První Korinťanům
1 Pavel, povolaný za apoštola+ Ježíše Krista prostřednictvím Boží vůle,+ a náš bratr Sosthenes+ 2 Božímu sboru, který je v Korintu,+ vám, kdo jste byli posvěceni ve spojení s Kristem Ježíšem,+ povolaným za svaté,+ spolu se všemi, kdo všude vzývají jméno+ našeho Pána, Ježíše Krista, svého Pána i našeho:+
3 Kéž máte nezaslouženou laskavost+ a pokoj+ od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista.+
4 Vždy za vás děkuji Bohu vzhledem k Boží nezasloužené laskavosti,+ která je vám dána v Kristu Ježíši,+ 5 že jste v něm byli obohaceni+ ve všem, v plné schopnosti mluvit a v plném poznání,+ 6 i jak se svědectví* o KRISTU+ mezi vámi upevnilo, 7 takže nemáte nedostatek vůbec v žádném daru,+ zatímco dychtivě očekáváte zjevení+ našeho Pána Ježíše Krista. 8 Upevní+ vás také až do konce,* abyste byli bez obžaloby+ v den*+ našeho Pána Ježíše Krista.*+ 9 Věrný je Bůh,+ který vás povolal k podílnictví+ se svým Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem.
10 A vybízím+ vás, bratři, prostřednictvím jména+ našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni mluvili souhlasně+ a nebylo mezi vámi rozdělení,*+ ale abyste byli vhodně sjednoceni stejnou myslí a stejným myšlenkovým postupem.+ 11 Bylo mi totiž o vás odhaleno,+ moji bratři, těmi z [domácnosti] Chloé, že mezi vámi existují rozkoly. 12 Mám na mysli to, že každý z vás říká: „Patřím Pavlovi“, „Ale já Apollovi“,+ „Ale já Kéfovi“, „Ale já Kristu.“ 13 KRISTUS existuje rozdělený.+ Byl snad za vás Pavel přibit na kůl?* Nebo jste byli pokřtěni+ v Pavlově jménu? 14 Jsem vděčný, že jsem nepokřtil nikoho z vás kromě Krispa+ a Gaia,+ 15 takže nikdo nemůže říci, že jste byli pokřtěni v mém jménu. 16 Ano, pokřtil jsem také Stefanovu domácnost.+ Pokud jde o ostatní, nevím, zda jsem pokřtil ještě někoho. 17 Kristus mě totiž nevyslal, abych křtil, ale abych oznamoval dobrou zprávu,+ ne s moudrostí řeči,+ aby KRISTŮV mučednický kůl* nebyl učiněn zbytečným.
18 Vždyť řeč o mučednickém kůlu je pošetilostí+ pro ty, kdo hynou,+ ale pro nás, kdo jsme zachraňováni,+ je to Boží moc.+ 19 Je totiž napsáno: „Způsobím, aby moudrost moudrých zahynula,+ a inteligenci intelektuálů+ odstrčím.“+ 20 Kde je moudrý? Kde znalec Zákona?+ Kde debatér+ tohoto systému věcí?*+ Neučinil Bůh moudrost světa pošetilou?+ 21 Když totiž, z Boží moudrosti, svět svou moudrostí+ Boha nepoznal,+ Bůh uznal za dobré pošetilostí+ toho, co je kázáno, zachránit ty, kdo věří.
22 Vždyť Židé žádají znamení+ a také Řekové hledají moudrost,+ 23 ale my kážeme Krista přibitého na kůl+ — Židům příčina ke klopýtání,+ ale národům pošetilost;+ 24 avšak těm, kdo jsou povoláni, Židům i Řekům, Krista, Boží moc+ a Boží moudrost.+ 25 Protože Boží pošetilá věc* je moudřejší než lidé a Boží slabá věc* je silnější než lidé.+
26 Hledíte totiž na své povolání od něho, bratři, že bylo povoláno+ nemnoho moudrých v tělesném ohledu,+ nemnoho mocných,+ nemnoho urozeného původu; 27 ale Bůh vyvolil pošetilé věci světa,+ aby zahanbil moudré lidi; a Bůh vyvolil slabé věci světa, aby zahanbil silné věci;+ 28 a Bůh vyvolil neurozené věci světa a přehlížené věci, věci, které nejsou,+ aby přivedl vniveč věci, které jsou,+ 29 aby se žádné tělo před zrakem Boha nechlubilo.+ 30 Ale díky jemu jste ve spojení s Kristem Ježíšem, který se nám stal moudrostí+ od Boha, také spravedlností+ a posvěcením+ a propuštěním skrze výkupné,+ 31 aby to bylo, právě jak je napsáno: „Kdo se chlubí, ať se chlubí v Jehovovi.“*+
2 A tak, když jsem k vám přišel, bratři, nepřišel jsem vám oznamovat Boží posvátné tajemství+ výstřední* řečí+ ani moudrostí. 2 Rozhodl jsem se totiž neznat mezi vámi nic kromě Ježíše Krista,+ a to přibitého na kůl. 3 A přišel jsem k vám ve slabosti a se strachem a s velkým chvěním;+ 4 a má řeč a [to], co jsem kázal, nebylo s přesvědčivými slovy moudrosti, ale s projevem ducha a moci,+ 5 abyste neměli víru v lidskou moudrost,+ ale v Boží moc.+
6 Mluvíme tedy moudrost mezi těmi, kdo jsou zralí,*+ ale ne moudrost+ tohoto systému věcí ani panovníků tohoto systému věcí,*+ kteří mají přijít vniveč.+ 7 Ale mluvíme Boží moudrost v posvátném tajemství,+ utajenou moudrost, kterou Bůh předem stanovil před systémy+ věcí* pro naši slávu. 8 Tuto [moudrost] nepoznal ani jeden z panovníků+ tohoto systému věcí,+ neboť kdyby [ji] poznali, nepřibili by na kůl slavného Pána.+ 9 Ale právě jak je napsáno: „Oko nevidělo a ucho neslyšelo ani v srdci člověka nevyvstaly věci, jež Bůh připravil těm, kdo ho milují.“+ 10 Nám je totiž Bůh zjevil prostřednictvím svého ducha,+ neboť duch+ zkoumá všechno, i hluboké+ Boží věci.
11 Vždyť kdo mezi lidmi zná lidské věci kromě ducha+ člověka, který je v něm? Tak také nikdo nepoznal Boží věci kromě Božího ducha.+ 12 Nepřijali jsme však ducha+ světa, ale ducha,+ který je od Boha, abychom znali věci, které nám Bůh laskavě dal.+ 13 O těchto věcech také mluvíme, ne slovy, jež vyučuje lidská moudrost,+ ale těmi, jež vyučuje duch,+ když spojujeme duchovní [záležitosti] s duchovními [slovy].*+
14 Ale hmotný* člověk nepřijímá věci Božího ducha, neboť jsou pro něj pošetilostí; a nemůže [je] poznat,+ protože jsou zkoumány duchovně. 15 Duchovní člověk*+ však zkoumá skutečně všechno, ale sám není zkoumán žádným člověkem.+ 16 Vždyť „kdo poznal Jehovovu* mysl,+ aby ho poučoval“?+ Ale my máme Kristovu* mysl.+
3 A tak jsem k vám nemohl mluvit jako k duchovním lidem,+ bratři, ale jako k tělesným lidem, jako k nemluvňatům+ v Kristu. 2 Krmil jsem vás mlékem, ne něčím k jídlu,+ neboť jste ještě nebyli dost silní. Vskutku nejste dost silní ani nyní,+ 3 neboť jste ještě tělesní.+ Poněvadž je totiž mezi vámi žárlivost a rozepře,+ nejste [snad] tělesní a nechodíte jako lidé?+ 4 Když totiž jeden říká: „Patřím Pavlovi“, ale jiný říká: „Já Apollovi“,+ nejste prostě lidé?
5 Co je tedy Apollos?+ Ano, co je Pavel? Služebníci,*+ jejichž prostřednictvím jste se stali věřícími, právě jak Pán každému dopřál. 6 Já jsem sázel,+ Apollos zaléval,+ ale Bůh působil vzrůst;+ 7 takže ten, kdo sází, není nic,+ ani ten, kdo zalévá, ale Bůh, který působí vzrůst.+ 8 Kdo tedy sází a kdo zalévá, jsou jedno,*+ ale každý obdrží svou vlastní odměnu podle své vlastní namáhavé práce.+ 9 Jsme totiž Boží spolupracovníci.+ Vy jste Boží obdělávané pole,+ Boží stavba.+
10 Podle Boží nezasloužené laskavosti,+ která mi byla dána, jsem jako moudrý vedoucí díla položil základ,+ ale staví na něm někdo jiný. Ale ať každý stále bdí, jak na něm staví.+ 11 Žádný člověk totiž nemůže položit jiný základ+ než ten, který je položen, jenž je Ježíš Kristus.+ 12 A jestliže však někdo staví na ten základ zlato, stříbro, drahokamy, dříví, seno, slámu ze strniště, 13 dílo každého vyjde najevo, neboť den je ukáže, protože bude zjeveno prostřednictvím ohně;+ a ohněm se prokáže, jakého druhu je dílo každého. 14 Jestliže něčí dílo, které na něm vystavěl, zůstane,+ obdrží odměnu;+ 15 jestliže něčí dílo shoří, utrpí ztrátu, ale sám bude zachráněn;+ a přece, jestliže ano, [bude to] jako skrze oheň.+
16 Nevíte, že jste Boží chrám*+ a že ve vás přebývá Boží duch?+ 17 Jestliže někdo ničí Boží chrám, Bůh zničí jeho,+ neboť Boží chrám je svatý,+ a ten [chrám+] jste vy.+
18 Ať nikdo nesvádí sám sebe: Jestliže si někdo mezi vámi myslí, že je moudrý+ v tomto systému věcí,* ať se stane bláznem, aby se stal moudrým.+ 19 Vždyť moudrost tohoto světa je u Boha pošetilostí,+ neboť je napsáno: „Chytá moudré v jejich vlastní vychytralosti.“+ 20 A opět: „Jehova* ví, že uvažování moudrých jsou nicotná.“+ 21 Ať se tudíž nikdo nechlubí lidmi; vždyť všechno patří vám,+ 22 ať Pavel, nebo Apollos,+ nebo Kéfas, nebo svět, nebo život, nebo smrt, nebo věci nynější, nebo věci budoucí,+ všechno patří vám; 23 vy zase patříte Kristu;+ Kristus zase patří Bohu.+
4 Ať nás člověk hodnotí tak, jakože jsme podřízení*+ Krista a správci+ Božích posvátných tajemství.+ 2 V tomto případě se od správců*+ mimoto očekává, aby člověk byl shledán věrným.+ 3 Je to pro mne velmi malicherná záležitost, že byste mě zkoumali vy nebo lidský soudní dvůr.*+ Ani sám sebe nezkoumám. 4 Nejsem si totiž sám proti sobě ničeho vědom.+ To však nedokazuje, že jsem spravedlivý, ale kdo mě zkoumá, je Jehova.*+ 5 Proto nic nesuďte+ před patřičným časem, dokud nepřijde Pán,+ který vynese na světlo tajné věci tmy+ a učiní zjevnými rady srdce,+ a potom každý bude mít svou chválu, která k němu přijde* od Boha.+
6 Bratři, tyto věci jsem předal tak, abych je uplatnil na sebe a na Apolla+ k vašemu dobru, abyste se na našem případě naučili [pravidlo]: „Nejděte nad to, co je napsáno“,+ abyste jednotlivě nebyli nadutí+ ve prospěch jednoho proti druhému.+ 7 Vždyť kdo působí, že se odlišuješ od jiného?+ Máš vskutku něco, co jsi nepřijal?+ Jestliže jsi [to] skutečně přijal,+ proč se chlubíš,+ jako bys [to] nepřijal?
8 Jste již nasyceni, že? Jste již bohatí, že?+ Začali jste již kralovat bez nás, že?+ A vskutku si přeji, abyste již začali kralovat, abychom i my mohli kralovat s vámi.+ 9 Zdá se mi totiž, že nás, apoštoly, jakožto lidi ustanovené k smrti,+ vystavil+ Bůh [jako] poslední, protože jsme se stali divadelní podívanou*+ světu a andělům+ a lidem.*+ 10 My jsme blázni+ kvůli Kristu, ale vy jste rozvážní+ v Kristu; my jsme slabí,+ ale vy jste silní;+ vy máte dobrou pověst,+ ale my jsme v necti.*+ 11 Právě až do této hodiny hladovíme+ a také žízníme+ a jsme skrovně oblečeni*+ a jsme postrkováni+ sem a tam a jsme bez domova+ 12 a lopotíme se+ a pracujeme svýma vlastníma rukama.+ Když je nám spíláno, žehnáme;+ když jsme pronásledováni, odoláváme;+ 13 když jsme tupeni, snažně prosíme;+ stali jsme se smetím světa, odpadem všeho, až dosud.+
14 Nepíši vám to, abych vás zahanbil, ale abych vás napomenul jako své milované děti.+ 15 Vždyť třebaže snad máte deset tisíc vychovatelů+ v Kristu, jistě [nemáte] mnoho otců,+ neboť v Kristu Ježíši jsem se stal vaším otcem prostřednictvím dobré zprávy.+ 16 Snažně vás tedy prosím, staňte se mými napodobiteli.+ 17 Proto k vám posílám Timotea,+ jelikož je mým milovaným a věrným dítětem+ v Pánu; a připomene vám mé metody ve spojitosti s Kristem Ježíšem,*+ právě jak všude vyučuji v každém sboru.
18 Někteří jsou nadutí,+ jako kdybych k vám ve skutečnosti neměl přijít. 19 Ale záhy k vám přijdu, jestliže Jehova* bude chtít,+ a poznám ne řeč těch, kdo jsou nadutí, ale [jejich] moc. 20 Boží království totiž [nespočívá] v řeči, ale v moci.+ 21 Co chcete? Mám k vám přijít s prutem,+ nebo s láskou a mírností ducha?+
5 Skutečně přišla zpráva o smilstvu*+ mezi vámi, a [to] o takovém smilstvu, jaké není ani mezi národy, že nějaký [muž] má manželku [svého] otce.+ 2 A jste nadutí+ a netruchlili jste spíše,+ aby muž, který se dopustil tohoto skutku, byl odňat z vašeho středu?+ 3 Pokud jde o mne, já, ačkoli tělem nepřítomen, ale přítomen duchem, jistě jsem už, jako kdybych byl přítomen, odsoudil muže, který tak jednal,+ 4 abyste ve jménu našeho Pána Ježíše, když jste shromážděni, i můj duch s mocí našeho Pána Ježíše,+ 5 předali takového muže Satanovi ke zničení těla,+ aby duch+ byl zachráněn v Pánově dnu.+
6 Váš [důvod k] vychloubání+ není znamenitý. Nevíte, že trochu kvasu zkvasí celé těsto?+ 7 Odkliďte starý kvas, abyste byli novým těstem,+ podle toho, jak jste zbaveni kvašení. Vždyť Kristus,+ náš pasach,+ byl vskutku obětován.+ 8 Dodržujme tedy svátek+ ne se starým kvasem+ ani s kvasem+ špatnosti a ničemnosti,+ ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy.+
9 Ve svém dopise jsem vám napsal, abyste se přestali společensky stýkat se smilníky, 10 [což neznamená] úplně se smilníky+ tohoto světa+ nebo chamtivci a vyděrači nebo modláři. Jinak byste skutečně museli ze světa vyjít.+ 11 Ale nyní vám píšu, abyste se přestali společensky stýkat+ s* kýmkoli, kdo je nazýván bratrem, když je smilník nebo chamtivec+ nebo modlář nebo utrhač nebo opilec+ nebo vyděrač, abyste s takovým ani nejedli. 12 Vždyť proč mám soudit ty vně?+ Nesoudíte ty uvnitř,+ 13 zatímco Bůh soudí ty vně?+ „Odstraňte toho ničemu ze svého středu.“+
6 Odváží se někdo z vás, kdo má při+ s druhým, jít k soudu před nespravedlivé lidi+ a ne před svaté?+ 2 Nebo nevíte, že svatí budou soudit svět?+ A jestliže svět má být souzen vámi, nejste způsobilí rozsuzovat i malicherné+ záležitosti? 3 Nevíte, že budeme soudit anděly?+ Proč ne tedy záležitosti tohoto života? 4 Jestliže tedy opravdu máte k rozsouzení záležitosti tohoto života,+ dosadíte jako soudce ty, na které se ve sboru pohlíží svrchu?+ 5 Mluvím, abyste se zastyděli.+ Je pravda, že mezi vámi není ani jeden moudrý muž,+ který bude schopen soudit mezi svými bratry, 6 ale bratr jde s bratrem k soudu, a to před nevěřící?+
7 To tedy znamená pro vás skutečně úplnou porážku, že máte mezi sebou soudní spory.+ Proč si spíše nedáte ukřivdit?+ Proč se spíše nedáte ošidit?+ 8 Naopak křivdíte a šidíte, a to své bratry.+
9 Což nevíte, že nespravedliví nezdědí Boží království?+ Nedejte se zavést na scestí. Ani smilníci,+ ani modláři,+ ani cizoložníci,*+ ani muži vydržovaní pro nepřirozené účely,+ ani muži, kteří leží s muži,*+ 10 ani zloději, ani chamtivci,+ ani opilci,+ ani utrhači, ani vyděrači nezdědí Boží království.+ 11 A přece někteří z vás takoví byli.+ Ale byli jste čistě umyti,+ ale byli jste posvěceni,*+ ale byli jste prohlášeni za spravedlivé+ ve jménu našeho* Pána Ježíše Krista+ a duchem našeho Boha.+
12 Všechno je pro mne zákonné, ale ne všechno je výhodné.+ Všechno je pro mne zákonné,+ ale nedám se přivést pod autoritu ničeho.+ 13 Jídla pro břicho a břicho pro jídla,+ ale Bůh přivede vniveč to i ono.+ Tělo však není pro smilstvo, ale pro Pána;+ a Pán je pro tělo.+ 14 Ale Bůh vzbudil Pána+ a vzbudí ze [smrti] svou mocí+ i nás.+
15 Nevíte, že vaše těla jsou Kristovými údy?+ Mám tedy odejmout KRISTOVY údy a učinit je údy nevěstky?*+ Kéž se to nikdy nestane! 16 Což nevíte, že kdo je připojen k nevěstce, je jedno tělo? Vždyť: „Ti dva,“ říká,* „budou jedno tělo.“+ 17 Ale kdo je připojen k Pánu, je jeden+ duch.+ 18 Prchejte před smilstvem.+ Každý jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, je mimo jeho* tělo, ale kdo smilní, hřeší proti svému vlastnímu tělu.+ 19 Což nevíte, že vaše tělo je chrámem*+ svatého ducha ve vás,+ kterého máte od Boha? Nepatříte také sami sobě,+ 20 neboť jste byli koupeni za cenu.+ Rozhodně oslavujte Boha+ ve svém těle.+
7 A pokud jde o věci, o kterých jste napsali, pro člověka je dobře, když se nedotýká+ ženy; 2 protože však smilstvo+ převládá,* ať má každý muž svou vlastní manželku+ a každá žena svého vlastního manžela. 3 Ať manžel dává [své] manželce, co jí patří,+ ale ať také manželka podobně jedná se [svým] manželem.+ 4 Manželka neuplatňuje autoritu nad svým vlastním tělem, ale její manžel;+ podobně také manžel neuplatňuje autoritu nad svým vlastním tělem, ale jeho manželka.+ 5 Nepřipravujte [o to] jeden druhého+ kromě po vzájemném svolení na ustanovený čas,+ abyste věnovali čas modlitbě a opět se sešli, aby vás Satan nepokoušel+ pro váš nedostatek sebekázně.+ 6 Říkám to však jako ústupek,*+ ne jako příkaz.*+ 7 Ale kéž by všichni lidé byli, jako jsem já.+ Každý má nicméně svůj vlastní dar+ od Boha, jeden tak, jiný onak.
8 Říkám nyní svobodným+ a vdovám: Je pro ně dobře, když zůstávají tak jako já.+ 9 Ale nemají-li sebeovládání,+ ať vstoupí do manželství, neboť je lepší vstoupit do manželství+ než planout [vášní].+
10 Lidem v manželství dávám pokyny, ne však já, ale Pán,+ že by manželka neměla odejít od svého manžela;+ 11 ale kdyby skutečně odešla, ať zůstane nevdaná nebo ať se opět smíří se svým manželem; a manžel by neměl opustit svou manželku.
12 Ale ostatním říkám, ano, já, ne Pán:+ Jestliže má nějaký bratr nevěřící manželku, a ona je přesto svolná s ním bydlet, ať ji neopouští; 13 a žena, která má nevěřícího manžela, a on je přesto svolný s ní bydlet, ať neopouští svého manžela. 14 Vždyť nevěřící manžel je posvěcen ve vztahu ke [své] manželce a nevěřící manželka je posvěcena ve vztahu k bratrovi; jinak by vaše děti byly skutečně nečisté,+ ale nyní jsou svaté.+ 15 Jestliže však nevěřící odchází,+ ať odejde; bratr nebo sestra nejsou za takových okolností v nevolnictví, ale Bůh vás povolal k pokoji.+ 16 Manželko, jak totiž víš, že nezachráníš [svého] manžela?+ Nebo manželi, jak víš, že nezachráníš [svou] manželku?+
17 Jen jak Jehova* dal každému podíl,+ ať každý chodí tak, jak ho Bůh* povolal.+ A tak stanovuji ve všech sborech.+ 18 Byl někdo povolán obřezaný?+ Ať se nestane neobřezaným. Byl někdo povolán v neobřízce?+ Ať se nedává obřezat.+ 19 Obřízka+ nic neznamená a neobřízka+ nic neznamená, ale zachovávání Božích přikázání [ano].+ 20 V jakémkoli stavu* je každý povolán,+ ať v něm zůstane.+ 21 Byl jsi povolán jako otrok? Nedělej si s tím starosti;+ jestliže se však také můžeš stát svobodným, spíše se chop té příležitosti. 22 Vždyť ten v Pánu, kdo byl povolán jako otrok, je Pánovým propuštěncem;+ podobně kdo byl povolán jako svobodný,+ je Kristovým otrokem.+ 23 Byli jste koupeni za cenu;+ nestávejte se již otroky+ lidí. 24 V jakémkoli stavu+ byl každý povolán, bratři, ať v něm zůstane spojen s Bohem.
25 O pannách nemám žádný příkaz od Pána, uvádím však svůj názor+ jako někdo, komu Pán projevil milosrdenství,+ aby byl věrný.+ 26 Proto si myslím, že to je dobře vzhledem k nouzi u nás zde, že je pro člověka dobře, když zůstane, jak je.+ 27 Jsi připoután k manželce?+ Přestaň hledat uvolnění.+ Jsi uvolněn od manželky? Přestaň hledat manželku. 28 Ale i kdyby ses přece oženil, nezhřešil bys.+ A kdyby vstoupila do manželství panenská [osoba],* taková by nezhřešila. Avšak ti, kdo to udělají, budou mít soužení ve svém těle.+ Ale šetřím vás.
29 Mimoto říkám, bratři, že zbývající čas je zkrácen.+ Ať jsou nadále ti, kteří mají manželky, jako kdyby neměli žádné;+ 30 a také ti, kdo pláčou, ať jsou jako ti, kdo nepláčou, a ti, kdo se radují, jako ti, kdo se neradují, a ti, kdo kupují, jako ti, kdo nevlastní, 31 a ti, kdo užívají světa,+ jako ti, kdo ho neužívají plně; vždyť scéna tohoto světa se mění.+ 32 Chci vskutku, abyste byli bez úzkosti.+ Neženatý muž je úzkostlivý o Pánovy věci, jak by získal Pánovo schválení. 33 Ale ženatý muž je úzkostlivý o věci světa,+ jak by získal schválení své manželky,+ 34 a je rozdělený. Dále, neprovdaná žena a panna je úzkostlivá o Pánovy věci,+ aby byla svatá na těle i na duchu. Avšak provdaná žena je úzkostlivá o věci světa, jak by získala schválení svého manžela.+ 35 Ale to vám říkám pro vaši osobní výhodu, ne abych na vás vhodil smyčku, ale abych vás pohnul k tomu, co je pěkné,+ a k tomu, co znamená být stále Pánovi k službám bez rozptylování.+
36 Jestliže si však někdo myslí, že se chová nepatřičně ke svému panenství,*+ jestliže překročilo* rozkvět mládí,* a mělo by se tak stát, ať udělá, co chce; nehřeší. Ať vstoupí do manželství.+ 37 Jestliže však někdo stojí pevně ve svém srdci a necítí nutnost, ale má autoritu nad svou vlastní vůlí a učinil toto rozhodnutí ve svém vlastním srdci, že si zachová své vlastní panenství, udělá dobře.+ 38 A tak i ten, kdo dává své panenství do manželství,+ dělá dobře, ale kdo je* nedává do manželství, udělá lépe.+
39 Manželka je vázána po celý čas, kdy je její manžel naživu.+ Ale kdyby její manžel usnul [ve smrti], je volná, aby se provdala, za koho chce, pouze v* Pánu.+ 40 Ale podle mého názoru je šťastnější, jestliže zůstane, jak je.+ Myslím si jistě, že také mám Božího ducha.+
8 A pokud jde o jídla obětovaná modlám:*+ Víme, že všichni máme poznání.+ Poznání nadýmá, ale láska buduje.+ 2 Jestliže si někdo myslí, že o něčem získal poznání,+ ještě [to] nezná, právě jak by [to] měl znát.+ 3 Jestliže však někdo miluje Boha,+ takového on zná.+
4 Vzhledem k jedení+ jídel obětovaných modlám víme, že modla není ve světě nic*+ a že není žádný Bůh kromě jednoho.+ 5 Ačkoli jsou totiž ti, kdo jsou nazýváni „bohy“,+ ať v nebi,+ nebo na zemi,+ právě jako je mnoho „bohů“ a mnoho „pánů“,+ 6 pro nás je skutečně jeden Bůh,*+ Otec,+ z něhož je všechno, a my pro něho;+ a je jeden Pán,+ Ježíš Kristus,+ skrze něhož je všechno,+ a my skrze něho.
7 Ne všichni ovšem mají toto poznání;+ ale někteří, protože jsou až dosud zvyklí na modlu, jedí jídlo jako něco obětovaného modle,+ a jejich svědomí, protože je slabé, se poskvrňuje.+ 8 Ale jídlo nás nedoporučí Bohu;+ jestliže nejíme, o [nic] nepřicházíme, a jestliže jíme, nemáme pro sebe žádnou zásluhu.+ 9 Ale stále bděte, aby se tato vaše autorita nějak nestala kamenem klopýtání pro ty, kdo jsou slabí.+ 10 Kdyby totiž někdo viděl tebe, který máš poznání, jak spočíváš u jídla v modlářském chrámu,* nebude budováno svědomí toho, který je slabý, do té míry, že by jedl jídla obětovaná modlám?+ 11 Tvým poznáním je skutečně ničen ten, kdo je slabý, [tvůj] bratr, za něhož zemřel Kristus.+ 12 Když však takhle hřešíte proti svým bratrům a zraňujete jejich svědomí,+ které je slabé, hřešíte proti Kristu. 13 Jestliže tedy jídlo přivádí mého bratra ke klopýtání,+ již nikdy nebudu jíst žádné maso, abych nepřiváděl svého bratra ke klopýtání.+
9 Nejsem svobodný?+ Nejsem apoštol?+ Neviděl jsem Ježíše, našeho Pána?+ Nejste mé dílo v Pánu? 2 Jestliže nejsem apoštolem pro jiné, pro vás zcela jistě jsem, neboť vy jste pečetí, která potvrzuje+ můj apoštolát ve vztahu k Pánu.
3 To je má obrana proti těm, kdo mě zkoumají:+ 4 Nemáme snad autoritu jíst+ a pít? 5 Nemáme snad autoritu s sebou vodit sestru jako manželku,+ stejně jako ostatní apoštolové a Pánovi bratři+ a Kéfas?+ 6 Nebo je to pouze Barnabáš+ a já, kdo nemá autoritu zdržet se [světské] práce?+ 7 Kdo kdy slouží jako voják na své vlastní náklady?* Kdo sází vinici a nejí z jejího ovoce?+ Nebo kdo pase stádo a nejí něco z mléka toho stáda?+
8 Mluvím o tom podle lidských měřítek?+ Nebo neříká to [snad] také Zákon?+ 9 V Mojžíšově zákoně je totiž napsáno: „Nenasadíš náhubek býkovi, když mlátí obilí.“+ Stará se Bůh o býky? 10 Nebo to [snad] říká zcela kvůli nám? Bylo to napsáno skutečně kvůli nám,+ protože muž, který orá, by měl orat s nadějí, a muž, který mlátí, by to měl dělat s nadějí, že bude podílníkem.+
11 Jestliže jsme vám zaseli duchovní věci,+ je to něco velikého, jestliže budeme od vás sklízet věci pro tělo?+ 12 Jestliže se jiní podílejí na této autoritě nad vámi,+ ne snad my mnohem více? Přesto jsme nevyužili této autority,+ ale všechno snášíme, abychom nepoložili žádnou zábranu dobré zprávě o KRISTU.+ 13 Nevíte, že muži, kteří konají posvátné povinnosti, jedí věci z chrámu,+ a ti, kdo neustále přisluhují u oltáře,+ mají podíl s oltářem? 14 Tak také Pán stanovil,+ aby ti, kdo ohlašují dobrou zprávu, žili prostřednictvím dobré zprávy.+
15 Nevyužil jsem však ani jediné z těchto [opatření].+ Skutečně jsem to nenapsal, aby se tak stalo v mém případě, neboť by bylo pro mne znamenitější zemřít, než — žádný člověk nezhatí můj důvod k chloubě!+ 16 Jestliže oznamuji dobrou zprávu,+ nemám žádný důvod k chloubě, neboť je na mne vložena nutnost.+ Skutečně, běda+ mi, kdybych neoznamoval dobrou zprávu! 17 Jestliže to konám ochotně,+ mám odměnu;+ ale jestliže to dělám proti své vůli, přesto je mi svěřeno správcovství.+ 18 Co je tedy má odměna? Abych, když oznamuji dobrou zprávu, předkládal dobrou zprávu bezplatně,+ abych nezneužil svou autoritu vůči dobré zprávě.
19 Vždyť ačkoli jsem svobodný ode všech, učinil jsem se otrokem+ všech, abych získal+ co nejvíce lidí. 20 A tak jsem se Židům stal jako Žid,+ abych získal Židy; těm pod zákonem jsem se stal jako pod zákonem,+ ačkoli sám nejsem pod zákonem,+ abych získal ty pod zákonem. 21 Těm bez zákona+ jsem se stal jako bez zákona,+ ačkoli nejsem bez zákona vůči Bohu, ale [jsem] pod zákonem+ vůči Kristu,+ abych získal ty bez zákona. 22 Slabým jsem se stal slabým, abych získal slabé.+ Stal jsem se lidem všeho druhu+ vším, abych rozhodně některé zachránil. 23 Ale všechno činím kvůli dobré zprávě, abych se na ní stal podílníkem+ s [jinými].
24 Nevíte, že běžci+ v závodě běží všichni, ale pouze jeden obdrží cenu?+ Běžte+ tak, abyste jí dosáhli.+ 25 Nadto každý, kdo se účastní zápolení, projevuje sebeovládání+ ve všem. Oni to ovšem dělají, aby dostali porušitelnou korunu,+ ale my neporušitelnou.+ 26 Běžím+ tedy způsobem, který není nejistý; mířím svými ranami tak, abych nebil do vzduchu;+ 27 ale tluču* do svého těla+ a vedu je jako otroka, abych potom, když jsem kázal jiným, sám nebyl nějak neschválen.+
10 Nechci, bratři, abyste byli v nevědomosti [o tom], že naši praotcové byli všichni pod oblakem+ a všichni prošli mořem+ 2 a všichni byli pokřtěni v Mojžíše+ prostřednictvím oblaku a moře; 3 a všichni jedli týž* duchovní pokrm+ 4 a všichni pili týž duchovní nápoj.+ Pili totiž z duchovního skalního masivu,+ který je následoval, a ten skalní masiv*+ znamenal* KRISTA.+ 5 Bůh nicméně o většině z nich nevyjádřil své schválení,+ neboť byli skoleni v pustině.+
6 Tyto věci se nám staly příklady,* abychom nebyli lidmi, kteří touží po škodlivých věcech,+ stejně jako po nich toužili oni. 7 Ani se nestaňte modláři jako někteří z nich;+ právě jak je napsáno: „Lid se posadil, aby jedl a pil, a vstali, aby se pobavili.“+ 8 Ani nesmilněme, jako někteří z nich se dopustili smilstva,+ jen aby [jich] padlo v jednom dnu dvacet tři tisíce.+ 9 Ani nezkoušejme Jehovu,*+ jako [ho] zkoušeli někteří z nich,+ jen aby byli zahubeni hady.+ 10 Ani nereptejme, právě jako někteří z nich reptali,+ jen aby byli zahubeni ničitelem.+ 11 To je postihovalo jako příklady* a ty byly napsány pro výstrahu+ nám, na které přišly konce* systémů věcí.*+
12 Proto ať si ten, kdo si myslí, že stojí, dá pozor, aby nepadl.+ 13 Žádné pokušení vás nepostihlo kromě toho, které je běžné u lidí.+ Ale Bůh je věrný+ a nedovolí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést,+ ale spolu s pokušením poskytne také východisko,+ abyste je mohli snášet.
14 Prchejte+ tedy, moji milovaní, před modlářstvím.+ 15 Mluvím jako k lidem s rozlišovací schopností;+ posuďte sami, co říkám. 16 Není pohár+ žehnání, který žehnáme, podílnictvím na KRISTOVĚ krvi? Není chléb, který lámeme,+ podílnictvím na KRISTOVĚ těle?+ 17 Protože je jeden chléb, my, ačkoli mnozí,+ jsme jedním tělem,*+ neboť všichni se podílíme na tom jednom chlebu.+
18 Pohleďte na to, co je Izrael podle těla:+ Nejsou ti, kdo jedí oběti, podílníky s oltářem?*+ 19 Co mám pak říci? Že to, co je obětováno modle, je něco nebo že modla je něco?+ 20 Ne; ale říkám, že věci, které obětují národy,* obětují démonům,+ a ne Bohu; a nechci, abyste se stali podílníky s démony.+ 21 Nemůžete pít Jehovův* pohár+ a pohár démonů; nemůžete se podílet na „Jehovově* stole“+ a stole démonů. 22 Nebo [snad] „podněcujeme Jehovu* k žárlivosti“?+ Jsme snad silnější,+ než je on?
23 Všechno je zákonné, ale ne všechno je výhodné.+ Všechno je zákonné,+ ale ne všechno buduje.+ 24 Ať nikdo nehledá svou vlastní [výhodu],+ ale [výhodu] druhého.+
25 Jezte všechno, co se prodává na masném trhu,+ a nedotazujte se kvůli svému svědomí,+ 26 neboť „Jehovovi*+ patří země a to, co ji naplňuje“.+ 27 Jestliže vás někdo z nevěřících pozve a vy si přejete jít, jezte všechno, co je vám předloženo,+ a nedotazujte se kvůli svému svědomí.+ 28 Ale kdyby vám snad někdo řekl: „To je něco obětovaného jako oběť“, nejezte kvůli tomu, kdo to odhalil, a kvůli svědomí.*+ 29 Říkám „svědomí“, ne tvé vlastní, ale toho druhého. Vždyť proč by měla být má svoboda souzena svědomím někoho jiného?+ 30 Jestliže se podílím s díky, proč se má o mně mluvit utrhačně kvůli tomu, za co vzdávám díky?+
31 Ať tedy jíte, nebo pijete, nebo děláte cokoli jiného, všechno dělejte k Boží slávě.+ 32 Nestaňte se příčinami ke klopýtání Židům stejně jako Řekům a Božímu sboru,+ 33 jako i já se ve všem líbím všem lidem+ a nehledám svou vlastní výhodu,+ ale [výhodu] mnohých, aby byli zachráněni.+
11 Staňte se mými napodobiteli, jako i já jsem Kristův.+
2 Chválím vás, protože mě máte ve všem na mysli a pevně se držíte tradic,+ právě jak jsem vám [je] předal. 3 Chci však, abyste věděli, že hlavou každého muže je KRISTUS;+ hlavou ženy je zase muž;+ hlavou KRISTA je zase Bůh.+ 4 Každý muž, který se modlí nebo prorokuje a má něco na hlavě, hanobí svou hlavu;+ 5 ale každá žena, která se modlí nebo prorokuje s nepokrytou hlavou,*+ svou hlavu+ hanobí, neboť je to jedno a totéž, jako kdyby byla [ženou] s oholenou hlavou.*+ 6 Jestliže se totiž žena nepokrývá, ať se také ostříhá; jestliže však je potupné, aby byla žena ostříhaná nebo oholená,+ ať se pokrývá.+
7 Vždyť muž by si neměl pokrývat hlavu, jelikož je Božím obrazem+ a [Boží] slávou;+ ale žena je mužovou slávou.+ 8 Muž totiž není z ženy,* ale žena z muže;*+ 9 a co víc, muž nebyl stvořen kvůli ženě, ale žena kvůli muži.+ 10 Proto by žena měla mít na hlavě znamení autority* kvůli andělům.+
11 Ostatně ve spojitosti s Pánem není ani žena bez muže, ani muž bez ženy.+ 12 Vždyť právě jako je žena z muže,+ tak je také muž prostřednictvím ženy;+ ale všechno je z Boha.+ 13 Posuďte sami pro sebe: Je vhodné, aby se žena modlila k Bohu nepokrytá? 14 Nevyučuje vás sama příroda, že má-li muž dlouhé vlasy, je mu to k necti, 15 ale má-li žena dlouhé vlasy, je jí to ke slávě?+ Protože vlasy jsou jí dány místo pokrývky hlavy.*+ 16 Jestliže se však zdá, že se někdo pře+ o nějaký jiný zvyk+ — my ani Boží sbory žádný jiný nemáme.
17 Ale zatímco vám dávám tyto pokyny, nechválím vás, protože to není k lepšímu, ale k horšímu, že se scházíte.+ 18 Především totiž slyším* o tom, že mezi vámi existuje rozdělení,* když se sejdete ve sboru;+ a do jisté míry tomu věřím. 19 Vždyť mezi vámi také musí být sekty,*+ aby se i schválené osoby mezi vámi staly zjevnými.+
20 Když se tedy scházíte na jednom místě, není možné jíst* Pánovu večeři.*+ 21 Když [ji] totiž jíte,* každý si bere svou vlastní večeři předem, takže jeden je hladový, ale jiný je opojený. 22 Nemáte snad domy, kde se jí a pije?+ Nebo [snad] pohrdáte Božím sborem a zahanbujete ty, kdo nic nemají?+ Co vám mám říci? Mám vás pochválit? V tom vás nechválím.
23 Přijal jsem totiž od Pána* to, co jsem vám také předal, že Pán Ježíš v tu noc,+ ve které měl být vydán, vzal chléb, 24 a když vzdal díky, lámal ho+ a řekl: „To znamená* mé tělo,+ které je ve váš prospěch. Stále to čiňte na mou památku.“+ 25 Když se navečeřel, učinil totéž i s pohárem+ a řekl: „Tento pohár znamená novou smlouvu+ mocí mé krve.+ Stále to čiňte, kdykoli jej budete pít, na mou památku.“+ 26 Kdykoli+ totiž jíte tento chléb a pijete tento pohár, ohlašujete Pánovu smrt,+ dokud on nepřijde.+
27 Kdo tedy jí chléb nebo pije Pánův pohár nehodně, bude vinen+ vzhledem k tělu a krvi+ Pána. 28 Nejprve ať se člověk po pečlivém zkoumání schválí,+ a tak ať jí z chleba a pije z poháru. 29 Kdo totiž jí a pije, jí a pije soud+ nad sebou, jestliže nerozlišuje tělo. 30 Proto jsou mnozí mezi vámi slabí a churaví a celkem dost [jich] spí+ [ve smrti]. 31 Ale kdybychom rozlišili, co sami jsme, nebyli bychom souzeni.+ 32 Když jsme však souzeni,+ jsme ukázňováni Jehovou,*+ abychom nebyli odsouzeni se světem.+ 33 Moji bratři, když se tedy sejdete, abyste [to] jedli,+ čekejte jeden na druhého. 34 Jestliže je někdo hladový, ať se nají doma,+ abyste se nescházeli k soudu.+ Ale zbývající záležitosti dám do pořádku, až tam přijdu.
12 A pokud jde o duchovní dary,*+ bratři, nechci, abyste byli v nevědomosti. 2 Když jste byli lidmi z národů,+ víte, že jste byli odváděni k bezhlasým+ modlám,+ jak jste právě byli vedeni. 3 Proto bych chtěl, abyste věděli, že nikdo, když mluví Božím duchem, neříká: „Ježíš je prokletý!“,*+ a nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán!“, jedině svatým duchem.+
4 Jsou rozmanité dary,*+ ale je týž duch;+ 5 a jsou rozmanité služby,+ a přece je týž Pán;+ 6 a jsou rozmanitá působení,+ a přece je to týž Bůh,+ který provádí všechna působení ve všech.+ 7 Ale projev ducha je každému dán k prospěšnému účelu.+ 8 Jednomu je například dána prostřednictvím ducha řeč moudrosti,+ jinému řeč poznání+ podle téhož ducha, 9 jinému víra+ týmž duchem, jinému dary uzdravování+ tím jedním duchem, 10 ještě jinému působení mocných skutků,*+ jinému prorokování,+ jinému rozlišování+ inspirovaných výroků,*+ jinému různé jazyky+ a jinému výklad+ jazyků. 11 Ale všechna tato působení provádí jeden a týž duch+ a každému zvlášť přiděluje,+ právě jak chce.+
12 Vždyť právě jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a všechny údy toho těla, ačkoli jich je mnoho, jsou jedno tělo,+ tak je také KRISTUS.+ 13 Opravdu jsme totiž byli všichni pokřtěni jedním duchem v jedno tělo,+ ať Židé, nebo Řekové, ať otroci, nebo svobodní, a všichni jsme byli napojeni+ jedním duchem.
14 Tělo totiž vskutku není jeden úd, ale mnoho [údů].+ 15 Kdyby noha řekla: „Protože nejsem rukou, nejsem částí těla“, proto nepřestává být částí těla.+ 16 A kdyby ucho řeklo: „Protože nejsem okem, nejsem částí těla“, proto nepřestává být částí těla.+ 17 Kdyby celé tělo bylo okem, kde by byl sluch? Kdyby bylo všechno sluchem, kde by byl čich? 18 Ale Bůh dal údy do těla, každý z nich právě jak se mu líbilo.+
19 Kdyby všechny byly jedním údem,+ kde by bylo tělo? 20 Je však mnoho údů,+ a přece jedno tělo. 21 Oko nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě“ ani zase hlava nohám: „Nepotřebuji vás.“ 22 Ale mnohem spíše je to tak, že údy těla, které se zdají slabšími,+ jsou potřebné, 23 a ty části těla, o kterých si myslíme, že jsou méně čestné, zahrnujeme hojnější ctí,+ a tak naše neslušné části mají tím hojnější vzhlednost, 24 kdežto naše vzhledné části nepotřebují nic. Bůh nicméně složil* tělo a dal hojnější čest té části, která měla nedostatek, 25 aby nebylo žádné rozdělení* v těle, ale aby jeho údy jeden o druhý stejně pečovaly.+ 26 A jestliže jeden úd trpí, všechny ostatní údy trpí+ s ním; nebo jestliže je nějaký úd oslavován,+ všechny ostatní údy se radují s ním.+
27 Jste tedy Kristovým tělem a jednotlivě údy.+ 28 A Bůh je jednotlivě dosadil ve sboru;+ za prvé apoštoly,+ za druhé proroky,+ za třetí učitele,+ potom mocné skutky,*+ potom dary uzdravování,+ pomocné služby,+ schopnosti řídit,*+ různé jazyky.+ 29 Jsou snad všichni apoštoly? Jsou snad všichni proroky? Jsou snad všichni učiteli? Provádějí snad všichni mocné skutky?* 30 Mají snad všichni dary uzdravování? Mluví snad všichni jazyky?+ Jsou snad všichni překladateli?+ 31 Horlivě se však stále snažte o větší* dary.+ A přece vám ukazuji vše převyšující cestu.+
13 Jestliže mluvím lidskými a andělskými jazyky,+ ale nemám lásku, stal jsem se zvučícím [kusem] mosazi nebo řinčícím činelem.+ 2 A jestliže mám dar prorokování+ a jsem seznámen se všemi posvátnými tajemstvími+ a vším poznáním+ a jestliže mám všechnu víru, abych přesazoval* hory,+ ale nemám lásku, nejsem nic.+ 3 A jestliže dávám všechen svůj majetek, abych nakrmil jiné,+ a jestliže vydávám své tělo,+ abych se chlubil, ale nemám lásku,+ vůbec mi to neprospívá.
4 Láska*+ je trpělivá+ a laskavá.+ Láska není žárlivá,+ nevychloubá se,+ nenadýmá se,+ 5 nechová se neslušně,+ nevyhledává své vlastní zájmy,+ nedá se vyprovokovat.+ Nevypočítává urážky.+ 6 Neraduje se z nespravedlnosti,+ ale raduje se z pravdy.+ 7 Všechno snáší,+ všemu věří,+ ve vše doufá,+ ve všem vytrvává.+
8 Láska nikdy neselhává.+ Ale jsou-li [dary] prorokování, budou odstraněny; jsou-li jazyky, přestanou; je-li poznání, bude odstraněno.*+ 9 Máme* totiž částečné poznání+ a částečně prorokujeme;+ 10 ale až přijde to, co je úplné,+ bude odstraněno to, co je částečné. 11 Když jsem byl nemluvně, mluvíval jsem jako nemluvně, myslíval jsem jako nemluvně, uvažoval jsem jako nemluvně; ale když jsem se nyní stal mužem,+ zbavil jsem se [rysů] nemluvněte. 12 Nyní totiž vidíme prostřednictvím kovového zrcadla+ v mlhavých obrysech,* ale potom to bude tváří v tvář.+ Nyní poznávám částečně,* ale potom poznám přesně, stejně jako jsem přesně poznán.+ 13 Nyní však zůstává víra, naděje, láska, ty tři; ale největší z nich je láska.*+
14 Usilujte o lásku, a přece se horlivě stále snažte o duchovní dary,+ ale především abyste prorokovali.+ 2 Kdo totiž mluví jazykem, nemluví k lidem, ale k Bohu, neboť nikdo nenaslouchá,+ ale on duchem mluví posvátná tajemství.+ 3 Kdo však prorokuje, buduje+ a povzbuzuje a utěšuje lidi svou řečí. 4 Kdo mluví jazykem, buduje sebe, ale kdo prorokuje, buduje sbor. 5 Rád bych, abyste všichni mluvili jazyky,+ ale dávám přednost tomu, abyste prorokovali.+ Kdo prorokuje, je vskutku větší než ten, kdo mluví jazyky,+ pokud skutečně nepřekládá, aby byl sbor budován. 6 Ale kdybych tentokrát přišel, bratři, a mluvil k vám jazyky, co dobrého bych pro vás udělal, pokud bych k vám nemluvil buď se zjevením,*+ nebo s poznáním,+ nebo s proroctvím, nebo s vyučováním?
7 Je to tak, že neživé věci,* ať flétna, či harfa, vydávají zvuk;+ pokud neudělá mezi tóny interval, jak se pozná, co se na flétnu nebo na harfu hraje? 8 Vpravdě totiž, jestliže trubka vydá nezřetelné zatroubení, kdo se přichystá k bitvě?+ 9 Stejně také, pokud jazykem nepronášíte snadno srozumitelnou řeč,+ jak se pozná, co se mluví? Budete vskutku mluvit do vzduchu.+ 10 Možná, že je ve světě tak mnoho druhů hlásek, a přece žádný [druh] není bez významu. 11 Jestliže tedy nerozumím síle hlásky, budu cizincem pro toho, kdo mluví,+ a kdo mluví, bude cizincem pro mne. 12 Tak i vy, jelikož horlivě toužíte po [darech] ducha,*+ snažte se jimi oplývat pro budování sboru.+
13 Ať se tedy ten, kdo mluví jazykem, modlí, aby překládal.+ 14 Vždyť modlím-li se jazykem, je to můj [dar] ducha, který se modlí,+ ale má mysl je neplodná. 15 Co tedy dělat? Budu se modlit s [darem] ducha, ale budu se také modlit se [svou] myslí. Budu zpívat chválu s [darem] ducha,+ ale budu také zpívat chválu se [svou] myslí.+ 16 Jinak jestliže předkládáš chválu s [darem] ducha, jak ten, který zaujímá sedadlo obyčejného člověka, řekne „amen“+ k tvému vzdávání díků, když neví, co říkáš? 17 Vzdáváš díky sice znamenitým způsobem, ale druhý člověk není budován.+ 18 Děkuji Bohu, že mluvím více jazyky než vy všichni.+ 19 Nicméně ve sboru bych raději promluvil pět slov se svou myslí, abych také ústně poučil jiné, než deset tisíc slov jazykem.+
20 Bratři, nestaňte se malými dětmi ve schopnostech porozumění,+ ale buďte nemluvňaty vzhledem ke špatnosti;+ avšak staňte se dospělými ve schopnostech porozumění.+ 21 V Zákoně je napsáno: „‚K tomuto lidu budu mluvit+ jazyky cizinců a rty cizích lidí,*+ a přesto ani potom na mne nebudou dbát,‘ říká Jehova.“*+ 22 Proto jazyky nejsou znamením+ pro věřící, ale pro nevěřící,+ kdežto prorokování není pro nevěřící, ale pro věřící.+ 23 Jestliže se tedy celý sbor sejde na jednom místě a všichni mluví jazyky,+ ale vejdou obyčejní lidé nebo nevěřící, neřeknou, že jste šílení? 24 Ale jestliže všichni prorokujete a vejde nějaký nevěřící nebo obyčejný člověk, je všemi kárán,+ je všemi bedlivě zkoumán; 25 tajemství jeho srdce vycházejí najevo,+ takže padne na tvář,* bude uctívat Boha a oznamovat: „Bůh je skutečně mezi vámi.“+
26 Co tedy dělat, bratři? Když se sejdete, jeden má žalm,* jiný má vyučování, jiný má zjevení, jiný má jazyk, jiný má výklad.+ Ať se všechno děje k budování.+ 27 A jestliže někdo mluví jazykem, ať se to omezí na dva nebo nanejvýš tři, a po sobě; a ať někdo překládá.+ 28 Ale jestliže tam není překladatel, ať ve sboru mlčí a mluví k sobě+ a k Bohu. 29 Dále, ať mluví dva nebo tři proroci+ a ať druzí rozlišují význam.+ 30 Jestliže však někdo jiný+ dostane zjevení, zatímco tam sedí, ať ten první mlčí. 31 Vždyť můžete všichni prorokovat+ jeden po druhém, aby se všichni učili a všichni povzbudili.+ 32 A [dary] ducha* proroků mají proroci ovládat. 33 Bůh totiž není [Bohem] nepořádku,+ ale pokoje.+
Jako ve všech sborech svatých, 34 ať ženy ve sborech mlčí,+ neboť jim není dovoleno mluvit, ale ať se podřizují,+ jak říká i Zákon.+ 35 Jestliže se tedy chtějí něco naučit, ať se zeptají doma svých vlastních manželů, neboť je potupné,+ aby žena mluvila ve sboru.
36 Cože? Vyšlo snad Boží slovo od vás+ nebo snad dosáhlo jenom až k vám?
37 Jestliže si někdo myslí, že je prorok nebo obdarovaný duchem,* ať uzná, co vám píšu, protože* to je Pánovo přikázání.+ 38 Jestliže je však někdo nevědomý, zůstává nevědomý. 39 Horlivě se tedy, moji bratři, stále snažte o prorokování,+ a přece nezakazujte mluvení jazyky.+ 40 Ale ať se všechno děje slušně a uspořádaně.*+
15 Dávám vám na vědomí, bratři, dobrou zprávu,+ kterou jsem vám oznámil,+ kterou jste také přijali, ve které také stojíte,+ 2 jejímž prostřednictvím jste také zachraňováni,+ řečí, kterou jsem vám dobrou zprávu oznamoval, pokud se jí pevně držíte, pokud jste se ovšem nestali věřícími bezúčelně.+
3 Mezi prvními věcmi jsem vám totiž předal, co jsem i já přijal,+ že Kristus zemřel podle Písem za naše hříchy;+ 4 a že byl pohřben,+ ano, že byl třetí den+ vzbuzen podle Písem;+ 5 a že se objevil Kéfovi,+ potom dvanácti.+ 6 Pak se objevil více než pěti stům bratrů najednou, z nichž většina zůstává do nynějška,+ ale někteří usnuli [ve smrti]. 7 Potom se objevil Jakubovi,+ pak všem apoštolům,+ 8 ale poslednímu ze všech se objevil také mně,+ jakoby předčasně narozenému.*
9 Jsem totiž nejmenší+ z apoštolů a nejsem hoden, abych byl nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval+ Boží sbor. 10 Ale to, co jsem, jsem z Boží nezasloužené laskavosti.+ A jeho nezasloužená laskavost ke mně se neprokázala být marná,+ ale usilovně jsem pracoval víc než oni všichni,+ avšak ne já, ale Boží nezasloužená laskavost, která je se mnou.+ 11 Ale ať jsem to já, nebo oni, tak kážeme, a tak jste uvěřili.+
12 Jestliže se tedy o Kristu káže, že byl vzbuzen z mrtvých,+ jak to, že někteří mezi vámi říkají, že není vzkříšení* mrtvých?+ 13 Není-li skutečně vzkříšení mrtvých, ani Kristus nebyl vzbuzen.+ 14 Jestliže však Kristus nebyl vzbuzen, naše kázání je jistě marné a marná je naše víra.+ 15 Nadto jsme také shledáni falešnými Božími svědky,+ protože jsme vydali svědectví+ proti Bohu, že vzbudil KRISTA,+ jehož však nevzbudil, jestliže mrtví skutečně nemají být vzbuzeni.+ 16 Jestliže totiž mrtví nemají být vzbuzeni, ani Kristus nebyl vzbuzen. 17 Dále, jestliže Kristus nebyl vzbuzen, je vaše víra zbytečná; ještě jste ve svých hříších.+ 18 Vskutku také ti, kdo usnuli [ve smrti] ve spojení+ s Kristem, zahynuli.+ 19 Jestliže jsme v Krista doufali pouze v tomto životě,+ jsme ze všech lidí nejvíce k politování.
20 Kristus však byl vzbuzen z mrtvých,+ první ovoce+ z těch, kdo usnuli [ve smrti].+ 21 Poněvadž je totiž smrt+ skrze člověka, vzkříšení+ mrtvých je také skrze člověka. 22 Vždyť právě jako v Adamovi všichni umírají,+ tak i v KRISTU budou všichni oživeni.+ 23 Ale každý ve svém vlastním pořadí: Kristus, první ovoce,+ potom ti, kdo patří KRISTU, během jeho přítomnosti.*+ 24 Potom konec,* až předá království svému Bohu a Otci, když [předtím] přivede vniveč všechnu vládu a všechnu autoritu a moc.+ 25 Musí totiž kralovat, dokud mu [Bůh]* nepoloží všechny nepřátele pod nohy.+ 26 Jako poslední nepřítel má být přivedena vniveč* smrt.+ 27 [Bůh] totiž „mu všechno podřídil pod nohy“.+ Ale když říká, že ‚všechno bylo podřízeno‘,+ je zřejmé, že s výjimkou toho, kdo mu všechno podřídil.+ 28 Ale až mu bude podřízeno všechno,+ potom se také sám Syn podřídí* Tomu,+ kdo mu podřídil všechno, aby Bůh byl každému vším.*+
29 Co jinak budou dělat ti, kdo jsou křtěni proto,* aby [byli] mrtví?+ Jestliže mrtví vůbec nemají být vzbuzeni,+ proč jsou také křtěni,+ aby [byli] takoví? 30 Proč jsme také každou hodinu v ohrožení?+ 31 Denně čelím smrti.+ Potvrzuji to jásáním+ nad vámi, bratři, které mám v Kristu Ježíši, našem Pánu. 32 Jestliže jsem jako lidé* bojoval s divokými zvířaty v Efezu,+ k čemu je mi to dobré? Jestliže mrtví nemají být vzbuzeni, „jezme a pijme, neboť zítra máme zemřít“.+ 33 Nedejte se zavést na scestí. Špatná společenství kazí* užitečné návyky.+ 34 Probuďte se ke střízlivosti spravedlivým způsobem+ a nepáchejte hřích, neboť někteří nemají poznání o Bohu.+ Mluvím, abyste se zastyděli.+
35 Přesto někdo řekne: „Jak mají být mrtví vzbuzeni? Ano, s jakým druhem těla přicházejí?“+ 36 Ty nerozumný! Co zaséváš, není oživeno, dokud to nejdříve nezemře;+ 37 a pokud jde o to, co zaséváš, nezaséváš tělo, které se bude vyvíjet, ale pouhé zrno,+ třeba pšenice nebo čehokoli jiného; 38 ale Bůh mu dává tělo,+ právě jak se mu zalíbilo,+ a každému ze semen jeho vlastní tělo. 39 Ne všechno tělo je tělo stejné, ale jedno je lidské a je jiné tělo skotu a jiné tělo ptáků a jiné ryb.+ 40 A jsou nebeská*+ těla a pozemská* těla;+ ale sláva+ nebeských těl je jednoho druhu a [sláva] pozemských těl je jiného druhu. 41 Sláva slunce+ je jednoho druhu a sláva měsíce+ je jiná a sláva hvězd+ je jiná; skutečně, hvězda se od hvězdy liší slávou.
42 Tak je také vzkříšení mrtvých.+ Zaseto je v porušenosti, vzbuzeno je v neporušenosti.+ 43 Zaseto je v necti,+ vzbuzeno je ve slávě.+ Zaseto je v slabosti,+ vzbuzeno je v síle.+ 44 Zaseto je hmotné* tělo,+ vzbuzeno je duchovní tělo.+ Jestliže je hmotné tělo, je také duchovní. 45 Tak je to i napsáno: „První člověk Adam se stal živou duší.“*+ Poslední Adam se stal životodárným+ duchem.+ 46 První přesto není to, co je duchovní, ale to, co je hmotné, potom to, co je duchovní.+ 47 První člověk je ze země a udělaný z prachu;+ druhý člověk je z nebe.+ 48 Jaký [je] ten udělaný z prachu,+ takoví [jsou] také ti udělaní z prachu; a jaký [je] ten nebeský,+ takoví [jsou] také ti, kdo jsou nebeští.+ 49 A právě jako jsme nesli obraz+ toho udělaného z prachu, poneseme* také obraz+ toho nebeského.
50 To však říkám, bratři, že tělo a krev nemohou zdědit Boží království,+ ani porušenost nezdědí neporušenost.+ 51 Pohleďte, říkám vám posvátné tajemství: Všichni neusneme [ve smrti], ale všichni budeme přeměněni+ 52 ve chvíli, v okamžiku, během* poslední trubky. Zazní totiž trubka+ a mrtví budou vzbuzeni neporušitelní a my budeme přeměněni. 53 Co je totiž porušitelné, musí obléci neporušenost,+ a co je smrtelné,+ musí obléci nesmrtelnost.* 54 Ale až [to, co je porušitelné, obleče neporušenost a]* to, co je smrtelné, obleče nesmrtelnost, potom se stane slovo, které je napsáno: „Smrt+ je pohlcena navždy.“*+ 55 „Smrti, kde je tvé vítězství? Smrti, kde je tvé žihadlo?“*+ 56 To žihadlo,+ které působí smrt, je hřích, ale síla pro hřích je Zákon.*+ 57 Ale díky Bohu, neboť nám dává vítězství prostřednictvím našeho Pána Ježíše Krista!+
58 Proto se, moji milovaní bratři, staňte stálými,+ nepohnutelnými, vždy mějte hojnost práce v Pánově díle,+ protože víte, že vaše namáhavá práce ve spojitosti s Pánem není marná.*+
16 A pokud jde o sbírku,+ která je pro svaté,+ učiňte i vy tak, právě jak jsem nařídil galatským+ sborům. 2 Ať si každý z vás ve svém domě dá každý první den v týdnu něco stranou do zásoby podle toho, jak se mu daří, takže se potom nebudou konat sbírky, až přijdu. 3 Ale až se tam dostanu, pošlu ty, které prostřednictvím dopisů schválíte,+ aby odnesli váš laskavý dar do Jeruzaléma. 4 Jestliže však bude vhodné, abych tam šel také, půjdou tam se mnou.
5 Ale přijdu k vám, až projdu Makedonií, neboť půjdu přes Makedonii;+ 6 a snad zůstanu, nebo dokonce u vás strávím zimu, abyste mě doprovodili+ část cesty tam, kam půjdu. 7 Nechci vás totiž vidět právě teď, když tudy procházím, neboť doufám, že u vás nějaký čas zůstanu,+ jestliže Jehova*+ dovolí.+ 8 Zůstávám však v Efezu+ až do [svátku] Letnic, 9 neboť mi byly otevřeny velké dveře, které vedou k činnosti,+ ale je mnoho protivníků.
10 Jestliže však přijde Timoteus,+ postarejte se, aby byl mezi vámi beze strachu, neboť vykonává Jehovovo* dílo+ stejně jako já. 11 Ať se proto na něj nikdo nedívá svrchu.+ Doprovoďte ho část cesty v pokoji, aby se dostal sem ke mně, neboť na něj čekám s bratry.
12 Pokud jde o našeho bratra Apolla,+ velmi snažně jsem ho prosil, aby k vám přišel s bratry, a přece to vůbec nebyla jeho vůle, aby nyní přišel; ale přijde, až bude mít příležitost.
13 Zůstaňte bdělí,+ stůjte pevně ve víře,+ chovejte se jako muži,+ posilněte se.*+ 14 Ať se všechny vaše záležitosti dějí v lásce.+
15 Nyní vás, bratři, vybízím:* Víte, že Stefanova domácnost je prvním ovocem+ z Achaie* a že se dali do služby svatým.+ 16 Kéž se také poddáváte osobám takového druhu a každému, kdo spolupracuje a usilovně pracuje.+ 17 Ale raduji se z přítomnosti* Stefana,+ Fortunata a Achaika, protože nahradili to, že tady nejste. 18 Vždyť občerstvili mého a vašeho ducha.+ Uznávejte tedy takové lidi.+
19 Asijské sbory vám posílají pozdravy.+ Aquila a Priska spolu se sborem, který je v jejich domě,+ vás srdečně pozdravují v Pánu. 20 Pozdravují vás všichni bratři. Pozdravte jeden druhého svatým políbením.+
21 [Zde je] můj pozdrav, Pavlův, vlastní rukou.+
22 Jestliže někdo nemá náklonnost k Pánu, ať je proklet.+ Přijď, náš Pane!*+ 23 Kéž je s vámi nezasloužená laskavost Pána Ježíše. 24 Kéž je má láska s vámi všemi ve spojení s Kristem Ježíšem.
„Svědectví.“ Řec. mar·tyʹri·on; lat. te·sti·moʹni·um.
„Konce.“ Řec. teʹlous.
„Den“, אAB; D „přítomnosti“; Vg „den příchodu“.
„Krista“, אACDVgSyh‚hi‚p; P46B vynechávají.
Nebo „rozštěpení“. Řec. schiʹsma·ta, „schizmata“; lat. sciʹsma·ta.
Nebo „připevněn na kůl (kládu)“. Viz dodatek 5C.
Viz dodatek 5C.
Nebo „pořádku věcí“. Řec. ai·oʹnos; lat. saeʹcu·li; J17,22(heb.) ha·ʽó·lamʹ haz·zehʹ, „tohoto pořádku věcí“.
Nebo „pošetilost“.
Nebo „slabost“.
Viz dodatek 1D.
Nebo „nadřazenou“.
Nebo „dospělí“. Dosl. „dokonalí“.
Viz 1:20 ppč.
Nebo „pořádky věcí“. Řec. ai·oʹnon; lat. saeʹcu·la; J22(heb.) ha·ʽó·la·mimʹ, „pořádky věcí“.
Nebo „když k sobě stavíme duchovní [záležitosti] a duchovní [lidi]“.
Nebo „duševní“. Řec. psy·chi·kosʹ; lat. a·ni·maʹlis.
Dosl. „(Ten) duchovní“. Řec. ho ... pneu·ma·ti·kosʹ; Vgc(lat.) spi·ri·tu·aʹlis.
Viz dodatek 1D.
„Kristovu“, P46אACVgSypJ17,18,22; BD*It „Pánovu“.
Nebo „Sluhové“. Řec. di·aʹko·noi; lat. mi·niʹstri (ze slova miʹnus, „méně“); J18,22(heb.) meša·rethimʹ, „Sloužící“.
Dosl. „jednou (věcí)“. Řec. hen, stř. r., ukazuje na jednotu ve spolupráci. Viz Jan 10:30 ppč.
Nebo „Boží obydlí (příbytek)“. Řec. na·osʹ; lat. temʹplum; J17,22(heb.) hé·khalʹ, „palác; chrám“.
Viz 1:20 ppč.
Viz dodatek 1D.
Nebo „sloužící; pomocníci“. Řec. hy·pe·reʹtas; lat. mi·niʹstros.
„Správců.“ Řec. oi·ko·noʹmois, „hospodářů domu“; lat. di·spen·sa·toʹres; J17(heb.) has·so·khenimʹ, „správců“.
„Lidský soudní dvůr.“ Dosl. „lidský den“, tedy den ustanovený lidským soudcem.
Viz dodatek 1D.
Nebo „každému přijde jeho chvála“.
„Divadelní podívanou.“ Dosl. „divadlem“. Řec. theʹa·tron; lat. spec·taʹcu·lum.
Nebo „jak andělům, tak lidem“.
„V necti.“ Dosl. „(ti) hanební“. Řec. aʹti·moi.
Nebo „nazí“.
„Ježíšem“, P46אCVgc; ABVgSyp vynechávají.
Viz dodatek 1D.
„Smilstvu.“ Řec. por·neiʹa; lat. for·ni·caʹti·o. Viz 4Mo 14:33, ppč. „smilstva“; dodatek 5A.
Dosl. „nesměšovali s“. Řec. me sy·na·na·miʹgny·sthai; lat. non com·miʹsce·ri.
„Cizoložníci.“ Lat. a·dulʹte·ri.
Nebo „ani homosexuálové“. Dosl. „ani ti, kdo leží s muži“. Řec. ouʹte ar·se·no·koiʹtai; lat. neʹque ma·scu·loʹrum con·cu·bi·toʹres.
Nebo „byli jste považováni za posvátné (bylo s vámi zacházeno jako se svatými)“. Řec. he·gi·aʹsthe·te; lat. sanc·ti·fi·caʹti eʹstis; J17,22(heb.) qud·daš·temʹ.
„Našeho“, BVgSypArm; P46אAD vynechávají.
Nebo „smilnice; prostitutky“. Řec. porʹnes.
Myšleno písmo.
Dosl. určitý člen.
Nebo „Božím obydlím (příbytkem)“. Řec. na·osʹ; lat. temʹplum; J17,22(heb.) hé·khalʹ, „palácem; chrámem“.
„Protože však smilstvo převládá.“ Dosl. „avšak kvůli smilstvům“, mn. č.
Dosl. „společný názor“.
„Příkaz.“ Dosl. „nařízení“.
„Jehova“, v souladu s J28, Ří 12:3 a 2Ko 10:13; P46אABCD(řec.) ho Kyʹri·os; Syh a TR „Bůh“. Viz dodatek 1D.
„Bůh“, P46אABCDVgSyp; Syh a TR „Pán“; J7,8,10 „Jehova“.
Nebo „povolání“.
„Panenská [osoba]“, B.
Nebo „panně“. Řec. par·theʹnon; lat. virʹgi·ne.
Nebo „překročila“.
Dosl. „minulo rozkvět života“. Řec. hy·perʹak·mos; lat. su·per·a·dulʹta.
Nebo „ji“.
Nebo „jestliže je v jednotě s“.
Nebo „věcech obětovaných modlám“.
Nebo „vůbec nic“.
„Jeden Bůh.“ Řec. heis The·osʹ; lat. uʹnus Deʹus; J18,22(heb.) ʼElo·himʹ ʼe·chadhʹ.
Srovnej Sd 9:27.
Dosl. „mzdy“. Lat. sti·penʹdi·is.
Dosl. „udeřuji pod (oko)“.
„Týž“, אcBVgSyp; א* vynechává; P46A „ten“.
„Skalní masiv.“ Řec. peʹtra, ž. r. Viz Mt 16:18, ppč. „skalním masivu“.
Nebo „byl“. Viz Mt 26:26 ppč.
Nebo „vzory“. Řec. tyʹpoi; lat. in fi·guʹra.
„Jehovu“, J18,22,23; אBC(řec.) ton Kyʹri·on; P46D „Krista“, s určitým členem; A „Boha“. Viz dodatek 1D.
Nebo „k předobraznému účelu“. Řec. ty·pi·kosʹ; lat. in fi·guʹra.
Nebo „dovršené (úplné) konce“. Řec. teʹle.
Nebo „pořádků věcí“. Řec. ton ai·oʹnon; lat. sae·cu·loʹrum; J17,22(heb.) ha·ʽó·la·mimʹ.
Nebo „protože my, ačkoli mnozí, jsme jeden chléb, jedno tělo“.
Nebo „v oltáři“.
„Národy“, P46אACVgSyh‚p; BD „oni“.
Viz dodatek 1D.
Viz dodatek 1D.
Viz dodatek 1D.
Viz dodatek 1D.
Syh a TR dodávají: „(Neboť země patří Pánu [J7,8,10,11,13,14,16,17 „Jehovovi“], a také její plnost)“.
Nebo „nezahalená“.
Tedy jako trest za nemravnost.
Nebo „Muž totiž nepatří ženě“.
Nebo „žena patří muži“.
Nebo „dovolené svobody“.
Nebo „jí dány jako pokrývka“.
Nebo „stále slyším“.
Nebo „rozštěpení“. Řec. schiʹsma·ta, „schizmata“.
„Sekty.“ Řec. hai·reʹseis; lat. heʹre·ses.
Nebo „neexistuje jedení“.
Dosl. „večeři náležející Pánu“.
Nebo „Když [ji] totiž jí“.
„Pána“, אAB; J13,14 „Jehovy“.
Dosl. „je“. Řec. e·stin. Viz Mt 26:26 ppč.
Viz dodatek 1D.
Nebo „duchovní věci“; nebo „duchovní osoby“. Dosl. „duchovní (věci)“. Řec. ton pneu·ma·ti·konʹ; Vgc(lat.) spi·ri·tu·aʹli·bus.
Dosl. „anathema“. Řec. A·naʹthe·ma.
Dosl. „milostivé dary“. Řec. cha·ri·smaʹton.
Nebo „zázraků“.
Dosl. „duchů“. Řec. pneu·maʹton.
Dosl. „spojil dohromady“. Řec. sy·ne·keʹra·sen.
Nebo „rozštěpení“. Řec. schiʹsma, „schizma“; lat. sciʹsma.
„Mocné skutky.“ Nebo „zázraky“.
Dosl. „kormidlování“. Řec. ky·ber·neʹseis; lat. gu·ber·na·ti·oʹnes.
Dosl. „Jsou snad všichni mocnostmi?“.
Nebo „největší“.
Dosl. „přemísťoval“.
„Láska.“ Řec. he a·gaʹpe.
Dosl. „bude učiněno neúčinným“.
Nebo „Přijímáme“.
Dosl. „v nejasném vyjádření“.
Nebo „přijímám částečné poznání“.
„Láska.“ Řec. a·gaʹpe; lat. caʹri·tas; J17,18(heb.) ha·ʼa·havahʹ, „láska“, s určitým členem.
Dosl. „odkrytím; odhalením“. Řec. a·po·ka·lyʹpsei.
Nebo „věci bez duše“. Řec. aʹpsy·cha.
Dosl. „jste horliví o duchy“.
Dosl. „odlišných (lidí)“.
Viz dodatek 1D.
Nebo „vrhne [se] tváří k zemi“.
Nebo „posvátnou skladbu“.
Dosl. „A duchové“.
„Obdarovaný duchem.“ Dosl. „duchovní (člověk)“.
Nebo „že“.
Nebo „podle řádu“. Řec. ka·taʹ taʹxin. Viz 4Mo 1:52, ppč. „tábor“.
Nebo „nedonošenému“. Lat. a·bor·tiʹvo.
„Vzkříšení.“ Řec. a·naʹsta·sis, „vzbuzení; vstání“ (ze slov a·naʹ, „nahoru“, a staʹsis, „stání“); lat. re·sur·recʹti·o.
Viz dodatek 5B.
Nebo „dovršený (úplný) konec“. Řec. teʹlos.
Dosl. „on“.
Nebo „má být zničena“. Dosl. „je činěna neúčinnou“. Řec. ka·tar·geiʹtai.
Nebo „bude podřízen“.
Nebo „mezi všemi osobami vším“.
Nebo „křtěni z důvodu toho“.
Nebo „Jestliže jsem s lidskými pohnutkami“. Dosl. „Jestliže podle člověka“. Řec. ei ka·taʹ anʹthro·pon.
Dosl. „narušují“.
Lat. cae·leʹsti·a.
Lat. ter·reʹstri·a.
Nebo „duševní“. Řec. psy·chi·konʹ; lat. a·ni·maʹle.
Nebo „dýchajícím tvorem“. Viz 1Mo 2:7, ppč. „duší“; dodatek 4A.
„Poneseme“, B; P46אADVg „nesme“.
Nebo „při“.
„Nesmrtelnost.“ Řec. a·tha·na·siʹan; lat. in·mor·ta·li·taʹtem; J17,18(heb.) ʼal-maʹweth, „ne smrt“.
ABDSyp obsahují tato slova, která uvádíme v hranatých závorkách; א*Vg vynechávají.
Pavel cituje část z Oz 13:14 ze Septuaginty. V LXXBagster tento verš zní: „Kde je tvůj trest [řec. diʹke], smrti? Háde, kde je tvé žihadlo?“
Dosl. „Žihadlem smrti je hřích, a silou hříchu je Zákon“.
Dosl. „prázdná“.
Viz dodatek 1D.
Viz dodatek 1D.
Nebo „buďte silní“.
Nebo „snažně prosím“.
Římská provincie v jižním Řecku s hlavním městem Korintem.
Viz dodatek 5B.
V případě, že transliterace z aram. do řeč. je Ma·raʹna tha. Pokud však transliterace je Ma·ranʹ a·thaʹ, pak „Náš Pán přichází“ nebo „Náš Pán přišel“.