Podle Jana*
1 Na počátku+ bylo Slovo*+ a Slovo bylo u Boha*+ a Slovo bylo bohem.*+ 2 Ten byl na počátku+ u Boha.+ 3 Všechno začalo existovat skrze něho+ a bez něho nezačala existovat ani jediná věc.
Co začalo existovat 4 jeho prostřednictvím, byl život,+ a život byl světlem+ lidí.* 5 A světlo září ve tmě,+ ale tma je nepřemohla.
6 Povstal člověk, který byl vyslán jako Boží představitel:+ jeho jméno bylo Jan.*+ 7 Ten přišel na svědectví,+ aby vydával svědectví o světle,+ aby lidé všeho druhu skrze něj uvěřili.+ 8 Nebyl tím světlem,+ ale měl vydávat svědectví+ o tom světle.
9 Pravé světlo,+ které svítí+ lidem všeho druhu,+ mělo přijít na svět.* 10 Byl ve světě+ a svět začal existovat skrze něj,+ ale svět ho neznal. 11 Přišel do svého vlastního domova, ale jeho vlastní lid ho nepřijal.+ 12 Ale všem těm, kdo ho přece přijali,+ dal autoritu stát se Božími dětmi,+ protože projevovali víru v jeho jméno;+ 13 a nebyli zrozeni z krve* ani z tělesné vůle ani z vůle mužovy, ale z Boha.+
14 Tak se Slovo stalo tělem+ a přebývalo* mezi námi a dívali jsme se na jeho slávu, slávu, jaká patří jedinému zplozenému synovi+ od otce; a byl plný nezasloužené laskavosti a pravdy.+ 15 (Jan o něm vydával svědectví, ano, on skutečně zvolal — on to byl, kdo [to] řekl — a řekl: „Ten, kdo přichází za mnou, mě předešel, protože existoval přede mnou.“)+ 16 Všichni jsme totiž přijali z jeho plnosti,+ ano nezaslouženou laskavost za nezaslouženou laskavostí.+ 17 Protože Zákon byl dán prostřednictvím Mojžíše,+ nezasloužená laskavost+ a pravda+ nastaly prostřednictvím Ježíše Krista. 18 Žádný člověk nikdy neviděl Boha;+ jediný zplozený bůh,*+ který je na [místě u] Otcovy náruče,+ ten jej vysvětlil.+
19 To je tedy Janovo svědectví,* když k němu Židé vyslali kněze a Levity z Jeruzaléma, aby se ho zeptali: „Kdo jsi?“+ 20 A vyznal a nepopřel, ale vyznal: „Nejsem KRISTUS.“+ 21 A zeptali se ho: „Co tedy? Jsi Elijáš?“*+ A řekl: „Nejsem.“ „Jsi Ten Prorok?“+ A odpověděl: „Ne!“ 22 Proto mu řekli: „Kdo jsi, ať můžeme dát odpověď těm, kteří nás poslali. Co o sobě říkáš?“+ 23 Řekl: „Jsem hlas někoho, kdo volá v pustině: ‚Napřimte Jehovovu* cestu‘, právě jak řekl prorok Izajáš.“+ 24 Ti vyslaní byli z farizeů. 25 Proto se ho vyptávali a řekli mu: „Proč tedy křtíš,+ když sám nejsi KRISTUS ani Elijáš ani Ten Prorok?“ 26 Jan jim odpověděl a řekl: „Křtím* ve vodě. Ve vašem středu+ stojí někdo, koho neznáte,+ 27 ten, kdo přichází za mnou, ale jemuž nejsem hoden rozvázat řemínek u sandálu.“+ 28 To se stalo v Betanii* za Jordánem, kde Jan křtil.+
29 Příští den spatřil Ježíše, jak k němu přichází, a řekl: „Podívejte se, Boží Beránek,+ který snímá hřích+ světa!*+ 30 To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází muž, který mě předešel, protože existoval přede mnou.+ 31 Ani já jsem ho neznal, ale přišel jsem křtít ve vodě proto, aby byl učiněn zjevným Izraeli.“+ 32 Jan také vydal svědectví a řekl: „Viděl jsem ducha sestupujícího jako holubice z nebe, a zůstal na něm.+ 33 Ani já jsem ho neznal, ale právě Ten, kdo mě poslal+ křtít ve vodě, mi řekl: ‚Nad kým uvidíš sestupovat a zůstávat ducha, to je ten, kdo křtí ve svatém duchu.‘+ 34 A viděl jsem [to] a vydal jsem svědectví, že to je ten Boží Syn.“+
35 Příští den Jan opět stál se dvěma svými učedníky, 36 a když se podíval na Ježíše, jak jde, řekl: „Podívejte se, Boží Beránek!“+ 37 A ti dva učedníci ho slyšeli mluvit a následovali Ježíše. 38 Pak se Ježíš obrátil, a když viděl, že ho následují, řekl jim: „Co hledáte?“ Řekli mu: „Rabbi (což přeloženo znamená Učitel), kde bydlíš?“ 39 Řekl jim: „Pojďte a uvidíte.“+ Šli tedy a viděli, kde bydlí, a ten den s ním zůstali; bylo kolem desáté hodiny.* 40 Ondřej,+ bratr Šimona Petra, byl jedním z těch dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a následovali [Ježíše].* 41 Ten našel nejprve* svého vlastního bratra Šimona a řekl mu: „Našli jsme Mesiáše“*+ (což přeloženo znamená Kristus).+ 42 Přivedl ho k Ježíšovi. Když se na něj Ježíš podíval,+ řekl: „Ty jsi Šimon,+ syn Janův;*+ budeš se jmenovat Kéfas“* (což se překládá Petr).*+
43 Příští den zatoužil odejít do Galileje. Tu Ježíš našel Filipa+ a řekl mu: „Buď mým následovníkem.“+ 44 Filip byl z Betsaidy,+ z města Ondřejova a Petrova. 45 Filip našel Natanaela+ a řekl mu: „Našli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně+ a Proroci,+ Ježíše, syna Josefova,+ z Nazaretu.“ 46 Ale Natanael mu řekl: „Může přijít něco dobrého z Nazaretu?“+ Filip mu řekl: „Pojď a uvidíš.“ 47 Ježíš viděl Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: „Podívejte se, určitě Izraelita, v němž není žádný klam.“+ 48 Natanael mu řekl: „Jak to, že mě znáš?“ Ježíš mu odpověděl a řekl: „Dříve než tě Filip zavolal, zatímco jsi byl pod fíkovníkem, viděl jsem tě.“ 49 Natanael mu odpověděl: „Rabbi, ty jsi Boží Syn,+ ty jsi Král+ Izraele.“ 50 Ježíš mu odpověděl a řekl: „Věříš, protože jsem ti pověděl, že jsem tě viděl pod fíkovníkem? Uvidíš větší věci než tyto.“ 51 Dále mu řekl: „Vpravdě, vpravdě* vám říkám: Uvidíte otevřené nebe a Boží anděly,*+ jak vystupují a sestupují k* Synu člověka.“+
2 A třetí den se konala svatební hostina v galilejské Káně,+ a byla tam Ježíšova matka.+ 2 Ježíš a jeho učedníci byli také pozváni k svatební hostině.
3 Když došlo víno, řekla Ježíšovi jeho matka:+ „Nemají víno.“ 4 Ale Ježíš jí řekl: „Co s tebou mám společného,* ženo?+ Má hodina ještě nepřišla.“+ 5 Jeho matka řekla těm, kteří sloužili: „Udělejte, cokoli vám poví.“+ 6 Jak vyžadovaly očišťovací předpisy+ Židů, stálo tam šest kamenných džbánů na vodu, z nichž každý mohl pojmout dvě nebo tři míry* tekutiny. 7 Ježíš jim řekl: „Naplňte džbány na vodu vodou.“ A naplnili je až po okraj. 8 A řekl jim: „Nyní trochu načerpejte a doneste to vedoucímu hostiny.“ Donesli to tedy. 9 Když vedoucí hostiny ochutnal vodu, která byla přeměněna ve víno,+ aniž věděl, z jakého je zdroje, ačkoli ti, kteří sloužili a načerpali vodu, to věděli, vedoucí hostiny zavolal ženicha 10 a řekl mu: „Každý jiný člověk nejdříve předloží znamenité víno,+ a když jsou lidé opojeni, to podřadnější. Ty jsi zachoval znamenité víno až dosud.“ 11 Ježíš to vykonal v galilejské Káně jako začátek svých znamení a učinil svou slávu+ zjevnou; a jeho učedníci v něj uvěřili.
12 Potom sešel on a jeho matka a bratři+ a jeho učedníci do Kafarnaum,+ ale nezůstali tam mnoho dnů.
13 Nyní byl blízko židovský pasach+ a Ježíš vyšel do Jeruzaléma.+ 14 A našel v chrámu prodavače skotu a ovcí a holubic+ a směnárníky na jejich místech. 15 Potom, co si udělal bič z provazů, vyhnal všechny ty s ovcemi a skotem z chrámu a rozsypal mince směnárníků a zpřevracel jim stoly.+ 16 A prodavačům holubic řekl: „Odstraňte to odtud! Přestaňte dělat z domu+ mého Otce dům kupčení!“+ 17 Jeho učedníci si připomněli, že je napsáno: „Horlivost pro tvůj dům mě stráví.“+
18 Židé mu proto odpověděli a řekli: „Jaké znamení+ nám můžeš ukázat, když děláš tyto věci?“ 19 Ježíš jim odpověděl a řekl: „Zbořte tento chrám*+ a ve třech dnech jej postavím.“ 20 Proto Židé řekli: „Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?“ 21 On však hovořil o chrámu+ svého těla. 22 Ale když byl vzbuzen z mrtvých, jeho učedníci si připomněli,+ že to říkával; a věřili Písmu a slovu, které Ježíš řekl.
23 Když však byl v Jeruzalémě při slavnosti pasach,+ mnoho lidí uvěřilo v jeho jméno,+ když viděli znamení, která prováděl.+ 24 Ale Ježíš sám se jim nesvěřoval,+ protože je všechny znal 25 a protože nepotřeboval, aby někdo vydával svědectví o člověku, neboť on sám věděl, co v člověku je.+
3 A byl člověk, farizeus, jménem Nikodém,+ vládce Židů. 2 Ten k němu přišel v noci+ a řekl mu: „Rabbi,+ víme, že jsi přišel jako učitel+ od Boha,+ neboť nikdo nemůže provádět tato znamení,+ která ty provádíš, ledaže je Bůh s ním.“+ 3 Ježíš mu odpověděl a řekl:+ „Vpravdě, vpravdě ti říkám: Pokud se nenarodí někdo znovu,*+ nemůže vidět Boží království.“+ 4 Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Nemůže přece podruhé vstoupit do lůna své matky a narodit se?“ 5 Ježíš odpověděl: „Vpravdě, vpravdě ti říkám: Pokud se někdo nenarodí z vody+ a ducha,*+ nemůže vstoupit do Božího království. 6 Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z ducha, je duch.+ 7 Nediv se, že jsem ti pověděl: Musíte se znovu narodit.+ 8 Vítr*+ vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Takový je každý, kdo je zrozen z ducha.“+
9 Nikodém mu odpověděl a řekl: „Jak se to může stát?“ 10 Ježíš mu odpověděl a řekl: „Jsi učitel v Izraeli, a přesto to nevíš?+ 11 Vpravdě, vpravdě ti říkám: Co víme, to mluvíme, a co jsme viděli, o tom vydáváme svědectví,+ ale vy nepřijímáte svědectví, které vydáváme.+ 12 Jestliže jsem vám pověděl o pozemských věcech, a přece nevěříte, jak uvěříte, budu-li vám povídat o věcech nebeských?*+ 13 Žádný člověk nadto nevystoupil do nebe,+ jen ten, který sestoupil z nebe,+ Syn člověka.+ 14 A právě jako Mojžíš pozvedl hada+ v pustině, tak musí být pozvednut Syn člověka,+ 15 aby každý, kdo v něj věří, měl věčný život.+
16 Bůh totiž tak velice miloval+ svět,* že dal svého jediného zplozeného Syna,+ aby žádný, kdo v něj projevuje víru,+ nebyl zahuben,+ ale měl věčný život.+ 17 Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil svět,+ ale aby byl svět skrze něho zachráněn.+ 18 Kdo v něj projevuje víru, nemá být souzen.+ Kdo neprojevuje víru, je již souzen, protože neprojevuje víru ve jméno jediného zplozeného Božího Syna.+ 19 A to je základ pro soud, že světlo+ přišlo do světa,+ ale lidé si zamilovali tmu spíše než světlo,+ neboť jejich skutky byly ničemné. 20 Kdo totiž provádí podlé věci,+ nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly kárány.+ 21 Ale kdo koná, co je pravé, přichází ke světlu,+ aby jeho skutky byly učiněny zjevnými, protože byly vykonány v souladu s Bohem.“
22 Potom šel Ježíš a jeho učedníci do judejské krajiny a tam s nimi strávil nějaký čas a křtil.+ 23 Ale Jan+ také křtil v Ainonu, blízko Salimu, protože tam bylo velmi mnoho vody,+ a lidé přicházeli a byli křtěni;+ 24 Jan totiž ještě nebyl uvržen do vězení.+
25 Proto vznikl spor mezi Janovými učedníky a jedním Židem ohledně očišťování.+ 26 Přišli tedy k Janovi a řekli mu: „Rabbi, muž, jenž byl u tebe za Jordánem, o kterém jsi vydával svědectví,+ podívej se, on křtí a všichni jdou k němu.“+ 27 Jan odpověděl a řekl: „Člověk nemůže obdržet ani jedinou věc, ledaže je mu to dáno z nebe.+ 28 Vy sami mi dosvědčíte, že jsem řekl, že nejsem KRISTUS,+ ale že jsem byl vyslán před ním.+ 29 Kdo má nevěstu, je ženich.+ Ale přítel ženicha, když stojí a slyší ho, má velkou radost z ženichova hlasu. Proto je tato má radost naplněna.+ 30 On musí dále růst, ale já se musím dále menšit.“
31 Kdo přichází shora, je nade všemi ostatními.*+ Kdo je ze země, je ze země a mluví zemské věci.+ Kdo přichází z nebe, je nade všemi ostatními.+ 32 Co viděl a slyšel, o tom vydává svědectví,+ ale nikdo jeho svědectví nepřijímá.+ 33 Kdo přijal jeho svědectví, vložil svou pečeť na to, že Bůh je pravý.+ 34 Ten totiž, koho Bůh vyslal, mluví Boží výroky,+ neboť on nedává ducha odměřeně.*+ 35 Otec miluje+ Syna a dal mu všechno do ruky.+ 36 Kdo projevuje víru+ v Syna, má věčný život;+ kdo neposlouchá Syna, neuvidí život,+ ale zůstává na něm Boží zloba.+
4 Když si Pán uvědomil, že farizeové slyšeli, že Ježíš činí a křtí+ více učedníků než Jan — 2 ačkoli vlastně Ježíš sám nekřtil, ale jeho učedníci —, 3 opustil Judeu a odebral se opět do Galileje. 4 Ale bylo potřeba, aby prošel Samařím.+ 5 Přišel tedy k samařskému městu nazývanému Sychar,* poblíž pole, které dal Jákob svému synu Josefovi.+ 6 Vskutku, byl tam Jákobův pramen.+ A Ježíš, unavený cestou, seděl u pramene, právě jak byl. Bylo kolem šesté hodiny.*
7 Žena ze Samaří přišla načerpat vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“ 8 (Jeho učedníci totiž odešli do města nakoupit potraviny.) 9 Samaritánka mu proto řekla: „Jak to, že mne, když jsem Samaritánka, prosíš o napití, ač jsi Žid?“ (Židé se totiž nestýkají se Samaritány.)*+ 10 Ježíš jí odpověděl a řekl: „Kdybys byla znala velkorysý Boží dar+ a toho, kdo+ ti říká: ‚Dej mi napít‘, byla bys ho poprosila, a dal by ti živou vodu.“+ 11 Řekla mu: „Pane, nemáš ani vědro, abys načerpal vodu, a studna je hluboká. Z jakého zdroje tedy máš tu živou vodu? 12 Nejsi přece větší+ než náš praotec Jákob, který nám dal tu studnu a jenž z ní sám pil spolu se svými syny a svým skotem?“ 13 Ježíš jí odpověděl a řekl: „Každý, kdo pije z této vody, dostane zase žízeň. 14 Kdokoli pije z té vody, kterou mu dám, vůbec nikdy nedostane žízeň,+ ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem+ prýštící vody, jež předává věčný život.“+ 15 Žena mu řekla: „Pane, dej mi tu vodu, abych již nežíznila ani nemusela chodit na toto místo čerpat vodu.“
16 Řekl jí: „Jdi, zavolej svého manžela a přijď sem.“ 17 Žena odpověděla a řekla: „Nemám manžela.“ Ježíš jí řekl: „Dobře jsi řekla: ‚Nemám manžela.‘ 18 Měla jsi totiž pět manželů a ten [muž], kterého máš teď, není tvým manželem. To jsi řekla pravdivě.“ 19 Žena mu řekla: „Pane, uvědomuji si, že jsi prorok.+ 20 Naši praotcové uctívali na této hoře;+ ale vy říkáte, že v Jeruzalémě je místo, kde se má uctívat.“+ 21 Ježíš jí řekl: „Věř mi, ženo: Přichází hodina, kdy nebudete uctívat+ Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě.+ 22 Uctíváte, co neznáte;+ my uctíváme, co známe, protože záchrana pochází ze Židů.+ 23 Přichází však hodina, a je [již] nyní, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce duchem+ a pravdou,+ neboť Otec skutečně hledá takové [lidi], aby ho uctívali.+ 24 Bůh je Duch*+ a ti, kdo ho uctívají, musí uctívat duchem a pravdou.“+ 25 Žena mu řekla: „Vím, že přichází Mesiáš,+ který je nazýván Kristus.+ Až přijde, všechno nám otevřeně oznámí.“ 26 Ježíš jí řekl: „Jsem to já, který s tebou mluvím.“+
27 Vtom přišli jeho učedníci a začali se divit, protože mluvil s ženou. Nikdo ovšem neřekl: „Co hledáš?“ nebo „Proč s ní mluvíš?“ 28 Žena tedy opustila svůj džbán na vodu a odešla do města a pověděla lidem: 29 „Pojďte sem a uvidíte člověka, který mi pověděl všechno, co jsem dělala. Není to snad přece KRISTUS?“+ 30 Vyšli z města a začali k němu přicházet.
31 Mezitím na něj učedníci naléhali a říkali: „Rabbi,+ najez se.“ 32 Ale on jim řekl: „Mám k jídlu pokrm, o kterém nevíte.“ 33 Proto učedníci jeden druhému začali říkat: „Snad mu někdo nepřinesl něco k jídlu?“ 34 Ježíš jim řekl: „Můj pokrm+ je, abych činil vůli+ toho, který mě poslal, a abych dokončil jeho dílo.+ 35 Neříkáte, že jsou ještě čtyři měsíce, než přijde žeň? Pohleďte, říkám vám: Pozvedněte oči a pohleďte na pole, že se bělají ke žni.+ 36 Žnec již dostává mzdu a sklízí ovoce k věčnému životu,+ aby se rozsévač+ i žnec radovali spolu.+ 37 V tomto ohledu je vskutku pravé rčení: Jeden je rozsévačem a jiný žencem. 38 Poslal jsem vás, abyste sklízeli to, na co jste nevynaložili žádnou namáhavou práci. Jiní tvrdě pracovali+ a vy máte prospěch z jejich namáhavé práce.“
39 Mnozí Samaritáni z toho města v něj uvěřili+ kvůli slovu ženy, která řekla na svědectví: „Pověděl mi všechno, co jsem dělala.“+ 40 Když tedy k němu Samaritáni přišli, začali ho prosit, aby u nich zůstal; a zůstal tam dva dny.+ 41 A tak jich mnohem více uvěřilo kvůli tomu, co říkal,+ 42 a začali říkat té ženě: „Nevěříme již kvůli tvé řeči; neboť jsme sami slyšeli+ a víme, že tento muž je určitě zachránce+ světa.“
43 Po dvou dnech odtamtud odešel do Galileje.+ 44 Ježíš ovšem sám vydal svědectví, že prorok ve své vlastní domovině nemá žádnou čest.+ 45 Když tedy přišel do Galileje, Galilejci ho přijali, protože viděli všechno, co vykonal při svátku v Jeruzalémě,+ neboť [tehdy] rovněž odešli k svátku.+
46 Tak opět přišel do galilejské Kány,+ kde [předtím] přeměnil vodu ve víno.+ A byl tam nějaký králův sloužící, jehož syn byl nemocný v Kafarnaum.+ 47 Když ten muž slyšel, že Ježíš přišel z Judeje do Galileje, odešel k němu a začal ho prosit, aby sešel a uzdravil mu syna, neboť již umíral. 48 Ježíš mu však řekl: „Pokud neuvidíte znamení+ a divy,+ rozhodně neuvěříte.“ 49 Králův sloužící mu řekl: „Pane, přijď, než mé malé dítě zemře.“ 50 Ježíš mu řekl: „Odejdi;+ tvůj syn žije.“+ Ten člověk uvěřil slovu, které k němu Ježíš promluvil, a odešel. 51 Ale když byl ještě na cestě, přišli mu vstříc jeho otroci a řekli, že jeho chlapec žije.+ 52 Začal se jich proto dotazovat na hodinu, kdy se mu začalo dařit lépe. Řekli mu na to: „Včera o sedmé hodině* ho horečka+ opustila.“ 53 Proto otec poznal, že to bylo právě v tu hodinu,+ kdy mu Ježíš řekl: „Tvůj syn žije.“ A uvěřil on a celá jeho domácnost.+ 54 To bylo opět druhé znamení,+ které Ježíš provedl, když přišel z Judeje do Galileje.
5 Potom byl svátek*+ Židů a Ježíš vyšel do Jeruzaléma. 2 V Jeruzalémě je u ovčí brány+ rybník, označený hebrejsky Betzata,* s pěti sloupořadími. 3 V těch leželo množství nemocných, slepých, chromých a lidí s uschlými údy. 4* —— 5 Byl tam však nějaký muž, který měl svou nemoc osmatřicet let. 6 Když ho tam Ježíš viděl ležet a uvědomil si, že je již dlouho [nemocný],+ řekl mu: „Chceš se uzdravit?“+ 7 Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě dal do rybníka, když se čeří voda; ale zatímco jdu, sestupuje přede mnou jiný.“ 8 Ježíš mu řekl: „Vstaň, zvedni svá nosítka a choď!“+ 9 Ten člověk se na to ihned uzdravil, zvedl svá nosítka a začal chodit.
A v ten den byl sabat.+ 10 Proto Židé začali říkat vyléčenému: „Je Sabat a není zákonné,+ abys nesl nosítka.“ 11 Odpověděl jim však: „Ten, kdo mě uzdravil, mi řekl: ‚Zvedni svá nosítka a choď.‘“ 12 Ptali se ho: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: ‚Zvedni je a choď‘?“ 13 Uzdravený však nevěděl, kdo to byl, neboť Ježíš odbočil, protože na tom místě byl zástup lidí.
14 Potom ho Ježíš našel v chrámu a řekl mu: „Podívej se, uzdravil ses. Již nehřeš, aby se ti nepřihodilo něco horšího.“ 15 Ten člověk odešel a pověděl Židům, že to byl Ježíš, kdo ho uzdravil. 16 Kvůli tomu Židé Ježíše pronásledovali,+ protože to dělal během Sabatu. 17 Ale odpověděl jim: „Můj Otec stále pracuje až dosud, i já stále pracuji.“+ 18 Proto se Židé skutečně tím více začali snažit ho zabít,+ protože nejen porušoval Sabat, ale také nazýval Boha svým vlastním Otcem+ a tak se činil rovným+ Bohu.
19 Ježíš* proto přikročil k tomu, aby jim v odpověď řekl: „Vpravdě, vpravdě vám říkám: Syn nemůže dělat ani jedinou věc ze své vlastní iniciativy,* ale jenom to, co vidí dělat Otce.+ Vždyť cokoli On dělá, to dělá podobně i Syn. 20 Otec má totiž náklonnost k Synovi+ a ukazuje mu všechno, co sám dělá, a ukáže mu skutky větší než tyto, abyste se divili.+ 21 Vždyť právě jako Otec budí mrtvé a oživuje je,+ tak i Syn oživuje ty, které chce.+ 22 Vždyť Otec nesoudí vůbec nikoho, ale svěřil všechno souzení Synovi,+ 23 aby všichni ctili Syna,+ právě jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí Otce, který ho poslal.+ 24 Vpravdě, vpravdě vám říkám: Kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mě poslal, má věčný život+ a nepřijde na soud, ale přešel ze smrti do života.+
25 Vpravdě, vpravdě vám říkám: Přichází hodina, a je [již] nyní, kdy mrtví+ uslyší hlas+ Božího Syna a ti, kdo na to dbali, budou žít.+ 26 Vždyť právě jako má Otec život sám v sobě,*+ tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě.+ 27 A dal mu autoritu soudit,+ protože je Syn člověka.+ 28 Nedivte se tomu, protože přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách+ uslyší jeho hlas 29 a vyjdou, ti, kdo činili dobré věci, ke vzkříšení života,+ ti, kdo prováděli podlé věci, ke vzkříšení soudu.*+ 30 Nemohu dělat ani jedinou věc ze své vlastní iniciativy;* právě jak slyším, soudím; a soud, který vykonávám, je spravedlivý,+ protože nehledám svou vlastní vůli, ale vůli+ toho, který mě poslal.
31 Jestliže o sobě vydávám svědectví+ jen já, mé svědectví není pravé.+ 32 Svědectví o mně vydává jiný, a vím, že svědectví, které o mně vydává,+ je pravé. 33 Poslali jste lidi k Janovi, a on vydal svědectví pravdě.+ 34 Já však nepřijímám svědectví od člověka, ale říkám to, abyste byli zachráněni.+ 35 Ten člověk byl hořící a zářící lampou a vy jste byli po krátký čas ochotni velmi se radovat v jeho světle.+ 36 Ale já mám větší svědectví než Janovo, neboť právě ta díla, která mě pověřil můj Otec dovršit, ta díla sama, která dělám,+ vydávají svědectví o mně, že mě poslal Otec. 37 Také Otec, jenž mě poslal, sám o mně vydal svědectví.+ Nikdy jste neslyšeli jeho hlas ani neviděli jeho podobu;+ 38 a jeho slovo ve vás nezůstává, protože nevěříte právě tomu, koho poslal.
39 Zkoumáte Písma,+ protože si myslíte, že jejich prostřednictvím budete mít věčný život; a právě ta vydávají svědectví o mně.+ 40 A přece nechcete přijít ke mně, abyste měli život.+ 41 Nepřijímám slávu od lidí,+ 42 ale dobře vím, že v sobě nemáte Boží lásku.+ 43 Přišel jsem ve jménu svého Otce,+ ale mě nepřijímáte; kdyby přišel někdo jiný ve svém vlastním jménu, toho byste přijali. 44 Jak můžete věřit, když přijímáte slávu+ jeden od druhého a nehledáte slávu, která je od jediného Boha?*+ 45 Nemyslete si, že vás budu žalovat u Otce; je někdo, kdo vás žaluje, Mojžíš,+ v něhož jste vložili svou naději. 46 Kdybyste vskutku věřili Mojžíšovi, věřili byste mně, protože ten o mně psal.+ 47 Ale jestliže nevěříte jeho spisům,+ jak uvěříte mým výrokům?“
6 Potom se Ježíš odebral za Galilejské neboli Tiberiadské moře.+ 2 Stále ho však následoval velký zástup, protože viděli znamení, jež prováděl na těch, kdo byli nemocní.+ 3 Ježíš tedy vyšel na horu+ a tam seděl se svými učedníky. 4 Nyní byl blízko pasach,+ svátek Židů. 5 Když tedy Ježíš pozvedl oči a pozoroval, že k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: „Kde pro ně koupíme k jídlu chleby?“+ 6 Říkal to však, aby ho zkoušel, neboť sám věděl, co hodlá udělat. 7 Filip mu odpověděl: „Nestačí pro ně chlebů ani za dvě stě denárů,* aby každý dostal trochu.“+ 8 Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl: 9 „Je zde malý chlapec, který má pět ječných chlebů+ a dvě malé ryby. Co je to však pro takové množství?“+
10 Ježíš řekl: „Nechte lidi spočinout jako u jídla.“+ Na tom místě bylo hodně trávy. A tak muži spočinuli v počtu asi pěti tisíc.+ 11 Ježíš tedy vzal chleby, a když vzdal díky, rozdělil je těm, kdo spočívali, a podobně i z malých ryb tolik, kolik chtěli.+ 12 Když se nasytili,+ řekl svým učedníkům: „Shromážděte úlomky, které zbývají, aby se nic nepromarnilo.“ 13 Shromáždili je tedy, a naplnili dvanáct košů úlomky z pěti ječných chlebů, jež zbyly po těch, kdo jedli.+
14 A tak když lidé viděli znamení, která prováděl, začali říkat: „To je určitě ten prorok,+ který měl přijít na svět.“ 15 Proto Ježíš, když poznal, že hodlají přijít a zmocnit se ho, aby ho udělali králem, odebral se opět zcela sám na horu.+
16 Když nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři,+ 17 a když nastoupili do člunu, vydali se přes moře do Kafarnaum. Zatím se setmělo a Ježíš k nim ještě nepřišel. 18 Také se začalo vzdouvat moře, protože vanul silný vítr.+ 19 Když však veslovali asi pět nebo šest kilometrů,* spatřili Ježíše, jak jde po moři a přibližuje se k člunu; a dostali strach.+ 20 Řekl jim však: „To jsem já; nemějte strach!“+ 21 Proto byli ochotní vzít ho do člunu, a člun byl ihned u země, ke které se pokoušeli jet.+
22 Příští den zástup, který stál na druhé straně moře, viděl, že tam není žádný člun kromě jednoho malého a že Ježíš nevstoupil do člunu se svými učedníky, ale že odjeli pouze jeho učedníci; 23 ale čluny z Tiberiady připluly do blízkosti místa, kde jedli chléb potom, co Pán vzdal díky. 24 Když tedy zástup viděl, že tam není ani Ježíš, ani jeho učedníci, nastoupili do svých malých člunů a dojeli do Kafarnaum, aby hledali+ Ježíše.
25 Když ho pak našli za mořem, řekli mu: „Rabbi,+ kdy ses sem dostal?“ 26 Ježíš jim odpověděl a řekl: „Vpravdě, vpravdě vám říkám: Nehledáte mě proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli z chlebů a nasytili jste se.+ 27 Nepracujte pro pokrm, který zaniká,+ ale pro pokrm, který zůstává k věčnému životu,+ jejž vám dá Syn člověka, neboť na toho vložil Otec, ano Bůh, pečeť [schválení].“+
28 Proto mu řekli: „Co máme dělat, abychom konali Boží díla?“ 29 Ježíš jim odpověděl a řekl: „To je Boží dílo, abyste projevovali víru+ v toho, jehož On vyslal.“+ 30 Proto mu řekli: „Co tedy provádíš jako znamení,+ abychom [je] viděli a uvěřili ti? Jaké konáš dílo? 31 Naši praotcové jedli mannu+ v pustině, právě jak je napsáno: ‚Dával jim k jídlu chléb z nebe.‘“+ 32 Ježíš jim tedy řekl: „Vpravdě, vpravdě vám říkám: Mojžíš vám nedal chléb z nebe, ale můj Otec vám opravdu dává pravý chléb z nebe.+ 33 Vždyť Boží chléb je ten, kdo sestupuje z nebe a dává světu život.“ 34 Řekli mu tedy: „Pane, dávej nám tento chléb stále.“+
35 Ježíš jim řekl: „Jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, vůbec nedostane hlad, a kdo projevuje víru ve mne, vůbec nedostane žízeň.+ 36 Řekl jsem vám však: Dokonce jste mě* viděli, a přece nevěříte.+ 37 Všechno, co mi dává Otec, přijde ke mně, a toho, kdo ke mně přijde, rozhodně neodeženu;+ 38 protože jsem nesestoupil z nebe,+ abych činil svou vůli, ale vůli toho, který mě poslal.+ 39 To je vůle toho, který mě poslal, abych ze všeho, co mi dal, nic neztratil, ale abych to vzkřísil v posledním dnu.+ 40 To je totiž vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a projevuje v něj víru, měl věčný život,+ a já ho vzkřísím v posledním dnu.“+
41 Židé tedy proti němu začali reptat, protože řekl: „Jsem chléb, který sestoupil z nebe“;+ 42 a začali říkat:+ „Což to není Ježíš, syn Josefův,+ jehož otce i matku známe? Jak to, že nyní říká: ‚Sestoupil jsem z nebe‘?“ 43 Ježíš jim odpověděl a řekl: „Přestaňte mezi sebou reptat. 44 Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec, který mě poslal;+ a já ho vzkřísím v posledním dnu.+ 45 V Prorocích je napsáno: ‚A všichni budou vyučováni* Jehovou.‘*+ Každý, kdo slyšel od Otce a naučil se, přichází ke mně.+ 46 Ne že by někdo viděl Otce,+ kromě toho, který je od Boha; ten viděl Otce.+ 47 Vpravdě, vpravdě vám říkám: Kdo věří, má věčný život.+
48 Jsem chléb+ života. 49 Vaši praotcové jedli v pustině mannu,+ a přesto zemřeli. 50 To je ten chléb, který sestupuje z nebe, aby z něho kdokoli mohl jíst a nezemřel. 51 Jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe; jestliže někdo jí z tohoto chleba, bude žít navždy; a vskutku chléb, který dám, je mé tělo+ ve prospěch života světa.“+
52 Proto se Židé mezi sebou začali přít a říkali: „Jak nám může tento muž dát jíst své tělo?“ 53 Ježíš jim tedy řekl: „Vpravdě, vpravdě vám říkám: Pokud nebudete jíst tělo+ Syna člověka a pít jeho krev,+ nemáte v sobě život.+ 54 Kdo se živí mým tělem a pije mou krev, má věčný život, a vzkřísím ho v posledním dnu;+ 55 neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev je pravý nápoj. 56 Kdo se živí mým tělem a pije mou krev, zůstává ve spojení se mnou* a já ve spojení s ním.+ 57 Právě jako mě vyslal živý+ Otec a žiji díky Otci, také ten, kdo se živí mnou, ano ten bude žít díky mně.+ 58 To je ten chléb, který sestoupil z nebe. Není to, jako když vaši praotcové jedli, a přesto zemřeli. Kdo se živí tímto chlebem, bude žít navždy.“+ 59 To řekl, když vyučoval ve veřejném shromáždění v Kafarnaum.
60 Proto mnozí z jeho učedníků, když to slyšeli, řekli: „Tato řeč je otřesná; kdo jí může naslouchat?“+ 61 Ale Ježíš, který sám v sobě věděl, že jeho učedníci proto reptají, jim řekl: „O to klopýtáte?+ 62 Co tedy, kdybyste spatřili Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl předtím?+ 63 Je to duch, který je životodárný;+ tělo není vůbec k užitku. Výroky, které jsem k vám mluvil, jsou* duch+ a jsou život.+ 64 Ale někteří z vás nevěří.“ Ježíš totiž od počátku věděl, kteří jsou nevěřící a kdo je ten, jenž ho zradí.+ 65 Přikročil tedy k tomu, aby řekl: „Proto jsem vám řekl: Nikdo nemůže přijít ke mně, pokud mu to není dáno Otcem.“+
66 Kvůli tomu mnozí z jeho učedníků odešli k věcem za [sebou]+ a již s ním nechodili.+ 67 Proto Ježíš řekl dvanácti: „Nechcete snad také jít?“ 68 Šimon Petr+ mu odpověděl: „Pane, ke komu odejdeme?+ Máš výroky věčného života,+ 69 a my jsme uvěřili a poznali, že jsi Boží Svatý.“+ 70 Ježíš jim odpověděl: „Což jsem nevyvolil vás dvanáct?+ Přesto jeden z vás je pomlouvač.“*+ 71 Mluvil vlastně o Jidášovi, [synu] Šimona Iškariotského, neboť ten jej hodlal zradit,+ ačkoli byl jedním z dvanácti.
7 Potom Ježíš dále procházel Galilejí, neboť nechtěl procházet Judejí, protože se ho Židé snažili zabít.+ 2 Byl však blízko svátek Židů, svátek stánků.+ 3 Proto mu jeho bratři+ řekli: „Odejdi odtud a jdi do Judeje, aby tvoji učedníci také spatřili skutky, které děláš. 4 Nikdo totiž nedělá nic vskrytu, zatímco se snaží být veřejně známý. Děláš-li to, zjev se světu.“ 5 Jeho bratři+ v něj ve skutečnosti neprojevovali víru.+ 6 Proto jim Ježíš řekl: „Ještě tu není můj patřičný čas,+ ale váš patřičný čas je vždy nablízku. 7 Svět nemá důvod vás nenávidět, ale mě nenávidí, protože o něm vydávám svědectví, že jeho skutky jsou ničemné.+ 8 Jděte ke svátku; já ještě nepůjdu k tomu svátku, protože můj patřičný čas+ ještě plně nepřišel.“+ 9 A když jim to pověděl, zůstal v Galileji.
10 Když však jeho bratři odešli na svátek, potom sám odešel také, ne otevřeně, ale jako vskrytu.+ 11 Proto ho Židé při svátku začali hledat+ a říkat: „Kde je ten [člověk]?“ 12 A mezi zástupy se o něm mnoho šuškalo.+ Někteří říkali: „Je to dobrý člověk.“ Jiní říkali: „Není, ale zavádí zástup na scestí.“ 13 Nikdo ovšem o něm nemluvil veřejně ze strachu před Židy.+
14 Když uplynula již polovina svátku, vešel Ježíš do chrámu a začal vyučovat.+ 15 Židé se proto divili a říkali: „Jak to, že ten člověk zná písmena,+ když nestudoval* na školách?“+ 16 Ježíš jim zase odpověděl a řekl: „Co vyučuji, není moje, ale patří tomu, který mě poslal.+ 17 Jestliže někdo touží konat Jeho vůli, pozná, zda to učení je od Boha,+ nebo zda mluvím sám od sebe.* 18 Kdo mluví sám od sebe, hledá svou vlastní slávu; kdo však hledá slávu+ toho, kdo jej poslal, ten je pravý a není v něm nespravedlnost. 19 Cožpak vám nedal Mojžíš Zákon?+ Nikdo z vás však Zákon neposlouchá. Proč se mě snažíte zabít?“+ 20 Zástup odpověděl: „Máš démona.*+ Kdo se tě snaží zabít?“ 21 Ježíš jim odpověděl a řekl: „Vykonal jsem jeden skutek+ a všichni se divíte. 22 Proto vám Mojžíš dal obřízku+ — ne, že je od Mojžíše, ale že je od praotců+ — a obřezáváte člověka v sabatu. 23 Jestliže člověk přijme v sabatu obřízku, aby nebyl porušen Mojžíšův zákon, prudce se na mě hněváte proto, že jsem v sabatu úplně uzdravil člověka?+ 24 Přestaňte soudit podle vnějšího vzhledu, ale suďte spravedlivým soudem.“+
25 Proto někteří obyvatelé Jeruzaléma začali říkat: „Není to snad ten muž, kterého se snaží zabít?+ 26 A přece, podívejte se, mluví veřejně+ a nic mu neříkají. Nepoznali snad vládci s jistotou, že je to KRISTUS?+ 27 Naopak, víme, odkud je tento člověk;+ ale až KRISTUS přijde, nikdo nebude vědět, odkud je.“+ 28 Proto když Ježíš vyučoval v chrámu, zvolal a řekl: „Znáte mě i víte, odkud jsem.+ Nepřišel jsem také ze své vlastní iniciativy,+ ale ten, kdo mě poslal, skutečně existuje,+ a vy ho neznáte.+ 29 Já ho znám,+ protože jsem jeho představitelem, a On mě vyslal.“+ 30 Začali se tedy snažit, aby se ho chopili,+ ale nikdo na něj nevložil ruku, protože ještě nepřišla jeho hodina.+ 31 Přesto mnozí ze zástupu v něj uvěřili+ a říkali: „Až přijde KRISTUS, bude snad provádět více znamení,+ než prováděl tento člověk?“
32 Farizeové slyšeli, jak o něm zástup reptá, a přední kněží a farizeové poslali úředníky, aby se ho chopili.+ 33 Proto Ježíš řekl: „Budu s vámi ještě chvilku, než půjdu k tomu, kdo mě poslal.+ 34 Budete mě hledat,+ ale nenajdete mě, a kde jsem já, tam nemůžete přijít.“+ 35 Proto si Židé mezi sebou říkali: „Kam ten [člověk] zamýšlí jít, že ho nenajdeme? Nezamýšlí snad jít k [Židům] rozptýleným*+ mezi Řeky a vyučovat Řeky? 36 Co znamená to slovo, které řekl: ‚Budete mě hledat, ale nenajdete mě, a kde jsem já, tam nemůžete přijít‘?“
37 Poslední den, velký den svátku,+ Ježíš stál, zvolal a řekl: „Jestliže je někdo žíznivý,+ ať přijde ke mně a pije. 38 Kdo ve mne uvěří,+ ‚z jeho nitra‘, právě jak řeklo Písmo, ‚potečou proudy živé vody‘.“+ 39 Řekl to však o duchu, kterého mají obdržet ti, kdo v něj uvěří, neboť až do té doby zde nebyl duch,+ protože Ježíš ještě nebyl oslaven.+ 40 Proto někteří ze zástupu, kteří slyšeli tato slova, začali říkat: „To je určitě Ten Prorok.“+ 41 Jiní říkali: „To je KRISTUS.“+ Ale někteří říkali: „Cožpak KRISTUS+ skutečně přichází z Galileje?+ 42 Neříká Písmo, že KRISTUS přichází z potomstva Davidova+ a z vesnice Betléma,+ kde býval David?“+ 43 Proto vzniklo kvůli němu v zástupu rozdělení.+ 44 Někteří z nich se ho sice chtěli chopit, ale nikdo na něj ruce nevložil.
45 Proto se úředníci vrátili zpět k předním kněžím a farizeům a ti jim řekli: „Jak to, že jste ho nepřivedli sem?“ 46 Úředníci odpověděli: „Tak nikdy [jiný] člověk nemluvil.“+ 47 Farizeové na to odpověděli: „Snad jste také nebyli zavedeni na scestí? 48 Cožpak mu uvěřil někdo z vládců nebo z farizeů?+ 49 Ale tento zástup, který nezná Zákon, jsou prokletí lidé.“+ 50 Nikodém, který k němu přišel předtím a který byl jedním z nich, jim řekl: 51 „Odsuzuje snad náš zákon někoho dříve, než ho vyslechl+ a poznal, co dělá?“ 52 Odpověděli mu a řekli: „Nejsi snad také z Galileje? Pátrej a uvidíš, že z Galileje nemá být vzbuzen žádný prorok.“+
Rukopisy אBSys vypouštějí verše 53 až verš 11 v kapitole 8, které znějí (s některými odchylkami v různých řeckých textech a překladech) následovně:
53 A tak šel každý do svého domova.
8 Ale Ježíš odešel na Olivovou horu. 2 Za rozbřesku se však opět představil v chrámu a začal k němu přicházet všechen lid, a on se posadil a začal je vyučovat. 3 Znalci Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství, a když ji postavili do svého středu, 4 řekli mu: „Učiteli, tato žena byla přistižena při činu cizoložství. 5 V Zákoně nám Mojžíš předepsal, abychom takové ženy kamenovali. Co vlastně říkáš ty?“ 6 Samozřejmě že to říkali, aby ho vyzkoušeli a měli tak něco, z čeho by ho obžalovali. Ale Ježíš se sehnul a začal psát prstem po zemi. 7 Když se ho vytrvale dotazovali, napřímil se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať na ni první hodí kámen.“ 8 A opět se sehnul a dále psal po zemi. 9 Ale ti, kdo to slyšeli, jeden po druhém odcházeli, starší nejdříve, a on zůstal sám s ženou, která byla v jejich středu. 10 Ježíš se napřímil a řekl jí: „Ženo, kde jsou? Cožpak tě žádný neodsoudil?“ 11 Řekla: „Žádný, pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Odejdi; od nynějška již nepáchej hřích.“
12 Proto k nim Ježíš opět promluvil a řekl: „Jsem světlo+ světa. Kdo mě následuje, rozhodně nebude chodit ve tmě,+ ale bude vlastnit světlo života.“ 13 Farizeové mu tudíž řekli: „Vydáváš svědectví o sobě; tvé svědectví není pravé.“ 14 Ježíš jim odpověděl a řekl: „I když vydávám svědectví o sobě, mé svědectví*+ je pravé, protože vím, odkud jsem přišel a kam jdu.+ Ale vy nevíte, odkud jsem přišel a kam jdu. 15 Soudíte podle těla;+ já nesoudím vůbec nikoho.+ 16 A jestliže přece soudím, můj soud je pravdivý, protože nejsem sám, ale Otec,* který mě poslal, je se mnou.+ 17 Ve vašem vlastním Zákoně je také napsáno: ‚Svědectví dvou lidí je pravé.‘+ 18 Jsem ten, kdo o sobě vydává svědectví, a o mně vydává svědectví Otec, který mě poslal.“+ 19 Proto přikročili k tomu, aby mu řekli: „Kde je tvůj Otec?“ Ježíš odpověděl: „Neznáte ani mě, ani mého Otce.+ Kdybyste mě opravdu znali, znali byste i mého Otce.“+ 20 Ty výroky pronesl v pokladnici,+ když vyučoval v chrámu. Ale nikdo se ho nechopil,+ protože ještě nepřišla jeho hodina.+
21 A tak jim opět řekl: „Odcházím a budete mě hledat,+ a přece zemřete ve svém hříchu.+ Kam odcházím, tam nemůžete přijít.“ 22 Židé tedy začali říkat: „Snad se nezabije? Protože říká: ‚Kam jdu, tam nemůžete přijít.‘“+ 23 Přikročil tedy k tomu, aby jim řekl: „Vy jste z oblastí* dole; já jsem z oblastí nahoře.+ Vy jste z tohoto světa;+ já nejsem z tohoto světa.+ 24 Proto jsem vám řekl: Zemřete ve svých hříších.+ Jestliže totiž nevěříte, že jsem [to] já, zemřete ve svých hříších.“+ 25 Začali mu tedy říkat: „Kdo jsi?“ Ježíš jim řekl: „Proč s vámi vůbec mluvím?* 26 Mám mnohé, co mám o vás mluvit a [o čem] vynést soud. Ano ten, který mě poslal, je pravý, a právě to, co jsem slyšel od něho, mluvím ve světě.“+ 27 Nepochopili, že s nimi hovořil o Otci. 28 Proto Ježíš řekl: „Až jednou pozvednete+ Syna člověka,+ pak poznáte, že jsem [to] já+ a že nedělám nic ze své vlastní iniciativy;*+ ale právě jak mě Otec naučil, tak mluvím.+ 29 A ten, kdo mě poslal, je se mnou; nezanechal mě samotného, protože vždy dělám to, co se mu líbí.“+ 30 Když tak mluvil, mnozí v něj uvěřili.+
31 A tak Ježíš přikročil k tomu, aby řekl Židům, kteří mu věřili: „Jestliže zůstanete v mém slovu,+ jste skutečně moji učedníci 32 a poznáte pravdu+ a pravda vás osvobodí.“+ 33 Odpověděli mu: „Jsme Abrahamovo potomstvo*+ a nikdy jsme nebyli ničími otroky.+ Jak to, že říkáš: ‚Budete osvobozeni‘?“ 34 Ježíš jim odpověděl: „Vpravdě, vpravdě vám říkám: Každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu.+ 35 A otrok navíc nezůstává v domácnosti navždy; syn zůstává navždy.+ 36 Jestliže vás tedy Syn osvobodí, budete skutečně svobodní.+ 37 Vím, že jste Abrahamovo potomstvo; ale snažíte se mě zabít,+ protože mé slovo nečiní mezi vámi žádný pokrok.+ 38 Mluvím o tom,+ co jsem viděl u svého Otce,+ a vy proto děláte to, co jste slyšeli od [svého] otce.“ 39 A odpověděli mu a řekli: „Náš otec je Abraham.“+ Ježíš jim řekl: „Jestliže jste děti Abrahamovy,+ čiňte skutky Abrahamovy. 40 Ale nyní se snažíte zabít mne, člověka, jenž vám pověděl pravdu, kterou jsem slyšel od Boha.+ To Abraham nedělal.+ 41 Činíte skutky svého otce.“ Řekli mu: „My jsme se nenarodili ze smilstva; máme jednoho Otce,+ Boha.“
42 Ježíš jim řekl: „Kdyby byl Bůh vaším Otcem, milovali byste mě,+ neboť jsem vyšel od Boha a jsem zde.+ Také jsem vůbec nepřišel ze své vlastní iniciativy, ale On mě poslal.+ 43 Jak to, že neznáte to, co mluvím? Protože nemůžete naslouchat mému slovu.+ 44 Jste ze svého otce, z Ďábla,+ a přejete si činit touhy svého otce.+ Ten byl zabijákem, když začal,+ a nestál pevně v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví podle své vlastní povahy, protože je lhář a otec [lži].*+ 45 Protože já naproti tomu mluvím pravdu, nevěříte mi.+ 46 Kdo z vás mě usvědčí z hříchu?+ Jestliže mluvím pravdu, jak to, že mi nevěříte? 47 Ten, kdo je z Boha, naslouchá Božím výrokům.+ Nenasloucháte, protože nejste z Boha.“+
48 Židé mu odpověděli a řekli: „Neříkáme správně: Jsi Samaritán+ a máš démona?“*+ 49 Ježíš odpověděl: „Nemám démona,* ale ctím svého Otce,+ a vy mě zneuctíváte. 50 Ale nehledám slávu pro sebe;+ je Ten, kdo hledá a soudí.+ 51 Vpravdě, vpravdě vám říkám: Jestliže někdo zachovává mé slovo, vůbec nikdy neuvidí smrt.“+ 52 Židé mu řekli: „Nyní již víme, že máš démona.*+ Abraham zemřel,+ proroci také;+ ale ty říkáš: ‚Jestliže někdo zachovává mé slovo, vůbec nikdy neokusí smrt.‘+ 53 Přece nejsi větší+ než náš otec Abraham, který zemřel? Také proroci zemřeli.+ Za koho se prohlašuješ?“ 54 Ježíš odpověděl: „Jestliže oslavuji sám sebe, má sláva není nic. Je to můj Otec, kdo mě oslavuje,+ ten, o němž říkáte, že je vaším Bohem; 55 a přece jste ho nepoznali.+ Ale já ho znám.+ A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych jako vy, lhář. Ale opravdu ho znám a zachovávám jeho slovo.+ 56 Abraham, váš otec, se velmi radoval z vyhlídky, že uvidí můj den,+ a viděl jej a radoval se.“+ 57 Proto mu Židé řekli: „Ještě ti není padesát let, a přesto jsi viděl Abrahama?“* 58 Ježíš jim řekl: „Vpravdě, vpravdě vám říkám: Dříve než Abraham začal existovat, byl jsem já.“*+ 59 Posbírali proto kameny, aby [je] na něj vrhali;+ ale Ježíš se schoval a vyšel z chrámu.
9 Když procházel kolem, viděl člověka od narození slepého. 2 A jeho učedníci se ho zeptali: „Rabbi,+ kdo hřešil,+ ten člověk, nebo jeho rodiče,+ že se narodil slepý?“ 3 Ježíš odpověděl: „Nehřešil ani ten člověk, ani jeho rodiče, ale bylo to, aby v jeho případě byly učiněny zjevnými Boží skutky.+ 4 Musíme konat skutky toho, kdo mě poslal, dokud je den;+ přichází noc,+ kdy nikdo nemůže pracovat. 5 Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“+ 6 Když to řekl, plivl na zem a udělal slinou bláto, dal [mu] své bláto na oči+ 7 a řekl mu: „Jdi se umýt+ do rybníka Siloe*+“ (což se překládá ‚Vyslaný‘). A tak odešel, umyl se,+ vrátil se a viděl.+
8 Proto sousedé a ti, kdo ho dříve vídávali jako žebráka, začali říkat: „Není to ten člověk, který sedával a žebral?“+ 9 Někteří říkali: „Je to on.“ Jiní říkali: „Vůbec ne, ale je mu podobný.“ Ten člověk říkal: „Jsem [to] já.“ 10 Začali mu proto říkat: „Jak tedy byly tvé oči otevřeny?“+ 11 Odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, namazal mi [je] na oči a řekl mi: ‚Jdi k Siloe+ a umyj se.‘ Proto jsem šel, umyl se a získal zrak.“ 12 Řekli mu na to: „Kde je ten [člověk]?“ Řekl: „Nevím.“
13 Vedli toho člověka, kdysi slepého, k farizeům. 14 Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči,+ byl zrovna Sabat.+ 15 Proto se ho také tentokrát farizeové vyptávali, jak získal zrak.+ Řekl jim: „Dal mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím.“ 16 Někteří z farizeů proto začali říkat: „To není člověk od Boha, protože nezachovává Sabat.“+ Jiní začali říkat: „Jak může člověk, který je hříšník, provádět taková znamení?“+ Tak mezi nimi došlo k rozdělení.+ 17 Znovu tedy řekli slepému: „Co o něm říkáš, když ti otevřel oči?“ Řekl: „Je prorok.“+
18 Židé však o něm nevěřili, že býval slepý a získal zrak, dokud nezavolali rodiče toho člověka, který získal zrak. 19 A zeptali se jich: „Je to váš syn, o kterém říkáte, že se narodil slepý? Jak to tedy, že nyní vidí?“ 20 Jeho rodiče pak odpověděli a řekli: „Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. 21 Ale jak to, že nyní vidí, nevíme, ani nevíme, kdo mu otevřel oči. Zeptejte se ho. Je plnoletý. Musí mluvit sám za sebe.“ 22 Jeho rodiče to řekli, protože se báli Židů,+ neboť Židé se již dohodli, že kdokoli by ho vyznal jako Krista, měl by být vyhnán ze synagógy.*+ 23 Proto jeho rodiče řekli: „Je plnoletý. Vyptejte se ho.“
24 Zavolali tedy podruhé člověka, který býval slepý, a řekli mu: „Vzdej slávu Bohu;+ my víme, že ten člověk je hříšník.“ 25 Odpověděl zase: „Zda je hříšník, nevím. Jedno však vím, že nyní vidím, ačkoli jsem byl slepý.“ 26 Proto mu řekli: „Co ti udělal? Jak ti otevřel oči?“ 27 Odpověděl jim: „Již jsem vám [to] pověděl, a přece jste nenaslouchali. Proč to chcete slyšet znovu? Snad se nechcete také stát jeho učedníky?“ 28 Na to mu spílali a řekli: „Ty jsi učedník toho [člověka], ale my jsme Mojžíšovi učedníci. 29 Víme, že Bůh mluvil k Mojžíšovi;+ ale pokud jde o tohoto [člověka], nevíme, odkud je.“+ 30 Ten člověk jim odpověděl a řekl: „To je skutečně div,+ že nevíte, odkud je, a přece mi otevřel oči. 31 Víme, že Bůh nenaslouchá hříšníkům,+ ale jestliže je někdo bohabojný a činí jeho vůli, tomu naslouchá.+ 32 Odedávna nebylo nikdy slyšet, že někdo otevřel oči od narození slepého. 33 Kdyby ten [člověk] nebyl od Boha,+ nemohl by učinit vůbec nic.“ 34 Odpověděli mu: „Ty ses narodil naprosto v hříších,+ a ještě nás poučuješ?“ A vyhodili ho.+
35 Ježíš slyšel, že ho vyhodili, a když ho našel, řekl: „Věříš v Syna+ člověka?“ 36 Odpověděl: „A kdo to je, pane, abych v něj uvěřil?“ 37 Ježíš mu řekl: „Viděl jsi ho, a navíc je to ten, kdo s tebou mluví.“+ 38 Pak řekl: „Jistě [v něj] věřím, Pane.“ A vzdal mu poctu.+ 39 A Ježíš řekl: „K [takovému] soudu+ jsem přišel na tento svět: Aby ti, kdo nevidí, uviděli,+ a ti, kdo vidí, aby oslepli.“+ 40 Ti z farizeů, kteří byli s ním, to slyšeli a řekli mu: „My ale nejsme slepí, že?“+ 41 Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Ale nyní říkáte: ‚Vidíme.‘+ Váš hřích+ zůstává.“
10 „Vpravdě, vpravdě vám říkám: Kdo nevstupuje do ovčince dveřmi,+ ale vlézá někudy jinudy, ten je zloděj a lupič.+ 2 Ale ten, kdo vstupuje dveřmi,+ je pastýř+ ovcí.+ 3 Tomu vrátný+ otevírá a ovce+ naslouchají jeho hlasu a on volá své vlastní ovce jménem a vyvádí je ven. 4 Když všechny své vlastní vypustí, jde před nimi a ovce ho následují,+ protože znají jeho hlas.+ 5 Cizího člověka rozhodně nebudou následovat, ale uprchnou od něho,+ protože neznají hlas cizích lidí.“+ 6 Ježíš k nim pronesl toto přirovnání; ale nevěděli, co znamená to, o čem k nim mluvil.+
7 A tak Ježíš řekl znovu: „Vpravdě, vpravdě vám říkám: Já jsem dveře+ ovcí. 8 Všichni ti, kteří přišli místo mne, jsou zloději a lupiči;+ ale ovce jim nenaslouchaly.+ 9 Já jsem ty dveře;+ kdokoli vstupuje skrze mne, bude zachráněn a bude vcházet a vycházet a najde pastvu.+ 10 Zloděj+ nepřichází, leda aby kradl, zabíjel a ničil.+ Přišel jsem, aby měly život a měly jej v hojnosti. 11 Já jsem ten znamenitý pastýř;+ znamenitý pastýř se vzdává své duše ve prospěch ovcí.+ 12 Nádeník,+ který není pastýřem a kterému ovce nepatří jako jeho vlastní, spatří, jak přichází vlk, zanechá ovce a prchá — a vlk je uchvacuje a rozhání —,+ 13 protože je to nádeník+ a nepečuje o ovce.+ 14 Já jsem ten znamenitý* pastýř a znám své ovce+ a mé ovce znají mne,+ 15 právě jako Otec zná mne a já znám Otce;+ a vzdávám se své duše* ve prospěch ovcí.+
16 A mám jiné ovce,+ které nejsou z tohoto ovčince;+ i ty musím přivést* a budou naslouchat mému hlasu+ a stanou se jedním stádem jednoho pastýře.+ 17 Proto mě Otec miluje,+ protože se vzdávám své duše,+ abych ji zase přijal. 18 Nikdo mi ji neodňal,* ale vzdávám se jí ze své vlastní iniciativy. Mám autoritu vzdát se jí a mám autoritu zase ji přijmout.+ Obdržel jsem o tom přikázání+ od svého Otce.“
19 Kvůli těm slovům nastalo znovu mezi Židy rozdělení.+ 20 Mnozí z nich říkali: „Má démona+ a je šílený. Proč mu nasloucháte?“ 21 Jiní říkali: „To není řeč člověka posedlého démonem. Může snad démon otevřít oči slepých?“
22 Tehdy se konal v Jeruzalémě svátek zasvěcení.* Byl zimní čas 23 a Ježíš se procházel v chrámu v Šalomounově+ sloupořadí. 24 Židé ho tedy obklopili a začali mu říkat: „Jak dlouho budeš držet naše duše v napětí? Jsi-li KRISTUS,+ pověz nám [to] otevřeně.“+ 25 Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám [to], a přece nevěříte. Skutky, které činím ve jménu svého Otce, ty o mně vydávají svědectví.+ 26 Ale nevěříte, protože nejste žádná z mých ovcí.+ 27 Mé ovce+ naslouchají mému hlasu a já je znám a ony mě následují.+ 28 A dávám jim věčný život+ a rozhodně nebudou nikdy zahubeny+ a žádný je neuchvátí z mé ruky.+ 29 Co mi dal můj Otec,+ je něco většího než všechno ostatní*+ a nikdo je nemůže uchvátit z Otcovy ruky.+ 30 Já a Otec jsme jedno.“*+
31 Ještě jednou Židé zdvihli kameny, aby ho ukamenovali.+ 32 Ježíš jim odpověděl: „Předvedl jsem vám mnoho znamenitých skutků od Otce. Za který z těchto skutků mě kamenujete?“ 33 Židé mu odpověděli: „Nekamenujeme tě za nějaký znamenitý skutek, ale za rouhání,+ protože ty, ač jsi člověk, děláš se bohem.“+ 34 Ježíš jim odpověděl: „Není napsáno ve vašem Zákoně:+ ‚Řekl jsem: „Jste bohové“‘?*+ 35 Jestliže nazval ‚bohy‘+ ty, proti* nimž přišlo Boží slovo, a Písmo přece nemůže být prohlášeno za neplatné,+ 36 říkáte mně,* kterého Otec posvětil a vyslal do světa: ‚Rouháš se‘, protože jsem řekl, že jsem Boží Syn?+ 37 Jestliže nečiním skutky+ svého Otce, nevěřte mi. 38 Ale jestliže je činím, i kdybyste nevěřili mně, věřte těm skutkům,+ abyste poznali a nadále věděli, že Otec je ve spojení se mnou a já jsem ve spojení s Otcem.“+ 39 Proto se ho znovu pokoušeli zmocnit;+ ale dostal se z jejich dosahu.+
40 A tak znovu odešel přes Jordán na místo, kde Jan zpočátku křtil,+ a zůstal tam. 41 A mnozí lidé k němu přišli a začali říkat: „Jan vskutku neprovedl ani jediné znamení, ale všechno, co Jan řekl o tom člověku, je pravé.“+ 42 A mnozí tam v něj uvěřili.+
11 Jistý muž, Lazar* z Betanie, z vesnice Marie a její sestry Marty,+ byl nemocný. 2 Vskutku to byla ta Marie, která potřela Pána vonným olejem+ a svými vlasy mu osušila nohy,+ jejíž bratr Lazar byl nemocný. 3 Jeho sestry pro něj tedy poslaly a řekly: „Pane, podívej se, ten, ke kterému máš náklonnost,+ je nemocný.“ 4 Ale když to Ježíš slyšel, řekl: „Tato nemoc není k smrti, ale je pro Boží slávu,+ aby byl skrze ni oslaven Boží Syn.“
5 Ježíš miloval Martu a její sestru a Lazara. 6 Když však uslyšel, že je nemocný, zůstal skutečně dva dny na místě, kde byl. 7 Potom řekl učedníkům: „Pojďme opět do Judeje.“ 8 Učedníci mu řekli: „Rabbi,+ právě nedávno se Judejci* snažili, aby tě kamenovali,+ a ty tam opět jdeš?“ 9 Ježíš odpověděl: „Cožpak není dvanáct hodin denní světlo? Jestliže někdo chodí za denního světla,+ o nic se neuhodí, protože vidí světlo tohoto světa. 10 Ale jestliže někdo chodí v noci,+ o něco se uhodí, protože v něm není světlo.“
11 Řekl tyto věci a potom jim řekl: „Náš přítel Lazar si šel odpočinout, ale cestuji tam, abych ho probudil ze spánku.“+ 12 Učedníci mu proto řekli: „Pane, jestliže si šel odpočinout, bude mu lépe.“* 13 Ježíš však mluvil o jeho smrti. Ale oni si představovali, že mluví o odpočinku ve spánku. 14 Tehdy jim proto Ježíš otevřeně řekl: „Lazar zemřel,+ 15 a já se raduji kvůli vám, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu.“ 16 Proto Tomáš, kterého nazývali Dvojče,* řekl svým spoluučedníkům: „Pojďme také, abychom s ním zemřeli.“+
17 Když tedy Ježíš přišel, shledal, že je již čtyři dny v pamětní hrobce.+ 18 Betanie byla blízko Jeruzaléma, ve vzdálenosti asi tří kilometrů.* 19 K Martě a Marii přišlo proto mnoho Židů, aby je utěšovali+ vzhledem k jejich bratrovi. 20 Proto mu Marta, když slyšela, že Ježíš přichází, vyšla vstříc; ale Marie+ zůstala sedět doma. 21 Proto Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by byl nezemřel.+ 22 A přesto nyní vím, že ti Bůh dá všechno, oč Boha poprosíš.“+ 23 Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“+ 24 Marta mu řekla: „Vím, že vstane při vzkříšení+ v posledním dnu.“ 25 Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život.*+ Kdo projevuje víru ve mne, i když zemře, ožije;+ 26 a žádný, kdo žije a projevuje víru ve mne, vůbec nikdy nezemře.+ Věříš tomu?“ 27 Řekla mu: „Ano, Pane; uvěřila jsem, že jsi KRISTUS, Boží Syn, Ten, který přichází do světa.“+ 28 A když to dořekla, odešla a zavolala svou sestru Marii a tajně jí řekla: „Učitel+ je zde a volá tě.“ 29 Ta, když to slyšela, rychle vstala a odešla k němu.
30 Ježíš vskutku ještě nevstoupil do vesnice, ale byl stále na místě, kde ho Marta potkala. 31 Proto Židé, kteří s ní byli v domě+ a utěšovali ji, když viděli Marii, že rychle vstala a vyšla, následovali ji, protože předpokládali, že jde k pamětní hrobce,+ aby tam plakala. 32 A tak Marie, když přišla tam, kde byl Ježíš, a zahlédla ho, padla mu k nohám a řekla mu: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by byl nezemřel.“+ 33 Proto Ježíš, když viděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří s ní přišli, zasténal v duchu a znepokojil se;+ 34 a řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď a uvidíš.“ 35 Ježíš dal průchod slzám.+ 36 Proto Židé začali říkat: „Podívejte se, jakou k němu míval náklonnost!“+ 37 Ale někteří z nich řekli: „Nebyl tento [člověk], který otevřel oči+ slepého, schopný zabránit, aby onen nezemřel?“
38 Tak Ježíš, když opět v sobě zasténal, přišel k pamětní hrobce.+ Byla to vlastně jeskyně a před ní ležel kámen.+ 39 Ježíš řekl: „Odstraňte kámen.“+ Marta, sestra toho, [který] skonal, mu řekla: „Pane, teď už je jistě cítit, vždyť je to čtyři dny.“* 40 Ježíš jí řekl: „Nepověděl jsem ti, že uvidíš Boží slávu, jestliže uvěříš?“+ 41 Proto odstranili kámen. Nyní Ježíš pozdvihl oči k nebi+ a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel.+ 42 Věděl jsem sice, že mě vždy vyslyšíš; ale mluvil jsem kvůli zástupu,+ který stojí kolem, aby uvěřili, že jsi mě vyslal.“+ 43 A když to řekl, zvolal silným hlasem: „Lazare,* pojď ven!“+ 44 [Člověk,] který byl mrtev, vyšel s nohama a rukama ovázanýma obinadly+ a jeho tvář byla ovázána látkou. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a ať jde.“
45 Proto v něj uvěřili mnozí Židé, kteří přišli k Marii a spatřili, co udělal;+ 46 ale někteří z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co Ježíš udělal.+ 47 Přední kněží a farizeové tedy shromáždili Sanhedrin+ a začali říkat: „Co máme dělat, protože ten člověk provádí mnoho znamení?+ 48 Jestliže ho necháme tak, všichni v něj uvěří+ a Římané+ přijdou a odejmou jak naše místo,*+ tak náš národ.“ 49 Ale jeden z nich, Kaifáš, který byl v tom roce veleknězem,+ jim řekl: „Nevíte vůbec nic 50 a neuvažujete, že je k vašemu prospěchu, aby jeden člověk zemřel ve prospěch lidu,+ a ne aby byl celý národ zahuben.“+ 51 To však neřekl sám od sebe; protože však byl v tom roce veleknězem, prorokoval, že Ježíš byl určen, aby zemřel za národ, 52 a ne pouze za národ, ale aby Boží děti, které jsou rozptýleny,+ také shromáždil v jedno.+ 53 Proto se od toho dne radili, že ho zabijí.+
54 Ježíš tedy již mezi Židy veřejně+ nechodil,+ ale odebral se odtud do krajiny blízko pustiny, do města zvaného Efrajim,+ a tam s učedníky zůstal. 55 Byl blízko židovský pasach+ a mnoho lidí z té krajiny vyšlo před pasachem do Jeruzaléma, aby se obřadně očistili.+ 56 Proto hledali Ježíše, a jak postávali v chrámu, říkali jeden druhému: „Jaký je váš názor? Že vůbec nepřijde na svátek?“ 57 Přední kněží a farizeové totiž dali nařízení, že kdo by se dozvěděl, kde je, má [to] odhalit, aby se ho zmocnili.
12 Ježíš tedy přišel šest dnů před pasachem do Betanie,+ kde byl Lazar,*+ kterého Ježíš vzbudil z mrtvých. 2 Proto tam pro něj uspořádali večeři a Marta+ [jim] sloužila,+ ale Lazar byl jeden z těch, kteří s ním spočívali u stolu.+ 3 Marie proto vzala libru* vonného oleje, pravý nard,+ velmi drahý, a potřela Ježíšovy nohy a svými vlasy mu nohy osušila.+ Dům se naplnil vůní vonného oleje. 4 Ale Jidáš Iškariotský,+ jeden z jeho učedníků, který se ho chystal zradit, řekl: 5 „Proč nebyl ten vonný+ olej prodán za tři sta denárů,* a dáno chudým?“+ 6 To však neřekl, že by mu záleželo na chudých, ale protože byl zloděj+ a měl pokladničku+ a odnášel peníze do ní dávané. 7 Ježíš proto řekl: „Nech ji, ať dodrží obyčej vzhledem ke dni mého pohřbu.+ 8 Chudé+ totiž máte u sebe vždy, ale mne nebudete mít vždy.“
9 Velký zástup Židů se proto dozvěděl, že je tam, a přišli nejen kvůli Ježíšovi, ale také aby viděli Lazara, kterého vzbudil z mrtvých.+ 10 Přední kněží se nyní uradili, že zabijí i Lazara,+ 11 protože kvůli němu tam chodili mnozí Židé a uvěřili v Ježíše.+
12 Když příští den uslyšel velký zástup, který přišel na svátek, že Ježíš přichází do Jeruzaléma, 13 vzali palmové ratolesti+ a vyšli mu vstříc. A začali křičet:+ „Zachraň, prosíme!*+ Požehnaný je ten, kdo přichází v Jehovově* jménu,+ ano izraelský král!“+ 14 Když však Ježíš našel mladého osla,+ posadil se na něj, právě jak je napsáno: 15 „Neměj strach, sionská dcero. Pohleď, tvůj král přichází+ a sedí na oslátku.“+ 16 Jeho učedníci si toho nejprve nepovšimli,+ ale když byl Ježíš oslaven,+ pak si připomněli, že to bylo vzhledem k němu napsáno a že mu to udělali.+
17 Zástup, který byl s ním, když vyvolal Lazara+ z pamětní hrobky a vzbudil ho z mrtvých, tedy dále vydával svědectví.+ 18 Proto mu šel zástup také vstříc, protože slyšeli, že provedl to znamení.+ 19 Proto si farizeové+ mezi sebou řekli: „Pozorujete, že se vůbec nikam nedostáváte. Podívejte se, svět jde za ním.“+
20 Mezi těmi, kdo přišli na svátek, aby uctívali, byli nějací Řekové.+ 21 Ti tedy přistoupili k Filipovi,+ který byl z galilejské Betsaidy, a začali ho žádat a říkali: „Pane, chceme vidět Ježíše.“+ 22 Filip přišel a pověděl to Ondřejovi. Ondřej a Filip přišli a pověděli to Ježíšovi.
23 Ale Ježíš jim odpověděl a řekl: „Přišla hodina, aby byl Syn člověka oslaven.+ 24 Vpravdě, vpravdě vám říkám: Pokud pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstává pouze jedno [zrno]; jestliže však zemře,+ pak přinese mnoho ovoce. 25 Kdo má rád svou duši,* hubí ji, ale kdo nenávidí svou duši v tomto světě,+ zachrání ji pro věčný život.+ 26 Jestliže mi chce někdo sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník.*+ Jestliže mi chce někdo sloužit, Otec ho poctí.+ 27 Má duše je nyní znepokojená,+ a co řeknu? Otče, zachraň mě od této hodiny.+ A přece, proto jsem přišel k této hodině. 28 Otče, oslav své jméno.“ Vyšel tedy hlas+ z nebe: „Oslavil jsem [je] a opět [je] oslavím.“+
29 Proto zástup, který stál kolem a slyšel to, začal říkat, že zahřmělo. Jiní začali říkat: „Mluvil k němu anděl.“ 30 Ježíš odpověděl a řekl: „Ten hlas nevyšel kvůli mně, ale kvůli vám.+ 31 Nyní je souzen tento svět; nyní bude panovník tohoto světa+ vyvržen.+ 32 A přece, jestliže budu pozvednut+ ze země, přitáhnu k sobě lidi všeho druhu.“*+ 33 To skutečně říkal, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.+ 34 Zástup mu proto odpověděl: „Ze Zákona jsme slyšeli, že KRISTUS zůstává navždy;+ jak to, že říkáš, že Syn člověka musí být pozvednut?+ Kdo je ten Syn člověka?“+ 35 Ježíš jim tedy řekl: „Světlo bude ještě chvilku mezi vámi. Choďte, dokud máte světlo, aby vás nepřemohla tma;+ a ten, kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.+ 36 Zatímco máte světlo, projevujte víru ve světlo, abyste se stali syny světla.“+
Ježíš to pronesl, odešel a schoval se jim. 37 Ale třebaže provedl před nimi tolik znamení, neuvěřili v něj, 38 takže se naplnilo slovo, které řekl prorok Izajáš: „Jehovo,* kdo uvěřil v to, co jsme slyšeli?*+ A pokud jde o Jehovovu* paži, komu byla zjevena?“+ 39 Důvodem, proč nebyli schopni věřit, je, že Izajáš opět řekl: 40 „Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce,+ aby svýma očima neviděli a nepochopili svým srdcem a neobrátili se a já abych je neuzdravil.“+ 41 Izajáš to řekl, protože viděl jeho slávu+ a mluvil o něm. 42 Přesto i mnozí z vládců v něj skutečně uvěřili,+ ale kvůli farizeům [ho] nevyznali, aby nebyli vyhnáni ze synagógy;*+ 43 neboť milovali lidskou slávu více než samotnou Boží slávu.+
44 Ale Ježíš zvolal a řekl: „Kdo věří ve mne, nevěří [jen] ve mne, ale [také] v toho, kdo mě poslal;+ 45 a ten, kdo mě vidí, vidí [také] toho, kdo mě poslal.+ 46 Přišel jsem do světa jako světlo,+ aby žádný, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.+ 47 Jestliže však někdo slyší mou řeč a nedodržuje ji, nesoudím ho; neboť jsem nepřišel svět soudit,+ ale svět zachránit.+ 48 Kdo mě znevažuje a nepřijímá mou řeč, má toho, kdo ho soudí. Slovo,+ které jsem mluvil, to ho bude soudit v posledním dnu; 49 protože jsem nemluvil ze svého vlastního popudu, ale sám Otec, který mě poslal, mi dal přikázání, co povědět a co mluvit.+ 50 Vím také, že jeho přikázání znamená* věčný život.+ Proto věci, které mluvím, mluvím, právě jak mi [je] pověděl Otec.“+
13 Nyní, protože před svátkem pasach věděl, že přišla jeho hodina,+ aby odešel z tohoto světa k Otci,+ Ježíš, jenž miloval své vlastní, kteří byli ve světě,+ miloval je až do konce. 2 Zatímco tedy večeře pokračovala* a Ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova,+ aby ho zradil,+ 3 on, protože věděl, že [mu] Otec dal všechno do rukou+ a že vyšel od Boha a odchází k Bohu,+ 4 vstal od večeře a odložil své svrchní oděvy. A vzal ručník a přepásal se.+ 5 Pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy+ a osušovat je ručníkem, kterým byl přepásán. 6 A tak přišel k Šimonu Petrovi. Ten mu řekl: „Pane, umýváš mi nohy?“+ 7 Ježíš mu odpověděl a řekl: „Nyní nerozumíš tomu, co dělám, ale potom porozumíš.“+ 8 Petr mu řekl: „Jistě mi nikdy nebudeš mýt nohy.“ Ježíš mu odpověděl: „Pokud tě neumyji,+ nemáš se mnou podíl.“ 9 Šimon Petr mu řekl: „Pane, nejen mé nohy, ale také mé ruce a hlavu.“ 10 Ježíš mu řekl: „Kdo se vykoupal,+ nepotřebuje víc než si dát umýt nohy, ale je zcela čistý. A vy jste čistí, ale ne všichni.“ 11 Opravdu znal člověka, který ho zrazoval.+ Proto řekl: „Ne všichni z vás jsou čistí.“
12 Když jim tedy umyl nohy, oblékl si svrchní oděvy a položil se opět ke stolu, řekl jim: „Víte, co jsem vám učinil? 13 Oslovujete mne ‚Učiteli‘+ a ‚Pane‘+ a mluvíte správně, neboť jím jsem.+ 14 Jestliže jsem vám tedy umyl nohy,+ ačkoli jsem Pán a Učitel, máte také jeden druhému umývat nohy.+ 15 Dal jsem vám totiž vzor, abyste také vy činili, právě jak jsem já učinil vám.+ 16 Vpravdě, vpravdě vám říkám: Otrok není větší než jeho pán, ani ten, kdo je vyslán,* není větší než ten, kdo ho poslal.+ 17 Jestliže to víte, jste šťastní, děláte-li to.+ 18 Nemluvím o vás všech; znám ty, které jsem vyvolil.+ Ale je to, aby se splnilo Písmo:+ ‚Ten, kdo se živil mým chlebem, pozvedl proti mně patu.‘+ 19 Povídám vám to od této chvíle, dříve než se to stane,+ abyste uvěřili, až se to skutečně stane, že jsem [to] já. 20 Vpravdě, vpravdě vám říkám: Kdo přijímá každého, koho posílám, přijímá [také] mne.+ A zase, kdo přijímá mne, přijímá [také] toho, který mě poslal.“+
21 Když to řekl, Ježíš se v duchu znepokojil a vydal svědectví a řekl: „Vpravdě, vpravdě vám říkám: Jeden z vás mě zradí.“+ 22 Učedníci se začali dívat jeden na druhého a byli na rozpacích, o kom [to] říkal.+ 23 U Ježíšových prsou spočíval jeden z jeho učedníků a Ježíš ho miloval.*+ 24 Šimon Petr na něj proto kývl a řekl mu: „Pověz, kdo to je, o kom [to] říká.“ 25 Ten se tedy naklonil dozadu na Ježíšovu hruď a řekl mu: „Pane, kdo je to?“+ 26 Ježíš tedy odpověděl: „Je to ten, jemuž dám sousto, které namočím.“+ A tak když namočil sousto, vzal je a podal Jidášovi, synu Šimona Iškariotského. 27 A do toho pak po tom soustu vstoupil Satan.+ Ježíš mu proto řekl: „Co děláš, dodělej rychleji.“ 28 Avšak nikdo z těch, kteří spočívali u stolu, nevěděl, proč mu to řekl. 29 Protože měl Jidáš pokladničku,+ někteří si vskutku představovali, že mu Ježíš pověděl: „Kup věci, které potřebujeme na svátek“, nebo že by měl dát něco chudým.+ 30 Když přijal sousto, okamžitě tedy vyšel. A byla noc.+
31 Proto když vyšel, Ježíš řekl: „Nyní je Syn člověka oslaven+ a Bůh je oslaven ve spojitosti s ním.* 32 A Bůh sám ho oslaví+ a oslaví ho okamžitě. 33 Děťátka,+ jsem s vámi ještě chvíli. Budete mě hledat; a právě jak jsem řekl Židům: ‚Kam jdu, nemůžete přijít‘,+ říkám nyní také vám. 34 Dávám vám nové přikázání, abyste milovali jeden druhého; právě jako jsem si já zamiloval vás,+ tak abyste i vy milovali jeden druhého.+ 35 Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“+
36 Šimon Petr mu řekl: „Pane, kam jdeš?“ Ježíš odpověděl: „Tam, kam jdu, mě nemůžeš nyní následovat, ale budeš [mě] následovat později.“+ 37 Petr mu řekl: „Pane, jak to, že tě nemohu nyní následovat? Vzdám se své duše v tvůj prospěch.“+ 38 Ježíš odpověděl: „Vzdáš se své duše* v můj prospěch? Vpravdě, vpravdě ti říkám: Kohout rozhodně nezakokrhá, dokud mě třikrát nezapřeš.+
14 Ať se vaše srdce neznepokojuje.+ Projevujte víru v Boha,+ projevujte víru také ve mne.+ 2 V domě mého Otce je mnoho příbytků.+ Kdyby to bylo jinak, byl bych vám to pověděl, protože odcházím, abych vám připravil místo.+ 3 Také, jestliže půjdu a připravím vám místo, přijdu opět+ a přijmu vás k sobě domů,+ abyste i vy byli, kde jsem já.+ 4 A kam jdu, cestu znáte.“
5 Tomáš+ mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš.+ Jak známe cestu?“
6 Ježíš mu řekl: „Jsem cesta+ a pravda+ a život.+ Nikdo nepřichází k Otci, leda skrze mne.+ 7 Kdybyste mě byli poznali, byli byste také poznali mého Otce; od této chvíle ho znáte a viděli jste ho.“+
8 Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí.“
9 Ježíš mu řekl: „Byl jsem s vámi tak dlouho, a přesto jsi mě, Filipe, nepoznal? Kdo viděl mne, viděl [také] Otce.+ Jak to, že říkáš: ‚Ukaž nám Otce‘?+ 10 Nevěříš, že jsem ve spojení s Otcem a že Otec je ve spojení se mnou?+ Co vám říkám, nemluvím sám od sebe,* ale Otec, který zůstává ve spojení se mnou, koná své skutky.+ 11 Věřte mi, že jsem ve spojení s Otcem a Otec je ve spojení se mnou; jinak věřte kvůli samotným skutkům.+ 12 Vpravdě, vpravdě vám říkám: Kdo projevuje víru ve mne, ten bude také činit skutky, které já činím; a bude činit skutky větší+ než tyto, protože odcházím k Otci.+ 13 O cokoli také poprosíte v mém jménu, udělám to, aby byl Otec oslaven ve spojitosti se Synem.+ 14 Jestliže poprosíte* o cokoli v mém jménu, udělám to.
15 Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání;+ 16 a požádám Otce a dá vám jiného pomocníka,* aby byl s vámi navždy,+ 17 ducha* pravdy,+ kterého svět nemůže přijmout,+ protože jej nevidí ani jej nezná. Vy jej znáte,* protože s vámi zůstává a je ve vás.+ 18 Nezanechám vás osiřelé.*+ Přijdu k vám. 19 Ještě chvíli a svět mě již nespatří,+ ale vy mě spatříte,+ protože já žiji a vy budete žít.+ 20 V ten den poznáte, že jsem ve spojení se svým Otcem a vy jste ve spojení se mnou a já jsem ve spojení s vámi.+ 21 Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje.+ Kdo zase miluje mne, bude milován mým Otcem, a budu ho milovat a jasně se mu ukáži.“
22 Jidáš,+ ne Iškariotský, mu řekl: „Pane, co se stalo, že zamýšlíš jasně se ukázat nám, a ne světu?“+
23 Ježíš mu odpověděl a řekl: „Jestliže mě někdo miluje, bude zachovávat mé slovo+ a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a uděláme si u něho příbytek.+ 24 Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova; a slovo, které slyšíte, není moje, ale patří Otci, který mě poslal.+
25 Když jsem zůstával s vámi, mluvil jsem k vám o tom. 26 Ale pomocník,* svatý duch, kterého Otec pošle v mém jménu, ten* vás naučí vše a připomene vám všechno, co jsem vám pověděl.+ 27 Zanechávám vám pokoj, dávám vám svůj pokoj.+ Nedávám vám jej způsobem, kterým jej dává svět. Ať se vaše srdce neznepokojuje ani nesvírá strachem. 28 Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím, a přijdu k vám [zpět]. Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jdu k Otci, protože Otec je větší+ než já. 29 Pověděl jsem vám [to] tedy nyní, dříve než se to stane,+ abyste věřili, až se to opravdu stane. 30 Nebudu již s vámi mnoho* mluvit, neboť přichází panovník+ světa. A nemá nade mnou [moc],+ 31 ale aby svět poznal, že miluji Otce, jednám právě tak, jak mi Otec přikázal.+ Vstaňte, pojďme odtud.
15 Já jsem pravá réva+ a můj Otec je pěstitel.+ 2 Odstraňuje na mně každou ratolest, která nepřináší ovoce,+ a čistí* každou, která ovoce přináší,+ aby přinášela více ovoce.+ 3 Jste již čisti kvůli slovu, které jsem k vám mluvil.+ 4 Zůstaňte ve spojení se mnou a já ve spojení s vámi.+ Právě jako ratolest nemůže přinášet ovoce sama o sobě, pokud nezůstane na révě, stejně nemůžete ani vy, pokud nezůstanete ve spojení se mnou.+ 5 Já jsem réva, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve spojení se mnou a já ve spojení s ním, ten přináší mnoho ovoce;+ protože odděleni ode mne nemůžete dělat* vůbec nic. 6 Jestliže někdo nezůstane ve spojení se mnou, je vyvržen jako ratolest a uschne; a lidé posbírají ty ratolesti, vhodí je do ohně, a jsou spáleny.+ 7 Jestliže zůstanete ve spojení se mnou a mé výroky zůstanou ve vás, proste, o cokoli si přejete, a stane se vám to.+ 8 Můj Otec je oslaven tím, že stále přinášíte mnoho ovoce a prokazujete se [jako] moji učedníci.+ 9 Právě jako si Otec zamiloval mne+ a já jsem si zamiloval vás, zůstaňte v mé lásce. 10 Budete-li zachovávat má přikázání,+ zůstanete v mé lásce, právě jako jsem já zachoval Otcova přikázání+ a zůstávám v jeho lásce.
11 To jsem k vám mluvil, aby má radost byla ve vás a vaše radost aby byla naplněna.+ 12 To je mé přikázání, abyste milovali jeden druhého, právě jako jsem si já zamiloval vás.+ 13 Nikdo nemá větší lásku než tu, že by se někdo vzdal své duše* ve prospěch svých přátel.+ 14 Jste moji přátelé, jestliže děláte, co vám přikazuji.+ 15 Již vás nenazývám otroky, protože otrok neví, co dělá jeho pán. Ale nazval jsem vás přáteli,+ protože jsem vám dal na vědomí všechno, co jsem slyšel od svého Otce.+ 16 Vy jste nevyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil, abyste dále šli a stále přinášeli ovoce+ a aby vaše ovoce zůstalo; aby cokoli, oč poprosíte Otce v mém jménu, vám dal.+
17 To vám přikazuji, abyste milovali jeden druhého.+ 18 Jestliže vás svět nenávidí, víte, že mě nenáviděl dříve, než nenáviděl vás.+ 19 Kdybyste byli částí světa, svět by měl rád to, co je jeho vlastní.+ Protože však nejste částí světa,+ ale já jsem vás vyvolil ze světa, proto vás svět nenávidí.+ 20 Mějte na mysli slovo, které jsem vám řekl: Otrok není větší než jeho pán. Jestliže pronásledovali mne, budou pronásledovat i vás;+ jestliže zachovávali mé slovo, budou zachovávat i vaše. 21 Ale to všechno proti vám budou dělat kvůli mému jménu, protože neznají toho, kdo mě poslal.+ 22 Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, neměli by hřích;+ ale nyní nemají omluvu pro svůj hřích.+ 23 Kdo nenávidí mne, nenávidí také mého Otce.+ 24 Kdybych mezi nimi neučinil skutky, které neučinil nikdo jiný,+ neměli by hřích;+ nyní však viděli i nenáviděli jak mě, tak mého Otce.+ 25 Je to však proto, aby se splnilo slovo, napsané v jejich Zákoně: ‚Nenáviděli mě bez příčiny.‘+ 26 Až přijde pomocník,* kterého vám pošlu od Otce,+ duch pravdy, který vychází od Otce, ten* bude o mně vydávat svědectví;+ 27 i vy máte vydávat svědectví,+ protože jste byli se mnou od [doby], kdy jsem začal.
16 To jsem k vám mluvil, abyste neklopýtli.+ 2 Lidé vás vyženou ze synagógy.*+ Vskutku, přichází hodina, kdy si každý, kdo vás zabije, bude představovat, že Bohu prokázal posvátnou službu.*+ 3 To však budou dělat, protože nepoznali ani Otce, ani mě.+ 4 Avšak mluvil jsem k vám o tom, abyste si vzpomněli, až pro to přijde hodina, že jsem vám to pověděl.+
Zpočátku jsem vám to však nepověděl, protože jsem byl s vámi. 5 Ale nyní jdu k tomu, kdo mě poslal,+ a přece se mě ani jeden z vás neptá: ‚Kam jdeš?‘ 6 Ale protože jsem k vám o tom mluvil, zármutek+ naplnil vaše srdce. 7 Říkám vám však pravdu: Je k vašemu prospěchu, že odcházím. Neodejdu-li totiž, pomocník*+ k vám rozhodně nepřijde; ale jestliže opravdu odejdu, pošlu vám ho. 8 A ten, až přijde, dá světu přesvědčivý důkaz o* hříchu a o spravedlnosti a o soudu:+ 9 Nejprve o hříchu,+ protože neprojevují víru ve mne;+ 10 pak o spravedlnosti,+ protože jdu k Otci a již mě nespatříte; 11 potom o soudu,+ protože panovník tohoto světa byl odsouzen.+
12 Mám vám říci ještě mnohé, ale nyní to nejste schopni snést.+ 13 Ale až ten* přijde, ten duch pravdy,+ uvede vás do celé pravdy, neboť nebude mluvit ze svého vlastního popudu, ale bude mluvit to, co slyší, a bude vám oznamovat to, co přichází.+ 14 Ten mě oslaví,+ protože přijme z toho, co je moje, a oznámí vám to.+ 15 Všechno, co má Otec, je moje.+ Proto jsem řekl, že přijímá z toho, co je moje, a oznamuje vám [to]. 16 Za chvilku mě již nespatříte+ a opět za chvilku mě uvidíte.“
17 Proto někteří z jeho učedníků říkali jeden druhému: „Co to znamená, že nám říká: ‚Za chvilku mě nespatříte a opět za chvilku mě uvidíte‘ a ‚protože jdu k Otci‘?“ 18 Proto říkali: „Co znamená, že říká ‚za chvilku‘? Nevíme, o čem hovoří.“* 19 Ježíš věděl,+ že se ho chtějí vyptávat, a tak jim řekl: „Dotazujete se na to mezi sebou, protože jsem řekl: Za chvilku mě nespatříte a opět za chvilku mě uvidíte? 20 Vpravdě, vpravdě vám říkám: Budete plakat a bědovat, ale svět se bude radovat; budete zarmouceni,+ ale váš zármutek se promění v radost.+ 21 Žena, když rodí, má zármutek, protože přišla její hodina,+ ale když porodí malé dítě, nevzpomíná již na soužení pro radost, že se na svět narodil člověk. 22 Také vy tedy máte nyní opravdu zármutek; ale uvidím vás opět a vaše srdce se bude radovat+ a nikdo vám vaši radost nevezme. 23 A v ten den+ mi nepoložíte vůbec žádnou otázku. Vpravdě, vpravdě vám říkám: Jestliže Otce o něco poprosíte,+ dá vám to v mém jménu.+ 24 Do nynějška jste o jedinou věc neprosili v mém jménu. Proste a obdržíte, aby vaše radost byla naplněna.+
25 To jsem k vám mluvil v přirovnáních.+ Přichází hodina, kdy k vám již nebudu mluvit v přirovnáních, ale budu vám srozumitelně podávat zprávu o Otci. 26 V ten den budete prosit v mém jménu a já vám neříkám, že za vás poprosím Otce. 27 Vždyť sám Otec k vám má náklonnost, protože jste měli náklonnost ke mně+ a uvěřili jste, že jsem vyšel jako Otcův představitel.+ 28 Vyšel jsem od Otce a přišel jsem do světa. Dále, opouštím svět a odcházím k Otci.“+
29 Jeho učedníci řekli: „Podívej se, teď mluvíš srozumitelně a nepronášíš žádné přirovnání. 30 Teď víme, že znáš všechno+ a nepotřebuješ, aby se tě kdokoli vyptával.+ Podle toho věříme, že jsi vyšel od Boha.“+ 31 Ježíš jim odpověděl: „Nyní věříte? 32 Pohleďte, přichází hodina, vskutku přišla, kdy se rozptýlíte každý do svého vlastního domu+ a necháte mě samotného; a přece nejsem sám, protože je se mnou Otec.+ 33 Řekl jsem vám to, abyste mým prostřednictvím* měli pokoj.+ Ve světě máte soužení, ale seberte odvahu! Zvítězil jsem nad světem.“+
17 Ježíš to pronesl, zvedl oči k nebi+ a řekl: „Otče, přišla ta hodina; oslav svého syna, aby tvůj syn oslavil tebe+ 2 podle [toho], jak jsi mu dal autoritu nade vším tělem,+ aby dal věčný život+ plnému [počtu] těch, které jsi mu dal.+ 3 To znamená věčný život,+ že přijímají poznání+ o tobě,* jediném pravém Bohu,+ a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.+ 4 Oslavil jsem tě na zemi,+ když jsem dokončil dílo, které jsi mi dal, abych [je] konal.+ 5 Otče, nyní mě tedy oslav vedle sebe slávou, kterou jsem měl vedle tebe, dříve než byl svět.+
6 Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa.+ Byli tvoji, a dal jsi je mně, a zachovali tvé slovo. 7 Nyní poznali, že všechno, co jsi mi dal, je od tebe; 8 protože výroky, které jsi mi dal, jsem dal jim+ a oni je přijali a určitě poznali, že jsem vyšel jako tvůj představitel,+ a uvěřili, že jsi mě vyslal.+ 9 Prosím za ně; neprosím za svět,+ ale za ty, které jsi mi dal; protože jsou tvoji, 10 a všechno mé je tvé a tvé je mé,+ a byl jsem mezi nimi oslaven.
11 A již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě,+ a přicházím k tobě. Svatý Otče, bdi nad nimi+ kvůli svému vlastnímu jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno, právě jako jsme my.+ 12 Když jsem byl s nimi, bděl jsem nad nimi+ kvůli tvému vlastnímu jménu, které jsi mi dal; a hlídal jsem je a ani jeden z nich není zničen,+ kromě syna zničení,+ aby se splnil [text] písma.+ 13 Ale nyní přicházím k tobě a mluvím o tom ve světě, aby v sobě měli v plnosti mou radost.+ 14 Dal jsem jim tvé slovo, ale svět je nenávidí,+ protože nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa.+
15 Prosím tě, ne abys je vzal ze světa, ale abys nad nimi bděl kvůli tomu ničemnému.+ 16 Nejsou částí světa,+ právě jako já nejsem částí světa.+ 17 Posvěť+ je pravdou; tvé slovo+ je pravda.+ 18 Právě jako ty jsi mě vyslal do světa, také já jsem je vyslal do světa.+ 19 A posvěcuji se* v jejich prospěch, aby také oni byli posvěceni+ pravdou.
20 Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo ve mne uvěří skrze jejich slovo;+ 21 aby všichni byli jedno,*+ právě jako ty, Otče, jsi ve spojení se mnou a já ve spojení s tebou,+ aby také oni byli ve spojení s námi,+ aby svět uvěřil, že jsi mě vyslal.+ 22 Dal jsem jim také slávu, kterou jsi mi dal, aby byli jedno, právě jako my jsme jedno.+ 23 Já ve spojení s nimi a ty ve spojení se mnou, aby byli zdokonaleni v jedno,+ aby svět poznal, že jsi mě vyslal a že jsi je miloval, právě jako jsi miloval mne. 24 Otče, vzhledem k tomu, co jsi mi dal, si přeji, aby také oni byli se mnou, kde jsem já,+ aby spatřili mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval před založením*+ světa.+ 25 Spravedlivý+ Otče, svět tě vskutku nepoznal;+ ale já jsem tě poznal a oni poznali, že jsi mě vyslal.+ 26 A dal jsem jim tvé jméno na vědomí+ a dám je na vědomí, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich, a já ve spojení s nimi.“+
18 Když to Ježíš řekl, odešel se svými učedníky přes zimní bystřinu* Kidron+ tam, kde byla zahrada, a on a jeho učedníci do ní vstoupili.+ 2 Jeho zrádce Jidáš také znal to místo, protože Ježíš se tam mnohokrát setkal se svými učedníky.+ 3 Jidáš tedy vzal oddíl vojáků a úředníky předních kněží a farizeů a přišli tam s pochodněmi a lampami a zbraněmi.+ 4 A tak Ježíš, který věděl o všem, co na něj přichází,+ vystoupil a řekl jim: „Koho hledáte?“ 5 Odpověděli mu: „Ježíše Nazaretského.“+ Řekl jim: „[To] jsem já.“ Jeho zrádce Jidáš+ stál také s nimi.
6 Když jim však řekl: „[To] jsem já“, stáhli se+ a padli na zem. 7 Zeptal se jich tedy znovu: „Koho hledáte?“ Řekli: „Ježíše Nazaretského.“ 8 Ježíš odpověděl: „Pověděl jsem vám, že jsem [to] já. Jestliže hledáte mne, je nechte odejít“, 9 aby se splnilo slovo, které řekl: „Z těch, které jsi mi dal, jsem neztratil ani jediného.“+
10 Pak Šimon Petr, jelikož měl meč, jej vytasil a udeřil veleknězova otroka a uťal mu pravé ucho.+ Ten otrok se jmenoval Malchos. 11 Ježíš však Petrovi řekl: „Dej meč do pochvy.+ Což nemám rozhodně pít+ pohár, který mi dal Otec?“
12 Oddíl vojáků a vojenský velitel* a židovští úředníci se pak Ježíše zmocnili, spoutali ho 13 a vedli ho nejprve k Annášovi, neboť byl tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem.+ 14 Kaifáš byl vskutku ten, kdo radil Židům, že je k jejich prospěchu, aby jeden člověk zemřel ve prospěch lidu.+
15 Šimon Petr a ještě jeden učedník následovali Ježíše.+ Ten učedník byl veleknězi známý a vešel s Ježíšem do veleknězova dvora, 16 ale Petr stál venku u dveří.+ Potom ten druhý učedník, který byl veleknězi známý, vyšel a mluvil s vrátnou a přivedl Petra dovnitř. 17 Služka, vrátná, pak řekla Petrovi: „Nejsi ty také jeden z učedníků toho muže?“ Řekl: „Nejsem.“+ 18 Otroci a úředníci postávali kolem, jelikož si rozdělali oheň z dřevěného uhlí,+ protože bylo chladno, a ohřívali se. Také Petr stál s nimi a ohříval se.
19 A tak se přední kněz vyptával Ježíše na jeho učedníky a na jeho učení. 20 Ježíš mu odpověděl: „Mluvil jsem k světu veřejně. Vždy jsem vyučoval v synagóze a v chrámu,+ kde se scházejí všichni Židé; a nic jsem nemluvil vskrytu. 21 Proč se vyptáváš mne? Vyptávej se těch, kdo slyšeli, o čem jsem s nimi mluvil. Podívej se, ti vědí, co jsem řekl.“ 22 Když to dořekl, jeden z úředníků, který stál u [toho], dal Ježíšovi políček+ a řekl: „Tak odpovídáš přednímu knězi?“ 23 Ježíš mu odpověděl: „Jestliže jsem mluvil nesprávně, vydej svědectví o nesprávném; ale jestliže správně, proč mě tlučeš?“ 24 Pak ho Annáš poslal pryč spoutaného k veleknězi Kaifášovi.+
25 Šimon Petr stál a ohříval se. Pak mu řekli: „Nejsi snad také jeden z jeho učedníků?“ Popřel to a řekl: „Nejsem.“+ 26 Jeden z veleknězových otroků, který byl příbuzný toho, jemuž Petr uťal ucho,+ řekl: „Cožpak jsem tě s ním neviděl v zahradě?“ 27 Petr to však opět zapřel; a vzápětí kohout zakokrhal.+
28 Ježíše pak vedli od Kaifáše do místodržitelova paláce.+ Bylo časně zrána. Sami však do místodržitelova paláce nevstoupili, aby se neposkvrnili,+ ale aby mohli jíst pasach. 29 Pilát k nim proto vyšel ven a řekl: „Jakou obžalobu vznášíte proti tomu člověku?“+ 30 Odpověděli mu: „Kdyby to nebyl provinilec, nebyli bychom ti ho vydali.“ 31 Pilát jim tedy řekl: „Vezměte si ho sami a suďte ho podle svého zákona.“+ Židé mu řekli: „Pro nás není zákonné kohokoli zabít.“+ 32 To aby se splnilo Ježíšovo slovo, které řekl, aby naznačil, jakou smrtí bylo určeno, že zemře.+
33 Pilát tedy opět vstoupil do místodržitelova paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: „Jsi králem Židů?“*+ 34 Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti [to] o mně pověděli jiní?“+ 35 Pilát odpověděl: „Cožpak jsem Žid? Tvůj vlastní národ a přední kněží mi tě vydali.+ Co jsi udělal?“ 36 Ježíš odpověděl:+ „Mé království není částí tohoto světa.+ Kdyby mé království bylo částí tohoto světa, moji sloužící by byli bojovali,+ abych nebyl vydán Židům. Mé království však není z tohoto zdroje.“ 37 Pilát mu proto řekl: „Nuže tedy, jsi králem?“ Ježíš odpověděl: „Sám říkáš, že jsem králem.+ Proto jsem se narodil a proto jsem přišel do světa, abych vydal svědectví* o pravdě.+ Každý, kdo je na straně pravdy,+ naslouchá mému hlasu.“+ 38 Pilát mu řekl: „Co je pravda?“*
A když to řekl, vyšel opět k Židům a řekl jim: „Neshledávám na něm žádnou vinu.+ 39 Máte navíc zvyk, že bych vám měl o pasachu propustit jednoho člověka.+ Přejete si tedy, abych vám propustil krále Židů?“ 40 Křičeli pak opět a říkali: „Ne toho, ale Barabáše!“ Barabáš byl lupič.+
19 Proto vzal tehdy Pilát Ježíše a zmrskal ho.+ 2 A vojáci upletli korunu z trní a dali mu ji na hlavu, oděli ho purpurovým svrchním oděvem;+ 3 začali k němu přistupovat a říkat: „Dobrý den, ty Králi Židů!“ Také ho políčkovali.+ 4 A Pilát vyšel opět ven a řekl jim: „Podívejte se, vedu vám ho ven, abyste věděli, že na něm neshledávám žádnou vinu.“+ 5 Ježíš tedy vyšel ven a měl na sobě trnovou korunu a purpurový svrchní oděv. A řekl jim: „Pohleďte, člověk!“* 6 Když ho však uviděli přední kněží a úředníci, křičeli a říkali: „Přibij [ho] na kůl!* Přibij [ho] na kůl!“+ Pilát jim řekl: „Vezměte si ho sami a přibijte ho na kůl, neboť já na něm neshledávám žádnou vinu.“+ 7 Židé mu odpověděli: „Máme zákon+ a podle toho zákona má zemřít, protože ze sebe dělal Božího syna.“+
8 Proto když Pilát slyšel tuto řeč, dostal tím větší strach; 9 a vstoupil opět do místodržitelova paláce a řekl Ježíšovi: „Odkud jsi?“ Ale Ježíš mu nedal žádnou odpověď.+ 10 Pilát mu tedy řekl: „Ty se mnou nemluvíš?+ Nevíš, že mám autoritu propustit tě a mám autoritu přibít tě na kůl?“ 11 Ježíš mu odpověděl: „Neměl bys nade mnou vůbec žádnou autoritu,* kdyby ti nebyla propůjčena shora.*+ Proto ten, kdo ti mě vydal, má větší hřích.“
12 Z toho důvodu Pilát dál hledal, jak ho propustit. Ale Židé křičeli a říkali: „Jestliže ho propustíš, nejsi césarův* přítel. Každý, kdo se dělá králem, mluví proti césarovi.“+ 13 Proto když Pilát slyšel ta slova, vyvedl Ježíše ven a posadil se na soudcovský stolec na místě zvaném Kamenné dláždění, ale hebrejsky Gabʹba·tha. 14 Byla právě příprava+ pasachu; bylo kolem šesté hodiny.* A řekl Židům: „Podívejte se! Váš král!“ 15 Křičeli však: „Pryč [s ním]! Pryč [s ním]! Přibij ho na kůl!“ Pilát jim řekl: „Vašeho krále mám přibít na kůl?“ Přední kněží odpověděli: „Nemáme krále, pouze césara.“+ 16 Proto jim ho tehdy vydal, aby byl přibit na kůl.+
Pak převzali Ježíše. 17 Nesl si sám mučednický kůl*+ a vyšel+ k takzvanému Místu lebky,* které se hebrejsky nazývá Golʹgo·tha;*+ 18 a tam ho přibili na kůl+ a dva jiné [muže] s ním, jednoho na této straně a jednoho na oné, ale Ježíše uprostřed.+ 19 Pilát také napsal nápis a dal ho na mučednický kůl. Bylo napsáno: „Ježíš Nazaretský, Král Židů.“*+ 20 Mnoho Židů tedy četlo ten nápis, protože místo, kde byl Ježíš přibit na kůl, bylo blízko města;+ a byl napsán hebrejsky, latinsky, řecky.* 21 Židovští přední kněží však Pilátovi začali říkat: „Nepiš: ‚Král Židů‘, ale že řekl: ‚Jsem Král Židů.‘“ 22 Pilát odpověděl: „Co jsem napsal, napsal jsem.“
23 Když vojáci přibili Ježíše na kůl, vzali jeho svrchní oděvy a udělali čtyři díly, pro každého vojáka díl, a spodní oděv. Ale spodní oděv byl beze švu, protože byl utkán odshora po celé délce.+ 24 Řekli proto jeden druhému: „Netrhejme jej, ale rozhodněme o něm losem, čí bude.“ To se stalo, aby se splnil [text] písma: „Rozdělili si mé svrchní oděvy mezi sebou a o mé roucho metali los.“+ A tak to vojáci skutečně udělali.
25 U Ježíšova mučednického kůlu stála však jeho matka+ a sestra jeho matky, Klopova manželka Marie+ a Marie Magdaléna.+ 26 Proto Ježíš, když uviděl svou matku a učedníka, kterého miloval,*+ jak stojí vedle, řekl své matce: „Ženo, podívej se, tvůj syn!“ 27 Dále řekl učedníkovi: „Podívej se, tvá matka!“ A od té hodiny ji učedník vzal k sobě domů.
28 Když pak Ježíš poznal, že je již všechno dovršeno, řekl, aby se dovršil [text] písma: „Mám žízeň.“+ 29 Stála tam nádoba plná kyselého vína. Dali tedy houbu plnou kyselého vína na yzopovou [lodyhu] a přinesli mu ji k ústům.+ 30 Když Ježíš přijal kyselé víno, řekl: „Je dovršeno!“,+ a když sklonil hlavu, vydal [svého] ducha.*+
31 Potom Židé požádali Piláta, protože byla Příprava,+ aby těla nezůstala+ na mučednických kůlech v Sabatu (neboť den toho Sabatu byl velký),+ aby jim dal zlámat nohy a sejmout [těla].* 32 Vojáci tedy přišli a zlámali nohy prvního i druhého [muže], kteří s ním byli přibiti na kůlech. 33 Když však přišli k Ježíšovi, jelikož viděli, že je již mrtev, nezlámali mu nohy. 34 Jeden z vojáků ho však bodnul do boku kopím+ a ihned vyšla krev a voda. 35 A ten, kdo [to] viděl, vydal svědectví a jeho svědectví je pravé a on ví, že říká pravé věci, abyste také vy věřili.+ 36 To se vskutku stalo, aby se splnil [text] písma: „Ani kost mu nebude rozdrcena.“+ 37 A opět jiný [text] písma říká: „Budou vzhlížet k Tomu, jehož probodli.“+
38 Pak Josef z Arimatie, který byl Ježíšovým učedníkem, ale tajným ze strachu před Židy,+ požádal Piláta, aby směl sejmout Ježíšovo tělo; a Pilát mu dal povolení.+ Přišel tedy a jeho tělo sňal.+ 39 Také Nikodém, člověk, který k němu poprvé přišel v noci, přinesl svitek* myrhy a aloe, kolem sto liber.*+ 40 Vzali tedy Ježíšovo tělo a ovázali je obinadly s kořením,+ právě jak mají Židé ve zvyku připravovat na pohřeb. 41 Zrovna na místě, kde byl přibit na kůl, byla zahrada a v zahradě nová pamětní hrobka,+ do které nebyl ještě nikdy nikdo položen. 42 Tam pak položili Ježíše, kvůli židovské přípravě,+ protože pamětní hrobka byla blízko.
20 První den+ v týdnu přišla Marie Magdaléna časně ještě za tmy k pamětní hrobce a spatřila kámen již odstraněný od pamětní hrobky.+ 2 Běžela tedy a přišla k Šimonu Petrovi a k druhému učedníkovi,+ ke kterému měl Ježíš náklonnost, a řekla jim: „Odnesli Pána z pamětní hrobky+ a nevíme, kam ho položili.“
3 Potom Petr+ a druhý učedník vyšli a vydali se k pamětní hrobce. 4 Ano, ti dva začali běžet společně; ale druhý učedník předběhl Petra větší rychlostí a první dospěl k pamětní hrobce. 5 A když se předklonil, spatřil ležící obinadla,+ ale nevešel dovnitř. 6 Pak také přišel Šimon Petr, který ho následoval, a vstoupil do pamětní hrobky. A viděl ležící obinadla+ 7 a také, že látka, kterou měl na hlavě, neleží u obinadel, ale je svinuta odděleně na jednom místě. 8 Proto tehdy vešel dovnitř také druhý učedník, který první dospěl k pamětní hrobce, a viděl a věřil. 9 Ještě totiž nerozeznali [text] písma, že musí vstát z mrtvých.+ 10 A tak se učedníci vrátili do svých domovů.
11 Marie však postávala venku blízko hrobky a plakala. Potom, zatímco plakala, předklonila se, aby se podívala do pamětní hrobky, 12 a viděla dva anděly+ v bílém, jak seděli jeden u hlavy a jeden u nohou tam, kde [dříve] leželo Ježíšovo tělo. 13 A řekli jí: „Ženo, proč pláčeš?“ Řekla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“ 14 Když to dořekla, obrátila se zpět a viděla Ježíše, jak stojí, ale nerozeznala, že je to Ježíš.+ 15 Ježíš jí řekl: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“+ Protože se domnívala, že je to zahradník, řekla mu: „Pane, jestliže jsi ho odnesl, pověz mi, kam jsi ho položil, a odnesu si ho.“ 16 Ježíš jí řekl: „Marie!“+ Když se otočila, řekla mu hebrejsky: „Rab·boʹni!“*+ (což znamená „Učiteli!“). 17 Ježíš jí řekl: „Přestaň se mě držet. Ještě jsem totiž nevystoupil k Otci. Jdi však k mým bratrům+ a řekni jim: ‚Vystupuji ke svému Otci a vašemu Otci+ a ke svému Bohu+ a vašemu Bohu.‘“+ 18 Marie Magdaléna přišla a přinesla zprávu učedníkům: „Viděla jsem Pána!“, a že jí řekl tyto věci.+
19 Když tedy bylo pozdě v ten den, první v týdnu,+ a ačkoli dveře, kde byli učedníci, byly zamčeny ze strachu+ před Židy, Ježíš přišel+ a stanul v jejich středu a řekl jim: „Kéž máte pokoj.“+ 20 A když to dořekl, ukázal jim své ruce i bok.+ Učedníci se pak zaradovali,+ že vidí Pána. 21 Ježíš jim proto opět řekl: „Kéž máte pokoj. Právě jako Otec vyslal mne,+ také já posílám vás.“+ 22 A když to dopověděl, dechl na ně a řekl jim: „Přijměte svatého ducha.+ 23 Jestliže někomu odpustíte hříchy,+ jsou mu odpuštěny; jestliže je někomu zadržíte, jsou zadrženy.“+
24 Tomáš,+ jeden z dvanácti, kterého nazývali Dvojče,* však s nimi nebyl, když Ježíš přišel. 25 Ostatní učedníci mu proto říkali: „Viděli jsme Pána!“ Řekl jim však: „Pokud neuvidím v jeho rukou stopu po hřebech a nevložím prst do stopy po hřebech a nevložím ruku do jeho boku,+ jistě neuvěřím.“+
26 A po osmi dnech byli jeho učedníci opět uvnitř, a Tomáš s nimi. Ježíš přišel, ačkoli dveře byly zamčeny, stanul v jejich středu a řekl: „Kéž máte pokoj.“+ 27 Dále řekl Tomášovi: „Dej sem svůj prst a podívej se na mé ruce a vezmi svou ruku+ a vlož ji do mého boku a přestaň být nevěřící, ale staň se věřícím!“ 28 Tomáš mu odpověděl a řekl: „Můj Pane a můj Bože!“+ 29 Ježíš mu řekl: „Uvěřil jsi, protože jsi mě viděl? Šťastní jsou ti, kdo nevidí, a přece věří.“+
30 Ježíš ovšem prováděl před učedníky také mnoho jiných znamení, která nejsou zapsána v tomto svitku.+ 31 Tato však byla zapsána+ proto, abyste věřili, že Ježíš je KRISTUS, Boží Syn, a abyste prostřednictvím jeho jména měli život, protože věříte.+
21 Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u Tiberiadského moře; ale zjevil se takto: 2 Šimon Petr a Tomáš, kterého nazývali Dvojče,+ a Natanael+ z galilejské Kány, Zebedeovi synové+ a dva jiní z jeho učedníků byli spolu. 3 Šimon Petr jim řekl: „Jdu lovit ryby.“ Řekli mu: „Půjdeme také s tebou.“ Vyšli a nastoupili do člunu, ale během té noci nic nechytili.+
4 Když se však schylovalo k ránu, Ježíš stál na břehu, ale učedníci samozřejmě nerozeznali, že je to Ježíš.+ 5 Ježíš jim pak řekl: „Děti, že nemáte nic k jídlu?“ Odpověděli mu: „Ne!“ 6 Řekl jim: „Hoďte síť napravo od člunu a [něco] najdete.“+ Hodili ji tedy, ale pro množství ryb už ji nebyli schopni vytáhnout dovnitř.+ 7 Ten učedník, kterého Ježíš miloval,*+ proto řekl Petrovi:+ „To je Pán!“ Jak tedy Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přepásal se vrchním oděvem, neboť byl nahý, a skočil do moře. 8 Ostatní učedníci však připluli v malém člunu, protože nebyli daleko od země, pouze asi devadesát metrů,* a vlekli síť ryb.
9 Když však vystoupili na zem, spatřili tam oheň založený dřevěným uhlím,+ na němž ležela ryba, a chléb. 10 Ježíš jim řekl: „Přineste nějaké z ryb, které jste právě teď chytili.“ 11 Šimon Petr tedy šel [do člunu] a táhl k zemi síť plnou velkých ryb, [bylo] jich sto padesát tři. Přestože [jich] bylo tolik, síť nepraskla. 12 Ježíš jim řekl: „Pojďte, nasnídejte se.“+ Nikdo z učedníků neměl odvahu se ho dotázat: „Kdo jsi?“, protože věděli, že je to Pán. 13 Ježíš přišel, vzal chléb, dal jim jej+ a podobně rybu. 14 To již bylo potřetí,+ že se Ježíš objevil učedníkům po svém vzbuzení z mrtvých.
15 Když se nasnídali, Ježíš řekl Šimonu Petrovi: „Šimone, synu Janův,* miluješ* mě víc než tyto [zde]?“+ Řekl mu: „Ano, Pane, ty víš, že mám k tobě náklonnost.“*+ Řekl mu: „Syť mé beránky.“+ 16 Opět mu podruhé řekl: „Šimone, synu Janův, miluješ*+ mě?“ Řekl mu: „Ano, Pane, ty víš, že mám k tobě náklonnost.“* Řekl mu: „Pas mé ovečky.“+ 17 Řekl mu potřetí: „Šimone, synu Janův, máš ke mně náklonnost?“* Petr se zarmoutil, že mu potřetí řekl: „Máš ke mně náklonnost?“ Proto mu řekl: „Pane, ty víš všechno;+ uvědomuješ si, že mám k tobě náklonnost.“* Ježíš mu řekl: „Syť mé ovečky.+ 18 Vpravdě, vpravdě ti říkám: Když jsi byl mladší, přepásával ses a chodíval jsi, kam jsi chtěl. Až však zestárneš, natáhneš ruce a jiný tě přepásá+ a odvede tě, kam si nepřeješ.“+ 19 To řekl, aby naznačil, jakou smrtí+ oslaví Boha.+ Když to tedy řekl, řekl mu: „Dále mě následuj.“+
20 Když se Petr obrátil, viděl, jak ho následuje učedník, kterého Ježíš miloval,*+ ten, který se také při večeři naklonil dozadu na jeho hruď a řekl: „Pane, kdo je ten, který tě zrazuje?“ 21 Když ho tedy Petr zahlédl, řekl Ježíšovi: „Pane, co ten bude [dělat]?“ 22 Ježíš mu řekl: „Jestliže je to má vůle, aby zůstal, dokud nepřijdu,+ proč se o to staráš? Ty mě dále následuj.“ 23 To slovo proto vešlo mezi bratry, že ten učedník nezemře. Ježíš mu však neřekl, že nezemře, ale: „Jestliže je to má vůle, aby zůstal,+ dokud nepřijdu, proč se o to staráš?“
24 Je to ten učedník,+ který o tom vydává svědectví a který tyto věci napsal, a my víme, že svědectví, jež dává, je pravé.+
25 Vskutku je také mnoho jiných věcí, které Ježíš učinil, které kdyby byly někdy dopodrobna vypsány, domnívám se, že by sám svět nemohl ty napsané svitky obsáhnout.*+
„Jana.“ Řec. I·o·aʹnen, zkrácený tvar heb. jména Jó·cha·nanʹ, znamená „Jehova projevil přízeň; Jehova byl milostivý“. Srovnej 1Pa 26:3 ppč.
Nebo „Logos“. Řec. ho loʹgos; lat. Verʹbum; J17,18,22(heb.) had·Da·varʹ.
Dosl. „bylo směrem k (tomu) Bohu“. Řec. en pros ton The·onʹ; J17,18(heb.) ha·jahʹ ʼeth ha·ʼElo·himʹ.
„Bohem.“ Řec. the·osʹ, na rozdíl od ton The·onʹ, „toho Boha“, v téže větě; J17,22(heb.) weʼ·lo·himʹ, „a bůh“. Pojednání o pojmu „bůh“ viz dodatek 6A.
Interpunkce ve v. 3 a 4 je podle WH, Vgww, UBS a Nestle-Alanda.
Viz Mt 3:1, ppč. „Jan“.
Viz 3:16 ppč.
Dosl. „z krví“, mn. č.
Dosl. „stanovalo“. Viz Zj 21:3 ppč.
„Jediný zplozený bůh“, P75אc, s určitým členem; P66א*BC* „jediný zplozený bůh“ (bez určitého členu); ACcItVgSyc‚h „jediný zplozený Syn“.
„Svědectví.“ Řec. mar·ty·riʹa; lat. te·sti·moʹni·um.
„Elijáš“ (znamená „můj Bůh je Jehova“), J17,18,22; řec. E·leiʹas.
Viz dodatek 1D.
Nebo „Ponořuji“. Řec. ba·ptiʹzo.
Není myšlena ta Betanie, která leží nedaleko Jeruzaléma.
Srovnej 3:16 ppč.
Tedy asi v 16 hod., počítáno od východu slunce.
Dosl. „ho“.
„Časně příštího rána“, Itrkp.Sys.
Nebo „Pomazaného“. Řec. ton Mes·siʹan; lat. Mes·siʹam; J17,18,22(heb.) ham·Ma·šiʹach.
„Janův“, P66,75אB*It; ABcVgcSyp‚s „Jonův“.
„Kéfas.“ Řec. Ke·fasʹ. Aram. jméno (Ké·faʼ), zde v m. r., jako u Mt 16:18 v syr. rkp. Viz Mt 16:18, ppč. „skalním masivu“.
Znamená „kus skály“. Řec. Peʹtros.
Řec. A·menʹ, a·menʹ.
Nebo „posly“. Řec. ag·geʹlous; lat. anʹge·los. Srovnej Joba 33:23; Ža 91:11.
Nebo „ve službách“.
Dosl. „Co mně a tobě?“; znamená „Co my dva máme společného?“. Idiom; odmítavá otázka vyjadřující námitku. Viz dodatek 7B.
Pravděpodobně šlo o bat, který odpovídal 22 l. Viz dodatek 8A.
Nebo „Boží obydlí (příbytek)“. Řec. na·onʹ; lat. temʹplum; J17,18,22(heb.) ha·hé·khalʹ haz·zehʹ, „tento palác (chrám)“.
„Nenarodí někdo znovu.“ Dosl. „by někdo neměl být vytvořen shora“. Řec. gen·ne·theiʹ aʹno·then.
Nebo „činné síly“. Řec. pneuʹma·tos; lat. Spiʹri·tu; J17,22(heb.) weha·ruʹach, „a činné síly“. Viz 1Mo 1:2, ppč. „síla“.
„Vítr.“ Řec. pneuʹma.
„Věcech nebeských.“ Řec. e·pou·raʹni·a; lat. cae·leʹsti·a.
„Svět.“ Řec. ton koʹsmon; lat. munʹdum; J17,18,22(heb.) ha·ʽó·lamʹ.
Nebo „všemi věcmi“.
Nebo „skrovně“.
„Sychem“, Sys. Viz Sk 7:16, ppč. „Šekem“.
Tedy asi ve 12 hod., počítáno od východu slunce.
„Židé se totiž ... Samaritány“, ABCWVgSyp‚s; א*DItrkp. vynechávají.
Dosl. „Duchem [je] Bůh“. Řec. Pneuʹma ho The·osʹ.
Tedy asi ve 13 hod., počítáno od východu slunce.
P66,75ABD uvádějí před slovem svátek neurčitý člen; אC uvádějí člen určitý.
„Betzata“ (znamená „dům olivy“ nebo „dům oliv“), א; P75BVg „Betsaida“, znamená „dům rybáře“; ACSyc‚hi‚pArm „Betesda“ (znamená „dům milosrdenství“).
P66,75אBDVgSyc vynechávají v. 4; AItVgcSyhi‚pArm dodávají: „Neboť Pánův [J9,22,23 „Jehovův“] anděl čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; ten, kdo po tom zvíření vstoupil do vody jako první, se uzdravil, ať už trpěl jakoukoli nemocí.“
„Ježíš“, P66אAVg; P75B „On“.
Nebo „věc pocházející od něho“.
Nebo „dar života sám v sobě“. Viz Ří 6:23.
„Vzkříšení soudu.“ Řec. a·naʹsta·sin kriʹse·os; lat. re·sur·rec·ti·oʹnem iu·diʹci·i.
Nebo „věc pocházející ode mě“.
„Boha“, אADItVgSyc‚h‚hi‚p; P66,75B vynechávají.
Denár byl římská stříbrná mince, která vážila 3,85 g.
Dosl. „asi dvacet pět nebo třicet stadií“. Stadion odpovídalo jedné osmině římské míle, tedy 185 m.
„Mě“, P66,75BD; אASyc‚s vynechávají.
Nebo „budou těmi, kdo jsou vyučeni“.
Viz dodatek 1D.
„Ve spojení se mnou.“ Nebo „ve mně“. Řec. en e·moiʹ.
Nebo „znamenají“. Viz Mt 12:7 ppč.
Nebo „je ďábel“. Řec. di·aʹbo·losʹ e·stin.
Nebo „když se neučil“.
Dosl. „ze sebe“.
Nebo „Jsi pod vlivem démona“.
„[Židům] rozptýleným.“ Dosl. „diaspoře“. Řec. di·a·spo·ranʹ.
„Svědectví.“ Řec. mar·ty·riʹa; lat. te·sti·moʹni·um.
„Otec“, P66,75אcBVg; א*DSyc‚s „on“.
Nebo „věcí“.
Nebo „Právě jak jsem vám říkal“.
Dosl. „ze sebe“.
Nebo „semeno“.
„Lži“, J17,22. Dosl. „toho“.
Nebo „a jsi pod vlivem démona“.
Nebo „Nejsem pod vlivem démona“.
Nebo „jsi pod vlivem démona“.
„Jsi viděl Abrahama?“ P66אcABCDVg; P75א*Sys „tě Abraham viděl?“.
„Byl jsem já.“ Pojednání o Ježíšově předlidské existenci je v dodatku 6F.
„Siloe“, אAB; J7–14,16–19,22 „Šiloach“. Viz Iz 8:6 v LXX.
„Vyhnán ze synagógy.“ Nebo „exkomunikován“.
Nebo „pravý“.
Nebo „svého života“. Řec. ten psy·chenʹ mou; J17,18,22(heb.) naf·šiʹ. Viz dodatek 4A.
Dosl. „je nezbytné, abych i ty vedl“.
„Neodňal“, P45א*BSyp; P66אcADVgSys „neodnímá“.
„Svátek zasvěcení (Chanuka).“ J22(heb.) chagh ha·chanuk·kahʹ.
„Co ... ostatní“, BItVg (אW s nepatrnou odchylkou uvádějí totéž); ASyh‚p‚s „Můj Otec, který mi [je] dal, je větší než všechno ostatní“.
Nebo „v jednotě“. Dosl. „jednou (věcí)“. Řec. hen, stř. r., ukazuje na jednotu ve spolupráci. Viz 17:21 a 1Ko 3:8 ppč.
„Jste bohové.“ Řec. the·oiʹ e·ste; lat. diʹi eʹstis; J17,18,22(heb.) ʼelo·himʹ ʼat·temʹ.
Nebo „k“.
Nebo „o něm“.
„Lazar“, אABJ17; J7–14,16,18,19,22 „Eleazar“, znamená „Bůh pomohl“.
Nebo „bude zachráněn“.
Nebo „Didymos“. Řec. Diʹdy·mos; lat. Diʹdy·mus.
Dosl. „asi patnáct stadií daleko“. Asi 2,8 km. Stadion odpovídalo jedné osmině římské míle, tedy 185 m.
„Já jsem vzkříšení a život.“ Řec. E·goʹ ei·mi he a·naʹsta·sis kai he zo·eʹ; lat. Eʹgo sum re·sur·recʹti·o et viʹta; J17(heb.) ʼA·no·khiʹ hat·tequ·mahʹ weha·chai·jimʹ.
Dosl. „čtvrtý“, řadová číslovka, jež ukazuje, že šlo o tři celé dny a část dalšího dne.
Viz v. 1 ppč.
Tedy chrám.
Viz 11:1 ppč.
Řec. liʹtran. Asi 327 g.
Asi 260 dolarů v případě, že 1 unce (28,35 g) stříbra má hodnotu 7 dolarů. Viz dodatek 8A.
Dosl. „Hosanna“. J7–14,16–19,22(heb.) Hó·šaʽ-naʼʹ.
Viz dodatek 1D.
Nebo „život“. Řec. psy·chenʹ; J17,18,22(heb.) naf·šóʹ (ze slova neʹfeš).
„Služebník.“ Řec. di·aʹko·nos; lat. mi·niʹster (ze slova miʹnus, „méně“); J18,22(heb.) meša·rethiʹ, „můj služebník“.
Nebo „všechny lidi“.
Viz dodatek 1D.
Nebo „kdo uvěřil naší zprávě?“.
Viz dodatek 1D.
Viz 9:22 ppč.
Nebo „je“.
Nebo „byla připravována“.
„Ten, kdo je vyslán.“ Nebo „apoštol (zplnomocněnec)“. Řec. a·poʹsto·los; lat. a·poʹsto·lus.
Nebo „měl raději“.
Nebo „jeho prostřednictvím“.
Nebo „života“. Řec. psy·chenʹ; lat. aʹni·mam; J17,18,22(heb.) naf·šekhaʹ (ze slova neʹfeš).
Dosl. „ze sebe“.
Nebo „jiného parakleta (utěšitele)“. Řec. alʹlon pa·raʹkle·ton, m. r.
Nebo „činnou sílu“. Řec. to pneuʹma, stř. ř. Viz 1Mo 1:2, ppč. „síla“.
„Jej nevidí... Vy jej znáte.“ „Jej“ (řec. au·toʹ, stř. r.) se vztahuje na „ducha“ (to pneuʹma, stř. r.).
Nebo „sirotky“. Řec. or·fa·nousʹ; lat. orʹfa·nos.
Nebo „parakletos (utěšitel)“. Řec. ho ... pa·raʹkle·tos, m. r.
„Ten“, m. r., vztahuje se na „pomocníka“, m. r.
Dosl. „mnoho (věcí)“.
Nebo „prořezává“.
Nebo „nést“.
Nebo „života“.
Nebo „parakletos (utěšitel)“. Řec. ho pa·raʹkle·tos, m. r.
„Ten“, m. r., vztahuje se na ‚pomocníka‘, m. r. Srovnej 16:7.
Srovnej 9:22 ppč.
„Posvátnou službu.“ Řec. la·treiʹan. Srovnej 2Mo 12:25 ppč.
Nebo „parakletos (utěšitel)“. Řec. ho pa·raʹkle·tos, m. r.
„Dá ... přesvědčivý důkaz o.“ Nebo „pokárá kvůli“. Řec. e·legʹxei.
„Ten“, m. r., vztahuje se na ‚pomocníka‘, m. r., ve v. 7.
„O čem hovoří.“ B vynechává.
Nebo „ve spojení se mnou“. Řec. en e·moiʹ. Viz 6:56 ppč.
Nebo „znají tebe“. Řec. hiʹna gi·noʹsko·si se.
Nebo „A považuji se za posvátného (zacházím se sebou jako se svatým)“. Řec. kai ... e·goʹ ha·gi·aʹzo e·mau·tonʹ; lat. et ... eʹgo sanc·tiʹfi·co me ipʹsum; J17(heb.) wehith·qad·daš·tiʹ.
Nebo „v jednotě“. Dosl. „jednou (věcí)“. Řec. hen, stř. r., ukazuje na jednotu ve spolupráci. Viz 10:30 ppč.
Dosl. „před vržením [semene]“. Řec. pro ka·ta·bo·lesʹ.
Nebo „přes údolí“.
Nebo „chiliarchos“. Řec. ho chi·liʹar·chos; velitel tisíce vojáků.
„Králem Židů.“ Řec. ba·si·leusʹ ton I·ou·daiʹon; lat. rex Iu·dae·oʹrum; J17,18,22(heb.) meʹlekh hai·Jehu·dhimʹ.
„Abych vydal svědectví.“ Řec. mar·ty·reʹso; lat. te·sti·moʹni·um per·hiʹbe·am.
„Co je pravda?“ Řec. Tiʹ e·stin a·leʹthei·a; lat. Quid est veʹri·tas; J17,18(heb.) Mah hiʼ ha·ʼemethʹ.
Nebo „Vizte, člověk!“. Řec. I·douʹ ho anʹthro·pos; lat. ecʹce hoʹmo; J22(heb.) Hin·nehʹ ha·ʼišʹ; J17(heb.) Hin·nehʹ ha·ʼa·dhamʹ, „Pohleďte! Pozemský člověk!“; J18(heb.) Hin·nehʹ hag·ga·verʹ, „Pohleďte! Zdatný muž.“ Srovnej Ze 6:12, ppč. „muž“.
Nebo „Připevni [ho] na kůl (kládu)!“. Viz dodatek 5C.
„Autoritu.“ Řec. e·xou·siʹan; lat. po·te·staʹtem; J17(heb.) rešuthʹ.
Nebo „z nebe“.
Nebo „císařův“. Řec. tou Kaiʹsa·ros.
Tedy asi 12 hod., počítáno od východu slunce.
Viz dodatek 5C.
Viz Mt 27:33, ppč. „Místo lebky“.
„Golgota.“ Řec. Gol·go·thaʹ; J17,18(heb.) Gol·gol·taʼʹ.
Viz 18:33 ppč.
Srovnej Lk 23:38 ppč.
Nebo „měl raději“.
Nebo „přestal dýchat“. Dosl. „vypustil ducha“. Řec. pa·reʹdo·ken to pneuʹma.
Nebo „je“.
„Svitek“, א*B; P66אcAVgSyp „směs“.
„Liber.“ Řec. liʹtras, obvykle ztotožňována s římskou librou, která vážila 327 g; lat. liʹbras.
„Rabboni!“ J18(heb.) Rib·bó·niʹ.
Nebo „Didymos“. Řec. Diʹdy·mos; lat. Diʹdy·mus.
Nebo „měl raději“.
Dosl. „asi dvě stě loket“. Viz dodatek 8A.
„Janův“, BVg; ASyp‚s „Jonův“. Viz 1:42, ppč. „Janův“.
Řec. a·ga·paisʹ.
Řec. fi·loʹ se.
Řec. a·ga·paisʹ.
Řec. fi·loʹ se.
Řec. fi·leisʹ me.
Řec. fi·loʹ se.
Nebo „měl raději“.
V. 25 je obsažen v אcABCVgSyp‚s; א* vynechává.