Měli bychom slavit vánoce?

ABYCHOM si ukázali podobnost a rozdíly mezi způsobem, jak oslavují vánoce lidé na Dálném Východě a v západních zemích, jsou uvedené informace předloženy v podobě korespondence mezi jedním Japoncem a jeho přítelem v Anglii. Tyto myšlenky ti pomohou najít odpověď na otázku, zda bychom měli slavit vánoce.

Milý Davide,

už je to tu zas. Obchodníci vedou lidi jako velekněží. Prvním obřadníkem je Mikuláš. Symbolem oslav jsou vánoční stromy. A jsou předkládány oběti v podobě vánočního pečiva a hraček. Vánoční náboženství je v Japonsku propagováno obchodem. V posledních třech nebo čtyřech desetiletích má jejich misionářská činnost značný úspěch. K tomuto „náboženství“ se obrátilo velice mnoho Japonců — alespoň na několik dnů v roce.

To mne zaujalo. Často jsem si kladl otázku, proč asi tolik Japonců slaví „křesťanské“ svátky, ačkoli většinou nejsou křesťané. Kdy začali Japonci oslavovat vánoce v takovém rozsahu? Jak k tomu vůbec došlo?

Zabýval jsem se původem vánočních oslav v Japonsku a narazil jsem přitom na zajímavý příběh. Soseku Natsume, velký spisovatel éry meidži (1868–1912), poslal z Anglie vánoční pohlednici Šikimu Masaokovi, slavnému básníkovi. Byla na ní patrná fascinující vánoční scenérie v Londýně koncem roku 1900. Šiki dokonce složil haiku, což je nejkratší forma japonské poezie, o malé kapličce o vánocích. Na přelomu století byly vánoce v Japonsku ještě něčím novým. Kdy tedy vlastně slavili Japonci poprvé vánoce?

Snad tě bude zajímat, že podle některých pramenů se vánoce slavily v jedné dívčí škole v Ginze již osmého roku meidži (1875). Ale „zvyk oslavovat vánoce se ve skutečnosti v Japonsku ujal teprve v roce 1945“, jak uvádí list „The Christian Century“. Tehdy totiž Japonci pozorovali, jak vánoce oslavují rodiny amerických vojáků a misionáři. Japonci byli ve druhé světové válce poraženi, duchovně se ocitli v prázdnu, a proto se potřebovali něčím povzbudit.

K tomu posloužili vánoce. Můžeš si jistě představit, že obchod neztrácel čas a využil vánočních dekorací k podpoře prodeje na konci roku. Jeden novinář, Kimpoi Šiba, se vyjádřil, že vánoční výzdoba „magicky přitahovala zákazníky“. Dodal: „Výzdoba totiž byla působivá a vyvolávala dobrou náladu.“

Ale Ty, Davide, žiješ v Anglii a snad vůbec nevíš, že Japonci měli ve zvyku dávat si dárky koncem roku již dávno před tím, než se začalo s vánocemi. Prosinec byl vždy nejvýhodnějším obdobím pro drobné obchodníky. Lidé dostávají koncem roku mimořádné odměny, mají nadité peněženky a rozhazují peníze plnýma rukama. Ale „tato [vánoční] atmosféra vyvolala v lidech veselou náladu, takže měli sklon velmi utrácet a kupovat ještě více osei-bo [dárků koncem roku] než kdy dříve, a tak se zvyk užívat vánoční výzdoby ujal“, vysvětluje Kimpei Šiba.

Obchodní domy i drobní obchodníci se dnes ze všech sil snaží co nejvíc využít „vánoční nálady“, což je zřejmě snadné. Výrobci hraček i pekárny se zaměřují na tuto náladu a dobře využívají času. V prosinci je prodej u Kiddy Land, největšího řetězu obchodu s hračkami v Japonsku, čtyřnásobný ve srovnání s ostatními měsíci. Odhaduje se, že 5 až 10 procent všeho pečiva vyrobeného v Japonsku každý rok je pečivo, které lze označit jako „vánoční“.

Zjistil jsem, že někteří lidé jsou znechuceni, protože vánoční atmosféru v Japonsku ovlivňuje obchodní duch. V listu „The Daily Yomiuri“ uvádí jeden Američan, který žil dlouhou dobu v Japonsku: „Japonci přejali téměř všechny vánoční reklamní způsoby, ale duch tohoto období zde jaksi není.“ Mluvil o náboženském hledisku vánočních svátků.

A tak jsem se začal hlouběji zabývat náboženskou stránkou vánoc. Návštěvníci kostelů tvrdí, že vánoce (25. prosince) jsou dnem narození Krista. Byl jsem opravdu překvapen, když jsem zjistil v „Encyklopedii japonských náboženství“ (angl.), že Ježíšovo narození v ten den není možné prokázat. V encyklopedii je řečeno: „Ačkoli skutečné datum Ježíšova narození není známé, vánoce se oslavují 25. prosince od třetího století . . . Toto datum se přibližně shoduje se dnem zimního slunovratu a [vánoce] nastoupily místo předkřesťanského svátku znovuzrození slunce.“ Znovuzrození slunce? Domníval jsem se, že jde o narození Ježíše? Jak vlastně mohli upřímní křesťané oslavovat svátek, který byl původně pohanskou oslavou zimního slunovratu? Nebyl to den narození Ježíše, ale svátek znovuzrození slunce. Jak mohou návštěvníci kostelů na Západě kritizovat Japonce jako bezzásadové proto, že slaví „křesťanské“ svátky, zatímco oni sami jednají v podstatě stejně bezzásadově?

A tak bych byl, Davide, velmi rád, kdybys mi mohl na tyto otázky odpovědět, protože mne velmi znepokojují.

Tvůj přítel

Ichiro

Milý Ichiro,

vřele ti děkuji za Tvůj dopis, v němž popisuješ vánoční oslavy ve vaší zemi. Pro nás Evropany je velice zajímavé, když se dovídáme, jak lidé na Východě oslavují západní svátky.

Přesně vzato, máš úplně pravdu, když říkáš, že vánoce jsou pohanským svátkem. Téměř všechny příručky říkají, že oslava vánoc pochází z pohanských saturnálií, římských slavností na počest boha zemědělství, Saturna.

Ale stejně jako jste vy, Japonci, přijali vánoce do své budhisticko-šintoistické kultury, tak přijaly i církve křesťanstva pohanské oslavy do své „křesťanské“ tradice. V určitém smyslu je to snad ještě hříšnější, protože vy, Japonci, oslavujete vánoce jako cizí svátek, ale návštěvníci kostelů pěstují pohanské oslavy, saturnálie, jako „křesťanské vánoce“.

Zde v Anglii byla vlastně doba, kdy byly světské i náboženské oslavy vánoc postaveny mimo zákon jako pohanský zvyk. Bylo to v době, kdy v Anglii vládli puritáni. Když puritáni opustili Anglii pro svou víru, zakázali vánoce i v severoamerické kolonii Massachusetts Bay a uložili pokuty těm, kteří v tomto období pořádali veselé oslavy.

Chtěl bych Ti však ukázat, co říká Bible k tomu, že se křesťanství směšuje s pohanskými náboženstvími, ve 2. Korinťanům 6:14–16 nabádal apoštol Pavel: „Nedejte se nerovně spojit jhem s něvěřícími.“ Ve verši 17 pak dále cituje z knihy Izajášovy (52:11, aby sis to mohl vyhledat): „‚Vyjděte proto z jejich středu a oddělte se‘, říká Jehova, ‚a přestaňte se dotýkat nečistého‘.“

Jak se můžeme oddělit od nevěřících, jestliže stále slavíme nějaký svátek, který pochází z pohanských náboženství? Tato otázka vedla mnoho upřímných křesťanů k tomu, že přestali tradičně slavit vánoce. (Snad by sis mohl otevřít Bibli u Matouše 15:3–6 a přečíst si Ježíšova slova, jež tam jsou zaznamenána.) Ale jsou ještě další důvody, proč bychom neměli slavit tyto svátky.

Jestliže 25. prosinec není dnem Ježíšova narození, pak oslavování tohoto data jako dne jeho narození je lež. Ano, musíme se zeptat, jak ses o tom zmínil i Ty ve svém dopise, jak může křesťan, který miluje pravdu a má příkaz, aby byl čestný, podporovat nepravdu. (Efezanům 4:25) Počínaje tímto datem až k příběhu o Mikuláši je s vánocemi spojeno mnoho lží. Ale křesťanům je ve Zjevení 22:15 řečeno, že „každý, kdo miluje a provádí lež“, přijde o božské požehnání, totiž o věčný život.

Proč tedy takzvaní křesťané slaví vánoce? Jedním z důvodů jsou, stejně jako v Tvé zemi, obchodní zájmy. Četl jsem o jednom baptistickém kazateli ve Spojených státech, který naříkal: „Kdyby bylo úplně odstraněno komerční hledisko, měla by většina lidí pocit, že neprožili vánoce. Náboženské hledisko by se však mohlo úplně odstranit a velké množství lidí by si rozdílu vůbec nepovšimlo“. To platí i pro Anglii.

Je zajímavé, že Bible poukazuje na úzké spojení mezi obchodním světem a tím, co nazývá „Velký Babylón“. Po vylíčení pádu tohoto „Velkého Babylóna“ říká Bible ve Zjevení 18:2, 11–19: „Cestující obchodníci země nad ním pláčí a truchlí, protože již nikdo nekupuje jejich plný sklad . . . Obchodníci, kteří cestovali s těmito věcmi a zbohatli z něj, budou stát opodál ve strachu před jeho trápením a budou plakat a truchlit.“

Víš, co je „Velký Babylón“? Kdo vlastně dal ‚cestujícím obchodníkům země‘ zde v Anglii i v Japonsku ty ohromné zisky tím, že se rozšířilo falešné učení o vánocích? Ano, při svém studiu jsem poznal, že „Velký Babylón“ představuje celosvětovou říši falešného náboženství, včetně křesťanstva.

Co bychom měli podle Tvého názoru dělat? Biblická zpráva o „Velkém Babylónu“ mi pomohla rozhodnout se, co budu dělat já. Zjevení 18:4 nabádá: „Vyjděte z něj, můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších a jestliže nechcete dostat část z jeho ran.“

‚Vyjít z něj‘, to znamená opustit náboženství, které podporuje faleš, a to znamenalo, že jsem musel podniknout rozhodný krok. Nebylo snadné přestat se všemi zvyky spojenými s vánocemi. Vánoce jsou u nás svátkem společenským i náboženským. Musel jsem sebrat odvahu, abych jednal jinak než druzí. Pomohla mi slova, která jsem našel v Přísloví 29:25: „Chvět se před lidmi, to klade léčku, ale kdo důvěřuje v Jehovu, bude ochráněn.“

Tyto myšlenky jsem poznal s pomocí svědků Jehovových. V Anglii podnikly stejný krok tisíce lidí a ‚vyšly z Velkého Babylóna‘ se všemi jeho falešnými náboženskými zvyky, včetně slavení vánoc. To však neznamená, že nectíme Ježíše Krista. Nectíme jej však tím, že bychom jednou za rok projevovali „vánočního ducha“, ale tím, že projevujeme ducha podobného Kristovu po celý rok.

Tvůj oddaný přítel

David

(Duch podobný Kristovu, který se snaží projevovat svědkové Jehovovi, je popsán v Efezanům 4:20–24; Filipanům 2:1–6 a Kolosanům 3:1–14. — Redakce.)