Otázky čtenářů
● Měl by sbor podniknout nějaké kroky, jestliže některý pokřtěný křesťan přijme transplantaci lidského orgánu, například oční rohovky nebo ledviny?
Pokud jde o transplantaci lidské tkáně nebo kosti jednoho člověka jinému, musí v této věci každý jednotlivý svědek Jehovův učinit sám rozhodnutí na základě svědomí. Někteří křesťané mohou mít pocit, že přijímat do svého těla nějakou tkáň nebo část těla jiného člověka je kanibalismus. Uvažují možná tak, že transplantovaný lidský materiál se má stát částí příjemcova těla a má jej zachovat naživu a udržet funkce těla. Mají možná zato, že se to v podstatě neliší od požívání části těla ústy. Takové pocity mohou vyplývat z úvahy, že Bůh neučinil pro člověka žádné opatření ohledně jedení těla jiného člověka, zatímco pro lidi učinil opatření, aby jedli těla zvířat, která byla zbavena krve, jež udržuje život. Snad také uvažují o tom, jak se lidé v biblických dobách dívali na to, že by se měli udržet naživu požitím lidského těla. Povšimni si například zpráv ve 2. Královské 6:24–30; 5. Mojžíšově 28:53–57; v Pláči Jeremiášově 2:20 a 4:10. U Jana 6:48–66 mluvil Ježíš obrazně o tom, že někdo bude jíst jeho tělo a pít jeho krev. Když tuto rozpravu slyšeli někteří z jeho židovských učedníků a nepochopili duchovní význam jeho slov, byli otřeseni a přestali jej následovat. Tyto zprávy dokreslují, jaký názor měli někteří lidé na jedení lidského těla.
Jiní upřímní křesťané mají dnes pocit, že Bible s určitostí nevylučuje lékařské transplantace lidských orgánů. Uvažují možná, že v některých případech se neočekává, že se lidský materiál stane trvalou částí příjemcova těla. Tvrdí se, že se lidské buňky každých sedm let nahrazují, a to by platilo o každé části lidského těla, která by byla transplantována. Tvrdí se možná také, že transplantace orgánů není totéž jako kanibalismus, protože „dárce“ není zabit, aby se stal potravou. V některých případech lidé na pokraji smrti skutečně souhlasili s tím, aby části jejich těla byly použity k transplantacím. Pokud by ovšem při transplantaci bylo nutno přijmout krev jiného člověka, bylo by to rozhodně v rozporu s Božím příkazem. — Sk. 15:19, 20.
Je zřejmé, že se v otázce transplantací osobní názory a pocity svědomí liší. Je dobře známo, že použití lidského materiálu je velmi rozmanité, od malých částí, jako jsou hormony a oční rohovky, po větší orgány, jako jsou ledviny a srdce. Bible jednoznačně zakazuje požívání krve, ale žádný biblický příkaz výslovně nezakazuje přijímání nějaké jiné lidské tkáně. Každý, kdo se musí v této věci rozhodnout, by měl proto pečlivě a na modlitbách uvažovat a pak se na základě svědomí rozhodnout, co by mohl před Bohem učinit nebo nemohl. Je to věc osobního rozhodnutí. (Gal. 6:5) Právní výbor sboru by neměl podnikat žádné disciplinární opatření, jestliže někdo přijal transplantaci nějakého orgánu.