‚Co Jehova žádá od tebe?‘

1, 2. Proč je povzbudivé uvažovat o tom, jak Jehova reagoval na mravní úpadek svého starověkého národa?

PŘEDSTAVTE si následující scénu: Dívku vyděsí divoké bušení na dveře. Bojí se, že je to hrabivý obchodník, který si přišel pro peníze, jež mu dívčina rodina dluží. Ožebračil už spoustu lidí tím, že používal falešná závaží a vymáhal nezákonný úrok. Aby unikl trestu, podplatil městské úředníky, kteří ignorují stížnosti od obětí těchto podvodů. Dívka se cítí bezbranná. Její otec rodinu opustil kvůli mladší ženě, a dívce hrozí to, že budou s maminkou prodány do otroctví.

² Tento scénář je souhrnem některých praktik, jež 12 proroků otevřeně odsuzovalo. (Amos 5:12; 8:4–6; Micheáš 6:10–12; Sefanjáš 3:3; Malachiáš 2:13–16; 3:5) Kdybyste tehdy žili, jak byste na takové jednání reagovali? I když se popsaná situace zdá veskrze negativní, přesto z ní můžeme načerpat povzbuzení. Stačí si totiž všimnout, jak v době oněch proroků Jehova jednal se svým lidem. Ano, ze zmíněných 12 knih je patrné, že Bůh kladl důraz na chvályhodné vlastnosti a postoje. Takové povzbuzení nás může motivovat k tomu, abychom se ještě pevněji drželi Božích mravních měřítek, toužili konat dobro druhým a chválili Boha. Vzhledem k tomu, že Jehovův den soudu se rychle blíží, úvaha o pozitivních myšlenkách zapsaných v těchto knihách nám pomůže lépe chápat, co od každého z nás Bůh vyžaduje. Začněme tedy v době Micheáše, který žil v osmém století př. n. l.

3, 4. (a) Jaká naléhavá prosba je obsažena v knize Micheáš? (b) Jak na vás osobně působí otázka u Micheáše 6:8?

³ Když člověk čte Micheášovu knihu, může se mu na první pohled zdát, že je to dlouhý výčet obvinění vznesených proti vzpurným Izraelitům. Je pravda, že Jehova nezavíral oči před mravním úpadkem, do něhož se jeho zasvěcený národ dostal. Nemínil tolerovat ty, kdo ‚nenáviděli, co je dobré, a milovali špatnost‘. (Micheáš 3:2; 6:12) Přesto se v Micheášově knize spolu s odsouzením nachází jedna z nejpůsobivějších vybídek, jaké jsou v celé Bibli zapsány. Prorok se zaměřil na Zdroj spravedlivých měřítek a položil zajímavou otázku: „Co od tebe Jehova žádá zpět, než abys uplatňoval právo a miloval laskavost a byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ (Micheáš 6:8)

⁴ Vnímáte tu naléhavou prosbu, kterou náš Stvořitel v tomto verši vyjádřil? Láskyplně nám zde připomíná, že je v našich silách projevovat pozitivní postoje, místo abychom se nechali ovládnout všudypřítomnou ničemností. Jehova ví, že věrně oddaní lidé chtějí pěstovat bohulibé vlastnosti, a proto jim nepřestává důvěřovat. Jak byste odpověděli, kdyby se vás osobně někdo zeptal: ‚Co Jehova žádá od tebe?‘ Dovedli byste říct, v kterých oblastech života se necháváme — nebo bychom se měli nechat — vést Božími mravními měřítky? Když těmto měřítkům budeme odpovídat, posílí se tím náš vztah k Bohu a výrazně se také zlepší kvalita našeho života. Vezměme si poučení z následující vybídky a mějme přitom na paměti, že celosvětový ráj je na dosah: „Zasévejte si semeno ve spravedlnosti; sklízejte ve shodě s milující laskavostí. Obdělávejte si ornou půdu, když je čas pátrat po Jehovovi, dokud nepřijde a nedá vám poučení ve spravedlnosti.“ (Ozeáš 10:12) Uvažujme teď o některých klíčových myšlenkách obsažených v působivé vybídce u Micheáše 6:8.

 5. Proč je důležité ‚být skromní‘, když chodíme s Bohem?

⁵ Micheáš říká, že Jehova od nás vyžaduje, abychom ‚s ním chodili skromně‘. Skromnost nám může jedině prospět, protože ‚u skromných je moudrost‘. (Přísloví 11:2) Být skromný znamená uvědomovat si omezení, která máme v důsledku zděděného hříchu. Uznáme-li, že jsme se v hříchu už narodili, je to velmi důležitý první krok k tomu, abychom se vyhnuli jakýmkoli hříchům, které bychom páchali svévolně. (Římanům 7:24, 25)

 6. Jaký užitek nám přinese to, když si skromně budeme uvědomovat následky hříchu?

⁶ Proč je skromnost spojená s ponížeností mysli nezbytným předpokladem k tomu, abychom se vyhnuli svévolnému hříchu? Protože skromný člověk si uvědomuje, jakou moc hřích má. (Žalm 51:3) Ozeáš nám pomáhá pochopit, že hřích může člověku připadat lákavý, ale že ve svém důsledku má vždy zničující účinky. Jehova například slíbil, že se svým starověkým národem bude kvůli jeho neposlušnosti „účtovat“. Dá se z toho snad usuzovat, že neskromní hříšníci mohli uniknout veškerým následkům svého jednání? To sotva, i když oni sami v to možná doufali. Hřích totiž mívá podvodnou moc a člověka zotročuje. Ještě závažnější však je to, že hříchem se lidé odcizují Bohu, což může vést až k následujícímu extrému: „Jejich jednání nepřipouští návrat k jejich Bohu.“ Svévolný hřích rozhlodává mravní strukturu provinilce, a ten se mění v člověka, který ‚koná to, co škodí‘. Kvůli hříchu je navíc život takového člověka neplodný. Je pravda, že po nějaký čas by se mohlo zdát, že nekajícný hříšník je úspěšný. V žádném případě ale nemůže očekávat, že bude mít Boží schválení. (Ozeáš 1:4; 4:11–13; 5:4; 6:8)

 7. Jak reagují skromní lidé na Jehovovo vedení?

⁷ Skromní lidé si také uvědomují, že mají-li se úspěšně vyhnout žalostným následkům hříchu, potřebují k tomu Boží vedení. Micheáš předpověděl dobu — a v té žijeme my dnes —, kdy se budou zástupy lidí chtít ‚poučovat o Jehovových cestách‘ a „chodit po jeho stezkách“. Takoví mírní lidé hledají „zákon a Jehovovo slovo“. I pro vás je zřejmě zdrojem štěstí to, že se snažíte odpovídat Božím požadavkům, a spolu s ostatními tak „chodit ve jménu Jehovy“. Přesto vás ale možná, podobně jako Micheáše, bude zajímat, v jakých dalších ohledech máme zůstat ‚mravně čistí‘. (Micheáš 4:1–5; 6:11) Když se budeme snažit skromně dělat to, co od nás Jehova žádá, bude to pro nás velkou pomocí.

 8. Čeho jste si všimli, pokud jde o mravní měřítka v dnešním světě?

⁸ Jehova chce, aby se nám v duchovním i tělesném ohledu dařilo dobře, a proto nás vybízí, abychom i navzdory upadajícímu světu kolem nás byli cudní. (Malachiáš 2:15) Dnes jsme přímo zaplaveni sděleními se sexuálním podtextem. Mnozí lidé si myslí, že dívat se na pornografické fotografie a filmy je normální. Stejně pohlížejí i na četbu popisující oplzlé sexuální praktiky a na poslech hudby s eroticky laděnými texty. Spousta mužů navíc ženy znevažuje a dívá se na ně jako na pouhé sexuální objekty. Kromě toho mladí lidé ve škole rádi opepří svou řeč obscénními vtipy a sexuálními narážkami. Co nám pomůže, aby nás takové zpustlé prostředí nezkazilo?

 9. V jakých ohledech mnozí Izraelité v době 12 proroků nebrali v úvahu Jehovova měřítka?

⁹ Dvanáct proroků, o nichž uvažujeme, k tomu poskytlo cenné rady. Žili sice v době, kdy nebyla multikina ani videopůjčovny, ale přesto se tehdy používaly falické symboly, provozovala se takzvaná posvátná prostituce a bujela bezostyšná promiskuita. (1. Královská 14:24; Izajáš 57:3, 4; Habakuk 2:15) Že to tak skutečně bylo, můžeme vidět z následujících slov proroků: „Pokud jde o muže, vyrážejí si s nevěstkami a obětují s chrámovými prostitutkami.“ „Muž a jeho vlastní otec šli k témuž děvčeti, aby znesvěcovali mé svaté jméno.“ Někteří Izraelité pravidelně dávali ‚plat prostitutce‘ při obřadech na oslavu plodnosti.a Bujelo cizoložství a nevěrní lidé žijící v manželství ‚chodili za svými vášnivými milenci‘ nebo milenkami. (Ozeáš 2:13; 4:2, 13, 14; Amos 2:7; Micheáš 1:7)

10. (a) Co bývá hlavní příčinou nemravného jednání? (b) Jak se Boží starověký lid provinil duchovním smilstvem?

¹⁰ Pravděpodobně si uvědomujete, že v sexuální nemravnosti se odráží postoje a pohnutky člověka, který se jí dopouští. (Marek 7:20–22) Jehova o svém nemravném lidu řekl, že „právě duch smilstva [„chtíč po sexu“, Contemporary English Version] způsobil, že zbloudili“ a že „se nedopouštěli ničeho než nevázaného chování“. (Ozeáš 4:12; 6:9)b Zecharjáš použil vyjádření „duch nečistoty“. (Zecharjáš 13:2) Lidé jednali s drzým postojem; Jehovova měřítka a autoritu nerespektovali, a dokonce jimi opovrhovali. Pokud tedy někdo chtěl změnit své pohnutky, musel nejdřív radikálně změnit své smýšlení a stav svého srdce. Když si to křesťané uvědomí, měli by si ještě víc vážit pomoci, kterou dostávají, aby se nemravnosti a jejím tragickým následkům vyhnuli.

11. Jaké následky mívá sexuální nemravnost?

¹¹ Možná jste i vy už byli svědky toho, že uvolněná morálka byla příčinou rozpadu rodiny, odporných nemocí, nárůstu vražedných potratů a toho, že děti nedostaly řádnou výchovu. Když lidé nerespektují Stvořitelem stanovená měřítka v oblasti sexu, často kvůli tomu fyzicky i citově trpí. Micheáš napsal: „Protože se [ta osoba] stala nečistou, ztroskotává; a dílo ztroskotání je bolestné.“ (Micheáš 2:10) Zbožný člověk si tyto následky uvědomuje, a proto se snaží jednat správně. Dává pozor na to, aby si svou mysl ani srdce neznečistil nemravnými úvahami. (Matouš 12:34; 15:18)

12. Jaký užitek máme z toho, že jsme si osvojili Boží názor na sex?

¹² Hlavním důvodem, proč se křesťané vyhýbají nemravnosti, není strach z nemocí nebo z nechtěného těhotenství. Uvědomují si totiž, že je třeba pěstovat lásku k Božím zákonům a osvojit si Boží názor na sex. Jehova do lidí vložil přirozenou touhu po sexuálních důvěrnostech, kterými si manželé mají vzájemně vyjadřovat svou lásku. Bylo to součástí Božího stvořitelského záměru. Když je sexu vyhrazeno správné místo — to znamená v rámci manželství —, přináší člověku uspokojení, spojuje manžela a manželku pevným poutem a někdy vede ke zplození života. Dvanáct proroků však také ukazuje, že když se sex provozuje mimo manželství, má to zničující účinky. Kvůli sexuální nemravnosti lidé přišli o Boží schválení. To byla velmi vysoká cena, kterou tehdy museli zaplatit, a stejně vysokou cenu musí za nemravnost člověk zaplatit i dnes.

13. Jak můžeme obrazně řečeno ‚odložit smilstvo‘ a vyhnout se pokušení?

¹³ Ozeáš své současníky vybízel, aby ‚od sebe odložili své smilstvo‘. Měli podniknout rozhodné kroky, aby se v mravním smyslu očistili. (Ozeáš 2:2) My budeme jednat moudře, když se vyhneme situacím, v nichž bychom se zbytečně vystavovali pokušení. Opakovaně se s takovými situacemi můžeme setkávat ve škole nebo v místě bydliště. Asi nebude možné přejít na jinou školu nebo se přestěhovat, ale i tak se můžeme pokušení vyhnout a ‚smilstvo od sebe odložit‘. Dejte druhým najevo, že jste praví křesťané — že jste jedním ze svědků Jehovových. Jasně a s úctou jim vysvětlete, čemu věříte a jaké máte zásady. Určitě druhým dejte na srozuměnou, že jste rozhodnuti držet se Jehovových vysokých měřítek. (Amos 5:15) Dalším způsobem, jak lze ‚odložit smilstvo‘, je vyhýbat se pornografii a pochybné zábavě. To může znamenat, že vyhodíte nějaký časopis nebo že si najdete jiné přátele — takové, kteří milují Jehovu a kteří souhlasí s tím, že bychom měli dělat to, co od nás Bůh vyžaduje. (Micheáš 7:5) Ano, s Jehovovou pomocí můžeme zůstat neposkvrněni nemravností tohoto světa.

14, 15. (a) Co znamená ‚milovat laskavost‘? (b) Jak nám to, že milujeme laskavost, pomáhá zůstat bezúhonnými?

¹⁴ Micheáš zdůraznil, že Jehova od nás žádá, abychom ‚milovali laskavost‘. Být laskavý znamená konat pro druhé dobro a vyhýbat se čemukoli, čím bychom jim ublížili. Laskavost je úzce spjata s dobrotou a mravní znamenitostí. Laskavý člověk tedy musí být čestný a nestranný v osobním životě i v jednání s druhými. V šesté kapitole této knihy jsme se zabývali tím, jak významnou roli hraje právo a poctivost v takových důležitých oblastech života, jako je podnikání a finanční záležitosti. To však nejsou jediné oblasti, v nichž by měl člověk právo, poctivost a laskavost projevovat.

¹⁵ Lidé, kteří milují laskavost a chtějí konat druhým dobro, se snaží být bezúhonní. Izraelitům, kteří neplnili své hmotné závazky vzhledem k čistému uctívání, Jehova řekl: „Vy mě okrádáte.“ (Malachiáš 3:8) Uvažovali jste už o tom, jak by mohl člověk v dnešní době ‚okrádat‘ Boha? Co když má nějaký křesťan přístup k finančním prostředkům věnovaným v místním sboru na podporu díla Království nebo co když s penězi pracuje v jiném odvětví teokracie? Komu takové peníze patří? Jednoznačně Jehovovi, protože byly věnovány na podporu jeho uctívání. (2. Korinťanům 9:7) Měl by se snad tedy někdo domnívat, že si takové prostředky může i bez patřičného oprávnění v případě nouze „půjčit“ na uhrazení nějakých osobních výdajů nebo je použít k jinému účelu, než k tomu, na nějž byly věnovány? Samozřejmě, že ne. To by se rovnalo okrádání Boha. A rozhodně by to nebylo laskavé ani poctivé vůči těm, kdo takové dary na Boží dílo věnovali. (Přísloví 6:30, 31; Zecharjáš 5:3)

16, 17. (a) Jak někteří lidé projevovali chamtivost v době Amose a Micheáše? (b) Jak se Bůh dívá na chtivost?

¹⁶ Laskavost a dobrota křesťany vedou také k tomu, aby se vyhýbali chtivosti. V Amosově době byli mnozí lidé hrabiví až hanba. Nenasytní chamtivci klidně ‚prodali někoho spravedlivého‘ — tedy svého spoluvěřícího — „za pouhé stříbro“. (Amos 2:6) Podobné to bylo za života Micheáše, kdy judští boháči obírali o majetek lidi, kteří byli příliš slabí na to, aby se bránili. A pokud to nešlo jinak, sebrali jim ho násilím. (Micheáš 2:2; 3:10) Když tito hamižní jedinci zabírali půdu svých sousedů, porušovali tím Jehovův zákon — včetně desátého přikázání a předpisů zakazujících trvale prodat dědičně vlastněný pozemek. (2. Mojžíšova 20:13, 15, 17; 3. Mojžíšova 25:23–28)

¹⁷ Dnes už lidé nejsou běžně prodáváni ani zotročováni tak jako v době proroků. Ale co třeba využívání druhých lidí nebo získávání finančních výhod na úkor někoho jiného? Křesťan, který miluje laskavost, jistě nebude své spoluvěřící využívat. Uvědomuje si, že by nebylo ani správné, ani laskavé pustit se do takového druhu podnikání nebo mít takový investiční záměr, kde by cílovou skupinu hlavních zákazníků tvořili spoluvěřící. Zračila by se v tom chamtivost, a před tou jsou křesťané varováni. Proto nechtějí rychle vydělat peníze tím, že by své spolukřesťany využívali. (Efezanům 5:3; Kolosanům 3:5; Jakub 4:1–5) Chamtivost se může projevovat láskou k penězům, touhou po zisku nebo moci, a dokonce i nenasytností v jídle, pití, sexu a dalších věcech. Micheáš ukázal, že poživační, chamtiví lidé ‚se nenasytí‘. A stejné je to i dnes. (Micheáš 6:14)

18, 19. (a) Co někteří z 12 proroků řekli o tom, jak se Jehova stará o ‚cizího usedlíka‘? (b) Jak se mohou zlepšit vztahy v místě našeho bydliště díky tomu, že se budeme láskyplně zajímat o druhé?

¹⁸ Jehova svým ctitelům přikázal, aby ‚nešidili cizího usedlíka‘. A ústy proroka Malachiáše Bůh prohlásil: ‚Přiblížím se k vám kvůli soudu proti těm, kdo odvracejí cizího usedlíka.‘ (Zecharjáš 7:10; Malachiáš 3:5) Dochází v místě vašeho bydliště k sociálním změnám kvůli přílivu imigrantů či dalších lidí jiné národnosti a rasy nebo těch, kdo pocházejí z jiného kulturního prostředí? Možná se přistěhovali proto, že hledají bezpečí, práci či lepší živobytí. Jak se díváte na ty, kdo mluví jiným jazykem a mají jiný životní styl než vy? Nepostřehli jste u sebe sklon k předsudkům? To by byl přesný opak laskavosti.

¹⁹ Mějme na mysli, jak pozitivně lidé reagují, když jim dáme najevo, že i ti, kdo pocházejí z jiné kultury nebo země, si zaslouží slyšet dobrou zprávu. Laskavost nám také pomůže zbavit se pocitu, že nově příchozí nepříznivě zasahují do toho, jak se využívá sál Království nebo další prostředky. Jistým židovským křesťanům, kteří měli určité předsudky vůči Nežidům, apoštol Pavel v prvním století připomněl, že záchranu si skutečně nikdo nemůže zasloužit. Zachráněn sice může být kdokoli, ale je to jedině díky Boží nezasloužené laskavosti. (Římanům 3:9–12, 23, 24) Díky laskavosti se budeme radovat z toho, že Boží milosrdenství dosáhlo až k lidem, kteří dříve neměli mnoho příležitostí slyšet dobrou zprávu. (1. Timoteovi 2:4) Lidé pocházející z jiné kultury nebo země bývají znevýhodněni, a proto bychom se o ně měli zajímat a projevovat jim laskavost; měli bychom je mezi sebou vítat a jednat s nimi stejně ‚jako s rodáky‘. (3. Mojžíšova 19:34)

20. U koho někteří Izraelité hledali vedení?

²⁰ Micheáš také zdůrazňoval, že by člověk měl chodit s Bohem, důvěřovat v něj jako v pravého Boha a hledat u něj vedení. (Přísloví 3:5, 6; Ozeáš 7:10) Když se Židé vrátili z vyhnanství, někteří z nich se začali dotazovat věštců a hadačů osudu a obraceli se k falešným bohům. Zřejmě u nich hledali pomoc například v období sucha. Ve skutečnosti tím však navazovali kontakt s ničemnými duchovními silami, přestože Jehova Izraelitům takové praktiky výslovně zakázal. (5. Mojžíšova 18:9–14; Micheáš 3:6, 11; 5:12; Ageus 1:10, 11; Zecharjáš 10:1, 2) Tito Židé se tedy dostávali do styku s duchovními tvory, kteří se proti pravému Bohu vzbouřili.

21, 22. (a) Jaké druhy spiritismu jsou běžné v místě, kde žijete? (b) Proč si praví Jehovovi služebníci nezahrávají s okultismem?

²¹ Dnes si někteří lidé myslí, že ničemní duchové, o kterých se v Písmu mluví, jsou pouhým symbolickým zosobněním zla. Bible však ukazuje, že démoni jsou skuteční a že jsou šedou eminencí, která stojí za astrologií, čarodějnictvím a některými druhy magie. (Skutky 16:16–18; 2. Petra 2:4; Juda 6) Stejně skutečná jsou i nebezpečí, která jsou se spiritismem spojena. Lidé v mnoha kulturách se obracejí na šamany neboli medicinmany, kteří tvrdí, že mají nadpřirozenou moc. Jiní žádají o pomoc čaroděje. Další hledají vedení v horoskopech nebo tarokových kartách, používají virgule, spiritistické tabulky nebo zvláštní krystaly. Běžné jsou i snahy navázat spojení s duchy mrtvých lidí. Někteří státníci se při rozhodování údajně obracejí na astrology a spiritistická média. Všechny shora uvedené věci jsou však v přímém rozporu s Micheášovou radou, abychom chodili s pravým Bohem a nechali se vést jím.

²² Každý pravý Jehovův ctitel se takovým praktikám rozhodně vyhýbá. Můžeme si být jistí, že Bůh svou vůli nikdy nezjevuje prostřednictvím magie ani okultismu a že tyto praktiky nepoužívá k tomu, aby předváděl svou moc. Slova zapsaná u Amose 3:7 nás naopak ujišťují o tom, že Jehova ‚zjevuje svou důvěrnou záležitost svým sluhům prorokům‘. Když si člověk zahrává s okultismem, může se kvůli tomu navíc dostat pod vliv vůdce démonů, Satana. To je lhář a jeho cílem je klamat lidi. Vzhledem k tomu, že byl vždy krutý, je spolu se svými kumpány rozhodnut lidem ubližovat, a dokonce je zabíjet. (Job 1:7–19; 2:7; Marek 5:5) Je tedy pochopitelné, proč Micheáš odsoudil věštění a čarodějnictví, když nás vybízel, abychom chodili s pravým Bohem.

23. Jedině kdo může skutečně uspokojit naše správné touhy?

²³ Skutečné duchovní vedení můžeme najít jedině u Jehovy a v jeho čistém uctívání. (Jan 4:24) „Žádejte Jehovu,“ napsal prorok Zecharjáš. (Zecharjáš 10:1) I když člověk může zažít útoky ničemných duchovních sil nebo jimi být pokoušen, měl by pamatovat, že „každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bezpečně vyvázne“. (Joel 2:32) Toto ujištění je důležité, když pevně chováme v mysli Jehovův velký den.

24. Jaké poučení jste si vzali ze slov zapsaných v Micheášovi 6:8?

²⁴ Je vidět, že slova zapsaná v Micheášovi 6:8 nám poskytují mnoho námětů k přemýšlení. Máme-li se pevně držet Božích mravních měřítek, musíme mít správné pohnutky a žádoucí vlastnosti. Všichni, kdo žijí „v konečné části dnů“, mohou načerpat povzbuzení ze slov Ozeáše. Ten řekl, že v naší době budou zbožní lidé hledat Jehovovu dobrotu. (Ozeáš 3:5) Amos Ozeášova slova potvrdil a ukázal, že Bůh lidi vyzývá, aby dělali přesně to: „Pátrejte po tom, co je dobré . . ., abyste zůstali naživu.“ Také nás vybízí: „Milujte, co je dobré.“ (Amos 5:14, 15) Pokud si tyto rady vezmeme k srdci, pak konat to, co od nás Jehova žádá, nám bude přinášet potěšení.