MÁTA
[řec. he·dyʹo·smon].
Silně aromatická bylina. V Písmu je o ní jediná zmínka, a to v souvislosti se zákoníky a farizey, kteří puntičkářsky dbali na to, aby z máty dávali desetinu, ale přitom nedbali na závažnější záležitosti Zákona. (Mt 23:23; Lk 11:42) V Palestině a v Sýrii se vyskytuje několik druhů máty; nejrozšířenější z nich je máta dlouholistá (Mentha longifolia). Je pravděpodobné, že řecké slovo he·dyʹo·smon (doslova „sladce vonící“) se nevztahovalo pouze na jeden konkrétní druh, ale že toto slovo zahrnovalo všechny známé druhy máty.
Lodyha máty je čtverhranná a vyrůstají z ní proti sobě vždy dva lístky — na každé straně lodyhy jeden. Modravé či fialové kvítky rostou v chomáčích, které tvoří buď přesleny, či koncové laty. Už od starověku se máta používá jako léčivá rostlina a díky vonnému oleji, který je obsažen v jejích listech a lodyhách, také jako koření.