Žalmy

Jehova, spolehlivé útočiště

CO můžeš dělat, jestliže dojde k vážnému porušení zákona a pořádku, jestliže se zdá, že není možno dosáhnout spravedlnosti? Kam se můžeš obrátit? V takové situaci byl kdysi žalmista David. Vložil svou plnou důvěru v Nejvyššího. Řekl: „V Jehovovi jsem našel útočiště.“ (Žalm 11:1) Bylo to však praktické?

Jiní si mysleli, že to praktické není. Radili Davidovi a jeho druhům, aby uprchli k horám, snad aby našli útočiště v nějaké jeskyni, a aby to udělali rychle, jako pták, který je v nebezpečí. Žalmista však o tom nechtěl nic slyšet, zřejmě proto, že za jeho okolností by tehdy útěk naznačoval, že nedůvěřuje plně v Jehovovu moc opatřit bezpečí. Řekl svým rádcům: „Jak se odvažujete říci mé duši [mě]: ‚Uprchni jako pták k vaší [množné číslo, zřejmě se vztahovalo na Davida a jeho druhy] hoře!‘ “ — Žalm 11:1.

Proč určití muži dávali Davidovi takovou radu? Uvažovali: „Neboť hle, zlí, ti napínají luk, skutečně nasazují svůj šíp na tětivu, aby v temnotě vystřelili na ty, kteří jsou přímí v srdci. Až budou strženy samotné základy, co musí učinit každý, kdo je spravedlivý?“ (Žalm 11:2, 3) Podle nich měl zlý připraven luk, aby vystřelil na spravedlivé lidi a aby to učinil „v temnotě“, pod příkrovem tmy. Nejenže měli luk v ruce, ale měli již šíp na tětivě a mířili na ty, kteří jsou přímí v srdci. Davidovi rádci by proto mohli dále předkládat důkazy v tomto smyslu: ‚Základy, na nichž spočívá společnost — spravedlnost, zákon a pořádek —, se zhroutily. Jakou volbu tedy má spravedlivý člověk, než aby uprchl? Nemůže nic změnit; nemůže dosáhnout spravedlivého jednání.‘

Jak odpověděl David? „Jehova je ve svém svatém chrámu, Jehova v nebesích je jeho trůn. Jeho vlastní oči hledí, jeho vlastní zářivé oči zkoumají lidské syny. Jehova sám zkoumá spravedlivého i zlého, a každého, kdo miluje násilí, jeho duše jistě nenávidí. Sešle na zlé pasti, oheň a síru a sžíravý vítr, jako díl jejich poháru. Jehova je totiž spravedlivý — skutečně miluje spravedlivé skutky. Přímí, ti spatří jeho tvář.“ — Žalm 11:4–7.

David si byl jist, že nebude nadarmo vzhlížet k Jehovovi jako ke svému útočišti. Uvědomoval si, že Nejvyšší, jehož trůn je v nejvyšších nebesích, dává pozor. Jehovovy oči pronikají až do jádra věcí. Nic neunikne jeho pozornosti. Protože Jehova obrací své oči ke spravedlivým, ví, co potřebují, a může jim proto přijít na pomoc. Nejvyšší naproti tomu nenávidí lidi, kteří se dopouštějí násilí, a proto je zkoumá, což pro ně znamená jistou zkázu. Rozhodně přijde čas, kdy zlí budou nuceni pít smrtící kalich Jehovových soudů, což je možno srovnat s pastmi, ohněm, sírou a sžíravým větrem, v němž usychá rostlinstvo. Před vykonáním Božích soudů nebude možno uniknout. Bude to, jako když padnou pasti nebo léčky jako déšť z oblohy. Protože Jehova sám je spravedlivý a miluje spravedlivé skutky, zažijí přímí lidé velkolepou záchranu. Bude to, jako by Boží tvář k nim byla obrácena s projevem lásky a schválení. Tak uvidí Boží tvář jako lidé, kteří se těší z jeho požehnání a přízně.

Žalmistova slova pro nás mohou být opravdu zdrojem útěchy v dobách těžkostí. Jsou ovšem doby, kdy je moudré, abychom uprchli před nebezpečím, jako to učinil David, když opustil Jeruzalém kvůli Absolonově vzpouře. (2. Sam. 15:14) I Ježíš Kristus dal svým následovníkům pokyn: „Budou-li vás pronásledovat v jednom městě, utečte do jiného.“ (Mat. 10:23) Žalmistovy výroky nás však povzbuzují, abychom se vyvarovali ukvapeného jednání, které by svědčilo o nedostatku víry v Jehovu. Jestliže budeme dále vzhlížet k Nejvyššímu jako ke svému útočišti, jistě nám poskytne své schválení. Neopustí nás. — Řím. 8:38, 39.