Věrně a oddaně se zastávat Božího slova
„Vynasnaž se, aby ses představil Bohu jako schválený, jako dělník, který nemá čím být zahanben a správně zachází se slovem pravdy.“ — 2. Timoteovi 2:15.
1, 2. Uveď jeden způsob, jak se svědkové Jehovovi věrně a oddaně zastávají Božího slova.
„ČTI BOŽÍ SLOVO — SVATOU BIBLI — DENNĚ.“ Tato slova je možné číst na zdi velké budovy v Brooklynu, v New Yorku, blízko vstupu na známý brooklynský most. Jaká je to budova, na níž jsou tato slova, a proč tam jsou?
2 Jsou na jedné z tiskáren Biblické a traktátní společnosti Strážná věž, náboženské korporace, která je spojena se svědky Jehovovými. Dalo by se čekat, že svědkové Jehovovi umístí na zdi jedné ze svých budov právě takový nápis. Proč? Protože pevně věří, že inspirovaný žalmista mluvil pravdu, když před dávnou dobou napsal: „Tvé slovo je lampou mé noze a světlem mé cestě.“ (Žalm 119:105) Tento nápis je jen jeden z mnoha způsobů, jak svědkové Jehovovi ukazují, že se věrně a oddaně zastávají Božího slova.
3. Jak se zastávali Božího slova naši věrní a oddaní předchůdci?
3 V takovém věrném a oddaném zastávání Božího slova máme mnoho předchůdců, jak to ukazuje samotná Bible. Asi před 3 500 lety to byl Mojžíš. Nelze pochybovat o tom, že se věrně a oddaně zastával Božího slova. Jako první zprostředkoval část z něj Božímu lidu ústně a později i písemně. Tyto božské výroky najdeme v pěti knihách Mojžíšových. Jehova Bůh použil tohoto oddaného proroka a potom ještě mnoha dalších, kteří sloužili jako jeho mluvčí a zapisovatelé. Všichni se stejně jako Mojžíš věrně a oddaně zastávali Božího slova. (2. Petra 1:21) Patřil k nim mimo jiné Samuel, Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel a Daniel.
JEŽÍŠ KRISTUS A JEHO APOŠTOLOVÉ
4. Kdo byl nejpřednější ze všech zastánců Slova a jak to dokázal?
4 Ale bezpochyby nejpřednější ze všech věrných a oddaných zastánců Božího slova byl právě Jehovův jednozplozený Syn, který se stal ‚člověkem Ježíšem Kristem‘. (Řím. 5:15) Vždy znovu se věrně a oddaně zastával slova svého Otce, když říkal „je psáno“, například když reagoval na satanova pokušení a když odpovídal svým náboženským odpůrcům. (Mat. 4:4, 7, 10; 21:13; Jan 6:45; 8:17) Kromě toho sloužil věrně jako prorok větší než Mojžíš, a tím se rovněž věrně a oddaně zastával Božího slova. (2. Kor. 1:20) Ano, kázal zásadu, že „tvé [Boží] slovo je pravda“, a žil podle ní. — Jan 17:17.
5, 6. a) Jak ukázali Petr a Pavel, že se věrně a oddaně zastávají Slova? b) Proč byla v této souvislosti vytvořena třída „věrného a rozvážného otroka“? c) Proč byl „otrok“ na čas zastíněn?
5 Ježíšovi apoštolové se řídili jeho příkladem. V den letnic se Petr mocně a věrně zastával Božího slova, když ukazoval, jak Ježíš splnil slova Davidova. (Sk. 2:22–36) A spisy apoštola Pavla obsahují množství odkazů na Hebrejská písma, z čehož je patrné, s jak velkým zájmem se věrně a oddaně zastával Božího slova. Svůj postoj vyjádřil výrokem: „Ať je Bůh shledán jako pravdivý, i kdyby každý člověk byl shledán jako lhář.“ (Řím. 3:3, 4) Petr, Pavel a jiní věrní následovníci Ježíše Krista skutečně sloužili jako „věrný a rozvážný otrok“, „věrný správce“, kterého jeho Pán, Ježíš Kristus, pověřil, aby Božímu sboru opatřoval duchovní pokrm. — Mat. 24:45–47; Luk. 12:42–44.
6 Po smrti apoštolů tato třída „věrného a rozvážného otroka“ téměř zmizela z pozemské scény a časem byla zastíněna, protože křesťanské pšeničné pole se stalo převážně polem plevele. — Mat. 13:37–43.
DOCHÁZÍME DO DNEŠNÍ DOBY
7, 8. a) Kdy a jak se „otrok“ opět objevil? b) Jak od 70. let minulého století dokazuje, že se zastává Slova?
7 Ale asi před sto lety začala třída „věrného a rozvážného otroka“ opět vystupovat a věrně a oddaně se zastávat Božího slova. Během let se stávala stále viditelnější a pro svět patrnější. Skutečnosti ukazují, že dnes je tento „otrok“ totožný se Společností Strážná věž.
8 Tento „věrný a rozvážný otrok“ se skládá z věrných křesťanů, kteří jsou plně oddáni Jehovovi skrze Krista a zplozeni Božím duchem. Jsou to vážní badatelé Bible, kteří se v polovině sedmdesátých let minulého století začali usilovně zastávat Bible jako Božího slova. Používali k tomu knih, brožur, časopisů a traktátů, novinových článků a veřejných přednášek. V roce 1886 vydali první svazek „Studií Písma“. Třetí kapitola nazvaná „Bible jako božské zjevení pozorována ve světle rozumu“ byla obzvláště mistrnou obhajobou Bible. Jinou pozoruhodnou obhajobou Božího slova byla první kapitola svazku VI (který byl vydán v roce 1904). Tato kapitola se nazývala „Na počátku“ a velmi kvalifikovaně vyvracela evoluční teorii.
9–11. a) Jak se koncem devatenáctého a začátkem dvacátého století projevilo, že „otrok“ je věrně oddán Slovu? b) Jak od roku 1950 Společnost Strážná věž podstatně přispěla k rozšiřování Božího slova?
9 Koncem devatenáctého století a začátkem dvacátého století tito věrní badatelé Bible, jak se sami nazývali, horlivě, věrně a oddaně obhajovali Bibli jako Boží slovo. Vydali mnoho publikací, v nichž dokazovali její autentičnost, a také ve velkém rozsahu vysvětlovali, jak se splňují její proroctví a jak lze v životě uplatňovat biblické zásady. V roce 1914 také předváděli osmihodinové fotodrama o stvoření, které bylo výslovně připraveno „na obhajobu Bible jako Božího slova“.
10 Protože se věrně a oddaně zastávali Božího slova a chtěli ukázat, že je rozšiřují tiskem, změnili v roce 1896 název své agentury na Biblická a traktátní společnost Strážná věž. V roce 1902 získala Společnost do vlastnictví Wilsonův překlad „The Emphatic Diaglott“ a dozírala nad jeho rozšiřováním. V roce 1907 Společnost uveřejnila vydání „Bible krále Jakuba“, kterou označili jako Berojská bible. Byla tak nazvána podle berojských křesťanů v rané době, kteří „denně pečlivě zkoumali Písma“, aby se přesvědčili, zda je tomu skutečně tak, jak jim to říkal apoštol Pavel. (Sk. 17:11) Byla opatřena dodatkem v rozsahu více než 700 stran, který obsahoval komentáře k jednotlivým biblickým textům, seznam biblických textů podporujících asi 40 význačných biblických námětů a 100stránkovou konkordanci. V roce 1926 začala Společnost tisknout „The Emphatic Diaglott“ na svých vlastních tiskařských lisech v Brooklynu. V roce 1942 uveřejnila Společnost vydání „Bible krále Jakuba“ s mnoha cennými studijními pomůckami a v roce 1944 vydala „Americký standardní překlad“ s podobnými studijními pomůckami. Tento překlad věrně uváděl jméno Jehova podle původního hebrejského textu.
11 V roce 1950 dospěla Společnost při věrném zastávání Božího slova tak daleko, že vydala „Překlad nového světa Křesťanských řeckých písem“. Pak následoval překlad Hebrejských písem postupně v pěti svazcích a celá Bible byla vydána v jednom svazku roku 1961. V období mezi rokem 1926 a 1980 vyrobili svědkové Jehovovi 43 860 000 Biblí.
PROČ BYL NUTNÝ NOVÝ PŘEKLAD
12, 13. Co je prvním důvodem, proč se „věrný a rozvážný otrok“ zajímal o nový překlad Bible?
12 Proč se „věrný a rozvážný otrok“ zajímal o nový překlad, totiž o „Překlad nového světa Svatých písem“?
13 Především proto, že v důsledku činnosti archeologů a znalců Bible byly objeveny starší a spolehlivější biblické rukopisy, z nichž mnohé jsou v původních jazycích. Tak dnes existují některé znamenité biblické rukopisy, které byly opsány ve čtvrtém a pátém století našeho letopočtu. Některé zlomky papyrů Křesťanských řeckých písem pocházejí až z poloviny druhého století. Také svitky od Mrtvého moře, jež obsahují knihy Hebrejských písem a pocházejí z doby před naším letopočtem, uvedly další světlo na biblické pasáže. Čím starší je biblický rukopis, tím pravděpodobně bližší je původním autentickým záznamům inspirovaných pisatelů, z nichž dnes neexistuje žádný.
14. Jaký je druhý důvod? Znázorni to.
14 Druhým důvodem, proč byl nutný novější překlad a proč mohl přinést zlepšení ve srovnání se staršími překlady, je, že se nyní daleko lépe rozumí řečtině prvního století. Během času objevili archeologové mnoho zlomků papyrů, které se zachovaly z doby, kdy byla psána Křesťanská řecká písma. Tyto papyrové zlomky, v nichž se píše o každodenních světských záležitostech, uvedly světlo na řečtinu toho druhu, jehož užívali pisatelé Křesťanských řeckých písem. Typickým příkladem je slovo „rácha“, jež se vyskytuje u Matouše 5:22 v některých starších překladech. Překladatelé nevěděli, co to znamená, a proto je mohli jedině doslovně přepsat například do češtiny („KB“). Nyní však se ví, co toto slovo znamená, a proto „Překlad nového světa“ je uvádí jako „slovo nevýslovného pohrdání“. Jak vidíš, lepší poznání jazyků, v nichž byla původně Bible napsána, umožňuje srozumitelnější překlad.
15. Znázorni třetí důvod.
15 Třetí důvod, proč byl nutný nový překlad, je skutečnost, že i jazyky, do nichž je Bible překládána, se během let mění. Angličtina, kterou používal ve čtrnáctém století překladatel Bible Viklef, se velmi liší od jazyka, jehož používali začátkem sedmnáctého století překladatelé „Bible krále Jakuba“. A angličtina se od té doby změnila v mnoha směrech. Některá slova dokonce získala opačný význam. Například výraz „let“ v době krále Jakuba znamenal „bránit“, ale dnes znamená „dovolit“.
16. Jak naznačují Skutky 20:30 a 2. Timoteovi 4:3, 4, co mohl být další důvod, proč „otrok“ vstoupil do oblasti překládání Bible?
16 Nakonec jde ještě o správné porozumění Bible, které je jedním z hlavních důvodů, proč byl vytvořen „Překlad nového světa“. Nelze se vyhnout skutečnosti, že náboženské názory překladatele se projeví při jeho překladatelském úsilí. Ve skutečnosti to tak musí být, jestliže je možné nějaké slovo nebo nějaký text přeložit více než jedním způsobem. Překladatelé někdy vědomě nebo nevědomky znásilňují původní jazyk v pasážích, které jsou zdánlivě v rozporu s jejich náboženským přesvědčením. Proto bylo nutné, aby překlad pořídili lidé, kteří se opravdu věrně a oddaně drží Božího slova.
KDYŽ SE PŘEKLADATELÉ NEDRŽÍ VĚRNĚ BOŽÍHO SLOVA
17. Uveď některé příklady nepravých veršů, které se vloudily do biblického textu.
17 Někteří písaři se nedrželi věrně a oddaně Božího slova, a proto se do „přijatého textu“, na němž je založen „Překlad krále Jakuba“, vloudily nepravé verše. Tyto verše byly připojeny k původnímu inspirovanému textu. Patří k nim Jan 8:1–11 a Marek 16:9–20. Jiný příklad nepravé pasáže najdeme v 1. Jana 5:7, 8. Zdá se, že zde slova „v nebi, Otec, Slovo, Duch svatý: a ti tři jsou jedno“ podporují trojici. Ale výzkumy ukázaly, že tato slova byla připojena některým nepoctivým písařem více než 1 000 let po dokončení inspirovaných Písem.
18, 19. a) Jak si někteří překladatelé pohrávali s Božím slovem a zkreslovali je? b) Jak se to projevilo v souvislosti s texty ohledně stavu mrtvých?
18 Obzvláště původci novodobých parafrázovaných Biblí si dovolují značnou volnost, někdy v textu, někdy v poznámkách. Například Kazatel 9:5, 10 zní podle Taylorovy „Živé bible“ (angl.): „Živí totiž alespoň vědí, že zemřou! Ale mrtví nevědí nic. . .Cokoli děláš, dělej dobře, protože ve smrti, kam jdeš, není práce ani plánování ani vědění ani porozumění.“ Překladatel nesouhlasil s těmito inspirovanými slovy, a proto dodal poznámku pod čarou: „Tyto výroky vyjadřují Šalomounův skličující názor a neodráží se v nich poznání Boží pravdy o těchto věcech!“
19 Tento překlad také zkresluje Boží slovo v Žalmu 115:17. „Překlad krále Jakuba“ zde zní: „Mrtví nechválí Pána, ani žádný, kdo sestupuje do mlčení.“ Ale překladatel „Živé bible“ zřejmě věří, že mrtví žijí dále někde jinde, a tuto myšlenku vkládá do svého překladu tohoto verše: „Mrtví nemohou zpívat chvály Jehovovi zde na zemi.“
20. Pokud jde o Jana 1:1, jak ovlivnila víra v trojici některé překlady? Který jiný přesný překlad je ale přijatelný?
20 Musíme však poznamenat, že pokud překladatel nemá správné porozumění Božího slova, i při nejlepší vůli se nutně musí někdy zmýlit. Například téměř všichni překladatelé věří v trojici, a proto překládají slova u Jana 1:1: „A to Slovo bylo Bůh.“ Tento verš však může být přesně přeložen jinak, vezmeme-li v úvahu, že před řeckým slovem theos není určitý člen. „Americký překlad“ například překládá tuto pasáž: „A to Slovo bylo božské.“ „Překlad nového světa“ podává tuto větu slovy: „A Slovo bylo bohem.“ Toto podání není ojedinělé. Přesně tak zní tato věta v revizi k překladu arcibiskupa Newcoma z roku 1807.
VĚRNĚ A ODDANĚ SE ZASTÁVAT BOŽÍHO JMÉNA
21. Jak nejmodernější biblické překlady nesouhlasí se samotným Bohem?
21 Ale nejzávažnější bod, v němž se většina nejmodernějších překladů nedrží věrně Božího slova, je to, že nečiní po právu Božímu výlučnému jménu Jehova. V hebrejštině je reprezentováno slovem v podobě čtyř písmen, jež je známé jako tetragrammaton. Důkaz, že Jehova Bůh sám bere své osobní jméno vážně, lze vidět z toho, že inspiroval své hebrejské zapisovatele, aby je použili v Hebrejských písmech celkem 6 961krát. (V tomto čísle jsou zahrnuty 134 případy, kdy je hebrejští písaři úmyslně vynechali.)
22, 23. a) Co ukazuje, že je nesprávné překládat Boží jméno běžným podstatným jménem? b) Jaké čestné ocenění projevuje v této věci „Jeruzalémská bible“? c) Proč je podle některých autorit vhodnější používat jméno „Jehova“ než „Jahve“?
22 Fakt je, že stvořitel je v „Hebrejských písmech“ označován svým výlučným jménem Jehova častěji než všemi ostatními označeními dohromady. Kromě toho nemá smysl překládat vlastní jméno, jako je Jehova, nějakým běžným podstatným jménem, například Pán nebo Hospodin; stejně jako by nemělo smysl překládat „Rolls Royce“ (jméno nejdražšího automobilu na světě) prostě slovem „auto“ nebo „vůz“, když existuje tolik jiných automobilů neboli vozů. „Jeruzalémská bible“ sice dává přednost výrazu „Yahwe“ před „Jehova“, ale důrazně vysvětluje, proč tohoto jména užívá místo výrazu „Pán“. V předmluvě k tomuto překladu je řečeno: „Říci: ‚Pán je Bůh‘ je jistě tautologie [zbytečné opakování], zatímco říci ‚Yahwe je Bůh‘ [tautologií] není.“
23 Mělo by se tedy používat výrazu „Yahwe“ místo „Jehova“? Není to nutné. Podle cambridžského kanovníka D. D. Williamse „důkazy naznačují, ba dokonce téměř potvrzují, že Yahwe není pravá výslovnost tetragrammatonu“. „Biblia Hebraica“ vydaná v roce 1951 ve Stuttgartu uvádí samohlásky v tetragrammatonu ve formě „Yehwah“. Tohoto překladu používal Překladatelský výbor ‚Bible nového světa‘. Tübingenský profesor Gustav Oehler říká: „Od této chvíle nadále používám slova Jehova, protože ve skutečnosti toto jméno se stalo v našem slovníku obvyklejším a nemůže být nahrazeno ničím jiným.“ Překladatel Bible Rotherham byl ve svém překladu „Emphasized Bible“ mezi prvními, kteří používali formu „Yahwe“. Ale ve svých „Studiích žalmů“ (angl.), jež byly vydány teprve po jeho smrti, se vrátil k formě „Jehova“ a řekl, že tak činí, protože „touží udržet styk s okem a uchem veřejnosti“.
„JEHOVA“ V KŘESŤANSKÝCH ŘECKÝCH PÍSMECH
24. a) Kolikrát používá „Překlad nového světa“ Jehovova jména v Křesťanských řeckých písmech? b) Uveď některé příklady dřívějších překladů, které činí totéž.
24 Co však říci o použití jména „Jehova“ v takzvaném Novém zákoně, v Křesťanských řeckých písmech? V „Překladu nového světa“ se vyskytuje 237krát. Snad se to zdá velmi neobvyklé, ale tento překlad rozhodně není první, který používá jména „Jehova“ v této části Bible. Použití tohoto jména se datuje přinejmenším od roku 1796, kdy německý překladatel Brentano použil formy „Jehova“ u Marka 12:29. Pak je zde také „Emphatic Diaglott“, meziřádkový překlad Křesťanských řeckých písem, který byl poprvé vydán v roce 1864. V citacích z Hebrejských písem opakovaně používá jména „Jehova“, kdekoli se toto jméno vyskytuje, celkem 18krát. Viz například Matouše 22:37, 44; Marka 12:29, 30; Lukáše 20:42.
25. a) Který nedávný důkaz naznačuje, že se Boží jméno vyskytovalo v původním textu Řeckých písem? b) Která dvojí změna zřejmě nastala ve druhém století n. l.?
25 Důvod, proč se zdá velice neobvyklé, jestliže se jméno „Jehova“ objevuje v Křesťanských řeckých písmech, je, že po staletí panovala domněnka, že se toto jméno nevyskytovalo v překladu „Septuaginta“, v překladu Hebrejských písem, jehož používal Ježíš a jeho apoštolové. Ale novější objevy jednoznačně dokazují, že v tehdejší době se v „Septuagintě“ tetragrammaton opravdu vyskytoval. Například profesor Howard z univerzity v Georgii říká: „Víme jistě, že řecky mluvící Židé dále psali [tetragrammaton] do svých Řeckých písem. Je také velice nepravděpodobné, že by se konzervativní řecky mluvící židovští křesťané raných dob odchýlili od této praxe. . . Bylo by krajně neobvyklé, kdyby byli z biblického textu jako takového vypustili tetragram.“ Proto dochází k závěru: „Protože tetragram byl psán v opisech řecké Bible, které tvořily Písmo rané církve, je logické věřit, že pisatelé N[ového] Z[ákona] zachovali tetragram v biblickém textu, když citovali z Písma. Na základě analogie s předkřesťanskou židovskou praxí můžeme si představit, že text NZ obsahoval tetragram v citacích ze SZ.“ Profesor Howard také poznamenává, že když byl tetragrammaton odstraněn ze „Septuaginty“, byl odstraněn také z citací z Hebrejských písem, jež se vyskytují v Křesťanských řeckých písmech. K této změně zřejmě došlo začátkem druhého století n. l. Nelze pochybovat o tom, že jméno Jehova skutečně patří do Křesťanských řeckých písem, jak je nacházíme v „Překladu nového světa“.
26. O které překlady v minulosti se opírá „Překlad nového světa“, když rozšiřuje použití Božího jména?
26 „Překlad nového světa“ také používá jméno „Jehova“ ještě na jiných místech kromě těch, kde se toto jméno vyskytuje v citacích z Hebrejských písem. Proč? Aby pomohl čtenáři poznat, zda se mluví o Jehovovi Bohu nebo o Ježíši Kristu, když se v řeckém textu vyskytuje slovo „Pán“ (Kyrios). Je pro to nějaký dobrý příklad v minulosti? Ano, protože asi ve 20 hebrejských verzích Řeckých písem nacházíme tuto praxi. Také existuje mnoho misionářských překladů Křesťanských řeckých písem, jež postupují stejně. Například jeden z prvních překladů Křesťanských řeckých písem do japonštiny nezávisle užívá jména „Ehoba“ (Jehova).
27. Proč by měli věrní a oddaní Boží služebníci plně využívat „Překladu nového světa“ a bez ohledu nač?
27 Bez ohledu na to, zda znalci hebrejštiny a řečtiny v křesťanstvu chválí nebo haní „Překlad nového světa Svatých písem“, zůstává skutečností, že jej vytvořili lidé, kteří se věrně a oddaně drželi Božího slova. Skutečně nám velmi pomáhá, protože nás ‚činí moudrými k záchraně‘ a pomáhá nám, abychom ‚byli zcela způsobilí, úplně vyzbrojení pro každé dobré dílo‘. (2. Tim. 3:15–17) Kéž všichni, kteří máme ve svém jazyce k dispozici tento znamenitý překlad, máme požehnání, když jej plně využíváme.
Pokud jde o věrné a oddané obhajování Božího slova, jak se zachovali ti, kteří jsou zde vyjmenováni, a proč to lze říci?
◆ Budovy ústředí svědků Jehovových
◆ Ježíš Kristus a jeho apoštolové
◆ „Věrný a rozvážný otrok“ v nové době
◆ Písaři, kteří pořizovali opisy a opisy opisů biblických textů
◆ Dřívější překladatelé do moderních jazyků
◆ Překladatelé nových překladů Bible
◆ Překladatelský výbor ‚Bible nového světa‘
[Rámeček na straně 15]
Jeden americký překladatel byl jednou obviněn jakýmsi čtenářem Bible, že ‚zničil krásnou angličtinu‘ „Překladu krále Jakuba“. Stěžovatel byl zřejmě zamilován do jeho archaické angličtiny. Když se mu překladatel snažil vysvětlit, že krása poselství je důležitější než krása jazyka, žalobce odpověděl: „Poselství mě vůbec nezajímá. Jsem ateista.“
[Rámeček na straně 16]
Cílem překladů Bible, a vlastně všech překladů, by mělo být, aby přeložené slovo zapůsobilo na čtenáře myšlenkově a citově, ano i duchovně tak, jako kdyby četl Písmo v původním jazyce.
[Rámeček na straně 17]
Překladatel Bible Edgar Goodspeed napsal jednomu ze svědků Jehovových o „Překladu nového světa Křesťanských řeckých písem“: „Zajímá mne misijní práce vašich lidí a její celosvětový rozsah a tento nenucený a mocný překlad se mi velmi líbí. Projevuje se v něm ohromná škála zdravých a vážných vědomostí, jak mohu dotvrdit.“
Britský znalec hebrejštiny a řečtiny A. Thompson se v publikaci „The Differentiator“ vyjádřil o jedné části „Překladu nového světa Hebrejských písem“: „Mohu jej doporučit jako čestnou a poctivou snahu přeložit Svaté písmo do moderní angličtiny. Nezdá se, že by zde byla snaha prosazovat nějaké zvláštní nauky nebo teorie.“
„Eerdmanova příručka k Bibli“ uvádí „Překlad nového světa“ mezi čtrnácti „hlavními anglickými překlady ve dvacátém století“.