Něco lepšího než dárky o vánocích?

„ŠESTILETÝ Christopher mi řekl, jako by to byla nejpřirozenější věc na světě, že k vánocům nedostává ‚vůbec nic‘. Řekl to však beze stopy zklamání. Osmiletý Alexander se vyjádřil podobně a řekl: ‚Jsme svědkové Jehovovi.‘“

Tak začínal v německých novinách Kölner Stadt-Anzeiger článek o rodině, která, jak se psalo, „neuznává vánoce, protože to není doba Ježíšova narození a protože mají pohanské kořeny“. Nejsou však Christopher a Alexander k politování? Určitě ne, zdůraznil článek; jejich police s hračkami nevypadaly, jako by rodiče neměli o děti zájem.

V jižním Německu někteří rodiče na schůzce rodičů s učiteli obvinili svědky Jehovovy, že nedávají dětem k vánocům žádné dárky, a to může způsobit, že se děti cítí nejisté. Učitelka těchto dětí uvedla, že to není pravda. Řekla, že „děti svědků Jehovových jsou upřímné, vyrovnané a jsou plně schopny vysvětlit, v co věří, což jiné děti nedovedou“.

Na zemi jsou opravdu desítky tisíc rodin, které nahradily dávání vánočních dárků něčím lepším, tím, že se snaží, aby jejich děti dostávaly dárky po celý rok. Osvědčilo se to jako zdroj radosti pro všechny.

Jednou výhodou je, že v průběhu roku se najde mnoho radostných příležitostí, a děti budou moci mnohem více ocenit každý jednotlivý dar. Jinou výhodou je, že děti vědí, že dárky dostávají od svých rodičů z lásky, a jsou to rodiče, kterým patří jejich ocenění. Rodiče nevynakládají peníze a námahu jen na to, aby jejich děti byly vděčné nějakému pomyslnému Santa Clausovi nebo aby byly nevděčné, protože si myslí, že nosit dárky je zaměstnání Santa Clause, a proto není žádný důvod poděkovat.

Dárek vynikající hodnoty

Desetiletý Dominik a šestiletá Tina často najdou malé překvapení od svých rodičů — čokoládu na svém polštáři, pero nebo zápisník do školy či nějakou vhodnou hračku, aby se během zimních měsíců zabavili. Čeho si však cení nejvíce? Jejich rodiče odpovídají: „Když se jim věnujeme, třeba když si hrajeme ve sněhu.“

Mnozí další rodiče, kteří jsou také svědky Jehovovými, s nimi souhlasí. Edelgard říká: „V tomto uspěchaném světě je čas ta nejdůležitější věc, kterou mohu dát svým dětem.“ A mladí souhlasí! Ursula říká, že její děti považují čas, který rodina stráví na společném výletě, „za ten nejlepší dar“. Nedávno dokonce řekl předseda sdružení učitelů v Německu, že nejlepším vánočním dárkem, který mohou rodiče dát dětem, je jejich čas a trpělivost.

Není pochyb o tom, že dávání sebe sama — svého času, zájmu a pozornosti —, ať už je to někomu z rodiny nebo příteli, to je dar skutečně vynikající hodnoty. A je zřejmé, že takové dary nemusí být nutně omezeny na určité dny v roce.

Radostné dávání, které uspokojuje

Uvažujme o příkladech svědků Jehovových, kteří mají něco lepšího než vánoční dávání dárků. Wilfried a Inge z Německa řekli: „Většinou si dáváme dárky spontánně, i když ty větší plánujeme.“ Podobně Dieter a Debora se rozhodli dávat dárky svému malému synovi během roku. Vyjádřili se, že „velikost nebo hodnota daru jsou podružné, velké a nákladné dary jsou u nás vzácné“.

Mnohé děti o vánocích dárek očekávají, a tak se moment překvapení vytrácí. Helga říká, že její „děti jsou mnohem radostnější, když dostanou dárek nečekaně, než když dostanou něco při příležitosti, kdy se to očekává“. Patnáctiletá Natascha souhlasí, že „je mnohem hezčí dostat překvapivý dárek, když je to ze srdce, než dárek, který se dává v určenou dobu, protože je to zvykem“.

Je rovněž důležité dávat pozor na to, jaký druh dárku udělá dítěti radost. Fortunato, který rovněž žije v Německu, k tomu uvádí: „Jako dárky dáváme dětem většinou věci, o kterých se zmínily, že by je chtěly. Snažíme se však dát jim je neočekávaně. Měli byste vidět jejich radost!“

Rodiče také vědí, že když dítě leží nemocné v posteli a dostane dárek, povzbudí je to. Jiní rodiče dávají dětem dárky na začátku prázdnin, aby se jimi mohly zabavit. Stefan například dostal před prázdninami mikroskop. „Bylo to naprosté překvapení,“ říká jeho otec, „a on doslova skákal radostí.“ Spontánní, nevynucené dárky přinášejí jak dárci, tak obdarovanému větší radost.

Je pravda, že děti mají svá vlastní přání. Jörg a Ursula se vyjádřili: „Když nám naše dcera řekne, že by něco chtěla, mluvíme s ní o tom. Je její přání rozumné? Je přiměřené jejímu věku? Máme na to dost místa? Jestliže nemůžeme splnit její přání hned, pak na to pamatujeme a snažíme se je splnit při nějaké pozdější vhodné příležitosti.“ Není samozřejmě moudré kazit děti tím, že budeme uspokojovat každý jejich rozmar, protože by je to mohlo připravit o radost z dárků.

Rodiče, kteří dávají dětem dárky, přenášejí na ně ducha radostného dávání. Jak řekl desetiletý Sebastian: „Nepotřebuji čekat na svátky, abych potěšil své rodiče a sestry. Potřebuji jen být v dobrém rozpoložení a mít pár mincí v kapse.“

Rodiny svědků Jehovových zjistily, že existují dárky jiného druhu, které jsou dokonce mnohem lepší než vánoční dárky. Jsou to plánované výlety nebo zájezdy, řekněme do zoo, do muzea, na výstavu nebo někam na venkov. Takové dárky jsou jak výchovné, tak i velice příjemné pro všechny zúčastněné.

Radostné dávání přináší požehnání

Jestliže budeme při dávání uplatňovat biblické zásady, vyhneme se napětí a frustraci, které jsou spojeny s dáváním dárků o vánocích. A pamatujme, že dávat svůj čas a schopnosti pro to, aby se druzí povznesli a budovali se duševně a duchovně, to je dar mnohem cennější než hmotné dárky. Toto lepší dávání posiluje rodinná pouta, stmeluje přátelství a přináší skutečnou radost v průběhu celého roku nejen tomu, kdo dar dostal, ale zvláště dárci. — Skutky 20:35.

Dárky v době vánoc bývají vynucené zvykem. Proč to s dáváním nezkusit jinak? Proč nezkusit lepší způsob?

[Rámeček a obrázek na straně 12]

Nebude to dětem chybět?

Rebecca, 16 let: „Vánoce mi nechybějí, protože dostávám dárky celý rok. Z dárku, který je překvapením, mám větší radost, než z takového, který je vynucený.“

Tina, 12 let: „Mám moc ráda dárky, které se mi hodí ne v nějaký určený čas, ale po celý rok — ne dárky, za které řeknu děkuju, ale vlastně je ani nechci.“

Birgit, 15 let: „Všechny dárky světa jsou nanic, když má rodina problémy. Proto děláme spoustu věcí jako rodina dohromady.“

Janosch, 12 let: „My děti milujeme své rodiče, i kdyby nám nedávali žádné dárky. Jejich láska je sama o sobě veliký dar.“

[Obrázek na straně 10]

Krásný dárek — váš čas!