Dávání — Zdroj radosti

Od dopisovatele Probuďte se! v Německu

KDO by neměl radost, když dostane roztomilý dárek? Jak hřeje vědomí, že na nás někdo myslí! Stejnou radost však způsobí, jestliže někoho obdarujeme. Zakladatel křesťanství Ježíš Kristus dokonce řekl, že „více štěstí je v dávání než v přijímání“. — Skutky 20:35.

Bible se mnohokrát zmiňuje o darech, dokonce o štědrých darech. Když královna ze Šeby slyšela na vlastní uši moudrost krále Šalomouna, „dala králi sto dvacet talentů zlata a velkou spoustu balzámového oleje a drahokamů“. (1. Královská 10:10) Jen samotné zlato mělo hodnotu dnešních 46 miliónů dolarů. A farao kdysi obdaroval jednu ze svých dcer darem, který představoval celé město. — 1. Královská 9:16.

Dary nemusí být přemrštěně drahé, aby byly zdrojem radosti. Vzpomeňme si na laskavého Samaritána v Ježíšově znázornění, který spontánně pomohl svému bližnímu, jenž byl v nouzi. (Lukáš 10:30–37) Připomeňme si křesťanský sbor v Korintu, který poslal svým potřebným bratrům v Jeruzalémě „laskavý dar“. — 1. Korinťanům 16:3.

Pravděpodobně nejznámější příklad, o kterém se zmiňuje Bible, je dar astrologů — běžně označovaných jako mudrci —, kteří přinesli dary dítěti Ježíšovi. Z této události pramení zvyk mnoha lidí dávat si dary o vánocích. — Matouš 2:2–11.

Jak je to s vánočními dárky?

Mnozí lidé bezesporu s upřímným potěšením prožívají to, co se nazývá vánoční nálada — nálada při dávání dárků. Někteří lidé si vše dobře plánují předem a jsou hrdí na to, když přijdou na nějaký neobvyklý dárek nebo vhodné blahopřání. Lístky s blahopřáním se mimochodem poprvé objevily ve čtyřicátých letech minulého století v Anglii, i když je nejasné, kdo zavedl jejich používání. Ale ať už je to dárek, nebo lístek, mnozí lidé mají skutečnou radost, když tomu, kdo je pro ně vzácný, mohou dát něco opravdu jedinečného.

Na druhé straně nelze popřít, že mnozí lidé, kteří o vánocích dávají dárky, do této kategorie nepatří. Jeden majitel obchodu v Německu měl tento postřeh ohledně nakupujících ve vánoční době: „Čím blíže je Štědrý večer, tím jsou lidé nervóznější. Nakonec se spokojí jednoduše s čímkoli, co mohou koupit.“

Někteří nakupující si stěžují na stres, shon a napětí, když se musí prodírat přeplněnými obchodními domy při časově náročném hledání vhodných dárků. Třetina zákazníků si podle jedněch rakouských novin stěžuje na „hektické tempo“; říkají, že budou pociťovat úlevu, „až konečně tento překotný spěch pomine“. A když byli mladiství v Německu dotazováni na své pocity o vánocích, reagovali poznámkami jako „jde mi to na nervy“ nebo „člověk nikdy neví, co má dát“ a „stojí to moc peněz“.

Pochopitelně, každý nemá větší ‚radost z dávání‘, o které mluvil Ježíš. Bezpochyby proto, že se vánoce tak zaměřují na obchod, jsou z nich mnozí lidé rozladěni. Podle The World Book Encyclopedia „až čtvrtina ročního příjmu mnoha obchodů je z období vánoc“. Je jasné, že „rolničky“ světa obchodu nejkrásněji cinkají v pokladnách prodejen.

Dávání o vánocích skutečně často nepůsobí takovou radost, jakou by dávání dárků mělo přinášet. „Mám hrůzu z vánoc,“ přiznala jedna katolička.

Nelze se proto divit pochybnostem, zda je vánoční dávání dárků správné. Má to skutečně smysl?