Podle Matouše*
1 Kniha dějin*+ Ježíše Krista, syna Davidova,+ syna Abrahamova:+
2 Abraham se stal otcem* Izáka;+
Izák se stal otcem Jákoba;+
Jákob se stal otcem Judy+ a jeho bratrů;
3 Juda se stal otcem Perece+ a Zeracha z Tamar;
Perec se stal otcem Checrona;+
Checron se stal otcem Rama;+
4 Ram se stal otcem Amminadaba;
Amminadab se stal otcem Nachšona;+
Nachšon se stal otcem Salmona;+
5 Salmon se stal otcem Boaza z Raab;+
Boaz se stal otcem Obeda z Rut;+
Obed se stal otcem Jišaie;+
6 Jišai se stal otcem krále+ Davida.+
David se stal otcem Šalomouna+ z manželky Urijášovy;*
7 Šalomoun se stal otcem Rechoboama;+
Rechoboam se stal otcem Abijáše;
8 Asa se stal otcem Jehošafata;+
Jehošafat se stal otcem Jehorama;+
Jehoram se stal otcem* Uzzijáše;
9 Uzzijáš se stal otcem Jotama;
Achaz se stal otcem Ezekjáše;+
10 Ezekjáš se stal otcem Manasseho;+
Manasse+ se stal otcem Amona;+
Amon+ se stal otcem Josijáše;
11 Josijáš+ se stal otcem Jekonjáše+ a jeho bratrů v době odvedení do Babylóna.*+
12 Po odvedení do Babylóna se Jekonjáš stal otcem Šealtiela;+
Šealtiel se stal otcem Zerubbabela;+
13 Zerubbabel se stal otcem Abiuda;
Abiud se stal otcem Eljakima;
Eljakim se stal otcem Azora;
14 Azor se stal otcem Cadoka;
Cadok se stal otcem Achima;
Achim se stal otcem Eliuda;
15 Eliud se stal otcem Eleazara;
Eleazar se stal otcem Matthana;
Matthan se stal otcem Jákoba;
16 Jákob se stal otcem Josefa, manžela Marie, z níž se narodil Ježíš,+ který je nazýván Kristus.+
17 Všech generací od Abrahama do Davida tedy bylo čtrnáct generací a od Davida do odvedení do Babylóna čtrnáct generací a od odvedení do Babylóna do KRISTA čtrnáct generací.
18 Narození Ježíše Krista však bylo takové: Během času, kdy jeho matka Marie byla zaslíbena+ k manželství Josefovi, se zjistilo, že je těhotná ze svatého ducha+ předtím, než se vzali. 19 Protože však její manžel Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit veřejně na odiv,+ zamýšlel se s ní tajně rozvést.*+ 20 Ale když si to promyslel, pohleďme, ve snu se mu objevil Jehovův* anděl a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se vzít si domů Marii, svou manželku, neboť co je v ní zplozeno, je ze svatého ducha.+ 21 Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš,*+ neboť on zachrání svůj lid+ od jejich hříchů.“+ 22 To všechno se skutečně stalo, aby se splnilo, co řekl Jehova*+ prostřednictvím svého proroka,+ když řekl: 23 „Pohleďte, panna*+ otěhotní a porodí syna a dají mu jméno Immanuel“,*+ což přeloženo znamená „S námi je Bůh“.+
24 Pak se Josef probudil ze spánku a učinil, jak mu nakázal Jehovův* anděl, a vzal svou manželku domů. 25 Ale neměl s ní žádný styk,*+ dokud neporodila syna;+ a dal mu jméno Ježíš.+
2 Když se Ježíš narodil v Betlémě+ v Judeji za dnů krále Heroda,+ pohleďme, do Jeruzaléma přišli astrologové*+ z východních končin 2 a řekli: „Kde je ten narozený král+ Židů? Viděli jsme totiž jeho hvězdu,+ [když jsme byli] na východě,* a přišli jsme, abychom mu vzdali poctu.“ 3 Když to uslyšel král Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; 4 a když shromáždil všechny přední kněze a znalce Zákona z lidu, začal se jich dotazovat, kde se má narodit KRISTUS.* 5 Řekli mu: „V Betlémě+ v Judeji, neboť tak to bylo zapsáno prostřednictvím proroka: 6 ‚A ty, Betléme*+ v judské zemi, rozhodně nejsi nejméně významné [město] mezi judskými místodržiteli;* z tebe totiž vyjde vladař,*+ který bude pást+ můj lid, Izrael.‘“
7 Tehdy Herodes tajně povolal astrology a pečlivě od nich zjistil čas, kdy se hvězda objevila; 8 a když je posílal do Betléma, řekl: „Jděte, pečlivě pátrejte po malém dítěti, a až je naleznete, podejte mi zpět zprávu, abych také šel a vzdal mu poctu.“+ 9 Když krále vyslechli, odešli; a pohleďme, hvězda, kterou viděli, [když byli] na východě,*+ šla před nimi, až se zastavila nad [místem], kde bylo malé dítě. 10 Když uviděli hvězdu, vskutku se velmi zaradovali. 11 A když vešli do domu, viděli malé dítě s Marií, jeho matkou, padli a vzdali mu poctu. Otevřeli také své poklady a předložili mu dary, zlato a vonnou pryskyřici a myrhu. 12 Protože jim však byla dána ve snu božská výstraha,+ aby se nevraceli k Herodovi, odebrali se do své země jinou cestou.
13 Když se vzdálili, pohleďme, Josefovi se ve snu objevil Jehovův* anděl+ a řekl: „Vstaň, vezmi malé dítě a jeho matku a uprchni do Egypta a zůstaň tam, dokud ti nedám zprávu; Herodes se totiž chystá pátrat po malém dítěti, aby je zahubil.“ 14 Vstal tedy a vzal s sebou v noci malé dítě a jeho matku a odebral se do Egypta 15 a zůstal tam až do Herodova skonu, aby se splnilo,+ co Jehova* promluvil prostřednictvím svého proroka, když řekl: „Zavolal jsem svého syna z Egypta.“+
16 Když pak Herodes viděl, že ho astrologové* přelstili, velmi se rozvzteklil a poslal a dal usmrtit všechny chlapce v Betlémě a ve všech jeho oblastech, od dvouletých a níže, podle času, který pečlivě zjistil od astrologů.+ 17 Tehdy se splnilo, co bylo řečeno prostřednictvím proroka Jeremjáše, který řekl: 18 „Bylo slyšet hlas v Ramě,+ plačící a velmi bědující; to Ráchel+ plakala pro své děti, a nebyla ochotná přijmout útěchu, protože již nejsou.“
19 Když Herodes skonal, pohleďme, ve snu+ se Josefovi v Egyptě objevil Jehovův* anděl 20 a řekl: „Vstaň, vezmi malé dítě a jeho matku a vydej se do izraelské země, neboť ti, kdo hledali duši* malého dítěte, jsou mrtví.“ 21 Vstal tedy a vzal malé dítě a jeho matku a vstoupil do izraelské země. 22 Ale když slyšel, že Archelaos kraluje v Judeji místo svého otce Heroda, dostal strach tam odejít. Když mu nadto byla dána ve snu božská výstraha,+ odebral se do území Galileje+ 23 a přišel a bydlel v městě zvaném Nazaret,*+ aby se splnilo, co bylo řečeno prostřednictvím proroků: „Bude nazýván Nazaretský.“*+
3 V těch dnech přišel Jan* Křtitel,*+ kázal* v judské pustině+ 2 a říkal: „Čiňte pokání,+ neboť se přiblížilo nebeské království.“*+ 3 To je vlastně ten, o němž se mluví prostřednictvím proroka Izajáše+ těmito slovy: „Naslouchejte, někdo volá v pustině: ‚Připravte+ Jehovovu* cestu! Napřimte jeho silnice.‘“ 4 Právě tento Jan však měl oblečení z velbloudí srsti+ a kožený pás*+ kolem beder; jeho potravou také byly kobylky+ a divoký med.+ 5 Potom k němu vycházel Jeruzalém* a celá Judea a celá krajina kolem Jordánu, 6 a když lidé otevřeně vyznávali své hříchy, byli jím křtěni v řece Jordánu.+
7 Když zahlédl mnohé z farizeů a saduceů,+ jak přicházejí ke křtu, řekl jim: „Vy potomstvo zmijí,+ kdo vám naznačil, abyste uprchli před přicházející zlobou?+ 8 Neste tedy ovoce, které přísluší pokání;*+ 9 a neopovažujte se říkat si: ‚Máme za otce Abrahama.‘+ Říkám vám totiž, že Bůh je schopen Abrahamovi+ vzbudit děti z těchto kamenů. 10 Sekera+ již leží u kořene stromů; každý strom tedy, který nenese znamenité ovoce, má být poražen+ a hozen do ohně.+ 11 Já, já vás křtím* vodou+ kvůli vašemu pokání;+ ale tomu, kdo přichází po mně+ a je silnější než já, nejsem hoden zout sandály.+ Ten vás bude křtít svatým duchem*+ a ohněm.+ 12 Má v ruce lopatu k převívání a úplně vyčistí svůj mlat a shromáždí svou pšenici do zásobárny,+ ale plevy spálí+ ohněm, který nemůže být uhašen.“
13 Potom přišel Ježíš z Galileje+ k Jordánu k Janovi, aby jím byl pokřtěn.+ 14 Ten se mu [v tom] však pokusil zabránit a řekl: „Já potřebuji být pokřtěn tebou, a ty přicházíš ke mně?“ 15 Ježíš mu odpověděl a řekl: „Nech to tentokrát tak, neboť tak je to vhodné, abychom vykonali vše, co je spravedlivé.“+ Pak mu přestal bránit. 16 Když byl Ježíš pokřtěn, ihned vystoupil z vody; a pohleďme, otevřela se nebesa+ a viděl Božího ducha, jak sestupuje jako holubice+ a přichází na něj.+ 17 Pohleďme, byl také hlas+ z nebes, který řekl: „To je můj Syn,+ milovaný,+ jehož jsem schválil.“+
4 Pak byl Ježíš veden duchem do pustiny,+ aby byl pokoušen+ Ďáblem. 2 Potom, co se postil čtyřicet dnů a čtyřicet nocí,+ pocítil tehdy hlad. 3 Přišel také Pokušitel+ a řekl mu: „Jestliže jsi Boží syn,+ pověz těmto kamenům, ať se stanou chleby.“ 4 On však odpověděl a řekl: „Je napsáno: ‚Člověk nebude žít ze samotného chleba, ale z každého výroku, který vychází z Jehovových* úst.‘“+
5 Potom ho Ďábel vzal s sebou do svatého města+ a postavil ho na chrámové cimbuří 6 a řekl mu: „Jestliže jsi Boží syn, vrhni se dolů,+ neboť je napsáno: ‚Dá ohledně tebe příkaz svým andělům a ponesou tě na rukou, aby ses nikdy nohou neudeřil o kámen.‘“+ 7 Ježíš mu řekl: „Opět je napsáno: ‚Nebudeš zkoušet Jehovu,* svého Boha.‘“+
8 Opět ho Ďábel vzal s sebou na neobvykle vysokou horu a ukázal mu všechna království světa*+ a jejich slávu 9 a řekl mu: „To všechno ti dám,+ jestliže padneš a prokážeš mi akt uctívání.“+ 10 Potom mu Ježíš řekl: „Odejdi, Satane! Je totiž napsáno: ‚Jehovu,* svého Boha, budeš uctívat+ a jemu samotnému+ budeš prokazovat posvátnou službu.‘“*+ 11 Pak ho Ďábel opustil,+ a pohleďme, přišli andělé a začali mu sloužit.+
12 A když slyšel, že Jan byl zatčen,+ odebral se do Galileje.+ 13 Dále, když opustil Nazaret, přišel a usadil se v Kafarnaum+ u moře v oblastech Zebulona a Naftaliho,+ 14 aby se splnilo, co bylo řečeno prostřednictvím proroka Izajáše, který řekl: 15 „Ty, země Zebulona a země Naftaliho, podél mořské cesty, na druhé straně Jordánu, Galileo+ národů! 16 Lid sedící ve tmě+ viděl velké světlo+ a pokud jde o ty, kdo sedí v kraji smrtelného stínu, nad těmi vzešlo+ světlo.“+ 17 Od té doby Ježíš začal kázat a říkat: „Čiňte pokání,+ neboť se přiblížilo nebeské království.“+
18 Když procházel podél Galilejského moře, viděl dva bratry, Šimona,+ který je nazýván Petr,+ a jeho bratra Ondřeje, jak spouštějí do moře rybářskou síť, neboť byli rybáři. 19 A řekl jim: „Pojďte za mnou a udělám [z] vás rybáře lidí.“+ 20 Ihned zanechali sítě+ a následovali ho. 21 Když šel také odtud dále, viděl dva jiné+ [kteří byli] bratři, Jakuba, [syna] Zebedeova,+ a jeho bratra Jana, jak spravují ve člunu se svým otcem Zebedeem sítě, a zavolal je. 22 Ihned opustili člun a svého otce a následovali ho.
23 Pak obcházel+ celou Galileou+ a vyučoval v jejich synagógách+ a kázal dobrou zprávu* o království a léčil kdejakou chorobu+ a kdejaký neduh mezi lidmi. 24 A zpráva o něm vyšla do celé Sýrie;+ a přinášeli mu všechny, kterým se špatně dařilo,+ stísněné různými chorobami a trýzněmi, osoby posedlé démony, epileptické+ a ochrnuté, a on je léčil. 25 Proto ho následovaly velké zástupy z Galileje+ a Dekapole* a Jeruzaléma+ a Judeje a z druhé strany Jordánu.
5 Když viděl zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přišli k němu jeho učedníci; 2 a otevřel ústa a začal je vyučovat a řekl:
3 „Šťastní* jsou ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu,*+ protože jim patří nebeské království.+
4 Šťastní jsou ti, kdo truchlí, protože budou utěšeni.+
5 Šťastní jsou [lidé] mírné povahy,+ protože zdědí zemi.+
6 Šťastní jsou ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti,+ protože budou nasyceni.+
7 Šťastní jsou milosrdní,+ protože jim bude projeveno milosrdenství.
8 Šťastní jsou čistí v srdci,+ protože uvidí Boha.+
9 Šťastní jsou pokojní,*+ protože budou nazváni ‚Božími syny+‘.
10 Šťastní jsou ti, kdo jsou pronásledováni+ kvůli spravedlnosti, protože jim patří nebeské království.
11 Šťastní jste, když vás lidé haní+ a pronásledují+ vás a lživě proti vám říkají kdejakou ničemnost kvůli mně. 12 Radujte se a poskakujte radostí,+ protože vaše odměna+ v nebesích je veliká; tak totiž pronásledovali proroky před vámi.+
13 Jste sůl+ země; jestliže však sůl ztratí svou sílu, jak se její slanost obnoví? Již není použitelná k ničemu [jinému], než aby byla vyhozena+ a lidmi pošlapána.
14 Jste světlo světa.+ Město nemůže být utajeno, jestliže leží na hoře. 15 Lidé rozsvěcují lampu a nestaví ji pod odměrný koš,+ ale na stojan, a ona září na všechny v domě. 16 Podobně ať září vaše světlo+ před lidmi, aby viděli vaše znamenitá díla+ a vzdali slávu+ vašemu Otci, který je v nebesích.
17 Nemyslete, že jsem přišel zničit Zákon nebo Proroky.+ Nepřišel jsem, abych zničil, ale abych naplnil;+ 18 vždyť vám vpravdě říkám, že dříve by pominulo nebe a země,+ než by jakkoli pominulo jedno nejmenší písmeno nebo jedna částečka písmena ze Zákona a všechno se nestalo.+ 19 Proto každý, kdo porušuje+ jedno z těchto nejmenších přikázání a vyučuje lidstvo v tom smyslu, bude nazván ‚nejmenším‘ ve vztahu k nebeskému království.+ Pokud jde o kohokoli, kdo je činí a vyučuje+ je, ten bude nazván ‚velkým‘+ ve vztahu k nebeskému království. 20 Říkám vám totiž, že nerozhojní-li se vaše spravedlnost více než spravedlnost znalců Zákona a farizeů,+ rozhodně nevstoupíte do nebeského království.+
21 Slyšeli jste, že [lidem] starodávných dob bylo řečeno: ‚Nezavraždíš;+ kdokoli se však dopouští vraždy,+ bude se zodpovídat soudnímu dvoru.‘+ 22 Ale já vám říkám, že se bude zodpovídat soudnímu dvoru+ každý, kdo je stále rozzlobený na svého bratra;+ kdokoli však osloví svého bratra nevýslovným slovem opovržení,* bude se zodpovídat Nejvyššímu soudu;* zatímco ten, kdo říká: ‚Ty opovrženíhodný blázne!‘, podlehne ohnivé gehenně.*+
23 Jestliže tedy přinášíš svůj dar k oltáři+ a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě,+ 24 zanech svůj dar tam před oltářem a odejdi; nejprve se usmiř se svým bratrem+ a pak, až se vrátíš, obětuj svůj dar.+
25 Hodlej rychle vyřešit záležitosti s tím, kdo si na tebe stěžuje před zákonem, dokud jsi s ním na cestě tam, aby tě snad žalobce+ nepředal soudci a soudce soudnímu sluhovi, a byl bys uvržen do vězení. 26 Skutečně ti říkám: Určitě odtamtud nevyjdeš, dokud nesplatíš poslední minci velmi malé hodnoty.*+
27 Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘+ 28 Ale já vám říkám, že každý, kdo se stále dívá na nějakou ženu+ tak, že k ní má vášeň, již s ní ve svém srdci+ zcizoložil.+ 29 Jestliže tě tedy tvé pravé oko přivádí ke klopýtání, vytrhni je a odhoď je od sebe.+ Je pro tebe totiž prospěšnější, abys přišel o jeden ze svých údů, než aby bylo celé tvé tělo vhozeno do gehenny.+ 30 Také jestliže tě tvá pravá ruka přivádí ke klopýtání, odřízni ji a odhoď ji od sebe.+ Je pro tebe totiž prospěšnější, abys přišel o jeden ze svých údů, než aby se celé tvé tělo dostalo do gehenny.
31 Kromě toho bylo řečeno: ‚Kdokoli se rozvádí se svou manželkou,+ ať jí dá potvrzení o rozvodu.‘+ 32 Ale já vám říkám, že každý, kdo se rozvádí se svou manželkou, kromě z důvodu smilstva,*+ činí ji předmětem cizoložství,+ a každý, kdo se žení s rozvedenou* ženou, dopouští se cizoložství.*+
33 Opět jste slyšeli, že bylo řečeno [lidem] starodávných dob: ‚Nebudeš přísahat,+ aniž vykonáš, ale musíš splnit své slavnostní sliby Jehovovi.‘*+ 34 Já vám však říkám: Vůbec nepřísahejte;+ ani při nebi, protože je to Boží trůn;+ 35 ani při zemi, protože je to podnož+ jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město+ velikého Krále. 36 Nebudeš přísahat ani při své hlavě, protože nemůžeš změnit jediný vlas na bílý nebo na černý. 37 Jen ať vaše slovo Ano znamená ano, vaše Ne ne,+ neboť co je nad to, je od toho ničemného.*+
38 Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘+ 39 Ale já vám říkám: Neodporujte tomu, kdo je ničemný;* ale ať ti dá políček na pravou tvář kdokoli,+ obrať k němu i druhou. 40 A chce-li někdo s tebou jít k soudu a přivlastnit si tvůj spodní oděv, přenech mu i svůj svrchní oděv;+ 41 a jestliže někdo s autoritou tě nutí ke službě na jednu míli,* jdi s ním dvě míle.+ 42 Dej tomu, kdo tě prosí, a neodvracej se od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit [bez úroku].+
43 Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Budeš milovat svého bližního+ a nenávidět svého nepřítele.‘+ 44 Ale já vám říkám: Neustále milujte své nepřátele+ a modlete se za ty, kdo vás pronásledují;+ 45 abyste se prokázali [jako] synové svého Otce, který je v nebesích,+ protože působí, aby jeho slunce vycházelo nad lidmi ničemnými i dobrými, a dává déšť na lidi spravedlivé i nespravedlivé.+ 46 Jestliže totiž milujete ty, kdo milují vás, jakou máte odměnu?+ Nedělají i výběrčí daní totéž? 47 A jestliže zdravíte pouze své bratry, co mimořádného děláte? Nedělají i lidé z národů totéž? 48 Budete tedy dokonalí, jako je dokonalý* váš nebeský Otec.+
6 Dejte dobrý pozor, abyste neprováděli svou spravedlnost+ před lidmi, aby vás pozorovali; jinak nebudete mít odměnu u svého Otce, který je v nebesích. 2 Když tedy dáváš dary z milosrdenství,+ nevytrubuj před sebou,+ právě jak to dělají pokrytci v synagógách a na ulicích, aby je lidé oslavovali. Vpravdě vám říkám: Mají svou plnou odměnu. 3 Ale ty, když dáváš dary z milosrdenství, ať neví tvá levice, co dělá tvá pravice, 4 aby tvé dary z milosrdenství byly vskrytu; potom ti tvůj Otec, který se dívá vskrytu, oplatí.+
5 Také když se modlíte, nebudete jako pokrytci; protože ti se rádi modlí, když stojí+ v synagógách a na rozích širokých cest, aby je lidé viděli.+ Vpravdě vám říkám: Mají svou plnou odměnu. 6 Ale ty, když se modlíš, jdi do svého soukromého pokoje,+ a když zavřeš dveře, modli se k svému Otci, který je vskrytu;+ potom ti tvůj Otec, který se dívá vskrytu, oplatí. 7 Když se však modlíte, neříkejte znovu a znovu totéž,*+ právě jak to dělají lidé z národů, neboť ti si představují, že budou vyslyšeni, protože používají mnoho slov. 8 Nepřipodobňujte se jim tedy, neboť Bůh, váš Otec, ví, co potřebujete,+ dříve než jej vůbec poprosíte.
9 Budete se tedy modlit takto:+
‚Náš Otče v nebesích, ať je posvěceno*+ tvé jméno.+ 10 Ať přijde tvé království.+ Ať se stane tvá vůle,+ jako v nebi, tak i na zemi.+ 11 Dej nám dnes náš chléb na tento den;+ 12 a odpusť* nám naše dluhy, jako i my jsme odpustili svým dlužníkům.+ 13 A neuveď nás do pokušení,+ ale osvoboď* nás od toho ničemného.‘*+
14 Jestliže totiž odpustíte lidem jejich přečiny, odpustí váš nebeský Otec i vám;+ 15 jestliže však lidem neodpustíte jejich přečiny, ani váš Otec neodpustí vaše přečiny.+
16 Když se postíte,+ přestaňte se tvářit smutně jako pokrytci, protože ti znetvořují svůj obličej, aby lidem dávali najevo, že se postí.+ Vpravdě vám říkám: Mají svou plnou odměnu. 17 Ale ty, když se postíš, potři si hlavu [olejem] a umyj si obličej,+ 18 abys dal najevo, nikoli lidem, ale svému Otci, který je vskrytu, že se postíš;+ potom ti tvůj Otec, který se dívá vskrytu, oplatí.
19 Přestaňte si střádat poklady na zemi,+ kde stravuje mol a rez a kde se zloději vloupávají a kradou. 20 Raději si střádejte poklady v nebi,+ kde nestravuje ani mol, ani rez+ a kde se zloději nevloupávají a nekradou. 21 Kde je totiž tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.
22 Lampou těla je oko.+ Jestliže je tedy tvé oko prosté,* celé tvé tělo bude jasné; 23 je-li však tvé oko ničemné,*+ bude celé tvé tělo temné. Jestliže světlo, které je v tobě, je ve skutečnosti tma, jak veliká je ta tma!+
24 Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů, protože buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat,+ nebo se přidrží jednoho a druhým pohrdne. Nemůžete být otroky Boha a bohatství.*+
25 Proto vám říkám: Přestaňte být úzkostliví+ o své duše,* pokud jde o to, co budete jíst nebo co budete pít, nebo o své tělo, pokud jde o to, co si budete oblékat.+ Což neznamená duše víc než pokrm a tělo víc než oblečení?+ 26 Bedlivě pozorujte nebeské ptáky,+ protože ti nesejí semeno ani nežnou ani neshromažďují do zásobáren; a přesto je váš nebeský Otec živí. Což nemáte větší cenu než oni?+ 27 Kdo z vás může přidat jeden loket k délce svého života tím, že je úzkostlivý?+ 28 Proč jste také úzkostliví v záležitosti oblékání? Vezměte si poučení z polních lilií,+ jak rostou; nelopotí se ani nepředou; 29 ale říkám vám, že ani Šalomoun+ v celé své slávě nebyl oděn jako jedna z nich. 30 Jestliže tedy Bůh tak obléká polní rostlinstvo, které je dnes zde a zítra je hozeno do pece, nebude tím spíše oblékat vás, vy malověrní?+ 31 Nikdy tedy nebuďte úzkostliví+ a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo ‚Co budeme pít?‘ nebo ‚Co si oblékneme?‘ 32 O to všechno totiž dychtivě usilují národy. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete.+
33 Neustále tedy hledejte* nejprve království a [Otcovu] spravedlnost,+ a to všechno [ostatní] vám bude přidáno.+ 34 Nikdy tedy nebuďte úzkostliví o příští den,+ neboť příští den bude mít své vlastní úzkostné starosti. Každý den má dost své vlastní špatnosti.
7 Přestaňte soudit,+ abyste nebyli souzeni, 2 neboť jakým soudem soudíte, [takovým] budete souzeni;+ a mírou, kterou odměřujete, budou odměřovat vám.+ 3 Proč se tedy díváš na [stéblo] slámy v oku svého bratra, ale nebereš v úvahu trám ve svém vlastním oku?+ 4 Nebo jak můžeš říci svému bratrovi: ‚Dovol mi, abych ti vytáhl [stéblo] slámy z oka‘, když, pohleď, v tvém vlastním oku je trám?+ 5 Pokrytče! Vytáhni nejprve trám ze svého vlastního oka a pak jasně uvidíš, jak vytáhnout [stéblo] slámy z oka svého bratra.
6 Nedávejte psům, co je svaté,+ ani neházejte své perly před vepře, aby je snad někdy nepošlapali+ nohama a neobrátili se a neroztrhali vás.
7 Neustále proste,+ a bude vám dáno; neustále hledejte, a naleznete; neustále klepejte,+ a bude vám otevřeno. 8 Každý totiž, kdo prosí, dostává+ a každý, kdo hledá, nalézá a každému, kdo klepe, bude otevřeno. 9 Kdo je vskutku mezi vámi [takový] člověk, kterého jeho syn+ prosí o chléb — přece mu nepodá kámen? 10 Nebo ho snad poprosí o rybu — přece mu nepodá hada? 11 Jestliže tedy vy, ačkoli jste ničemní,+ umíte dávat dobré dary svým dětem, oč více váš Otec, který je v nebesích, dá dobré věci těm,+ kdo jej prosí!
12 Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili,+ budete také podobně činit jim; to je vlastně význam Zákona a Proroků.+
13 Vcházejte úzkou branou,+ protože široká a prostorná je cesta, jež vede do zničení,* a mnoho je těch, kdo se po ní vydávají; 14 zatímco úzká je brána a stísněná cesta, jež vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají.+
15 Buďte ve střehu před falešnými proroky,+ kteří k vám přicházejí v ovčím rouchu,+ ale uvnitř to jsou draví vlci.+ 16 Poznáte+ je podle jejich ovoce. Sbírají snad lidé někdy hrozny z trní nebo fíky z bodláčí?+ 17 Podobně každý dobrý strom nese znamenité ovoce, ale každý prohnilý strom nese bezcenné ovoce;+ 18 dobrý strom nemůže nést bezcenné ovoce ani prohnilý strom nemůže nést znamenité ovoce. 19 Každý strom, který nenese znamenité ovoce, je podťat a vhozen do ohně.+ 20 Skutečně tedy poznáte ty [lidi] podle jejich ovoce.+
21 Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vstoupí do nebeského království, ale ten, kdo činí vůli mého Otce,+ který je v nebesích.+ 22 Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane,+ což jsme neprorokovali v tvém jménu a v tvém jménu nevyháněli démony a v tvém jménu neprováděli mnoho mocných skutků?‘*+ 23 A přece jim pak vyznám: Nikdy jsem vás neznal!+ Jděte ode mne, vy, kdo se dopouštíte nezákonnosti.+
24 Proto každý, kdo slyší tato má slova a činí je, bude přirovnán k rozvážnému muži, který vystavěl svůj dům na skalním masivu.+ 25 A lil se déšť a přišly záplavy a vanuly větry a bičovaly dům, ten se však nezbortil, protože byl založen na skalním masivu. 26 Dále, každý, kdo slyší tato má slova a nečiní je,+ bude přirovnán k pošetilému muži,+ který vystavěl svůj dům na písku. 27 A lil se déšť a přišly záplavy a vanuly větry a udeřily na dům,+ a ten se zbortil a jeho zhroucení bylo veliké.“+
28 Když potom Ježíš ukončil tato slova, zástupy žasly nad jeho způsobem vyučování,+ 29 neboť je vyučoval jako osoba, která má autoritu,+ a ne jako jejich znalci Zákona.
8 Když sestoupil z hory, následovaly ho velké zástupy. 2 A pohleďme, přišel k němu malomocný+ a začal mu vzdávat poctu a říkat: „Pane, jestliže jen chceš, můžeš mě očistit.“ 3 A tak vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci. Buď očištěn.“+ A ihned bylo jeho malomocenství očištěno.+ 4 Potom mu Ježíš řekl: „Hleď, abys [to] nikomu nepovídal,+ ale jdi, ukaž se knězi+ a obětuj dar,+ který ustanovil Mojžíš, jim na svědectví.“
5 Když vstoupil do Kafarnaum,+ přišel k němu jeden důstojník,* snažně ho prosil 6 a řekl: „Pane, můj sluha leží v domě ochrnutý a je strašně trýzněn.“ 7 Řekl mu: „Až se tam dostanu, vyléčím ho.“ 8 Důstojník mu odpověděl a řekl: „Pane, nejsem hoden toho, abys vstoupil pod mou střechu, ale řekni jen slovo a můj sluha bude uzdraven. 9 Vždyť i já jsem člověk postavený pod autoritu, mám pod sebou vojáky a řeknu tomuto: ‚Jdi!‘,+ a on jde, a jinému: ‚Přijď!‘, a on přijde, a svému otrokovi: ‚Udělej to!‘, a on to udělá.“ 10 Když to Ježíš slyšel, byl ohromen a řekl těm, kdo ho následovali: „Povím vám pravdu: U nikoho v Izraeli jsem nenašel tak velkou víru.+ 11 Ale povídám vám, že přijdou mnozí z východních končin a ze západních+ končin a spočinou u stolu s Abrahamem a Izákem a Jákobem v nebeském+ království;+ 12 zatímco synové království+ budou vyhozeni do tmy venku. Tam bude [jejich] pláč a skřípání* zubů.“+ 13 Pak Ježíš řekl důstojníkovi: „Jdi. Ať se ti stane, právě jak věříš.“+ A sluha byl v tu hodinu uzdraven.
14 A když Ježíš přišel do Petrova domu, viděl jeho tchyni,+ jak leží nemocná s horečkou.+ 15 Dotkl se tedy její ruky+ a horečka ji opustila, a ona vstala a začala mu sloužit.+ 16 Ale když nadešel večer,* lidé k němu přivedli mnoho osob posedlých démony; a slovem vyháněl duchy a léčil všechny, kterým se špatně dařilo; 17 aby se splnilo, co bylo řečeno prostřednictvím proroka Izajáše, který řekl: „Sám vzal naše nemoci a nesl naše choroby.“+
18 Když Ježíš viděl kolem sebe zástup, dal příkaz, aby odrazili ke druhé straně.+ 19 A přišel nějaký znalec Zákona a řekl mu: „Učiteli, budu tě následovat, kamkoli chceš jít.“+ 20 Ale Ježíš mu řekl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci mají hřadoviště, ale Syn člověka* nemá kam složit hlavu.“+ 21 Potom mu jiný z učedníků řekl: „Pane, dovol mi, abych nejprve odešel a pohřbil svého otce.“ 22 Ježíš mu řekl: „Stále mě následuj, a ať mrtví pohřbívají své mrtvé.“+
23 A když nastoupil do člunu,+ jeho učedníci ho následovali. 24 Tu pohleďme, moře se velmi rozbouřilo, takže vlny přikrývaly člun; on však spal.+ 25 A přišli, probudili+ ho a řekli: „Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!“ 26 Řekl jim však: „Proč jste bázliví, vy malověrní?“+ Potom vstal, přísně napomenul větry a moře a nastal velký klid.+ 27 Muži tedy byli ohromeni a řekli: „Co je to za člověka,+ když ho poslouchají i větry a moře?“
28 Když se dostal na druhou stranu do krajiny Gadarenských,*+ setkali se tam s ním dva muži posedlí démony,+ kteří vycházeli z [místa] mezi pamětními hrobkami,* tak neobvykle zuřiví, že nikdo neměl odvahu projít po té cestě. 29 A pohleďme, ječeli a říkali: „Co s tebou máme společného,* Boží Synu?+ Přišel jsi sem, abys nás trýznil před ustanoveným časem?“+ 30 Ale daleko od nich se páslo stádo mnoha vepřů. 31 Démoni ho tedy začali snažně prosit a říkali: „Jestliže nás vyženeš, pošli nás do toho stáda vepřů.“+ 32 Řekl jim tedy: „Jděte!“ Vyšli a odešli do vepřů; a pohleďme, celé stádo se řítilo přes sráz do moře a zahynulo ve vodách.+ 33 Ale pasáci uprchli, a když vešli do města, podali zprávu o všem, včetně záležitosti s muži posedlými démony. 34 A pohleďme, celé město se vydalo Ježíšovi vstříc; a když ho viděli, s opravdovostí na něj naléhali, aby odešel z jejich oblastí.+
9 Nastoupil tedy do člunu, přeplavil se a šel do svého vlastního města.+ 2 A pohleďme, přinášeli mu ochrnutého muže ležícího na lůžku.+ Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Seber odvahu, dítě; tvé hříchy jsou odpuštěny.“+ 3 A pohleďme, jistí znalci Zákona si řekli: „Ten člověk se rouhá.“+ 4 A Ježíš, který znal jejich myšlenky,+ řekl: „Proč si v srdci myslíte ničemné věci?+ 5 Co je například snadnější, říci: Jsou ti odpuštěny hříchy, nebo říci: Vstaň a choď?+ 6 Abyste však věděli, že Syn člověka má na zemi autoritu odpouštět hříchy —“+ řekl potom ochrnutému: „Vstaň, zvedni své lůžko a jdi domů.“+ 7 A on vstal a odešel domů. 8 Při pohledu na to postihl zástupy strach, a oslavovaly Boha,+ který dal lidem takovou autoritu.+
9 Když potom Ježíš odtud odcházel, zahlédl muže jménem Matouš, jak sedí v daňové kanceláři, a řekl mu: „Buď mým následovníkem.“+ A tak on vstal a následoval ho.+ 10 Později, zatímco spočíval u stolu v domě,+ pohleďme, přišli mnozí výběrčí daní a hříšníci a začali spočívat [u stolu] s Ježíšem a jeho učedníky. 11 Ale když to viděli farizeové, začali jeho učedníkům říkat: „Proč váš učitel jí s výběrčími daní a hříšníky?“+ 12 Když [je] slyšel, řekl: „Zdraví lidé nepotřebují lékaře,+ ale churaví ano. 13 Jděte tedy a naučte se, co to znamená: ‚Chci milosrdenství, a ne oběť.‘+ Nepřišel jsem totiž volat spravedlivé, ale hříšníky.“
14 Potom k němu přišli Janovi učedníci a zeptali se: „Proč se my a farizeové postíme, ale tvoji učedníci se nepostí?“+ 15 Ježíš jim na to řekl: „Přátelé ženicha* nemají přece důvod truchlit, pokud je ženich+ s nimi. Ale přijdou dny, kdy jim ženich bude odňat,+ a potom se budou postit.+ 16 Nikdo nepřišívá záplatu z nesražené látky na starý svrchní oděv, neboť by se svou plnou silou vytrhla ze svrchního oděvu a trhlina by se zhoršila.+ 17 Lidé také nedávají mladé víno do starých vinných měchů; jestliže to ale udělají, vinné měchy prasknou a víno se rozlije a vinné měchy jsou zničeny.+ Lidé však dávají mladé víno do nových vinných měchů a obojí se zachová.“+
18 Zatímco jim to povídal, pohleďme, nějaký vládce,+ který se přiblížil, mu začal vzdávat poctu+ a říkal: „Má dcera je teď už jistě mrtvá;+ ale pojď, vlož na ni ruku a ožije.“+
19 Potom Ježíš vstal a začal ho následovat; a stejně i jeho učedníci. 20 A pohleďme, jedna žena, která trpěla dvanáct let krvotokem,+ přišla zezadu a dotkla se třásní* jeho svrchního oděvu,+ 21 neboť si stále říkala: „Jestliže se jen dotknu jeho svrchního oděvu, uzdravím se.“*+ 22 Ježíš se obrátil, a když si jí povšiml, řekl: „Seber odvahu, dcero; tvá víra tě uzdravila.“*+ A od té hodiny byla žena zdravá.+
23 A když přišel do vládcova domu+ a zahlédl hráče na flétny a zástup v hlučném zmatku,+ 24 Ježíš začal říkat: „Opusťte toto místo, neboť děvčátko nezemřelo, ale spí.“+ Na to se mu začali opovržlivě vysmívat.+ 25 Jakmile byl zástup poslán ven, vešel a uchopil je za ruku+ a děvčátko vstalo.+ 26 Řeč o tom se samozřejmě rozšířila po celém tom kraji.
27 Když odtud Ježíš odcházel, následovali ho dva slepci,+ křičeli a říkali: „Smiluj se nad námi,+ Synu Davidův.“ 28 Když vešel do domu, slepci k němu přišli a Ježíš se jich zeptal: „Máte víru,+ že to mohu udělat?“ Odpověděli mu: „Ano, Pane.“ 29 Potom se dotkl jejich očí+ a řekl: „Ať se vám stane podle vaší víry.“ 30 A jejich oči prohlédly. Ježíš jim navíc ostře přikázal a řekl: „Hleďte, ať se to nikdo nedoví.“+ 31 Ale oni, jakmile vyšli, zveřejňovali to o něm po celém tom kraji.+
32 A když odcházeli, pohleďme, lidé k němu přinesli němého člověka posedlého démonem;+ 33 a když byl démon vyhnán, němý člověk mluvil.+ Zástupy byly ohromeny+ a říkaly: „Nikdy nebylo nic takového vidět v Izraeli.“ 34 Ale farizeové začali říkat: „Vyhání démony prostřednictvím panovníka démonů.“+
35 A Ježíš se vydal na cestu všemi městy a vesnicemi, vyučoval v jejich synagógách a kázal* dobrou zprávu o království a léčil kdejakou chorobu a kdejaký neduh.+ 36 Když viděl zástupy, bylo mu jich líto,+ protože byli sedření* a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře.+ 37 Potom řekl svým učedníkům: „Ano, žeň je veliká, ale dělníků je málo.+ 38 Proste proto Pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň.“+
10 Povolal tedy svých dvanáct učedníků a dal jim autoritu nad nečistými duchy,+ aby je vyháněli a aby léčili kdejakou chorobu a kdejaký neduh.
2 Jména dvanácti apoštolů+ jsou:+ Nejprve Šimon, zvaný Petr,*+ a jeho bratr Ondřej;+ a Jakub, [syn] Zebedeův,+ a jeho bratr Jan; 3 Filip a Bartoloměj;*+ Tomáš+ a Matouš,*+ výběrčí daní; Jakub, [syn] Alfeův,+ a Tadeáš;* 4 Šimon Kananejský+ a Jidáš Iškariotský, který ho později zradil.+
5 Těchto dvanáct Ježíš vyslal a dal jim tato nařízení:+ „Neodcházejte na cestu národů a nevstupujte do samaritánského města,+ 6 ale místo toho choďte stále ke ztraceným ovcím izraelského domu.+ 7 Když půjdete, kažte a říkejte: ‚Nebeské království se přiblížilo.‘+ 8 Lečte nemocné,+ probouzejte mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte démony. Zdarma jste dostali, zdarma dávejte.+ 9 Neopatřujte si zlato ani stříbro ani měď do svých opasků+ 10 ani mošnu s jídlem na cestu ani dvojí spodní oděv* ani sandály ani hůl, neboť dělník si zaslouží svou potravu.+
11 Ať vstoupíte do kteréhokoli města nebo vesnice, pátrejte, kdo si [to] v něm zaslouží, a tam zůstaňte, dokud neodejdete.+ 12 Když budete vstupovat do domu, pozdravte [členy] domácnosti; 13 a jestliže si [to] dům zaslouží, ať na něj přijde pokoj, který mu přejete;+ jestliže si [to] však nezasluhuje, ať se váš pokoj vrátí k vám. 14 Kdekoli vás někdo nepřijme ani nevyslechne vaše slova, až budete vycházet z toho domu nebo z toho města, setřeste prach ze svých nohou.+ 15 Vpravdě vám říkám: Pro sodomskou+ a gomorskou zemi to bude v Soudném dnu snesitelnější než pro ono město.+
16 Pohleďte, vysílám vás jako ovce mezi vlky;+ prokažte se tedy obezřetní jako hadi,+ a přece nevinní jako holubice.+ 17 Střežte se před lidmi,+ neboť vás vydají místním soudům*+ a budou vás mrskat+ ve svých synagógách.+ 18 Ano, budete kvůli mně vláčeni před místodržitele a krále+ na svědectví* jim a národům.+ 19 Když vás však vydají, nepociťujte úzkost, jak nebo co máte mluvit, neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit;+ 20 vždyť to nejste jen vy, kdo mluví, ale je to duch vašeho Otce, který mluví vaším prostřednictvím.+ 21 Dále, bratr+ vydá bratra na smrt a otec své dítě, a děti povstanou proti rodičům a dají je usmrtit.+ 22 A budete předmětem nenávisti všech lidí kvůli mému jménu;+ ale kdo vytrvá až do konce, ten bude zachráněn.+ 23 Až vás budou pronásledovat v jednom městě, uprchněte do jiného,+ neboť vpravdě vám říkám: Rozhodně neobejdete+ izraelská města, než přijde Syn člověka.+
24 Učedník není nad svého učitele ani otrok nad svého pána.+ 25 Stačí, že učedník bude jako jeho učitel a otrok jako jeho pán.+ Jestliže lidé nazvali hospodáře Belzebubem,*+ oč více tak [budou nazývat] [členy] jeho domácnosti? 26 Proto se jich nebojte, neboť není nic zakrytého, co nebude odkryto, a nic tajného, co se nestane známým.+ 27 Co vám povídám ve tmě, říkejte na světle;* a co slyšíte šeptat,* kažte ze střech domů.+ 28 A nemějte strach+ z těch, kdo zabíjejí tělo, ale nemohou zabít duši;* ale spíše mějte strach z toho,+ kdo může zahubit duši i tělo v gehenně.*+ 29 Což se neprodávají dva vrabci za minci malé hodnoty?*+ A přece ani jeden z nich nespadne na zem bez [vědomí] vašeho Otce.+ 30 Ale i všechny vlasy na vaší hlavě jsou sečteny.+ 31 Proto nemějte strach: Máte větší cenu než mnoho vrabců.+
32 S každým tedy, kdo vyznává před lidmi spojení se mnou, také vyznám spojení před svým Otcem, který je v nebesích;+ 33 kdokoli mě však zapře před lidmi, toho také zapřu před svým Otcem,+ který je v nebesích. 34 Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zemi pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj,+ ale meč. 35 Přišel jsem totiž způsobit rozdělení člověka proti jeho otci, a dcery proti její matce, a mladé manželky proti její tchyni.+ 36 Nepřátelé člověka vskutku budou lidé z jeho vlastní domácnosti. 37 Kdo má větší náklonnost k otci nebo matce než ke mně, není mě hoden; a kdo má větší náklonnost k synovi nebo k dceři než ke mně, není mě hoden.+ 38 A kdokoli nepřijímá svůj mučednický kůl* a nenásleduje mě, není mě hoden.+ 39 Kdo nalézá svou duši,* ztratí ji, a kdo ztrácí svou duši kvůli mně, nalezne ji.+
40 Kdo přijímá vás, přijímá také mne, a kdo přijímá mne, přijímá také toho, který mě vyslal.+ 41 Kdo přijímá proroka, protože je to prorok, obdrží odměnu proroka,+ a kdo přijímá spravedlivého, protože je to spravedlivý, obdrží odměnu spravedlivého.+ 42 A kdokoli dává jednomu z těchto maličkých napít i jen pohár studené vody, protože je učedníkem, vpravdě vám říkám, rozhodně neztratí svou odměnu.“+
11 A když Ježíš ukončil poučování svých dvanácti učedníků, vydal se odtud, aby vyučoval a kázal v jejich městech.+
2 Ale když Jan slyšel v žaláři+ o skutcích KRISTA, vzkázal po svých vlastních učednících 3 a řekl mu: „Jsi ten Přicházející, nebo máme očekávat jiného?“+ 4 Ježíš jim odpověděl a řekl: „Odejděte a podejte Janovi zprávu o tom, co slyšíte a vidíte: 5 Slepí opět vidí+ a chromí+ se procházejí, malomocní+ jsou očišťováni a hluší+ slyší a mrtví+ jsou probouzeni a chudým se oznamuje dobrá zpráva;+ 6 a šťastný je ten, kdo ve mně nenachází příčinu ke klopýtání.“+
7 Zatímco ti byli na cestě, Ježíš začal říkat zástupům o Janovi: „Na co jste se vyšli dívat do pustiny?+ Na rákos zmítaný větrem?+ 8 Co jste tedy vyšli vidět? Člověka oblečeného do měkkých oděvů? Nuže, ti, kdo nosí měkké oděvy, jsou v domech králů.+ 9 Proč jste tedy vlastně vyšli? Vidět proroka? Ano, povídám vám, a daleko více než proroka.+ 10 To je ten, o němž je napsáno: ‚Pohleď, já vysílám svého posla* před tvým obličejem, který před tebou připraví tvou cestu!‘+ 11 Vpravdě vám říkám: Mezi těmi, kdo se narodili z žen,+ nebyl vzbuzen nikdo větší než Jan Křtitel;* ale kdo je menší v nebeském království,+ je větší než on. 12 Ale ode dnů Jana Křtitele až dosud je nebeské království cílem, ke kterému se lidé tlačí, a ti, kdo se tlačí kupředu, se ho zmocňují.+ 13 Všichni, Proroci i Zákon, totiž prorokovali až do Jana;+ 14 a chcete-li to přijmout: On je ‚Elijáš,* který je určen, aby přišel‘.+ 15 Kdo má uši, ať naslouchá.+
16 S kým srovnám tuto generaci?+ Je jako malé děti sedící na tržištích, které volají na své spoluhráče+ 17 a říkají: ‚Hráli jsme vám na flétnu, ale netančili jste; bědovali jsme, ale nebili jste se v zármutku.‘+ 18 Právě tak přišel Jan, nejedl ani nepil,+ a přece lidé říkají: ‚Má démona‘; 19 Syn člověka opravdu přišel, jedl a pil,+ a přesto lidé říkají: ‚Pohleďte, člověk nenasytný a propadlý pití vína, přítel výběrčích daní a hříšníků.‘+ Nicméně moudrost se prokazuje [jako] spravedlivá svými skutky.“+
20 Pak začal kárat města, v nichž se stalo nejvíce jeho mocných skutků, protože nečinila pokání:+ 21 „Běda ti, Chorazine! Běda ti, Betsaido!+ Protože kdyby se v Tyru a Sidonu staly mocné skutky, které se staly ve vás, již dávno by činily pokání v pytlovině a popelu.+ 22 Proto vám říkám: Pro Tyros a Sidon to bude v Soudném dnu+ snesitelnější než pro vás.+ 23 A ty, Kafarnaum,+ budeš snad vyvýšeno do nebe?* Dolů do hádu*+ přijdeš;+ protože kdyby se mocné skutky, které se staly v tobě, staly v Sodomě, zůstala by až do tohoto dne. 24 Proto vám říkám: Pro sodomskou zemi to bude v Soudném dnu snesitelnější než pro tebe.“*+
25 Tehdy Ježíš odpověděl a řekl: „Veřejně tě chválím, Otče, Pane nebe a země, protože jsi utajil tyto věci před moudrými a intelektuály a zjevil jsi je nemluvňatům.+ 26 Ano, Otče, protože jsi uznal za dobré tak jednat. 27 Můj Otec mi vydal všechno+ a nikdo úplně nezná Syna, jen Otec,+ a nikdo také úplně nezná Otce, jen Syn a každý, komu ho Syn chce zjevit.+ 28 Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi,+ a já vás občerstvím. 29 Vezměte na sebe mé jho*+ a učte se ode mne,*+ neboť jsem mírné povahy+ a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení+ pro své duše.* 30 Vždyť mé jho je příjemné a můj náklad je lehký.“+
12 V tom období Ježíš procházel v sabatu obilnými poli.+ Jeho učedníci dostali hlad a začali otrhávat klasy a jíst.+ 2 Když to viděli farizeové, řekli mu:+ „Pohleď, tvoji učedníci dělají, co není zákonné dělat v sabatu.“+ 3 Řekl jim: „Nečetli jste, co udělal David, když on a muži, kteří byli s ním, dostali hlad?+ 4 Jak vstoupil do Božího domu, a jedli chleby předložení,*+ ačkoli jejich jezení nebylo zákonné+ pro něj ani pro ty, kdo byli s ním, ale pouze pro kněze?+ 5 Nebo jste nečetli v Zákoně,+ že o sabatech kněží v chrámu nezacházejí se sabatem jako s posvátným, a dále jsou nevinní?+ 6 Ale povídám vám, že zde je něco většího než chrám.+ 7 Kdybyste však byli rozuměli, co to znamená:* ‚Chci milosrdenství,+ a ne oběť‘,+ nebyli byste odsoudili nevinné. 8 Syn člověka je totiž Pánem sabatu.“+
9 Když odešel z toho místa, vešel do jejich synagógy; 10 a pohleďme, muž s uschlou rukou!+ Zeptali se ho tedy: „Je zákonné léčit v sabatu?“, aby proti němu získali obžalobu.+ 11 Řekl jim: „Kdo mezi vámi bude [takový] člověk, který bude mít jednu ovci, a jestliže ta upadne do jámy+ v sabatu, neuchopí ji a nevyzvedne?+ 12 Celkem vzato, oč cennější je člověk než ovce!+ Je tedy zákonné udělat v sabatu něco znamenitého.“ 13 Potom řekl tomu člověku: „Natáhni ruku.“ A natáhl ji a byla opět zdravá jako druhá ruka.+ 14 Ale farizeové vyšli a radili se proti němu, aby ho zahubili.+ 15 Když [to] Ježíš poznal, odebral se odtud. Mnozí ho také následovali, a všechny je léčil,+ 16 ale přísně jim přikázal, aby ho nečinili zjevným;+ 17 aby se splnilo, co bylo řečeno prostřednictvím proroka Izajáše, který řekl:
18 „Pohleďte, můj sluha,+ kterého jsem si vyvolil, můj milovaný,+ kterého má duše schválila! Vložím na něj svého ducha,+ a objasní národům, co je právo. 19 Nebude se přít+ ani nebude nahlas volat ani nikdo neuslyší jeho hlas na širokých cestách. 20 Žádný potlučený rákos nerozdrtí a neuhasí žádný doutnající lněný knot,+ dokud s úspěchem* nevyšle právo.+ 21 Národy budou vskutku doufat v jeho jméno.“+
22 Potom mu přinesli muže posedlého démony, slepého a němého; a vyléčil ho, takže němý mluvil a viděl. 23 Tu byly všechny zástupy prostě uneseny a začaly říkat:+ „Není to snad Syn Davidův?“+ 24 Když to slyšeli farizeové, řekli: „Tento člověk nevyhání démony vyjma prostřednictvím Belzebuba,* panovníka démonů.“+ 25 Znal jejich myšlenky,+ a proto jim řekl: „Každé království rozdělené samo proti sobě bývá zpustošeno+ a žádné město nebo dům rozdělený sám proti sobě neobstojí. 26 Stejně, jestliže Satan vyhání Satana, rozděluje se sám proti sobě; jak potom obstojí jeho království? 27 Nadto, jestliže vyháním démony prostřednictvím Belzebuba,+ prostřednictvím koho je vyhánějí vaši synové? Proto budou vašimi soudci. 28 Pokud však vyháním démony prostřednictvím Božího ducha, pak vás Boží království skutečně dostihlo.+ 29 Nebo jak může někdo vpadnout do domu silného muže a zmocnit se jeho movitostí, pokud nejdříve toho silného muže nespoutá? A potom vydrancuje jeho dům.+ 30 Kdo není na mé straně, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.+
31 Proto vám říkám: Hřích a rouhání všeho druhu bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti duchu nebude odpuštěno.+ 32 Kdokoli například mluví slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno;+ kdokoli však mluví proti svatému duchu,* nebude mu to odpuštěno, nikoli, ani v tomto systému věcí,* ani v budoucím.+
33 Buď působíte, že je strom znamenitý a jeho ovoce znamenité, nebo působíte, že strom je prohnilý a jeho ovoce je prohnilé; strom se totiž pozná podle svého ovoce.+ 34 Potomstvo zmijí,+ jak můžete mluvit dobré věci, když jste ničemní?+ Vždyť z hojnosti srdce mluví ústa.+ 35 Dobrý člověk vynáší ze svého dobrého pokladu dobré věci,+ zatímco ničemný člověk ze svého ničemného pokladu vynáší ničemné věci.+ 36 Povídám vám, že z každého neužitečného výroku, který lidé pronesou, budou skládat účty v Soudném dnu;+ 37 podle svých slov totiž budeš prohlášen za spravedlivého a podle svých slov budeš odsouzen.“+
38 Potom mu někteří znalci Zákona a farizeové odpověděli a řekli: „Učiteli, chceme od tebe vidět znamení.“+ 39 Odpověděl jim a řekl: „Ničemná a cizoložná+ generace stále hledá znamení, ale nebude jí dáno žádné znamení kromě znamení proroka Jonáše.+ 40 Vždyť právě jako byl Jonáš+ v břiše obrovské ryby tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka+ v srdci země+ tři dny a tři noci.+ 41 Muži z Ninive povstanou v soudu s touto generací+ a odsoudí+ ji, protože činili pokání po tom, co Jonáš+ kázal,* ale pohleďte, zde je něco více než Jonáš. 42 Královna jihu+ bude vzbuzena v soudu s touto generací a odsoudí ji, protože přišla z konců* země, aby slyšela Šalomounovu moudrost, ale pohleďte, zde je něco více než Šalomoun.+
43 Když nečistý duch vychází z člověka, prochází vyprahlými místy a hledá místo odpočinku a žádné nenachází.+ 44 Potom řekne: ‚Vrátím se do svého domu, z něhož jsem se vystěhoval‘; a při příchodu jej najde neobsazený, ale čistě vymetený a ozdobený. 45 Pak odejde a vezme s sebou sedm jiných duchů, ničemnějších než je sám,+ a když se dostanou dovnitř, bydlí tam; a konečné okolnosti toho člověka budou horší než první.+ Tak to bude i s touto ničemnou generací.“+
46 Zatímco ještě mluvil k zástupům, pohleďme, jeho matka a bratři+ se postavili venku a snažili se s ním promluvit. 47 Někdo mu tedy řekl: „Pohleď, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a snaží se s tebou promluvit.“* 48 Tomu, kdo mu to povídal, odpověděl a řekl: „Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?“+ 49 A vztáhl ruku ke svým učedníkům a řekl: „Pohleďte, má matka a moji bratři!+ 50 Každý totiž, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebi, ten je můj bratr a sestra a matka.“
13 Ten den, kdy Ježíš opustil dům, seděl u moře; 2 a shromáždily se k němu velké zástupy, takže nastoupil do člunu a posadil se,+ a celý zástup stál na břehu. 3 Potom jim vyprávěl mnoho věcí v podobenstvích* a řekl: „Pohleďte, vyšel rozsévač, aby rozséval;+ 4 a když rozséval, některá [semena] padla podél cesty a přišli ptáci a sezobali je.+ 5 Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla mnoho půdy, a hned vyrazila, protože neměla hlubokou půdu.+ 6 Ale když vyšlo slunce, byla sežehnuta, a protože neměla kořeny, uschla.+ 7 Jiná zase padla mezi trní, a trní vzešlo a udusilo je.+ 8 Ještě jiná padla na znamenitou půdu a začala vydávat ovoce,+ to stonásobně, ono šedesáti[násobně], jiné třiceti[násobně].+ 9 Kdo má uši, ať naslouchá.“+
10 Tu přistoupili učedníci a řekli mu: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“+ 11 Odpověděl a řekl: „Vám je dáno porozumět posvátným tajemstvím+ nebeského království, ale těm lidem to není dáno.+ 12 Kdokoli totiž má, tomu bude dáno více a bude mít hojnost,+ ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má.+ 13 Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože hledí a hledí marně, slyší a slyší marně, ani smysl toho nechápou;+ 14 a plní se na nich Izajášovo proroctví, které říká: ‚Slyšením uslyšíte, ale smysl toho rozhodně nepochopíte; a pohlédnete a budete hledět, ale rozhodně neuvidíte.+ 15 Vždyť srdce těchto lidí se stalo nevnímavým* a ušima slyšeli bez odezvy* a zavírali oči, aby nikdy očima neviděli a ušima neslyšeli a aby smysl toho nepochopili svým srdcem a neobrátili se zpět, a já je neuzdravil.‘+
16 Šťastné jsou však vaše oči,+ protože se dívají, a vaše uši, protože slyší. 17 Vpravdě vám totiž říkám: Mnozí proroci+ a spravedliví toužili vidět věci, na které se díváte, a neviděli je,+ a slyšet věci, které slyšíte, a neslyšeli je.+
18 Naslouchejte tedy podobenství o muži, který rozséval.+ 19 Kde někdo slyší slovo o království, ale nechápe jeho smysl, přichází ten ničemný+ a uchvacuje, co bylo zaseto do jeho srdce; to je zaseté podél cesty. 20 Pokud jde o to, které bylo zaseto na skalnatá místa, to je ten, kdo slyší slovo a hned je s radostí přijímá.+ 21 Přesto v sobě nemá kořen, ale pokračuje nějaký čas, a potom, co nastane soužení nebo pronásledování kvůli slovu, ihned klopýtá.+ 22 Pokud jde o to, které bylo zaseto mezi trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale úzkost tohoto systému věcí*+ a podvodná moc bohatství* slovo dusí, a on* se stává neplodným.+ 23 Pokud jde o to, které bylo zaseto do znamenité půdy, to je ten, kdo slyší slovo a pochopí jeho smysl a kdo skutečně nese ovoce a vynáší ten stonásobně, onen šedesáti[násobně], jiný třiceti[násobně].“+
24 Předložil jim jiné podobenství a řekl: „Nebeské království se stalo podobným člověku, který zasel na své pole znamenité semeno.+ 25 Zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel a nasel mezi pšenici plevel* a odešel. 26 Když vyrašilo stéblo a neslo plody, objevil se i plevel. 27 Hospodářovi otroci tedy přišli a řekli mu: ‚Pane, nezasel jsi na své pole znamenité semeno?+ Kde se potom na něm vzal plevel?‘+ 28 Řekl jim: ‚To udělal nepřítel, člověk.‘+ Řekli mu: ‚Chceš tedy, abychom vyšli a vybrali jej?‘ 29 Řekl: ‚Ne; abyste náhodou při vybírání plevele nevykořenili s ním pšenici. 30 Ať obojí roste spolu až do žně; a v období žně povím žencům: Nejdříve vyberte plevel a svažte jej do otýpek ke spálení,+ potom jděte a shromažďte pšenici do mé zásobárny.‘“+
31 Předložil jim jiné podobenství+ a řekl: „Nebeské království je podobné hořčičnému zrnu,+ které člověk vzal a zasadil na svém poli; 32 to je vlastně nejdrobnější ze všech semen, ale když vyroste, je největší z [druhů] zeleniny a stává se stromem, takže nebeští ptáci+ přicházejí a uchylují se mezi jeho ratolesti.“+
33 Pronesl k nim ještě jiné podobenství: „Nebeské království je podobné kvasu,+ který žena vzala a schovala ve třech velkých mírách* mouky, až celé množství zkvasilo.“
34 To vše Ježíš mluvil k zástupům v podobenstvích. Nemluvíval k nim vskutku bez podobenství,+ 35 aby se splnilo, co bylo řečeno prostřednictvím proroka, který řekl: „Otevřu ústa v podobenstvích, budu zvěstovat věci utajené od založení.“+
36 Potom, co propustil zástupy, vešel do domu. A jeho učedníci k němu přišli a řekli: „Vysvětli nám podobenství o plevelu* na poli.“ 37 Odpověděl a řekl: „Rozsévač znamenitého semene je Syn člověka; 38 pole je svět;+ pokud jde o znamenité semeno, to jsou synové království; ale plevel jsou synové toho ničemného+ 39 a nepřítel, který je zasel, je Ďábel.+ Žeň+ je závěr* systému věcí*+ a ženci jsou andělé. 40 Proto právě jako je plevel vybrán a spálen ohněm, tak to bude i v závěru systému věcí.+ 41 Syn člověka vyšle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno, co působí klopýtání,+ a ty, kdo se dopouštějí nezákonnosti, 42 a vhodí je do ohnivé pece.+ Tam bude [jejich] pláč a skřípání zubů.+ 43 V tom čase budou spravedliví zářit+ jasně jako slunce+ v království svého Otce. Kdo má uši, ať naslouchá.+
44 Nebeské království je podobné pokladu schovanému v poli, který nějaký člověk našel a schoval; a z radosti, kterou má, jde a prodá,+ co má, a koupí to pole.+
45 Nebeské království je dále podobné cestujícímu kupci, který hledá znamenité perly. 46 Když nalezl jednu perlu vysoké hodnoty,+ odešel a okamžitě prodal všechno, co měl, a koupil ji.+
47 A opět je nebeské království podobné vlečné síti spuštěné do moře a sbírající [ryby] všeho druhu.+ 48 Když se naplnila, vytáhli ji na břeh, posadili se a vybrali znamenité+ do nádob, ale nevhodné+ odhodili. 49 Tak to bude v závěru systému věcí:* Andělé vyjdou a oddělí ničemné+ od spravedlivých+ 50 a uvrhnou je do ohnivé pece. Tam bude [jejich] pláč a skřípání zubů.+
51 Pochopili jste smysl toho všeho?“ Řekli mu: „Ano.“ 52 Pak jim řekl: „Tak je každý, kdo veřejně poučuje* a byl vyučován o nebeském království,+ podobný člověku, hospodáři, který vynáší ze své pokladnice věci nové i staré.“+
53 A když Ježíš skončil tato podobenství, šel odtud krajem. 54 A když přišel do svého domovského území,*+ začal je vyučovat v jejich synagóze,+ takže žasli a říkali: „Kde dostal ten člověk takovou moudrost a takové mocné skutky? 55 Což to není tesařův syn?+ Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub a Josef a Šimon a Jidáš? 56 A nejsou všechny jeho sestry u nás?+ Kde tedy dostal ten člověk všechny tyto věci?“+ 57 Začali tedy o něho klopýtat.+ Ježíš jim však řekl: „Prorok není v necti kromě ve svém domovském území a ve svém vlastním domě.“+ 58 A neučinil tam mnoho mocných skutků kvůli jejich nedostatku víry.+
14 Právě v té době oblastní vládce* Herodes slyšel zprávu o Ježíšovi+ 2 a řekl svým sluhům: „To je Jan Křtitel. Byl vzbuzen z mrtvých, a proto v něm působí mocné skutky.“*+ 3 Herodes totiž Jana zatkl a spoutal ho a dal ho do vězení kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa.+ 4 Jan mu totiž říkával: „Není zákonné, abys ji měl.“+ 5 Chtěl ho sice zabít, ale bál se zástupu, protože ho pokládali za proroka.+ 6 Ale když se slavily Herodovy narozeniny,+ tančila při nich Herodiadina dcera a Herodovi se tak zalíbila, 7 že s přísahou slíbil, že jí dá, o cokoli požádá.+ 8 Řekla tedy na návod své matky: „Dej mi zde na podnose hlavu Jana Křtitele.“+ 9 Král se sice zarmoutil, ale vzhledem ke svým přísahám a k těm, kteří s ním spočívali [u stolu], přikázal, aby byla dána;+ 10 a poslal a dal Jana stít ve vězení. 11 A jeho hlavu přinesli na podnose a dali dívce a ta ji přinesla své matce.+ 12 Nakonec přišli jeho učedníci a odstranili mrtvolu a pohřbili ji+ a přišli k Ježíšovi a podali mu o tom zprávu. 13 Když to Ježíš slyšel, odebral se odtamtud na člunu na osamělé místo, aby byl sám;+ ale jak se o tom doslechly zástupy, následovaly ho pěšky z měst.
14 A když vyšel, viděl velký zástup; a bylo mu jich líto+ a léčil jejich nemocné.+ 15 Ale když nastal večer, přišli k němu jeho učedníci a řekli: „Místo je osamělé a hodina již velmi pokročila; pošli zástupy pryč, aby šli do vesnic a koupili si něco k jídlu.“+ 16 Ale Ježíš jim řekl: „Není nutné, aby odešli: Dejte jim něco k jídlu vy.“+ 17 Řekli mu: „Nic tady nemáme kromě pěti chlebů a dvou ryb.“+ 18 Řekl: „Přineste mi je sem.“ 19 Dále zástupům přikázal, aby spočinuly na trávě, a vzal pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi a vyslovil požehnání,+ a když rozlámal chleby, rozdělil je učedníkům a učedníci zase zástupům.+ 20 Tak všichni jedli a nasytili se a sebrali přebytek úlomků, dvanáct plných košů.+ 21 A přece těch, kteří jedli, bylo asi pět tisíc mužů kromě žen a malých dětí.+ 22 Neprodleně potom přinutil své učedníky, aby nastoupili do člunu a jeli před ním na druhou stranu, zatímco posílal zástupy pryč.+
23 Nakonec, když poslal zástupy pryč, sám vystoupil na horu, aby se modlil.+ Ačkoli již bylo pozdě, byl tam sám. 24 Zatím byl člun již vzdálen od země mnoho set metrů* a vlny na něj tvrdě narážely,+ protože vítr byl proti nim. 25 Ale v době čtvrté noční hlídky* přišel k nim a kráčel po moři.+ 26 Když ho učedníci zahlédli, jak kráčí po moři, znepokojili se a řekli: „To je přízrak!“+ A křičeli strachem. 27 Ale Ježíš k nim hned promluvil slovy: „Seberte odvahu, to jsem já;+ nemějte strach.“ 28 Petr mu odpověděl a řekl: „Pane, jestliže jsi to ty, přikaž mi, abych k tobě přišel po vodách.“ 29 Řekl: „Pojď!“ A tak Petr sestoupil z člunu,+ kráčel po vodách a šel k Ježíšovi. 30 Ale když pohlédl na větrnou bouři, dostal strach, a když začal klesat, vykřikl: „Pane, zachraň mě!“ 31 Ježíš ihned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: „Ty malověrný, proč jsi zapochyboval?“+ 32 A když vstoupili do člunu, větrná bouře opadla. 33 Potom mu ti ve člunu vzdali poctu a řekli: „Ty jsi skutečně Boží Syn.“+ 34 A přepluli a přistáli v Genezaretu.+
35 Když ho muži z toho místa poznali, poslali do celé okolní krajiny a lidé mu přinášeli všechny, kdo byli nemocní.+ 36 A snažně ho prosili, aby se směli jen dotknout třásní jeho svrchního oděvu;+ a všichni, kdo se jich dotkli, byli úplně uzdraveni.
15 Pak přišli k Ježíšovi farizeové a znalci Zákona z Jeruzaléma+ a řekli: 2 „Proč tvoji učedníci překračují tradici mužů dřívějších časů? Například si nemyjí ruce, když se chystají jíst nějaké jídlo.“+
3 Odpověděl jim a řekl: „Proč také vy překračujete Boží přikázání kvůli své tradici?+ 4 Bůh například řekl: ‚Cti svého otce a svou matku‘+ a ‚Kdo spílá otci nebo matce, ať skončí smrtí.‘*+ 5 Ale vy říkáte: ‚Kdokoli říká svému otci nebo matce: „Cokoli mám, čím bych ti mohl prospět, je dar zasvěcený Bohu“, 6 ten vůbec nepotřebuje ctít svého otce.‘+ A tak jste učinili Boží slovo neplatným kvůli své tradici.+ 7 Pokrytci,+ vhodně o vás prorokoval Izajáš,+ když řekl: 8 ‚Tento lid mě ctí svými rty, ale jejich srdce je ode mne daleko vzdáleno.+ 9 Je marné, že mě stále uctívají, protože vyučují lidské příkazy jako nauky.‘“+ 10 Pak přivolal zástup a řekl jim: „Naslouchejte a pochopte smysl:+ 11 Člověka neposkvrňuje to, co vstupuje do [jeho] úst, ale člověka poskvrňuje to, co z [jeho] úst vychází.“+
12 Potom přišli učedníci a řekli mu: „Víš, že farizeové klopýtli, když slyšeli, co jsi řekl?“+ 13 Odpověděl a řekl: „Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna.+ 14 Nechte je být. Jsou to slepí vůdci. Jestliže tedy vede slepý slepého, oba spadnou do jámy.“*+ 15 Petr mu odpověděl a řekl: „Objasni nám to podobenství.“*+ 16 Na to řekl: „I vy jste ještě bez porozumění?+ 17 Neuvědomujete si, že všechno, co vstupuje do úst, prochází do střev a vypouští se do stoky?* 18 Ale to, co vychází z úst, vychází ze srdce, a to člověka poskvrňuje.+ 19 Ze srdce například vycházejí ničemná uvažování,+ vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, falešná svědectví, rouhání.+ 20 To jsou věci, které člověka poskvrňují; ale brát jídlo nemytýma rukama člověka neposkvrňuje.“+
21 Nyní odtud Ježíš odešel a odebral se do končin Tyru a Sidonu.+ 22 A pohleďme, Féničanka*+ z těch krajů vyšla a nahlas křičela a říkala: „Smiluj se nade mnou,+ Pane, Synu Davidův. Má dcera je silně posedlá démony.“ 23 Neodpověděl jí však ani slovo. Přišli tedy jeho učedníci a začali ho žádat: „Pošli ji pryč; protože za námi stále křičí.“ 24 Odpověděl a řekl: „Nebyl jsem vyslán k nikomu jinému než ke ztraceným ovcím izraelského domu.“+ 25 Když žena přišla, začala mu vzdávat poctu a řekla: „Pane, pomoz mi!“+ 26 Odpověděl a řekl: „Není správné brát chléb dětem a házet ho psíkům.“ 27 Řekla: „Ano, Pane, ale psíci přece jedí z drobtů, které padají ze stolu jejich pánů.“+ 28 Potom jí Ježíš odpověděl a řekl: „Ženo, tvá víra je velká; ať se ti stane, jak si přeješ.“ A od té hodiny byla její dcera uzdravena.+
29 Ježíš odtamtud přešel krajem a pak se přiblížil ke Galilejskému moři,+ a když vyšel na horu,+ seděl tam. 30 Tehdy k němu přistoupily velké zástupy a měly s sebou lidi, kteří byli chromí, zmrzačení, slepí, němí a mnozí jinak [postižení], a takřka mu je házeli k nohám, a on je léčil;+ 31 zástup byl tudíž ohromen, když viděli, jak němí mluví a chromí chodí a slepí vidí, a oslavovali BOHA Izraele.+
32 Ale Ježíš k sobě zavolal své učedníky a řekl:+ „Je mi líto+ zástupu, protože zůstávají se mnou už tři dny a nemají nic k jídlu; a nechci je poslat pryč hladové. Mohli by se cestou vyčerpat.“ 33 Ale učedníci mu řekli: „Kde na tomto osamělém místě dostaneme dost chlebů, aby se nasytil tak velký zástup?“+ 34 Na to jim Ježíš řekl: „Kolik chlebů máte?“ Řekli: „Sedm a několik rybek.“ 35 Když tedy dal zástupu pokyn, aby spočinuli na zemi, 36 vzal sedm chlebů a ryby, a když vzdal díky, lámal je a začal je rozdělovat učedníkům a učedníci zase zástupům.+ 37 A všichni jedli a nasytili se, a jako přebytek úlomků nasbírali sedm plných košů na potraviny.+ 38 A přece těch, kteří jedli, bylo čtyři tisíce mužů kromě žen a malých dětí. 39 Nakonec, když poslal zástupy pryč, vstoupil do člunu a dostal se do krajů Magadan.+
16 Tu k němu přistoupili farizeové+ a saduceové, a aby ho pokoušeli, žádali ho, aby jim předvedl znamení z nebe.+ 2 Odpověděl jim a řekl: „[[Když nastává večer, obvykle říkáte: ‚Bude pěkné počasí, protože obloha je ohnivě červená‘; 3 a ráno: ‚Dnes bude zimavé, deštivé počasí, neboť obloha je ohnivě červená, ale vypadá zamračeně.‘ Umíte vykládat vzhled oblohy, ale znamení časů vyložit nedovedete.]]*+ 4 Ničemná a cizoložná* generace stále hledá znamení, ale nebude jí dáno žádné znamení+ kromě znamení Jonášova.“+ S tím odešel a nechal je vzadu.+
5 Učedníci přepluli na druhou stranu a zapomněli vzít s sebou chleby.+ 6 Ježíš jim řekl: „Mějte oči stále otevřené a mějte se na pozoru před kvasem farizeů a saduceů.“+ 7 Proto mezi sebou začali uvažovat a říkali: „Nevzali jsme s sebou žádné chleby.“ 8 Ježíš to věděl a řekl: „Proč tak mezi sebou uvažujete, protože nemáte chleby, vy malověrní?+ 9 Ještě to nechápete nebo se nepamatujete na těch pět chlebů v případě těch pěti tisíc, a kolik košů jste nasbírali?+ 10 Nebo na těch sedm chlebů v případě těch čtyř tisíc, a kolik košů na potraviny jste nasbírali?+ 11 Jak to, že nerozeznáváte, že jsem s vámi nemluvil o chlebech? Mějte se však na pozoru před kvasem farizeů a saduceů.“+ 12 Potom pochopili, že řekl, aby se měli na pozoru ne před kvasem chlebů, ale před učením+ farizeů a saduceů.
13 Když Ježíš přišel do končin Filipovy Cesareje, zeptal se svých učedníků: „Co říkají lidé, kdo[že] je Syn člověka?“+ 14 Řekli: „Někteří říkají, že Jan Křtitel,+ jiní Elijáš,+ ještě jiní Jeremjáš nebo jeden z proroků.“ 15 Řekl jim: „Ale co říkáte vy, kdo jsem?“+ 16 Šimon Petr odpověděl a řekl: „Ty jsi KRISTUS,+ Syn živého Boha.“+ 17 Ježíš mu odpověděl a řekl: „Jsi šťastný, Šimone, synu Jonášův,* protože ti [to] nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec, který je v nebesích.+ 18 Říkám ti také: Ty jsi Petr,+ a na tomto skalním masivu*+ vystavím svůj sbor* a brány hádu*+ jej nepřemohou.+ 19 Dám ti klíče nebeského království, a cokoli bys svázal na zemi, bude tím, co je svázáno* v nebesích, a cokoli bys rozvázal na zemi, bude tím, co je rozvázáno* v nebesích.“+ 20 Potom ostře přikázal učedníkům, aby nikomu neříkali, že on je KRISTUS.+
21 Od té doby Ježíš Kristus začal ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a vytrpět mnoho od starších mužů a předních kněží a znalců Zákona a být zabit a třetí den vzbuzen.+ 22 Na to ho Petr vzal stranou a začal ho přísně napomínat a říkal: „Buď k sobě laskavý, Pane; tento [osud] tě vůbec nepotká.“+ 23 Ale on se obrátil zády* a řekl Petrovi: „Kliď se za mne, Satane!+ Jsi mi kamenem klopýtání, protože nemyslíš myšlením Božím,+ ale lidským.“*
24 Potom Ježíš řekl svým učedníkům: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a zvedne svůj mučednický kůl* a neustále+ mě následuje. 25 Kdokoli chce totiž zachránit svou duši,* ztratí ji; kdokoli však ztrácí svou duši kvůli mně, nalezne ji.+ 26 Co totiž prospěje člověku, jestliže získá celý svět, ale pozbude své duše?+ Nebo co dá člověk výměnou+ za svou duši? 27 Vždyť je určeno, aby Syn člověka přišel ve slávě svého Otce se svými anděly, a pak odplatí každému podle jeho chování.+ 28 Vpravdě vám říkám, že někteří z těch, kteří zde stojí, vůbec neokusí smrt, dokud nejprve neuvidí Syna člověka přicházet v jeho království.“+
17 O šest dnů později vzal Ježíš Petra a Jakuba a jeho bratra Jana s sebou a odvedl je samotné na vysokou horu.+ 2 A byl před nimi proměněn a jeho obličej zářil jako slunce+ a jeho svrchní oděvy se zaskvěly jako světlo.+ 3 A pohleďme, objevil se jim Mojžíš a Elijáš, a rozmlouvali s ním.+ 4 Petr na to odpovídal a řekl Ježíšovi: „Pane, je znamenité, že tu jsme. Jestliže si přeješ, vztyčím zde tři stany, jeden pro tebe a jeden pro Mojžíše a jeden pro Elijáše.“+ 5 Zatímco ještě mluvil, pohleďme, zastínil je jasný oblak, a pohleďme, hlas z oblaku řekl: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil;+ naslouchejte mu.“+ 6 Když to učedníci slyšeli, padli na tvář a dostali velký strach.+ 7 Pak se Ježíš přiblížil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte a nemějte strach.“+ 8 Když pozvedli oči, neviděli nikoho, jen samotného Ježíše.+ 9 A když sestupovali z hory, Ježíš jim přikázal a řekl: „Nikomu nepovídejte o tom vidění, dokud Syn člověka nebude vzbuzen z mrtvých.“+
10 Učedníci mu však dali otázku: „Proč tedy znalci Zákona říkají, že nejprve musí přijít Elijáš?“+ 11 Odpověděl a řekl: „Elijáš skutečně přichází a všechno obnoví.+ 12 Ale říkám vám, že Elijáš již přišel a nepoznali ho, ale dělali s ním, co chtěli. Tak je také určeno, aby Syn člověka trpěl z jejich rukou.“+ 13 Tehdy si učedníci uvědomili, že k nim mluvil o Janu Křtiteli.+
14 A když přišli k zástupu,+ přistoupil k němu jeden člověk, poklekl před ním, a řekl: 15 „Pane, smiluj se nad mým synem, protože je epileptik a je nemocný, neboť často padá do ohně a často do vody;+ 16 a přivedl jsem ho k tvým učedníkům, ale nemohli ho vyléčit.“+ 17 Ježíš odpověděl a řekl: „Nevěřící a převrácená generace,+ jak dlouho ještě musím být s vámi? Jak dlouho vás musím snášet? Přiveď ho sem ke mně.“ 18 Potom ho Ježíš přísně napomenul a démon z něho vyšel;+ a od té hodiny byl chlapec vyléčen.+ 19 A tak přišli učedníci soukromě k Ježíšovi a řekli: „Proč jsme ho nemohli vyhnat?“+ 20 Řekl jim: „Kvůli vaší malé víře. Vpravdě vám totiž říkám, jestliže budete mít víru velikosti hořčičného zrna, řeknete této hoře: ‚Přemísti se odtud tam‘, a ona se přemístí, a nic pro vás nebude nemožné.“+ 21* ——
22 Zatímco byli shromážděni v Galileji, Ježíš jim řekl: „Je určeno, aby byl Syn člověka zrazen do lidských rukou+ 23 a zabijí ho a třetí den bude vzbuzen.“+ Proto byli velmi zarmouceni.+
24 Když přišli do Kafarnaum, přistoupili k Petrovi muži, kteří vybírali [daň] dvě drachmy,* a řekli: „Váš učitel neplatí [daň+] dvě drachmy?“ 25 Řekl: „Ano.“ Ale když vstoupil do domu, Ježíš ho předešel a řekl: „Co myslíš, Šimone? Od koho dostávají králové země poplatky nebo daň z hlavy? Od svých synů, nebo od cizích lidí?“ 26 Když řekl: „Od cizích lidí“, Ježíš mu řekl: „Synové jsou tedy skutečně zproštěni daně. 27 Ale abychom jim nezpůsobili klopýtání,+ jdi k moři, hoď udici a vezmi první rybu, která se vynoří, a když jí otevřeš ústa, najdeš minci stater.* Vezmi ji a dej jim ji za mne a za sebe.“+
18 V tu hodinu se učedníci přiblížili k Ježíšovi a řekli: „Kdo je skutečně největší v nebeském království?“+ 2 Zavolal tedy k sobě malé dítě, postavil je uprostřed nich+ 3 a řekl: „Vpravdě vám říkám: Jestliže se neobrátíte a nebudete jako malé děti,+ rozhodně nevstoupíte do nebeského království.+ 4 Proto kdokoli se pokoří+ jako toto malé dítě, ten je největší v nebeském království;+ 5 a kdokoli přijímá jedno takové malé dítě na základě mého jména, přijímá [i] mne.+ 6 Kdokoli však [způsobí] klopýtání jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, pro toho je prospěšnější, aby mu na krk pověsili mlýnský kámen,+ jakým otáčí osel, a potopili ho do širého, otevřeného moře.+
7 Běda světu pro kameny klopýtání! Kameny klopýtání ovšem nutně musí přijít,+ ale běda člověku, skrze kterého kámen klopýtání+ přichází! 8 Jestliže tě tedy tvá ruka nebo tvá noha přivádí ke klopýtání, usekni ji a odhoď od sebe;+ je znamenitější, abys vstoupil do života zmrzačený nebo chromý, než abys byl s dvěma rukama nebo dvěma nohama vhozen do věčného ohně.+ 9 Jestliže tě také tvé oko přivádí ke klopýtání, vytrhni je a odhoď od sebe; je znamenitější, abys vstoupil jednooký do života, než abys byl s dvěma očima vhozen do ohnivé gehenny.*+ 10 Dbejte na to, abyste nepohrdali žádným z těchto maličkých, neboť vám říkám, že jejich andělé+ v nebi stále hledí na obličej mého Otce,* který je v nebi.+ 11* ——
12 Co si myslíte? Jestliže nějaký člověk nabude sto ovcí a jedna z nich zabloudí,+ nenechá těch devadesát devět na horách a nevydá se pátrat po té jedné, která bloudí?+ 13 A jestliže ji najde, jistě vám říkám, že se z ní raduje více než z těch devětadevadesáti, které nezabloudily.+ 14 Podobně není žádoucí [v očích] mého Otce, který je v nebi, aby zahynul jeden z těchto maličkých.+
15 Dále, jestliže zhřeší tvůj bratr, jdi a odhal jeho chybu* mezi čtyřma očima.+ Jestliže ti bude naslouchat, získal jsi svého bratra.+ 16 Jestliže ti však nebude naslouchat, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby každá záležitost* byla potvrzena* ústy dvou nebo tří svědků.+ 17 Jestliže jim nebude naslouchat,* mluv ke sboru.* Jestliže nebude naslouchat ani sboru, ať je pro tebe právě jako člověk z národů+ a jako výběrčí daní.+
18 Vpravdě vám říkám: Cokoli byste svázali na zemi, bude tím, co je svázáno* v nebi, a cokoli byste rozvázali na zemi, bude tím, co je rozvázáno* v nebi.+ 19 Opět vám vpravdě říkám: Jestliže se dva z vás na zemi dohodnou na něčem důležitém, oč by měli žádat, stane se jim to kvůli mému Otci v nebi.+ 20 Kde se totiž shromáždí dva nebo tři v mém jménu,+ tam jsem uprostřed nich.“+
21 Potom přišel Petr a řekl mu: „Pane, kolikrát má můj bratr proti mně zhřešit, a já mu mám odpustit?+ Až sedmkrát?“+ 22 Ježíš mu řekl: „Říkám ti, ne až sedmkrát, ale až sedmasedmdesátkrát.*+
23 Proto se nebeské království podobá člověku, králi,+ který chtěl účtovat+ se svými otroky. 24 Když s nimi začal účtovat, byl přiveden člověk, který mu dlužil deset tisíc talentů [=60 000 000 denárů].* 25 Protože však neměl prostředky, aby [to] splatil, jeho pán nařídil, aby byl prodán on a jeho manželka a děti a všechno, co měl, a aby bylo zaplaceno.+ 26 Proto otrok padl a začal mu vzdávat poctu a říkal: ‚Měj se mnou trpělivost a všechno ti splatím.‘ 27 Pán toho otroka byl pohnut lítostí a propustil ho+ a zrušil jeho dluh.*+ 28 Onen otrok však odešel a nalezl jednoho ze svých spoluotroků, který mu dlužil sto denárů;*+ a popadl ho a začal ho škrtit a říkal: ‚Splať všechno, co dlužíš.‘ 29 Proto jeho spoluotrok padl a začal ho snažně prosit a říkal: ‚Měj se mnou trpělivost+ a splatím ti.‘ 30 On však nebyl ochoten, ale odešel a dal ho uvrhnout do vězení, dokud nesplatí, co dlužil. 31 Když tedy jeho spoluotroci viděli, co se stalo, velmi se zarmoutili a šli a objasnili svému pánovi všechno, co se stalo.+ 32 Potom ho jeho pán povolal a řekl mu: ‚Ničemný otroku, zrušil jsem celý tvůj dluh,* když jsi mě snažně prosil. 33 Neměl ses zase ty smilovat+ nad svým spoluotrokem, jako jsem se i já smiloval nad tebou?‘+ 34 S tím ho jeho pán, vyprovokovaný k zlobě,+ vydal žalářníkům,* dokud nesplatí všechno, co dlužil. 35 Stejně+ bude můj nebeský Otec jednat i s vámi, jestliže nebudete ze srdce odpouštět každý svému bratrovi.“+
19 Když Ježíš ukončil tato slova, vzdálil se z Galileje a přišel na pomezí Judeje na druhé straně Jordánu.+ 2 Následovaly ho také velké zástupy, a on je tam léčil.+
3 A přišli k němu farizeové s úmyslem pokoušet ho a řekli: „Je zákonné, aby se muž rozvedl se svou manželkou* z jakéhokoli důvodu?“+ 4 Odpověděl a řekl: „Nečetli jste, že ten, kdo je stvořil, učinil je od počátku [jako] muže a ženu+ 5 a řekl: ‚Proto muž opustí svého otce a svou matku+ a přidrží se své manželky, a ti dva budou jedno tělo‘?+ 6 Takže již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh jhem spojil, ať žádný člověk neodděluje.“+ 7 Řekli mu: „Proč tedy Mojžíš předpisoval dát jí potvrzení o propuštění a rozvést se s ní?“+ 8 Řekl jim: „S ohledem na tvrdost vašeho srdce+ vám Mojžíš učinil ústupek, abyste se [mohli] rozvádět se svými manželkami, ale od počátku to tak nebylo.+ 9 Říkám vám, že každý, kdo se rozvádí se svou manželkou, vyjma z důvodu smilstva,* a žení se s jinou, dopouští se cizoložství.“*+
10 Učedníci mu řekli: „Jestliže je muž v takové situaci vůči své manželce, není radno se ženit.“+ 11 Řekl jim: „Ne všichni lidé učiní místo tomu slovu, ale jen ti, kdo mají ten dar.+ 12 Jsou totiž eunuchové, kteří se tak narodili z lůna své matky,+ a jsou eunuchové, kteří byli učiněni eunuchy lidmi, a jsou eunuchové, kteří se sami učinili eunuchy kvůli nebeskému království. Kdo tomu může učinit místo, ať tomu učiní místo.“+
13 Pak mu přinášeli malé děti, aby na ně vkládal ruce a předkládal modlitbu, ale učedníci jim [to] vytýkali.+ 14 Ježíš však řekl: „Jen nechte malé děti a přestaňte jim bránit, aby ke mně přicházely, neboť takovým patří nebeské království.“+ 15 A vložil na ně ruce a odešel odtamtud.+
16 Tu pohleďme, kdosi k němu přišel a řekl: „Učiteli, co dobrého mám dělat, abych dostal věčný život?“+ 17 Řekl mu: „Proč se mě ptáš, co je dobré? Je jeden, kdo je dobrý.+ Jestliže však chceš vstoupit do života, nadále zachovávej přikázání.“+ 18 Řekl mu: „Která?“+ Ježíš řekl: „Tedy: Nezavraždíš,+ nezcizoložíš,*+ nebudeš krást,+ nevydáš falešné svědectví,+ 19 cti [svého] otce a [svou] matku,+ a budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“+ 20 Mladý muž mu řekl: „To všechno jsem dodržoval; co mi ještě chybí?“ 21 Ježíš mu řekl: „Jestliže chceš být dokonalý, jdi a prodej svůj majetek a dej chudým, a budeš mít poklad v nebi,+ a pojď, buď mým následovníkem.“+ 22 Když mladý muž slyšel to slovo, odešel zarmoucen, protože měl mnoho [ve] vlastnictví.+ 23 Ježíš však řekl svým učedníkům: „Vpravdě vám říkám, že bude obtížné, aby se boháč dostal do nebeského království.+ 24 Opět vám říkám: Je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby se boháč dostal do Božího království.“+
25 Když to učedníci slyšeli, projevili opravdu velké překvapení a řekli: „Kdo může být skutečně zachráněn?“+ 26 Ježíš se jim podíval do obličeje a řekl jim: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.“+
27 Pak mu Petr odpověděl a řekl: „Pohleď, všechno jsme opustili a následovali tě; co nás skutečně čeká?“+ 28 Ježíš jim řekl: „Vpravdě vám říkám: Při znovustvoření,* až se Syn člověka posadí na svůj slavný trůn, vy, kdo jste mě následovali, se také posadíte na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct izraelských kmenů.+ 29 A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pozemky kvůli mému jménu, dostane mnohonásobně víc a zdědí věčný život.+
30 Ale mnozí, kdo jsou první, budou poslední a poslední [budou] první.+
20 Nebeské království je totiž podobné člověku, hospodáři, který vyšel časně ráno, aby najal dělníky na svou vinici.+ 2 Když se dohodl s dělníky na denáru* denně,+ vyslal je na svou vinici. 3 Když vyšel také kolem třetí hodiny,+ viděl jiné, jak stojí bez zaměstnání na tržišti;+ 4 a řekl jim: ‚Vy také jděte na vinici, a dám vám, co odpovídá právu.‘ 5 Odešli tedy. Opět vyšel kolem šesté+ a deváté hodiny+ a udělal totéž. 6 Konečně vyšel kolem jedenácté hodiny a našel jiné, kteří stáli, a řekl jim: ‚Proč tu stojíte celý den bez zaměstnání?‘ 7 Řekli mu: ‚Protože nás nikdo nenajal.‘ Řekl jim: ‚Jděte i vy na vinici.‘+
8 Když nadešel večer,+ pán vinice řekl muži, který to měl u něho na starosti: ‚Zavolej dělníky a zaplať jim jejich mzdu+ a postupuj od posledních k prvním.‘ 9 Když přišli [najatí] v jedenáct hodin, každý dostal denár. 10 Když tedy přišli první, usuzovali, že dostanou více; ale také oni dostali zaplaceno po denáru. 11 Když jej dostali, začali reptat proti hospodáři+ 12 a řekli: ‚Ti poslední odevzdali práci za jednu hodinu; přesto jsi je učinil rovnými nám, kteří jsme nesli břemeno dne a palčivý žár!‘ 13 Ale jednomu z nich odpověděl a řekl: ‚Nekřivdím ti, člověče. Nedohodl ses snad se mnou na jednom denáru?+ 14 Vezmi si, co je tvoje, a jdi. Chci dát tomuto poslednímu totéž, co tobě.+ 15 Není snad zákonné, abych dělal se svými vlastními věcmi, co chci? Nebo je [snad] tvé oko ničemné,*+ protože já jsem dobrý?‘+ 16 Tak budou poslední prvními a první posledními.“+
17 Když byl Ježíš nyní na odchodu do Jeruzaléma, vzal dvanáct učedníků+ soukromě stranou a cestou jim řekl: 18 „Pohleďte, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán předním kněžím a znalcům Zákona a oni ho odsoudí k smrti+ 19 a vydají ho [lidem z] národů, aby si z něho tropili žerty a aby [ho] mrskali a přibili na kůl,*+ a třetí den bude vzbuzen.“+
20 Potom k němu přistoupila matka synů Zebedeových+ se svými syny, vzdávala [mu] poctu a o něco ho prosila.+ 21 Řekl jí: „Co chceš?“ Řekla mu: „Dej slovo, že se tito dva moji synové posadí jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici v tvém království.“+ 22 Ježíš odpověděl a řekl: „Nevíte, oč prosíte. Můžete pít pohár,+ který se chystám pít já?“ Řekli mu: „Můžeme.“ 23 Řekl jim: „Skutečně budete pít můj pohár,+ není však na mně, abych [vám] dal posadit se po mé pravici a po mé levici, ale patří to těm, kterým to připravil můj Otec.“+
24 Když to slyšelo deset ostatních, rozhořčili se na oba bratry.+ 25 Ale Ježíš je k sobě zavolal a řekl: „Víte, že panovníci národů se nad nimi vypínají jako páni a že velcí muži nad nimi vykonávají autoritu.+ 26 Mezi vámi to tak není;+ ale kdokoli se chce stát velkým mezi vámi, bude vaším služebníkem,*+ 27 a kdokoli chce být první mezi vámi, bude vaším otrokem.+ 28 Právě jako Syn člověka nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil*+ a dal svou duši* jako výkupné* výměnou za mnohé.“+
29 A když vycházeli z Jericha,+ následoval ho velký zástup. 30 A pohleďme, dva slepci seděli u silnice, [a] když slyšeli, že Ježíš jde kolem, vykřikli a řekli: „Pane,* smiluj se nad námi, Synu Davidův!“+ 31 Ale zástup jim ostře pověděl, aby mlčeli; a přece křičeli tím hlasitěji a říkali: „Pane, smiluj se nad námi, Synu Davidův!“+ 32 A tak se Ježíš zastavil, zavolal je a řekl: „Co chcete, abych pro vás udělal?“ 33 Řekli mu: „Pane, ať se nám otevřou oči.“+ 34 Ježíš byl pohnut lítostí, dotkl se jejich očí+ a ihned nabyli zraku a následovali ho.+
21 A když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, vyslal Ježíš dva učedníky+ 2 a řekl jim: „Jděte do vesnice, kterou máte v dohledu, a hned najdete uvázanou oslici a u ní oslátko; odvažte je a přiveďte je ke mně.+ 3 A jestliže vám někdo něco řekne, povíte: ‚Pán je potřebuje.‘ Na to je okamžitě vyšle.“
4 To se skutečně stalo, aby se splnilo, co bylo řečeno prostřednictvím proroka, který řekl: 5 „Povězte sionské dceři: ‚Pohleď, přichází k tobě tvůj Král,+ mírné povahy,+ sedící na oslu, ano, na oslátku, potomku soumara.‘“+
6 Tak se učedníci vydali na cestu a udělali, právě jak jim Ježíš nařídil. 7 A přivedli oslici a její oslátko a dali na ně své svrchní oděvy, a on se na ně posadil.+ 8 Většina zástupu rozprostřela své svrchní oděvy+ na silnici, zatímco jiní začali odsekávat ratolesti stromů a rozprostírat je na silnici.+ 9 Pokud jde o zástupy, ti, kdo šli před ním, a ti, kdo [je] následovali, stále volali: „Zachraň, prosíme,*+ Syna Davidova!+ Požehnaný je ten, kdo přichází v Jehovově* jménu!+ Zachraň ho, prosíme, ve výšinách nahoře!“*+
10 Když vjel do Jeruzaléma,+ v celém městě nastal rozruch a říkali: „Kdo je to?“ 11 Zástupy stále říkaly: „To je ten prorok+ Ježíš z Nazaretu v Galileji!“
12 A Ježíš vstoupil do chrámu a vyhodil všechny, kdo v chrámu prodávali a kupovali, a zpřevracel stoly směnárníků a lavice těch, kteří prodávali holubice.+ 13 A řekl jim: „Je napsáno: ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby‘,+ ale vy z něho děláte lupičskou jeskyni.“+ 14 Také k němu v chrámu přicházeli slepí a chromí, a on je léčil.
15 Když přední kněží a znalci Zákona viděli, jaké dělá obdivuhodné věci,+ a chlapce, kteří v chrámu volali a říkali: „Zachraň, prosíme,+ Syna Davidova!“,+ rozhořčili se 16 a řekli mu: „Slyšíš, co říkají?“ Ježíš jim řekl: „Ano. Nikdy jste nečetli:+ ‚Z úst nemluvňat a kojenců jsi opatřil chválu‘?“+ 17 A zanechal je, vyšel z města do Betanie a tam strávil noc.+
18 Když se časně ráno vracel do města, dostal hlad.+ 19 U cesty zahlédl fíkovník a šel k němu, ale nenašel na něm nic+ kromě listů, a řekl mu: „Ať už z tebe nikdy nevzejde ovoce.“+ A fíkovník okamžitě uschl. 20 Když to však viděli učedníci, divili se a řekli: „Jak to, že ten fíkovník okamžitě uschl?“+ 21 Ježíš jim odpověděl a řekl: „Vpravdě vám říkám: Jestliže budete mít víru a nebudete pochybovat,+ pak uděláte nejen to, co jsem udělal s fíkovníkem, ale také jestliže řeknete této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře‘, stane se to.+ 22 A jestliže budete mít víru, dostanete všechno, oč prosíte v modlitbě.“+
23 A potom, co vešel do chrámu, přišli k němu přední kněží a starší muži lidu, zatímco vyučoval, a řekli:+ „Z jaké autority to děláš? A kdo ti dal tuto autoritu?“+ 24 Ježíš jim odpověděl a řekl: „I já se vás zeptám na jednu věc. Jestliže mi ji povíte, také já vám povím, z jaké autority to dělám:+ 25 Z jakého zdroje byl Janův křest? Z nebe, nebo z lidí?“+ Začali však mezi sebou uvažovat a říkali: „Jestliže řekneme: ‚Z nebe‘, řekne nám: ‚Proč jste mu tedy nevěřili?‘+ 26 Jestliže však řekneme: ‚Z lidí‘, musíme se bát zástupu,+ protože všichni pokládají Jana za proroka.“+ 27 Odpověděli tedy Ježíšovi a řekli: „Nevíme.“ On jim zase řekl: „Ani já vám nepovím, z jaké autority to dělám.+
28 Co myslíte? Jeden člověk měl dvě děti.+ Šel k prvnímu a řekl: ‚Dítě, jdi dnes pracovat na vinici.‘ 29 Ten odpověděl a řekl: ‚Půjdu, pane‘,+ ale nevyšel. 30 Přistoupil k druhému a řekl totéž. Ten odpověděl a řekl: ‚Nepůjdu.‘ Potom pocítil lítost+ a vyšel. 31 Který z těch dvou činil vůli [svého] otce?“+ Řekli: „Ten druhý.“ Ježíš jim řekl: „Vpravdě vám říkám, že výběrčí daní a nevěstky vás předcházejí do Božího království. 32 Vždyť Jan k vám přišel po cestě spravedlnosti,+ ale nevěřili jste mu.+ Výběrčí daní a nevěstky mu však uvěřili+ a vy, ačkoli jste [to] viděli, nepocítili jste potom lítost, takže byste mu uvěřili.
33 Poslyšte jiné podobenství:* Byl jeden člověk, hospodář,+ který vysadil vinici a dal kolem ní plot a vykopal v ní vinný lis a vztyčil věž+ a pronajal ji pěstitelům a odcestoval do ciziny.+ 34 Když nadešlo období ovoce, poslal své otroky k pěstitelům, aby dostal své ovoce. 35 Pěstitelé však vzali jeho otroky a jednoho zbili, jiného zabili a jiného ukamenovali.+ 36 Opět poslal jiné otroky, více než těch prvních, ale udělali jim totéž.+ 37 Naposled k nim poslal svého syna a řekl: ‚Mého syna si budou vážit.‘ 38 Když pěstitelé viděli syna, řekli si: ‚To je dědic;+ pojďte, zabijme ho a vezměme si jeho dědictví!‘+ 39 Vzali ho tedy a vyhodili ho z vinice a zabili ho.+ 40 Až tedy přijde majitel vinice, co udělá těm pěstitelům?“ 41 Řekli mu: „Protože jsou zlí, přivede na ně zlé zničení+ a vinici pronajme jiným pěstitelům, kteří mu v náležitém čase odevzdají ovoce.“+
42 Ježíš jim řekl: „Nikdy jste nečetli v Písmech: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli,+ ten se stal nejvyšším úhelným kamenem.+ Stalo se to od Jehovy* a je to obdivuhodné v našich očích‘? 43 Proto vám říkám: Boží království vám bude odňato a bude dáno národu, který nese jeho ovoce.+ 44 Také kdo upadne na ten kámen, roztříští se. Pokud jde o kohokoli, na koho spadne, toho rozdrtí na prach.“+
45 Když přední kněží a farizeové slyšeli jeho podobenství, povšimli si, že mluví o nich.+ 46 Ačkoli se však snažili o to, aby se ho zmocnili, báli se zástupů, protože ho považovaly za proroka.+
22 Ježíš jim dále odpovídal, promlouval k nim v podobenstvích a řekl:+ 2 „Nebeské království se stalo podobným člověku, králi, který uspořádal svatební hostinu+ pro svého syna. 3 A vyslal své otroky, aby zavolali na svatební hostinu ty, kdo byli pozváni,+ ale nebyli ochotni přijít.+ 4 Opět vyslal jiné otroky+ a řekl: ‚Povězte pozvaným: „Pohleďte, připravil jsem oběd,+ moji býci a vykrmená zvířata jsou poraženi a vše je přichystáno. Pojďte na svatební hostinu.“‘+ 5 Ale bez zájmu odešli, jeden na své vlastní pole, jiný za svým obchodem;+ 6 ostatní se však chopili jeho otroků, nestoudně s nimi zacházeli a zabili je.+
7 Ale král se rozzlobil a poslal svá vojska a zahubil ty vrahy a spálil jejich město.+ 8 Potom řekl svým otrokům: ‚Svatební hostina je sice přichystána, ale ti, kdo byli pozváni, [toho] nebyli hodni.+ 9 Proto jděte na cesty vedoucí z města a pozvěte ke svatební hostině každého, koho* najdete.‘+ 10 Ti otroci tudíž vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli, ničemné i dobré;+ a místnost pro svatební obřady byla naplněna těmi, kdo spočinuli u stolu.+
11 Když vešel král, aby si prohlédl hosty, zahlédl tam člověka, který nebyl oděn svatebním oděvem.+ 12 Řekl mu tedy: ‚Člověče, jak ses sem dostal, když nemáš na sobě svatební oděv?‘+ Ten zůstal oněmělý. 13 Král potom řekl svým sluhům:* ‚Spoutejte mu ruce a nohy a vyhoďte ho do tmy venku. Tam bude [jeho] pláč a skřípání* zubů.‘+
14 Je totiž mnoho pozvaných, ale málo vyvolených.“+
15 Potom farizeové odešli a radili se spolu, aby ho chytili v řeči.+ 16 Proto k němu poslali své učedníky spolu s Herodovými stoupenci*+ a řekli: „Učiteli, víme, že jsi pravdomluvný a vyučuješ Boží cestě podle pravdy a nestaráš se o nikoho, neboť nehledíš na vnější vzhled lidí.+ 17 Pověz nám proto: Co myslíš? Je zákonné platit césarovi* daň z hlavy, či nikoli?“+ 18 Ježíš však znal jejich ničemnost a řekl: „Proč mě zkoušíte, pokrytci?+ 19 Ukažte mi minci pro daň z hlavy.“ Přinesli mu denár.* 20 A řekl jim: „Čí je to obraz* a nápis?“+ 21 Řekli: „Césarův.“ Potom jim řekl: „Splácejte* tedy césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu.“+ 22 Když [to] slyšeli, podivili se, opustili ho a odešli.+
23 Ten den k němu přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení,* a zeptali se ho:+ 24 „Učiteli, Mojžíš řekl: ‚Jestliže zemře nějaký muž bezdětný, jeho bratr se ožení s jeho manželkou a vzbudí svému bratrovi potomstvo.‘+ 25 U nás bylo sedm bratrů; a první se oženil a skonal, a protože neměl potomstvo, zanechal svou manželku svému bratrovi.+ 26 Totéž se stalo s druhým a třetím, až do sedmého.+ 27 Poslední ze všech zemřela žena. 28 Manželkou kterého z těch sedmi tedy bude při vzkříšení? Vždyť ji měli všichni.“+
29 Ježíš jim odpověděl a řekl: „Mýlíte se, protože neznáte ani Písma, ani Boží moc;+ 30 při vzkříšení se totiž muži nežení ani ženy se nevdávají,+ ale jsou jako andělé v nebi. 31 Pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co k vám Bůh mluvil, když řekl:+ 32 ‚Já jsem BŮH Abrahamův a BŮH Izákův a BŮH Jákobův‘?+ Není Bohem* mrtvých, ale živých.“+ 33 Když [to] zástupy slyšely, žasly nad jeho učením.+
34 Po tom, co farizeové slyšeli, že umlčel saducey, sešli se v jedné skupině. 35 A jeden z nich, zběhlý v Zákoně,+ se zeptal, aby ho zkoušel: 36 „Učiteli, které je největší přikázání v Zákoně?“+ 37 Řekl mu: „‚Budeš milovat Jehovu,* svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí.‘+ 38 To je největší a první přikázání. 39 To druhé, jemu podobné, je: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘+ 40 Na těchto dvou přikázáních závisí celý Zákon a Proroci.“+
41 Zatímco byli farizeové shromážděni, Ježíš se jich zeptal:+ 42 „Co si myslíte o KRISTU? Čí je syn?“ Řekli mu: „Davidův.“+ 43 Řekl jim: „Jak to, že ho potom David pod inspirací*+ nazývá ‚Pánem‘, když říká: 44 ‚Jehova* řekl mému Pánu: „Posaď se po mé pravici, dokud nedám tvé nepřátele pod tvé nohy“‘?+ 45 Jestliže ho tedy David nazývá ‚Pánem‘, jak je jeho synem?“+ 46 A nikdo nebyl schopen mu slovem odpovědět a nikdo se od toho dne neodvážil dále se ho vyptávat.+
23 Potom Ježíš mluvil k zástupům a ke svým učedníkům+ a říkal: 2 „Znalci Zákona+ a farizeové se posadili na Mojžíšově místě.+ 3 Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám povídají,+ ale nečiňte podle jejich skutků,+ protože mluví, ale nekonají. 4 Svazují těžký náklad a dávají jej na ramena lidí,+ ale sami nejsou ochotni jím ani prstem pohnout.+ 5 Všechny skutky, které činí, činí [proto], aby se na ně lidé dívali;+ rozšiřují totiž pouzdra [obsahující text Písma],+ která nosí jako ochranný předmět,* a prodlužují třásně*+ [svých oděvů]. 6 Mají rádi nejvýznamnější místo+ na večeřích a přední sedadla v synagógách+ 7 a pozdravy+ na tržištích* a aby je lidé nazývali Rabbi.*+ 8 Ale vy se nenechte nazývat Rabbi, protože jeden je váš učitel,+ zatímco vy všichni jste bratři. 9 Kromě toho, nikoho na zemi nenazývejte svým otcem, neboť jeden je váš Otec,+ Ten nebeský. 10 Ani se nenechte nazývat ‚vůdci‘,+ protože váš Vůdce* je jeden, KRISTUS. 11 Ale největší mezi vámi bude vaším služebníkem.*+ 12 Kdokoli se vyvyšuje, bude pokořen,+ a kdokoli se pokořuje, bude vyvýšen.+
13 Běda vám, znalci Zákona a farizeové, pokrytci, protože zavíráte nebeské království před lidmi;+ sami+ totiž nevcházíte, a těm, kdo jsou na cestě do něho, nedovolujete vejít. 14* ——
15 Běda vám, znalci Zákona a farizeové, pokrytci,+ protože cestujete přes moře a po suché zemi, abyste učinili jednoho proselytu,* a když se jím stane, uděláte z něho poddaného* gehenny* dvakrát víc než sami ze sebe.
16 Běda vám, slepí vůdcové,+ kteří říkáte: ‚Jestliže někdo přísahá při chrámu,* není to nic; jestliže však někdo přísahá při chrámovém zlatu, má závazek.‘+ 17 Blázni a slepci! Co je vlastně větší, zlato, nebo chrám, který zlato posvětil?+ 18 Také: ‚Jestliže někdo přísahá při oltáři, není to nic; jestliže však někdo přísahá při daru, [který je] na něm, má závazek.‘ 19 Slepci! Co je vlastně větší, dar, nebo oltář,+ který dar posvěcuje? 20 Proto, kdo přísahá při oltáři, přísahá při něm a při všem, co je na něm; 21 a kdo přísahá při chrámu, přísahá při něm a při tom, kdo jej obývá;+ 22 a kdo přísahá při nebi, přísahá při Božím trůnu+ a při tom, kdo na něm sedí.
23 Běda vám, znalci Zákona a farizeové, pokrytci, protože dáváte desetinu+ z máty, kopru a kmínu, ale znevažujete závažnější záležitosti Zákona, totiž právo+ a milosrdenství+ a věrnost.*+ To bylo závazné dělat, ale to ostatní neznevažovat. 24 Slepí vůdcové,+ kteří cedíte komára,+ ale polykáte velblouda!+
25 Běda vám, znalci Zákona a farizeové, pokrytci, protože čistíte vnějšek poháru+ a mísy, ale uvnitř jsou plné drancování+ a nestřídmosti. 26 Slepý+ farizee, vyčisti nejprve vnitřek poháru+ a mísy, aby se také jejich vnějšek očistil.
27 Běda vám, znalci Zákona a farizeové, pokrytci,+ protože se podobáte obíleným+ hrobům, které se navenek jeví vskutku krásnými, ale uvnitř jsou plné kostí mrtvých lidí a nečistoty všeho druhu. 28 Tak i vy, ovšem navenek, se jevíte lidem spravedliví,+ ale uvnitř jste plní pokrytectví a nezákonnosti.
29 Běda vám, znalci Zákona a farizeové, pokrytci,+ protože stavíte hroby proroků a zdobíte pamětní hrobky spravedlivých+ 30 a říkáte: ‚Kdybychom byli za dnů svých praotců, nebyli bychom s nimi podílníky na krvi proroků.‘+ 31 Proto vydáváte svědectví sami proti sobě, že jste synové těch, kdo vraždili proroky.+ 32 Nuže, naplňte tedy míru+ svých praotců.*
33 Hadi, potomstvo zmijí,+ jak uprchnete před soudem gehenny?*+ 34 Proto hle, vysílám+ k vám proroky a moudré muže a ty, kteří veřejně poučují.*+ Některé z nich zabijete+ a přibijete na kůl* a některé z nich budete mrskat+ ve svých synagógách a pronásledovat z města do města, 35 aby na vás přišla všechna spravedlivá krev vylitá na zemi,+ od krve spravedlivého+ Abela+ po krev Zecharjáše, syna Barachiášova, jehož jste zavraždili mezi svatyní a oltářem.+ 36 Vpravdě vám říkám: To všechno přijde na tuto generaci.+
37 Jeruzalém, Jeruzalém, jenž zabíjí proroky+ a kamenuje+ ty, kdo jsou k němu vysláni+ — jak často jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřátka pod svá křídla!+ Ale vy jste to nechtěli.+ 38 Pohleďte, váš dům+ je vám zanechán.+ 39 Říkám vám totiž: Od nynějška mě již rozhodně neuvidíte, dokud neřeknete: ‚Požehnaný je ten, kdo přichází v Jehovově* jménu!‘“+
24 Ježíš odcházel a byl na cestě z chrámu, ale jeho učedníci přistoupili, aby mu ukázali chrámové budovy.+ 2 Odpověděl jim a řekl: „Nevidíte to všechno? Vpravdě vám říkám: Rozhodně zde nebude zanechán kámen na kameni, aniž bude svržen.“+
3 Zatímco seděl na Olivové hoře, učedníci k němu soukromě přistoupili a řekli: „Pověz nám: Kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti*+ a závěru* systému věcí?“*+
4 A Ježíš jim odpověděl a řekl: „Dávejte si pozor, aby vás někdo nezavedl na scestí,+ 5 neboť mnozí přijdou na základě mého jména a řeknou: ‚Já jsem KRISTUS‘* a zavedou na scestí mnohé.+ 6 Uslyšíte války a zprávy o válkách; hleďte, abyste se neděsili. To se totiž musí stát, ale ještě není konec.*+
7 Povstane totiž národ* proti národu+ a království proti království+ a bude nedostatek potravy+ a zemětřesení+ na jednom místě za druhým. 8 To všechno je počátek tísnivých bolestivých křečí.
9 Tehdy vás vydají do soužení+ a budou vás zabíjet+ a budete předmětem nenávisti+ všech národů kvůli mému jménu.+ 10 Potom také mnozí klopýtnou+ a budou se navzájem zrazovat a navzájem se nenávidět.+ 11 A povstane mnoho falešných proroků+ a zavedou na scestí mnohé;+ 12 a protože vzroste nezákonnost,+ ochladne láska většího množství.+ 13 Ale kdo vytrvá+ až do konce,* ten bude zachráněn.+ 14 A tato dobrá zpráva+ o království+ se bude kázat* po celé obydlené zemi* na svědectví* všem národům;+ a potom přijde konec.*+
15 Proto až zahlédnete ohavnost,+ která působí zpustošení, jak bylo řečeno prostřednictvím proroka Daniela, jak stojí na svatém místě*+ (ať čtenář použije rozlišovací schopnost),* 16 potom ať ti, kdo jsou v Judeji, začnou prchat k horám.+ 17 Ať ten, kdo je na střeše domu, nesestupuje, aby si vzal zboží ze svého domu; 18 a kdo je na poli, ať se nevrací do domu, aby si vzal svůj svrchní oděv. 19 V těch dnech běda těhotným a těm, které kojí!+ 20 Stále se modlete, aby k vašemu útěku nedošlo v zimním čase nebo v sabatním dnu,* 21 neboť potom bude velké soužení,*+ jaké nenastalo od počátku světa až dosud,+ ano jaké již nikdy nenastane. 22 Vskutku kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo; ale kvůli vyvoleným+ budou ty dny zkráceny.+
23 Jestliže vám potom někdo řekne: ‚Pohleďte, zde je KRISTUS‘,+ nebo: ‚Tam!‘, nevěřte tomu.+ 24 Povstanou totiž falešní Kristové+ a falešní proroci+ a budou dávat velká znamení+ a divy, aby zavedli na scestí, pokud možno, i vyvolené.+ 25 Pohleďte, varoval jsem vás předem.+ 26 Proto, jestliže vám lidé řeknou: ‚Pohleďte, je v pustině‘, nevycházejte; ‚Pohleďte, je ve vnitřních místnostech‘, nevěřte tomu.+ 27 Vždyť právě jako blesk+ vychází z východních končin a svítí až do západních končin, taková bude přítomnost* Syna člověka.+ 28 Kdekoli je mrtvola, tam se shromáždí orli.+
29 Ihned po soužení těch dnů se zatmí slunce,+ a měsíc+ nedá své světlo, a hvězdy budou padat z nebe, a nebeské moci budou otřeseny.+ 30 A potom se na nebi objeví znamení Syna člověka+ a potom se budou všechny kmeny země bít v nářku+ a uvidí Syna člověka, jak přichází* na nebeských oblacích s mocí a velkou slávou.*+ 31 A vyšle své anděly se silným zvukem trubky,+ a ti shromáždí jeho vyvolené+ od čtyř větrů,+ od jednoho nejzazšího konce nebes k jejich druhému nejzazšímu konci.
32 Učte se od fíkovníku jako podobenství tuto věc: Jakmile jeho mladá ratolest změkne a vyžene listy, víte, že je blízko léto.+ 33 Podobně vy, až to všechno uvidíte, vězte, že on je blízko u dveří.+ 34 Vpravdě vám říkám, že tato generace*+ rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane. 35 Nebe a země pominou,+ ale má slova rozhodně nepominou.+
36 O tom dni a hodině+ neví nikdo, ani nebeští andělé, ani Syn,* ale pouze Otec.+ 37 Vždyť právě jako byly Noemovy+ dny, taková bude přítomnost* Syna člověka.+ 38 Jako totiž byli v těch dnech před potopou,* kdy jedli a pili, muži se ženili a ženy se vdávaly, až do dne, kdy Noe+ vstoupil do archy,+ 39 a nepovšimli si, dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla,+ taková bude přítomnost* Syna člověka. 40 Potom budou dva muži na poli: jeden bude vzat s sebou a druhý zanechán; 41 dvě ženy budou mlít na ručním mlýnku:+ jedna bude vzata s sebou a druhá bude zanechána.+ 42 Zůstaňte proto bdělí, protože nevíte, který den váš Pán přijde.+
43 Ale jedno vězte, že kdyby byl hospodář věděl, za které hlídky přijde zloděj,+ byl by zůstal bdělý a nedovolil, aby se vloupal do jeho domu. 44 Proto se i vy prokažte [jako] připravení,+ protože Syn člověka přijde v hodinu, o které si to nepomyslíte.
45 Kdo je skutečně ten věrný a rozvážný otrok,+ kterého jeho pán ustanovil nad svou čeledí, aby jim dával jejich pokrm v pravý čas?+ 46 Šťastný+ je tento otrok, jestliže ho jeho pán při svém příchodu* najde, že tak činí! 47 Vpravdě vám říkám: Ustanoví ho nade vším svým majetkem.+
48 Ale kdyby si snad někdy onen zlý otrok řekl ve svém srdci:+ ‚Můj pán otálí‘+ 49 a začal by bít své spoluotroky a jedl a pil by s nenapravitelnými opilci, 50 pán onoho otroka přijde v den, kdy [to] neočekává, a v hodinu,+ kterou nezná, 51 a s největší přísností ho potrestá*+ a určí mu díl s pokrytci. Tam bude [jeho]* pláč a skřípání* [jeho]* zubů.+
25 Tehdy se nebeské království stane podobným deseti pannám, které vzaly své lampy+ a vyšly vstříc ženichovi.+ 2 Pět z nich bylo pošetilých+ a pět bylo rozvážných.+ 3 Ty pošetilé si totiž vzaly lampy, ale nevzaly si olej, 4 kdežto ty rozvážné si vzaly s lampami olej v nádobkách. 5 Zatímco se ženich pozdržel, všechny si zdřímly a usnuly.+ 6 Přímo uprostřed noci nastal křik:+ ‚Ženich je zde! Vyjděte mu vstříc.‘ 7 Tehdy všechny ty panny vstaly a daly si do pořádku lampy.+ 8 Ty pošetilé řekly rozvážným: ‚Dejte nám trochu svého oleje,+ protože naše lampy dohasínají.‘ 9 Rozvážné+ odpověděly slovy: ‚Snad by pro nás i pro vás nebylo dost. Jděte místo toho k těm, kdo jej prodávají, a kupte si.‘ 10 Zatímco si odešly nakoupit, přišel ženich, a panny, které byly přichystané, vešly s ním na svatební hostinu;+ a dveře se zavřely. 11 Potom přišly také ostatní panny a řekly: ‚Pane, pane, otevři nám!‘+ 12 Odpověděl a řekl jim: ‚Povím vám pravdu, neznám vás.‘+
13 Zůstaňte proto bdělí,+ protože neznáte den ani hodinu.+
14 Je to totiž, právě jako když člověk,+ který se chystal odcestovat do ciziny,+ povolal své otroky a svěřil jim svůj majetek.+ 15 A jednomu dal pět talentů,* jinému dva, ještě jinému jeden, každému podle jeho vlastní schopnosti,+ a odejel do ciziny. 16 Ten, který dostal pět talentů, ihned odešel a obchodoval s nimi a získal dalších pět.+ 17 Stejně ten, který dostal dva, získal další dva. 18 Ale ten, který dostal jen jeden, odešel a kopal v zemi a schoval stříbrné peníze svého pána.
19 Po dlouhé době+ pán těch otroků přišel a účtoval s nimi.+ 20 A tak ten, který dostal pět talentů,* předstoupil a přinesl dalších pět talentů a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi pět talentů; podívej se, získal jsem dalších pět talentů.‘+ 21 Jeho pán mu řekl: ‚Dobře [jsi] udělal, dobrý a věrný otroku!+ Byl jsi věrný nad málem.+ Ustanovím tě nad mnohým.+ Vstup do radosti+ svého pána.‘ 22 Potom předstoupil ten, který dostal dva talenty, a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi dva talenty; podívej se, získal jsem další dva talenty.‘+ 23 Jeho pán mu řekl: ‚Dobře [jsi] udělal, dobrý a věrný otroku! Byl jsi věrný nad málem. Ustanovím tě nad mnohým.+ Vstup do radosti+ svého pána.‘
24 Nakonec předstoupil ten, který dostal jeden talent,+ a řekl: ‚Pane, věděl jsem, že jsi náročný* člověk, že sklízíš, kde jsi nezasel, a shromažďuješ, kde jsi neprovíval. 25 Proto mě zachvátil strach+ a odešel jsem a schoval jsem tvůj talent v zemi. Zde máš, co je tvoje.‘ 26 Pán mu odpověděl a řekl: ‚Ničemný a lenivý* otroku, věděl jsi, že sklízím, kde jsem nezaséval, a shromažďuji, kde jsem neprovíval? 27 Nuže tedy, měl jsi uložit mé stříbrné peníze u bankéřů a při svém příchodu bych byl obdržel, co je moje, i s úrokem.+
28 Odejměte mu proto ten talent* a dejte jej tomu, který má deset talentů.+ 29 Každému totiž, kdo má, bude dáno více a bude mít hojnost; pokud však jde o toho, kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.+ 30 A vyhoďte toho neužitečného otroka do tmy venku. Tam bude [jeho] pláč a skřípání* zubů.‘+
31 Až přijde Syn člověka+ ve své slávě a všichni andělé s ním,+ tehdy se posadí na svůj slavný trůn.+ 32 A budou před něj shromážděny všechny národy+ a oddělí lidi jedny od druhých,+ právě jako pastýř odděluje ovce od kozlů. 33 A postaví ovce po své pravici,+ ale kozly* po své levici.+
34 Pak král řekne těm po své pravici: ‚Pojďte vy, kterým požehnal můj Otec,+ dědičně se ujměte+ království+ připraveného pro vás od založení* světa.+ 35 Dostal jsem totiž hlad, a dali jste mi něco najíst;+ dostal jsem žízeň, a dali jste mi něco napít. Byl jsem cizí, a přijali jste mě pohostinně;+ 36 nahý,*+ a oblékli jste mě. Onemocněl jsem, a starali jste se o mne. Byl jsem ve vězení,+ a přišli jste ke mně.‘ 37 Tehdy mu spravedliví odpovědí slovy: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nakrmili jsme tě, nebo žíznivého,+ a dali jsme ti něco napít?+ 38 Kdy jsme tě viděli jako cizího, a přijali jsme tě pohostinně, nebo nahého, a oblékli jsme tě? 39 Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a šli jsme k tobě?‘ 40 A král+ jim odpoví a řekne: ‚Vpravdě vám říkám: Do té míry, jak jste to činili jednomu z nejmenších+ z těchto mých bratrů,+ činili jste to mně.‘+
41 Pak zase řekne těm po své levici: ‚Odejděte ode mne,+ vy, kteří jste byli prokleti, do věčného ohně+ připraveného pro Ďábla a jeho anděly.+ 42 Dostal jsem totiž hlad, ale nedali jste mi nic jíst,+ a dostal jsem žízeň,+ ale nedali jste mi nic pít. 43 Byl jsem cizí, ale nepřijali jste mě pohostinně; nahý, ale neoblékli+ jste mě; nemocný a ve vězení,+ ale nestarali jste se o mne.‘ 44 Tehdy také odpovědí slovy: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého nebo [jako] cizího nebo nahého nebo nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘ 45 Tehdy jim odpoví slovy: ‚Vpravdě vám říkám: Do té míry, jak jste to nečinili jednomu z těchto nejmenších,+ nečinili jste to mně.‘+ 46 A tito odejdou do věčného odříznutí,*+ ale spravedliví do věčného života.“+
26 Když Ježíš ukončil všechna tato slova, řekl svým učedníkům: 2 „Víte, že od nynějška za dva dny nastane pasach+ a Syn člověka má být vydán, aby byl přibit na kůl.“*+
3 Potom se přední kněží a starší muži lidu shromáždili na nádvoří velekněze, který byl nazýván Kaifáš,+ 4 a radili se+ spolu, aby se Ježíše zmocnili lstivým úskokem a aby ho zabili. 5 Říkali si však: „Ne ve svátek, aby mezi lidmi nevznikla vřava.“+
6 Zatímco byl Ježíš v Betanii+ v domě Šimona, toho malomocného,+ 7 přistoupila k němu žena s alabastrovou nádobkou drahého vonného oleje+ a začala mu jej lít na hlavu, když spočíval u stolu. 8 Když to viděli učedníci, rozhořčili se a řekli: „K čemu to plýtvání?+ 9 Vždyť se to mohlo za mnoho prodat a dát chudým.“+ 10 Ježíš si to uvědomil+ a řekl jim: „Proč se pokoušíte dělat té ženě těžkosti? Vždyť mi prokázala znamenitý skutek.+ 11 Chudé+ máte totiž u sebe vždy, mne ale nebudete mít vždy.+ 12 Když totiž tato žena dala vonný olej na mé tělo, udělala to jako přípravu k mému pohřbu.+ 13 Vpravdě vám říkám: Kdekoli v celém světě* se bude kázat* tato dobrá zpráva, jistě se bude také vyprávět, co udělala tato žena, jako upomínka na ni.“+
14 Potom jeden z dvanácti, zvaný Jidáš Iškariotský,+ šel k předním kněžím 15 a řekl: „Co mi dáte, když vám ho zradím?“+ Stanovili mu třicet kousků stříbra.+ 16 Od té doby stále hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil.+
17 První den* nekvašených chlebů+ učedníci přišli k Ježíšovi a řekli: „Kde chceš, abychom ti připravili jídlo pasach?“+ 18 Řekl: „Jděte do města k Tomu a tomu+ a řekněte mu: Učitel říká: ‚Můj ustanovený čas je blízko; budu slavit pasach se svými učedníky u tebe doma.‘“+ 19 A učedníci udělali, jak jim Ježíš nařídil, a přichystali věci k pasachu.+
20 A když nadešel večer,+ spočíval u stolu s dvanácti učedníky.+ 21 Zatímco jedli, řekl: „Vpravdě vám říkám: Jeden z vás mě zradí.“+ 22 Velmi se nad tím zarmoutili a začali mu říkat každý zvlášť: „Pane, že to nejsem já?“+ 23 Odpověděl a řekl: „Kdo se mnou namáčí ruku v míse, to je ten, kdo mě zradí.+ 24 Syn člověka opravdu odchází, právě jak je o něm napsáno,+ ale běda+ tomu muži, skrze něhož je Syn člověka zrazen!+ Bývalo by pro něho znamenitější, kdyby se ten člověk nenarodil.“ 25 Jidáš, který se ho chystal zradit, mu odpověděl a řekl: „Že to nejsem já, Rabbi?“ Řekl mu: „Ty sám jsi [to] řekl.“
26 Když dále jedli, Ježíš vzal chléb,+ a když vyslovil požehnání, rozlámal jej,+ dával jej učedníkům a řekl: „Vezměte, jezte. To znamená* mé tělo.“+ 27 Také vzal pohár,+ a když vzdal díky, dal jim jej a řekl: „Pijte z něho vy všichni;+ 28 neboť to znamená+ mou ‚krev+ smlouvy‘,+ která má být vylita ve prospěch mnohých+ na odpuštění hříchů.+ 29 Ale říkám vám: Od nynějška rozhodně nebudu pít z tohoto plodu révy až do toho dne, kdy ho budu pít nový* s vámi v království svého Otce.“+ 30 Nakonec když zazpívali chvály,*+ vyšli na Olivovou horu.+
31 Tehdy jim Ježíš řekl: „Všichni tuto noc klopýtnete ve spojitosti se mnou, neboť je napsáno: ‚Udeřím pastýře a ovce stáda budou rozptýleny.‘+ 32 Ale až budu vzbuzen, předejdu vás do Galileje.“+ 33 Petr mu však odpověděl a řekl: „I když všichni ostatní klopýtnou ve spojitosti s tebou, já nikdy neklopýtnu!“+ 34 Ježíš mu řekl: „Vpravdě ti říkám: Tuto noc, dříve než kohout zakokrhá, mě třikrát zapřeš.“+ 35 Petr mu řekl: „I kdybych musel s tebou zemřít, rozhodně tě nezapřu.“ Všichni ostatní učedníci také říkali totéž.+
36 Potom s nimi Ježíš přišel na místo+ zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Posaďte se zde, zatímco poodejdu a budu se modlit.“+ 37 A vzal s sebou Petra a dva Zebedeovy syny+ a začal být zarmoucen a bolestně znepokojen.+ 38 Tehdy jim řekl: „Má duše je hluboce zarmoucena, až k smrti.+ Zůstaňte zde a zůstaňte se mnou bdělí.“+ 39 A šel kousek kupředu, padl na tvář, modlil se+ a řekl: „Můj Otče, jestliže je to možné, ať ode mne odejde tento pohár.+ Ale ne jak já chci,+ ale jak ty chceš.“+
40 A přišel k učedníkům a nalezl je, jak spí, a řekl Petrovi: „Což jste se mnou nemohli ani jednu hodinu bdít?+ 41 Zůstaňte bdělí+ a modlete+ se neustále, abyste neupadli do pokušení.+ Duch je ovšem dychtivý, ale tělo je slabé.“+ 42 Opět odešel podruhé,+ modlil se a řekl: „Můj Otče, jestliže není možné, aby odešel, aniž jej vypiji, ať se stane tvá vůle.“+ 43 A opět přišel a nalezl je, jak spí, protože jejich oči byly ztěžklé.+ 44 Opustil je tedy a opět odešel a potřetí se modlil+ a ještě jednou řekl totéž slovo. 45 Potom přišel k učedníkům a řekl jim: „V době, jako je tato, spíte a odpočíváte! Pohleďte, přiblížila se hodina, kdy má být Syn člověka zrazen do rukou hříšníků.+ 46 Vstaňte, pojďme. Pohleďte, můj zrádce se přiblížil.“+ 47 A zatímco ještě mluvil, pohleďme, přišel Jidáš,+ jeden z dvanácti, a s ním velký zástup od předních kněží a starších mužů lidu, s meči+ a kyji.+
48 A jeho zrádce jim dal znamení a řekl: „Je to ten, koho políbím; vezměte ho do vazby.“+ 49 A šel přímo k Ježíšovi a řekl: „Dobrý den, Rabbi!“+ a velmi něžně ho políbil.+ 50 Ale Ježíš+ mu řekl: „Člověče, proč jsi zde?“ Potom postoupili kupředu a vložili na Ježíše ruce a vzali ho do vazby.+ 51 Ale pohleďme, jeden z těch, kdo byli s Ježíšem, vztáhl ruku a vytasil meč a udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho.+ 52 Tehdy mu Ježíš řekl: „Vrať svůj meč zpátky na jeho místo,+ neboť všichni, kdo berou meč, mečem zahynou.+ 53 Nebo si myslíš, že se nemohu obrátit na svého Otce, aby mi opatřil v tomto okamžiku více než dvanáct legií andělů?+ 54 Jak by se v tom případě splnila Písma, že se to musí takto stát?“ 55 V tu hodinu Ježíš řekl zástupům: „Vyšli jste s meči a kyji jako proti lupiči, abyste mě zatkli?+ Den co den jsem sedával v chrámu+ a vyučoval, a přece jste mě nevzali do vazby. 56 Ale to všechno se stalo, aby se splnila písma proroků.“+ Potom ho všichni učedníci zanechali a uprchli.+
57 Ti, kdo Ježíše vzali do vazby, ho odvedli k veleknězi Kaifášovi,+ kde se shromáždili znalci Zákona a starší muži.+ 58 Petr ho však stále následoval zpovzdálí až na nádvoří+ velekněze, a když vešel, seděl s domácími sloužícími, aby viděl výsledek.*+
59 Přední kněží a celý Sanhedrin* mezitím hledali falešné svědectví proti Ježíšovi, aby ho usmrtili,+ 60 ale žádné nenašli, ačkoli předstoupilo mnoho falešných svědků.+ Později předstoupili dva 61 a řekli: „Tento muž řekl: ‚Jsem schopen zbořit Boží chrám* a vystavět ho ve třech dnech.‘“+ 62 A tak povstal velekněz a řekl mu: „Nemáš co odpovědět? O čem svědčí ti [lidé] proti tobě?“+ 63 Ale Ježíš stále mlčel.+ Proto mu velekněz řekl: „Zavazuji tě přísahou při živém Bohu,+ abys nám pověděl, zda jsi KRISTUS,+ Boží Syn!“ 64 Ježíš mu řekl:+ „Ty sám jsi [to] řekl.+ Přesto vám říkám: Od nynějška+ uvidíte Syna člověka,+ jak sedí na pravici+ moci a přichází* na nebeských oblacích.“+ 65 Potom velekněz roztrhl své svrchní oděvy a řekl: „Rouhal se!+ Jaké svědky ještě potřebujeme?+ Vizte! Nyní jste slyšeli rouhání.+ 66 Jaký je váš názor?“ Odpověděli a řekli: „Podléhá smrti.“+ 67 Potom mu plivali do obličeje+ a tloukli+ ho pěstmi. Jiní ho políčkovali+ 68 a říkali: „Prorokuj nám, ty Kriste.+ Kdo tě udeřil?“+
69 Petr seděl venku na nádvoří; a přišla k němu jedna služka a řekla: „Také ty jsi byl s Ježíšem Galilejským!“+ 70 Ale přede všemi to popřel a řekl: „Nevím, o čem mluvíš.“ 71 Když vyšel k domovní bráně, všimla si ho jiná dívka a řekla těm, [kdo] tam [byli]: „Tento muž byl s Ježíšem Nazaretským.“+ 72 A znovu to popřel s přísahou: „Neznám toho člověka!“+ 73 Za malou chvíli přišli ti, kdo stáli kolem, a řekli Petrovi: „Také ty jsi jistě jeden z nich, tvé nářečí tě totiž vskutku prozrazuje.“+ 74 Potom se začal zaklínat a přísahat: „Neznám toho člověka!“ A vzápětí zakokrhal kohout.+ 75 A Petr si připomněl výrok, který Ježíš pronesl, totiž: „Než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“+ A vyšel ven a hořce plakal.+
27 Když nastalo ráno, všichni přední kněží a starší muži lidu konali poradu proti Ježíšovi, aby ho usmrtili.+ 2 A když ho spoutali, odvedli ho a předali místodržiteli Pilátovi.+
3 Když potom Jidáš, který ho zradil, viděl, že byl odsouzen, pocítil výčitky svědomí, vrátil těch třicet+ kousků stříbra předním kněžím a starším mužům 4 a řekl: „Zhřešil jsem, když jsem zradil spravedlivou krev.“+ Řekli: „Co je nám po tom? To je tvoje starost!“+ 5 A tak hodil kousky stříbra do chrámu* a vzdálil se, odešel a oběsil se.+ 6 Ale přední kněží vzali ty kousky stříbra a řekli: „Není zákonné, abychom je vhodili do posvátné pokladnice, protože je to cena za krev.“ 7 Když se spolu poradili, koupili za ně hrnčířovo pole k pohřbívání cizích lidí. 8 Proto se to pole až do tohoto dne nazývá „Pole krve“.+ 9 Tehdy se splnilo, co bylo řečeno prostřednictvím proroka Jeremjáše,* který řekl: „A vzali* třicet kousků stříbra,+ cenu, na kterou byl oceněn ten, na nějž někteří z izraelských synů stanovili cenu, 10 a dali* je za hrnčířovo pole,+ podle toho, co mi Jehova* přikázal.“
11 Ježíš nyní stál před místodržitelem; a místodržitel mu dal otázku: „Jsi králem Židů?“+ Ježíš odpověděl: „Ty sám [to] říkáš.“+ 12 Ale když ho obviňovali přední kněží a starší muži,+ neodpovídal.+ 13 Tehdy mu Pilát řekl: „Neslyšíš, v kolika věcech proti tobě svědčí?“+ 14 Přesto mu neodpověděl, ano, ani slovo, takže se místodržitel velmi divil.+
15 Bývalo zvykem místodržitele, že od svátku k svátku propouštěl zástupu vězně, kterého chtěli.+ 16 Právě tehdy měli jednoho nechvalně známého vězně zvaného Barabáš.+ 17 Proto když se shromáždili, Pilát jim řekl: „Koho chcete, abych vám propustil, Barabáše, nebo Ježíše, takzvaného Krista?“+ 18 Uvědomoval si totiž, že ho vydali+ ze závisti.+ 19 Navíc, zatímco seděl na soudcovském stolci, poslala k němu jeho manželka a řekla: „Neměj nic společného s tím spravedlivým+ člověkem,* protože jsem dnes kvůli němu mnoho vytrpěla ve snu.“+ 20 Ale přední kněží a starší muži přemluvili zástupy, aby žádaly o Barabáše,+ ale Ježíše aby daly zahubit. 21 Místodržitel jim tedy odpověděl a řekl: „Kterého z těch dvou chcete, abych vám propustil?“ Řekli: „Barabáše.“+ 22 Pilát jim řekl: „Co tedy mám udělat s Ježíšem, takzvaným Kristem?“ Všichni řekli: „Ať je přibit na kůl!“*+ 23 Řekl: „Nuže, co udělal špatného?“ Křičeli přesto tím více: „Ať je přibit na kůl!“+
24 Když Pilát viděl, že to nevede k ničemu dobrému, ale že spíše vzniká vřava, vzal vodu,+ umyl si před zástupem ruce a řekl: „Nejsem vinen krví tohoto [člověka].* To je vaše starost.“ 25 Na to odpověděl všechen lid a řekl: „Jeho krev ať přijde na nás a na naše děti.“+ 26 Pak jim propustil Barabáše, ale Ježíše dal zbičovat+ a vydal ho, aby byl přibit na kůl.+
27 Potom místodržitelovi vojáci vzali Ježíše do místodržitelova paláce a shromáždili k němu celý oddíl vojska.+ 28 A vysvlékli ho a zahalili ho šarlatovým pláštěm+ 29 a upletli korunu z trní a dali mu ji na hlavu a do pravice [mu dali] rákos. A klekali před ním a tropili si z něho žerty+ a říkali: „Dobrý den, ty Králi Židů!“+ 30 A plivali+ na něj a vzali rákos a začali ho tlouct do hlavy. 31 Nakonec, když si z něho ztropili žerty,+ sňali mu plášť, oblékli mu jeho svrchní oděvy a odvedli ho, aby [ho] přibili na kůl.+
32 Když vycházeli, našli rodáka z Kyréné jménem Šimon.+ Toho člověka přinutili ke službě, aby zvedl jeho mučednický kůl. 33 A když přišli na místo zvané Golʹgo·tha,*+ což je Místo lebky,* 34 dali mu pít víno smíchané se žlučí;+ ale když je ochutnal, odmítl pít.+ 35 Když ho přibili na kůl,+ rozdělili si metáním losu+ jeho svrchní oděvy,+ 36 a jak tam seděli, drželi nad ním stráž. 37 Nad jeho hlavu také umístili psané obvinění proti němu: „To je Ježíš, Král Židů.“+
38 Byli s ním tehdy přibiti na kůl dva lupiči, jeden napravo od něho a jeden nalevo od něho.+ 39 Kolemjdoucí tedy o něm začali mluvit utrhačně,+ potřásali hlavami+ 40 a říkali: „Ty, který jsi chtěl zbořit chrám+ a ve třech dnech jej postavit, zachraň sám sebe! Jestliže jsi Boží syn, sestup z mučednického kůlu!“+ 41 Stejně si z něho začali tropit žerty i přední kněží se znalci Zákona a staršími muži a říkali:+ 42 „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže! Je Král+ Izraele; ať nyní sestoupí z mučednického kůlu, a uvěříme v něj.+ 43 Vložil důvěru v Boha; ať ho nyní vyprostí,+ jestliže ho chce, neboť řekl: ‚Jsem Boží Syn.‘“+ 44 Stejně ho začali hanět i lupiči, kteří byli přibiti na kůl spolu s ním.+
45 Od šesté hodiny* padla na celou zemi tma+ až do deváté hodiny.*+ 46 Asi v devět hodin zvolal Ježíš silným hlasem a řekl: „Eʹli, Eʹli, laʹma sa·bach·thaʹni?“,* to je: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?“+ 47 Když to slyšeli někteří z těch, kdo tam stáli, začali říkat: „Ten člověk volá Elijáše.“+ 48 A jeden z nich ihned běžel a vzal houbu a namočil ji do kyselého+ vína a dal ji na rákos a šel mu dát napít.+ 49 Ale ostatní řekli: „Nech [ho]! Ať vidíme, zda ho Elijáš přijde zachránit.“+ [[Jiný muž vzal kopí a probodl mu bok a vyšla krev a voda.]]*+ 50 Ježíš opět silným hlasem vykřikl a vydal ducha.*+
51 A pohleďme, opona+ svatyně se roztrhla vedví odshora dolů,+ a země se třásla a skalní masivy pukaly.+ 52 A pamětní hrobky se otevřely a mnohá těla svatých, kteří usnuli, byla vyzdvižena 53 (a osoby* přicházející z [místa] od pamětních hrobek po jeho vyzdvižení vstoupily do svatého města+) a byla viditelná mnohým lidem. 54 Ale když důstojník* a ti, kdo s ním drželi stráž nad Ježíšem, viděli zemětřesení a věci, které se děly, zachvátil je velký strach a řekli: „Jistě to byl Boží Syn.“*+
55 Z dálky se navíc dívalo mnoho žen,+ které doprovázely Ježíše z Galileje, aby mu sloužily;+ 56 mezi nimi byla Marie Magdaléna, také Marie, matka Jakubova a Josesova,* a matka synů Zebedeových.+
57 Protože již bylo pozdě odpoledne, přišel jeden bohatý člověk z Arimatie jménem Josef, který se sám také stal Ježíšovým učedníkem.+ 58 Ten člověk vešel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo.+ Tehdy Pilát přikázal, aby [mu] bylo vydáno.+ 59 A Josef vzal tělo, zabalil je do čistého jemného plátna+ 60 a položil je do své nové pamětní hrobky,+ kterou vytesal ve skalním masivu. A když ke dveřím pamětní hrobky přivalil velký kámen, odešel.+ 61 Ale Marie Magdaléna a druhá Marie tam zůstaly sedět před hrobem.+
62 Příští den, který byl po Přípravě,+ se před Pilátem shromáždili přední kněží a farizeové 63 a řekli: „Pane, rozpomněli jsme se, že ten podvodník řekl, když byl ještě naživu: ‚Po třech dnech+ mám být vzbuzen.‘ 64 Proto přikaž, aby byl hrob zabezpečen až do třetího dne, aby jeho učedníci nepřišli a neukradli+ ho a neřekli lidem: ‚Byl vzbuzen z mrtvých!‘, a ten poslední podvod bude horší než ten první.“ 65 Pilát jim řekl: „Máte stráž.+ Jděte a zabezpečte to, jak umíte.“ 66 Šli tedy a zabezpečili hrob tak, že zapečetili kámen+ a postavili stráž.
28 Po* sabatu, když se první den v týdnu rozednívalo, šla se Marie Magdaléna a druhá Marie podívat na hrob.+
2 A povšimněte si, nastalo velké zemětřesení; Jehovův* anděl totiž sestoupil z nebe a přistoupil a odvalil kámen a seděl na něm.+ 3 Jeho vnější vzhled byl jako blesk+ a jeho oblečení bílé jako sníh.+ 4 Ano, strážci se před ním chvěli strachem a byli jako mrtví.
5 Anděl+ však odpověděl ženám a řekl: „Nebojte se, neboť vím, že hledáte Ježíše,+ který byl přibit na kůl.* 6 Není zde, neboť byl vzbuzen,+ jak řekl. Pojďte a podívejte se na místo, kde ležel. 7 A rychle jděte a povězte jeho učedníkům, že byl vzbuzen z mrtvých,+ a pohleďte, jde před vámi do Galileje;+ tam ho uvidíte. Pohleďte, řekl jsem vám [to].“+
8 Rychle tedy opustily pamětní hrobku se strachem a s velkou radostí a běžely o tom podat zprávu jeho učedníkům.+ 9 A pohleďme, potkal je Ježíš a řekl: „Dobrý den!“ Přistoupily a uchopily ho za nohy a vzdaly mu poctu. 10 Ježíš jim pak řekl: „Nemějte strach! Jděte a podejte zprávu mým bratrům,+ aby odešli do Galileje; a tam mě uvidí.“
11 Zatímco byly na cestě, pohleďme, někteří ze stráže+ vešli do města a podali předním kněžím zprávu o všem, co se stalo. 12 A ti, když se shromáždili se staršími muži a poradili se, dali vojákům dostatečný počet kousků stříbra+ 13 a řekli: „Řekněte: ‚Jeho učedníci+ přišli v noci a ukradli ho, když jsme spali.‘ 14 A jestliže se o tom doslechne místodržitel, přemluvíme [ho] a osvobodíme vás od starostí.“ 15 Vzali si tedy kousky stříbra a učinili, jak byli poučeni; a ten výrok je rozšířen mezi Židy až do dnešního dne.
16 Jedenáct učedníků však šlo do Galileje+ k hoře, kterou si s nimi Ježíš smluvil, 17 a když ho viděli, vzdali [mu] poctu, ale někteří* pochybovali.+ 18 A Ježíš přistoupil, mluvil k nim a řekl: „Byla mi dána všechna autorita*+ v nebi a na zemi. 19 Jděte proto a čiňte učedníky*+ z lidí všech národů,+ křtěte+ je ve jménu* Otce+ a Syna+ a svatého ducha+ 20 a vyučujte+ je, aby zachovávali+ všechno, co jsem vám přikázal.+ A pohleďte, já jsem s vámi+ po všechny dny až do závěru* systému věcí.“*+
„Matouše.“ אB(řec.) Math·thaiʹon; D(řec.) Mat·thaiʹon; odvozeno z heb. vlastního jména Mat·tith·jahʹ, znamená „dar od Jah“.
Nebo „rodové linie; původu“. Řec. ge·neʹse·os, „vzniku“; lat. ge·ne·ra·ti·oʹnis, „generace“; J17,18(heb.) tó·ledhothʹ, „rodokmenu“. Viz 1Mo 2:4 a 1Mo 5:1, ppč. „dějiny“.
Dosl. „zplodil“. Řec. e·genʹne·sen; lat. geʹnu·it, „zplodil“.
Nebo „z té, která patřila Urijášovi“.
WH vynechává Achazjáše, Jehoaše a Amacjáše. Ale viz 1Pa 3:11, 12.
Řec. Ba·by·loʹnos; J17,22(heb.) Ba·velʹ. Viz 2Kr 17:24 ppč.
Nebo „tajně ji propustit“. Dosl. „uvolnit“.
„Jehovův.“ J3,4,7–14,16–18,22–24,28(heb.) יהוה (Jeho·wahʹ); řec. Κυρίου (Ky·riʹou) bez určitého členu, „Pánův“. The Holy Scriptures od J. N. Darbyho, 1920 (odpovídající německému překladu „Elberfelder Bibel“, 1891), v ppč. k Mt 1:20 uvádí: „‚Pán‘ bez členu znamená velmi často ‚Jehova‘.“ Toto je první z 237 míst, kde se v Křesťanských řeckých písmech v hlavním textu tohoto překladu vyskytuje Boží jméno „Jehova“. Kromě toho se 72krát vyskytuje v ppč., ne však v hlavním textu. Viz dodatek 1D.
„Ježíš.“ Řec. Ἰησοῦν (I·e·sounʹ); J1–14,16–18,22(heb.) ישוע (Je·šuʹaʽ, „Ješua“, znamená „Jehova je záchrana“).
Viz dodatek 1D.
„Panna.“ Řec. he par·theʹnos; J22(heb.) ha·ʽal·mahʹ.
Řec. Em·ma·nou·elʹ; J17,18,22(heb.) ʽIm·ma·nu·ʼelʹ.
Viz dodatek 1D.
Dosl. „neznal ji“.
Nebo „mágové“. Řec. maʹgoi.
Nebo „Z východu jsme totiž viděli jeho hvězdu“.
„Kristus“. Řec. ὁ χριστός (ho Chri·stosʹ); J1–14,16–18,22(heb.) המשיח (ham·Ma·šiʹach, „Mesiáš; Pomazaný“).
Znamená „dům chleba“. Řec. Be·thle·emʹ; J17,18,22(heb.) Béth leʹchem.
Nebo „vůdci“. Řec. he·ge·moʹsin.
Nebo „vůdce“. Řec. he·gouʹme·nos.
Nebo „kterou viděli z východu“.
Viz dodatek 1D.
Viz dodatek 1D.
Nebo „mágové“.
Viz dodatek 1D.
Nebo „život“. Řec. psy·chenʹ; J17,18,22(heb.) neʹfeš. Viz dodatek 4A.
Nebo „město-výhonek“. Řec. Na·za·retʹ; J22(heb.) Na·ceʹreth.
„Nazaretský.“ J17,18,22(heb.) Noc·riʹ. Řec. Na·zo·raiʹos; pravděpodobně z heb. neʹcer, jež znamená „výhonek“, obrazně tedy „potomstvo“. Viz Iz 11:1 a ppč. „výhonek“.
„Jan.“ Řec. I·o·aʹnes; J1–14,16–18,22(heb.) Jó·cha·nanʹ, „Jochanan“, znamená „Jehova projevil přízeň; Jehova byl milostivý“.
Nebo „Ten, kdo ponořuje“. Řec. ho Ba·pti·stesʹ; J17,22(heb.) ham·Mat·bilʹ.
Nebo „ohlašoval“. Řec. ke·rysʹson; lat. praeʹdi·cans.
„Nebeské království.“ Řec. ba·si·leiʹa ton ou·ra·nonʹ; lat. reʹgnum cae·loʹrum; J22(heb.) mal·khuthʹ ša·maʹjim.
Viz dodatek 1D.
Nebo „opasek“.
Znamená „vlastnictví [nebo základ] dvojnásobného pokoje“. Řec. I·e·ro·soʹly·ma; J22(heb.) Jeru·ša·laʹjim.
Dosl. „změně smýšlení“. Řec. me·ta·noiʹas.
Nebo „ponořuji“. Řec. ba·ptiʹzo.
Nebo „činnou silou“. Řec. pneuʹma·ti; lat. spiʹri·tu; J17,18,22(heb.) beruʹach, „s činnou silou“. Viz 1Mo 1:2, ppč. „síla“.
Viz dodatek 1D.
Viz dodatek 1D.
„Světa.“ Řec. κόσμου (koʹsmou); lat. munʹdi.
Viz dodatek 1D.
„Budeš prokazovat posvátnou službu.“ Řec. la·treuʹseis; J17,18,22(heb.) ta·ʽavodhʹ, „budeš sloužit (uctívat)“. Viz 2Mo 3:12 ppč.
Nebo „evangelium“. Řec. eu·ag·geʹli·on; lat. e·van·geʹli·um.
Nebo „[ligy] Deseti měst“.
„Šťastní.“ Řec. Ma·kaʹri·oi; lat. be·aʹti.
Nebo „ti, kdo jsou žebráci o ducha“.
Dosl. „ti, kdo působí pokoj“. Řec. ei·re·no·poi·oiʹ.
„Nevýslovným slovem opovržení.“ Řec. Rha·kaʹ; J17 Re·qaʼʹ, aramejské slovo opovržení.
Nebo „Sanhedrinu“.
„Gehenně.“ Řec. γέενναν (geʹen·nan); J1–14,16–18(heb.) גיהנם (geh·hin·nomʹ, „údolí Hinnom“). Místo za Jeruzalémem, jež bylo určeno k pálení odpadků. Viz dodatek 4C.
Dosl. „poslední quadrans“; jedna čtyřiašedesátina denáru. Viz dodatek 8A.
„Smilstva.“ Řec. por·neiʹas; lat. for·ni·ca·ti·oʹnis; J17,18,22(heb.) zenuthʹ. Viz dodatek 5A.
Nebo „uvolněnou“.
Nebo „dopouští se manželské sexuální nevěrnosti“. Řec. moi·chaʹtai; lat. a·dulʹte·rat; J22(heb.) nó·ʼefʹ. Viz Ez 16:32 ppč.
Viz dodatek 1D.
Nebo „od toho, co je ničemné“.
Nebo „tomu, co je ničemné“.
„Míli.“ Řec. miʹli·on; lat. milʹle pasʹsus. Římská míle o délce 1 479,5 m. Srovnej Lk 24:13 ppč.; viz dodatek 8A.
Nebo „úplný“.
Nebo „nedrmolte slova; neopakujte prázdné výroky“.
Nebo „tvé jméno považováno za posvátné; ať se s tvým jménem zachází jako se svatým“. Řec. ha·gi·a·stheʹto; lat. sanc·ti·fi·ceʹtur; J17,18(heb.) jith·qad·dašʹ, „ať je posvěceno“. Viz 2Mo 29:43, ppč. „posvěceno“.
Dosl. „nech odejít“.
Nebo „zachraň“.
Nebo „od toho, co je ničemné“.
Nebo „nezkalené; zaměřené jedním směrem; zaostřené; velkomyslné“.
Nebo „špatné; závistivé“.
Nebo „mamonu“. Řec. ma·mo·naiʹ, 3. p.; J17,18,22(heb.) ham·ma·mónʹ, „mamonu“.
Nebo „životy“. Dosl. „duše“. Řec. psy·cheiʹ, j. č. Viz dodatek 4A.
Nebo „Ustavičně hledejte“. Řec. ze·teiʹte; tvar slovesa poukazuje na pokračující činnost.
Nebo „vyhlazení“. Řec. a·poʹlei·an.
Nebo „mnoho zázraků“.
Nebo „centurio (setník)“, tedy ten, kdo velí stovce vojáků. Lat. cen·tuʹri·o.
Nebo „zatínání“.
Tedy po sabatním dnu. Viz Mr 1:21–32; Lk 4:31–40.
„Syn člověka.“ V řec. textu je před slovy „syn“ a „člověk“ určitý člen.
Nebo „vycházeli z pamětních hrobek“.
„Co s tebou máme společného?“ Idiom; odmítavá otázka vyjadřující námitku. Viz dodatek 7B.
Dosl. „Synové svatební komnaty“, tedy svatební hosté.
Nebo „obruby; střapců“.
Nebo „budu zachráněna“.
Nebo „tě zachránila“.
Nebo „hlásal“. Řec. ke·rysʹson; lat. praeʹdi·cans.
Nebo „ztrápení; usoužení“.
„Petr“ je pojmenován pěti různými způsoby: zde jako „Šimon, zvaný Petr“; v 16:16 jako „Šimon Petr“; ve Sk 15:14 jako „Symeon“; u Jana 1:42 jako „Kéfas“; a nejčastěji jako „Petr“, například u Mt 14:28.
Znamená „syn Tolmaie“. Také se mu říkalo Natanael. Viz Jana 1:46; Jana 21:2.
Znám také jako Levi. Viz Lk 5:27.
Znám také jako „Jidáš, syn Jakubův“. Viz Lk 6:16; Jana 14:22; Sk 1:13.
Nebo „ani žádný spodní oděv navíc“.
Nebo „nižším Sanhedrinům“. J17,22(heb.) leSan·hedh·ri·jóthʹ.
„Svědectví.“ Řec. mar·tyʹri·on; lat. te·sti·moʹni·um.
„Belzebubem“, VgSyp‚s; אB(řec.) Be·e·ze·boulʹ; CW(řec.) Be·el·ze·boulʹ. Viz 12:24 ppč.
Nebo „na veřejnosti; veřejně“.
Dosl. „do ucha“.
Nebo „život“. Viz dodatek 4A.
Viz dodatek 4C.
Dosl. „za assarion“; jednu šestnáctinu denáru. Viz dodatek 8A.
„Mučednický kůl.“ Řec. σταυρόν (stau·ronʹ); lat. cruʹcem (ze slova crux). Viz dodatek 5C.
Nebo „život“. Viz dodatek 4A.
Nebo „anděla“.
Nebo „Ten, kdo ponořuje“. Řec. Ba·pti·stouʹ.
Znamená „můj Bůh je Jehova“. J18,22(heb.) ʼE·li·jaʹhu. Srovnej 1Kr 17:1 a 2Kr 1:3, ppč. „Elijáš“.
Nebo „nebudeš vyvýšeno do nebe?“.
„Hádu.“ Řec. ᾅδου (haiʹdou); J7–14,16–18,22(heb.) שאול (šeʼólʹ). Viz dodatek 4B.
„Pro tebe“, j. č.; výrazem „tebe“ je myšleno město.
Nebo „Vstupte se mnou pod mé jho“.
Nebo „staňte se mými učedníky“. Srovnej Sd 7:17.
Nebo „životy“. Viz dodatek 4A.
Nebo „chléb vystavení“. Dosl. „chleby toho předložení“. Řec. arʹtous tes pro·theʹse·os; J22(heb.) leʹchem hap·pa·nimʹ. Viz 2Mo 25:30 ppč.
Dosl. „co je“. Řec. tiʹ e·stin. Viz 26:26 ppč.
Nebo „k vítězství“.
„Belzebuba“, VgSyc‚p‚s; CDWSyhArm „Beelzebula“; אB „Beezebula“; možná znamená „pán obydlí“ nebo, pokud jde o slovní hříčku s heb. slovem zeʹvel (hnůj), které se v Bibli nevyskytuje, pak znamená „pán hnoje“. Srovnej 2Kr 1:2, ppč. „Baal-zebuba“.
Dosl. „by mluvil svrchu o svatém duchu“.
Nebo „pořádku věcí“. Řec. ai·oʹni; lat. saeʹcu·lo; J1–14,16–18(heb.) va·ʽó·lamʹ, „v pořádku věcí“.
Dosl. „po Jonášově kázání“. Řec. to keʹryg·ma I·o·naʹ; lat. prae·di·ca·ti·oʹne Ioʹnae.
Nebo „nejzazších konců“. Řec. pe·raʹton. Srovnej Sk 1:8, ppč. „části“.
א*BSyc‚s vynechávají v. 47.
Nebo „v přirovnáních“. Řec. en pa·ra·bo·laisʹ; lat. in pa·raʹbo·lis; J17,18,22(heb.) bim·ša·limʹ.
Dosl. „bylo učiněno tlustým (tučným)“.
Nebo „slyšeli neochotně“.
Nebo „pořádku věcí“. Řec. ai·oʹnos; lat. saeʹcu·li; J17,18,22(heb.) ha·ʽó·lamʹ, „pořádku věcí“.
Nebo „a podvodné potěšení z toho, že je bohatý“.
Nebo „ono“, tedy „slovo“.
Nebo „jílek mámivý“. Viz v. 36 ppč.
„Velkých mírách.“ Nebo „mírách sea“. Řec. saʹta. Míra sea odpovídala 7,33 l.
Nebo „jílku mámivém“. Řec. zi·za·niʹon; J17,22(heb.) zu·néʹ. Druh trávy, jejíž semena jsou jedovatá, nejspíš kvůli houbě, která v nich roste.
Nebo „společný konec; složený konec; společné skončení“. Řec. συντέλεια (syn·teʹlei·a); lat. con·sum·maʹti·o. Viz Da 12:4, ppč. „konce“.
Nebo „pořádku věcí“. Řec. ai·oʹnos; lat. saeʹcu·li; J1–14,16–18,22(heb.) ha·ʽó·lamʹ, „pořádku věcí“.
Viz v. 39 ppč.
Nebo „každá učená osoba“.
Nebo „města“.
Dosl. „tetrarcha“, kníže nad územím, který zastupoval císaře.
Nebo „zázraky“.
Dosl. „mnoho stadií“. Stadion odpovídalo jedné osmině římské míle, tedy 185 m.
Podle řec. a římského rozdělení noci poslední hlídka (asi od 3 hodin ráno do východu slunce). Židé, jak vyplývá z 2Mo 14:24 a Sd 7:19, rozdělovali noc na tři části neboli hlídky, ale později převzali římský systém čtyř nočních hlídek. Viz Mr 13:35 ppč.
Nebo „zcela určitě zemře“.
Nebo „příkopu“.
Nebo „přirovnání“.
Nebo „žumpy; klozetu; záchodu“.
Nebo „Kananejka“.
Podle CDWItVg; אBSyc‚sArm vynechávají slova ve dvojitých hranatých závorkách.
„Cizoložná.“ Řec. moi·cha·lisʹ; lat. a·dulʹte·ra.
Dosl. „Bar-jonáš“, znamená „syn Jonášův“. Řec. Ba·ri·o·naʹ; J17,18,22(heb.) Bar-Jó·nahʹ. Bar je slovo přejaté z aram. a znamená „syn“. Srovnej Ezr 5:2 ppč.
„Ty jsi Petr, a na tomto skalním masivu.“ V původních jazycích jsou slova, jimiž je pojmenován „Petr“ a jež znamenají „kus skály“, v m. r. (řec. Peʹtros, m. r.; lat. Peʹtrus, m. r.; syr. Kiʼ·faʼ, jemuž předchází osobní zájmeno m. r. hu); naproti tomu slova označující „skalní masiv“ jsou ž. r. (řec. peʹtrai, 3. p., ž. r., j. č.; lat. peʹtram, ž. r.; syr. kiʼ·faʼ, jemuž předchází ukazovací přídavné jméno ž. r. ha·deʼ).
Nebo „svou ekklesii (své shromáždění)“. Řec. mou ten ek·kle·siʹan; J17,18,22(heb.) qehil·la·thiʹ.
„Hádu.“ Řec. haiʹdou; J7,8,10–14,16–18,22(heb.) šeʼólʹ. Viz dodatek 4B.
Nebo „tím, co už je svázáno“, perfektní příčestí trpné.
Nebo „tím, co už je rozvázáno“, perfektní příčestí trpné.
Nebo „otočil“.
Nebo „nemáš Boží smýšlení, ale lidské“.
Viz dodatek 5C.
Nebo „život“. Viz dodatek 4A.
א*BSyc‚s vynechávají v. 21; CDWVgSypArm „Ale tento druh nevychází jinak než modlitbou a postem“. (Srovnej Mr 9:29.)
Dosl. „dvojité drachmy“. Řec. ta diʹdrach·ma. Viz dodatek 8A.
„Minci stater“; je považována za tetradrachmu. Viz dodatek 8A.
Viz dodatek 4C.
Nebo „stále mají přístup k mému Otci“.
אBSys vynechávají; DWVgSyc‚pArm „Syn člověka totiž přišel zachránit to, co bylo ztraceno“. (Srovnej Lk 19:10.)
Dosl. „pokárej ho“.
Nebo „všechno, co bylo řečeno“.
Dosl. „mohla stát“.
Dosl. „by měl odmítnout naslouchat“.
Nebo „ekklesii (shromáždění)“. Řec. tei ek·kle·siʹai; J17(heb.) ʼel-haq·qa·halʹ.
Nebo „tím, co už je svázáno“, perfektní příčestí trpné.
Nebo „tím, co už je rozvázáno“, perfektní příčestí trpné.
„Sedmasedmdesátkrát“ v souladu s 1Mo 4:24. Dosl. „sedmdesát krát sedm“.
Jeden talent stříbra odpovídal 6 000 denárů. Viz dodatek 8A.
Nebo „odpustil mu dluh“.
Viz dodatek 8A.
Nebo „odpustil jsem ti celý ten dluh“.
Nebo „mučitelům“. Řec. tois basa·ni·staisʹ; lat. tor·toʹri·bus.
Dosl. „aby muž uvolnil svou manželku“. Srovnej 3Mo 22:13 ppč.
„Smilstva.“ Řec. por·neiʹai, 3. p., j. č.; lat. for·ni·ca·ti·oʹnem; J17,18,22(heb.) zenuthʹ. Viz dodatek 5A.
Viz v. 18 ppč.
„Nezcizoložíš.“ Řec. moi·cheuʹseis; lat. a·dul·te·raʹbis; J18,22(heb.) tin·ʼafʹ. Viz 5:32, ppč. „smilstva“; Ez 16:32 ppč.
Nebo „obnovení; znovuzrození“. Řec. pa·lin·ge·ne·siʹai; lat. re·ge·ne·ra·ti·oʹne; syr. beʽal·maʼ chad·taʼ, „v novém věku (nové epoše)“. Srovnej Tit 3:5 ppč.
Římská stříbrná mince, která vážila 3,85 g.
Nebo „závistivé“.
Nebo „připevnili na kůl (kládu)“. Viz dodatek 5C.
Nebo „sluhou“. Řec. di·aʹko·nos; lat. mi·niʹster (ze slova miʹnus, „méně“); J22(heb.) meša·rethʹ.
Nebo „aby obsluhoval“. Řec. di·a·ko·neʹsai; lat. mi·ni·straʹre; J17,18,22(heb.) leša·rethʹ.
Nebo „život“. Řec. psy·chenʹ; lat. aʹni·mam; J17,18,22(heb.) naf·šóʹ, „svůj život“.
„Výkupné.“ Řec. lyʹtron; lat. re·dem·pti·oʹnem; J17,18,22(heb.) koʹfer. Srovnej 1Ti 2:6, ppč. „výkupné“.
„Pane“, P45BCWVg; א „Ježíši“; DSyc vynechávají.
Dosl. „Hosanna“. Řec. Ho·san·naʹ; Vgc(lat.) Ho·sanʹna; J1–14,16–18,22(heb.) Hó·šaʽ-naʼʹ, „Zachraň, prosíme!“
Viz dodatek 1D.
Nebo „v nejvyšších místech“.
Nebo „přirovnání“.
Viz dodatek 1D.
Nebo „tolik lidí, kolik jich“.
Nebo „svým služebníkům (sloužícím)“. Řec. tois di·a·koʹnois; lat. mi·niʹstris; J22(heb.) lam·ša·rethimʹ.
Nebo „zatínání“.
Nebo „s herodiány“.
Nebo „císaři“. Řec. Kaiʹsa·ri; lat. Caeʹsa·ri; J22(heb.) laq·Qé·sarʹ.
Viz 20:2 ppč.
„Obraz.“ Řec. ei·konʹ; lat. i·maʹgo; J22(heb.) had·demuthʹ, „obraz“.
Dosl. „Vracejte“. Řec. A·poʹdo·te; lat. redʹdi·te; J17,22(heb.) tenuʹ.
„Vzkříšení.“ Řec. a·naʹsta·sin, „vzbuzení; vstání“ (ze slov a·naʹ, „nahoru“, a staʹsis, „stání“); lat. re·sur·rec·ti·oʹnem; J17(heb.) techi·jathʹ ham·me·thimʹ, „ožití mrtvých“.
„Není Bohem“, B; J18 „Jehova není Bohem“.
Viz dodatek 1D.
Dosl. „v duchu“. Řec. en pneuʹma·ti; lat. in spiʹri·tu; J17,18(heb.) ba·ruʹach.
Viz dodatek 1D.
Nebo „rozšiřují svá fylakteria“.
Nebo „obruby; střapce“.
Nebo „místech shromažďování“.
Nebo „můj Velký (Vynikající)“. Řec. Rhab·beiʹ; lat. rabʹbi; J17(heb.) Rab·biʹ Rab·biʹ.
„Vůdce.“ Řec. ka·the·ge·tesʹ; lat. ma·giʹster.
Nebo „sluhou“. Řec. di·aʹko·nos; lat. mi·niʹster; J17,18(heb.) lim·ša·rethʹ, „jako sloužící“.
אBDVgSysArm vynechávají; VgcSyc „Běda vám, znalci Zákona a farizeové, pokrytci, protože vyjídáte domy vdov a abyste to zastřeli, pronášíte dlouhé modlitby; proto obdržíte soud ve větší míře“. (Srovnej Mr 12:40.)
Nebo „konvertitu“. Řec. pro·seʹly·ton; lat. pro·seʹly·tum.
„Poddaného.“ Dosl. „syna“.
Viz dodatek 4C.
Nebo „Božím obydlí (příbytku)“. Řec. na·oiʹ, 3. p., j. č.; lat. temʹplum; J17,18,22(heb.) ba·hé·khalʹ, „při paláci“. Srovnej 1Sa 1:9, ppč. „chrámu“.
Nebo „víru“.
Nebo „vyrovnejte se plně svým praotcům“. B* „naplníte míru svých praotců“.
Viz dodatek 4C.
Nebo „učené osoby; znalce Zákona“.
Nebo „připevníte na kůl (kládu)“. Viz dodatek 5C.
Viz dodatek 1D.
Řec. pa·rou·siʹas. Viz dodatek 5B.
Nebo „společného konce; složeného konce; společného skončení“. Řec. syn·te·leiʹas; lat. con·sum·ma·ti·oʹnis.
Nebo „pořádku věcí“. Řec. ai·oʹnos; lat. saeʹcu·li; J1–14,16–18,22(heb.) ha·ʽó·lamʹ.
„Kristus.“ Řec. ho Chri·stosʹ; lat. Chriʹstus; J17,18,22(heb.) ham·Ma·šiʹach.
Nebo „dovršený konec; úplný konec“.
Nebo „národ totiž bude podnícen; vyburcován“.
Viz v. 14, ppč. „konec“.
Nebo „bude ohlašována“. Řec. ke·ry·chtheʹse·tai; lat. prae·di·caʹbi·tur. Srovnej Da 5:29, ppč. „ohlásili“.
Dosl. „po celé obydlené“. Řec. en hoʹlei tei oi·kou·meʹnei, ž. r., j. č., čímž je myšlena země; lat. in u·ni·verʹso orʹbe, „po univerzálním kruhu“, tedy zemském. Viz Iz 13:11, ppč. „země“; Na 1:5 ppč.
„Svědectví“. Řec. mar·tyʹri·on; lat. te·sti·moʹni·um.
Nebo „dovršený konec; úplný konec; dokončení“. Řec. teʹlos.
„Na svatém místě.“ Řec. en toʹpoi ha·giʹoi; lat. in loʹco sancʹto; J17,18(heb.) bim·qómʹ qoʹdheš.
Dosl. „ať ten, kdo čte, přemýšlí“.
Viz Sk 1:12 ppč.
„Velké soužení.“ Řec. thliʹpsis me·gaʹle; lat. tri·bu·laʹti·o maʹgna; J17,18(heb.) ca·rahʹ ghedhó·lahʹ.
Viz dodatek 5B.
„Přichází.“ Řec. er·choʹme·non.
Nebo „s velkou mocí a slávou“.
„Generace.“ Řec. ge·ne·aʹ; liší se od geʹnos, „rod“, např. v 1Pe 2:9.
„Ani Syn“, א*BDVgrkp.ArmJ18,21,22.
Viz dodatek 5B.
Nebo „kataklyzmatem“. Řec. ka·ta·kly·smouʹ; lat. di·luʹvi·um.
Viz dodatek 5B.
Dosl. „přijda“. Řec. el·thonʹ.
Nebo „rozřízne ho vedví“.
Nebo „jejich“. Dosl. určitý člen.
Nebo „zatínání“.
Nebo „jejich“. Dosl. určitý člen.
Řec. talent vážil 20,4 kg. Viz dodatek 8A.
Viz v. 15 ppč.
Nebo „přísný“.
Nebo „bojácný; váhavý“.
Viz v. 15 ppč.
Nebo „zatínání“.
Dosl. „kůzlata“.
Dosl. „vržení [semene]“. Řec. ka·ta·bo·lesʹ.
Nebo „nedostatečně oblečený“. Řec. gy·mnosʹ, znamená „lehce oděný; pouze ve spodním oděvu“; ne nutně nahý.
Dosl. „odtětí; prořezání“. Řec. koʹla·sin. Viz 1Ja 4:18 ppč.
Nebo „připevněn na kůl (kládu)“. Viz dodatek 5C.
„Světě.“ Řec. koʹsmoi; lat. munʹdo.
Nebo „se bude ohlašovat“. Řec. ke·ry·chtheiʹ; lat. prae·di·caʹtum fuʹe·rit. Srovnej Da 5:29, ppč. „ohlásili“.
Nebo „Den před“. Tento překlad řec. slova πρῶτος (proʹtos), po němž následuje slovo ve druhém pádě, odpovídá smyslu a překladu podobné vazby u Jana 1:15, 30, totiž „existoval přede [proʹtos] mnou“. Podle LSJ, s. 1535, sl. 1, „πρῶτος je někdy používáno tam, kde bychom měli očekávat πρότερος [proʹte·ros]“.
Dosl. „je“. Řec. e·stin, ve smyslu označovat, mít význam, představovat. Viz 12:7 ppč; 1Ko 10:4, ppč. „znamenal“.
„Pít nový“, tedy nový plod révy.
Nebo „když zazpívali hymny (žalmy)“. Řec. hy·mneʹsan·tes; J18(heb.) wai·jiq·reʼuʹ ʼeth-ha·hal·lelʹ. Nepochybně se jednalo o čtyři poslední žalmy Halel (115–118). Viz Ža 114:1 ppč.
Nebo „konec“. Řec. teʹlos.
„Sanhedrin“, J17,18,22. Nebo „Nejvyšší soud“. Viz 5:22.
Nebo „Boží obydlí (příbytek)“. Řec. na·onʹ; lat. temʹplum; J17,18,22(heb.) hé·khalʹ, „palác; chrám“.
„Přichází.“ Řec. er·choʹme·non.
Viz 26:61 ppč.
„Jeremjáše“, אAB; Syh(margin) „Zachariáše“; Syp‚s vynechávají.
„Vzali“, AB; אSyh‚p‚s „vzal jsem“.
„Dali“, AcB*CItVg; אBcWSyh‚p‚s „dal jsem“.
Viz dodatek 1D.
Viz dodatek 7B.
Nebo „připevněn na kůl (kládu)!“. Viz dodatek 5C.
Nebo „Nejsem vinen touto krví“.
„Golgota.“ Řec. Gol·go·thaʹ; lat. Golʹgo·tha; J17,18(heb.) Gol·gol·taʼʹ.
„Místo lebky.“ Řec. Kra·niʹou Toʹpos; lat. Cal·vaʹri·ae loʹcus; J17(heb.) meqómʹ Gul·goʹleth.
„Šesté hodiny“, tedy asi od 12 hodin.
„Deváté hodiny“, tedy asi do 15 hodin.
„Eli, Eli, lama sabachthani?“ Srovnej Ža 22:1, ppč. „opustil“.
„Jiný muž ... voda“, אBC; ADWItVgSyh‚p‚sArm vynechávají.
Nebo „přestal dýchat“. Dosl. „nechal odejít ducha“. Řec. a·feʹken to pneuʹma.
Nebo „oni“, nevztahuje se na „těla“.
Dosl. „centurio (setník)“, tedy ten, kdo velí stovce vojáků.
Nebo „syn Boha; syn boha“.
„Josesova“, ABCDcSyh‚p; אD*WVgSys „Josefova“.
„Po“, J17,18,21,22. Pojednání o slovním spojení „Po sabatu“ je v dodatku 7C.
Viz dodatek 1D.
Nebo „připevněn na kůl (kládu)“. Viz dodatek 5C.
Nebo „jiní“, jako je to u Mt 26:67.
„Autorita.“ Řec. e·xou·siʹa; lat. po·teʹstas; J18(heb.) mim·šalʹ.
Nebo „čiňte žáky“. Řec. ma·the·teuʹsa·te.
Nebo „ve jméno“.
Viz 24:3, ppč. „závěru“.
Viz 13:39, ppč. „věcí“.