Maskil. Od Asafa.+
78 Naslouchej mému zákonu, můj lide,
věnujte pozornost mým slovům.
2 Otevřu ústa v příslovích,
přednesu starodávné hádanky,+
3 to, co jsme slyšeli a známe,
co nám vyprávěli naši otcové.+
4 Nebudeme to tajit před svými syny,
budoucí generaci budeme vyprávět+
o Jehovových chvályhodných skutcích a jeho síle,+
o úžasných věcech, které vykonal.+
5 Dal Jákobovi připomínky,
stanovil v Izraeli zákon
a přikázal našim předkům,
aby tyto věci předávali svým dětem,+
6 a tak je znala i příští generace,
děti, které se teprve měly narodit.+
Ty je zase měly vyprávět svým dětem,+
7 aby se spoléhaly na Boha,
nezapomínaly na Boží skutky+
a dodržovaly jeho přikázání.+
8 Pak by nebyly jako jejich předkové,
jako ta zatvrzelá a vzpurná generace,+
generace s nestálým srdcem,+
která nebyla Bohu věrná.
9 Efrajimovci byli vyzbrojení luky,
ale v den boje se dali na ústup.
10 Nedodržovali Boží smlouvu+
a odmítali žít podle jeho zákona.+
11 Zapomněli na to, co udělal,+
na úžasné skutky, které jim ukázal.+
12 Před očima jejich předků dělal obdivuhodné věci,+
v egyptské zemi, v oblasti Coanu.+
13 Rozdělil moře, aby je nechal projít,
a postavil vody jako hráz.+
14 Ve dne je vedl oblakem
a po celou noc světlem ohně.+
15 Rozpoltil skály v pustině
a uhasil jejich žízeň, jako by jim dal pít z hlubokých vod.+
16 Vyvedl proudy vody ze skály
a nechal je stékat jako řeky.+
17 Ale oni proti němu dál hřešili,
bouřili se v poušti proti Nejvyššímu.+
18 Postavili se proti Bohu ve svém srdci,+
když se dožadovali jídla, po kterém toužili.
19 Mluvili proti Bohu,
říkali: „Dokáže Bůh prostřít stůl v pustině?“+
20 Udeřil do skály
a vytryskla z ní voda, valila se proudem.+
„Může nám dát i chleba
nebo obstarat svému lidu maso?“+
21 Když je Jehova slyšel, dostal vztek.+
Proti Jákobovi se rozhořel oheň,+
proti Izraeli vzplanul hněv,+
22 protože nedůvěřovali Bohu,+
nevěřili, že je dokáže zachránit.
23 A tak dal příkaz mrakům nahoře
a otevřel brány nebe.
24 Nechával pršet manu, aby měli co jíst,
dával jim nebeské obilí.+
25 Lidé jedli chléb mocných,+
dával jim dost, aby se nasytili.+
26 Zvedl v nebesích východní vítr,
svou mocí přihnal vítr z jihu.+
27 A nechal na ně pršet maso, bylo ho jako prachu,
tolik ptáků jako zrnek písku na břehu moře.
28 Nechal je padat doprostřed svého tábora,
všude kolem svých stanů.
29 A oni jedli, až se přejedli,
dal jim, po čem toužili.+
30 Ještě nestihli uspokojit svoji touhu,
ještě měli jídlo v ústech,
31 když proti nim vzplanul Boží hněv.+
Usmrtil jejich nejsilnější muže,+
srazil mladé muže Izraele.
32 Navzdory tomu dál hřešili+
a neuvěřili jeho úžasným skutkům.+
33 Proto ukončil jejich dny, takže pominuly jako závan větru,+
zkrátil jejich roky náhlou hrůzou.
34 Pokaždé když je zabíjel, začali po něm pátrat,+
vraceli se k Bohu a hledali ho,
35 vzpomněli si, že Bůh je jejich skála,+
že Nejvyšší Bůh je jejich výplatce.+
36 Ale svými ústy ho podváděli,
svým jazykem mu lhali.
37 Jejich srdce bylo vůči němu nestálé+
a nebyli věrní jeho smlouvě.+
38 Byl však milosrdný,+
odpouštěl jim provinění a neničil je.+
Často potlačoval svůj hněv+
a neprobouzel všechen svůj vztek.
39 Pamatoval totiž na to, že jsou tělo,+
vítr, který zavane a už se nevrátí.
40 Tak často se proti němu bouřili v pustině,+
tolikrát mu na poušti ublížili!+
41 Znovu a znovu Boha zkoušeli,+
působili bolest Svatému Izraele.
42 Nepamatovali na jeho moc,
na den, kdy je vysvobodil z rukou nepřítele,+
43 na to, jak v Egyptě prováděl znamení,+
zázraky v oblasti Coanu,
44 a jak změnil nilské kanály v krev,+
takže ze svých toků nemohli pít.
45 Poslal roje ovádů, aby je žrali,+
a žáby, aby je ničily.+
46 Jejich úrodu dal nenasytným sarančatům,
plody jejich práce hejnům sarančat.+
47 Jejich révu ničil krupobitím,+
jejich sykomory kroupami.
48 I jejich zvířata vydal krupobití,+
jejich dobytek bleskům.
49 Seslal na ně svůj planoucí hněv,
zuřivost, rozhořčení a tíseň,
zástupy andělů přinášejících zkázu.
50 Dal volný průchod svému hněvu.
Neušetřil je smrti,
vydal je napospas moru.
51 Nakonec v Egyptě srazil všechny prvorozené,+
ty první, kteří se narodili v Chamových stanech.
52 Pak svůj lid vyvedl jako ovce+
a vedl je jako stádo pustinou.
53 Bezpečně je vedl,
proto neměli strach.+
Jejich nepřátele přikrylo moře.+
54 A přivedl je na své svaté území,+
do hornatého kraje, který získal svou pravicí.+
55 Vyhnal před nimi národy,+
měřicí šňůrou jim přidělil dědictví+
a usadil izraelské kmeny v jejich domovech.+
56 Ale oni se stavěli proti Nejvyššímu Bohu a bouřili se proti němu,+
nevěnovali pozornost jeho připomínkám.+
57 Odvraceli se a jednali zrádně jako jejich předkové,+
byli nespolehliví jako uvolněný luk.+
58 Provokovali ho svými výšinami+
a svými vytesanými modlami ho doháněli ke vzteku.+
59 Bůh slyšel a rozzuřil se,+
úplně Izrael zavrhl.
60 Nakonec opustil svatostánek v Šilu,+
stan, kde přebýval mezi lidmi.+
61 Symbol své moci nechal padnout do zajetí,
svou slávu do rukou nepřátel.+
62 Svůj lid vydal meči,+
rozzuřil se na své dědictví.
63 Jeho mladé muže pohltil oheň
a jeho pannám nezpívali svatební písně.
64 Jeho kněží padli mečem+
a jejich vdovy neplakaly.+
65 Tehdy se Jehova probudil jako ze spánku,+
jako silák,+ který byl přemožený vínem.
66 A zahnal své nepřátele na útěk,+
vydal je věčné potupě.
67 Zavrhl Josefův rod,
kmen Efrajim nevyvolil,
68 ale vyvolil kmen Juda,+
horu Sion, kterou miluje.+
69 Svou svatyni udělal trvalou jako nebesa,+
jako zemi, kterou upevnil navždy.+
70 Vyvolil svého služebníka Davida+
a vzal ho od ovčích ohrad,+
71 od ovcí s jehňaty.
Udělal z něj pastýře nad Jákobem, svým lidem,+
a nad Izraelem, svým dědictvím.+
72 A on je pásl s čistým srdcem+
a vedl je obratnou rukou.+