Listopad
Čtvrtek 1. listopadu
Buď moudrý, můj synu, a rozradostni mé srdce, abych mohl dát odpověď tomu, který mě popichuje. (Přísl. 27:11)
Satan tvrdil, že nikdo neslouží Jehovovi z nesobecké lásky. (Job 2:4, 5) A v tom se nezměnil. Když byl svržen z nebe, platilo, že je „žalobce našich bratrů, který na ně dnem i nocí žaluje před naším Bohem“. (Zjev. 12:10) Satan stále zpochybňuje pohnutky, ze kterých Bohu sloužíme. Přál by si, abychom ve zkouškách podlehli a přestali se zastávat Jehovova práva vládnout. Když se dostaneš do nějaké náročné situace, zkus si představit tuto scénu: Na jedné straně stojí Satan a démoni, pozorují tvůj boj a tvrdí, že to vzdáš. Na druhé straně je Jehova, Ježíš, vzkříšení pomazaní a tisíce andělů, kteří tě povzbuzují a věří, že to zvládneš. Mají obrovskou radost, že jsi až doteď vytrval a že děláš všechno pro to, abys zůstal věrný. Potom slyšíš, jak ti Jehova říká to, co je v dnešním denním textu. w16.04 2:8, 9
Pátek 2. listopadu
Vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva. (Mat. 18:16)
Když se ti s jejich pomocí podaří spor vyřešit, „získal jsi svého bratra“. Starší bys měl informovat jen v případě, že tvoje opakované snahy provinilci pomoct vyšly naprázdno. Případů, kdy by bylo nutné podniknout všechny tři kroky uvedené v Matoušovi 18:15–17, není mnoho. A to je dobře. Je z toho totiž vidět, že se většinou podaří najít nějaké řešení, a situace tak nedospěje do bodu, kdy by musel být nekajícný provinilec vyloučen ze sboru. Dotyčný si svoji chybu často uvědomí a dá věci do pořádku. Křesťan, který byl nesprávným jednáním poškozen, se pak možná rozhodne, že provinilci odpustí a nebude situaci dál řešit. Z Ježíšových slov každopádně vyplývá, že sborové starší bychom do osobních sporů neměli zatahovat předčasně. Měli bychom se na ně obrátit až ve chvíli, kdy jsme podnikli první dva kroky a jsou k dispozici spolehlivé důkazy o tom, co se stalo. w16.05 1:15, 16
Sobota 3. listopadu
Nejsou částí světa. (Jan 17:16)
Ve sporech tohoto světa musíme být neutrální, protože podporujeme Boží království. Mohli bychom snad s čistým svědomím lidem tvrdit, že jedině Boží vláda vyřeší všechny problémy, kdybychom zároveň podporovali nějakou jinou vládu? Díky politické neutralitě je navíc naše celosvětové společenství jednotné, na rozdíl od falešných náboženství, která se do politiky pletou a tím své členy rozdělují. (1. Petra 2:17) S tím, jak se Satanův systém blíží ke konci, můžeme očekávat, že zůstat neutrální bude stále těžší. Lidé jsou dnes „nepřístupní jakékoli dohodě“ a „svéhlaví“, takže konfliktů ve světě bude přibývat. (2. Tim. 3:3, 4) V některých zemích bratři zažili, jak rychle může náhlá politická změna postavit křesťana před nečekané zkoušky. Proto musíme už teď posilovat svoje rozhodnutí zůstat neutrální i v náročných situacích. Pokud bychom s tím čekali až do doby, kdy problémy začnou, mohli bychom selhat. w16.04 4:3, 4
Neděle 4. listopadu
Cokoli člověk rozsévá, to také sklidí. (Gal. 6:7)
Někdo si možná myslí, že na tom, jak se v osobních záležitostech rozhoduje, vlastně nezáleží. Pokud ale chceme dělat moudrá rozhodnutí, ze kterých bude mít Jehova radost, musíme přemýšlet o biblických zákonech a zásadách a řídit se jimi. Například musíme jednat v souladu s jeho zákonem o krvi. (1. Mojž. 9:4; Sk. 15:28, 29) K tomu, abychom se dokázali rozhodovat na základě biblických zákonů a zásad, nám pomůže modlitba. Závažná osobní rozhodnutí můžou mít velký vliv na naše duchovní zdraví. Je pravděpodobné, že každá taková volba ovlivní buď pozitivně, nebo negativně náš vztah s Jehovou. Dobré rozhodnutí náš vztah s Bohem posílí, zatímco špatné ho může poškodit a navíc může duchovně ublížit našim spolukřesťanům nebo narušit jednotu ve sboru. Na tom, jak se rozhodujeme i v osobních záležitostech, proto velmi záleží. (Řím. 14:19) w16.05 3:4, 5
Pondělí 5. listopadu
Já, Jehova, jsem tvůj Bůh, Ten, kdo tě vyučuje k tvému prospěchu. (Iz. 48:17)
Pokud se snažíme věnovat se čtení a studiu pravidelně, Jehova si toho váží. (Ef. 5:15, 16) Je pravda, že se nám nejspíš vždycky nepodaří prostudovat si všechny publikace stejně pečlivě. Musíme si ale dávat pozor na jedno nenápadné nebezpečí. Na jaké? Mohli bychom si myslet, že některé duchovní dary nejsou určené nám, a tím bychom se připravili o užitek, který bychom z nich mohli mít. Co když se nám například zdá, že určitá část Bible se na nás nevztahuje? Nebo co když nepatříme do hlavní cílové skupiny, pro kterou byla nějaká publikace vydána? Stává se nám, že takové informace jenom zběžně prolétneme nebo je úplně přeskočíme? Kdyby to tak bylo, snadno bychom přehlédli myšlenky, které by pro nás mohly být velmi praktické. Pamatujme na to, že všechny duchovní dary dostáváme od Boha. w16.05 5:5, 6
Úterý 6. listopadu
Když člověk udělá nějaký chybný krok, dříve než si to uvědomí, pokuste se vy, kdo jste duchovně způsobilí, usměrnit takového člověka v duchu mírnosti. (Gal. 6:1)
Jehova každého z nás formuje prostřednictvím sboru a křesťanských starších. Když si starší například všimnou, že máme nějaký duchovní problém, snaží se nám pomoct. Svoje rady ale nezakládají na vlastních názorech. Pokorně se obracejí na Jehovu a prosí o pochopení a moudrost. Potom v Božím Slově a našich publikacích hledají informace, které se přímo týkají toho, co prožíváme. Když chápeme, jak nás Jehova tvaruje, může to přispět k tomu, abychom měli dobré vztahy s bratry a sestrami a zachovali si pozitivní postoj ke svým zájemcům a dalším lidem v našich obvodech. Jehova ke změnám lidi nenutí. Postupně je seznamuje se svými měřítky, aby se mohli sami rozhodnout, jestli v souladu s nimi očistí svůj život a udělají potřebné změny. w16.06 1:13, 14
Středa 7. listopadu
Ty pro sebe stále hledáš velké věci. Dále nehledej. (Jer. 45:5)
Apoštol Jan varoval křesťany, že pokud někdo miluje věci, za kterými ho žene „touha těla a touha očí a okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu“, pak v něm „není ... Otcova láska“. (1. Jana 2:15, 16) Musíme si proto dávat pozor, aby nás nezlákalo něco ve světě, například zkažená zábava, společnost lidí, kteří nemilují Jehovu, nebo nevhodná móda. Láska ke světu by se mohla projevit také tím, že bychom třeba pomocí vyššího vzdělání usilovali o „velké věci“. Nový svět je velmi blízko. Pamatujme proto na Mojžíšova slova „Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova“. (5. Mojž. 6:4) Když těmto slovům rozumíme a pevně jim věříme, motivuje nás to, abychom Bohu sloužili oddaně a v souladu s jeho vůlí. (Hebr. 12:28, 29) w16.06 3:14
Čtvrtek 8. listopadu
Hledejte neustále [Boží] království a tyto věci vám budou přidány. (Luk. 12:31)
„Věcí nezbytných pro život člověka je málo – ale jeho přání jsou bezmezná.“ Tento výrok výstižně ukazuje, že mnozí nevidí rozdíl mezi potřebami a přáními. V čem tento rozdíl spočívá? Potřeba je něco, co musíme mít, protože na tom závisí náš život. Mezi takové potřeby patří jídlo, oblečení a bydlení. Přání je touha po něčem, co bychom rádi měli, ale pro každodenní život to nepotřebujeme. To, co lidé chtějí, se může v různých částech světa výrazně lišit. V rozvojových zemích si můžou přát mobil, motorku anebo kousek půdy. V bohatších zemích můžou toužit po luxusním oblečení, větším domě nebo dražším autě. Ať už ale žijeme kdekoli, hrozí nám nebezpečí, že se touhou po hmotných věcech necháme pohltit – i když je možná nepotřebujeme nebo si je nemůžeme dovolit. (Hebr. 13:5) w16.07 1:1–3
Pátek 9. listopadu
Neplánujte předem pro touhy těla. (Řím. 13:14)
Mnozí lidé jsou tak pohlceni svými každodenními záležitostmi, že si neuvědomují „svou duchovní potřebu“. (Mat. 5:3) „Touha těla a touha očí“ je vedou k tomu, aby se honili za věcmi, které nabízí tento svět. (1. Jana 2:16) My na sebe nechceme nechat působit ducha světa, ale Božího ducha, díky kterému jasně chápeme, co je před námi. (1. Kor. 2:12) Zároveň si uvědomujeme, že nechat se duchovně ukolébat není zas tak těžké – stačí dovolit, aby běžné věci vytlačily z našeho života službu Jehovovi. (Luk. 21:34, 35) Nikdy neztrácejme ze zřetele, v jak významné době žijeme, i když se nám druzí za náš postoj budou vysmívat. (2. Petra 3:3–7) Pokud chceme, aby na nás dál působil Boží duch, musíme se pravidelně scházet se spolukřesťany na našich shromážděních. w16.07 2:13, 14
Sobota 10. listopadu
K Tobě, který slyšíš modlitbu, ano k tobě přijdou lidé všeho těla. ... Pokud jde o naše přestupky, ty sám je přikryješ. (Žalm 65:2, 3)
Mnozí lidé se modlí proto, že se potom cítí lépe, ale ve skutečnosti nevěří, že by Bůh jejich modlitbám naslouchal. Musí se proto dozvědět, že Jehova modlitby vyslýchá. Ježíš svým učedníkům řekl: „Jestliže poprosíte o cokoli v mém jménu, udělám to.“ (Jan 14:14) Měl pochopitelně na mysli „cokoli“, co je v souladu s Jehovovou vůlí. Jan napsal: „To je důvěra, kterou k němu máme: že nás slyší, ať prosíme o cokoli podle jeho vůle.“ (1. Jana 5:14) Rádi druhým vysvětlujeme, že modlitba není pouhá psychologická berlička, ale nádherný způsob, jak můžeme přistupovat k Jehovovu „trůnu nezasloužené laskavosti“. (Hebr. 4:16) Když je naučíme modlit se správným způsobem, ke správné osobě a o správné věci, pomůže jim to, aby si s Jehovou vytvořili blízký vztah a v náročných situacích mohli získat potřebnou útěchu. (Žalm 4:1; 145:18) w16.07 4:11, 12
Neděle 11. listopadu
Tvoji věrně oddaní ti budou žehnat. O slávě tvého kralování budou hovořit a o tvé moci budou mluvit, aby lidským synům dali na vědomí ... slávu nádhery [tvého] kralování. (Žalm 145:10–12)
S těmito slovy se určitě ztotožňují všichni věrní svědkové Jehovovi. Ale co když tě ve službě omezuje nemoc nebo pokročilý věk? I přesto můžeš oslavovat Boha tím, že vydáváš svědectví ošetřovatelům a dalším lidem. Pokud jsi kvůli svojí víře ve vězení a snažíš se mluvit o pravdě tak, jak ti to situace dovoluje, Jehova z tebe má velkou radost. (Přísl. 27:11) A radost z tebe má i v případě, že se svědomitě věnuješ duchovním činnostem navzdory tomu, že tě rodina nepodporuje. (1. Petra 3:1–4) I přes nepříznivé okolnosti můžeš oslavovat Jehovu a dělat duchovní pokroky. Jehova tě bude podporovat, když budeš v ještě větší míře oznamovat drahocennou pravdu těm, kdo to potřebují. w16.08 3:19, 20
Pondělí 12. listopadu
Ať se manželky podřizují svým manželům jako Pánu, protože manžel je hlavou své manželky, jako i Kristus je hlavou sboru. (Ef. 5:22, 23)
To neznamená, že by žena měla podřadné postavení. Uvedený pokyn jí ale pomůže, aby dokázala plnit úlohu, kterou jí určil Bůh, když řekl: „Pro člověka není dobré, aby byl stále sám. Udělám mu pomocnici jako jeho doplněk.“ (1. Mojž. 2:18) Křesťanský manžel by měl napodobovat Krista, „hlavu sboru“, a vést svoji manželku s láskou. Když to bude dělat, jeho žena se bude cítit dobře a bude pro ni snazší mít k němu úctu, podporovat ho a podřizovat se jeho rozhodnutím. Ježíšovi následovníci by měli jeden druhého milovat stejně, jako on miloval je. (Jana 13:34, 35; 15:12, 13; Ef. 5:25) Láska mezi manželem a manželkou by tedy měla být tak silná, že budou ochotní jeden za druhého i zemřít. w16.08 2:3, 4
Úterý 13. listopadu
Jak dobré je slovo v pravý čas! (Přísl. 15:23)
Tvoje povzbudivá slova můžou mít na druhé obrovský vliv. Můžeš jim pomoct sloužit Jehovovi ještě víc. A nikdy nezapomeň, že bratry a sestry můžeš hodně povzbudit komentáři na shromáždění. Díky Jehovově podpoře posílili Nehemjáš a ostatní Židé svoje ruce k práci. Jeruzalémské hradby opravili za pouhých 52 dnů. (Neh. 2:18; 6:15, 16) Nehemjáš na práci nejen dohlížel, ale také se jí osobně účastnil. (Neh. 5:16) Jeho příklad dnes napodobují mnozí milující starší, kteří pomáhají na našich stavebních projektech nebo s úklidem a údržbou sálů Království. Také posilují slabé ruce těch, kdo prožívají nějakou úzkost, tím, že s nimi spolupracují ve službě a chodí k nim na pastýřské návštěvy. (Iz. 35:3, 4) w16.09 1:15, 16
Středa 14. listopadu
Láska ... [se] nechová neslušně, nevyhledává své vlastní zájmy. (1. Kor. 13:4, 5)
Boží služebníci se ze všech sil snaží řídit vybídkou: „Umrtvujte proto své tělesné údy, které jsou na zemi, pokud jde o smilstvo, nečistotu, pohlavní choutky.“ (Kol. 3:2, 5) Někteří naši bratři a sestry žili dřív nemravně a možná stále bojují s hříšnými sklony. (1. Kor. 6:9, 10) Pokud bychom si nedávali pozor na to, jak se oblékáme, mohli bychom jim jejich boj ztěžovat. A to určitě nechceme. Když jsme s našimi bratry a sestrami, jsme chráněni před lidmi, kteří propagují nemorální styl života. Svým oblečením přispíváme k mravně čistému prostředí. Je pravda, že je na nás, co budeme nosit. Všichni ale máme zodpovědnost oblékat se tak, že pro druhé bude snazší zůstat mravně čistí v tom, na co myslí, o čem mluví a jak se chovají. (1. Petra 1:15, 16) w16.09 3:9, 10
Čtvrtek 15. listopadu
Mladí muži a také panny ... Ať chválí Jehovovo jméno. (Žalm 148:12, 13)
„To, že v Jehovu věříme my, nutně neznamená, že v něj budou věřit i naše děti,“ říkají jedni rodiče z Francie a dodávají: „Víra se nedědí. Děti ji musí získat kousek po kousku.“ Bratr z Austrálie napsal: „Pomáhat dítěti, aby mělo pevnou víru, je asi ten nejtěžší úkol. ... Možná si myslíte, že už jste na nějakou otázku odpověděli dostatečně, ale vaše dítě s ní najednou přijde znovu. Odpovědi, které jeho zvědavou mysl uspokojí dnes, mu nemusí stačit zítra. Některé náměty musíte rozebírat pořád dokola.“ Pokud jsi rodič, máš občas pocit, že nestačíš na to, abys svoje děti učil a působil na jejich srdce tak, aby získaly pevnou víru? Je pravda, že kdybychom spoléhali jen sami na sebe, byl by to úkol nad naše síly. (Jer. 10:23) S Boží pomocí to ale můžeš zvládnout! w16.09 5:1, 2
Pátek 16. listopadu
Nezadržuj dobro před těmi, jimž patří. (Přísl. 3:27)
Imigranti před sebou mají náročný úkol přizpůsobit se kultuře nové země. V tom je vynikajícím příkladem Rut. Za prvé ukázala, že respektuje místní zvyky, tím, že se zeptala, jestli může paběrkovat. (Rut 2:7) Toto právo na sebe nevztáhla automaticky, jako by jí druzí byli něco dlužní. Za druhé za projevenou laskavost byla vděčná. (Rut 2:13) Když budou imigranti jednat stejně, snáz si získají úctu místních lidí i spoluvěřících. Jsme moc rádi, že díky Jehovově nezasloužené laskavosti můžou lidé z nejrůznějšího prostředí slyšet dobrou zprávu. Ve svojí rodné zemi někteří možná nemohli studovat Bibli nebo se svobodně scházet se spoluvěřícími. Ale teď když tyto možnosti mají, bychom jim měli pomoct, aby se mezi námi necítili jako cizinci. w16.10 1:17–19
Sobota 17. listopadu
Pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl. (Hebr. 12:2)
Miliony dnešních Božích služebníků napodobují Ježíšův příklad tím, že mají jasně před očima svoji naději a nepřipustí, aby zkoušky oslabily jejich víru. Jedním takovým bratrem byl Rudolf Graichen, který se narodil v Německu v roce 1925. Vzpomínal, že doma měli na stěně obrázky, na kterých byly zachyceny biblické výjevy. Napsal: „Na jednom obrázku byl vlk a beránek, kůzle a leopard, tele a lev – všichni v poklidu a vedl je malý chlapeček. ... Takové obrázky na mě trvale zapůsobily.“ (Iz. 11:6–9) I když byl mnoho let krutě pronásledován, nejdřív nacistickým gestapem a později komunistickou Stasi ve východním Německu, uchoval si pevnou víru v pozemský ráj. Rudolf zažil ještě mnoho dalších zkoušek. Jeho maminka v koncentračním táboře Ravensbrück zemřela na tyfus a otec se zřekl víry svědků Jehovových. w16.10 3:12–14
Neděle 18. listopadu
Když jste obdrželi Boží slovo, nepřijali jste je jako lidské slovo, ale právě jako to, čím po pravdě je, jako Boží slovo. (1. Tes. 2:13)
Jehovovi služebníci si velmi váží Božího Slova, Bible. Protože jsme nedokonalí, všichni čas od času dostaneme nějakou biblickou radu. Jak na to reagujeme? Uvažujme o dvou křesťankách z prvního století, Euodii a Syntyche. Tyto dvě pomazané ženy měly mezi sebou neshody. Problém, který mezi nimi byl, mohl narušit pokoj v celém sboru. Bible neříká, jak spor vyřešily, ale tyto sestry zřejmě daly na Pavlovu laskavou radu. (Fil. 4:2, 3) Podobné situace bývají příčinou neshod mezi Jehovovými služebníky i dnes. Takové problémy se ale dají řešit, nebo se jim dokonce dá vyhnout, když uplatňujeme rady z Božího Slova. Pokud se jimi řídíme, dáváme najevo, že si Bible velmi vážíme. (Žalm 27:11) w16.11 3:1–3
Pondělí 19. listopadu
Ztratil jsi odvahu v den tísně? Tvé síly bude poskrovnu. (Přísl. 24:10)
Povzbuzení potřebujeme všichni a platí to zvlášť o dětech. Pedagog Timothy Evans vysvětluje: „Děti potřebují povzbuzení stejně jako rostliny vodu. Když dítě povzbuzujeme, uvědomuje si svoji hodnotu a to, že si ho vážíme.“ Žijeme ale v těžké době. Lidé jsou sobečtí a bezcitní a povzbuzení je slyšet jenom zřídka. (2. Tim. 3:1–5) Satan nás chce sklíčit, protože ví, že tak nás může duchovně i jinak oslabit. Ve snaze zdeptat věrného Božího služebníka Joba Satan použil dvě zbraně zároveň: nešťastné události a křivá obvinění. Jeho krutý plán ale selhal. (Job 2:3; 22:3; 27:5) Satanovy snahy můžeme mařit tak, že povzbuzujeme členy své rodiny a sboru. Díky tomu bude náš domov a sál Království místem, kde se všichni budou cítit šťastní. w16.11 1:4, 6
Úterý 20. listopadu
[Bůh] vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. (1. Petra 2:9)
Někteří odvážní muži počátkem 16. století začali překládat Boží Slovo do jazyků obyčejných lidí. Jakmile byla Bible k dispozici, lidé ji začali číst. Následně si kladli otázky jako: Kde se tady píše o očistci, o zádušních mších, za které se navíc musí platit, nebo o papežích a kardinálech? Církev zuřila. Jak se lidé opovažují zpochybňovat to, co říkají duchovní? Následovala odplata. Muži a ženy byli odsuzováni za kacířství, protože odmítali církevní nauky. Církev vynášela rozsudky smrti a stát je vykonával. Cílem bylo odradit lidi od čtení Bible a od zpochybňování církevních nauk. Na většinu lidí to zabralo. Ale několik statečných duší se Velkým Babylonem nenechalo zastrašit. Ochutnali totiž Boží Slovo a chtěli víc. w16.11 4:13
Středa 21. listopadu
Věrným svědkem je ten, kdo nebude lhát. (Přísl. 14:5)
Poctivost patří k základním křesťanským vlastnostem. (Ef. 4:25) Nechceme být jako Satan, „otec lži“. A dobře víme, že Ananiáše a jeho manželku stála lež život. Proto nelžeme. (Jan 8:44; Sk. 5:1–11) Být poctivý ale znamená mnohem víc než jenom nelhat. Pokud jsme opravdu vděční za Boží nezaslouženou laskavost, budeme poctiví ve všech ohledech. Lhát znamená říkat něco nepravdivého. Jehova ale od svých služebníků vyžaduje víc než jenom to, že nebudou vyloženě lhát. Izraelitům řekl: „Měli byste se prokázat jako svatí, protože já, Jehova, váš Bůh, jsem svatý.“ Potom vyjmenoval příklady toho, co obnáší být svatý: „Nebudete krást a nebudete podvádět a žádný nebudete jednat falešně se svým společníkem.“ (3. Mojž. 19:2, 11) Takovým podvodným jednáním by mohlo být i to, kdybychom sice neřekli úplnou lež, ale uvedli bychom druhé v omyl. w16.12 1:17, 18
Čtvrtek 22. listopadu
Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše. (Fil. 4:7)
V Božím Slově nacházíme Ježíšovy konejšivé výroky. To, co lidem říkal a co je učil, pro ně bylo zdrojem osvěžení. Přicházely za ním spousty lidí, protože dokázal uklidnit jejich bolavé srdce, posílit slabé a utěšit skleslé. (Mat. 11:28–30) Záleželo mu na tom, jak se lidé cítí po duchovní, citové i fyzické stránce. (Mar. 6:30–32) To, co slíbil apoštolům, kteří s ním cestovali, platí i pro nás dnes. Nemusíme být přímo v Ježíšově přítomnosti. Soucit nám projevuje jako náš nebeský Král. Když tedy prožíváš úzkost, může ti soucitně „přijít na pomoc“ a „v pravý čas“ tě podpořit. Opravdu ti pomůže mít úzkost pod kontrolou a dá ti naději a odvahu. (Hebr. 2:17, 18; 4:16) w16.12 3:4, 6
Pátek 23. listopadu
Konec všeho těla přišel přede mne. (1. Mojž. 6:13)
V Noemově době byla země „naplněna násilím“ a nemravností. (1. Mojž. 6:4, 9–12) Noe věrně oznamoval Jehovovo varovné poselství, ale nemohl zlé lidi přinutit, aby mu naslouchali a změnili se. Ani nemohl způsobit, že by potopa nastala dřív. Musel důvěřovat, že Jehova splní svůj slib a se zlem skoncuje a že to udělá v pravý čas. (1. Mojž. 6:17) I my žijeme ve zlém světě, o kterém víme, že ho Jehova podle svého slibu zničí. (1. Jana 2:17) Do té doby nemůžeme lidi nutit, aby přijali „dobrou zprávu o království“. A ani nemůžeme nijak urychlit začátek „velkého soužení“. (Mat. 24:14, 21) Tak jako Noe musíme mít silnou víru v to, že Bůh brzy zasáhne. (Žalm 37:10, 11) Jsme přesvědčeni, že Jehova nedá tomuto zlému světu ani o den víc, než je potřeba k uskutečnění jeho záměru. (Hab. 2:3) w17.01 1:5–7
Sobota 24. listopadu
Já, Jehova, jsem tvůj Bůh, ... Ten, kdo působí, že šlapeš cestou, kterou bys měl chodit. (Iz. 48:17)
Jehova dal každému z nás svobodnou vůli, ale hodně lidí ji zneužívá, když dělají rozhodnutí, kterými druhým ubližují. Bible pravdivě předpověděla, že „v posledních dnech“ budou lidé „nevděční“. (2. Tim. 3:1, 2) Nikdy proto tento vzácný dar od Jehovy nezneužívej ani ho nepokládej za samozřejmost. Jak tomu můžeš předejít? Všichni si můžeme svobodně vybrat, s kým se budeme kamarádit, jaké budeme nosit oblečení, jak se budeme upravovat nebo jaké zábavě se budeme věnovat. Mohlo by se ale stát, že bychom zneužívali své svobody jako „zástěrky pro špatnost“, třeba tím, že bychom se nechávali ovládat tělesnými touhami nebo přijali módní a jiné trendy tohoto světa. (1. Petra 2:16) Svoji svobodu nechceme takto zneužívat, ale chceme se rozhodovat v souladu s vybídkou „všechno dělejte k Boží slávě“. (Gal. 5:13; 1. Kor. 10:31) w17.01 2:12–14
Neděle 25. listopadu
Sotva jsem uslyšel ta slova, ... stále jsem se postil a modlil se před Bohem nebes. (Neh. 1:4)
Z Nehemjášova příkladu je vidět, jak nám skromnost pomáhá nespoléhat sami na sebe, když dostaneme nový úkol nebo větší odpovědnost. Kdyby starší spoléhal jenom na svoje zkušenosti, mohl by začít řešit nějaké sborové záležitosti, aniž by se předtím pomodlil o Jehovovo vedení. Jiný křesťan by se mohl v určité věci nejprve rozhodnout a až pak prosit Jehovu, aby jeho rozhodnutí podpořil. Bylo by to ale skromné? Skromný člověk vždycky pamatuje na to, jaké je jeho postavení před Bohem a jaká je jeho úloha v Božím uspořádání. Naše schopnosti nejsou důležité. Zvlášť když se ocitneme ve známé situaci nebo řešíme problém, který jsme už řešili, musíme si dát pozor, abychom nespoléhali sami na sebe. (Přísl. 3:5, 6) V dnešním světě jsou mnozí lidé sobečtí a snaží se vynikat nad druhými. Boží služebníci ale takoví nejsou. Nemyslíme si, že díky svěřeným odpovědnostem jsme lepší než ostatní členové rodiny nebo sboru. Naopak s nimi spolupracujeme. (1. Tim. 3:15) w17.01 4:7, 8
Pondělí 26. listopadu
Zemi dal lidským synům. (Žalm 115:16)
Jehovovým záměrem bylo, aby lidé žili věčně na zemi. (1. Mojž. 1:28; Žalm 37:29) Adamovi a Evě dal spoustu nádherných darů, aby jim život zpříjemnil. (Jak. 1:17) Dal jim svobodnou vůli a schopnost přemýšlet, milovat a těšit se z přátelství. Adamovi řekl, jak může ukázat, že je poslušný, a také jak uspokojovat svoje potřeby a jak pečovat o zvířata a půdu. (1. Mojž. 2:15–17, 19, 20) Adama a Evu stvořil tak, že svět kolem sebe vnímali smysly – zrakem, sluchem, hmatem, čichem a chutí. Díky tomu si mohli života v nádherném ráji užívat naplno. Měli spoustu zajímavé a naplňující práce a mohli objevovat nové a nové věci. Takový život nemusel nikdy skončit. Jehova stvořil Adama a Evu se schopností mít dokonalé děti. Země se všemi svými zdroji se měla stát jejich trvalým domovem. w17.02 1:6, 7
Úterý 27. listopadu
Napíše do knihy opis tohoto zákona ... Aby dodržoval všechna slova tohoto zákona. (5. Mojž. 17:18, 19)
Jaký vliv mělo na vůdce Božího lidu čtení Božího Slova? Vezměme si třeba krále Josijáše. Potom co se našel dokument obsahující Mojžíšův zákon, mu ho tajemník začal číst. Josijáš se nechal vést Božím Slovem v tom, že zahájil ráznou kampaň proti modlářství a uspořádal oslavu Pasachu, jaká neměla obdoby. (2. Král. 22:11; 23:1–23) Díky tomu, že se Josijáš a další věrní izraelští vůdci nechávali vést Božím Slovem, byli ochotní měnit a upřesňovat pokyny, které lidem dávali. Tyto změny Izraelitům pomáhaly stále jednat v souladu s Jehovovou vůlí. Ne všichni králové Božího starověkého národa ale jednali v souladu s Božími pokyny. Některé proto Jehova pokáral nebo nahradil. (1. Sam. 13:13, 14) Ve svůj čas ale ustanovil někoho, kdo měl naprosto převýšit jakéhokoli člověka, kterého do té doby používal. w17.02 3:11, 12, 14
Středa 28. listopadu
Také jsi přistoupil k tomu, abys [člověka] udělal o něco menším, než jsou ti podobní Bohu, a potom jsi ho korunoval slávou a nádherou. (Žalm 8:5)
Lidé byli stvořeni „k obrazu Božímu“. (1. Mojž. 1:27) Většina z nich tedy v té či oné míře projevuje stejné vlastnosti, jaké má Bůh. Lidé jsou schopní projevovat si lásku, prokazovat si laskavost a být soucitní. Jelikož dostali svědomí, za normálních okolností mají vrozený smysl pro to, co je správné a co špatné, co je poctivé a co nepoctivé a co je vhodné a co nevhodné. (Řím. 2:14, 15) Většinu lidí přitahuje čistota a krása. Obecně vzato si přejí žít s druhými v míru. Ať už si to uvědomují, nebo ne, nějakým způsobem odrážejí Boží slávu, a proto si zaslouží čest a úctu. Abychom ale rozlišili, jakým způsobem a v jaké míře druhé ctít, potřebujeme dobrý úsudek. w17.03 1:5, 6
Čtvrtek 29. listopadu
Bůh pocítil lítost nad neštěstím, o němž mluvil, že jim je způsobí; a nezpůsobil je. (Jon. 3:10)
Bůh na rozdíl od lidí nejedná v návalu vzteku. Když viděl, že obyvatelé Ninive kajícně změnili svoje chování, upravil svoje rozhodnutí. Tím dal najevo rozumnost, pokoru a soucit. I v našem případě může být někdy prospěšné, když svoje rozhodnutí přehodnotíme. Může to být například tehdy, když se změní okolnosti. V takovém případě to občas udělal i Jehova. (1. Král. 21:20, 21, 27–29; 2. Král. 20:1–5) Jindy by se mohlo stát, že se k nám dostanou nové informace. Například král David byl dezinformován ohledně Saulova vnuka Mefibošeta. Potom co získal správné informace, svoje rozhodnutí změnil. (2. Sam. 16:3, 4; 19:24–29) w17.03 2:14, 15
Pátek 30. listopadu
Ať se vaše rozumnost stane známou všem lidem. (Fil. 4:5)
Když se v nějaké věci potřebujeme rozhodnout, měli bychom zjistit, které biblické zásady se jí týkají, a pak je uplatnit. Vezměme si například sestru, která si uvědomuje, že má odpovědnost kázat dobrou zprávu. (Sk. 4:20) Jenže co když si naplánovala službu na konkrétní den, ale její nevěřící manžel chce, aby zůstala s ním? Říká, že na sebe poslední dobou neměli moc času a že by chtěl, aby podnikli něco společně. Sestra možná zváží příslušné biblické verše, které mluví o tom, že máme poslouchat Boha a činit učedníky. (Mat. 28:19, 20; Sk. 5:29) Musí ale také vzít v úvahu, že se manželky mají podřizovat manželům a že máme být rozumní. (Ef. 5:22–24) Brání jí její manžel ve službě úplně, nebo ji prosí, aby projednou změnila plán? Když se snažíme plnit Boží vůli a mít čisté svědomí, musíme projevovat dobrý úsudek. w17.03 4:17