Proč tolik planých poplachů?

Konec světa — Jak je blízko?

VYPRÁVÍ se příběh o chlapci, který obyvatelům vesnice hlídal ovce. Aby vzbudil trochu rozruchu, začal jednoho dne vykřikovat: „Vlk! Vlk!“, přestože tam žádný vlk nebyl. Vesničané vyběhli s klacky, aby vlka zahnali, a zjistili, že tam vlk není. Byla to tak velká zábava, že to chlapec později zopakoval. Vesničané znovu vyběhli s klacky a zjistili, že je to opět planý poplach. Potom se ale stalo, že když vlk opravdu přišel a chlapec volal varovné: „Vlk! Vlk!“, vesničané tomu nevěnovali pozornost, protože to pokládali za další planý poplach. Byli několikrát podvedeni.

Podobné je to s těmi, kteří vyhlašují konec světa. Ode dnů Ježíše bylo po celá staletí tolik nesplněných předpovědí, že je mnozí lidé již neberou vážně.

Řehoř I., který byl papežem od roku 590 do roku 604 našeho letopočtu, napsal v dopise jednomu evropskému panovníkovi: „Také si přejeme, aby bylo Vašemu Veličenstvu známo, že konec tohoto světa je již blízko a věčné Království Svatých se přiblížilo, protože jsme to poznali ze slov Všemohoucího Boha v Písmu Svatém.“

V šestnáctém století zakladatel luteránské církve Martin Luther předpovídal, že hrozí konec. Podle jednoho pramene prohlásil: „Co se mne týče, jsem přesvědčen, že den soudu je za dveřmi.“

O jedné z prvních baptistických skupin je zpráva: „Na počátku šestnáctého století novokřtěnci věřili, že milénium nastane v roce 1533.

Edwin Sandys (1519–1588), arcibiskup yorský a primas anglický,. . . říká. . . ‚Buďme ujištěni, že tento Pánův příchod je blízko.‘“

Uvádí se, že William Miller, jemuž se obecně připisuje založení církve adventistů, řekl: „Jsem pevně přesvědčen, že někdy mezi 21. březnem 1843 a 21. březnem 1844 podle židovského počítání času přijde Kristus.“

Je možné odsoudit ty, jejichž předpovědi se nesplnily, jako falešné proroky ve smyslu 5. Mojžíšovy 18:20–22? Tento text zní: „Avšak prorok, který se opováží mluvit v mém jménu slovo, jež jsem mu nepřikázal mluvit, nebo který mluví ve jménu jiných bohů, ten prorok zemře. A v případě, že by sis řekl v srdci: ‚Jak poznáme slovo, které Jehova nemluvil?‘ — když prorok mluví ve jménu Jehovy a slovo nenastane ani se neuskuteční, je to slovo, které Jehova nemluvil.“

Někteří okázale předpovídají konec světa proto, aby upoutali pozornost a získali následovníky, ale jiní jsou upřímně přesvědčeni, že jejich prohlášení jsou pravdivá. Vyjadřují očekávání založená na svém vlastním výkladu některých textů Písma nebo na nějakém úkazu. Netvrdí, že jejich předpovědi jsou přímá zjevení od Jehovy a že v tomto smyslu prorokují v Jehovově jménu. Takže v případech, kdy se jejich slova neplní, nemělo by se na ně pohlížet jako na falešné proroky, před kterými varovala 5. Mojžíšova 18:20–22. Ve své lidské omylnosti nesprávně vyložili skutečnosti.a

Někteří lidé se nedali odradit předchozími neúspěchy a blížící se rok 2000 je podnítil k dalším proroctvím o konci světa. The Wall Street Journal z 5. prosince 1989 otiskl článek s nadpisem „Horečka milénia: Množí se proroci, konec je blízko“. S blížícím se rokem 2000 různí evangelisté předpovídají, že Ježíš přichází a že devadesátá léta budou „dobou těžkostí, jaká dříve nebyla“. V době, kdy je psán tento článek, se takové skupiny naposledy vyskytly v Korejské republice, kde Mise přicházejících dnů předpovídala, že 28. října 1992 o půlnoci má Kristus přijít a vzít věřící do nebe. Některé jiné skupiny dne posledního soudu měly podobné předpovědi.

Záplava planých poplachů je neblahá. Podobají se volání onoho pastýřského chlapce „vlk, vlk“ — lidé se jimi brzy přestávají zabývat, a když přichází skutečné varování, přehlížejí je také.

Proč však byl v průběhu staletí až do dnešních dnů takový sklon vyhlašovat planý poplach, jak to i Ježíš předpovídal? (Matouš 24:23–26) Ježíš pověděl svým následovníkům o událostech, které mají označovat jeho návrat, a potom jim řekl to, co je zapsáno u Matouše 24:36–42: „O tom dni a hodině neví nikdo, ani nebeští andělé ani Syn, ale pouze Otec. Vždyť právě jako byly Noemovy dny, taková bude přítomnost Syna člověka. . . Zůstaňte proto ostražití, protože nevíte, který den váš Pán přijde.“

Bylo jim řečeno nejen to, aby byli bdělí a připravení, ale také měli vyhlížet s dychtivostí. V Římanům 8:19 je řečeno: „Dychtivé očekávání tvorstva totiž čeká na zjevení Božích synů.“ Lidská přirozenost je taková, že když si něco vroucně přejeme, toužíme po tom a očekáváme to v dychtivé naději, pak v nás roste silné pokušení, abychom si mysleli, že je to již za dveřmi, a to i v případě, kdy doklady nejsou dostatečné. V důsledku naší dychtivosti by mohly zaznívat plané poplachy.

Podle čeho rozeznáme pravdivé varování od falešného? Odpověď najdete v dalším článku.

[Poznámka pod čarou]