Pevně se chopit věčného života
„Přikazuj . . ., aby působili k dobru, byli bohatí ve znamenitých skutcích, štědří, ochotní dělit se, aby si bezpečně jako poklad shromažďovali vynikající základ pro budoucnost a tak aby se pevně chopili skutečného života.“ — 1. Timoteovi 6:17–19.
1–3. a) Popiš, jak rozlícený dav vyžadoval, že „člověk“ Ježíš musí zemřít. b) Jaké myšlenky mohly tehdy procházet Ježíšovi myslí? c) Jaké otázky proto vznikají?
„HLE, člověk!“ Zde stál před rozlíceným davem, z něhož přední kněží a židovští úředníci křičeli: „Na kůl s ním! Na kůl s ním!“ Naplňovaly je myšlenky na vraždu, když volali: „Musí zemřít.“ Není třeba příliš mnoho fantazie, abychom si představili ten nepřátelský, krvežíznivý dav. Čí krev si žádali? Krev Ježíše Krista, Božího Syna. — Jan 19:4–7.
2 Mnohé jistě procházelo Ježíšovou myslí, když tam stál před Pilátovým palácem. Věděl, že sestoupil z nebe, aby vykonal vůli svého Otce. Bylo mu jasné, že to pro něj také znamená smrt na mučednickém kůlu. Této smrti stál právě tváří v tvář. Co však bude potom? Bude vzkříšen? Věděl, že to závisí na tom, zda bude shledán jako věrný ve vyplnění svého úkolu, a také na tom, zda bude schopen až do svého posledního vydechnutí obstát v hrozném tlaku, jemuž ještě bude vystaven v těchto posledních hodinách.
3 Tím jsme však na konci příběhu. Jak to všechno začalo? A snad si klademe otázku, jak se mohl Ježíš pevně chopit skutečného života, ačkoli umíral?
4, 5. a) Jak se stalo, že se Ježíš narodil v Betlémě? b) Jak a komu byla oznámena tato událost?
4 V roce 2 př. n. l. přišel anděl Gabriel k Marii, která byla zasnoubena Josefovi a bydlela v malé vesnici Nazaretu; řekl jí, že porodí syna a že toto její dítě bude skutečně Synem Božím. Později téhož roku Marie a Josef cestovali do města Betléma, asi sto kilometrů na jih, aby se dali zapsat na základě nařízení, které vydal césar Augustus. Bylo to Boží řízení, že bylo toto nařízení vydáno právě v oné době, neboť krátce po jejich příchodu porodila Marie Ježíše ve stáji. To všechno se stalo přesně podle předpovědi v proroctví. — Luk. 1:26–35; 2:1–7; Mich. 5:2.
5 Jehovův anděl oznámil tuto pamětihodnou událost pastýřům, kteří byli v oné historické noci na nedalekých polích. Řekl: „Oznamuji vám dobré poselství velké radosti . . . dnes se vám v městě Davidově narodil zachránce, jenž jest Kristus Pán.“ Ihned spěchali, aby viděli ‚tu věc, která se stala‘. Když se vrátili ke svým stádům, oslavovali a chválili Boha „za všechno, co slyšeli a viděli“. — Luk. 2:8–20.
UDÁLOSTI JEŽÍŠOVA DĚTSTVÍ
6. Co se stalo, když bylo Ježíšovi osm dnů?
6 Podle zvyku, který byl u Židů běžný, byl Ježíš osmého dne obřezán a čtyřicet dní po narození byl předložen v jeruzalémském chrámu, aby Josef s Marií mohli přinést oběť, která odpovídala ‚Jehovovu zákonu‘. Při této návštěvě v chrámu potkali starého muže jménem Simeon, kterému „bylo božsky zjeveno svatým duchem, že neuvidí smrt, dokud neuvidí Jehovova Krista“. Vzal děťátko do náruče, požehnal Jehovovi a řekl: „Mé oči viděly tvůj prostředek záchrany . . . a slávu tvého izraelského lidu.“ Také jedna čtyřiaosmdesátiletá prorokyně jménem Anna „přistoupila a začala děkovat Bohu a mluvit o dítěti ke všem, kteří čekali na osvobození Jeruzaléma“. — Luk. 2:21–38.
7, 8. Které události přiměly Ježíšovy rodiče, aby nejprve odešli do Egypta a později se vrátili do vesnice Nazaretu?
7 Je zajímavé, že astrologové, o nichž se (podle učení křesťanstva) říká, že přišli k Ježíši v den, kdy se narodil, přišli teprve o nějaký čas později. Nejprve šli do Jeruzaléma a tam jim bylo řečeno, aby šli do Betléma, a tam „uviděli děťátko s Marií, jeho matkou“. Když ‚otevřeli své poklady‘ a obdarovali dítě cennými dary, vrátili se přímo do své země na východě, protože ve snu dostali božskou výstrahu, aby se již nevraceli k Herodovi do Jeruzaléma. Nato řekl Jehovův anděl Josefovi: „Vstaň, vezmi děťátko a jeho matku a uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu, neboť Herodes chce hledat děťátko, aby je zahubil.“ — Mat. 2:1–15.
8 Boží Syn byl tedy již jako novorozeňátko pro někoho trnem v oku, totiž pro satana, ďábla, Jehovova úhlavního nepřítele. Když Herodes, satanův přisluhovač, viděl, že jej astrologové přelstili, zmocnil se jej velký hněv. Přikázal, aby byli v Betlémě pobiti všichni chlapci ve věku do dvou let. Ďábel šel se svým pozemským nástrojem skutečně velmi daleko ve svém úsilí, aby připravil o život Božího Syna. Teprve po Herodově smrti se Josef s Marií a Ježíšem vrátili z Egypta a usadili se v Nazaretu. — Mat. 2:19–23.
9, 10. a) Co se stalo v době pasach, když bylo Ježíšovi dvanáct let? b) Co se potom dovídáme o Ježíšově mládí?
9 Tam v galilejské oblasti vyrůstal Ježíš u svého pěstouna a u své matky se svými nevlastními bratry a sestrami. Učil se tesařskému řemeslu a ‚rostl a sílil‘. Z dalších historických zpráv o Ježíši se dovídáme, že ve dvanácti letech cestoval se svými rodiči v době pasach do Jeruzaléma. Nějak se od svých rodičů oddělil, a když jej nakonec po třech dnech našli, viděli, „jak sedí mezi učiteli, naslouchá jim a vyptává se jich. Ale všichni ti, kteří mu naslouchali, nevycházeli z údivu nad jeho porozuměním a odpověďmi.“ Ne, tento mladý Ježíš nemarnil svůj čas s tlupou výrostků, kteří se potloukají po městě a jednají proti zákonům. „Což jste nevěděli, že musím být v domě svého Otce?“ řekl svým překvapeným rodičům. — Luk. 2:39–50.
10 Ježíš se vrátil do Nazaretu a dále byl v poslušnosti poddán svým rodičům. Zpráva říká: „Ježíš dále pokračoval v moudrosti a tělesném růstu a v přízni u Boha a u lidí.“ Později ve svém životě mohl jistě dobře použít všeho, co získal ve svém dětství — moudrosti, tělesné síly i Božího požehnání. — Luk. 2:51, 52.
JEŽÍŠ ZAČÍNÁ SVOU DYNAMICKOU SLUŽBU
11. Která nanejvýš důležitá událost v Ježíšově života se stala roku 29 n. l.?
11 Po událostech z roku 12 n. l. nemáme o Ježíšovi žádnou zvláštní zprávu až do podzimu roku 29 n. l., kdy ve věku třiceti let přichází k Janu Křtiteli, zřejmě svému bratranci, a žádá jej, aby jej pokřtil v řece Jordánu. Ihned po křtu Jan nejen viděl svatého ducha sestupujícího na Ježíše v podobě holubice, ale také slyšel hlas z nebe, který řekl: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ Ježíš byl tedy od svého křtu podporován Jehovovou dynamickou silou. — Mat. 3:13–17.
12, 13. Jak se satan snažil zničit Ježíše hned na začátku jeho služby? Proč se mu však nepodařil jeho podlý plán?
12 Aby se Ježíš mohl připravit na svůj velký úkol, byl veden svatým duchem do pustiny v Judeji, kde se postil čtyřicet dnů. Na konci tohoto období, když byl Ježíš tělesně již zesláblý, přistoupil k němu ďábel, který se stále snažil zničit tohoto Božího Syna, a trojnásobným pokušením chtěl dosáhnout toho, aby Ježíš porušil svou ryzost. Navrhl Ježíšovi, aby proměnil kameny v chléb a ukojil svůj hlad. Nedosáhl úspěchu. Potom se pokusil svést Ježíše k tomu, aby seskočil s chrámového cimbuří a tak dokázal, že je Boží Syn. Ani v tom neměl úspěch. Potom ďábel jako „vládce tohoto světa“ nabídl Ježíšovi všechna lidská království, jestliže před ním jen padne a prokáže mu jen jediný projev uctívání. Ani to se mu nepodařilo. Jak Ježíš, tělesně i duševně dokonalý člověk, reagoval na tyto nabídky? Začal se jimi snad zabývat, přemýšlet o nich, vážit je ve své mysli, dal se snad lákat jejich přitažlivostí? Odpověděl snad ďáblu lidskými úvahami nebo rabínskou logikou? Ne, v každém případě ihned podepřel svou odpověď a obhajobu Božím slovem, neboť řekl: „Je psáno . . .“ — Mat. 4:1–11; Jan 12:31.
13 A tak Ježíš hned od začátku své zvláštní pozemské služby chodil ve své ryzosti a byl věrný a loajální vůči svému nebeskému Otci, Jehovovi. Tak jednal až do své potupné smrti na kůlu. Ano, Ježíš opravdu dokázal, že se snaží chopit se pevně skutečného, věčného života!
14. a) Víme, jak Ježíš vypadal? b) Jak potom můžeme vědět, jaký to byl člověk?
14 Ptal ses již někdy, jak asi Ježíš, Boží Syn, vypadal nebo jaký to byl člověk? O jeho vzhledu nám Bible naprosto nic neříká. Neříká nám nic o tom, jaké měl vlasy nebo oči, nic neříká o jeho velikosti a neuvádí ani žádné podrobnosti o jeho vnějších rysech. To všechno jsou nedůležité, vedlejší věci. Nejdůležitější však je, jakým byl člověkem, a o tom se dovíme velmi mnoho, vezmeme-li v úvahu všechno, co dělal a co říkal, jak to říkal a co o něm říkali druzí.
15. Co Ježíš dokázal ve srovnání s jinými lidmi, kteří žili před ním nebo po něm?
15 Je uznávanou skutečností, kterou nelze popřít, že Ježíš Kristus byl největší a nejvlivnější člověk, jaký kdy žil na zemi. V celých lidských dějinách před ním byla obrácena pozornost na jeho příchod a jeho příchod je pak ústředním bodem celých dalších dějin. Je také pozoruhodné, co všechno vykonal v tak krátké době. Bez nadsázky lze říci, že Ježíš v pouhých třech a půl letech vykonal stokrát víc než jiní za celý svůj život. Pokud o tom pochybuješ, pak porovnej výkony kteréhokoli jiného člověka s inspirovaným výrokem apoštola Jana: „Vskutku, je též mnoho jiných věcí, které Ježíš činil, které kdyby byly někdy dopodrobna vypsány, myslím, že by ani svět nemohl obsáhnout svitky o tom napsané.“ Ano, Ježíš byl jistě zdatný pracovník. — Jan 21:25.
16. Byli Ježíšovi druhové připraveni na to, aby po jeho smrti pokračovali v díle kázání a činění učedníků?
16 Brzy po svém křtu Ježíš vybral určité učedníky, kteří s ním později cestovali a po dobu jeho služby s ním byli úzce spojeni. (Jan 1:35–51) Vzpomínáme si, že vzkříšený Ježíš jim na konci své pozemské služby řekl: „Jděte . . . a čiňte učedníky z lidí všech národů.“ Nesvěřil jim tehdy poslání, které by neznali. Naopak, mohli asi po tři roky dobře dávat pozor na to, jak on sám činil učedníky, a proto tedy byli dobře vyškoleni a vyzbrojeni, aby mohli konat službu, kterou začal sám Ježíš. — Mat. 28:19.
17. a) Co se mimo jiné stalo v prvních šesti měsících Ježíšovy služby a které území procházel v té době?
17 V Káni v Galileji vykonal Ježíš svůj první zázrak jako znamení, jímž měla být posílena víra jeho učedníků v jeho postavení Mesiáše. Potom navštívil Kafarnaum a nějakou dobu tam kázal, předtím než odešel do Jeruzaléma k pasach v roce 30 n. l. A tak Ježíš již v prvních šesti měsících, kdy kázal a činil učedníky, prošel dosti velkým územím — od dolní části jordánského údolí, kde křtil Jan, až do okolí Galilejského moře na severu a do pahorkatiny na západ a pak zpět na jih do Jeruzaléma. — Jan 2:1–13.
„ČLOVĚK“ V ČINNOSTI
18. Které podivuhodné vlastnosti projevil Ježíš, když navštívil Jeruzalém v době pasach roku 30 n. l.?
18 Kdyby byl Pilát pozoroval, jak Ježíš tehdy v době pasach chodil po chrámovém území s bičem v ruce, byl by asi zvolal: „Hle, člověk v činnosti!“ Ano, byl by viděl nebojácného, statečného člověka, který byl naplněn spravedlivým hněvem, když viděl, jak byl dům uctívání jeho Otce proměněn v kupecký dům. A tak se dal Ježíš do práce: Vyháněl ovce a dobytek, vysypával peníze a převracel stoly, a to všechno sám. Rozhodně to nebyl neodvážný slabý člověk, jak jej často znázorňují umělecká díla křesťanstva. Když jeho učedníci pozorovali tohoto statečného muže v činnosti, mohli si povšimnout, že se tak přímo před jejich očima plní proroctví Žalmu 69:9: „Horlivost pro tvůj dům mne stráví.“ — Jan 2:14–17.
19, 20. a) Kdo byl Nikodém a k jakému rozhovoru došlo mezi ním a Ježíšem? b) Z čeho můžeme podle Ježíšových slov poznat, zda je někdo dobrý nebo špatný člověk?
19 Ježíšovou další obdivuhodnou vlastností byla jeho schopnost odvážně a beze strachu mluvit pravdu v přítomnosti vedoucích osobností. To bylo patrné, když jej jednou v noci navštívil farizeus Nikodém. Nikodém, „předák“ Židů, správně označil Ježíšovu totožnost, když řekl: „Víme, že jsi přišel jako učitel od Boha.“ Ježíš mu odpověděl: „Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže vidět Boží království.“ Když tento farizeus ukázal, že tomu nerozumí, Ježíš jej pokáral slovy: „Ty jsi učitel v Izraeli, a přece neznáš tyto věci? . . . Jestliže jsem vám říkal pozemské věci, a přece nevěříte, jak uvěříte, budu-li vám říkat věci nebeské?“ Ježíš však ukázal, že je nestranický, neboť dal tomuto muži stejnou příležitost k poznání pravdy jako všem ostatním lidem, totiž pravdy, že jen ti, kteří budou projevovat víru v Božího jednozplozeného Syna, budou se moci chopit skutečného života. Ježíš mu řekl: „Kdo projevuje víru v něj, nebude souzen. Kdo neprojevuje víru, je již souzen, protože neprojevuje víru v jednozplozeného Božího Syna.“ A tak mohl Nikodém sám zjistit, zda rozsudek, který nad ním Bůh vynese, bude nepříznivý nebo příznivý. — Jan 3:1–12, 16–18.
20 Nikodém, člen sanhedrinu, přišel snad k Ježíši pod ochranou temnoty proto, že se bál Židů a měl pocit, že by si mohl poškodit pověst, kdyby jej viděli v Ježíšově přítomnosti. Snad proto Ježíš ukončil svůj rozhovor s Nikodémem slovy: „Soud pak je v tom: Světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, neboť jejich skutky byly zlé. Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nebyly prozkoumány. Kdo však jedná pravdivě, přichází k světlu, aby se jeho skutky objevily jako vykonané v Bohu.“ — Jan 3:19–21, Žilka.
21. Ze které okolnosti bylo patrné, že dílo Jana Křtitele se zmenšovalo?
21 Potom Ježíš se svými učedníky procházel judskou krajinou, kde bylo pokřtěno mnoho věřících; nepokřtil je však Ježíš, ale jeho učedníci. Opravdu, bylo jich pokřtěno tolik, že se Jana Křtitele ptali jeho učedníci, co to znamená. Jan jim ve své odpovědi mimo jiné řekl: „On [Ježíš] musí dále růst, ale já se musím dále menšit.“ — Jan 3:22 až 4:2.
22. Co se stalo ve městě Sichar, čímž mnoho Samaritánů dostalo příležitost v pravý čas pevně se chopit skutečného života?
22 Krátce po uvěznění Jana Křtitele opustil Ježíš Judeu a odešel do Galileje. (Mat. 4:12) Cestou procházel se svými druhy územím Samaritánů, kde vydal „příležitostné svědectví“ jakési ženě u studny za městem Sichar. Byl „unavený cestou“, a přece se chopil příležitosti a řekl, kdo je, protože Samaritáni také očekávali Mesiáše. Na základě tohoto rozhovoru se Samaritánkou u studny přišli k Ježíši také jiní lidé z města. Potom jej tak úpěnlivě prosili, aby u nich zůstal, že se tam zdržel dva dny „a tak jich mnohem více uvěřilo pro to, co říkal“. — Jan 4:3–43.
JEŽÍŠ ZAČÍNÁ ROZSÁHLOU SLUŽBU V GALILEJI
23. Který námět Ježíš vyzdvihoval ve svém poselství, když se vrátil do oblasti galilejské, a proč?
23 Nějaký čas po pasach roku 30 n. l. vrátil se tento Boží dynamický služebník zpět do oblasti Galileje a strávil v tomto území většinu z následujících dvou let. Čteme o tom: „Ježíš se vrátil v síle ducha do Galileje.“ To vysvětluje, proč Galilejci mohli být svědky některých z jeho nejmocnějších skutků. Poselství, které oznamoval v síle ducha, obsahovalo od té doby také námět poselství Jana Křtitele, který byl nyní umlčen ve vězení, totiž: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.“ — Luk. 4:14, 15; Mat. 4:17; Mar. 1:14, 15; Jan 4:43.
24. a) Která nanejvýš neobvyklá událost se odehrála v nazaretské synagóze? b) Jak ale reagovali obyvatelé města a proč?
24 „V síle ducha“ vstoupil Ježíš v sobotu do synagógy ve svém domovském městě Nazaretu a přečetl tam ze svitku Izaiáše prvý a druhý verš 61. kapitoly: „Jehovův duch je na mně, protože mne pomazal, abych oznámil dobré poselství chudým, vyslal mne, abych kázal propuštění zajatým a obnovení zraku slepým, abych propustil na svobodu ubité, abych kázal Jehovův přijatelný rok.“ Potom Ježíš prohlásil: „Tento text Písma, který jste právě slyšeli, se dnes naplnil.“ Jeho posluchači se podivovali jeho působivým slovům, ale když nebyl ochoten vykonat žádné divy pro jejich zábavu a místo toho je přirovnal k nevěrným izraelským současníkům proroků Eliáše a Elizea, „vzplanuli hněvem“ a vyhnali jej k nějakému srázu, kam jej chtěli svrhnout. Ale tento mocný Ježíš, vedený duchem, prostě prošel jejich středem a odešel do Kafarnaum, protože ještě nepřišel čas pro jeho smrt a také neměl zemřít takovým způsobem. — Luk. 4:16–31.
25, 26. a) Přestal Ježíš kázat v Galileji proto, že s ním tak špatně jednali v jeho domovském městě Nazaretu? b) Jaké zázraky učinil a co tím bylo způsobeno?
25 Když Ježíš šel podél pobřeží Galilejského moře, pozval čtyři učedníky, aby jej doprovázeli v jeho službě — Petra a jeho bratra Ondřeje, Jakuba a jeho bratra Jana. Tento muž horlivě činil učedníky; čteme o něm dále: „Procházel celou Galilejí . . . a kázal dobré poselství o království a uzdravoval nemoci a neduhy všeho druhu.“ Pověst o něm se rychle rozšířila po celé Sýrii a přicházely k němu zástupy lidí s nemocemi všeho druhu — mimo jiné epileptici, lidé ochrnutí a posedlí démony — a všechny je uzdravoval. — Mat. 4:18–24.
26 Přišel také jeden malomocný, který Ježíše na kolenou prosil slovy: „Jestliže jen chceš, můžeš mne očistit.“ Naplněn soucitem, Ježíš se jej dotkl a řekl: „Chci. Buď očištěn.“ Potom řekl tomu muži, aby o té věci nemluvil, ale aby se ukázal knězi a přinesl oběť předepsanou zákonem. Protože však lidé si nenechávají pro sebe něco tak úžasného, zpráva o tom se rychle rozšířila, takže Ježíš již nemohl vcházet do města veřejně. Proto si vždy vyhledával nějaké osamělé místo za městem, kde by měl trochu klidu, ale zástupy lidí k němu „ustavičně přicházely ze všech stran“. — Mar. 1:40–45; Luk. 5:12–16.
27. Jak Ježíš dokázal, že měl neobyčejnou trpělivost se svými bližními?
27 Můžeme si představit, kolik času a energie musel Ježíš vynaložit. I dokonalý člověk potřebuje určitý čas k zotavení a odpočinku, ale zdá se, že tito lidé, kteří mysleli jen na to, aby byli uzdraveni ze svých neduhů, nebrali na Ježíše ani trochu ohledu, na který měl právo. Tím zajímavější však je, že si Ježíš nikdy nestěžoval a nedával najevo nelibost pro jejich nedostatek ohledu. Tím projevil další podivuhodnou vlastnost: Neobyčejnou trpělivost s lidmi.
28. a) Co se především ukázalo, když Ježíš jednou v Kafarnaum uzdravil chromého? b) Radovali se z tohoto zázraku všichni, kteří jej viděli?
28 Je zpráva, že když byl Ježíš jednou několik dnů vzdálen z Kafarnaum a potom se vrátil, brzy se v domě a kolem domu, kde bydlel, shromáždilo tolik lidí, že do něho nebylo možné vejít. Čtyři zdatní přátelé jednoho ochrnutého člověka proto zkrátka udělali otvor ve střeše a spustili tudy nemocného na lehátku přímo na místo, kde byl Ježíš. Tato dosti svérázná situace je téměř vše, na co si někteří lidé vzpomenou ve spojení s touto událostí. Kromě toho, že tento čin vyvolal velkou pozornost, byl především důkazem víry oněch lidí a „Ježíš viděl jejich víru“. Proto řekl: „Dítě, tvé hříchy jsou odpuštěny.“ Ale ne všichni z přítomných se radovali z těchto slov. Někteří zákoníci ve svých srdcích Ježíše obviňovali. Protože Ježíš mohl poznat, co bylo v jejich srdcích, snažil se s nimi mluvit rozumně. Zeptal se: „Co je snadnější, říci tomuto ochrnutému: ‚Tvé hříchy jsou odpuštěny‘, nebo říci: ‚Vstaň a zvedni svá nosítka a choď!‘?“ Potom vysvětlil, proč použil prvního výroku, neboť řekl: „Abyste věděli, že Syn člověka má moc odpouštět hříchy na zemi.“ Nebyl to přátelský způsob, jak pokáral zákoníky? Tak bylo vydáno ohromné svědectví o Boží moci a o Božím království a většina přítomných proto zvolala: „Nikdy jsme nic podobného neviděli.“ — Mar. 2:1–12; Mat. 9:2–8.
29. Jakou vhodnou odpověď dal Ježíš svým odpůrcům, kteří neschvalovali, že jí s výběrčími daní a hříšníky?
29 Na čtenáře těchto inspirovaných dějinných zpráv zvlášť silně zapůsobí výstižné, nanejvýš přiléhavé a vhodné odpovědi, jimiž Ježíš často umlčoval své odpůrce. Když byl například výběrčí daní Lévi vybrán, aby se stal jedním z jeho následovníků, připravil onen muž velkou hostinu a pozval k ní Ježíše a jeho učedníky a také mnoho výběrčích daní a hříšníků. Farizeové a jejich zákoníci kárali Ježíše za to, že jí s takovými lidmi, kteří byli v jejich očích hodni opovržení, byli hříšní a zkažení a bylo lépe se jim vyhýbat. Jakou přiléhavou odpovědí umlčel Ježíš tyto farizejské odpůrce? Řekl: „Ti, kteří jsou zdraví, nepotřebují lékaře, ale ti, kteří trpí. Přišel jsem, abych zavolal k pokání nikoli spravedlivé, ale hříšníky.“ — Luk. 5:27–32.
„ČLOVĚK“ ČINIL DOBRO V SABATU
30, 31. a) Co se stalo, když Ježíš přišel v den sabat k rybníku Bethesda? b) Jak Ježíš ukázal, že je správné činit dobro v sabatu?
30 Na jaře roku 31 n. l. Ježíš jednou opět cestoval do Jeruzaléma ke slavnosti pasach. Blízko ovčí brány města, u rybníka, který se nazýval Bethesda, naskytl se mu pohled, který vyvolával soucit. Viděl mnoho nemocných, kteří chtěli být uzdraveni, někteří byli slepí, jiní chromí a opět jiní měli uschlé údy. Jednomu muži, který byl nemocný již osmatřicet let, Ježíš řekl: „Vstaň, vezmi svá nosítka a choď.“ Ten muž vstal a byl zcela uzdraven. — Jan 5:1–9.
31 Ale Židé, kteří to pozorovali, místo aby za to oslavovali Boha, začali Ježíši vytýkat, že učinil tento dobrý skutek v sabatu. Co jim Ježíš odpověděl? Řekl: „Můj Otec stále pracuje až dosud, i já stále pracuji.“ Ano, jak neúnavně pro nás působí Nejvyšší — dává nám sluneční svit a déšť také v sabatu —, a tak i Ježíš, který byl mistrem ve všem svém konání, činil druhým neúnavně dobro, i v sabatu. — Jan 5:10–17.
32, 33. Kterou obžalobu vznesli odpůrci proti Ježíšovi kromě toho, že mu vyčítali, že učinil v sabatu zázrak? Co jim však odpověděl?
32 Přijali Židé Ježíšovo vysvětlení? Ne, ale vzplanuli ještě větším hněvem a tím usilovněji se snažili jej usmrtit, „protože nejen porušoval sabat, ale nazýval též Boha svým vlastním Otcem, a tím se činil rovným Bohu“ — alespoň jak si to oni mysleli. Je téměř nepochopitelné, jak mohli být tito lidé tak zaslepeni svými náboženskými tradicemi, že i přes tolik nezvratných důkazů o tom, že Ježíš je Mesiášem, nechtěli uznat, že jeho prostřednictvím Bůh uzdravil onoho muže. Ježíš však s nimi dále rozumně mluvil a dokazoval jim, že se nečiní rovným Bohu, ale že přisuzuje čest za svůj skutek Jehovovi. Řekl: „Syn nemůže dělat vůbec nic sám od sebe, ale jenom to, co vidí dělat Otce.“ Viděli by jej činit ještě větší věci, neboť měl přijít čas, „kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna“, ano, „přichází hodina, kdy všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas a vyjdou“. — Jan 5:18–30.
33 Když Ježíš mluvil s oním zástupem o těchto vznešených pravdách, myslel si skutečně, že je přesvědčí o tom, že je Mesiáš? Sotva. Nebyl tak naivní. Proto ukončil onen rozhovor slovy: „Kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste mně, protože ten o mně psal. Ale jestliže nevěříte jeho spisům, jak uvěříte mým výrokům? — Jan 5:46, 47.
34. Proč bylo jindy Ježíšovým učedníkům vytýkáno, že porušili sabat?
34 Když se Ježíš se svými učedníky vracel po pasach v Jeruzalémě zpět do galilejské oblasti a procházel obilným polem, utrhli jeho učedníci několik klasů a snědli je. Farizeové je opět obvinili z porušování sabatu. Ježíš jim odpověděl, že sabat byl učiněn pro člověka a ne člověk pro sabat a kromě toho, že „Syn člověka je . . . Pánem i sabatu“. — Mar. 2:23–28.
35. Jak Ježíš v jednom sabatním dni ukázal svým odpůrcům, že je správné působit v sabatu zázraky, a jaký byl výsledek?
35 Když byl Ježíš v jiném sabatu v jedné synagóze, dávali farizeové dobrý pozor, zda „poruší“ sabat tím, že by uzdravil uschlou ruku jednoho člověka. Aby měli důvod k obvinění, zeptali se jej: „Je zákonné léčit v sabatu?“ Ježíš jim odpověděl otázkou: „Kdo mezi vámi bude takový, že když bude mít jednu ovci a ta upadne do jámy v sabatu, neuchopí ji a nevyzvedne?“ Nato řekl onomu člověku, aby natáhl uschlou ruku, a ta byla ihned uzdravena a byla zdravá jako druhá. Chválili snad tentokrát náboženští farizeové Boha za veřejný důkaz, že je Ježíš Mesiáš? Ne, naopak, naplnila je bezmezná zloba, „vyšli a radili se proti němu, aby jej zničili“. „Pán sabatu“ opět dokázal, že se nebojí těchto zlomyslných mužů. Dále činil dobro, neboť se po celých sedm dnů týdne zaměstnával tím, že plnil úkol, který mu dal Jehova. — Mat. 12:9–14; Luk. 6:5–11.
MISTROVSKÝ UČITEL NEÚNAVNĚ POSTUPOVAL KUPŘEDU
36. Proč byla doba nyní naléhavější než na začátku Ježíšovy služby?
36 Tři měsíce po pasach roku 31 n. l. dokončil Ježíš polovinu svého díla, při němž činil učedníky. Zbýval mu již jen rok a devět měsíců, aby splnil svůj úkol a pevně se chopil skutečného života. Nesměl ztrácet čas. Ještě mnoho muselo být vykonáno.
37. Jakou slavnou řeč pronesl Ježíš blízko Kafarnaum a proč je pro nás zvláště užitečné, abychom ji četli?
37 Někdy v té době měl Ježíš svou slavnou řeč, která je všeobecně známá jako Kázání na hoře. Nemůžeme s jistotou říci, kde byla tato hora, ale muselo to být blízko Kafarnaum u Galilejského moře. Daleko důležitější pro nás je, co Ježíš tehdy řekl. Kázání na hoře můžeme najít u Matouše v kapitole páté, od verše třetího až do kapitoly sedmé, verše sedmadvacátého. Ježíšova slova při této příležitosti dala jistě jeho posluchačům mnoho podnětů k přemýšlení, pravděpodobně více, než by bylo možné říci několika slovy. Pro každého z nás by bylo dobré, kdybychom se posadili a přečetli si toto kázání a přemýšleli o něm. Ježíš v něm vyjádřil myšlenky Boží, myšlenky svého nebeského Otce, neboť mluvil pod jeho inspirací a vedením. Jestliže bychom tedy chtěli myslet Božími myšlenkami, měli bychom věnovat čas a přečíst si, co bylo tehdy řečeno, a přemýšlet o tom.
38. Proč byly Ježíšovy učitelské metody tak účinné?
38 Jak přijali Ježíšovi posluchači tuto řeč pod širým nebem? „Zástupy žasly nad jeho způsobem vyučování; neboť je učil jako člověk, který má moc, a ne jako jejich zákoníci.“ Jistě byl mistrovským učitelem, s nímž se na zemi nemohl nikdo srovnávat. Ježíšovy učitelské metody se, mimo jiné, vyznačovaly jednoduchostí, krátkostí, jasností, nezvratnou logikou, dobrými znázorněními a pronikavými otázkami, které vedly jeho posluchače k tomu, aby prozkoumali svá srdce a rozhodli se buď pro pravdu, nebo proti ní. — Mat. 7:28, 29.
39. Co ještě používal Ježíš kromě své úžasné vyučovací metody, aby lidi přesvědčil o tom, že je Mesiášem?
39 V druhé polovině své služební doby velký Učitel nejen používal účinné učitelské metody, ale činil také mnoho zázraků, když přecházel z místa na místo. V Kafarnaum uzdravil ochrnutého služebníka jednoho neizraelského důstojníka, protože, jak sám řekl, ‚u nikoho v Izraeli nenašel tak velkou víru‘. Když byly kolem něho neseny máry s mrtvolou jediného syna jedné vdovy po cestě ke hřbitovu v Naim, Ježíš se jich dotkl a na jeho příkaz mladý muž opět ožil. Jaký to byl důkaz, že Ježíš byl Mesiáš! — Mat. 8:5–13; Luk. 7:11–17.
40. Podle čeho měl Jan Křtitel, který byl tehdy ve vězení, poznat, že Ježíš byl skutečně Mesiášem?
40 Když Jan Křtitel slyšel ve vězení o těchto podivuhodných věcech, poslal posly, kteří se Ježíše zeptali: „Jsi ten, jenž má přijít . . .?“ Ježíš jim odpověděl, že mu mají podat zprávu o tom, co viděli na vlastní oči: že slepí nabývají zraku, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší a mrtví jsou kříšeni a že chudým je vyprávěno dobré poselství. To jistě Jana přesvědčí o tom, že ten, „jenž má přijít“, skutečně přišel. — Luk. 7:18–23.
41, 42. a) Co se stalo, když byl Ježíš jednou pozván k jídlu u jednoho farizea? b) Jak mistrovský učitel taktně ukázal, že samospravedlivým osobám bude jen málo odpuštěno?
41 I když Ježíš věnoval čas jídlu, využíval každou příležitost, aby poučoval lidi o pravdě. Když například jednou ležel u stolu v domě jednoho farizea, přišla jakási žena, která byla známá jako hříšnice. Hořce plakala a vyjadřovala naději, že jí Ježíš odpustí její hříchy. Umyla mu nohy svými slzami, osušila je svými vlasy, něžně je líbala a namazala je drahým vonným olejem. Když to farizeus viděl, ve svém srdci odsoudil Ježíše, a dokonce celým tímto případem pohrdal. Povšimněme si však, jak mistrovský učitel poskytl poučení tomuto samospravedlivému farizeovi podobenstvím, které jistě tak hned nezapomněl. Dva muži byli dlužníky jistého věřitele; jeden mu byl dlužen pět set denárů a druhý jen padesát. Protože dlužníci nemohli zaplatit, věřitel jim oběma zrušil jejich dluh. Dlužník, který byl dlužen více, měl ovšem důvod, aby věřitele více miloval. Ježíš nyní použil tohoto podobenství na případ, který se zde udál, a řekl:
42 „Vstoupil jsem do tvého domu; ty jsi mi nedal vodu na nohy, ale tato žena mi smočila nohy svými slzami a vytřela je svými vlasy. Ty jsi mne nepolíbil; ale tato žena od hodiny, kdy jsem vešel, nepřestala něžně líbat mé nohy. Ty jsi mi nenamazal hlavu olejem; ale tato žena mi namazala vonným olejem nohy. Proto ti říkám, že její hříchy, ačkoli jich je mnoho, jsou odpuštěny, protože velmi milovala; ale komu je málo odpuštěno, ten málo miluje.“ — Luk. 7:36–50.
43. Co se stalo, když Ježíš podruhé navštívil města a vesnice v Galileji?
43 Krátce nato navštívil Ježíš podruhé města a vesnice v Galileji. Doprovázelo jej jeho dvanáct apoštolů a některé bohabojné ženy. Na této cestě vyhnal další démony, znovu jej farizeové napadli, použil dalších podobenství. Dalším slepým otevíral oči, křísil další mrtvé a další utiskované utěšoval dobrým poselstvím o svém nádherném království. — Mat. 12:22–45; Luk. 8:1–3.
44. Co způsobilo oznamování dobrého poselství o Božím království v zemi Gadarenských?
44 Při své okružní cestě se Ježíš dostal na druhou stranu Galilejského moře a přišel do země Gadarenských. Jak byl velký Učitel přijat v tomto novém území? Když vyhnal „legii“ démonů ze dvou mužů a démoni přiměli stádo vepřů, aby se zřítilo se srázu, naléhali obyvatelé města na to, aby odešel z jejich území. Odporoval snad Ježíš a nechtěl odejít? Ne, na to byl příliš krátký čas. Vydal svědectví. Nejméně jeden z posedlých uvěřil v Ježíše a Ježíš jej odměnil tím, že jej pověřil, aby rozšiřoval dobré poselství mezi svými příbuznými a ve spojených městech, jež byla známá jako Dekapolis. Proto nebylo nutné, aby tam Ježíš zůstal. Lidé, kteří toho byli více hodni, dychtivě čekali, až se opět přeplaví přes Galilejské moře, aby se mohli těšit z požehnání jeho přítomnosti, lidé jako Jairus, jemuž umírala dcera, a nejmenovaná žena, která již dvanáct let trpěla krvotokem, jejž dosud nemohl uzdravit žádný lékař. Ano, čas byl příliš krátký a nebylo možné jej promarnit s nevděčnými, nepřátelsky smýšlejícími lidmi. — Mat. 8:28–34; Mat. 5:1–43.
45. Jak reagovali obyvatelé města Nazaretu, když Ježíš opět přišel do jejich synagógy, aby učil? Na co si přitom vzpomněl?
45 Když se Ježíš vrátil do svého domovského města Nazaretu, mohl snad u obyvatel shledat nějakou změnu v jejich stavu srdce? Nahlédli snad mezitím, že se dopouštěli chyb, a přivítali svého nejvznešenějšího občana? Když po svém návratu učil v jejich synagóze, byli velice překvapeni jeho moudrostí. A přece se nad ním urazili, protože podle jejich mínění byl to jenom „syn tesařův“. Když Ježíš řekl: „Prorok není v nevážnosti, vyjma ve svém domovském území a ve svém vlastním domě“, myslel pravděpodobně na proroka Jeremiáše a na to, jak jej zavrhli obyvatelé jeho města. — Mat. 13:54–58; Jer. 1:1; 11:21.
JE VYDÁVÁNO JEŠTĚ VĚTŠÍ SVĚDECTVÍ
46, 47. a) Polevil Ježíš ve své kazatelské činnosti po dvou letech intenzivního vydávání svědectví? b) Co Ježíš řekl o duchovním postoji lidu, když po třetí navštívil území, a co mělo být proto podle jeho slov vykonáno?
46 Ježíš intenzivně kázal již asi dva roky, znovu navštěvoval různá území a před tisíci diváků vykonal nespočetné zázraky. Mohli bychom se domnívat, že by nyní mohl uvažovat o zmenšení svého úsilí. Ale bylo tomu právě naopak; zjišťujeme, že podnikl kroky k urychlení a rozšíření kazatelského díla.
47 Především se Ježíš sám vydal na třetí cestu Galilejí. Navštívil „všechna města a vesnice, vyučoval v jejich synagogách a kázal dobré poselství o království a léčil všechny druhy nemocí a všechny druhy tělesných vad“. Co viděl na této okružní cestě, to jej ještě více přesvědčilo o tom, že kazatelské dílo se nutně musí ještě více rozšířit a musí být vykonáváno ještě intenzivněji. Všude, kam přišel a kde viděl zástupy lidí, „bylo mu jich líto, protože byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“. „Ano, žeň je veliká, ale dělníků je málo,“ řekl. Jak mohl být napraven tento špatný stav? „Proto proste Pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň,“ tak zněla Ježíšova rada. — Mat. 9:35–38.
48. Jaké pokyny dal Ježíš dvanácti, než je vyslal kázat?
48 V souladu se svou vroucí modlitbou podnikl tento horlivý, činorodý muž také kroky, aby vyslal další kazatele dobrého poselství. Zavolal k sobě dvanáct apoštolů a vyslal je vždy po dvou a tak území propracovalo vždy šest párů kazatelů království, kteří měli kázat celým časem, přesně jim řekl, kam mají jít, komu mají kázat a komu se mají vyhnout. Měli také říkat a dělat přesně to, co viděli, že říkal a dělal on. „Až půjdete, kažte a říkejte: ‚Nebeské království se přiblížilo.‘“ Silou svatého ducha měli být schopni ‚léčit nemocné, křísit mrtvé, očišťovat malomocné, vyhánět démony‘. Za tato božská uzdravování neměli vyžadovat peníze. „Zdarma jste dostali, zdarma dávejte,“ tak znělo pravidlo, jehož se měli držet. — Mat. 10:1–42; Mar. 6:7–13.
49. Proč se Ježíš se svými apoštoly rozhodl, že odejdou na osamělé místo? Co se však stalo?
49 Když se těchto dvanáct kazatelů vrátilo a podávali zprávu o svých podivuhodných zkušenostech, Ježíš řekl, že mají s ním odejít na osamělé místo za městem, neboť tam, kde byli, „mnozí přicházeli a odcházeli a nebyla ani vhodná chvíle, aby pojedli pokrm“. Lidé se však dověděli, kam šli, běželi tam a dostali se tam ještě dříve než Ježíš a jeho apoštolové. Co nyní učinil velký Učitel, tento dokonalý vzor nesobeckosti a štědrosti? Když je viděl, „pocítil k nim lítost, protože byli jako ovce bez pastýře. A začal je učit mnoha věcem.“ Čas plynul. Bylo již pozdě. Všichni byli hladoví. Nyní tento Boží muž zázračně nasytil pět tisíc mužů pouhými pěti chleby a dvěma rybami a ještě zbylo dvanáct košů plných drobtů! — Mar. 6:30–44.
50. Na kterých od sebe velmi vzdálených místech Ježíš ještě působil v krátké době, jak to líčí zpráva?
50 Tato událost se stala asi v době pasach roku 32, což znamenalo, že Ježíš měl ještě asi rok času k dokončení svého díla a k tomu, aby se prokázal hodným skutečného života, který mu byl vyhrazen jako odměna za jeho věrnost. Proto by nás nemělo překvapit zjištění, že v tomto krátkém čase ještě kázal na místech, která byla od sebe velmi vzdálena, aby tak vydal ještě větší svědectví a propracoval ještě větší území a aby se dostal k ještě většímu počtu lidí. Nejprve jej nacházíme v okolí Kafarnaum na severním břehu Galilejského moře. Potom pobýval na pobřeží Středozemního moře blízko měst Týru a Sidonu a působil zázraky. Krátce nato je opět daleko, východně od Galilejského moře a na horním toku Jordánu, kde kázal a činil zázraky v deseti městech nazvaných Dekapolis. — Mar. 7:24–37.
51. Jaké těžkosti a nepříjemnosti musel Ježíš bezpochyby podstoupit? Proč se však zřejmě o těchto věcech nemluví?
51 Musíme si uvědomit, že Ježíš musel ujít velké vzdálenosti pěšky, aby se dostal na tato vzdálená místa. Nikdy si však nestěžoval pro tělesnou námahu ani pro nepříjemnosti způsobené horkem, deštěm, prachem nebo blátem. To všechno bylo tak nedůležité, že se o tom ani nemluví. Nejdůležitější a nejpodstatnější bylo Ježíšovo kazatelské dílo, jež zachraňovalo život, a hlavně o tom podávají zprávu inspirovaní pisatelé Bible.
52. Kdo byli Ježíšovi největší odpůrci a z čeho je patrné, že nikdy nečinili pokání a nepřijali Mesiáše?
52 To však neznamená, že nám Bible zcela zamlčuje, co všechno Ježíš snesl v době své služby. Velmi mnoho se dovídáme o tom, jak jej především pronásledovali a potírali duchovní vůdcové. Od začátku až do konce své pozemské služby musel stále odporovat jejich útokům. Již dva roky znovu a znovu dokazoval lidu svými zázraky, že je skutečně Božím Synem. Když jednou právě nasytil tisíce lidí (čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí) pouhými sedmi chleby a několika rybami — skutek, který by sám o sobě musel přesvědčit zcela nevěřícího skeptika —, přišli farizeové a saduceové a požadovali, aby jim bylo z nebe dáno znamení, že je Mesiášem. Jak Ježíš reagoval? Opakoval pouze to, co jim již jednou dříve řekl: „Zlá a cizoložná generace stále hledá nějaké znamení, ale nebude jí dáno žádné znamení kromě znamení proroka Jonáše.“ A to, co se stalo, když přišlo ‚znamení Jonášovo‘, to znamená, když byl Ježíš tři dny v srdci země, jako byl Jonáš tři dny v břiše ryby, bylo důkazem, že tito ‚zlí a cizoložní‘ lidé skutečně nevěřili. — Mat. 15:32 až 16:4; 12:38–40.
53. Jaká významná událost se odehrála krátce před koncem dvouleté služby, kterou Ježíš konal v Galileji, a kde se to stalo?
53 Předtím, než Ježíš ukončil svou rozsáhlou službu v Galileji, když tam pracoval téměř dva roky, vzal Petra, Jakuba a Jana s sebou na vysokou horu. Tam, pravděpodobně na hoře Hermon, vysoké 2 750 metrů, byli svědky scény proměnění. — Mat. 17:1–13.
JEŽÍŠ OBRACÍ SVOU CELOU POZORNOST NA JIH
54. Na které území soustředil Ježíš svou službu v posledních šesti měsících?
54 Na podzim roku 32 n. l., v době slavnosti chýší, přenesl Ježíš středisko své činnosti na jih a působil převážně v Jeruzalémě a okolí a v oblasti Judeje a Pereje. V posledních šesti měsících své pozemské služby kázal pouze v těchto územích. Jako všude, učil i zde Ježíš lidi moudrým příkazům a spravedlivým zásadám a používal při tom často přiléhavých podobenství. Některé z jeho nejvýznamnějších výroků a proroctví pocházejí z doby tohoto polního tažení na jihu.
55. Kde Ježíš kázal navzdory odporu, co řekl věřícím a co řekl těm, kteří mu nevěřili?
55 Čím více se přibližoval konec a čím hůře si počínali nepřátelé, tím opatrnější musel být Ježíš, aby jej nezabili dříve, než přijde Bohem stanovený čas. (Jan 7:1–19, 25) Schovával se snad proto tento činorodý kazatel v horách nebo tlumil sílu svého poselství, aby nezraňoval náboženské city duchovních? Rozhodně ne. Statečně šel do chrámu a začal učit lidi, jak byl zvyklý. Těm, kteří mu věřili, řekl: „Jestliže zůstanete v mém slově, jste skutečně moji učedníci a poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ Odpůrcům naproti tomu řekl: „Vy jste ze svého otce, z ďábla, a přejete si činit žádosti svého otce.“ — Jan 8:31, 32, 44.
56. Co bylo vykonáno, aby bylo urychleno rozdělení lidí v krátké době, která Ježíšovi ještě zůstávala pro službu?
56 Ježíš poznal, že také v tomto území je „žeň . . . skutečně veliká, ale dělníků je málo“. Jestliže tedy v omezeném čase, který mu ještě zbýval, mělo být v tomto území vydáno účinné svědectví, jako se to dělo po dva roky na severu, pak bylo nutné vykonat určitou předběžnou práci. Proto určil „sedmdesát jiných a poslal je po dvou před sebou, do každého města a místa, kam hodlal přijít“. To znamenalo, že místo šesti dvojic, které byly o rok dříve vyslány v Galileji, mělo nyní procházet zemí třicet pět dvojic svědků a měli provolávat: „Království Boží se přiblížilo.“ Tak měli být lidé připraveni, a až by Mesiáš přišel do jejich města, mohli by se rychle rozhodnout, zda jsou pro něho nebo proti němu. — Luk. 10:1–16.
57. Co Ježíš řekl, když se vrátilo sedmdesát evangelistů a když projevili radost z toho, že démoni poslouchají jejich hlas, a co tím Ježíš mínil?
57 Když se oněch sedmdesát s radostí vrátilo, řekli Ježíši: „I démoni se nám poddávají, když používáme tvé jméno.“ On jim však řekl: „Neradujte se . . . z toho, že vám jsou podrobeni duchové, ale radujte se, protože vaše jména byla zapsána v nebesích.“ Ano, moc nad démony byla pouze důkazem skutečnosti, že Jehova má nad nimi moc; ale aby něčí jméno bylo zapsáno v nebesích, to záviselo na věrnosti takového člověka. Musel se snažit zůstat věrný, ať již vyháněl démony, nebo činil něco méně pozoruhodného. — Luk. 10:17–24.
58. Kterým významným pravdám mimo jiné učil velký Učitel v době své služby na jihu?
58 Uvažujme o některých vznešených pravdách, kterým učil tento neúnavný Učitel, když při své službě přicházel z jedné situace do jiné. Každodenně vynášel nové pravdy z pokladnice moudrosti a poznání svého Otce. Z jeho vyprávění o laskavém Samaritánovi se jeho posluchači dověděli, co to je pravá láska k bližním a pravé milosrdenství. Marta byla pokárána, protože si dělala příliš velké starosti o hmotné věci; Marie byla pochválena pro svůj postoj. Démoni nebyli vyháněni prostřednictvím satana, „vládce démonů“, ale působením Božího „prstu“. (Luk. 10:24–42; 11:14–22) Nikdy si nedělej úzkostlivé starosti kvůli obživě a ošacení, ale stále hledej Boží království a všechny nutné věci ti budou přidány. „Malé stádo“ se nemělo bát, protože jeho Otec mu dá podíl na království. ‚Věrného správce‘ Pán dosadí nad celým svým majetkem. — Luk. 12:22–32, 41–44.
59. Co Ježíš odpověděl svým odpůrcům, když byl znovu kritizován, protože uzdravil nemocného v sabatní den?
59 Když byl Ježíš kritizován za to, že v sabatu uzdravil jednu ženu, která byla osmnáct let zkřivená, řekl: „Pokrytci, což každý z vás v sabatu neodváže svého býka nebo svého osla od stání a neodvede jej, aby mu dal napít? Nebylo proto namístě, aby tato žena, která je dcera Abrahamova a kterou satan držel v poutech, hle, osmnáct let, byla uvolněna z tohoto pouta v sabatním dnu?“ Když jindy uzdravil v sabatu jednoho muže, který měl vodnatelnost, řekl: „Kdo z vás, spadne-li mu syn nebo býk do studny, nevytáhne jej v sabatním dnu ihned ven?“ — Luk. 13:10–17; 14:1–6.
60. Popiš některá zajímavá podobenství, kterých použil velký Učitel.
60 A jak poučná a užitečná byla podobenství velkého Učitele! Velmi často umlčel kritiky mezi svými posluchači právě vhodným podobenstvím. Uvažujme krátce o některých z nich. Jeden bohatý muž, který však nebyl bohatý vůči Bohu, chtěl zbořit své stodoly a postavit větší, ale potom v noci zemřel. (Luk. 12:13–21) Boží království je jako malé hořčičné zrno, které vyroste ve veliký strom, nebo se také podobá trošce kvasu v mouce. (Luk. 13:18–21) Hosté by se na hostině měli posadit na skromná místa, aby mohli být později vyvýšeni. Kdo staví věž, nejdříve spočítá náklady; král, který nemůže zvítězit v bitvě, ihned žádá o mír. Pastýř se více raduje, když nalezne jednu ztracenou ovci, nežli z devadesáti devíti ovcí, které jsou v bezpečí; nějaká žena se více raduje, když najde jednu ztracenou minci, nežli z devíti, které se neztratily. (Luk. 14:7–11, 28–33; 15:4–10) Dále je zde proslulé podobenství o ztraceném synovi a stejně proslulé podobenství o boháči a Lazarovi. (Luk. 15:11–32; 16:19–31) Jedna neodbytná vdova přiměla zlého soudce, aby ji vyslechl, pouze tím, že jej stále obtěžovala prosbou, aby jí zjednal spravedlnost. Dva muži se modlili v chrámu, modlitba hříšného výběrčího daní byla vyslyšena, ale nebyla vyslyšena modlitba samospravedlivého farizea. (Luk. 18:1–14) To je pouze několik z mnoha podobenství, kterých použil tento mistrovský Učitel.
POSLEDNÍ SLAVNÉ DNY JEŽÍŠOVY SLUŽBY
61. Co všechno ještě musel Ježíš podle svých vlastních slov vytrpět, než skončí jeho pozemská služba?
61 Ježíš věděl, jaká utrpení a jakou smrt zakusí v blízké budoucnosti. Proto po třetí upozornil své apoštoly na tyto nadcházející události. Řekl: „Hle, jdeme nahoru do Jeruzaléma a všechno, co bylo napsáno prostřednictvím proroků o Synu člověka, bude dovršeno. Bude na příklad vydán lidem z národů a budou se mu posmívat a bude s ním nestoudně zacházeno a budou na něj plivat; zmrskají jej a pak jej zabijí, ale třetího dne vstane.“ Ježíš neměl strach z těchto věcí; jeho jediným přáním bylo, aby zůstal věrný až do smrti a aby se pevně chopil věčného života v nebi. — Luk. 18:31–33.
62, 63. a) Proč panovaly určité pochybnosti, zda Ježíš přijde v roce 33 k pasach do Jeruzaléma? b) Jak byly tyto pochybnosti odstraněny v neděli, pět dnů před 14. nisanem?
62 Když probíhaly přípravy na pasach, ptali se lidé v Jeruzalémě, zda Ježíš přijde, nebo ne. „Přední kněží a farizeové totiž vydali příkaz, že kdo by se dověděl, kde [Ježíš] je, má to prozradit, aby jej zatkli.“ — Jan 11:55–57.
63 Do tohoto napjatého ovzduší Ježíš skutečně přišel — a jaký to jen byl příchod! Přijel do města ve vítězném průvodu, lidé šli před ním, prostírali před ním své oděvy a palmové ratolesti a volali: „Buď požehnán ten, který přichází jako král ve jménu Jehovově!“ Výsledek byl, že celé město bylo rozrušeno a farizeové si mezi sebou řekli: „Vidíte, že nic nepořídíte. Hle, svět šel za ním.“ A tak, když se v tu neděli setmělo, Ježíš odešel stranou a strávil noc za městem v bezpečí. Ještě jej čekalo pět dalších dnů intenzivní práce. — Luk. 19:36–38; Mat. 21:1–11; Jan 12:12–19.
64. Co učinil Ježíš v pondělí tohoto posledního týdne a proč?
64 Příštího dne, v pondělí, Ježíš vyčistil chrám, když z něho vyhnal kupce a zpřevracel stoly směnárníků. Nebyl anarchistou, který by podněcoval k nepokoji nebo vzpouře. Byl to spravedlivý Syn Boží a na podporu svého činu citoval Písmo. Řekl: „Je psáno: ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby,‘ ale vy z něho děláte lupičské doupě.“ Vzpomínáme si, že Ježíš tři roky předtím projevil stejnou planoucí horlivost pro čisté uctívání Jehovy a že podobným způsobem očistil chrám od těchto lakomých obchodníků. Jaký účinek mělo toto druhé vyčištění? „Přední kněží a zákoníci a význační z lidu hledali, jak by jej zničili.“ Tím dokázali, že se nezměnili a že se také nezmění. — Mat. 21:12, 13; Luk. 19:45–48.
65, 66. a) Co mimo jiné řekl Ježíš v úterý zástupu v chrámu? b) Co Ježíš ukázal svým apoštolům svým dalším poučením, které jim dal v podobě proroctví a podobenství?
65 Ježíš byl zřejmě neúnavný a další den, úterý, také vyplnil bohatou činností. Učil zástupy lidí v chrámě, ačkoli přední kněží a starší muži tvrdili, že k tomu nemá oprávnění. Svá podobenství o obou synech, o zlých vinařích a o svatební hostině určil přímo pro tyto nevěrné duchovní vůdce. (Mat. 21:23 až 22:14) Když jej chtěli chytit otázkami o placení daní, vzkříšení a o tom, které je největší přikázání v Zákoně, odpověděl na všechny nezvratnými důkazy. Potom sám položil otázku, a to takovou, jež se týkala původu Mesiáše a umlčela je: „A nikdo nebyl schopen mu slovem odpovědět a nikdo se od toho dne neodvážil dále se jej vyptávat.“ (Mat. 22:15–46) Při této příležitosti Ježíš také ostře odsoudil pokrytecké zákoníky a farizey mistrovsky formulovanou obžalobou. — Mat. 23:1–39.
66 Když se Ježíš odebral z chrámového území, pronesl prorocká slova: „Vpravdě vám pravím, v žádném případě zde nezůstane kámen na kameni, který by nebyl zbořen.“ Potom odešel se svými apoštoly k Olivetské hoře. Tam pronesl rozsáhlé proroctví o konci přítomného světa a též podobenství o deseti pannách, o talentech a o oddělování ovcí od kozlů. — Mat. 24:1 až 25:46.
67. Kterou hanebnou událostí se vyznačovala středa?
67 Ve středu, když se Ježíš zdržoval v Betánii, vymysleli nepřátelé v Jeruzalémě ďáblem inspirovaný plán, aby se tajně zmocnili Ježíše. „Přední kněží a starší muži lidu se shromáždili na nádvoří velekněze, který se jmenoval Kaifáš, a radili se spolu, aby se Ježíše zmocnili lstivým úskokem a aby jej zabili.“ V pravý čas se na scéně objevil Jidáš Iškariotský jako ochotný nástroj k vykonání zločinu a zeptal se: „Co mi dáte, abych vám jej zradil?“ Byl smluven obnos třiceti stříbrných. — Mat. 26:3–16.
68. Co se stalo ve čtvrtek po západu slunce?
68 Čtvrtek byl vyplněn posledními přípravami k výroční slavnosti pasach. Toho večera po západu slunce byl Ježíš spolu se svými dvanácti apoštoly v jednom velkém horním pokoji v Jeruzalémě, aby tam slavili pasach, o němž se nakonec ukázalo, že to byl poslední zákonný pasach v rámci opatření smlouvy Zákona. Jaká to byla pamětihodná příležitost! Ještě před příštím západem slunce měl Ježíš položit svůj život, aby se chopil skutečného života, věčného života a nesmrtelnosti! — Mar. 14:12–16.
69. Které události se odehrály po oslavě posledního pasach ve zbývajících hodinách Ježíšova života?
69 Tam, v jedné klidné horní místnosti pro hosty, byl nyní Ježíš pohromadě se svými dvanácti apoštoly. Tohoto věrného Božího Syna čekala dlouhá, bezesná noc. V nejbližších několika hodinách se měly v rychlém sledu odehrát dramatické události neobyčejného významu. Těch třináct mužů jedlo pasach. Ježíš umývá svým apoštolům nohy. Jidáš je označen jako zrádce a náhle odchází. Potom je zavedena Památná slavnost a jedenáct věrných apoštolů je pozváno, aby se s Ježíšem podíleli na smlouvě o království. Ježíš se modlí. Potom všech jedenáct odchází s Ježíšem ke Getsemanské zahradě. Tam se Ježíš vroucně modlí předtím, než je zrazen a zatčen. Výslech je vyslovená fraška. Ježíš je veden od Ananiáše ke Kaifášovi, potom k sanhedrinu, k Pilátovi, k Herodovi a opět zpátky k Pilátovi. — Mat. 26:20 až 27:2; Luk. 23:1–16.
70. Popiš situaci před místodržitelovým palácem, když vyvstala sporná otázka o království.
70 Představme si tuto situaci. Křičící dav před dokonalým člověkem, který tu stojí klidně a beze strachu. Pilát klade Ježíšovi otázku: „Jsi král Židů?“ Ježíš odpovídá: „Mé království není částí tohoto světa.“ Protože Pilát na Ježíši nenachází žádnou vinu, přivádí jej znovu před zástup a říká: „Hle, člověk!“ Dav křičí: „Na kůl s ním! Na kůl s ním!“ Pilát se ptá: „Vašeho krále mám přivést na kůl?“ Přední kněží odpovídají: „Nemáme krále, pouze césara.“ — Jan 18:28 až 19:16.
71. Popiš, jak římští vojáci vykonali popravu nevinného Božího Syna.
71 Potom tohoto spravedlivého člověka zbičovali, trápili trním, bili do obličeje a plivali na něj a pak jej přibili na mučednický kůl, kde v mukách zemřel pomalou smrtí. V pátek 14. nisana roku 33 n. l. asi v 15 hodin zvolal Ježíš při svém posledním vydechnutí: „Je dovršeno!“ — Mar. 15:16–20; Jan 19:1–3, 30.
72, 73. Co všechno mimo jiné Ježíš vykonal a dokončil během své krátké služby zde na zemi?
72 Ano, všechno, k čemu Jehova poslal na zemi svého jednozplozeného Syna, bylo zcela dovršeno. Ježíš se naučil poslušnosti tím, co vytrpěl. Odhalil ďábla jako lháře a ospravedlnil Jehovu ve sporné otázce o univerzální svrchovanosti. Přišel, aby ‚vydal svědectví pravdě‘, a skutečně to učinil. Oznamoval chudým dobré poselství, utěšoval truchlící a oznamoval Jehovův den pomsty lidem vznešeným stejně jako lidem prostým. Ježíš konal to, co bylo dobré, byl bohatý ve znamenitých skutcích, nanejvýš štědře rozdával ze svého času a síly ve prospěch druhých, byl ochoten dělit se s druhými o své velké poznání a moudrost a mohl se nakonec pevně chopit skutečného života, věčného života v nebi u svého Otce. — Jan 18:37; 1. Tim. 6:12, 18, 19; Žid. 5:8.
73 V tom všem nám Ježíš také zanechal příklad, abychom mohli jít přesně v jeho šlépějích.