dávné cesty,
po níž šlapou muži, kteří ubližují,*
16 [lidé], kteří byli uchváceni před svým časem,+
jejichž základ+ se vylévá právě jako řeka,
17 kteří říkají [pravému] Bohu:* ‚Odvrať se od nás!+
A co může Všemohoucí dokázat proti nám?‘*
21 Obeznam se s ním, prosím, a zůstaň v míru;
tak k tobě přijdou dobré věci.
23 Jestliže se vrátíš k Všemohoucímu,+ budeš zbudován;
[jestliže] budeš držet nespravedlnost daleko od svého stanu
24 a [jestliže] je drahocenná ruda uložena v prachu
a ofirské zlato+ ve skále z říčních údolí,
25 Všemohoucí se také vskutku stane tvými drahocennými rudami
a stříbrem, tím nejvybranějším, pro tebe.+
23 A Job přistoupil k tomu, aby odpověděl a řekl:
4 Předložil bych před něj* právní případ
a ústa bych si naplnil protiargumenty;
5 znal bych slova, jimiž mi odpovídá,
a uvažoval bych o tom, co mi říká.+
8 Pohleď, jdu na východ, a on tam není;
a zase zpátky, a nemohu ho rozeznat;+
9 doleva, kde pracuje, ale nemohu [jej] spatřit;
odbočuje* doprava, ale já [ho] nevidím.
12 [Od] přikázání jeho rtů neodstupuji.+
Řeči jeho úst jsem choval jako poklad,+ víc než to, co je mi předepsáno.
17 Nebyl jsem totiž umlčen kvůli tmě,
ani protože mi temnota zakryla můj vlastní obličej.
5 Pohleď, [jako] zebry+ v pustině
vyšli po své činnosti, hledají potravu.
Pouštní pláň [dává] každému chléb pro chlapce.
6 V poli žnou jeho píci
a chvatně plení vinici ničemného.
13 Pokud jde o ně, oni se prokázali být mezi buřiči proti světlu;+
nerozeznali jeho cesty
a nebydleli na jeho vozových cestách.
15 Pokud jde o oko cizoložníka,+ to vyhlíželo večerní tmu+
a říkalo: ‚Nespatří mě žádné oko!‘+
A obličej si zakrývá rouškou.
17 Ráno je totiž pro ně stejné jako hluboký stín,+
neboť poznávají, co jsou náhlá zděšení hlubokého stínu.
20 Lůno na něho zapomene, larva ho sladce bude sát,+
už se na něho nevzpomene.+
A nespravedlnost bude zlomena právě jako strom.+
24 Na chviličku se dostali vysoko, pak už nejsou,+
a byli sníženi;+ jsou utrženi jako každý jiný
a jako vrcholek obilného klasu jsou odříznuti.
25 Skutečně tedy, kdo teď ze mne udělá lháře
nebo zmaří mé slovo?“
25 A Šuchovec Bildad+ přistoupil k tomu, aby odpověděl a řekl:
3 Dají se spočítat jeho oddíly?
A nad kým nevychází jeho světlo?
4 Jak tedy může být smrtelný člověk* v právu před Bohem,*+
nebo jak může být někdo zrozený z ženy čistý?+
5 Pohleď, tam je dokonce měsíc, a není jasný;
a hvězdy se neprokázaly [jako] čisté v jeho očích.
26 A Job přistoupil k tomu, aby odpověděl a řekl:
3 Jak velmi jsi poradil tomu, [kdo nemá] moudrost,+
a praktickou moudrost jsi učinil známou množství!
7 Roztahuje sever nad prázdnem,+
zavěšuje zemi na ničem;
takže se pod nimi velké množství oblaků netrhá;
11 Samotné sloupy nebe se třesou
a jsou ohromeny jeho přísným napomenutím.
14 Pohleď, to jsou okraje jeho cest,+
a jaký šepot je o něm slyšet!
Kdo však může ukázat, že rozumí jeho mocnému hromu?“+
27 A Job přistoupil opět k tomu, aby pozvedl svůj příslovečný výrok,+ a přikročil k tomu, aby řekl:
2 „Jakože žije Bůh,*+ který odňal můj soud,+
a jakože [žije] Všemohoucí, který učinil mou duši hořkou,+
3 zatímco mám ještě v sobě celý svůj dech
a v chřípí mám Božího* ducha,+
4 mé rty nepromluví žádnou nespravedlnost
a můj vlastní jazyk nezamumlá žádný klam!
5 Z mé strany je nemyslitelné, abych vás prohlásil za spravedlivé!+
Dokud nevydechnu naposled, nepřipravím se o svou ryzost!+
6 Chopil jsem se své spravedlivosti a nepustím ji;+
mé srdce [mě] nebude popichovat pro žádný z mých dnů.+
7 Ať se můj nepřítel stane v každém ohledu ničemou+
a ten, kdo se proti mně bouří, skutečně provinilcem.
10 Nebo najde největší potěšení ve Všemohoucím?
Bude po všechny časy volat k Bohu?
15 Jeho vlastní přežijící budou pohřbeni během smrtonosné rány*
a jejich vlastní vdovy nebudou plakat.+
16 Kdyby nakupil stříbro jako prach
a ošacení by připravil právě jako hlínu,
17 připravil by, ale byl by to spravedlivý, kdo by se oblékl,+
a byl by to nevinný, kdo by měl na stříbře podíl.
28 Pro stříbro vskutku existuje místo, kde je lze nalézt,
a místo pro zlato, jež přečišťují;+
2 železo se bere přímo z prachu+
a měď se vylévá [z] kamene.
4 Spustil šachtu daleko od [míst], kde [lidé] přebývají jako [někdo] cizí,+
míst zapomenutých, daleko od nohy;
někteří smrtelní lidé* se zhoupli dolů, zakomíhali se.
9 Na pazourek napřáhl ruku;
vyvrátil hory z kořene;
10 do skal zavedl štoly naplněné vodou+
a jeho oko vidělo všechny drahocennosti.
17 Zlato* a sklo se k ní nemohou přirovnat,
ani žádná nádoba z přečištěného zlata není za ni výměnou.
18 O korálu+ a skalním křišťálu nepadne zmínka,
ale plný vak moudrosti je cennější než [vak plný] perel.+
21 Bylo to dokonce utajeno před očima každého živého+
a bylo to skryto před nebeskými létajícími tvory.
23 Bůh* je Ten, kdo porozuměl její cestě+
a on zná její místo,
24 neboť sám hledí až do konců země;+
vidí pod celými nebesy,*
25 aby udělal závaží pro vítr,*+
zatímco vody rozměřil mírou;+
26 když učinil předpis pro déšť+
a cestu pro hřímavý bouřkový mrak,
27 tenkrát uviděl [moudrost]* a přistoupil k tomu, aby o ní pověděl;
připravil ji a také ji prozkoumal.
28 A přikročil k tomu, aby řekl člověku:*
‚Pohleď, bázeň před Jehovou* — to je moudrost,+
a odvrátit se od špatného je porozumění.‘“+
29 A Job přistoupil opět k tomu, aby pozvedl svůj příslovečný výrok, a přikročil k tomu, aby řekl:
2 „Kéž bych byl jako v dávných lunárních měsících,+
jako ve dnech, kdy mě Bůh* střežil;+
3 kdy nechával zářit svou lampu na mou hlavu,
[když] jsem chodíval tmou při jeho světle;+
4 právě jako jsem byl za dnů svých nejlepších let,+
když byl v mém stanu důvěrný vztah k Bohu;+
5 když byl ještě Všemohoucí se mnou,
[když] kolem mne byli moji sloužící!
6 Když jsem umýval své kroky v másle,
a skála pro mne vylévala proudy oleje;*+
7 když jsem vycházel k bráně u městečka,+
připravoval jsem si sedadlo na veřejném prostranství!+
11 Vždyť ucho naslouchalo a přistoupilo k tomu, aby mě prohlásilo za šťastného,
a oko vidělo a přistoupilo k tomu, aby pro mne vydávalo svědectví.
12 Vyprošťoval jsem totiž ztrápeného volajícího o pomoc+
a chlapce bez otce a každého, kdo neměl pomocníka.+
14 Oblékal jsem se spravedlností, a ta oblékala mě.+
Můj smysl pro právo byl jako plášť bez rukávů — a turban.
20 Má sláva je při mně svěží,
a můj luk bude v mé ruce opětovně střílet.‘
25 Volil jsem jim cestu a usedal jsem jako hlava;
a přebýval jsem jako král mezi [svými] oddíly,+
jako ten, kdo utěšuje truchlící.+
ti, [kteří jsou] na dny mladší než já,+
jejichž otce bych byl odmítl
umístit se psy svého stáda bravu.
4 Trhali slanou bylinu u keřů
a potravou jim byl kořen janovců.
6 [Musí] přebývat přímo na svahu říčních údolí,
v prašných děrách a ve skalách.
7 Křičívali v keřích;
choulívali se pod kopřivami.
11 Povolil totiž [mou] vlastní tětivu a přistoupil k tomu, aby mě pokořil,
a oni si popustili kvůli mně uzdu.
12 Zvedají se [mi] po pravici jako hejno;
mé nohy pustili,
ale přistoupili k tomu, aby proti mně nasypali své hráze pohrom.+
14 Přicházejí jako širokou průrvou;
přivalili se za bouře.
15 Byla na mne obrácena náhlá zděšení;
mé ušlechtilé chování je hnáno jako větrem*
a má záchrana pominula jako oblak.
17 V noci jsem měl provrtané i kosti+ [a odpadaly] ze mne,
a [bolesti], které mě hryžou, neodpočívají.+
18 Hojností síly se proměňuje můj oděv;
jako límec mého dlouhého oděvu mě opásává.
19 On mě srazil do hlíny,
takže se ukazuji jako prach a popel.
22 Zvedáš mě do větru, necháváš mě [na něm] jezdit;
potom mě s třeskem rozpustíš.
23 Vím totiž dobře, že mě přiměješ, abych se obrátil zpět k smrti+
a k domu setkání pro každého živého.
24 Jenže nikdo nenapřahuje ruku proti pouhé hromadě trosek,+
a když se někdo rozkládá, nevolá se kvůli těm věcem o pomoc.
27 Má vlastní střeva byla uvedena do varu a nemlčela;
dny trápení se postavily proti mně.
28 Zesmutnělý+ jsem se procházel, když nebylo sluneční světlo;*
vstal jsem ve sboru,* volal jsem stále o pomoc.
31 A má harfa byla jen k truchlení
a má píšťala pro hlas plačících.
5 Jestliže jsem chodil s [muži] nepravdy,+
a má noha chvátá k podvodu,+
7 Jestliže se můj krok odchyluje od cesty,+
nebo mé srdce chodilo jen za mýma očima,+
nebo mi ve vlastních dlaních uvízla nějaká vada,+
8 ať zaseji semeno, a někdo jiný jí,+
a ať jsou moji vlastní potomci vykořeněni.
9 Jestliže bylo mé srdce zlákáno k nějaké ženě+
a číhal jsem přímo u vstupní cesty svého druha,+
10 ať má manželka mele pro jiného muže,
a ať nad ní klekají jiní muži.+
13 Jestliže jsem odmítal soud svého otroka
nebo své otrokyně v jejich soudním sporu se mnou,
14 co potom mohu dělat, když Bůh* povstane?
A co mohu odpovědět, až bude žádat vyúčtování?+
15 Což Ten, který udělal v břiše mne, neudělal jeho,+
a nepřistoupil jen Jeden k tomu, aby nás připravil v lůně?
16 Jestliže jsem zdržoval ponížené od [jejich] potěšení+
a působil jsem, aby selhaly oči vdovy,+
17 a jídával jsem své sousto sám,
zatímco chlapec bez otce z něho nejedl+
18 (vždyť rostl u mne od mého mládí jako u otce
a od břicha své matky jsem ji stále vedl);
19 jestliže jsem vídal někoho hynout, protože neměl oděv,+
nebo že chudý neměl přikrytí,
20 jestliže mi jeho bedra nežehnala+
ani se nehřál stříhanou vlnou+ mých mladých beranů;
21 jestliže jsem mával rukou sem a tam proti chlapci bez otce,+
když jsem v bráně vídal, [že je zapotřebí] mé pomoci,+
22 ať mi má vlastní lopatka odpadne od ramene,
a ať se mi má vlastní paže odlomí od své horní kosti.
24 Jestliže jsem postavil zlato* jako svou důvěru,
nebo jsem řekl zlatu:* ‚Ty jsi mé spolehnutí!‘,+
25 jestliže jsem se radovával, protože mého majetku bylo mnoho,+
a protože má ruka našla hodně věcí;+
26 jestliže jsem vídal světlo, když vyšlehlo,
nebo drahocenný měsíc, když putoval,+
27 a mé srdce začalo být v tajnosti lákáno+
a má ruka přistoupila k tomu, aby políbila má ústa,*
28 i to by bylo provinění [hodné pozornosti] soudců,
vždyť bych byl zapřel [pravého] Boha nahoře.
29 Jestliže jsem se radovával nad zánikem toho, kdo mě prudce nenáviděl,+
nebo jsem pocítil vzrušení,* protože si ho našlo zlo —
30 a nedovolil jsem svému patru, aby zhřešilo
tím, že bych žádal přísahu proti jeho duši.+
31 Jestliže lidé z mého stanu neříkali:
‚Kdo může předvést někoho, kdo se nenasytil z jeho jídla?‘*+ —
33 Jestliže jsem jako pozemský člověk* zakrýval své přestupky+
tím, že jsem schovával své provinění v kapse košile —
34 protože bych utrpěl otřes z velkého zástupu,
nebo by mě děsilo opovržení rodin,
a mlčel bych, nevyšel bych ze vchodu.
35 Kéž bych měl někoho, kdo by mi naslouchal,+
kéž by mi podle mého podpisu* odpověděl sám Všemohoucí!+
Nebo kéž by jednotlivec,* který má se mnou soudní spor, napsal doklad!
36 Ten bych jistě nosil na rameni;
uvázal bych si jej kolem sebe jako velkolepou korunu.
38 Kdyby proti mně volala o přispění má vlastní zemská půda
a její brázdy by plakaly spolu;
39 jestliže jsem jedl její plody* bez peněz+
a způsobil, že duše jejích majitelů těžce dýchala,+
Jobova slova dospěla ke konci.
32 Ti tři muži tedy přestali Jobovi odpovídat, neboť byl spravedlivý ve svých* vlastních očích.+ 2 Rozpálil se však hněv Elihua,* syna Buziovce+ Barakela z Ramovy rodiny. Jeho hněv vzplál proti Jobovi kvůli tomu, že prohlašoval za spravedlivou svou vlastní duši spíše než Boha.*+ 3 Jeho hněv vzplál také proti jeho třem druhům kvůli tomu, že nenašli odpověď, ale přistoupili k tomu, aby prohlásili Boha* za ničemného.+ 4 A Elihu čekal se slovy na Joba, protože byli na dny starší než on.+ 5 A Elihu postupně viděl, že v ústech+ těch tří mužů není odpověď, a jeho hněv se rozpaloval víc a víc. 6 A Elihu, syn Buziovce Barakela, přistoupil k tomu, aby odpověděl a řekl:
9 Nejsou to ti, kdo jsou pouze hojní na dny,+ kdo se prokazují [jako] moudří,
ani ti, kdo jsou jenom staří, kdo rozumějí soudu.+
10 Proto jsem řekl: ‚Naslouchej mi přece,
oznámím své poznání, ano já.‘
11 Pohleďte, čekal jsem na vaše slova,
dopřával jsem sluchu vašemu uvažování,+
dokud jste mohli pátrat po slovech, [jež byste řekli].
12 A stále jsem měl svou pozornost obrácenou k vám
a hle, nikdo tu Joba nekárá,
nikdo z vás neodpovídá na jeho řeči,
13 abyste neřekli: ‚Nalezli jsme moudrost;+
to Bůh* ho odhání, ne člověk.‘
14 Jelikož neuspořádal slova proti mně,
nebudu mu tedy odpovídat vašimi řečmi.
15 Byli zděšeni, už neodpověděli;
slova se od nich vzdálila.
16 A já čekal, neboť oni dál nemluví;
vždyť se zastavili, už neodpovídali.
17 Odpovím — ano já — svou účastí;
oznámím své poznání, ano já;
21 Ať, prosím, neprojevím stranickost člověku*+
a neudělím titul pozemskému člověku;*+
22 vždyť rozhodně nevím, jak mohu udělit titul;
můj Původce+ by mě snadno odnesl.
4 Udělal mě Boží vlastní duch*+
a vlastní dech Všemohoucího přistoupil k tomu, aby mě přivedl k životu.+
5 Jsi-li schopen, odvěť mi,
uspořádej přede mnou [slova]; zaujmi postoj.
8 Jenom jsi mi řekl do uší,
a zvuk [tvých] slov jsem slyšel stále:
a dvakrát+ — i když to člověk nebere v úvahu —
když na lidi padne hluboký spánek,
během dřímot na lůžku.+
19 A skutečně je s bolestí kárán na svém lůžku
a hádka jeho kostí je neustálá.
21 Jeho tělo se před očima vytrácí
a jeho kosti, jež nebylo vidět, se jistě obnažují.
23 Jestliže pro něho existuje posel,*
mluvčí,* jeden z tisíce,
aby člověku pověděl o jeho přímosti,*
24 pak ho poctí a řekne:
‚Propusť ho, aby nesestoupil do jámy!+
26 Přednese Bohu* snažnou prosbu, aby v něm měl zalíbení,+
a uvidí jeho obličej s radostným křikem,
a On obnoví svou spravedlnost vůči smrtelnému člověku.*
27 Bude lidem zpívat a říkat:
‚Hřešil jsem;+ a převracel jsem, co je přímé,
a rozhodně to pro mne nebylo to pravé.
29 Pohleď, to všechno koná Bůh,*
dvakrát, třikrát v případě zdatného muže,
31 Věnuj pozornost, Jobe! Naslouchej mi!
Mlč, a já budu mluvit dál.
32 Jestliže jsou nějaká slova, [která bys řekl], odpověz mi;
mluv, vždyť mám potěšení z tvé spravedlnosti.
34 A Elihu dále odpovídal a říkal:
2 „Naslouchejte mým slovům, moudří;
a vy, kdo znáte, mi dopřejte sluchu.
4 Vyvolme si pro sebe soud;
poznejme mezi sebou, co je dobré.
6 Povídám lži proti svému vlastnímu soudu?
Mé kruté zranění je nezhojitelné, třebaže není žádný přestupek.‘+
8 A jistě je na cestě k družnosti s těmi, kdo konají to, co ubližuje,
a k tomu, aby chodil s lidmi ničemnosti.+
10 Proto mi naslouchejte, lidé se srdcem.+
Ať je vzdáleno od [pravého] Boha,* že by jednal ničemně,+
a [od] Všemohoucího, že by jednal protiprávně.+
11 Vždyť odmění pozemského člověka* [podle] toho, jak jedná,+
a podle mužovy* stezky způsobí, že to na něho přijde.
14 Jestliže na někoho zaměří své srdce,
[jestliže] k sobě shromáždí jeho ducha a dech,+
15 všechno tělo spolu vydechne naposled,
16 Jestliže tedy [máš] porozumění, naslouchej tomu přece;
dopřej přece sluchu zvuku mých slov.
17 Bude skutečně řídit+ někdo, kdo nenávidí právo
a když někdo silný je spravedlivý, prohlásíš [ho] za ničemného?+
19 [Je Jeden], který neprojevuje stranickost knížatům
a nebere větší ohled na urozeného než na poníženého,+
neboť jsou všichni dílem jeho rukou.+
20 Umírají v okamžiku,+ dokonce uprostřed noci;+
lid se zatřese sem a tam a pomine
a silní odcházejí bez [zásahu] ruky.+
26 Jako ničemné je políčkuje
na místě přihlížejících;+
27 protože odbočili a nejdou za ním+
a neuvažovali o žádné z jeho cest,+
28 aby způsobili, že k němu dojde křik poníženého;
a tak slyší křik ztrápených.+
31 Řekne totiž doopravdy někdo Bohu:
‚Snášel jsem, ačkoli nejednám zkaženě;+
32 ačkoli nespatřuji nic, pouč mě sám;
jestliže jsem se dopustil nějaké nespravedlnosti,
už [to] neudělám‘?+
33 Vynahradí to on z tvého stanoviska, protože odmítáš [soud],
protože volíš ty sám, a ne já?
Ano, co dobře víš, [to] mluv.
35 A Elihu dál odpovídal a říkal:
6 Jestliže opravdu zhřešíš, co proti němu dokážeš?+
A [jestliže] opravdu přibude tvých vzbouření, co mu uděláš?
11 To On nás poučuje+ víc než pozemská zvířata*+
a činí nás moudřejšími než dokonce nebeské létající tvory.
14 Oč méně tedy, když říkáš, že ho nespatřuješ!+
Právní pře je před ním, a tak bys měl na něho s úzkostí čekat.+
36 A Elihu přistoupil k tomu, aby dále řekl:
5 Pohleď, Bůh* je mocný+ a nezavrhne;
[je] mocný v síle srdce;*
6 nezachová naživu nikoho ničemného,+
ale vynese soud ztrápených.+
9 Potom jim poví o tom, jak jednají,
a o jejich přestupcích, protože se tváří nadřazeně.
11 Jestliže uposlechnou a budou sloužit,
dokončí své dny v tom, co je dobré,
a své roky v příjemnosti.+
15 Vyprostí ztrápeného v jeho trápení
a odkryje jejich ucho v útlaku.
16 A jistě také tebe odláká z tlamy tísně!+
Na jejím místě bude širší prostor,+ ne sevření,
a útěcha tvého stolu bude plná tučnosti.+
18 [Dbej] totiž, aby tě vztek+ nezlákal ke [zlomyslnému] tleskání,
a nenech se zavést na scestí velkým výkupným.+
7 Klade pečeť na ruku každého pozemského člověka,
aby každý smrtelný člověk znal jeho dílo.
11 Ano, on obtěžkává oblak vláhou,
jeho světlo+ rozptyluje velké množství oblaků
12 a on [je] obrací svým řízením, aby vykonaly své,
19 Dej nám vědět, co bychom mu měli říci;
nemůžeme vydat [slova] kvůli tmě.
21 A oni nyní skutečně nevidí světlo;
skví se na obloze,
když prošel vítr* a přistoupil k tomu, aby ji vyčistil.
38 A Jehova přistoupil k tomu, aby Jobovi odpověděl z větrné bouře+ a řekl:
5 Kdo stanovil její míry, pokud [to] víš,
nebo kdo po ní roztahoval měřicí provazec?
6 Do čeho byly zapuštěny její podstavce,+
nebo kdo položil její úhelný kámen,
8 A [kdo] zahradil dveřmi* moře,+
jež začalo vycházet, jako když vyrazí z lůna;
9 když jsem mu* dal oblak za oděv
a hustou temnotu za plenu,
10 a přistoupil jsem k tomu, abych na něm rozbil* svůj předpis
a abych postavil závoru a dveře,+
11 a přikročil jsem k tomu, abych řekl: ‚Až sem smíš přijít, a dál ne;+
a zde jsou omezeny tvé pyšné vlny‘?+
12 To od svých dnů až dosud jsi přikazoval jitru?+
Způsobil jsi, aby úsvit poznal své místo,
19 Kdepak je cesta k [místu], kde přebývá světlo?+
Pokud jde o tmu, kdepak je její místo,
20 že bys ji vzal k její hranici
a že bys porozuměl vozovým cestám k jejímu domu?
22 Vstoupil jsi do zásobáren sněhu+
anebo vidíš i zásobárny krup,+
23 které jsem zadržel pro čas tísně,
pro den boje a války?+
25 Kdo rozdělil kanál pro záplavu
a cestu pro hřímavý bouřkový mrak,+
26 aby jej přiměl pršet na zemi, kde není člověk,*+
[na] pustinu, v níž není žádný pozemský člověk,*
27 aby nasytil místa postižená bouří a opuštěná
a způsobil, že vzejde travní porost?+
32 Můžeš vyvést souhvězdí Mazzarotu* v jeho ustanovený čas?
A pokud jde o souhvězdí Aše* spolu s jeho syny, můžeš je vodit?
35 Můžeš vyslat blesky, aby šly
a řekly ti: ‚Zde jsme‘?
37 Kdo může v moudrosti přesně spočítat oblaka,
nebo nebeské vodní džbány — kdo [je] může převrhnout,+
38 když se prach vylévá jakoby do roztavené spousty
a hroudy země se k sobě lepí?
39 Můžeš lvu nalovit kořist
a můžeš uspokojit* dravou chuť mladých lvů,+
[nebo] číhají ve skrýši v záloze?
41 Kdo připravuje krkavci jeho potravu,+
když jeho vlastní mláďata volají o pomoc k Bohu,*
[když] stále putují, protože není co jíst?
39 Poznal jsi ustanovený čas, kdy kozorožci ze skalního útesu rodí?+
Sleduješ, kdy právě v bolestivých porodních křečích rodí laně?+
2 Počítáš lunární měsíce, které naplňují,
nebo poznal jsi ustanovený čas, kdy rodí?
4 Jejich synové se stanou statnými, vyrůstají v širém poli;
skutečně vyjdou a nevrátí se k nim.
a kdo uvolnil samotné pásy divokého osla,
6 jemuž jsem ustanovil za dům pouštní pláň
a za obydlí solnou zemi?+
11 Budeš v něho důvěřovat, protože jeho síla je hojná,
a přenecháš mu svou lopotu?
12 Spolehneš se na něho, že ti přinese zpátky tvou setbu
a že bude shromažďovat na tvůj mlat?
14 Ponechává totiž svá vejce zemi
a v prachu je uchovává teplá
15 a zapomíná, že je může nějaká noha rozdrtit,
nebo že na ně může dokonce šlápnout divoké polní zvíře.
16 Opravdu hrubě zachází se svými syny, jako [by nebyli] její+ —
marná je její lopota, [protože nemá] děs.
18 V čase, kdy do výše třepetá [křídly],
směje se koni a jeho jezdci.
23 Haraší proti němu toulec,
ostří kopí a oštěpu.
24 S dusáním a vzrušením polyká zemi
a nevěří, že je to zvuk rohu.
26 Je to díky tvému porozumění, že se vznáší sokol,
roztahuje křídla k jižnímu větru?
27 Anebo je to na tvé nařízení, že vzlétá vzhůru orel+
a staví si hnízdo ve výšce,+
28 přebývá na skalním útesu a nocuje
na ostrohu skalního útesu a na nedostupném místě?
40 A Jehova přistoupil k tomu, aby odpověděl Jobovi a řekl:
3 A Job přikročil k tomu, aby Jehovovi odpověděl a řekl:
5 Jednou jsem promluvil, a nebudu odpovídat;
a dvakrát, a nic nebudu dodávat.“
6 A Jehova přikročil k tomu, aby odpověděl Jobovi z větrné bouře+ a řekl:
13 Schovej je společně do prachu,+
ovaž jim i obličej na utajeném místě
14 a já, dokonce já ti budu dobrořečit,
protože tě může zachránit tvá pravice.
17 Ocas ohýbá jako cedr;
jeho stehenní šlachy jsou propletené.
18 Jeho kosti jsou měděné trubky;
jeho silné kosti jsou jako pruty z tepaného železa.
22 Trnité cicimky ho stále ohrazují svým stínem;
obklopují ho topoly z říčního údolí.
23 Jestliže se řeka chová násilně, on neutíká v panice.
Důvěřuje si, i kdyby mu do tlamy vytryskl Jordán.+
3 Bude k tobě vznášet mnohé snažné prosby
nebo ti bude říkat jemná slova?
4 Uzavře s tebou smlouvu,
abys ho vzal na neurčitý čas za otroka?
5 Budeš si s ním hrát jako s ptákem,
nebo svážeš ho pro své mladé dívky?
9 Pohleď, očekávání vzhledem k němu bude jistě zklamáno.
[Člověk] také bude svržen při pouhém pohledu na něho.
12 Nebudu mlčet o jeho částech
ani [o] záležitosti [jeho] mohutnosti a půvabu jeho rozměrů.
15 Brázdy šupin jsou jeho domýšlivostí,
uzavřené jako těsnou pečetí.
16 Jedna k druhé těsně přiléhají
a ani vzduch mezi ně nemůže vniknout.
18 Už z jeho kýchání vyšlehuje světlo
a jeho oči jsou jako paprsky úsvitu.
19 Z tlamy mu šlehají blesky,
dokonce unikají ohnivé jiskry.
20 Z nozder mu vychází dým
jako [z] pece podpálené dokonce sítím.
23 Záhyby jeho masa k sobě lnou;
jsou na něm jako ulité, nepohnutelné.
24 Jeho srdce je odlito jako kámen,
ano, odlito jako spodní mlýnský kámen.
31 Působí, že hlubiny vřou jako hrnec;
moře, to připodobňuje hrnci s mastí.
33 Na prachu není nic podobného jemu,
který je utvořen, aby [neznal] zděšení.
42 A Job přistoupil k tomu, aby Jehovovi odpověděl a řekl:
3 ‚Kdože to zatemňuje radu bez poznání?‘+
Proto jsem hovořil, ale nerozuměl jsem
věcem příliš podivuhodným pro mne, jež neznám.+
7 A potom, co Jehova promluvil tato slova k Jobovi, se stalo, že Jehova přistoupil k tomu, aby řekl Temanitovi Elifazovi:
„Můj hněv se rozpálil proti tobě a tvým dvěma druhům,+ neboť jste o mně nemluvili, co je pravdivé,+ jako můj sluha Job. 8 A nyní si vezměte sedm býků a sedm beranů+ a jděte k mému sluhovi Jobovi+ a budete obětovat ve svůj vlastní prospěch zápalnou oběť; a můj sluha Job se za vás bude modlit.+ Jedině jeho obličej přijmu, abych se s vámi nedopustil potupného bláznovství, neboť vy jste o mně nemluvili, co je pravdivé, jako můj sluha Job.“+
9 Temanita Elifaz a Šuchovec Bildad [a] Naamatita Cofar tedy šli a udělali, právě jak k nim Jehova mluvil; a tak Jehova přijal Jobův obličej.
10 A Jehova sám zvrátil Jobův stav zajetí,+ když se modlil ve prospěch svých druhů,+ a Jehova navíc začal dávat všechno, co bývalo Jobovo, v dvojnásobném množství.+ 11 A přicházeli k němu všichni jeho bratři a všechny jeho sestry a všichni, kdo ho dříve znali,+ a začali s ním jíst chléb+ v jeho domě a projevovat mu účast a utěšovat ho nad vším neštěstím, které na něho Jehova nechal přijít; a každý mu pak dal peníz* a každý [mu dal] zlatý kroužek.
12 Pokud jde o Jehovu, ten potom požehnal+ Jobovu konci více než jeho počátku,+ takže ten měl nakonec čtrnáct tisíc ovcí* a šest tisíc velbloudů a tisíc spřežení skotu a tisíc oslic. 13 Měl také sedm synů a tři dcery.+ 14 A první nazval jménem Jemima a druhou jménem Kecia a třetí jménem Keren-happuk. 15 A v celé zemi se nenašly ženy tak krásné jako Jobovy dcery, a jejich otec přistoupil k tomu, aby jim dal dědictví mezi jejich bratry.+
16 A Job potom dále žil sto čtyřicet let*+ a uviděl své syny a své vnuky+ — čtyři generace. 17 A posléze Job zemřel, starý a spokojený se dny.*+
„Muž.“ Heb. ʼiš.
„Job.“ Heb. ʼI·jóvʹ znamená „předmět nepřátelství“. Není totožný s mužem, o němž se mluví v 1Mo 46:13, weJóvʹ, „a Job“.
Nebo „drobného skotu“ včetně ovcí a koz.
Dosl. „synů Východu“.
„Každého.“ Heb. ʼiš.
„Prokleli“ bylo původní znění. Text byl upraven do znění „požehnali“. LXX „uvažovali o špatných věcech proti“; Sy „spílali“; Vg „žehnali“. Viz dodatek 2B.
„Synové.“ Heb. benéʹ; LXX „andělé“.
„[Pravého] Boha.“ Heb. ha·ʼElo·himʹ, před titulem ʼElo·himʹ předchází určitý člen ha. Viz dodatek 1F.
Heb. has·Sa·tanʹ, „Odpůrce“. Používá se v kapitolách 1 a 2. Výraz has·Sa·tanʹ se v M na tomto místě vyskytuje poprvé, ačkoli slovo sa·tanʹ, „odpůrce“, bez určitého členu ha se předtím vyskytuje již devětkrát, počínaje 4Mo 22:22. Gesenius’ Hebrew Grammar (GK), §126 d a e uvádí: „Obecně řečeno, člen se používá k určení podstatného jména ve všech případech, kdy jej řečtina i angličtina vyžaduje, tedy: ... (d) Jestliže se význam obecných pojmů (použitím ustáleného jazykového spojení) zúží, takže se tyto pojmy vztahují na konkrétní jednotlivce ... nebo věci, např. שָׂטָן odpůrce, הַשָּׂטָן odpůrce, Satan ...“
Viz v. 5 ppč.
Dosl. „obličeje“. Viz 2Sa 17:11, ppč. „osobně“.
Dosl. „vpadl Šeba“.
„Vítr.“ Heb. ruʹach. Viz 1Mo 1:2, ppč. „síla“.
„Andělé“, LXX.
Viz 1:6, ppč. „Satan“.
„Své duše (svého života).“ Heb. naf·šóʹ; řec. psy·chesʹ; lat. aʹni·ma. Viz dodatek 4A.
Viz 1:5 ppč.
Viz v. 4 ppč.
Viz 1:12 ppč.
Viz 1:5 ppč.
„Zdatný muž.“ Heb. ghaʹver.
„Bůh.“ Heb. ʼElóʹah, j. č. od ʼElo·himʹ. ʼElóʹah se v Jobovi vyskytuje 41krát a v ostatních knihách M 16krát. Viz 5Mo 32:15, ppč. „Boha“.
Dosl. „stín smrti“.
„Leviatana“, MSyVg; LXX „velkou mořskou obludu“.
„Pyramidy“, na základě opravy.
„Od svého pána.“ Heb. me·ʼadho·navʹ, mn. č. od ʼa·dhónʹ, označuje vznešenost.
„U hromady kamení“, na základě malé opravy v M, takže odpovídá výrazu „pohřební místo“ v témž verši.
„Zdatnému muži.“ Heb. legheʹver. Viz v. 3 ppč.
Viz v. 4 ppč.
„Slovo.“ Heb. dha·varʹ, v knize Job použito 20krát.
„Tvá slova.“ Heb. mil·lejʹkha, v knize Job použito 34krát a v ostatních knihách pouze 4krát.
Heb. ʼar·jehʹ. Lev africký.
Heb. la·viʼʹ. Lev asijský.
„Smrtelný člověk.“ Heb. ha·ʼenóšʹ. Srovnej 8:3 ppč.
„Než Bůh.“ Heb. me·ʼElóʹah.
Nebo „anděly“.
Nebo „Jsou rozdrceni“.
„Komu ze svatých andělů“, LXX.
Dosl. „Co [je] jeho sklizeň“.
Nebo „dokonce i z trnů“.
„A žízniví skutečně čerpají jejich mléko“, na základě opravy v M.
Nebo „Pozemský člověk“. Heb. ʼa·dhamʹ.
Dosl. „synové plamene“.
Nebo „Božského“. Heb. ʼEl; LXX „Jehovu“.
„Bohu.“ Heb. ʼElo·himʹ, mn. č. od ʼElóʹah, označuje vznešenost a majestát; LXX „Jehovovi“.
Nebo „spor“.
Dosl. „a neexistuje [jejich] vyzkoumání“.
Nebo „smrtelný člověk“, jako ve 4:17. Heb. ʼenóšʹ.
„Bůh.“ Heb. ʼElóʹah.
Dosl. „rukou“.
„Jehovy“, LXXVg.
„Boha.“ Heb. ʼElóʹah.
„Mě vyřadilo ze společenského styku“, na základě přemístění dvou písmen v M.
Nebo „onager; divoký osel“.
„Bůh.“ Heb. ʼElóʹah.
Nebo „svůj život [jako duši]“. Heb. naf·šiʹ; řec. psy·cheʹ.
Nebo „věrně oddanou lásku“.
Dosl. „Šeby“.
„Kárání.“ V heb. je zde sloveso v infinitivu absolutním, nevyjadřuje určitý čas ani určitou osobu.
„Svého ducha.“ Heb. ru·chiʹ; lat. spiʹri·tus.
Nebo „považoval za důležitého“.
Tj. ani na tu nejkratší chvíli. Viz 4Mo 4:20 ppč.
„Lidstva.“ Heb. ha·ʼa·dhamʹ.
„Ti“, LXX a původní heb. text; M „sám sobě“. To je jedna z osmnácti oprav od židovských soferim. Viz dodatek 2B.
„Bůh.“ Heb. ha·ʼElʹ. Na tomto místě je ha tázací částice, která uvádí otázku.
Podle M; LXX „bude naslouchat tvé úpěnlivé prosbě“.
„Nepoví ti“, LXX; M „neřeknou ti“.
„Stezky“, M; LXX „konečné věci (výsledek); pozdější konec“.
„Boha.“ Heb. ʼEl; LXX „Jehovu“.
Nebo „bezbožného (znesvěceného)“; nebo „každého, kdo je odcizený Bohu“.
Nebo „síť“.
„Bůh.“ Heb. ʼEl.
„Bohem.“ Heb. ʼEl; LXX „Jehovou“.
„Slunci.“ Heb. la·cheʹres; řec. he·liʹoi; lat. soʹli.
Dosl. „výšinách“.
„Souhvězdí Aše.“ Heb. ʽAš. Někteří komentátoři se domnívají, že to je souhvězdí Ursa Major (Velká medvědice).
„Souhvězdí Kesilu.“ Heb. Kesilʹ. Někteří komentátoři se domnívají, že to je souhvězdí Orion.
„A souhvězdí Kimy.“ Heb. weKhi·mahʹ. Někteří komentátoři se domnívají, že to jsou Plejády v souhvězdí Býka.
„Ten, který dělá Plejády a Večernici a Arktura a skladiště Jihu“, LXX; Vg „který dělá Arktura a Oriona a Hyady a vnitřní místnosti Jihu“. Za vnitřní místnosti Jihu jsou považována souhvězdí pod rovníkem na jižní polokouli.
„Bůh.“ Heb. ʼElóʹah. Viz 3:4 ppč.
„Bouřícího.“ Heb. raʹhav. Viz 26:12 ppč.
„Nabrat.“ V heb. je toto sloveso v infinitivu absolutním, nevyjadřuje určitý čas a je zde použito jako předmět slovesa ‚dopřát‘.
„Je to on“, T; M „pohleď!“.
„Má vlastní ústa“, MLXXSyVg; na základě opravy v M „jeho vlastní ústa“.
„Metla“, jiným odvozením heb. slova.
Nebo „dlaně“.
„Neexistuje“, MVg; LXX „Kéž by existovala“.
Nebo „prostředník“. Řec. me·siʹtes, jako v 1Ti 2:5.
„O sebe“, MVg; LXX „o něho“.
„Bohu.“ Heb. ʼElóʹah.
Nebo „dlaní“.
Nebo „věrně oddanou lásku“.
„Mého ducha (můj dech).“ Heb. ru·chiʹ; řec. pneuʹma; lat. spiʹri·tum.
„Svědky“, MVg; LXX „zkoušení“; Sy „zbraně“.
Nebo „mám jednu směnu povinné práce za druhou“.
Nebo „Kéž vydechnu naposled“.
Dosl. „stínu smrti“.
Dosl. „člověk rtů“.
„Muži.“ Heb. methimʹ, dospělé osoby mužského rodu.
Dosl. „zdvojnásobené“.
Dosl. „A věz“, rozkazovací způsob.
Viz v. 3 ppč.
„I muž.“ Heb. weʼišʹ.
Nebo „pozemský člověk“. Heb. ʼa·dhamʹ.
Dosl. „obměkčí tvůj obličej“.
Dosl. „Nezůstávám za vámi pozadu“.
„Stávám“, MVg; LXXSy „Stává“.
„K Bohu.“ Heb. le·ʼElóʹah.
„Boha.“ Heb. ʼEl.
„Nějakého boha.“ Heb. ʼelóʹah.
Nebo „Nebo mluv uvážlivě k zemi“. Na základě opravy „Nebo plazi [nebo divoká zvířata] země“.
„Jehovy“, MLXXSyVg; T(aram.) Jai.
„A duch (dech).“ Heb. weruʹach; řec. pneuʹma; syr. weru·chaʼ; lat. spiʹri·tus.
„Lidského.“ Heb. ʼiš.
Nebo „a neznamená délka dnů porozumění?“.
„Ten, kdo vede rádce zajaté“, LXX; Vg „vede rádce k pošetilému konci“.
Na základě změněného značení samohlásek. Dosl. „ukázňování“.
Nebo „a působí, že stále tekoucí řeky vysýchají“.
Dosl. „ret“.
Viz 12:3 ppč.
„Bohem.“ Heb. ʼEl.
„Projevit stranickost“, M; TSyVg „jednat s ním stranicky“.
Nebo „vaše předprsně“.
Nebo „nečekal bych“, M; MmarginTSyVg „čekal bych na něho“.
Nebo „To by také bylo“.
„Nedělej.“ Heb. sloveso je v j. č., ve shodě s tvary zájmena „ty“, které je ve v. 20–27 uplatňováno na Boha.
Dosl. „kořenům“.
„On“, tj. Job.
„Něco shnilého (hniloba)“, MVg; LXX „kožený vak“; Sy „vak z vydělané kůže“.
Nebo „Pozemský člověk“. Heb. ʼa·dhamʹ.
Dosl. „nezůstává stát“. Viz 2Mo 9:16, ppč. „tě“.
„Mě vedeš“, M; LXXSyVg „vedeš ho“.
Nebo „Nikdo“.
Nebo „může přestat“, jako ve v. 7.
Dosl. „se ještě změní“.
„Zdatný muž však.“ Heb. wegheʹver.
„Pozemský člověk.“ Heb. ʼa·dhamʹ.
„Kde je?“ MVg; LXXSy „už není“.
Dosl. „A člověk“. Heb. weʼišʹ.
„Ani se nevyburcuje ze svého spánku“, Vg a na základě malé opravy v M.
„V šeolu.“ Heb. biš·ʼólʹ; řec. haiʹdei; syr. ba·šiul; lat. in·ferʹno; tj. ve všeobecném hrobu lidstva. Viz dodatek 4B.
„Zdatný muž.“ Heb. geʹver.
„Smrtelného člověka.“ Heb. ʼenóšʹ.
Nebo „Jen jeho vlastní (tělesní) příbuzní budou pro něho stále rozbolavělí a jeho vlastní otroci (získané duše) nad ním budou stále truchlit“. Protiklad mezi výrazy „tělesní příbuzní“ a „získané duše“ je patrný ze srovnání 1Mo 37:27 a Iz 58:7 s 1Mo (12:5; 14:21; 36:6); Ez 27:13; Zj 18:13, ppč. „duše“.
Dosl. „poznáním větru“. Heb. dha·ʽath-ruʹach.
„Bohem.“ Heb. ʼEl.
Nebo „Tvá ústa totiž učí tvé provinění“. LXX „Provinil ses totiž slovy svých úst“; Sy „Tvá ústa učí hřích“.
„Člověkem.“ Heb. ʼa·dhamʹ.
„Božímu.“ Heb. ʼElóʹah.
„Boží.“ Heb. ʼEl.
„Smrtelný člověk.“ Heb. ʼenóšʹ.
Nebo „jídlo“.
„Bohu.“ Heb. ʼEl.
„To, co získali.“ Význam v M je nejistý; LXX „stín“; Vg „kořen“.
„Prudkým výdechem.“ Heb. beruʹach.
Dosl. „ne v jeho dnu“.
Dosl. „bolí [uráží]“.
„Nechte mne spojovat slova“, podle jiného odvození slovesa.
„Bůh.“ Heb. ʼEl.
Dosl. „mladému chlapci“, M; LXXVg „nespravedlivému“.
Dosl. „stín smrti“.
„A můj svědek.“ Heb. wesa·hadhiʹ, je považováno za slovo převzaté z aramejštiny. Viz 1Mo 31:47, ppč. „Jegar-sahaduta“.
„Bohu.“ Heb. ʼElóʹah.
„Člověka.“ Heb. ʼa·dhamʹ.
„Přijdou již jen sečtené roky“, LXX.
Nebo „dech“. Viz 12:10, ppč. „duch“.
„Šeolu.“ Heb. šeʼolʹ; řec. haiʹden; lat. in·ferʹnum. Viz dodatek 4B.
„Sejdou“, ž. r., vztahuje se na ‚naději‘, o níž je ve v. 15 zmínka dvakrát.
Nebo „Jeho kroky zlověstné moci“.
„Jeho kůže bude sežrána nemocí“, na základě malé opravy v M.
„Prvorozený smrti“, tj. nejtěžší smrtelná nemoc.
„A ... z úrodné země.“ Heb. u·mit·te·velʹ; lat. et de orʹbe, „a ze [zemského] kruhu“.
„Boha.“ Heb. ʼEl.
LXX dodává: „tím, že jsem řekl něco, co nebylo nutné, a mé řeči (výroky) jsou mylné (nesprávné) a v nevhodnou dobu (nepříhodné)“.
„Bůh.“ Heb. ʼElóʹah, j. č. od ʼElo·himʹ.
Nebo „Mé vztahy“.
„Můj dech (duch).“ Heb. ru·chiʹ; lat. haʹli·tum.
„A mé tělo se stává holým v mých zubech“, na základě jiného odvození slovesa a některých oprav v M. Srovnej 13:14.
„Boží.“ Heb. ʼElóʹah.
„Bůh.“ Heb. ʼEl.
„Můj výplatce (výkupce).“ Rozšířením myšlenky, „můj mstitel (obhájce)“. Heb. goʹʼali; lat. re·demʹptor. Viz 4Mo 35:21; Ža 19:14; Př 23:11; Iz 63:16; Jer 50:34.
Dosl. „Přesto ze svého těla“, nebo „Přesto pryč od svého těla“.
„Boha.“ Heb. ʼElóʹah.
Podle M; LXX „najdeme v něm“.
„Je tu soudce“, T a podle jiného označení samohlásek v M (viz 1Sa 24:15); jiní zde čtou „je tu Všemohoucí“.
Nebo „Adam“. Heb. ʼa·dhamʹ.
„Bůh.“ Heb. ʼEl.
Dosl. „ruka“.
„Střela“, na základě opravy; M „Někdo vytáhl [zbraň]“.
„Třpytivá zbraň.“ Dosl. „blesk“.
Nebo „Vzrůst jeho domu se odvalí“.
Nebo „pozemského člověka“. Heb. ʼa·dhamʹ.
„Od Boha.“ Heb. me·ʼElo·himʹ.
„Od Boha.“ Heb. me·ʼElʹ.
„Boží.“ Heb. ʼElóʹah. Viz 3:4 ppč.
Nebo „ho měli uctívat (mu měli prokazovat posvátnou službu)“. Heb. na·ʽav·dhenʹnu.
Dosl. „ruce“.
„Větrem.“ Heb. ruʹach; řec. a·neʹmou; lat. venʹti.
„Bůh.“ Heb. ʼElóʹah.
„Dokonce Boha.“ Heb. hal·ʼElʹ. Viz 22:2, ppč. „Bohu“.
„Je osvobozen“, na základě opravy; M „odnesen“, jako ve v. 32.
Nebo „hromadou snopů“.
Nebo „každého pozemského člověka“. Heb. kol-ʼa·dhamʹ.
„Zdatný muž.“ Heb. gaʹver.
„Bohu.“ Heb. hal·ʼElʹ. Ha je zde tázací částicí, která uvádí otázku.
„Pokud jde o muže.“ Heb. weʼišʹ.
Dosl. „paže“.
„Jsou rozdrceny“, M; TLXXSyVg „rozdrtíš“.
„Bůh.“ Heb. ʼElóʹah.
„Viz“, M; LXXSy „vidí“.
Nebo „hlavu hvězd“, tj. nejvyšší hvězdu.
„Bůh.“ Heb. ʼEl.
Dosl. „muži škodlivosti“. Heb. methé-ʼaʹwen.
„[Pravému] Bohu.“ Heb. la·ʼElʹ; LXX „Jehovovi“. Viz dodatek 1G.
„Proti nám“, LXXSy; M „proti němu“.
„Naši odpůrci“, M; na základě opravy „jejich majetek“.
„Bohu.“ Heb. ʼElóʹah.
Možná „Bůh vyprostí nevinného“. Dosl. „On vyprostí někoho, kdo není nevinnný“. Zdá se, že znění v M je zde neúplné.
Dosl. „dlaní“.
Nebo „proti němu“. Srovnej 1Mo 10:9, ppč. „v odporu proti“.
Nebo „před svým odpůrcem v právním sporu“, na základě opravy.
„Odbočuji“, SyVg.
„Kroku“, M; LXX „příkazů“.
„Právě Bůh.“ Heb. weʼElʹ.
„Společně s jeho pastýřem“, LXX.
Nebo „lisují olej“.
„A Bůh.“ Heb. we·ʼElóʹah.
Nebo „chodí jako lupič“.
„Svým životem“, LXXVg a tři heb. rkp.; M „životem“.
„Smrtelný člověk.“ Heb. ʼenóšʹ.
„Bohem.“ Heb. ʼEl.
Nebo „pozemského člověka“. Heb. ʼa·dhamʹ.
„A čí dech.“ Heb. weniš·math-miʹ.
„Ti bezmocní ve smrti.“ Heb. ha·refa·ʼimʹ; na předcházejících místech přeloženo jako „Refaim“; LXXVg „obři“.
„[Místo] zničení.“ Heb. la·ʼavad·dónʹ, „Abaddon“, první výskyt tohoto heb. slova; řec. a·po·leiʹai; lat. per·di·ti·oʹni. Srovnej „Apollyon“ ve Zj 9:11, kde viz ppč.
„Trůnu.“ Podle odlišného značení samohlásek „svého úplňku“.
„Rozprostírá.“ V heb. je smíšený tvar tohoto slovesa považován za infinitiv absolutní, který nevyjadřuje určitý čas ani určitou osobu.
„Bouřícího.“ Heb. raʹhav. Možná mořskou obludu.
„Svým větrem (duchem).“ Heb. beru·chóʹ; lat. spiʹri·tus.
„Bůh.“ Heb. ʼEl.
„Božího.“ Heb. ʼElóʹah.
„Bůh.“ Heb. ʼElóʹah.
„Bůh.“ Heb. ʼEl.
Nebo „pozemského člověka“. Heb. ʼa·dhamʹ.
Nebo „chleba“.
Dosl. „smrti“.
Nebo „nebude sebrán“, M; LXXSy „nepřidá nic“.
„Jako vody.“ Nebo „Za dne“, na základě opravy.
Nebo „[kdo půjde kolem] jeho místa, hvízdne na ně“.
„Někteří smrtelní lidé.“ Heb. me·ʼenóšʹ.
Dosl. „Synové pýchy (důstojnosti)“.
„Hodnotnost“, MSyVg; LXX „cestu“.
Nebo „Vzdouvající se vody“. Heb. tehómʹ, jako v 1Mo 1:2; řec. aʹbys·sos; lat. a·bysʹsus.
„Zlatem.“ Heb. bekheʹthem, slovo převzaté z egyptštiny.
„Zlato.“ Heb. za·havʹ.
„Kuše“, M(heb. Kuš)Sy; LXXVg „Etiopie“.
„Zničení.“ Heb. ʼavad·dónʹ. Viz 26:6 ppč.
„Bůh.“ Heb. ʼElo·himʹ.
„Pod celými nebesy“, MSy; LXXVg „všechno pod nebesy“.
„Pro vítr.“ Heb. la·ruʹach; řec. a·neʹmon, mn. č.; lat. venʹtis, mn. č.
Dosl. „ji uviděl“, vztahuje se na moudrost.
Nebo „pozemskému člověku“. Heb. la·ʼa·dhamʹ.
Jedna ze 134 písařských změn z JHWH na ʼAdho·naiʹ. Viz dodatek 1B.
„Bůh.“ Heb. ʼElóʹah.
Dosl. „u mne byla vylévána jako proudy oleje“.
„Vytrhoval“, na základě malé opravy; M „vyhazoval“.
„Ve svém hnízdě.“ Možná „ve svém stáří“, v souladu s LXX.
„Jako větrem.“ Heb. ka·ruʹach. Viz 1Mo 1:2, ppč. „síla“.
„Sluneční světlo“, M; na základě opravy „útěcha“.
„Ve sboru.“ Heb. vaq·qa·halʹ; řec. ek·kle·siʹai.
„Boha.“ Heb. ʼElóʹah; řec. ho The·osʹ.
Dosl. „vahách spravedlnosti“.
„Bůh.“ Heb. ʼElóʹah; LXX „Jehova“.
„Zničení.“ Heb. ʼavad·dónʹ. Viz 26:6 ppč.
„Bůh.“ Heb. ʼEl.
„Boha.“ Heb. ʼEl; řec. Ky·riʹou, „Jehovy“.
„Zlato.“ Heb. za·havʹ.
„Nebo ... zlatu.“ Heb. welak·keʹthem. Viz 28:16 ppč.
Zjevně narážka na posílání polibku rukou při modlářském obřadu. Zmínky o líbání model jsou v 1Kr 19:18; Oz 13:2.
„Pocítil vzrušení“, M; T „radostně povykoval“.
Dosl. „masa“.
„Stezce“, M; TLXXSyVg „cestujícímu“.
„Jako pozemský člověk (Adam; člověk).“ Heb. kheʼa·dhamʹ, možná „před člověkem; mezi lidmi“.
Dosl. „mého označení“, patrně písemného, potvrzujícího právní doklad.
Dosl. „muž“. Heb. ʼiš.
Dosl. „její sílu“. Heb. ko·chahʹ.
„Svých“, M; LXXSy „jejich“.
Znamená „můj Bůh je on“.
„Než Boha.“ Heb. me·ʼElo·himʹ; LXX „Jehovu“.
„Boha“, původní znění. M „Joba“. Židovští soferim původní text změnili tak, že místo výrazu „Boha“ uvedli „Joba“. To je jedna z osmnácti oprav. Viz dodatek 2B.
Nebo „obával“. Heb. za·chalʹti.
„Bůh.“ Heb. ʼEl.
„Člověku.“ Heb. ʼiš.
„Pozemskému člověku.“ Heb. ʼa·dhamʹ.
„Má slova.“ Heb. mil·laiʹ.
Dosl. „mým slovům“. Heb. deva·raiʹ.
Dosl. „duch Boha“. Heb. ru·ach-ʼElʹ.
„Bůh.“ Heb. ʼElóʹah.
„Bůh.“ Heb. ʼEl.
Nebo „pozemského člověka“. Heb. ʼa·dhamʹ.
„Před zdatným mužem.“ Heb. mig·geʹver.
„Aby nepominul střelou.“ BHK navrhuje opravy, podle kterých by tato pasáž zněla „aby nepřešel do šeolu“, což tvoří paralelu k výrazu ‚jáma‘, který je použit v první části verše.
„K těm, kdo způsobují smrt.“ Na základě opravy v M „k mrtvým“; nebo „k místu mrtvých“.
Nebo „anděl“. Lat. anʹge·lus.
Nebo „tlumočník“.
„Jeho přímosti“, M; LXX „jeho vlastní vině. Projeví nedostatek porozumění.“
Nebo „přikrytí“. Heb. khoʹfer.
„Bohu.“ Heb. ʼElóʹah; LXX „Jehovovi“.
„Vůči smrtelnému člověku.“ Heb. le·ʼenóšʹ.
„Mou“, MLXXSy; MmarginTVg „jeho“.
„Bůh.“ Heb. ʼEl.
Podle M; Sy „aby viděl světlo“.
„Ale Bůh.“ Heb. weʼElʹ.
„Zdatný muž.“ Heb. gheʹver.
„Bohu.“ Heb. ʼElo·himʹ; LXX „Jehovovi“.
„Od [pravého] Boha.“ Heb. la·ʼElʹ; LXX „Jehovy“. Viz dodatek 1G.
„Pozemského člověka.“ Heb. ʼa·dhamʹ.
„Mužovy.“ Heb. ʼiš.
„Bůh.“ Heb. ʼEl; LXX „Jehova“.
„Úrodnou zemi.“ Heb. te·velʹ; lat. orʹbem, „kruh“, tj. zemský.
„A pozemský člověk.“ Heb. weʼa·dhamʹ.
Dosl. „Má být výrok“. V heb. je toto sloveso v infinitivu spojovacím, nevyjadřuje určitý čas ani určitou osobu.
Dosl. „králi: ‚Belijale!‘?“.
Nebo „jednoho každého“. Heb. ʼiš, jako ve v. 23.
„Bohu.“ Heb. ʼEl.
Nebo „pozemskému člověku“. Heb. ʼa·dhamʹ.
Nebo „Kéž by Job byl vyzkoušen“.
„Proti [pravému] Bohu.“ Heb. la·ʼElʹ. Viz dodatek 1G.
„Více než Boží.“ Heb. me·ʼElʹ; LXX „Jehovova“.
„Druhům“, M; LXX „třem přátelům“.
„Proti člověku.“ Heb. leʼišʹ.
„Pozemského člověka.“ Heb. ʼa·dhamʹ.
„Bůh.“ Heb. ʼElóʹah.
„Vznešený Původce“, v M mn. č. označuje vznešenost a majestát, ačkoli slovo „Bůh“ je v j. č.
Nebo „domácí zvířata“.
„Bůh.“ Heb. ʼEl.
„Pro Boha.“ Heb. le·ʼElóʹah.
Nebo „a ... svému Původci“. Heb. u·leFo·ʽaliʹ.
„Bůh.“ Heb. ʼEl.
Nebo „dobré pohnutce“. Srovnej 34:34.
Nebo „nočním [odpočinku]“.
„Bůh.“ Heb. ʼEl.
„Lidstvo.“ Heb. ʼa·dhamʹ.
Dosl. „světlo“. Heb. ʼór, stejné podstatné jméno jako ve v. 30.
Dosl. „křídel“.
„Bůh.“ Heb. ʼEl.
„Božím.“ Heb. ʼEl.
Nebo „zmrzlá“.
„Úrodné půdy“, M(heb. the·velʹ)T; lat. orʹbis, „kruhu“, tj. zemského.
Symbolizuje napravování nebo trestání.
Nebo „věrně oddanou lásku“.
„Bůh.“ Heb. ʼElóʹah.
Nebo „když je ztišení země“.
„Když ... vítr.“ Heb. weruʹach. Viz 1Mo 1:2, ppč. „síla“.
Dosl. „zlato“. Heb. za·havʹ.
„Boha.“ Heb. ʼElóʹah.
„Lidé.“ Heb. ʼana·šimʹ, mn. č. od ʼiš.
„Boží synové.“ Nebo „ti podobní Bohu“. Heb. benéʹ ʼElo·himʹ; T „zástupy andělů“; LXX „moji andělé“.
Nebo „dvojitými dveřmi“, jako v 2Pa 14:7.
Tj. moři.
„Na něm rozbil“, M; LXX „na ně vložil“.
Dosl. „křídla“.
„Ničemní.“ Zde je v M heb. písmeno ʽaʹjin (ע) vysunuto jako vsuvka a ukazuje, že slovo by se nemělo číst „chudí“, ale „ničemní“. Srovnej Sd 18:30, ppč. „Mojžíšova“.
Dosl. „oni“.
Viz v. 13, ppč. „ničemní“.
Nebo „k písčité půdě“.
Nebo „vzdouvající se vody“. Viz 28:14 ppč.
Dosl. „stínu smrti“, M; LXX „hádu“, tj. společného hrobu; T „smrti gehenny“.
„Jinovatka“, LXX.
„Člověk.“ Heb. ʼiš.
„Pozemský člověk.“ Heb. ʼa·dhamʹ. Viz 1Mo 1:26, ppč. „člověka“.
Viz 9:9, ppč. „souhvězdí Kimy“.
Viz 9:9, ppč. „souhvězdí Kesilu“.
„Souhvězdí Mazzarotu.“ Heb. Maz·za·róthʹ; řec. Ma·zou·rothʹ (jako ve 2Kr 23:5, kde se překládá „souhvězdím zvěrokruhu“); Sy „souhvězdí Vozu“; lat. lu·ciʹfe·rum, „světlonoše“.
Viz 9:9, ppč. „souhvězdí Aše“.
„Do vrstev oblaků.“ Heb. bat·tu·chóthʹ, význam je nejistý.
„Jevu oblohy.“ Heb. las·sekhʹwi, význam je nejistý, ale patrně se vztahuje na nějaký nebeský úkaz.
Dosl. „nasytit“.
„Bohu.“ Heb. ʼEl.
Nebo „zbavují svých plodů“.
„Bůh.“ Heb. ʼElóʹah.
„Ševelící hřívou“, M; T „silou“.
„Hrabe“, LXXSyVg; M „Hrabou“.
Dosl. „knížat“. Heb. sa·rimʹ.
„Měl by se přít.“ V heb. je toto sloveso v infinitivu absolutním, nevyjadřuje určitý čas ani určitou osobu.
„Boha.“ Heb. ʼElóʹah.
„Domníváš se, že jsem s tebou jednal jinak, než aby ses projevil jako spravedlivý?“ LXX.
„Jako má [pravý] Bůh.“ Heb. ka·ʼElʹ. Viz 5Mo 33:26, ppč. „Bůh“.
Nebo „hroch“. Heb. vehe·móthʹ, mn. č. od slova behe·mahʹ (srovnej 1Mo 1:24, ppč. „zvíře“); řec. the·riʹa, „divoká zvířata“; lat.(v. 10) Be·heʹmoth.
„Božích.“ Heb. ʼEl.
„Způsobil radost čtvernohým tvorům v hlubině [řec. en toi tar·taʹroi, „v tartaru“]“, LXX. Viz dodatek 4D.
Tato kapitola v MLXX pokračuje ještě dalšími osmi verši.
„Leviatana“, M(heb. liw·ja·thanʹ)Vg; LXX „draka“.
Nebo „nad ním pořádat hostinu“.
Dosl. „Kananejce“. Heb. kena·ʽanimʹ.
Na tomto místě v MLXX končí kapitola 40.
Dosl. „uzdy“, M; LXX „šupinové zbroje [drátěné košile]“.
„Obličeje“, M; Sy „úst“.
Dosl. „ke svému bratrovi“.
„Jeho duše.“ Heb. naf·šóʹ; řec. psy·cheʹ.
„Skáče zoufalství“, M; LXX „běží zničení“.
Dosl. „Syn luku“.
Nebo „nejšpičatější (nejostřejší) z hliněných střepů“, podle heb. idiomu.
„A nejnižší část hlubiny [řec. ton de tarʹta·ron tes a·bysʹsou, „tartaros propasti“] za zajatce“, LXX. Viz dodatek 4D.
„Za šediny“, M; LXX „za místo k chození“; Sy „za suchou zemi“.
Dosl. „všemi syny pýchy (důstojnosti)“.
Nebo „Ve sdělení uchu“.
Nebo „opravdu pociťuji lítost“.
Dosl. „dal jednu qesitah“. Peněžní jednotka neznámé hodnoty.
Viz 1:3, ppč. „ovcí“.
„Job však žil po té ráně sto sedmdesát let; všech [let], která žil, bylo dvě stě čtyřicet osm [LXXא‚B vynechávají „osm“] let“, LXX.
LXX dodává: „A je psáno, že opět vstane s těmi, které Jehova vzkřísí. V syrské knize se o tomto [muži] píše, že přebýval v zemi Ausitis [Uc], na hranicích Idumeje a Arábie. A jeho dřívější jméno bylo Jobab. Vzal si arabskou manželku, a pak se stal otcem syna, jehož jméno bylo Ennon. Ale on sám byl synem svého otce Zareho, syna synů Esauových, ale [byl synem] své matky Bosorry, takže byl pátým [v rodové linii] od Abrahama. A toto jsou králové, kteří panovali v Edomu, nad zemí, nad kterou byl panovníkem také on: první Balak, syn Beora, a jméno jeho města bylo Dennaba; ale po Balakovi Jobab, nazývaný Job; ale po něm Asom, který se stal místodržitelem ze země Thaimanitis; ale po něm Adad, syn Barada, který odřízl Madiama na Moabské pláni, a jméno jeho města bylo Gethaim. Ale přátelé, kteří k němu přišli, [byli] Elifaz, ze synů Esauových, král Thaimanitů; Bildad, neomezený vládce Sauchaianů; Cofar, král Minejců.“