Mladí lidé se ptají . . .

Je potrat řešením?

„Když testy ukázaly, že jsem těhotná,“ vzpomíná Jitka, „můj chlapec okamžitě řekl, abych šla na potrat. Dokonce mi na to dal peníze.“a Jitce bylo sedmnáct let.

KDYŽ patnáctiletá Marta zjistila, že je v jiném stavu, svěřila se poradkyni na klinice, kde se prováděly potraty. „Všechno mi to vysvětlila,“ říká Marta. „Řekla mi, že si mohu dát udělat potrat, nebo že mi pomůže najít nějakou zprostředkovatelnu adopce nebo domov pro matky s dětmi, když budu chtít.“

Jen ve Spojených státech otěhotní každý rok více než milion dospívajících dívek. Mezi nimi je řada těch, které sice byly vychovávány jako křesťanky, ale neřídily se Božím příkazem, aby se ‚zdržovaly smilstva‘ neboli předmanželského sexu. (1. Tesaloničanům 4:3) Tato nemravnost má za následek mnoho zbytečného utrpení. Mnohé z těchto dívek však začaly svého jednání litovat a chtějí svůj život napravit. Ale tváří v tvář děsivé vyhlídce, že budou mít dítě za svobodna, si některé možná říkají, zda by jednoduchým řešením jejich problému nebyl potrat. Ostatně, ve Spojených státech se každý rok rozhodne pro potrat téměř půl milionu dívek. Mohl by potrat být opravdu tou nejlepší reakcí na nechtěné těhotenství?

Proč některé dívky podstupují potrat

Je pochopitelné, že velkým vlivem působí silné, a dokonce rozporuplné emoce. Mladá žena má jistě přirozený vztah k dítěti, které se vyvíjí v jejím těle, ale zároveň ji možná trápí oprávněné obavy a starosti.

Osmnáctiletá Vera například „chtěla jít na univerzitu a možná si udělat i doktorát“. Podle jejích představ by jí mateřství narušilo plány. (Časopis ’Teen, duben 1992) Marta došla k podobnému závěru: „Kdybych se stala matkou, zůstala bych s dítětem doma a měla bych po škole. S tím jsem se neuměla vyrovnat.“ Podle jedné studie 87 procent mladých dívek, které podstoupily potrat, se bálo, že dítě by výrazně změnilo jejich život, a to takovým způsobem, který byl pro ně nepřijatelný.

Dalším obvyklým důvodem, proč se mnohé dívky rozhodly pro potrat, je strach z finančních problémů a obava, že nebudou schopny unést odpovědnost, která vyplývá z rodičovství za svobodna. Vera se vyjádřila takto: „Pocházím z rodiny, která se rozpadla, a maminka vychovávala nás tři děti sama. Byla jsem svědkem toho, jak s tím bojovala . . . Už jsem se viděla, že skončím jako osamělá matka, stejně jako moje máma.“

Tlak od ostatních lidí, zvlášť od chlapce, může být také mocnou silou, která dívku nutí k přerušení těhotenství. Jitčin chlapec dal Jitce ultimátum: „Když nepůjdeš na potrat, už tě nechci vidět.“ Na Aničku zase vyvíjela nátlak matka a jiní příbuzní.

Dalším vlivem možná působí všeobecně rozšířený názor, že potrat ve skutečnosti není zabitím dítěte. Vera říká: „Nepřipustila jsem, abych o tom přemýšlela jako o dítěti . . . Četla jsem, že v pátém týdnu těhotenství je plod menší než nehet malíčku. K této představě jsem se silně upnula. Říkala jsem si, že když je to velké jen jako nehet malíčku, žádné dítě to není. Snažila jsem se, abych to v mysli neměla jako něco skutečného, jinak bych na ten potrat nemohla jít.“

Někdo také tvrdí, že alespoň v technicky vyspělých zemích je potrat bezpečný — pro dospívající dívku prý bezpečnější než porod. Když se uváží všechny souvislosti, může se zdát, že potrat je žádoucí. Skutečnosti však ukazují, že mnoho dívek, které se rozhodly pro potrat, později lituje. Jedna žena říká: „Ve dvaceti jsem podstoupila potrat; teď je mi čtyřiatřicet, ale s tím, co jsem udělala, se stále nemohu vyrovnat. Já jsem dítě chtěla, ale můj chlapec ne. Stále prožívám citovou bolest; bolest, se kterou budu žít po zbytek života.“

Citové jizvy

Potrat nemusí být snadným řešením problému, naopak, může těžkosti ještě zvětšit. Přinejmenším jde proti samému jádru našeho vnitřního smyslu pro to, co je správné a nesprávné — proti svědomí, které do člověka vložil Bůh. (Římanům 2:15) Potrat navíc vyžaduje, aby mladá žena zavřela dveře svého něžného soucitu ke křehkému životu, který se v ní vyvíjí. (Srovnej 1. Jana 3:17.) To je velmi demoralizující!

Marta říká: „Až za několik týdnů [po potratu] jsem se začala cítit provinile a tak nějak jsem se styděla za to, co jsem udělala.“ Když přišel únor — měsíc, kdy by se dítě bylo narodilo —, bylo to ještě horší. Eliška vzpomíná: „Před patnácti lety jsem měla potrat. Následkem toho jsem trpěla vážnou depresí a několikrát jsem se musela léčit na klinice. Dokonce jsem chtěla spáchat sebevraždu.“

Je pravda, že ne všechny mladé ženy reagují právě tak. Mnohé z nich upřímně věří, že plod není lidský život. Ale co o tom říká Stvořitel, „zdroj života“? (Žalm 36:9) Bible objasňuje, že pro Jehovu Boha je nenarozené dítě, které se vyvíjí v děloze, daleko víc než pouhá plodová tkáň. Inspiroval krále Davida, aby napsal: „Tvé oči viděly i můj zárodek a ve tvé knize byly zapsány všechny jeho části.“ (Žalm 139:16) Stvořitel se tedy dívá na zárodek jako na odlišnou osobu, jako na lidskou bytost. Právě proto prohlásil, že člověk, který zraní nenarozené dítě, bude volán k odpovědnosti. (2. Mojžíšova 21:22, 23) Ano, podle Božího názoru je zabití nenarozeného dítěte zabitím člověka. Dívka, která se chce líbit Bohu, proto nemůže uvažovat o potratu jako o přijatelné možnosti — bez ohledu na to, jaký je na ni vyvíjen nátlak.b

Jak získat oporu

Jitka, o níž byla zmínka v úvodu, se rozhodla, že na potrat nepůjde. Říká: „Když moje starší sestra přišla na to, že jsem v jiném stavu, hned od začátku mě podporovala, zvlášť citově. Dokonce mi řekla, že mě bude podporovat i poté, co se dítě narodí. K tomu, abych udělala to, co jsem hluboko v srdci považovala za správné, jsem nepotřebovala slyšet víc. Dítě jsem si nechala.“ To bylo před devíti lety. Jitka se nyní dívá na svého osmiletého syna a říká: „Kdybych byla šla na potrat, byla by to ta největší chyba v mém životě.“

Mladá žena Nataša vypráví podobný příběh: „Před pěti lety jsem seděla v čekárně na klinice, kde se prováděly potraty. Když už jsem měla jít na řadu, rozmyslela jsem si to a z kliniky jsem odešla. Teď mám báječného čtyřletého kluka, další dítě je na cestě a jsem vdaná za muže, který mého syna miluje.“

Každá žena, která stojí před skutečností, že je těhotná a nemá manžela, by se neměla rozhodovat ukvapeně. I když situace vypadá špatně, není to konec světa. Taková žena však jistě potřebuje podporu a zralé vedení. Dobrým začátkem je, když se svěří rodičům, obzvlášť jsou-li křesťané. (Přísloví 23:26) Je pravda, že je to zraní a zpočátku se budou zlobit. Nakonec však pravděpodobně budou chtít pomoci. Možná jí například zařídí lékařskou péči v těhotenství. Také jí mohou pomoci, aby využila nějaké podpory od státu, na kterou by měla nárok. A co je nejdůležitější, mohou ji povzbudit, aby hledala duchovní pomoc u sborových starších. (Jakub 5:14, 15)

Některé svobodné matky se rozhodly, že své dítě dají k adopci, protože se domnívají, že dítěti nemohou dát to nejlepší. Nabídnout dítě k adopci je sice samozřejmě lepší než dítěti ukončit život, ale odpovědnost ‚starat se o své vlastní‘ ukládá Bůh rodičům. (1. Timoteovi 5:8) Svobodná matka možná není schopna dát dítěti to nejlepší po hmotné stránce, ale může mu dát něco daleko důležitějšího — lásku. (Přísloví 15:17) Ve většině případů asi bude lepší, aby svobodná matka vychovávala své dítě sama.

A co úkol starat se o kojence — a drastické změny ve způsobu života, které budou jistě nutné? Možná se zdá, že by toho bylo příliš. Nicméně Bible poskytuje praktickou radu, která lidem pomáhá, aby takové náročné úkoly zvládli. Kající svobodné matky mohou mít také prospěch z duchovní pomoci, která je pevně založena na Božím slově. Ano, s láskyplnou podporou a řádným vedením mohou danou situaci zvládnout co nejlépe.c Potrat prostě není řešením!

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 26]

Chlapci často své dívky nutí, aby podstoupily potrat