Římanům
1 Pavel, otrok+ Ježíše Krista a povolaný+ za apoštola,+ oddělený pro Boží dobrou zprávu,+ 2 kterou [Bůh] dříve slíbil prostřednictvím svých proroků+ ve svatých Písmech 3 o svém Synovi, jenž podle těla+ pocházel z Davidova semene,*+ 4 ale který byl s mocí+ prohlášen* Božím Synem+ podle ducha+ svatosti prostřednictvím vzkříšení z mrtvých+ — ano, Ježíš Kristus, náš Pán, 5 skrze něhož jsme obdrželi* nezaslouženou laskavost+ a apoštolát,+ aby byla poslušnost víry, vzhledem k jeho jménu, mezi všemi národy,+ 6 a mezi nimiž také vy jste povoláni k tomu, abyste patřili Ježíši Kristu —, 7 všem těm, kdo jsou v Římě jako Boží milovaní, povolaní,+ aby byli svatí:+
Kéž máte nezaslouženou laskavost a pokoj+ od Boha, našeho Otce, a [od] Pána Ježíše Krista.+
8 Především vzdávám prostřednictvím Ježíše Krista díky svému Bohu za vás všechny,+ protože se o vaší víře hovoří po celém světě.+ 9 Vždyť Bůh, jemuž prokazuji posvátnou službu* svým duchem ve spojitosti s dobrou zprávou o jeho Synu, je mým svědkem,+ jak se bez přestání o vás vždy zmiňuji ve svých modlitbách+ 10 a prosím, aby se mi nyní, pokud je to vůbec možné, podle Boží vůle+ konečně podařilo k vám přijít. 11 Toužím vás totiž vidět,+ abych vám předal nějaký duchovní dar,+ abyste byli upevněni; 12 nebo spíše aby byla mezi vámi vzájemná výměna povzbuzení,*+ aby každý [byl povzbuzen] vírou+ druhého, jak vaší, tak i mou.
13 Nechci však, bratři,+ abyste nevěděli, že jsem měl mnohokrát v úmyslu přijít k vám+ — ale bylo mi až dosud bráněno —, abych také mezi vámi získal nějaké plody,+ stejně jako mezi ostatními národy. 14 Jsem dlužníkem Řeků i barbarů,* moudrých+ i bláznivých; 15 odtud je má dychtivost oznamovat dobrou zprávu+ také vám tam v Římě.+ 16 Nestydím se totiž za dobrou zprávu;+ je vskutku Boží mocí+ k záchraně pro každého, kdo má víru,+ nejprve* pro Žida,+ a také pro Řeka;+ 17 v tom se totiž zjevuje Boží spravedlnost+ z víry+ a k víře, právě jak je napsáno: „Ale spravedlivý — ten bude žít vírou.“+
18 Boží zloba+ se totiž zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nespravedlnosti+ lidí, kteří nespravedlivě potlačují pravdu,+ 19 protože co může být o Bohu poznáno, je mezi nimi zjevné,+ neboť jim to Bůh učinil zjevným.+ 20 Jeho neviditelné+ [vlastnosti] jsou totiž jasně patrné od stvoření světa,*+ protože je lze pochopit z učiněných věcí,+ dokonce i jeho věčnou moc+ a Božství,*+ takže jsou neomluvitelní,+ 21 protože sice znali Boha, ale neoslavovali ho jako Boha ani mu neděkovali,+ ale stali se tupými+ ve svém uvažování a jejich neinteligentní srdce se zatmělo.+ 22 Ačkoli tvrdili, že jsou moudří, stali se pošetilými+ 23 a slávu+ neporušitelného Boha proměnili v něco podobného obrazu+ porušitelného člověka a ptáků a čtvernožců a lezoucích tvorů.+
24 Bůh je tedy ve shodě s touhami jejich srdce vydal nečistotě,+ aby mezi sebou zneuctívali svá těla,+ 25 ano ty, kdo vyměnili Boží pravdu+ za lež+ a zbožňovali stvoření a prokazovali [mu] posvátnou službu spíše než Tomu, kdo stvořil, jenž je navždy požehnaný. Amen.* 26 Proto je Bůh vydal potupným pohlavním choutkám,+ neboť i jejich ženy zaměnily přirozené užívání sebe za protipřirozené;+ 27 a podobně i muži opustili přirozené užívání ženy+ a prudce vzplanuli ve svém chtíči k sobě navzájem, muži k mužům,+ a prováděli oplzlosti*+ a v sobě obdrželi plnou odplatu,+ která jim patřila za jejich provinění.+
28 A právě proto, že neschvalovali přidržet se Boha v přesném poznání,+ vydal je Bůh neschválenému stavu mysli,+ aby dělali to, co se nehodí,+ 29 byli naplněni vší nespravedlností,+ ničemností,+ chtivostí,+ špatností+ a byli plní závisti,+ vraždy,+ rozepře,+ klamu,+ zlomyslné povahy+ a byli našeptávači,+ 30 ostouzející,+ nenávidící Boha, nestoudní,+ domýšliví,+ sebejistí,+ vymýšlející škodlivé věci,+ neposlušní rodičů,+ 31 bez porozumění,+ zpronevěřující se dohodám,*+ bez přirozené náklonnosti,+ nemilosrdní.+ 32 Ačkoli zcela dobře znají Boží spravedlivý výnos,+ že ti, kdo provádějí takové věci, zasluhují smrt,+ nejenže je dělají dále, ale také souhlasí s těmi,+ kdo je provádějí.
2 Proto jsi neomluvitelný, člověče,+ ať jsi kdokoli, jestliže soudíš;+ protože v tom, v čem soudíš jiného, odsuzuješ sám sebe, neboť ty, který soudíš,+ provádíš totéž.+ 2 A víme, že Boží soud je ve shodě s pravdou+ proti těm, kdo takové věci provádějí.
3 Ale myslíš si, člověče,+ když soudíš ty, kdo provádějí takové věci, a přesto je [sám] děláš, že unikneš Božímu soudu?+ 4 Nebo pohrdáš bohatstvím jeho laskavosti+ a snášenlivosti+ a trpělivosti,+ protože nevíš, že Boží laskavost se tě pokouší vést k pokání?*+ 5 Podle své tvrdosti+ a nekajícího srdce+ si však střádáš zlobu+ na den zloby+ a zjevení+ Božího spravedlivého soudu.+ 6 A dá každému podle jeho skutků:+ 7 věčný život těm, kdo hledají slávu a čest a neporušitelnost+ vytrvalostí v díle, jež je dobré; 8 ale pro ty, kdo jsou svárliví+ a kdo neposlouchají pravdu,+ ale poslouchají nespravedlnost, bude zloba a hněv,+ 9 soužení a tíseň, na duši každého člověka, který koná to, co je škodlivé, nejprve Žida+ a také Řeka;+ 10 ale sláva a čest a pokoj pro každého, kdo koná to, co je dobré,+ nejprve pro Žida+ a pak také pro Řeka.+ 11 U Boha totiž není stranickost.+
12 Například všichni, kdo hřešili bez zákona, také zahynou bez zákona,+ ale všichni, kdo hřešili pod zákonem,+ budou souzeni zákonem.+ 13 Před Bohem totiž nejsou spravedliví ti, kdo zákon slyší, ale za spravedlivé budou prohlášeni+ ti, kdo zákon činí.+ 14 Kdykoli totiž lidé z národů,+ kteří nemají zákon,+ činí přirozeně věci zákona,+ tito lidé, ačkoli nemají zákon, jsou zákonem sami sobě. 15 Právě ti projevují, že mají záležitost zákona napsanou ve svém srdci,+ zatímco s nimi jejich svědomí+ vydává svědectví a oni jsou svými vlastními myšlenkami obžalováváni+ nebo též omlouváni. 16 To bude v den, až bude Bůh skrze Krista Ježíše+ soudit tajné+ věci lidstva, podle dobré zprávy, kterou oznamuji.+
17 Jestliže jsi tedy podle jména Žid+ a zakládáš si na zákonu+ a pyšníš se Bohem+ 18 a znáš jeho vůli+ a schvaluješ věci, které jsou vynikající,* protože jsi ústně poučen ze Zákona+ 19 a jsi přesvědčen, že jsi vůdcem slepých,+ světlem těm, [kdo jsou] ve tmě,+ 20 napravovatelem nerozumných,+ učitelem nemluvňat+ a že máš rámec*+ poznání a pravdy+ v Zákoně — 21 ty však, který vyučuješ jiného, sám sebe nevyučuješ?+ Ty, který kážeš: „Nekraď“,+ kradeš?+ 22 Ty, který říkáš: „Necizolož“,*+ cizoložíš? Ty, který vyjadřuješ ošklivost k modlám, vylupuješ+ chrámy? 23 Ty, který se pyšníš zákonem, přestupováním Zákona+ zneuctíváš Boha? 24 Vždyť „kvůli vám se Božímu jménu rouhají mezi národy“,+ právě jak je to napsáno.
25 Obřízka+ je opravdu prospěšná jen [tehdy], jestliže jednáš podle zákona;+ jestliže jsi však přestupníkem zákona, tvá obřízka+ se stala neobřízkou.+ 26 Jestliže proto neobřezaný+ člověk dodržuje spravedlivé požadavky+ Zákona, nebude snad jeho neobřízka počítána za obřízku?+ 27 A neobřezaný, který je takový od přírody, bude tím, že provádí Zákon, soudit tebe,+ který jsi i s jeho psaným zákoníkem a obřízkou přestupníkem zákona. 28 Židem totiž není ten, kdo jím je zevně,+ ani obřízka není to, co je zevně na těle.+ 29 Ale Židem je ten, kdo je jím uvnitř,+ a [jeho] obřízka je [obřízka] srdce+ duchem, a nikoli psaným zákoníkem.+ Jeho chvála+ nepochází od lidí, ale od Boha.+
3 V čem je tedy nadřazenost Žida+ nebo v čem je prospěch z obřízky?+ 2 V každém směru v mnohém. Především proto, že jim byla svěřena Boží posvátná prohlášení.*+ 3 Oč tedy [jde]? Jestliže někteří nevyjádřili víru,+ učiní snad jejich nedostatek víry Boží věrnost+ neúčinnou?+ 4 Kéž se to nikdy nestane! Ale ať Bůh je shledán jako pravdivý,+ i kdyby každý člověk byl shledán jako lhář,+ jak je dokonce napsáno: „Aby ses prokázal [jako] spravedlivý ve svých slovech a abys zvítězil, když jsi souzen.“+ 5 Jestliže však naše nespravedlnost přivádí do popředí spravedlnost Boží,+ co máme říci? Je snad Bůh nespravedlivý,+ když dává průchod své zlobě? (Mluvím jako člověk.)+ 6 Kéž se to nikdy nestane! Jak jinak bude Bůh soudit svět?+
7 Jestliže však pro mou lež více vynikla Boží pravda+ k jeho slávě, proč jsem také ještě souzen jako hříšník?+ 8 A [proč neříci], právě jak jsme falešně obviňováni+ a právě jak někteří lidé tvrdí, že říkáme: „Dělejme špatné, aby přišlo dobré“?+ Soud+ nad takovými [lidmi] je v souladu s právem.+
9 Co tedy? Jsme v lepším postavení?+ Vůbec ne! Výše jsme totiž vznesli obvinění, že Židé i Řekové jsou všichni pod hříchem;*+ 10 právě jak je napsáno: „Není žádný spravedlivý [člověk], ani jediný;+ 11 není žádný, kdo má pochopení, žádný, kdo hledá Boha.+ 12 Všichni [lidé] se odklonili, všichni společně se stali bezcennými; není žádný, kdo prokazuje laskavost, není ani jediný.“+ 13 „Jejich hrdlo je otevřený hrob, svého jazyka užívají ke klamání.“+ „Zmijí jed je za jejich rty.“+ 14 „A jejich ústa jsou plná proklínání a hořkého vyjadřování.“+ 15 „Jejich nohy spěchají prolít krev.“+ 16 „Zkáza a bída jsou na jejich cestách,+ 17 a nepoznali cestu pokoje.“+ 18 „Před jejich očima není bázeň před Bohem.“*+
19 Nyní víme, že všechno, co říká Zákon,*+ oslovuje ty pod Zákonem, aby byla zacpána každá ústa,+ a celý svět aby před Bohem podléhal potrestání.+ 20 Ze skutků zákona tedy nebude před ním prohlášeno za spravedlivé+ žádné tělo, neboť prostřednictvím zákona+ je přesné poznání hříchu.+
21 Ale nyní byla Boží spravedlnost+ učiněna zjevnou odděleně od zákona, jak se o tom vydává svědectví+ v Zákoně+ a Prorocích;+ 22 ano, Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše* Krista+ pro všechny, kdo mají víru.+ Není totiž žádný rozdíl.+ 23 Vždyť všichni zhřešili+ a nedosahují Boží slávy,+ 24 a je to jako velkorysý dar,+ že jsou z jeho nezasloužené laskavosti+ prohlašováni za spravedlivé prostřednictvím propuštění výkupným,+ [jež zaplatil] Kristus* Ježíš. 25 Bůh ho vystavil jako obětní dar ke smíření*+ prostřednictvím víry v jeho krev.+ To proto, aby dal najevo svou vlastní spravedlnost, protože odpouštěl hříchy,+ které se staly v minulosti, zatímco Bůh projevoval snášenlivost;+ 26 aby tak dal najevo v tomto nynějším období svou vlastní spravedlnost,+ aby byl spravedlivý, i když prohlašuje za spravedlivého+ člověka, který má víru v Ježíše.
27 Kde je tedy chlubení?+ Je vyloučeno. Jakým zákonem?+ Skutků?+ Opravdu ne, ale zákonem víry.+ 28 Máme totiž za to, že člověk je prohlášen za spravedlivého* z víry odděleně od skutků zákona.+ 29 Nebo je on jen BOHEM Židů?+ Není také [Bohem] lidí z národů?+ Ano, také lidí z národů,+ 30 jestliže opravdu Bůh je ten,+ kdo prohlásí obřezané+ lidi za spravedlivé kvůli víře a neobřezané+ lidi za spravedlivé prostřednictvím jejich víry. 31 Rušíme tedy prostřednictvím své víry zákon?+ Kéž se to nikdy nestane! Naopak, zákon upevňujeme.+
4 Protože to tak je, co řekneme o Abrahamovi, našem praotci+ podle těla?* 2 Kdyby byl například Abraham prohlášen za spravedlivého kvůli skutkům,+ měl by důvod se chlubit; ale ne u Boha. 3 Co totiž říká [text] písma? „Abraham projevoval víru v Jehovu,* a to mu bylo počítáno za spravedlnost.“+ 4 Tomu, kdo pracuje,+ se počítá* plat ne jako nezasloužená laskavost,+ ale jako dluh.+ 5 Naproti tomu člověku, který nepracuje, ale věří+ v toho, kdo prohlašuje bezbožného za spravedlivého, je jeho víra počítána za spravedlnost.+ 6 Právě jako i David mluví o štěstí člověka,* jemuž Bůh počítá spravedlnost odděleně od skutků: 7 „Šťastni jsou ti, jimž byly prominuty nezákonné skutky+ a jejichž hříchy byly přikryty;+ 8 šťastný je muž, jehož hřích Jehova* rozhodně nebude brát v úvahu.“+
9 Přichází tedy toto štěstí na obřezané, nebo také na neobřezané?+ Vždyť říkáme: „Abrahamovi byla jeho víra počítána za spravedlnost.“+ 10 Za jakých okolností se tedy počítala? Když byl v obřízce, nebo v neobřízce?+ Ne v obřízce, ale v neobřízce. 11 A obdržel znamení,+ totiž obřízku, jako pečeť* spravedlnosti z víry, kterou měl, dokud [byl] v neobřezaném stavu, aby byl otcem+ všech těch, kdo mají víru,+ zatímco [jsou] v neobřízce, aby jim byla připočtena spravedlnost; 12 a otcem obřezaného potomstva, ne pouze těch, kdo lpí na obřízce, ale také těch, kdo řádně chodí ve šlépějích té víry, kterou měl náš otec+ Abraham ve svém neobřezaném stavu.
13 Abraham ani jeho semeno totiž neměli slib,+ že on bude dědicem světa, skrze zákon, ale skrze spravedlnost z víry.+ 14 Jsou-li totiž dědici ti, kdo lpí na zákonu, pak se víra stala zbytečnou a slib byl zrušen.+ 15 Zákon ve skutečnosti plodí zlobu,+ ale kde není zákon, tam není ani přestupek.+
16 Bylo to tedy kvůli víře, aby to bylo podle nezasloužené laskavosti,+ aby slib+ byl jistý pro celé jeho semeno,+ nejen pro to, které lpí na Zákonu, ale také pro to, které lpí na Abrahamově víře. (On je otec+ nás všech, 17 právě jak je napsáno: „Ustanovil jsem tě za otce mnoha národů.“+) To bylo před zrakem Toho, v něhož měl víru, totiž Boha, který oživuje mrtvé,+ a věci, které nejsou, povolává,* jako by byly.+ 18 Ačkoli za [hranicí] naděje, přece měl na základě naděje víru,+ že by se mohl stát otcem mnoha národů+ ve shodě s tím, co bylo řečeno: „Takové bude tvé semeno.“+ 19 A ačkoli nezeslábl ve víře, bral v úvahu své vlastní tělo, nyní již umrtvené,+ protože mu bylo asi sto let,+ a že i lůno Sáry+ bylo mrtvé. 20 Ale kvůli Božímu slibu+ nezakolísal v nedostatku víry,+ ale stal se mocným svou vírou,+ vzdal Bohu slávu 21 a byl plně přesvědčen, že to, co slíbil, je také schopen učinit.+ 22 Proto „mu to bylo počítáno za spravedlnost“.+
23 Ale že „mu to bylo počítáno+“, to nebylo napsáno jen kvůli němu,+ 24 ale také kvůli nám, jimž je určeno, aby se [to] počítalo, protože věříme v toho, kdo vzbudil z mrtvých Ježíše, našeho Pána.+ 25 On byl vydán kvůli našim přečinům+ a byl vzbuzen, abychom byli prohlášeni za spravedlivé.+
5 Proto nyní, když jsme byli prohlášeni za spravedlivé kvůli víře,+ se těšme z pokoje+ s Bohem prostřednictvím našeho Pána Ježíše Krista, 2 skrze něhož jsme také vírou* získali přístup+ do této nezasloužené laskavosti, v níž nyní stojíme; a jásejme na základě naděje+ na Boží slávu. 3 A nejen to, ale jásejme, i když [jsme] v souženích,+ protože víme, že soužení plodí vytrvalost,+ 4 vytrvalost zase schválený stav,+ schválený stav zase naději+ 5 a naděje nevede ke zklamání,*+ protože Boží láska+ byla vylita do našeho srdce prostřednictvím svatého ducha,+ který nám byl dán.+
6 Vždyť Kristus vskutku zemřel v ustanovený čas za bezbožné lidi,*+ zatímco jsme ještě byli slabí.+ 7 Stěží někdo totiž zemře za spravedlivého [člověka];+ ano, za dobrého+ [člověka] se snad ještě někdo odváží zemřít.+ 8 Ale Bůh nám doporučuje svou vlastní lásku+ tím, že Kristus za nás zemřel,+ zatímco jsme byli ještě hříšníky. 9 Tím spíše tedy, protože jsme byli nyní prohlášeni za spravedlivé+ jeho krví, budeme skrze něho zachráněni od zloby.+ 10 Jestliže jsme totiž byli smířeni s Bohem smrtí jeho Syna,+ když jsme byli nepřáteli,+ tím spíše budeme zachráněni jeho životem nyní, když jsme byli smířeni.+ 11 A nejen to, ale jásáme také v Bohu prostřednictvím našeho Pána Ježíše Krista,* skrze něhož jsme nyní obdrželi smíření.+
12 Proto právě jako skrze jednoho člověka+ vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt,+ a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili+ —. 13 Až do Zákona byl totiž hřích na světě, ale z hříchu není nikdo obviňován, když není zákon.+ 14 Smrt přesto kralovala od Adama až do Mojžíše+ i nad těmi, kdo nehřešili podobným přestupkem jako Adam,+ jenž se podobá tomu,* kdo měl přijít.+
15 Ale s darem to není, jako to bylo s přečinem. Jestliže totiž skrze přečin jednoho člověka mnozí zemřeli, Boží nezasloužená laskavost a jeho velkorysý dar s nezaslouženou laskavostí skrze jednoho člověka,+ Ježíše Krista, se mnohem více rozhojnila pro mnohé.+ 16 S velkorysým darem+ to také není, jako to bylo s věcmi, které působily skrze jednoho [člověka], který zhřešil.+ Po jednom přečinu totiž soud+ vedl k odsouzení,+ ale po mnoha přečinech vedl dar k prohlášení za spravedlivé.*+ 17 Jestliže totiž pro přečin toho jednoho [člověka]+ skrze něho kralovala+ smrt, tím spíše budou ti, kdo přijímají hojnost nezasloužené laskavosti+ a velkorysého daru*+ spravedlnosti, kralovat+ v životě prostřednictvím toho jednoho, [totiž] Ježíše Krista.+
18 Jako tedy jeden přečin měl za následek odsouzení+ lidí všeho druhu, podobně také jeden skutek ospravedlnění*+ má za následek, že lidé všeho druhu+ jsou prohlašováni za spravedlivé k životu.+ 19 Vždyť právě jako prostřednictvím neposlušnosti jednoho člověka byli mnozí+ učiněni hříšníky, podobně také prostřednictvím poslušnosti+ jednoho budou mnozí+ učiněni spravedlivými.+ 20 A k tomu navíc přišel* Zákon,+ aby se přečiny rozhojnily.+ Kde se však rozhojnil hřích,+ [tam] se ještě víc rozhojnila nezasloužená laskavost.+ 21 Proč? Aby, právě jako kraloval hřích se smrtí,+ podobně i nezasloužená laskavost+ kralovala prostřednictvím spravedlnosti, s vyhlídkou na věčný život+ prostřednictvím Ježíše Krista, našeho Pána.
6 Co tedy řekneme? Máme zůstat v hříchu, aby se rozhojnila nezasloužená laskavost?+ 2 Kéž se to nikdy nestane! Jelikož jsme zemřeli vzhledem k hříchu,+ jak v něm máme ještě dál žít?+ 3 Nebo nevíte, že my všichni, kdo jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše,*+ jsme byli pokřtěni v jeho smrt?+ 4 Svým křtem v jeho smrt jsme tedy byli pohřbeni s ním,+ abychom — právě jako Kristus byl prostřednictvím Otcovy slávy vzbuzen z mrtvých+ — podobně i my chodili v novosti života.+ 5 Jestliže jsme s ním totiž byli sjednoceni* v podobě jeho smrti,+ budeme jistě také [s ním sjednoceni v podobě] jeho vzkříšení,+ 6 protože víme, že naše stará osobnost* byla přibita na kůl s [ním],+ aby naše hříšné tělo* bylo uvedeno do nečinnosti,+ že bychom již dále neměli být otroky hříchu.+ 7 Kdo totiž zemřel, je zproštěn* [svého] hříchu.+
8 Nadto, jestliže jsme zemřeli s Kristem, věříme, že s ním budeme také žít.+ 9 Víme totiž, že Kristus, když byl nyní vzbuzen z mrtvých,+ již neumírá;+ smrt již nad ním není pánem. 10 Vždyť [smrtí], kterou zemřel, zemřel jednou provždy vzhledem k hříchu,+ ale [život], který žije, žije vzhledem k Bohu.+ 11 Podobně i vy: považujte se skutečně za mrtvé vzhledem k hříchu,+ ale za živé+ vzhledem k Bohu skrze Krista Ježíše.
12 Nedovolte proto, aby hřích dále kraloval ve vašem smrtelném těle,+ abyste poslouchali jeho touhy.+ 13 Ani dále nepředkládejte své údy hříchu jako zbraně nespravedlnosti,+ ale předkládejte se Bohu jako oživení+ z mrtvých, a také své údy [předkládejte] Bohu jako zbraně+ spravedlnosti. 14 Hřích totiž nebude nad vámi pánem, protože nejste pod zákonem,+ ale pod nezaslouženou laskavostí.+
15 Co [z toho] vyplývá? Máme zhřešit, protože nejsme pod zákonem,+ ale pod nezaslouženou laskavostí?+ Kéž se to nikdy nestane! 16 Nevíte, že předkládáte-li se někomu jako otroci, abyste ho poslouchali, jste jeho otroci, protože ho posloucháte,+ buď hříchu+ s vyhlídkou na smrt,+ nebo poslušnosti+ s vyhlídkou na spravedlnost?+ 17 Ale díky Bohu, že jste byli otroky hříchu, ale ze srdce jste poslechli ten způsob učení, jemuž jste byli předáni.+ 18 Ano, jelikož jste byli osvobozeni+ od hříchu, stali jste se otroky+ spravedlnosti.+ 19 Kvůli slabosti vašeho těla+ mluvím v lidských pojmech: vždyť stejně jak jste předkládali své údy+ jako otroky nečistotě+ a nezákonnosti s vyhlídkou na nezákonnost,* tak nyní předkládejte své údy jako otroky spravedlnosti s vyhlídkou na svatost.+ 20 Když jste totiž byli otroky hříchu,+ byli jste svobodní, pokud jde o spravedlnost.
21 Jaké tedy bylo ovoce,+ které jste tehdy mívali? Věci,*+ za něž se nyní stydíte. Konec* těch věcí je totiž smrt.+ 22 Nyní však, protože jste byli osvobozeni od hříchu, ale stali jste se otroky Boha,+ máte své ovoce+ ke svatosti a nakonec věčný život.+ 23 Mzda,* kterou platí hřích, je totiž smrt,+ ale dar,*+ který dává Bůh, je věčný život+ skrze Krista Ježíše, našeho Pána.+
7 Je to možné, že nevíte, bratři (neboť mluvím k těm, kdo znají zákon), že Zákon je pánem nad člověkem, dokud [člověk] žije?+ 2 Například vdaná žena* je vázána zákonem ke svému manželovi, dokud je naživu; jestliže však její manžel zemře, je propuštěna ze zákona svého manžela.+ 3 Tak by tedy za života svého manžela byla označena jako cizoložnice,* kdyby se stala [ženou] jiného muže.+ Jestliže však její manžel zemře, je volná od jeho zákona, takže již není cizoložnicí, jestliže se stane [ženou] jiného muže.+
4 Tak i vy, moji bratři, jste byli prostřednictvím KRISTOVA těla umrtveni vůči Zákonu,+ abyste připadli někomu jinému,+ tomu, kdo byl vzbuzen z mrtvých,+ abychom přinášeli ovoce+ Bohu. 5 Když jsme totiž byli ve shodě s tělem,+ hříšné vášně, které byly rozníceny Zákonem, působily v našich údech, abychom přinášeli ovoce k smrti.+ 6 Ale nyní jsme byli zproštěni Zákona,+ protože jsme zemřeli+ tomu, co nás drželo, abychom byli otroky*+ v novém smyslu skrze ducha,+ a ne ve starém smyslu skrze psaný zákoník.+
7 Co tedy řekneme? Je Zákon hříchem?+ Kéž k tomu nikdy nedojde! Skutečně bych byl nepoznal hřích,+ kdyby nebyl Zákon; a například bych byl neznal chtivost,+ kdyby Zákon neříkal: „Nebudeš chtivý.“+ 8 Ale když hřích dostal popud prostřednictvím přikázání,+ vyvolal ve mně kdejakou chtivost, neboť bez zákona byl hřích mrtvý.+ 9 Kdysi jsem byl vskutku živý bez zákona;+ když však přišlo přikázání,+ hřích opět ožil, ale já jsem zemřel.+ 10 A shledal jsem, že přikázání, které bylo k životu,+ je ke smrti.+ 11 Když totiž hřích dostal popud prostřednictvím přikázání, svedl+ mě a zabil mě jím. 12 A tak Zákon sám o sobě je svatý+ a přikázání je svaté a spravedlivé+ a dobré.+
13 Stalo se tedy to dobré pro mne smrtí? Kéž se to nikdy nestane! Ale hřích ano, aby se ukázal jako hřích, který mi působí smrt prostřednictvím toho, co je dobré,+ aby se hřích stal ještě mnohem hříšnějším prostřednictvím přikázání.+ 14 Víme totiž, že Zákon je duchovní,+ ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu.+ 15 Vždyť co působím, nevím. Co si totiž přeji,* to nekonám, ale činím to, co nenávidím. 16 Jestliže však činím to, co si nepřeji,+ souhlasím s tím, že Zákon je znamenitý.+ 17 Ale pak ten, kdo to působí, již nejsem já, ale hřích, který ve mně přebývá.+ 18 Vždyť vím, že ve mně, totiž v mém těle, nepřebývá nic dobrého;+ schopnost přát si+ totiž u mne je, ale schopnost působit,+ co je znamenité, [tu] není. 19 To dobré, co si přeji, totiž nečiním,+ ale konám to špatné, co si nepřeji. 20 Jestliže však činím to, co si nepřeji, pak ten, kdo to působí, již nejsem já, ale hřích, který ve mně přebývá.+
21 Shledávám tedy ve svém případě tento zákon: když si přeji činit, co je správné,+ je u mne, co je špatné.+ 22 Podle člověka,+ jímž jsem ve [svém] nitru, mám skutečně potěšení+ v Božím zákoně, 23 ale ve svých údech+ spatřuji jiný zákon, jenž válčí+ proti zákonu mé mysli+ a vede mě do zajetí zákona hříchu,+ který je v mých údech. 24 Já ubohý* člověk! Kdo mě vyprostí z těla podstupujícího tuto smrt?+ 25 Díky Bohu prostřednictvím Ježíše Krista, našeho Pána!+ [Svou] myslí jsem já tedy otrokem Božího zákona,+ ale [svým] tělem zákona hříchu.+
8 A tak pro ty, [kdo jsou] ve spojení s Kristem Ježíšem, není žádné odsouzení.+ 2 Zákon+ toho ducha,+ který dává život ve spojení s Kristem Ježíšem,+ tě totiž osvobodil od zákona hříchu a smrti.+ 3 Vždyť vzhledem k tomu, že ze strany Zákona byla neschopnost,+ zatímco byl slabý+ prostřednictvím těla, Bůh tím, že poslal svého vlastního Syna+ v podobě hříšného těla+ a kvůli hříchu,+ odsoudil hřích v těle, 4 aby spravedlivý požadavek Zákona byl splněn+ v nás, kteří chodíme nikoli ve shodě s tělem, ale ve shodě s duchem.+ 5 Ti, kdo jsou ve shodě s tělem, zaměřují totiž svou mysl na věci těla,+ ale ti, [kdo jsou] ve shodě s duchem, na věci ducha.+ 6 Tělesné smýšlení totiž znamená smrt,+ ale duchovní+ smýšlení znamená život a pokoj, 7 protože tělesné smýšlení znamená nepřátelství+ s Bohem, neboť [tělo] není podřízeno Božímu zákonu,+ ani ve skutečnosti nemůže být. 8 Proto ti, kdo jsou v souladu s tělem,+ se nemohou líbit Bohu.
9 Vy však nejste v souladu s tělem, ale s duchem,+ jestliže ve vás opravdu přebývá Boží duch.+ Pokud však někdo nemá Kristova ducha,+ ten mu nepatří. 10 Ale je-li Kristus ve spojení s vámi,+ tělo je opravdu mrtvé kvůli hříchu, ale duch je život+ kvůli spravedlnosti. 11 Jestliže tedy ve vás přebývá duch toho, který vzbudil Ježíše z mrtvých,+ [pak] ten, kdo vzbudil z mrtvých Krista Ježíše, oživí také vaše smrtelná těla svým duchem, který ve vás přebývá.+
12 A tak, bratři, nejsme zavázáni tělu, abychom žili ve shodě s tělem;+ 13 vždyť žijete-li ve shodě s tělem, jistě zemřete;+ umrtvujete-li však zvyklosti těla duchem,+ budete žít. 14 Všichni ti, kdo jsou vedeni Božím duchem, jsou totiž Boží synové.+ 15 Vždyť jste neobdrželi ducha otroctví, který opět působí strach,+ ale obdrželi jste ducha+ přijetí za syny,*+ a tímto duchem voláme: „Abba,*+ Otče!“ 16 Duch+ sám vydává svědectví+ s naším duchem,+ že jsme Boží děti.+ 17 Jsme-li tedy děti, jsme také dědicové; vskutku Boží dědicové, ale spoludědicové+ s Kristem, za předpokladu, že spolu trpíme,+ abychom také byli spolu oslaveni.+
18 Mám tedy za to, že utrpení+ v nynějším období nejsou ničím ve srovnání se slávou,+ která na nás bude zjevena. 19 Dychtivé očekávání+ tvorstva+ totiž čeká na zjevení Božích synů.+ 20 Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti,+ ne ze své vlastní vůle, ale prostřednictvím toho, kdo je podrobil, na základě naděje,+ 21 že* i tvorstvo+ bude osvobozeno+ ze zotročení porušeností a bude mít slavnou svobodu Božích dětí. 22 Víme totiž, že všechno tvorstvo nadále spolu sténá a je spolu v bolesti až dosud. 23 Nejen to, ale též my, kteří máme první ovoce,+ totiž ducha, ano, i my ve svém nitru sténáme,+ zatímco s opravdovostí čekáme na přijetí za syny,*+ na propuštění ze svých těl výkupným. 24 Byli jsme totiž zachráněni v [této] naději;+ ale naděje, která je vidět, není nadějí. Když totiž člověk nějakou věc vidí, doufá v ni? 25 Doufáme-li+ však v to, co nevidíme,+ dál na to s vytrvalostí+ čekáme.
26 Podobným způsobem se duch+ také připojuje s pomocí pro naši slabost;+ vždyť o co bychom se měli modlit, jak potřebujeme,+ to nevíme, ale duch+ sám za nás naléhavě prosí s nevyslovenými steny.* 27 Ten však, jenž zkoumá srdce,+ ví, co míní duch,*+ protože ten naléhavě prosí za svaté ve shodě s Bohem.+
28 A víme, že Bůh* nechává všechna svá díla+ spolupůsobit k dobru těch, kdo milují Boha, těch, kdo jsou povoláni podle jeho záměru;+ 29 protože ty, jimž dal své první uznání,*+ také předem stanovil,*+ aby byli ztvárněni podle obrazu+ jeho Syna,+ aby byl prvorozeným+ mezi mnoha bratry.+ 30 Ti, které předem stanovil,+ jsou ti, které také povolal;+ a ti, které povolal, jsou ti, které také prohlásil za spravedlivé.+ Konečně ti, které prohlásil za spravedlivé, jsou ti, které také oslavil.+
31 Co tedy k tomu řekneme? Je-li Bůh při nás, kdo bude* proti nám?+ 32 Ten, kdo neušetřil ani svého vlastního Syna,+ ale vydal ho za nás všechny,+ proč by nám s ním také laskavě nedal všechno ostatní?+ 33 Kdo vznese obžalobu proti Božím vyvoleným?+ Bůh je Ten, kdo [je] prohlašuje za spravedlivé.+ 34 Kdo je ten, jenž odsoudí? Kristus Ježíš* je ten, kdo zemřel, ano, spíše ten, kdo byl vzbuzen z mrtvých,* kdo je po Boží pravici,+ kdo za nás také naléhavě prosí.+
35 Kdo nás oddělí od KRISTOVY* lásky?+ Soužení nebo tíseň nebo pronásledování nebo hlad nebo nahota nebo nebezpečí nebo meč?+ 36 Právě jak je napsáno: „Kvůli tobě jsme celý den usmrcováni, jsme počítáni za ovce na porážku.“+ 37 Z toho všeho naopak vycházíme naprosto vítězně+ prostřednictvím toho, kdo nás miloval. 38 Jsem totiž přesvědčen, že ani smrt, ani život,+ ani andělé,+ ani vlády,+ ani věci nynější, ani věci budoucí, ani moci,+ 39 ani výška, ani hloubka, ani žádné jiné stvoření nás nebudou schopni oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.+
9 Říkám pravdu+ v Kristu; nelžu,+ poněvadž mé svědomí vydává se mnou svědectví ve svatém duchu, 2 že mám velký zármutek a neustávající bolest v srdci.+ 3 Mohl bych si totiž přát, abych byl sám oddělen od KRISTA jako prokletý* ve prospěch svých bratrů,+ svých příbuzných podle těla,+ 4 kteří jsou, jako takoví, Izraelité,+ jimž patří přijetí za syny+ a sláva+ a smlouvy+ a darování Zákona+ a posvátná služba*+ a sliby;+ 5 jimž patří praotcové+ a z nichž [vzešel] KRISTUS podle těla:+ [Buď] navždy požehnaný Bůh,+ který je nade vším.* Amen.
6 Avšak není to tak, jako by Boží slovo selhalo.+ Ne všichni, kdo [pocházejí] z Izraele, jsou totiž skutečně „Izrael“.+ 7 Ani nejsou všichni dětmi proto, že jsou Abrahamovým semenem,+ ale: „Co bude nazváno ‚tvým semenem‘, bude prostřednictvím Izáka.“+ 8 Děti v těle+ totiž nejsou skutečně Božími dětmi,+ ale za semeno jsou počítány děti podle slibu.+ 9 Slovo slibu totiž znělo: „V tomto čase přijdu, a Sára bude mít syna.“+ 10 Ale nejen v tom případě, ale také když Rebeka počala dvojčata+ z jednoho [muže], našeho praotce Izáka: 11 Vždyť když se ještě nenarodili ani nekonali nic dobrého nebo podlého,+ aby Boží záměr vzhledem k vyvolení nezůstal závislý na skutcích, ale na Tom, kdo povolává,+ 12 bylo jí řečeno: „Starší bude otrokem mladšího.“+ 13 Právě jak je napsáno: „Miloval jsem Jákoba, ale Esaua jsem nenáviděl.“+
14 Co tedy řekneme? Je snad u Boha bezpráví?+ Kéž k tomu nikdy nedojde! 15 Vždyť říká Mojžíšovi: „Budu milosrdný k tomu, ke komu opravdu jsem milosrdný, a projevím soucit tomu, komu opravdu projevuji soucit.“+ 16 Proto tedy nezáleží na tom, kdo si přeje, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu,+ který se smilovává.+ 17 Vždyť Písmo říká faraónovi: „Právě proto jsem tě ponechal,* abych ukázal ve spojitosti s tebou svou moc a aby mé jméno bylo oznamováno po celé zemi.“+ 18 Smiluje se tedy, nad kým si přeje,+ ale koho si přeje, toho nechává, aby se zatvrdil.+
19 Proto mi řekneš: „Proč ještě vyčítá? Kdo totiž odolal jeho výslovné vůli?“+ 20 Kdo tedy skutečně jsi, člověče,+ že odmlouváš Bohu?+ Opravdu řekne ztvárněná věc tomu, kdo ji ztvárnil: „Proč jsi mě tak udělal?“+ 21 Cože? Nemá hrnčíř+ autoritu nad hlínou, aby udělal z téže hroudy jednu nádobu pro čestné použití, jinou pro nečestné použití?+ 22 Jestliže tedy Bůh, ačkoli měl vůli projevit svou zlobu a dát na vědomí svou moc, snášel s mnohou trpělivostí nádoby zloby hodící se ke zničení,+ 23 aby dal na vědomí bohatství+ své slávy na nádobách+ milosrdenství, které předem připravil ke slávě,+ 24 totiž na nás, které povolal nejen ze Židů, ale také z národů,+ [co na tom]? 25 Je to, jak říká také u Ozeáše: „Ty, [kdo] nejsou mým lidem,+ nazvu ‚svým lidem‘, a tu, jež nebyla milována, [nazvu] ‚milovanou‘;+ 26 a na místě, kde jim bylo řečeno: ‚Nejste můj lid‘, tam budou nazváni ‚synové živého Boha‘.“+
27 Izajáš nadto volá ohledně Izraele: „Ačkoli počet izraelských synů může být jako mořský písek,+ je to ostatek, jenž bude zachráněn.+ 28 Jehova* totiž provede účtování na zemi, dokončí je a zkrátí.“*+ 29 Právě jako Izajáš také dříve řekl: „Kdyby nám Jehova* vojsk+ nenechal semeno, stali bychom se podobnými Sodomě a byli bychom učiněni právě jako Gomora.“+
30 Co tedy řekneme? Že lidé z národů, ačkoli o spravedlnost neusilovali, dostihli spravedlnost,+ spravedlnost, která vyplývá z víry;+ 31 ale Izrael, ačkoli sledoval zákon spravedlnosti, zákona nedosáhl.+ 32 Proč? Protože jej nesledoval vírou, ale jakoby skutky.+ Klopýtli o „kámen klopýtání“,+ 33 jak je napsáno: „Pohleďte, kladu na Sionu kámen+ klopýtání a skalní masiv pohoršení,+ kdo však na něm zakládá svou víru, nebude zklamán.“*+
10 Bratři, dobrá vůle mého srdce a má úpěnlivá prosba k Bohu za ně jsou opravdu k jejich záchraně.+ 2 Vždyť jim dosvědčuji,* že mají horlivost+ pro Boha, ale ne podle přesného poznání;+ 3 nepodřídili se totiž Boží spravedlnosti,+ protože Boží spravedlnost+ neznali, ale snažili se zřídit svou vlastní.+ 4 Vždyť Kristus je konec* Zákona,+ aby každý, kdo projevuje víru, měl spravedlnost.+
5 Mojžíš totiž píše, že člověk, který činil spravedlnost Zákona, bude skrze ni žít.+ 6 Ale spravedlnost, která vyplývá z víry, mluví tímto způsobem: „Neříkej ve svém srdci:+ ‚Kdo vystoupí do nebe?‘,+ totiž aby přivedl Krista+ dolů; 7 nebo: ‚Kdo sestoupí do propasti?‘,+ totiž aby přivedl Krista z mrtvých.“+ 8 Ale co říká? „To slovo je blízko tebe, v tvých vlastních ústech a v tvém vlastním srdci“;+ totiž „slovo“+ víry, které kážeme.*+ 9 Jestliže totiž veřejně prohlašuješ+ ono ‚slovo ve svých vlastních ústech‘, že Ježíš je Pán,*+ a projevuješ ve svém srdci víru, že ho Bůh vzbudil z mrtvých,+ budeš zachráněn.+ 10 Vždyť srdcem+ se projevuje víra ke spravedlnosti, ale ústy se činí veřejné prohlášení+ k záchraně.
11 Písmo totiž říká: „Žádný, kdo na něm zakládá svou víru,+ nebude zklamán.“*+ 12 Není totiž rozdíl mezi Židem a Řekem,+ neboť nade všemi je týž Pán, bohatý+ ke všem, kdo ho vzývají. 13 Vždyť „každý, kdo vzývá Jehovovo* jméno, bude zachráněn“.+ 14 Jak ale budou vzývat toho, v něhož neuvěřili?+ Jak zase uvěří v toho, o němž neslyšeli? Jak zase uslyší, nebude-li někdo kázat?+ 15 Jak potom budou kázat, pokud nebyli vysláni?+ Právě jak je napsáno: „Jak půvabné jsou nohy těch, kdo oznamují dobrou zprávu o dobrých věcech!“+
16 Přesto všichni neposlouchali dobrou zprávu.+ Izajáš totiž říká: „Jehovo,* kdo uvěřil v to, co od nás slyšel?“+ 17 Víra tedy následuje za slyšeným.+ Slyšené je zase prostřednictvím slova o Kristu.*+ 18 Přesto se ptám: Cožpak snad neslyšeli? Vždyť ve skutečnosti „jejich zvuk se roznesl po celé zemi+ a jejich výroky do nejzazších konců* obydlené země“.*+ 19 Přesto se ptám: Cožpak snad Izrael nepoznal?+ Nejdříve říká Mojžíš: „Podnítím vás k žárlivosti skrze to, co není národem; podnítím vás k prudkému hněvu skrze hloupý národ.“+ 20 Izajáš se však stává velmi smělým a říká: „Byl jsem nalezen těmi, kdo mě nehledali;+ stal jsem se zjevným těm, kdo se po mně neptali.“+ 21 Ale o Izraeli říká: „Po celý den jsem rozprostíral ruce k lidu, který je neposlušný+ a odmlouvá.“+
11 Ptám se tudíž: Cožpak Bůh zavrhl svůj lid?+ Kéž se to nikdy nestane! Vždyť jsem také Izraelita,+ z Abrahamova semene, z kmene Benjamín.+ 2 Bůh nezavrhl svůj lid, který nejdříve uznal.*+ Cožpak nevíte, co říká Písmo ve spojitosti s Elijášem, když naléhal na Boha proti Izraeli?+ 3 „Jehovo,* zabili tvé proroky, vykopali tvé oltáře a zůstal jsem sám a hledají mou duši.“*+ 4 Co mu však říká božské prohlášení?+ „Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří neklekali před Baalem.“+ 5 Tak tedy v nynějším období se také vyskytl ostatek+ podle vyvolení+ díky nezasloužené laskavosti. 6 Jestliže je to z nezasloužené laskavosti,+ pak to již není díky skutkům;+ jinak se již nezasloužená laskavost neprokazuje být nezaslouženou laskavostí.+
7 Co tedy? Právě to, co Izrael s opravdovostí hledá, neobdržel,+ ale obdrželi to vyvolení.*+ Vnímavost ostatních otupěla;+ 8 právě jak je napsáno: „Bůh* jim dal ducha hlubokého spánku,+ oči, aby neviděli, a uši, aby neslyšeli, až do tohoto dne.“+ 9 Také David říká: „Ať se jim jejich stůl* stane léčkou a pastí a kamenem klopýtání a odplatou;+ 10 ať se jim zatmí oči, aby neviděli, a stále jim ohýbej hřbet.“+
11 Proto se ptám: Klopýtli tak, že úplně padli?+ Kéž se to nikdy nestane! Ale jejich chybný krok+ je k záchraně lidem z národů,+ aby je [to] podnítilo k žárlivosti.+ 12 Jestliže pak jejich chybný krok znamená bohatství pro svět, a jejich úbytek znamená bohatství pro lidi z národů,+ oč více bude znamenat jejich plný počet!*+
13 Nyní mluvím k vám, kteří jste lidé z národů. Jelikož jsem ve skutečnosti apoštolem+ pro národy,+ oslavuji+ svou službu,+ 14 zda bych mohl nějak podnítit k žárlivosti [ty, kdo jsou] mé vlastní tělo, a zachránit+ některé z nich.+ 15 Jestliže totiž jejich zavržení+ znamená smíření+ pro svět, co [jiného] bude znamenat jejich přijetí než život z mrtvých? 16 Je-li dále [část vzatá jako] první ovoce+ svatá, je i celek; a je-li kořen svatý,+ jsou i ratolesti.
17 Jestliže však některé z ratolestí byly vylomeny, ale ty, ačkoli jsi planou olivou, jsi byl mezi ně naroubován+ a stal ses podílníkem na tučném kořenu+ olivy,+ 18 nejásej nad ratolestmi. Jestliže však nad nimi jásáš,+ nejsi to ty, kdo nese kořen,+ ale kořen [nese] tebe.+ 19 Řekneš tedy: „Ratolesti byly vylomeny,+ abych já byl naroubován.“+ 20 Správně! Byly vylomeny pro [svůj] nedostatek víry,+ ale ty stojíš vírou.+ Přestaň s povýšenými myšlenkami,+ ale měj bázeň.+ 21 Jestliže totiž Bůh neušetřil přirozené ratolesti, neušetří ani tebe.+ 22 Viz proto Boží laskavost+ a přísnost.+ Vůči těm, kdo padli, je přísnost,+ ale vůči tobě je Boží laskavost, za předpokladu, že zůstaneš v jeho laskavosti;+ jinak budeš odťat i ty.+ 23 Také oni, jestliže nezůstanou ve svém nedostatku víry, budou naroubováni;+ Bůh je totiž schopen opět je naroubovat. 24 Jestliže jsi totiž ty byl vyťat z olivovníku, který je od přirozenosti planý, a byl jsi proti přirozenosti naroubován+ na zahradní olivovník, oč spíše budou ti, kdo jsou přirození, naroubováni na svůj vlastní olivovník!+
25 Nechci totiž, abyste vy, bratři, byli v nevědomosti o tomto posvátném tajemství,+ a tak nebyli rozvážní ve svých vlastních očích: že u Izraele částečně nastalo otupení vnímavosti,+ dokud nevejde plný počet*+ lidí z národů,+ 26 a tímto způsobem bude celý Izrael+ zachráněn. Právě jak je napsáno: „Osvoboditel vyjde ze Sionu+ a odvrátí bezbožné zvyklosti od Jákoba.+ 27 A to je z mé strany ta smlouva s nimi,+ když odejmu jejich hříchy.“+ 28 Pravda, vzhledem k dobré zprávě jsou kvůli vám nepřáteli,+ ale vzhledem k [Božímu] vyvolení* jsou milovaní kvůli svým praotcům.+ 29 Vždyť dary a povolání od Boha nejsou věci, jichž bude litovat.+ 30 Právě jako jste totiž vy kdysi byli neposlušní+ Boha, ale nyní vám bylo projeveno milosrdenství+ kvůli jejich neposlušnosti,+ 31 tak také oni jsou nyní neposlušní, což vede k milosrdenství vůči vám,+ aby i jim nyní mohlo být také projeveno milosrdenství. 32 Bůh je totiž všechny spolu uzavřel do neposlušnosti,+ aby jim všem projevil milosrdenství.+
33 Ó hloubko Božího bohatství+ a moudrosti+ a poznání!+ Jak nevyzkoumatelné [jsou] jeho soudy+ a [jak] nevysledovatelné [jsou] jeho cesty! 34 Vždyť „kdo poznal Jehovovu* mysl+ nebo kdo se stal jeho rádcem“?+ 35 Nebo: „Kdo mu nejdříve dal, aby mu to muselo být oplaceno?“+ 36 Protože od něho a skrze něho a pro něho je všechno.+ Jemu buď sláva navždy.+ Amen.
12 Bratři, proto vás tedy snažně prosím při Božím soucitu, abyste předkládali svá těla+ jako živou,+ svatou,+ Bohu přijatelnou+ oběť,+ jako posvátnou službu*+ se svou silou rozumu.+ 2 A přestaňte se utvářet+ podle tohoto systému věcí,* ale přeměňujte se předěláním své mysli,+ abyste si sami ověřili,+ co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle.+
3 Prostřednictvím nezasloužené laskavosti, jež mi byla dána, říkám totiž každému tam mezi vámi, aby si o sobě nemyslel více, než je nutné si myslet,+ ale myslel tak, aby měl zdravou mysl,+ každý, jak mu Bůh udělil míru+ víry.+ 4 Vždyť právě jako máme v jednom těle mnoho údů,+ ale údy nemají všechny stejnou úlohu, 5 tak my, ačkoli je nás mnoho, jsme jedno tělo+ ve spojení s Kristem, ale jednotlivě [jsme] údy, které patří k sobě navzájem.+ 6 Protože tedy máme dary, které se liší+ podle nezasloužené laskavosti,+ jež nám byla dána — ať již proroctví, [pak prorokujme] podle víry, jež [nám] byla udělena; 7 nebo službu, [pak se věnujme] této službě;+ nebo kdo vyučuje,+ [ať se věnuje] svému vyučování;+ 8 nebo kdo vybízí, [ať se věnuje] svému vybízení;+ kdo rozděluje, [ať to dělá] se štědrostí;+ kdo předsedá,*+ [ať to dělá] se skutečnou opravdovostí; kdo projevuje milosrdenství,+ [ať to dělá] s veselou myslí.
9 [Vaše] láska+ ať je bez pokrytectví.+ Ošklivte si, co je ničemné,+ lněte k tomu, co je dobré.+ 10 V bratrské lásce+ mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost. Poskytujte vedení v projevování vzájemné úcty.+ 11 Neloudejte se při tom, co děláte.+ Buďte zaníceni duchem.+ Pracujte jako otroci pro Jehovu.*+ 12 Radujte se z naděje.+ Snášejte soužení.+ Vytrvávejte v modlitbě.+ 13 Se svatými se dělte podle jejich potřeb.+ Jděte cestou pohostinnosti.+ 14 Nadále žehnejte těm, kdo [vás] pronásledují;+ žehnejte+ a neproklínejte.+ 15 Radujte se s těmi, kdo se radují;+ plačte s těmi, kdo pláčou. 16 Dbejte o druhé stejně jako sami o sebe;+ nedbejte o povýšené věci,+ ale dejte se vést věcmi poníženými.+ Nestaňte se rozvážnými ve svých vlastních očích.+
17 Nikomu neodplácejte zlé zlým.+ Opatřujte znamenité věci před zraky všech lidí. 18 Je-li to možné, pokud to závisí na vás, buďte pokojní vůči všem lidem.+ 19 Sami se nemstěte,+ milovaní, ale dejte místo zlobě;+ neboť je napsáno: „Pomsta je má; já oplatím, říká Jehova.“*+ 20 Ale „je-li tvůj nepřítel hladový, nakrm ho; je-li žíznivý, dej mu něco napít;+ vždyť tímto jednáním nakupíš žhavé uhly na jeho hlavu“.+ 21 Nedej se přemoci zlem, ale neustále přemáhej zlo dobrem.+
13 Každá duše* ať se podřizuje+ nadřazeným autoritám,+ neboť není žádná autorita+ kromě od Boha;+ existující autority jsou umístěny do svých relativních+ postavení Bohem.*+ 2 Proto ten, kdo se staví proti* autoritě, zaujal postoj proti Božímu uspořádání; ti, kdo zaujali postoj proti němu, obdrží svůj rozsudek.+ 3 Ti, kdo panují, jsou totiž předmětem strachu, ne pro dobrý skutek, ale pro špatný.+ Chceš být tedy beze strachu z autority? Stále čiň dobré+ a budeš mít od ní chválu; 4 je totiž pro tebe Boží služebnicí* k tvému dobru.+ Jestliže však činíš to, co je špatné,+ boj se: vždyť ne nadarmo nosí meč; je totiž Boží služebnicí, mstitelkou,+ aby projevila zlobu nad tím, kdo koná, co je špatné.
5 Je tedy naléhavý důvod,* proč se máte podřizovat, nejen kvůli té zlobě, ale také kvůli [svému] svědomí.+ 6 Vždyť proto také platíte daně; jsou totiž Božími veřejnými sluhy,*+ kteří stále slouží právě tomuto účelu.* 7 Dávejte* všem, co jim patří: daň tomu, kdo [vyžaduje] daň;+ tribut tomu, kdo [vyžaduje] tribut; strach tomu, kdo [vyžaduje] takový strach;+ čest tomu, kdo [vyžaduje] takovou čest.+
8 Nebuďte nikomu dlužni+ ani jedinou věc kromě toho, abyste jeden druhého milovali;+ neboť kdo miluje svého bližního,* naplnil zákon.+ 9 Vždyť [sbírka zákona]: „Nedopustíš se cizoložství,*+ nezavraždíš,+ nebudeš krást,+ nebudeš chtivý“+ a jakékoli jiné přikázání, které existuje, je shrnuto v tomto slově, totiž: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“+ 10 Láska+ nepůsobí bližnímu zlo;+ proto je láska naplněním zákona.+
11 [Čiňte] to také, protože znáte toto období,* že již je hodina, abyste se probudili ze spánku,+ neboť nyní je naše záchrana blíže než v době, kdy jsme se stali věřícími.+ 12 Noc je velmi pokročilá; den+ se přiblížil. Svlékněme tedy skutky, které patří tmě,+ a oblékněme zbraně+ světla. 13 Choďme slušně jako za dne,+ ne v hýření a pitkách,+ ne v nedovolených stycích a v nevázaném chování,*+ ne v rozepři+ a žárlivosti. 14 Ale oblékněte si Pána* Ježíše Krista+ a neplánujte předem pro touhy těla.+
14 Vítejte [člověka], který má slabosti+ ve [své] víře, ale ne abyste rozhodovali o vnitřních otázkách.+ 2 Někdo má víru, [že může] jíst všechno,+ ale ten, kdo je slabý, jí zeleninu. 3 Ať ten, kdo jí, nepohlíží svrchu na toho, kdo nejí,+ a ať ten, kdo nejí, nesoudí toho, kdo jí, protože ho Bůh přivítal. 4 Kdo jsi ty, abys soudil domácího sluhu [někoho] jiného?+ Svému vlastnímu pánovi stojí nebo padá.+ Skutečně bude postaven, neboť Jehova* ho může postavit.+
5 Někdo soudí, že jeden den převyšuje druhý;+ [někdo] jiný soudí, [že] jeden den je jako všechny ostatní;+ ať je každý plně přesvědčen ve své vlastní mysli. 6 Kdo zachovává den, zachovává jej Jehovovi.* A rovněž kdo jí, jí Jehovovi,*+ neboť vzdává díky Bohu;+ a kdo nejí, nejí Jehovovi,*+ a přesto vzdává díky Bohu.+ 7 Nikdo z nás opravdu nežije pouze pro sebe+ a nikdo neumírá pouze pro sebe; 8 vždyť jestliže žijeme, žijeme Jehovovi,*+ nebo jestliže umíráme, umíráme Jehovovi.*+ A proto ať žijeme, či umíráme, patříme Jehovovi.*+ 9 Kristus totiž zemřel a opět ožil proto,+ aby byl Pánem nad mrtvými+ i nad živými.+
10 Proč však soudíš svého bratra?+ Nebo proč také pohlížíš svrchu na svého bratra? Vždyť všichni budeme stát před Božím soudcovským stolcem,+ 11 neboť je napsáno: „‚Jakože žiji,‘ říká Jehova,*+ ‚každé koleno přede mnou bude klekat a každý jazyk bude otevřeně uznávat Boha.‘“+ 12 Tak tedy každý z nás se bude Bohu* zodpovídat sám za sebe.+
13 Proto již nesuďme jeden druhého,+ ale spíše se rozhodněte tak,+ že nebudete dávat bratrovi+ kámen klopýtání+ nebo příčinu k zakopnutí. 14 Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není poskvrněné samo o sobě;+ jen když člověk považuje něco za poskvrněné, je to pro něj poskvrněné.+ 15 Jestliže se tedy tvůj bratr rmoutí kvůli pokrmu, nechodíš již ve shodě s láskou.+ Nenič svým pokrmem toho, za něhož zemřel Kristus.+ 16 Nepřipusťte proto, aby se o dobru, které děláte, mluvilo k vaší škodě. 17 Vždyť Boží království+ neznamená* jídlo a pití,+ ale [znamená]* spravedlnost+ a pokoj+ a radost+ se svatým duchem. 18 Kdo totiž v tomto ohledu slouží jako otrok pro Krista, je Bohu přijatelný a má schválení lidí.+
19 Proto tedy usilujme o věci, které působí k pokoji,+ a o věci, které jsou k vzájemnému budování.+ 20 Přestaň strhávat Boží dílo jen kvůli pokrmu.+ Pravda, všechno je čisté, ale je to škodlivé pro člověka, který jí s podnětem ke klopýtání.+ 21 Je dobře nejíst maso nebo nepít víno nebo nedělat nic, oč tvůj bratr klopýtá.+ 22 Víru, kterou máš, měj ve shodě se sebou před zrakem Boha.+ Šťastný je ten, kdo se nevystavuje soudu tím, co schvaluje. 23 Má-li však pochybnosti, již je odsouzen, jestliže jí,+ protože ne[jí] z víry. Vskutku všechno, co není z víry, je hřích.+
15 My však, kteří jsme silní, měli bychom nést slabosti těch, kdo nejsou silní,+ a ne líbit se sami sobě.+ 2 Ať se každý z nás líbí [svému] bližnímu v tom, co je dobré k [jeho] budování.+ 3 Vždyť ani KRISTUS se nelíbil sám sobě,+ ale právě jak je napsáno: „Pohany těch, kdo hanili tebe, padly na mne.“+ 4 Všechno, co bylo napsáno dříve, bylo totiž napsáno pro naše poučení,+ abychom měli naději*+ prostřednictvím své vytrvalosti+ a prostřednictvím útěchy+ z Písem. 5 Kéž dá BŮH, který poskytuje vytrvalost a útěchu, abyste mezi sebou měli stejný myšlenkový postoj,+ jako měl Kristus Ježíš, 6 abyste jednomyslně,+ jedněmi ústy oslavovali BOHA a Otce našeho Pána Ježíše Krista.
7 Vítejte se proto navzájem,+ právě jako i KRISTUS uvítal nás, aby to Bohu [přineslo] slávu.+ 8 Říkám totiž, že se Kristus ve prospěch Boží pravdivosti+ skutečně stal služebníkem+ těch, kdo jsou obřezáni,+ aby potvrdil sliby,+ které On učinil jejich praotcům, 9 a aby národy+ oslavovaly Boha pro jeho milosrdenství.+ Právě jak je napsáno: „Proto tě budu mezi národy* otevřeně uznávat a tvému jménu budu hrát melodie.“+ 10 A znovu říká: „Radujte se, národy, s jeho lidem.“+ 11 A zase: „Chvalte Jehovu,* všechny národy, a ať ho chválí všichni lidé.“+ 12 A opět říká Izajáš: „Bude kořen Jišaie+ a bude ten, kdo povstane, aby panoval nad národy;+ na něm národy založí svou naději.“+ 13 Kéž vás BŮH, který dává naději, naplní vší radostí a pokojem, tím, že věříte, abyste oplývali nadějí s mocí svatého ducha.+
14 A sám jsem také o vás přesvědčen, moji bratři, že i vy jste plni dobroty, protože jste byli naplněni vším poznáním,+ a že také můžete jeden druhého napomínat.+ 15 Píši vám však tím otevřeněji o některých bodech, jako bych vám [je] znovu připomínal,+ kvůli nezasloužené laskavosti, která mi byla dána od Boha,+ 16 abych byl veřejným sluhou* Krista Ježíše pro národy+ a věnoval se svatému dílu Boží dobré zprávy,+ aby se ta oběť,+ totiž tyto národy, prokázala být přijatelná,+ protože je posvěcena svatým duchem.+
17 Proto mám příčinu k jásání v Kristu Ježíši,+ když dojde na věci, jež se týkají Boha.+ 18 Neodvážím se totiž povědět vůbec nic, pokud to není z těch věcí, které Kristus působil skrze mne,+ aby národy byly poslušné,+ [a to mým] slovem+ a skutkem, 19 s mocí znamení a předzvěstí,+ s mocí svatého ducha,* takže jsem od Jeruzaléma a v okruhu+ až po Ilýrii důkladně kázal dobrou zprávu o KRISTU.+ 20 Proto jsem opravdu učinil svým cílem neoznamovat dobrou zprávu [tam], kde byl již Kristus jmenován, abych nestavěl na základu jiného člověka;+ 21 ale právě jak je napsáno: „Ti, jimž nebylo o něm nic ohlášeno, uvidí, a ti, kdo neslyšeli, porozumějí.“+
22 Také mi bylo mnohokrát zabráněno, takže jsem se k vám nedostal.+ 23 Ale když nyní již nemám v těchto krajích [nedotčené] území a již několik let toužím dostat se k vám,+ 24 až budu na cestě do Španělska,+ doufám především, až budu na cestě tam, že se na vás podívám a že mě část cesty doprovodíte,+ až se nejprve do jisté míry nasytím vaší společnosti. 25 Ale nyní se chystám na cestu do Jeruzaléma, abych sloužil svatým.+ 26 Těm v Makedonii a Achaii*+ se totiž zalíbilo rozdělit se o své věci příspěvkem+ pro chudé ze svatých v Jeruzalémě. 27 Pravda, zalíbilo se jim to, a přesto vůči nim byli dlužníky; jestliže se totiž národy podílejí na jejich duchovních věcech,+ dluží jim také, aby jim veřejně sloužily věcmi pro masité tělo.+ 28 Až to tedy dokončím a bezpečně jim dodám toto ovoce,+ odeberu se přes vás do Španělska.+ 29 Kromě toho vím, že až k vám opravdu přijdu, přijdu s plnou mírou požehnání od Krista.+
30 Nyní vás, bratři,* vybízím prostřednictvím našeho Pána Ježíše Krista a prostřednictvím lásky ducha,+ abyste se spolu se mnou namáhali v modlitbách k Bohu za mne,+ 31 abych byl osvobozen od nevěřících v Judeji+ a aby má služba, která je pro Jeruzalém,+ se prokázala být svatým+ přijatelná, 32 abych, až se k vám z Boží vůle s radostí dostanu, se osvěžil+ spolu s vámi. 33 Kéž BŮH, který dává pokoj, je s vámi se všemi.+ Amen.
16 Doporučuji* vám Foibé, naši sestru, jež je služebnicí*+ sboru, který je v Kenchrejích,+ 2 abyste ji přivítali+ v Pánu způsobem, který je hodný svatých, a abyste jí pomohli v jakékoli záležitosti, v níž by vás snad potřebovala,+ protože ona sama se také prokázala být obhájkyní mnohých, ano, i mne.
3 Vyřiďte mé pozdravy Prisce a Aquilovi,+ mým spolupracovníkům+ v Kristu Ježíši, 4 kteří nasadili své vlastní hrdlo pro mou duši,*+ jimž vzdávám díky nejen já, ale také všechny sbory z národů;+ 5 a [pozdravujte] sbor, který je v jejich domě.+ Pozdravujte mého milovaného Epaineta, který je pro Krista prvním ovocem+ z Asie. 6 Pozdravujte Marii, která pro vás vykonala mnohé namáhavé práce. 7 Pozdravujte Andronika a Junia, mé příbuzné+ a spoluzajatce,*+ kteří jsou váženými muži mezi apoštoly a jsou ve spojení+ s Kristem déle než já.
8 Vyřiďte mé pozdravy+ Ampliatovi, mému milovanému v Pánu. 9 Pozdravujte Urbana, našeho spolupracovníka v Kristu, a mého milovaného Stachyse. 10 Pozdravujte+ Apella, schváleného v Kristu. Pozdravujte ty z domácnosti Aristobula. 11 Pozdravujte mého příbuzného+ Herodiona. Pozdravujte ty z domácnosti Narkissa, kteří jsou v Pánu.+ 12 Pozdravujte Tryfenu a Tryfosu, které tvrdě pracují v Pánu. Pozdravujte naši milovanou Persidu, protože vykonala mnohé namáhavé práce v Pánu. 13 Pozdravujte Rufa, vyvoleného v Pánu, a matku jeho i mou. 14 Pozdravujte Asynkrita, Flegona, Herma, Patroba, Herma a bratry s nimi. 15 Pozdravujte Filologa a Juliu, Nerea a jeho sestru a Olympa a všechny svaté s nimi.+ 16 Pozdravte jeden druhého svatým políbením.+ Pozdravují vás všechny KRISTOVY sbory.
17 Nyní vás, bratři, vybízím, abyste upírali oči na ty, kdo působí rozdělení+ a podněty ke klopýtání v rozporu s učením,+ jemuž jste se naučili, a abyste se jim vyhýbali.+ 18 Lidé toho druhu nejsou totiž otroky našeho Pána Krista, ale svého vlastního břicha;+ a hladkým mluvením+ a lichotivou řečí+ svádějí srdce bezelstných. 19 Vždyť vaší poslušnosti si povšimli všichni.+ Proto se z vás raduji. Chci však, abyste byli moudří+ v tom, co je dobré, ale nevinní+ v tom, co je zlé.+ 20 BŮH, ten, který dává pokoj,+ totiž záhy rozdrtí Satana+ pod vašima nohama. Kéž je s vámi nezasloužená laskavost našeho Pána Ježíše.+
21 Pozdravuje vás Timoteus, můj spolupracovník, a také Lucius a Jason a Sosipatros, moji příbuzní.+
22 V Pánu vás pozdravuji já, Tertius, který jsem zapsal tento dopis.
23 Pozdravuje vás Gaius,+ který je hostitelem mým i celého sboru. Pozdravuje vás Erastos, městský správce,+ a také jeho* bratr Quartus. 24* ——
25 A tomu,+ kdo vás může upevnit ve shodě s dobrou zprávou, kterou oznamuji, a* s kázáním o Ježíši Kristu, podle zjevení* posvátného tajemství,+ které bylo po dlouhotrvající časy uchováváno v mlčení, 26 ale nyní bylo učiněno zjevným+ a dáno na vědomí prorockými písmy mezi všemi národy ve shodě s příkazem věčného Boha, aby byla poslušnost podpořena vírou,+ 27 Bohu, jedinému moudrému,+ buď sláva+ skrze Ježíše Krista+ navždy.* Amen.
Nebo „potomstva“.
Nebo „určen, aby byl“.
„Jsme obdrželi“, vztahuje se na samotného pisatele. Nebo „jsem obdržel“.
„Prokazuji posvátnou službu.“ Řec. la·treuʹo; J17,18(heb.) ʼaniʹ ʽo·vedhʹ, „sloužím (uctívám)“. Viz 2Mo 3:12 ppč.
Dosl. „abyste byli společně povzbuzeni“.
Nebo „cizinců“.
„Nejprve.“ B vynechává.
„Světa.“ Řec. koʹsmou; lat. munʹdi; J17,22(heb.) ha·ʽó·lamʹ, „světa“.
„Božství.“ Řec. Thei·oʹtes, příbuzné se slovem The·osʹ, „Bůh“; lat. Di·viʹni·tas. Srovnej Sk 17:29 ppč.
Nebo „Tak se staň“. Řec. a·menʹ; lat. aʹmen; J17,18,22(heb.) ʼa·menʹ. Viz Ne 5:13.
„Oplzlosti.“ Dosl. „neslušnost“.
Nebo „odporující jakékoli dohodě“.
Dosl. „změně smýšlení“.
Nebo „a zkoušíš věci, které se liší“.
Dosl. „formu“. Řec. morʹfo·sin.
Viz 13:9 ppč.
„Posvátná prohlášení.“ Dosl. „slovíčka“. Řec. loʹgi·a; lat. e·loʹqui·a; J17,18,22(heb.) div·réʹ.
„Hříchem.“ Řec. ha·mar·tiʹan; lat. pec·caʹto; J17(heb.) ha·chetʼʹ, „hříchem“; z kořene, který znamená „minout cíl [například při hodu kopím]“. Viz v. 23.
Slova ve v. 13–18 jsou obsažena v Ža 13:3 v LXX. Viz Ža 14:3 ppč.
„Zákon.“ Řec. ho noʹmos, s určitým členem ho pro bližší určení. Kontext zde opravňuje použít velké písmeno k vyjádření toho, že se jedná o „Zákon“ daný prostřednictvím Mojžíše. V časopise The Bible Translator, sv. 1, leden 1950, vydávaném Spojenými biblickými společnostmi v Londýně, s. 165, J. Harold Greenlee uvádí: „Slovo ‚zákon‘ vyžaduje zvláštní pozornost. [Řecký] člen ukazuje, že jde o konkrétní zákon, neboli o mojžíšský zákon; bez členu by mohlo jít o ‚zákon‘ v podobě nějaké poučky.“
„Ježíše.“ B vynechává.
Nebo „prostřednictvím vyplacení, které je v (díky) Kristu“.
„Obětní dar ke smíření.“ Dosl. „slitovnice“. Řec. hi·la·steʹri·on; lat. pro·pi·ti·a·ti·oʹnem; J17(heb.) lekhap·poʹreth, „jako slitovnice“. Viz Heb 9:5.
Dosl. „být ospravedlněn“. Řec. di·kai·ouʹsthai; lat. iu·sti·fi·caʹri.
„Řekneme o Abrahamovi ... těla“, B; אADVg „řekneme, že Abraham, náš praotec podle těla, získal“.
Viz dodatek 1D.
Dosl. „se vypočítává“. Řec. lo·giʹze·tai; lat. in·pu·taʹtur.
Nebo „i David vyjadřuje blahopřání člověku“.
Viz dodatek 1D.
Nebo „potvrzení“.
Nebo „svolává“.
„Vírou.“ BD vynechávají.
Nebo „hanbě“.
Nebo „neuctivé“. Řec. a·se·bonʹ; lat. imʹpi·is, „hříšné“.
„Krista.“ B vynechává.
Nebo „jenž je obrazem toho“.
Nebo „k aktu ospravedlnění“. Srovnej v. 18.
„Velkorysého daru.“ B vynechává.
Nebo „jeden spravedlivý skutek“. Řec. he·nosʹ di·kai·oʹma·tos; lat. u·niʹus iu·stiʹti·am.
Nebo „vstoupil nepozorovaně“.
„Ježíše.“ B vynechává.
Nebo „společně s ním vyrostli“.
Dosl. „starý člověk“.
Nebo „naše tělo patřící hříchu“.
Dosl. „je ospravedlněn od“. Řec. de·di·kaiʹo·tai.
„S vyhlídkou na nezákonnost.“ B vynechává.
Nebo „jste tehdy mívali z těch věcí“.
„Konec.“ Řec. teʹlos.
„Mzda.“ Lat. sti·penʹdi·a.
Dosl. „milostivý dar“. Řec. chaʹri·sma; lat. graʹti·a.
Nebo „žena podřízená manželovi“.
„Cizoložnice.“ Lat. a·dulʹte·ra.
„Byli otroky“, אAB; J18 „byli služebníky pro Jehovu“.
Nebo „chci“.
Dosl. „mozolnatý“.
„Přijetí za syny.“ Dosl. „dosazení za syna“. Řec. hui·o·the·siʹas; lat. a·do·pti·oʹnis fi·li·oʹrum.
„Abba.“ Aram. slovo, jež znamená „otec“, nebo „Otče!“.
Nebo „protože“.
„Přijetí za syny“,אABCVgSyh‚p;P46Dvynechávají.
Nebo „se steny, které není možné vyslovit“.
Nebo „zná mysl (nebo myšlenku) ducha“.
„Bůh“, P46AB; אCDVgSyp vynechávají.
Nebo „které znal předem“.
Dosl. „předem určil“.
Nebo „je; může být“.
„Ježíš“, אAC; BDSyp vynechávají.
„Z mrtvých“, AC; P46BDVgSyp vynechávají.
„Kristovy“, CDItVgSyh‚p; א „Boží“; B „Boží, která je v Kristu Ježíši“.
Dosl. „anathema“. Řec. a lat. a·naʹthe·ma.
„Posvátná služba.“ Řec. la·treiʹa; J17(heb.) weha·ʽavó·dhahʹ, „a služba (uctívání)“. Viz 2Mo 12:25 ppč.
Pojednání o slovním spojení „Bůh, který je nade vším“ je v dodatku 6D.
„Jsem tě ponechal“, J17,18,22; אAB „povýšil jsem tě“; 2Mo 9:16 v LXX, což zde Pavel cituje, „jsi byl zachován“.
Viz dodatek 1D.
Nebo „vykoná je spěšně“.
Viz dodatek 1D.
Nebo „nebude zahanben“.
„Dosvědčuji.“ Řec. mar·ty·roʹ; lat. te·sti·moʹni·um ... per·hiʹbe·o.
Nebo „dovršený (úplný) konec“. Řec. teʹlos.
Nebo „ohlašujeme“. Řec. ke·rysʹso·men; lat. prae·di·caʹmus. Srovnej Da, 5:29, ppč. „ohlásili“.
Řec. kyʹri·os; J12–14,16–18,22(heb.) ha·ʼa·dhónʹ, „ten Pán“. Nikoli „Jehova“.
Nebo „zahanben“.
Viz dodatek 1D.
Viz dodatek 1D.
„Slova o Kristu“, P46א*BCD*Vg; אcASyp „slova Božího“; J7,8,10 „slova Jehovova“.
Viz Mt 12:42 ppč.
„Obydlené země.“ Dosl. „obydlené“. Řec. oi·kou·meʹnes, ž. r., j. č., čímž je myšlena země.
Nebo „znal předem“.
Viz dodatek 1D.
Nebo „život“. Viz dodatek 4A.
„Vyvolení.“ Dosl. „výběr; volba“.
„Bůh“, אABVgSyp; J7,8,10,13–15,20 „Jehova“.
Tedy stůl pro oběti. Nebo „hostina“.
Nebo „plnost“.
Nebo „plnost“.
„[Božímu] vyvolení.“ Nebo „tomu vyvolení; těm vyvoleným“.
Viz dodatek 1D.
„Posvátnou službu.“ Řec. la·treiʹan; J17(heb.) ʽavó·dhath·khemʹ, „vaši službu (vaše uctívání)“. Viz 2Mo 12:25 ppč.
Nebo „pořádku věcí“. Řec. ai·oʹni; lat. saeʹcu·lo.
Nebo „kdo působí jako vůdce“.
Viz dodatek 1D.
Viz dodatek 1D.
Nebo „Každá živá osoba“. Viz dodatek 4A.
„Jsou umístěny do svých relativních postavení Bohem.“ Dosl. „jsou uvedeni do řádu, v němž jsou od Boha“.
Dosl. „ten, kdo je proti“.
Dosl. „Božím sluhou“.
Dosl. „nezbytnost“.
„Veřejnými sluhy.“ Řec. lei·tour·goiʹ.
Nebo „se věnují právě této věci“.
Dosl. „Vracejte.“
Nebo „miluje toho druhého“, tedy toho druhého ze dvou.
Nebo „Nedopustíš se manželské sexuální nevěrnosti“. Řec. Ou moi·cheuʹseis; lat. non a·dul·te·raʹbis; J22(heb.) loʼ tin·ʼafʹ. Viz Ez 16:32 ppč.
Dosl. „ustanovený čas“. Řec. kai·ronʹ.
„Nevázaném chování.“ Řec. a·sel·geiʹais; lat. in·pu·di·ciʹti·is; J17, 22(heb.) zim·mahʹ. Viz Ga 5:19, ppč. „chování“. Srovnej 3Mo 18:17 ppč.
Nebo „napodobujte způsoby Pána“.
„Jehova“, J18,23; P46אABC(řec.) ho Kyʹri·os; DVgSyh „Bůh“. Viz dodatek 1D.
Viz dodatek 1D.
Viz dodatek 1D.
Viz dodatek 1D.
Viz dodatek 1D.
Viz dodatek 1D.
Viz dodatek 1D.
Viz dodatek 1D.
„Bohu“, אADVgSyh‚p; B vynechává.
Nebo „není“.
Nebo „[je]“.
„Naději“, אAVgSyp; B „naději útěchy; utěšující naději“.
„Národy“, ABSyp; אcVgc „národy, Pane“.
Viz dodatek 1D.
„Veřejným sluhou.“ Řec. lei·tour·gonʹ.
„Svatého ducha“, AD*Vg; P46אSyh‚p „ducha Božího“; B „ducha“.
Římská provincie v jižním Řecku s hlavním městem Korintem.
„Bratři“, אADVgSyp; P46B vynechávají.
Nebo „Představuji“.
Nebo „sluhou“. Řec. di·aʹko·non; lat. in mi·ni·steʹri·o; J18(heb.) meša·rathʹ, „služebnicí“.
Nebo „život“.
Nebo „spoluvězně“.
Nebo „náš“.
P46אABC vynechávají; DItVgc „Kéž je s vámi všemi nezasloužená laskavost našeho Pána Ježíše Krista. Amen“. To odpovídá závěru v. 20.
Nebo „dokonce“.
Dosl. „odkrytí; odhalení“. Řec. a·po·kaʹly·psin; lat. re·ve·la·ti·oʹnem.
„Navždy“, P46BC; אADItVgArm „navždy a stále“.