‚Lidé mají proudit‘ k životodárnému uctívání
1, 2. a) V jakém stavu byl jeruzalémský chrám, když měl Jan vidění popsané ve Zjevení 7:9–17? b) Kdy a kde byla ukázána totožnost „velkého zástupu“? Jak na to reagovali účastníci sjezdu?
KDYŽ židovsko-křesťanský apoštol Jan psal asi v roce 96 n. l. poslední knihu Bible, Zjevení, byl již židovský chrám v Jeruzalémě zničen římskými vojáky pod vedením generála Tita. A přesto popisuje apoštol Jan ve Zjevení 7:9–17 nespočetný „zástup“ ze všech lidí, národů, ras a jazyků, které viděl, jak na nádvoří Božího chrámu prokazují svatou službu Bohu, který sedí na trůnu. Zřejmě byl míněn duchovní chrám Jehovy Boha.
2 Svědkové Jehovovi a všichni lidé dobré vůle se v roce 1935 velmi radovali, když se ukázalo, že tento nespočetný mezinárodní „zástup“ je totožný s „ovcemi“, které popisoval Ježíš v podobenství o ovcích a kozlech. (Mat. 25:31–46) Ano, ukázalo se, že to jsou „jiné ovce“, o nichž mluvil Ježíš v podobenství o znamenitém pastýři. (Jan 10:16; viz knihu „Harfa Boží“, jež byla vydána v roce 1921, strana 338, odstavec 577, angl.; také vydání „Strážné věže“ z 15. října 1923, strana 310, angl., pod podtitulkem „Dvě třídy“.) Totožnost těch, z nichž se skládá „velký zástup“ ze Zjevení 7:9–17, byla ukázána na sjezdu 30. května až 3. června 1935 ve Washingtonu, D. C. v USA. Tehdy bylo vysvětleno podobenství o ovcích a kozlech, přičemž byly předloženy nejnovější poznatky. Následující den po této přednášce (sobota) proběhl křest 840 účastníků sjezdu, kteří uplatnili své nové porozumění na základě vysvětlení Ježíšova podobenství.
3. Kde se začala splňovat slova z Micheáše 4:2? K jakému Jeruzalému vzhlíželi ti, kteří se podíleli na tomto splňování?
3 Bohu oddané, pokřtěné „jiné ovce“ se spolu s duchovními bratry krále Ježíše Krista účastní kázání „tohoto dobrého poselství o království“ všude, „po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“. (Mat. 24:14) Tak se začala splňovat slova z Micheáše 4:2: „A mnohé národy jistě půjdou a řeknou: ‚Pojďte, lidé, a vystupme k Jehovově hoře a k domu Jákobova Boha, a on nás bude poučovat o svých cestách a my budeme kráčet po jeho stezkách.‘ Protože ze Sióna vyjde zákon a Jehovovo slovo z Jeruzaléma.“ Není to pozemský Jeruzalém, který byl tehdy okupován britskými vojsky, ale Nový Jeruzalém na nebeské hoře Siónu, kde „velký zástup“ „jiných ovcí“ hledal prostřednictvím Jehovových pomazaných svědků, duchovních izraelitů, „zákon“ založený na Bibli a „Jehovovo slovo“.
4. Na kom se tehdy začala splňovat slova z Micheáše 4:3, 4?
4 Splňování slov z Micheáše 4:3, 4 nenastalo mezi světskými národy, které zbrojily ke druhé světové válce, ale mezi lidmi podobnými ovcím, kteří tvořili mezinárodní „velký zástup“. U Micheáše 4:3, 4 je řečeno: „A [Jehova] jistě bude soudit mezi mnohými lidmi a urovnávat záležitosti mocných národů daleko. A budou muset skout své meče v radlice a své oštěpy v zahradnické nůžky. Nepozdvihnou meč, národ proti národu, ani se již nebudou učit válce. A každý bude skutečně sedět pod svou révou a pod svým fíkovníkem, a nebude nikdo, před kým by se třásli; protože sama ústa Jehovy vojsk to mluvila.“
5. Jaké postavení zaujali během druhé světové války? Jak, obrazně řečeno, mezi sebou přebývají?
5 Svědkové Jehovovi jednali nebojácně a nepřipustili, aby v nich někdo v tomto světě vyvolal strach, ani po vypuknutí druhé světové války 1. září 1939. Uveřejnili otevřené prohlášení o své neutralitě vůči všem národům, které se účastnily boje. (Viz vydání anglické „Strážné věže“ z 1. listopadu 1939, které obsahovalo hlavní článek nazvaný „Neutralita“.) Od té doby zaujímají tento neutrální postoj. V mnoha případech to znamenalo, že se dostali do koncentračních táborů a do vězení, nebo že byli dokonce zabiti jako lidé, kteří neprojevili vlastenectví. Odmítají stát se částí světa, stejně jako to odmítl Ježíš Kristus. Právem se tedy očekává, že svědkové budou zachovávat pokoj ve svých vlastních sborech a že budou spolu přebývat jako bratři. (Žalm 133) Obrazně řečeno sedí každý „pod svou révou a pod svým fíkovníkem“ v bezpečí, jako Izraelité za čtyřicetileté pokojné vlády krále Šalomouna, syna Davidova. (1. Král. 4:25) V této době „závěru systému věcí“ pokojně káží „toto dobré poselství o království. . . po celé obydlené zemi“. — Mat. 24:3, 14.
TI, KTEŘÍ PŘEŽIJÍ ARMAGEDDON, BUDOU POKRAČOVAT V PRAVÉM UCTÍVÁNÍ
6, 7. Co bylo řečeno ve vydání „Strážné věže“ z 15. prosince 1928 o splňování slov Micheáše 5:6–9?
6 Svědkové jsou tedy mezi všemi lidmi osvěžujícím prvkem. Je to tak, jak bylo předpověděno u Micheáše 5:6–9: „A [Jehova] jistě způsobí osvobození od Asyřana [asyrské světové velmoci], až přijde do naší země a až bude šlapat po našem území. A ti, kteří zůstanou z Jákoba, budou uprostřed mnohých lidí jako rosa od Jehovy, jako vydatné lijáky na rostlinstvo, které nedoufá v člověka ani nečeká na syny pozemského člověka. A ti, kteří zůstanou z Jákoba, budou mezi národy, uprostřed mnohých lidí, jako lev mezi lesními zvířaty, jako mladý lev s hřívou mezi stády ovcí, který, když skutečně prochází, jistě pošlapává i trhá na kusy; a není, kdo by osvobodil. Tvá ruka bude vysoko nad tvými odpůrci, a všichni tvoji nepřátelé budou odříznuti.“
7 Článek „Panovník z Betléma“, který vyšel ve vydání „Strážné věže“ z 15. prosince 1928 (angl.), se zabýval tímto textem. Bylo v něm řečeno:
To je možno považovat za náznak, že někteří z ostatku budou na zemi i po skončení Armageddonu a že potom budou mít ještě další práci v Pánově jménu a k jeho chvále a slávě. Ti, kteří přežijí tu velkou a hroznou obtížnou dobu, nebudou již hledat pomoc u lidí a nebudou vzhlížet k synům lidským, aby u nich získali pomoc a útěchu, ale budou se obracet k Pánu a s radostí budou slyšet jeho slovo. Předností některých tvorů bude, aby jako Pánovi zprostředkovatelé a poslové přinášeli lidem poselství pokoje.
Pánův ostatek bude podle tohoto proroctví dále vítězit v Jehovově síle. Lev je králem lesních zvířat a nikdo před ním neobstojí. Stáda ovcí jsou bezmocná proti silnému a mladému lvu, když se ocitne mezi nimi. Tak prorok popisuje Boží věrný ostatek. Ti budou mezi mnoha lidmi z národů v Pánově jménu silní a stateční a budou pomáhat těm, kteří pomoc potřebují, a budou poukazovat na způsob, jak Bůh zničí ty, kteří odporují. — Strana 376, odstavce 35, 36 (angl.).
8. Co bylo dále o tomto námětu řečeno ve vydání „Strážné věže“ z 15. března 1929?
8 Tímto námětem se dále zabývalo vydání „Strážné věže“ z 15. března 1929 (angl.), kde bylo na straně 88, v odstavci 41, dále řečeno:
I třída velkého zástupu musí být vedena k živým pramenům vody. (Zjev. 7:17) Pán možná použije ostatku, aby jim byla poskytnuta v tom směru pomoc. Bude zde mnoho jiných lidí, v nichž Armageddon vyvolá pokoru, a budou ochotni slyšet. Po Armageddonu možná některé členy ostatku Pán použije, aby vydávali svědectví a pomáhali těm, kteří mají být poučováni. Právě to budou možná činit, než budou skutečně vzati do dvorů věčné slávy. Je jisté, že práce ostatku nyní tkví v tom, aby jako Boží správně jmenovaní svědkové oznamovali radostnou zvěst.
9. Musel však ostatek čekat, že bude teprve po Jehovově vítězství v Armageddonu jako „rosa“ a jako „mladý lev s hřívou“ ve vztahu k lidem z národů?
9 Ale ostatek duchovních izraelitů nemusel čekat až do doby po „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“ v Armageddonu, aby byl jako osvěžující „rosa“ pro lidi, kteří chtějí uctívat „Boha Jákobova“ v jeho duchovním chrámu. (Zjev. 16:14, 16) Ostatek se měl stát podobným „mladému lvu s hřívou“ mezi národy, ale na to nemusel čekat až do chvíle, kdy Jehova získá vítězství při vyvrcholení oné závěrečné války. Na Jehovovu otázku „Kdo pro nás půjde?“ odpověděli stejně jako prorok Izaiáš, když měl vidění Jehovy v jeho chrámu. Když v roce 1918 skončila první světová válka, pohotově řekli: „Zde jsem, pošli mne.“ (Iz. 6:8) Poslechli božský příkaz: „Jdi“ a vyšli k lidem ze všech národů.
10. Při oznamování jakého Jehovova poselství je ostatek mezi národy jako lev?
10 Káží tedy poselství o zřízeném království, které požehná třídě „ovcí“ a zničí třídu „kozlů“. (Mat. 25:31–46) Když oznamují „den pomsty ze strany našeho Boha“, jsou přitom odvážní jako lev a oznamují odpůrcům Božího zřízeného království, že Jehovův bojovník a král, Ježíš Kristus, „lev, který je z kmene Juda,“ je zničí v Armageddonu. — Iz. 61:1–3; Zjev. 5:5.
11. Proč zůstala „ruka“ pomazaného ostatku vysoko nad jejich nepřáteli? K čemu to vedlo, pokud jde o odbočky Společnosti a o počet shromážděných „ovcí“?
11 Jejich „ruka“, jíž aktivně uplatňují Boží slovo, je tedy „vysoko“, protože vítězí nad všemi odpůrci, kteří se snaží potlačovat poselství o království. Tito odpůrci jsou upozorňováni na to, že je čeká porážka a zničení v Armageddonu, kdy budou navždy „odříznuti“. (Mich. 5:9) Pomazaní, kteří oznamují Boží království, jsou na druhé straně jako „rosa“ pro lidi podobné ovcím, kteří se cítí jako vyprahlé, vyschlé „rostlinstvo“. Jehova podpírá jejich ruku, a proto po všechna ta léta od uveřejnění výše uvedených článků ve „Strážných věžích“ z roku 1928 a 1929 zůstává jejich ruka vysoko nad jejich nepřáteli. Důkazem toho je, že počet zahraničních odboček Biblické a traktátní společnosti vzrostl na 97, a všechny jsou k dispozici pomazanému „ostatku“. Až dodnes také roste „velký zástup“ „jiných ovcí“ znamenitého pastýře, Ježíše Krista. Kolik členů nakonec bude mít, Zjevení 7:9–17 neuvádí.
12. Kdy teprve skončí práce pomazaného ostatku a jeho druhů, kteří se podobají ovcím? Proč?
12 Činnost pomazaného ostatku a jeho druhů, kteří se podobají ovcím, musí pokračovat až do chvíle, kdy „čtyři andělé“ stojící na čtyřech světových stranách dostanou příkaz, aby uvolnili čtyři větry, jež způsobí „velké soužení“. V tomto soužení budou „odříznuti“ neboli zničeni ti, kteří si nedají říci a odmítají poselství o království. V té době již bude konečný počet 144 000 spoludědiců Ježíše Krista mít na svých čelech „pečeť “. (Zjev. 7:1–8, 14) Jejich druhové podobající se ovcím, kteří vyšli z národů, aby hledali Jehovův duchovní „dům“, a kteří vyjádřili, že chtějí oddaně „kráčet po jeho stezkách“, budou ve „velkém soužení“ uchráněni. (Mich. 4:1–4) Tak zůstanou žít na zemi a dožijí se tisíciletého panství Ježíše Krista a jeho oslavených spoludědiců.
13. Kolik členů pomazaného ostatku přežije Armageddon? Čemu se budou stále ještě podobat mezi lidmi, kteří přežijí spolu s nimi?
13 Nevíme, kolik členů pomazaného ostatku Kristových spoludědiců přežije s nimi „válku velikého dne Boha, Všemohoucího“, Armageddon, a nevíme také, jak dlouho potom budou žít. Ale ať to bude jakkoli dlouho, budou dále pro „velký zástup“ „jiných ovcí“ jako osvěžující „rosa“. To nebude pro ostatek nijak obtížné, protože „jiné ovce“ již budou učiněny „jedním stádem“ s ostatkem, který je v „tomto ovčinci“, do něhož znamenitý pastýř uvedl „malé stádo“. (Jan 10:16; Luk. 12:32) Mezi „velkým zástupem“ přežijících nebude tedy muset ostatek jednat jako lítý lev mezi bezbrannými ovcemi.
14. Kterému zvířeti, jež pošlapává, se bude při té příležitosti podobat nebeský Sión? Jak tvrdý nebo silný bude „roh“ proti nepřátelům?
14 Ostatek se nebude vojensky podílet na Armageddonu. Jako Izraelité za dnů krále Jozafata, budou jen stát a dívat se na záchranu, kterou Jehova způsobí prostřednictvím „lva, který je z kmene Juda“, Ježíše Krista. (2. Par. 20:17) Jehova Bůh, Všemohoucí, při té příležitosti způsobí, že „roh“ nebeského Sióna bude jako železo a že nebeský Sión jako býk pošlape Boží nepřátele jakoby na mlatě. Jistě ‚rozdrtí na prach mnohé lidi‘, takže budou zničeni. (Mich. 4:13) Všechno, co zde zůstane po jejich zničení, bude k použití pro ty, kteří přežijí Armageddon.
JAK JE NYNÍ TŘEBA JEDNAT UPROSTŘED ZKAŽENÉHO SVĚTA
15. Chce-li někdo plnit Boží požadavek vyjádřený u Micheáše 6:8, smí přitom zůstat v křesťanstvu, nebo ne? A proč?
15 O křesťanstvu, novodobém protějšku nevěrného Izraele, je u Micheáše 7:2, 6 řečeno: „Věrně oddaný zmizel ze země, a mezi lidstvem není nikdo přímý. . . mužovi nepřátelé jsou lidé z jeho vlastní domácnosti.“ Co mají dělat lidé, kteří tvrdí, že jsou křesťané a patří k novodobému křesťanstvu, jestliže chtějí uniknout následkům tohoto zkaženého stavu? Mají snad přinášet hmotné oběti a zůstat přitom částí zkažené náboženské organizace? Ne! Musí místo toho jednat podle slov vyjádřených u Micheáše 6:8: „Řekl ti, pozemský člověče, co je dobré. A co od tebe Jehova požaduje nazpět, než abys jednal podle práva a miloval laskavost a abys byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ Chce-li někdo plnit tento božský požadavek, musí vyjít i z křesťanstva, protože to nepravdivě tvrdí, že je křesťanské. Dokazuje to jeho náboženská a mravní zkaženost. Jestliže v něm někdo zůstane a bude je chtít zreformovat, nikdy nebude mít úspěch. Bůh, o němž křesťanstvo tvrdí, že mu slouží, je odsoudil ke zničení.
16. 17. a) K jakému proudu lidí se musí dnes člověk připojit? Jak se musí rozhodnout v otázce božství? b) Které božstvo vyvyšuje takový člověk, jestliže zpívá píseň Mojžíšovu a Beránkovu?
16 Dům křesťanstva, v němž údajně prokazuje uctívání, bude smeten stejně, jako byl v roce 607 př. n. l. zničen jeruzalémský chrám Micheášových dnů. Chce-li někdo z křesťanstva ‚být skromný, když chodí se svým Bohem‘, musí se stejně jako kdokoli z celé světové říše falešného náboženství připojit k lidem ze všech národností, kteří nyní proudí „k Jehovově hoře a k domu Jákobova Boha“. Takový člověk musí přijmout Jehovovo vyučování z nebeského Siónu a musí chodit po cestě, kterou Bůh nyní ukazuje. To neznamená, že by měl přijmout židovské náboženství neboli stát se židovským proselytou. Znamená to, že se má stát učedníkem Jehovova jednozplozeného Syna a takovým svědkem, jakým byl on. Cože? Má se stát oddaným, pokřtěným svědkem Jehovovým? Ano! Znamená to, že se musí rozhodnout tak, jak to vyjadřují slova u Micheáše 4:5: „Neboť všichni lidé, ano všichni, budou chodit každý ve jménu svého Boha; ale my, ano my budeme chodit ve jménu Jehovy, svého Boha, na neurčitý čas, ano navždy.“ Je nutno připojit se ke zpěvu „písně Mojžíše, Božího otroka, a písně Beránkovy“:
17 „Velká a podivuhodná jsou tvá díla, Jehovo Bože, Všemohoucí. Spravedlivé a pravé jsou tvé cesty, Králi věčnosti. Kdo se tě, Jehovo, nebude skutečně bát a oslavovat tvé jméno, protože ty sám jsi věrně oddaný? Všechny národy totiž přijdou a budou se před tebou klanět, protože byla zjevena tvá spravedlivá nařízení.“ — Zjev. 15:3, 4.
18. Proč se Micheášova závěrečná otázka a odpověď výstižně vztahuje na Jehovu?
18 Jehova věrně dodrží všechno, co nám slíbil, stejně jako dodržel slib patriarchovi Abrahámovi a jeho vnuku Jákobovi neboli Izraelovi a poskytl požehnání všem rodinám a národům země prostřednictvím svého Syna Ježíše Krista. Jehova sám v tom bude jednat jako protiobrazný Abrahám, jako větší Abrahám. Až dodnes nám projevil neochvějnou oddanost, a proto se můžeme ztotožnit s Micheášovými závěrečnými slovy a můžeme říci:
„Kdo je Bůh jako ty, který odpouštíš omyl a přecházíš přestupek ostatku svého dědictví? Jistě nebude chovat svůj hněv navždy, protože má zalíbení v milující laskavosti. Opět nám prokáže milosrdenství, potlačí naše omyly. A uvrhneš všechny jejich hříchy do mořských hlubin. Dáš opravdovost, jež byla dána Jákobovi, milující laskavost, jež byla dána Abrahámovi, které jsi přísahal našim předkům od dávno minulých dnů.“ — Mich. 7:18–20.
19. Kdo je nesrovnatelný Bůh a čí uctívání chceme vyvyšovat během „závěrečné části dnů“ i potom?
19 Neexistuje takový Bůh jako svrchovaný Pán Jehova, Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista. Vyvyšujme jeho čisté uctívání, a to nyní, „v závěrečné části dnů“, a navždy!