Kapitola 70

Uzdravení muže od narození slepého

KDYŽ se Židé pokoušejí Ježíše kamenovat, neopustí Jeruzalém. Později, o sabatu, se prochází s učedníky po městě a tu vidí muže, který je od narození slepý. „Rabbi, kdo hřešil,“ ptají se učedníci Ježíše, „ten člověk, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“

Možná, že učedníci věří jako někteří rabíni, že člověk může zhřešit v lůně matky. Ale Ježíš odpovídá: „Nehřešil ani ten člověk ani jeho rodiče, ale bylo to, aby v jeho případě byly učiněny zjevnými Boží skutky.“ Mužova slepota není důsledkem nějakého určitého provinění nebo hříchu, který by spáchal buď on, nebo jeho rodiče. Hřích prvního člověka Adama vedl k tomu, že všichni lidé jsou nedokonalí, a tedy náchylní k vadám, jako je vrozená slepota. Tato vada nyní dává Ježíšovi příležitost, aby na muži zjevil Boží skutky.

Ježíš zdůrazňuje, že je naléhavé činit tyto skutky. „Musíme konat skutky toho, kdo mě poslal, dokud je den,“ říká. „Přichází noc, kdy nikdo nemůže pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ Smrt brzy uvrhne Ježíše do tmy hrobu, kde již nebude moci nic dělat. Zatím je zdrojem osvícení pro svět.

Po těch slovech plivne Ježíš na zem a ze slin udělá trochu bláta. Natře jím slepci oči a říká: „Jdi se umýt do rybníka Siloe.“ Muž poslechne. A když to udělá, vidí! S jakou radostí se vrací, když poprvé v životě vidí!

Sousedé a jiní, kteří ho znají, jsou ohromeni. „Není to ten člověk, který sedával a žebral?“ ptají se. „Je to on,“ odpovídají někteří. Ale jiní tomu nemohou věřit: „Vůbec ne, ale je mu podobný.“ Muž však říká: „Jsem to já.“

„Jak tedy byly tvé oči otevřeny?“ chtějí vědět.

„Člověk jménem Ježíš udělal bláto, namazal mi je na oči a řekl mi: ‚Jdi k Siloe a umyj se.‘ Proto jsem šel, umyl se a získal zrak.“

„Kde je ten člověk?“ ptají se.

„Nevím,“ odpovídá.

Lidé nyní vedou někdejšího slepce ke svým náboženským vůdcům, farizeům. Ti se ho také vyptávají, jak získal zrak. „Dal mi na oči bláto, umyl jsem se, a vidím,“ vysvětluje muž.

Farizeové by se přece měli radovat s uzdraveným žebrákem! Místo toho však Ježíše odsuzují. „To není člověk od Boha,“ tvrdí. Proč? „Protože nezachovává Sabat.“ Jiní farizeové se však ptají: „Jak může člověk, který je hříšník, provádět taková znamení?“ Vznikne tedy mezi nimi rozdělení.

Proto se muže zeptají: „Co o něm říkáš, když ti otevřel oči?“

„Je prorok,“ odpovídá.

Farizeové tomu odmítají věřit. Jsou přesvědčeni, že mezi Ježíšem a tímto mužem musí být nějaká tajná dohoda k ošálení lidí. Pozvou proto žebrákovy rodiče, a chtějí záležitost vyřešit tím, že se jich vyptají. Jan 8:59; 9:1–18.

▪ Čím byla způsobena mužova slepota a čím ne?

▪ Co je noc, kdy nikdo nemůže pracovat?

▪ Jak reagují na mužovo uzdravení ti, kteří ho znají?

▪ Jak se farizeové rozdělí kvůli mužovu uzdravení?