2. Samuelova
7 Když se král usídlil ve svém domě*+ a Jehova mu dopřál odpočinek od všech okolních nepřátel, 2 král řekl proroku Natanovi:+ „Podívej, já bydlím v cedrovém domě,+ ale truhla pravého Boha stojí ve stanu.“+ 3 Natan králi odpověděl: „Jdi a uskutečni všechno, co máš v srdci, protože Jehova je s tebou.“+
4 Ještě tu noc ale Jehova Natanovi řekl: 5 „Jdi a pověz mému služebníku Davidovi: ‚Toto říká Jehova: „Ty mi chceš postavit dům, ve kterém bych bydlel?+ 6 Vždyť ode dne, kdy jsem Izraelity* vyvedl z Egypta, jsem až dodnes v žádném domě nebydlel.+ Přesouval jsem se* z místa na místo ve stanu.+ 7 A když jsem chodil se všemi Izraelity, řekl jsem snad někdy někomu z vůdců izraelských kmenů, které jsem nad svým lidem Izraelem dosadil jako pastýře: ‚Proč jste mi nepostavili cedrový dům?‘“‘ 8 Pověz mému služebníku Davidovi: ‚Toto říká Jehova, Bůh vojsk: „Vzal jsem tě z pastviny od stáda,+ abys byl vůdcem nad mým lidem Izraelem.+ 9 Budu s tebou, ať půjdeš kamkoli,+ vyhladím před tebou všechny tvé nepřátele+ a způsobím, že tvé jméno bude tak slavné+ jako jména velkých mužů země. 10 Svému lidu Izraeli dám místo k bydlení, kde budou žít a nic je nebude zneklidňovat. Už je nebudou utlačovat žádní ničemové, jako to bylo v minulosti,+ 11 od doby, kdy jsem nad svým lidem Izraelem dosadil soudce.+ A dopřeji ti odpočinek od všech tvých nepřátel.+
Jehova ti také říká, že Jehova pro tebe vybuduje dům.*+ 12 Až se naplní tvé dny+ a zemřeš,* vyvýším po tobě tvého potomka,* tvého vlastního syna,* a upevním jeho kralování.+ 13 To on postaví dům mému jménu+ a já navždy upevním jeho královský trůn.+ 14 Budu jeho otcem a on bude mým synem.+ Když bude jednat špatně, budu ho ukázňovat prutem lidí a ranami lidských synů.*+ 15 Svou věrnou lásku mu neodejmu, jako jsem ji odejmul Saulovi,+ kterého jsem před tebou odstranil. 16 Tvůj dům a tvé kralování potrvají věčně a tvůj trůn bude navždy pevně stát.“‘“+
17 Podle všech těchto slov a celého tohoto vidění pak Natan mluvil s Davidem.+
18 Nato král David vešel, usedl před Jehovou a řekl: „Kdo jsem já, Svrchovaný pane Jehovo? Co je má rodina,* že jsi mě dovedl tak daleko?+ 19 A jako by to bylo málo, Svrchovaný pane Jehovo, říkáš, že dům tvého sluhy potrvá až do daleké budoucnosti. Nikdo z lidí to nezmění,* Svrchovaný pane Jehovo. 20 Co víc ti může tvůj sluha David říct, když mě tak dobře znáš,+ Svrchovaný pane Jehovo? 21 Podle svého slova a v souladu se svým srdcem* jsi udělal všechny ty úžasné věci a odhalil jsi je svému sluhovi.+ 22 Proto jsi opravdu velký,+ Svrchovaný pane Jehovo. Nikdo není jako ty+ a kromě tebe není žádný Bůh.+ Svědčí o tom všechno, co jsme na vlastní uši slyšeli. 23 A který jiný národ na zemi je jako tvůj lid Izrael?+ Bože, šel jsi ho vyplatit, aby se stal tvým lidem.+ Velkými a bázeň vzbuzujícími věcmi, které jsi pro něj vykonal,+ sis udělal slavné jméno.+ Kvůli svému lidu, který jsi pro sebe vyplatil z Egypta, jsi vyhnal národy a jejich bohy. 24 Z Izraele jsi navždy udělal svůj lid+ a ty, Jehovo, ses stal jejich Bohem.+
25 A teď, Bože Jehovo, jednej navždy v souladu s tím, co jsi slíbil ohledně svého sluhy a jeho domu, a vykonej, o čem jsi mluvil.+ 26 Ať je tvé jméno navždy vyvýšené,+ aby lidé mohli říct: ‚Jehova, Bůh vojsk, je Bůh nad Izraelem‘, a ať před tebou dům tvého sluhy Davida pevně stojí.+ 27 Vždyť ty, Jehovo, Bože vojsk, Bože Izraele, jsi svému sluhovi oznámil: ‚Vybuduji pro tebe dům.‘*+ Proto si tvůj sluha dodal odvahu,* aby k tobě pronesl tuto modlitbu. 28 Svrchovaný pane Jehovo, jsi pravý Bůh a tvá slova jsou pravdivá.+ Slíbil jsi svému sluhovi tyto dobré věci. 29 Kéž se tedy rozhodneš požehnat domu svého sluhy a kéž před tebou jeho dům trvá věčně.+ Vždyť jsi to slíbil, Svrchovaný pane Jehovo, a kéž domu svého sluhy navždy žehnáš.“+