Mladí lidé se ptají . . .

Jak mohu pomoci dospělým, aby mi rozuměli?

„DOBŘE známý nepřítel tolika rodičů — ‚generační propast‘ — není skutečnou přehradou mezi rodiči a dospívajícími.“ Tvrdí to autoři anglické knihy „Soukromý život amerického dospívajícího“. Co je tedy podle jejich názoru touto přehradou, není-li to „generační propast“: „Opravdovým problémem je to, co se objevuje ve všech lidských vztazích — nedostatek rozhovorů, naslouchání a snahy chápat stanovisko druhého.“

Byl to také problém mladé německé dívky Inge a jejích rodičů. Přiznává: „Od samého začátku jsem své rodiče odmítala a stavěla jsem mezi sebou a jimi přehradu.“ Dnes by chtěla postupovat jinak. Říká: „Pokoušela jsem se vžít se do jejich situace, abych pochopila, jak smýšlejí.“ Proč Inge změnila postoj? Protože si nyní uvědomuje, že mladí lidé mohou nejlépe pomoci dospělým, aby jim rozuměli, když se pokusí pochopit dospělé. Snad tě bude zajímat, jak se to dá udělat.

Povídat si

Rozhovor je klíč k porozumění, protože bez rozhovoru nemůžeš vědět, co si druzí myslí. Ještě důležitější však je to, že nemůžeš vědět, proč tak smýšlejí. Rozhovor je však dvousměrná ulice. Článek v jednom německém časopise nazvaný „Mnohdy chybí jen trochu porozumění“ říká, že „mladí lidé musejí víc důvěřovat svým rodičům“. Současně radí rodičům, aby „lépe poznávali své děti“.

Důvěřovat rodičům znamená, že jim upřímně a otevřeně sděluješ své myšlenky. Měl bys vyjadřovat přesně, co si myslíš a cítíš, ne však hrubě nebo bez taktu. Kladeš-li jim otázky bez vyzývavosti, ale s pravým zájmem, podaří se ti přimět je k řeči. Napadlo tě například někdy, aby ses zeptal rodičů nebo jiných dospělých, zda by měli pro tebe podněty, jak si najít hodnotné přátele nebo si stanovit užitečné životní cíle? Přísloví 20:5 říká: „Rada v srdci muže je jako hluboké vody, ale muž s rozlišovací schopností, ten ji načerpá.“ Byl bys překvapen, co se můžeš naučit od druhých lidí — ano, i od dospělých. Především však s nimi musíš hovořit.

Ukažme si to na zkušenosti Amy. Vypráví: „Nikdy nezapomenu na to, jak jsem asi tak v patnácti letech řekla své matce, že nevěřím v Boha. Jistě ji to zranilo, protože byla velice zbožná. Neodsoudila mne však, zeptala se mne, jaký k tomu mám důvod, a asi hodinu jsme si o tom povídaly.“ Amy sice ještě není křesťanka, ale dnes přiznává: „Od té doby jsem trochu změnila svůj názor, ale opravdu jsem ji obdivovala, že se nerozčílila a nevybuchla. Možná věděla, že bych se odtáhla.“

Snad si řekneš: ‚Dobrá, kdyby rodiče měli takové porozumění, nebyl by to žádný problém.‘ Nezapomeň však, že i dospělí mají svá omezení. Larry, otec, který má velký zájem o prospěch svých dětí, přiznává: „Zjišťuji, že je nesmírně obtížné projevovat dětem tolik lásky a porozumění, kolik bych měl, protože jsem ve svém dospívání lásku ani porozumění nepoznal. Prostě nevím, jak do toho.“

Jestliže se to týká i tvé rodiny, snaž se svým rodičům usnadnit cestu. Chop se iniciativy. Projevuj jim lásku a porozumění a dříve či později budou projevovat více lásky a porozumění tobě. Láska je totiž nakažlivá. Bible říká o Bohu: „My milujeme, protože on nejprve miloval nás.“ — 1. Jana 4:19.

Sedmnáctiletá Karen poznala ze své zkušenosti, že je to pravda. Říká: „Myslím,že většina mladých nedává svým rodičům žádnou slušnou šanci. Rodiče to mají často těžké, a proto jim musíme pomáhat.“ To znamená, že se mladí musejí snažit o výměnu myšlenek, což není vždy snadné. Karen přiznává: „Vyžadovalo to trpělivost.“ Ale vyplatilo se jí to a může se to rovněž vyplatit i tobě.

Naslouchat a učit se

Povídat si je důležité, ale naslouchat je ještě důležitější. Křesťanský učedník Jakub připomíná každému, že „má být rychlý k slyšení, pomalý k mluvení“. (Jakub 1:19) „Slyšení“ samozřejmě znamená víc než pouze slyšet slova; znamená to chápat myšlenky.

Jestliže by ses tedy chtěl s dospělými podělit o své pocity a názory, nedělej to proto, abys jim něco dokazoval, ale proto, abys naslouchal jejich odpovědím a učil se z nich. Když se vaše názory liší, ptej se sám sebe, proč. ‚Získal člověk, s nímž si povídám, zkušenosti, které já nemám? Ví něco takového, co já nevím? Jestliže ano, co to je? Vyrostl v jiném prostředí a byl vychován jinak než já? V jakém ohledu?‘ To ti pomůže, aby ses ochotněji učil od druhých.

Život by vlastně měl být nepřetržitým vzdělávacím procesem. K tomu patří, abychom neustále upravovali své názory, přesvědčení a představy a zachovávali si přístupnou mysl. Jestliže ti je již přes dvacet, jistě potvrdíš, že je to pravda, a velmi pravděpodobně uznáváš, že názory, které jsi měl jako dospívající, se nyní, kdy jsi starší, podstatně změnily. Někdo výstižně podotkl, že člověk, který se nikdy nemění, je pravděpodobně již „mrtvý“ a jen si toho nevšiml. „Nezemři“ tedy předčasně.

Zlepšovat se

„Staň se... příkladem v mluvení, v chování, v lásce, ve víře, v cudnosti,“ radil starší muž svému mladému příteli před téměř 2 000 lety. Tento dospělý, křesťanský apoštol Pavel, měl zájem o to, aby se Timoteovi dobře dařilo. Chtěl, aby se Timoteus stal dobrým příkladem a utíkal „před žádostmi, které jsou vlastní mládí“, a aby se stal člověkem, jehož mohou druzí snadno chápat a přijímat. — 1. Timoteovi 4:12; 2. Timoteovi 2:22.

My všichni, mladí i staří, se z toho můžeme učit. Toužíme-li po tom, abychom byli lidem přijatelní a aby nám rozuměli, neměli bychom to vyžadovat na základě hesla: „Musíš mě brát takového, jaký jsem.“ Měli bychom ochotně činit kladné změny v osobnosti a v chování, aby nás lidé chtěli brát.

Jsou-li ve tvém životě stále oblasti, které vyvolávají u dospělých neporozumění — tvůj oděv, účes, volba přátel nebo zábavy — buď při nejmenším ochotný poctivě uvažovat o návrzích na změny, které ti předloží starší nebo zkušenější lidé, než jsi ty. To ti pomůže, aby sis „obrousil hrany“ a udělal ze sebe člověka, jehož dospělí budou mít rádi a budou ho chválit.

Najít opravdové porozumění

Můžeš si být jistý, že dospělým na tobě záleží. To může potvrdit Robert, jeden mladý muž z Německé spolkové republiky. Když byl ve věku dospívání, napsal jednou Společnosti Strážná věž: „Při dospívání jsem měl problémy ve všem, co jsem dělal. Trvalo mi věčnost, než jsem udělal domácí úkoly. Nemohl jsem se soustředit. Neměl jsem žádné přátele ani důvěru ke svým rodičům. Byl jsem neposlušný a nepořádný. Jednou jsem se pokusil o sebevraždu. Pak jsem se seznámil se svědky Jehovovými. To bylo štěstí! Učil jsem se poctivému pohledu na sebe i na druhé. Objevil jsem, že nejkrásnější v životě je láska.“

Ve svém hledání lásky a porozumění možná zakusíš zklamání. Ale nevzdávej se. Vytrvej a najdeš pravé přátele, ano i mezi dospělými zejména v křesťanském sboru. Zjistíš, že jsou jako skryté poklady, jež jsou zprvu neviditelné, ale tím jasněji zazáří, jakmile je objevíš.

A jak Robert zjistil, skutečná přednost je poznávat Jehovu Boha a usilovat o získání důvěrného vztahu k němu. Když ti lidé nerozumějí, směle „uvrhni své břemeno na Jehovu“ v modlitbě. Jehova je přítel, který vždycky porozumí. Na rozdíl od lidí, které snad znáš, nebude nikdy příliš zaměstnaný, aby nemohl vyslechnout tvé problémy, ať se zdají jakkoli bezvýznamné. Nikdy tě nebude vnímat jen polovičatě. Nikdy tě nepřeruší dlouhou přednáškou. A co je ze všeho nejlepší — bude na tvé problémy reagovat. V Bibli nacházíme slib, který dává útěchu: „On sám tě podpoří.“ — Žalm 55:22.

[Praporek na straně 30 a 31]

Buď ochotný hovořit . . . a pohotový naslouchat.