Národy se ještě nepoučily
„Čemu všemu by se lidé naučili, kdyby si vzali poučení z dějin! Ale Vášeň a Stranickost zaslepuje naše oči, a světlo, jež dává Zkušenost, je lampou na zádi a osvětluje jen vlny za námi.“ Samuel Taylor Coleridge
SOUHLASÍTE s anglickým básníkem Samuelem Coleridgem? Mohl by nás zápal pro nějakou věc zaslepit natolik, že bychom opakovali tragické chyby minulých generací?
Křížové výpravy
Podívejme se například na to, co lidé dělali během křížových výprav. Papež Urban II. vybízel v roce 1095 „křesťany“, aby dobyli Svatou zemi z rukou muslimů. Na tuto výzvu reagovali králové, šlechtici, rytíři i prostý lid ze všech národů, které podléhaly vlivu papeže. Podle jednoho středověkého historika se „mezi lidem žijícím podle zákona Kristova nenašel nikdo“, kdo by se k této výzvě nepřipojil.
Historička Zoé Oldenbourgová uvádí, že většina křižáků byla „absolutně přesvědčena, že pozvednutím kříže se přímo hlásí do služby samotnému Bohu“. Podle této historičky se považovali za „anděly zkázy, kteří útočí na ďáblovy děti“. Křižáci byli také přesvědčeni o tom, že „všichni, kteří zahynou, získají mučednickou korunu v nebesích,“ říká spisovatel Brian Moynahan.
Křižáci si možná neuvědomovali, že o něčem podobném byli přesvědčeni i jejich nepřátelé. Historik J. M. Roberts ve své knize Shorter History of the World (Stručné dějiny světa) říká, že islámští vojáci šli do boje s přesvědčením, že bojují za Boha a „že smrt v boji proti nevěřícím povede ke vstupu do ráje“ v nebi.
Obě strany byly přesvědčovány o tom, že jejich válka je spravedlivá, a má tedy Boží schválení a požehnání. Náboženští a političtí vůdci tyto názory podporovali a tím rozněcovali vášně svých poddaných. A tak se obě strany dopouštěly nepopsatelných krutostí.
Jací lidé to byli?
Jací lidé dělali takové hrozné věci? Převážně to byli obyčejní lidé, kteří se od nás prakticky nijak nelišili. Mnozí z nich nepochybně byli zapálení idealisté a toužili napravit to, co pokládali za špatné. Ve svém zápalu zřejmě přehlédli skutečnost, že svým bojem za „spravedlnost“ nepůsobí nic jiného než nespravedlnost, bolest a utrpení statisíců nevinných mužů, žen a dětí.
Neopakovala se snad tato situace během dějin mnohokrát? Nepodněcovali snad charismatičtí vůdci k nelítostným a barbarským válkám nesčetné miliony lidí, které by za normálních okolností něco takového ani nenapadlo? Volání do zbraně a násilné akce proti náboženským a politickým odpůrcům byly na obou stranách ospravedlňovány tvrzením, že „s námi je Bůh“. Tento postup sloužil zájmům tyranů po mnoho staletí. „Těm, kdo zorganizovali holocaust i novodobé etnické čistky, posloužil stejně spolehlivě jako organizátorům první křížové výpravy,“ říká Brian Moynahan.
Možná řeknete, že rozumní lidé se dnes nenechají tímto způsobem zmanipulovat. Nejsme snad mnohem civilizovanější? Měli bychom být. Ale vzali jsme si skutečně z dějin poučení? Když se zamyslíme nad dějinami posledního století, kdo může poctivě říci, že jsme se opravdu poučili?
První světová válka
Osvědčený postup z doby křížových výprav byl znovu použit například v době první světové války. „Jeden z paradoxů roku 1914 je, že v každé zemi zástupy lidí všech vyznání, ras a politických názorů budily dojem, že jdou do války ochotně a šťastně, což je překvapivé,“ napsal historik J. M. Roberts.
Proč tak obrovské množství lidí šlo „ochotně a šťastně“ do války? Protože stejně jako v případě těch, kdo šli do předchozích válek, byly i jejich hodnoty a přesvědčení formovány soudobými ideologiemi. Někteří lidé možná byli inspirováni principy svobody a spravedlnosti, ale většina byla zcela zřejmě motivována arogantním názorem, že jejich národ je nadřazený všem ostatním, a proto má právo nad nimi panovat.
Mnozí byli vedeni k přesvědčení, že válka je nevyhnutelnou součástí přirozeného běhu věcí, že je to jakýsi druh „biologické nutnosti“. Například „sociální darwinismus“, jak uvádí spisovatel Phil Williams, prosazoval myšlenku, že válka je zákonný způsob jak „vyhladit ty, kdo si nezaslouží, aby přežili“.
Každý si samozřejmě myslel, že věc, za kterou bojuje, je správná. K čemu to vedlo? Spisovatel a historik Martin Gilbert říká, že v první světové válce „vlády hrály na strunu rasismu, vlastenectví a vojenského hrdinství“ — a lidé za nimi slepě šli. Ekonom John Kenneth Galbraith prožil své dětství v Kanadě právě v době první světové války. Řekl, že lidé tehdy mluvili o „zjevné nesmyslnosti konfliktu v Evropě“. „Inteligentní lidé ... by se nenechali zatáhnout do takového šílenství,“ říkali. Ale přesto se do toho sami zatáhnout nechali. Jaké to mělo následky? Mezi více než devíti miliony vojáků, kteří zahynuli na obou stranách těchto jatek, kterým se začalo říkat první světová válka, bylo asi 60 000 Kanaďanů.
Lidé se nepoučili
Nicméně po dvou desetiletích se s nástupem fašismu a nacismu znovu projevil stejný duch. Fašismus začal používat „tradiční nástroje propagandy, totiž symboly a mýty, aby roznítil vášně lidu,“ píše Hugh Purcell. Zvláště účinným prostředkem byla působivá směsice náboženství a politiky, jejímž projevem byly modlitby o to, aby Bůh žehnal vojákům.
„Mistrem davové psychologie, ale i brilantním řečníkem“ byl Adolf Hitler. Dick Geary ve své knize Hitler and Nazism uvádí, že stejně jako mnoho demagogů v minulosti byl i Hitler přesvědčen, že ‚masy se neřídí svým rozumem, ale emocemi‘. Této lidské slabosti zneužil tím, že chytře uplatnil starý trik nasměrovat nenávist lidí proti společnému nepříteli. To udělal například tehdy, když „strach a zášť Němců obrátil proti Židům,“ říká Purcell. Hitler označil Židy za kořen všeho zla, když prohlásil, že ‚Židé podvracejí německý národ‘.
Nejděsivější na této éře je to, jak snadno se miliony zdánlivě slušných lidí opět nechaly zmanipulovat k masovým vraždám. „Jak mohli lidé z údajně civilizované země nejen tolerovat, ale dokonce se i podílet na hrozných barbarstvích nacistického státu?“ ptá se Dick Geary. Nebyla to jen „civilizovaná“ země, ale byla to údajně také křesťanská země. Lidé se do něčeho takového nechali zatáhnout proto, že dali přednost filozofiím a plánům lidí před učením Ježíše Krista. A od té doby se mnoho upřímných, idealisticky smýšlejících mužů a žen nechalo zatáhnout do stejně hrůzných zvěrstev.
„Osobní zkušenost i historie ukazují, že národy a vlády nepochopily z dějin vůbec nic a nevzaly si z nich ani žádné ponaučení,“ říká německý filozof Georg Hegel. I když mnozí lidé možná s Hegelovou filozofií nesouhlasí, jen málokdo by nesouhlasil s tímto jeho výrokem. Ano, lidem opravdu dělá velké potíže získat z dějin jakékoli ponaučení. Musí to tak být i ve vašem případě?
Určitě bychom se měli naučit jedno — pokud se máme vyhnout tragédiím minulých generací, musíme mít něco, co je spolehlivější než zavádějící lidské filozofie. Čím by tedy mělo být naše smýšlení ovlivňováno? Více než tisíc let před dobou křížových výprav učedníci Ježíše Krista ukázali, jak by měl vypadat život pravého křesťana, což je vlastně jediný rozumný způsob života. Prozkoumejme, co Kristovi učedníci udělali pro to, aby nebyli zataženi do krvavých konfliktů své doby. Je vůbec možné, aby se to i dnešní národy naučily, a tak se konfliktům zabránilo? A jaké řešení dnešní neutěšené situace má Bůh?
[Obrázky na straně 6]
Lidské konflikty se vyznačují barbarstvím a utrpením
[Obrázky na straně 7]
Nahoře: Uprchlíci z oblasti postižené válkou
Jak se mohli údajně civilizovaní lidé podílet na tak hrozném násilí?
[Podpisky]
Rwandští uprchlíci: UN PHOTO 186788/J. Isaac; zřícení Světového obchodního centra: AP Photo/Amy Sancetta