KOŘIST

Lup, který byl ukořistěn poraženému nepříteli a který podle zvyku patřil tomu, kdo ve válce zvítězil, nebo méně často to byl majetek, kterého se zmocnili bandité neboli lupiči. (Lk 11:21, 22) Je sice pravda, že si Izraelité po dosažení vítězství brali kořist, ale k boji je nevedla touha po kořisti; ta patřila k odměně, kterou jim dal Jehova za to, že plnili jeho vůli jako vykonavatelé jeho rozsudku.

Když Abraham zachránil Lota z ruky Kedorlaomerova vojska, nechtěl od sodomského krále přijmout žádnou kořist, aby nikdo nemohl říci, že Abraham zbohatl díky sodomskému králi, a ne díky Jehovovi. (1Mo 14:1–24; Heb 7:4)

Rozdělování kořisti. Když byla vykonána pomsta na Midianitech, kteří zavinili to, že velké množství Izraelitů zhřešilo a bylo zničeno (4Mo 25), bylo pobráno mnoho kořisti. Ta byla rozdělena tak, že polovinu dostalo 12 000 bojujících mužů a druhou polovinu dostali ti, kdo zůstali doma. Pětistý díl toho, co dostali jako svůj podíl bojovníci, potom připadlo kněžím a Levité dostali padesátinu ze druhé poloviny. Velkou část ukořistěného zlata, především šperky a ozdoby, předali potom vojáci dobrovolně svatyni jako projev ocenění za to, že je Jehova chránil v boji, v němž neztratili ani jediného muže. (4Mo 31:3–5, 21–54)

Toto pravidlo možná později v jiných případech nebylo uplatňováno přesně, ale zdá se, že se stalo všeobecným základem pro způsob rozdělování kořisti. (1Sa 30:16–20, 22–25; Ža 68:12) Když později existovalo království, byla část kořisti oddělována pro krále nebo pro svatyni. (2Sa 8:7, 8, 11, 12; 2Kr 14:14; 1Pa 18:7, 11)

Při dobývání Kanaánu. Města sedmi kananejských národů měla být zasvěcena zničení; všichni obyvatelé měli být pobiti; bylo dovoleno si vzít jen dobytek a jiné věci. (5Mo 20:16–18; 7:1, 2; Joz 11:14) Jericho jakožto první ovoce získané při dobývání Kanaánu bylo výjimkou; byly z něj vzaty jen kovové předměty a ty byly zasvěceny svatyni. (Joz 6:21, 24) Domácnost Raab byla ušetřena díky víře, kterou Raab projevila. (Joz 6:25) Pokud musela být při válečném tažení zabrána města, jež patřila lidem jiných národů, byly ušetřeny ženy, které byly pannami, a děti. (5Mo 20:10–15) Veškerá kořist, ať už to bylo zboží, nebo jiné věci, musela být očištěna — pokud to byla nějaká tkanina nebo něco z kůže či dřeva, mělo to být vypráno nebo umyto; kovové věci měly projít ohněm. (4Mo 31:20–23)

Odpadlická města. Izraelská města, v nichž se lidé stali odpadlíky, měla být úplně zničena i se všemi svými obyvateli, kořist měla být spálena na veřejném prostranství a takové město mělo být ponecháno jako ‚hromada trosek na neurčitý čas‘. (5Mo 13:12–17)

Kristus plení Satanův dům. Když byl Ježíš Kristus na zemi, plenil neboli ‚drancoval‘ Satanův dům tím, že osvobozoval lidi, kteří byli v poutech démonů, a uzdravoval lidi postižené chorobami, jež jim způsobili démoni. (Mt 12:22–29) Také „když vystoupil do výše, odvedl zajatce; dal dary v podobě lidí“. Ty vyvedl z nadvlády Satana a dal je jako dary pro budování svého sboru. (Ef 4:8, 11, 12)

Členové falešného náboženství, kteří drancují. O znalcích Zákona a farizeech Kristus prohlásil, že jsou — podobně jako lupiči — ‚plní drancování‘, patrně věcí získaných vydíráním vdov a jiných bezbranných osob, a že jsou takoví i proto, že lidem odňali „klíč poznání“ a tím je udržovali v náboženském područí. (Mt 23:25; Lk 11:52) Židovští náboženští vůdci byli také známi jako podněcovatelé drancování, při němž přicházeli o majetek křesťané. (Heb 10:34)