Jehova odpouští ve velkém měřítku

„Ať ničema opustí svou cestu a muž, který škodí, své myšlenky; a ať se vrátí k Jehovovi,. . . neboť ve velkém měřítku odpustí.“ — IZAJÁŠ 55:7.

1. Jaké požehnání nyní dostávají ti, kterým Jehova udílí odpuštění?

JEHOVA odpouští kajícným provinilcům a umožňuje jim, aby se nyní těšili z vnitřního klidu v duchovním ráji. Splňují totiž tyto požadavky: „Pátrejte po Jehovovi, dokud se dá nalézt. Volejte k němu, dokud prokazuje, že je blízko. Ať ničema opustí svou cestu a muž, který škodí, své myšlenky; a ať se vrátí k Jehovovi, který se nad ním smiluje, a k našemu Bohu, neboť ve velkém měřítku odpustí.“ — Izajáš 55:6, 7.

2. a) Co znamenají výrazy ‚pátrat po Jehovovi‘ a ‚vrátit se k němu‘, které uvádí Izajáš 55:6, 7? b) Proč bylo třeba, aby se Židé v babylónském vyhnanství vrátili k Jehovovi, a co se stalo s některými z nich?

² Má-li ničemný člověk ‚pátrat po Jehovovi‘, volat k němu a být příznivě vyslyšen, musí zanechat svou nesprávnou cestu a jakýkoli úmysl škodit jiným. Požadavek ‚vrátit se k Jehovovi‘ naznačuje, že provinilec opustil Boha, k němuž měl kdysi důvěrný vztah. To se stalo obyvatelům Judeje, jejichž nevěrnost Bohu posléze vedla k vyhnanství v Babylóně. Bylo třeba, aby se židovští vyhnanci vrátili k Jehovovi tím, že by činili pokání ze špatných činů, které měly za následek zajetí v Babylóně a předpověděné sedmdesátileté zpustošení jejich vlasti. Tuto zemi v roce 537 př. n. l. opětovně osídlil ostatek bohabojných Židů, kteří byli z Babylóna propuštěni na základě vládního výnosu. (Ezra 1:1–8; Daniel 9:1–4) Účinky této obnovy byly tak velkolepé, že judská země byla přirovnána k ráji v Edenu. — Ezekiel 36:33–36.

3. Jak ostatek duchovního Izraele prožil něco podobného jako bohabojní vyhnanci, kteří se navrátili do Judeje?

³ Duchovní Izraelité měli podobnou zkušenost jako bohabojní Židé, kteří se vrátili do Judy po vyhnanství v Babylóně. (Galaťanům 6:16) Určité změny na své cestě i ve svém smýšlení učinil ostatek duchovního Izraele ihned po první světové válce. Rok 1919 znamenal konec jejich vyhnanství, v němž neměli Boží plnou přízeň a nacházeli se ve Velkém Babylóně, světové říši falešného náboženství. Činili pokání z hříchů, k nimž patřil strach z člověka a nečinnost v Jehovově službě, a proto je Bůh osvobodil z Velkého Babylóna, uvedl je zpět do jejich oprávněného duchovního postavení a znovu je začal používat ke kázání poselství o Království. Od té doby mezi Božím lidem vzkvétá duchovní ráj, což je ke cti Božímu svatému jménu. (Izajáš 55:8–13) Ve starověkém předobraze i v novodobém protiobraze tedy máme jasný doklad toho, že za božským odpuštěním následuje požehnání a že Jehova kajícným lidem skutečně odpouští ve velkém měřítku.

4. Čeho se obávají někteří Jehovovi služebníci?

⁴ Jehovovi novodobí služebníci mohou tedy pevně věřit v Boží odpuštění. Někteří z nich jsou však sklíčení kvůli dřívějším chybám, a pocity viny je téměř zdrcují. Nepovažují se za hodné toho, aby přebývali v duchovním ráji. Někteří z nich se vlastně obávají, že učinili neodpustitelný hřích a že jim Jehova nikdy neodpustí. Může to tak být?

Některé hříchy jsou neodpustitelné

5. Proč lze říci, že některé hříchy jsou neodpustitelné?

⁵ Některé hříchy jsou neodpustitelné. Ježíš Kristus řekl: „Hřích a rouhání všeho druhu bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti duchu nebude odpuštěno.“ (Matouš 12:31) Rouhání proti Božímu svatému duchu neboli jeho činné síle tedy nebude odpuštěno. Apoštol Pavel nepřímo poukázal na takový hřích, když napsal: „Je. . . nemožné, aby ti, kteří byli jednou provždy osvíceni,. . . ale kteří odpadli, byli znovu oživeni k pokání, protože pro sebe znovu přibíjejí na kůl Božího Syna a vystavují ho veřejné hanbě.“ — Hebrejcům 6:4–6.

6. Co určuje, zda je hřích odpustitelný, nebo ne?

⁶ Pouze Bůh ví, zda někdo učinil neodpustitelný hřích. Pavel však tuto záležitost osvětlil slovy: „Jestliže. . . svévolně hřešíme po přijetí přesného poznání pravdy, nezůstává již žádná oběť za hříchy, ale je tu jakési jisté, strašné očekávání soudu.“ (Hebrejcům 10:26, 27) Svévolný člověk jedná záměrně neboli je „umíněný a často zvráceně tvrdohlavý“ (Webster’s New Collegiate Dictionary). Kdo po poznání pravdy svévolně a tvrdošíjně nadále hřeší, nedosáhne odpuštění. V otázce, zda určitý hřích je, či není odpustitelný, nezáleží ani tak na hříchu samotném, jako spíše na stavu srdce, na míře svévole, která je s hříchem spojena. Na druhé straně, o jaký případ asi půjde, jestliže chybujícího křesťana jeho provinění hluboce zneklidňuje? Jeho velké znepokojení pravděpodobně naznačuje, že neodpustitelný hřích ve skutečnosti neučinil.

Jejich hříchy byly neodpustitelné

7. Proč můžeme říci, že někteří z Ježíšových náboženských odpůrců spáchali neodpustitelný hřích?

⁷ Jistí židovští náboženští vůdcové, kteří se stavěli proti Ježíšovi, skutečně spáchali svévolný, a tudíž neodpustitelný hřích. Tito duchovní viděli, jak Boží svatý duch působí prostřednictvím Ježíše, když Ježíš konal dobro a prováděl zázraky, a přesto jeho moc přisuzovali Belzebubovi neboli Satanu Ďáblovi. Hřešili zcela vědomě, protože viděli nepopiratelné působení Božího ducha. Tak spáchali neodpustitelný hřích. Ježíš totiž řekl: „Kdokoli. . . mluví proti svatému duchu, nebude mu to odpuštěno, nikoli, ani v tomto systému věcí ani v budoucím.“ — Matouš 12:22–32.

8. Proč byl hřích Jidáše Iškariotského neodpustitelný?

⁸ Hřích Jidáše Iškariotského byl také neodpustitelný. To, že zradil Ježíše, bylo svévolným, záměrným vyvrcholením pokryteckého a nepoctivého způsobu života. Když například Jidáš viděl, jak Marie pomazala Ježíše drahým olejem, ptal se: „Proč nebyl ten vonný olej prodán za tři sta denárů, a dáno chudým?“ Apoštol Jan dodal: „[Jidáš] to však neřekl, že by mu záleželo na chudých, ale protože byl zloděj a měl pokladničku a odnášel peníze do ní dávané.“ Krátce nato Jidáš zradil Ježíše za třicet kousků stříbra. (Jan 12:1–6; Matouš 26:6–16) Je pravda, že Jidáš pociťoval výčitky svědomí a spáchal sebevraždu. (Matouš 27:1–5) Ale nebylo mu odpuštěno, protože jeho záměrně, trvale sobecký způsob života a jeho zrádný skutek jasně ukazovaly jeho hřích proti svatému duchu. Bylo tedy náležité, že Ježíš označil Jidáše jako „syna zničení“. — Jan 17:12; Marek 3:29; 14:21.

Jejich hříchy byly odpuštěny

9. Proč Bůh odpustil Davidovy hříchy ve spojitosti s Bat-Šebou?

⁹ Svévolné hříchy jsou v ostrém kontrastu s chybami těch, jimž Bůh odpustil. Uveďme například izraelského krále Davida. Dopustil se cizoložství s Bat-Šebou, manželkou Urijáše, a později přiměl Joaba, aby obratně zajistil, že Urijáš zemře v bitvě. (2. Samuelova 11:1–27) Proč Bůh Davidovi projevil milosrdenství? Zejména kvůli smlouvě o Království, ale také kvůli tomu, že David byl sám milosrdný a činil opravdové pokání. — 1. Samuelova 24:4–7; 2. Samuelova 7:12; 12:13.

10. Proč Bůh Petrovi odpustil, ačkoli byl Petrův hřích závažný?

¹⁰ Uvažuj také o apoštolu Petrovi. Vážně zhřešil tím, že opakovaně zapřel Ježíše. Proč Bůh Petrovi odpustil? Na rozdíl od Jidáše Iškariotského byl Petr poctivý ve službě Bohu a Kristu. Tento apoštol zhřešil kvůli lidské slabosti, projevoval opravdové pokání a „hořce plakal“. — Matouš 26:69–75.

11. Jak bys definoval „pokání“ a co by měl člověk dělat, jestliže je opravdu kajícný?

¹¹ Předcházející příklady ukazují, že i člověku, který žalostně zhřeší, se může dostat od Jehovy Boha odpuštění. Ale jaký postoj se žádá, aby mu mohlo být odpuštěno? Má-li Bůh chybujícímu křesťanovi odpustit, je životně důležité pravé pokání. Kát se znamená „z hluboké lítosti za dřívější provinění se odvrátit od hříchu“ nebo „pociťovat lítost či zkrušenost za to, co člověk učinil, nebo co opomněl učinit“ (Webster’s Third New International Dictionary). Člověk, který se opravdově kaje, zřejmě projeví výčitky svědomí kvůli jakékoli pohaně, něčemu politováníhodnému nebo kvůli potížím, které jeho hřích uvedl na Jehovovo jméno a na jeho organizaci. Kajícný provinilec patrně také ponese odpovídající ovoce a bude činit skutky, které odpovídají pokání. (Matouš 3:8; Skutky 26:20) Jestliže například někoho podvedl, zřejmě učiní rozumné kroky a ztrátu nahradí. (Lukáš 19:8) Takový kajícný křesťan má právoplatné biblické důvody, aby důvěřoval, že Jehova mu ve velkém měřítku odpustí. Jaké jsou to důvody?

Důvody pro důvěru v Boží odpuštění

12. Na jakém základě se může kajícná osoba modlit o odpuštění, jak to ukazuje Žalm 25:11?

¹² Kajícný provinilec se může s důvěrou modlit o odpuštění na základě Jehovova jména. David prosil: „Kvůli svému jménu, Jehovo, mi odpustíš i mé provinění, neboť je značné.“ (Žalm 25:11) Taková modlitba spolu s pokáním za jakoukoli pohanu, kterou provinilec uvedl na Boží jméno, by také měla působit jako zábrana, aby se v budoucnosti již nedopustil těžkých hříchů.

13. Jakou úlohu má v božském odpuštění modlitba?

¹³ Jehova Bůh vyslýchá upřímné modlitby svých chybujících, ale kajícných služebníků. Jehova například neodvrátil ucho od Davida, který se k němu ze srdce modlil, když si uvědomil obludnost svých hříchů ve spojitosti s Bat-Šebou. Davidova slova v 51. žalmu vlastně vyjadřují pocity mnoha prosebníků. David prosil: „Projev mi přízeň, Bože, podle své milující laskavosti. Podle hojnosti projevů svého milosrdenství vymaž mé přestupky. Důkladně mě omyj od mého provinění a očisti mě i od mého hříchu. Oběti Bohu jsou zlomený duch; srdcem zlomeným a zdrceným, Bože, nepohrdneš.“ — Žalm 51:1, 2, 17.

14. Jak nás Písma ujišťují, že Bůh odpouští těm, kteří projevují víru v Ježíšovu výkupní oběť?

¹⁴ Bůh odpouští těm, kteří projevují víru v Ježíšovu výkupní oběť. Pavel napsal: „Jeho prostřednictvím máme propuštění výkupným skrze krev onoho, ano, odpuštění svých přečinů.“ (Efezanům 1:7) V podobném smyslu napsal apoštol Jan: „Moje děťátka, píši vám tyto věci, abyste nezhřešili. A jestliže někdo přece zhřeší, máme u Otce pomocníka, Ježíše Krista, spravedlivého. A on je usmiřující obětí za naše hříchy, ne však pouze za naše, ale také za hříchy celého světa.“ — 1. Jana 2:1, 2.

15. Co musí kajícný hříšník dělat, má-li se i nadále těšit z Božího milosrdenství?

¹⁵ Jehovovo milosrdenství dává kajícnému provinilci základ k důvěře, že mu může být odpuštěno. Nehemjáš řekl: „Jsi. . . Bohem odpouštění, milostivý a milosrdný, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti.“ (Nehemjáš 9:17; srovnej 2. Mojžíšovu 34:6, 7.) Samozřejmě, má-li se hříšník i nadále těšit z božského milosrdenství, musí se ze všech sil snažit zachovávat Boží zákon. Jak to řekl žalmista, „ať ke mně přijdou projevy tvého milosrdenství, abych zůstal naživu; vždyť tvůj zákon, ten mám rád. Mnohé jsou projevy tvého milosrdenství, Jehovo. Podle svých soudcovských rozhodnutí mě zachovej naživu.“ — Žalm 119:77, 156.

16. Jakou útěchu nám poskytuje ujištění, že Jehova bere v úvahu náš hříšný stav?

¹⁶ Jehova bere v úvahu náš hříšný stav a to rovněž dává kajícnému hříšníkovi útěchu a důvod, aby se modlil s důvěrou, že mu Bůh odpustí. (Žalm 51:5; Římanům 5:12) Žalmista David poskytl útěšné ujištění, když prohlásil: „[Jehova Bůh nám] neučinil. . . dokonce podle našich hříchů; ani na nás neuvedl to, co si zasloužíme podle svých provinění. Vždyť jako jsou nebesa vyšší než země, jeho milující laskavost je nadřazená těm, kteří se ho bojí. Jak daleko je východ slunce od západu slunce, tak daleko od nás vzdálil naše přestupky. Jako otec projevuje milosrdenství svým synům, Jehova projevil milosrdenství těm, kteří se ho bojí. Vždyť sám dobře zná naše utváření, pamatuje, že jsme prach.“ (Žalm 103:10–14) Ano, náš nebeský Otec je mnohem milosrdnější a soucitnější než kdokoli z lidských rodičů.

17. Jaký význam pro odpuštění má dřívější činnost ve věrné službě Bohu?

¹⁷ Kajícný hříšník se může o odpuštění modlit s důvěrou, že Jehova nepřehlédne jeho dřívější činnost ve věrné službě. Nehemjáš nežádal o odpuštění za svůj hřích, a přesto řekl: „Pamatuj na mne přece, ó můj Bože, v dobrém.“ (Nehemjáš 13:31) Kajícný křesťan může nalézt útěchu v těchto slovech: „Bůh. . . není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu.“ — Hebrejcům 6:10.

Pomoc od starších mužů

18. Co by se mělo dělat, jestliže křesťan kvůli svému hříchu duchovně onemocní?

¹⁸ Co když má nějaký křesťan pocit, že není hoden toho, aby zůstal v duchovním ráji, nebo není schopen modlit se, protože kvůli svému hříchu duchovně onemocněl? „Ať k sobě zavolá starší muže sboru a ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem v Jehovově jménu,“ napsal učedník Jakub. „A modlitba víry prospěje churavému a Jehova ho pozvedne. Také když hřešil, bude mu odpuštěno.“ Ano, sboroví starší se mohou účinně modlit spolu s kajícným spoluvěřícím a za něj, v naději, že se obnoví jeho dobré duchovní zdraví. — Jakub 5:14–16.

19. Jestliže byla někomu odňata pospolitost, co musí udělat, aby mu bylo odpuštěno a byl znovu přijat?

¹⁹ Dokonce i když právní výbor odejme pospolitost nekajícnému hříšníkovi, přestupník nemusel nutně učinit neodpustitelný hřích. Jestliže mu ale má být odpuštěno a má být znovu přijat, musí pokorně poslouchat Boží zákony, nést ovoce, které odpovídá pokání, a požádat starší o znovupřijetí. Když byla jednomu smilníkovi odňata pospolitost se sborem ve starověkém Korintu, Pavel napsal: „Toto přísné napomenutí, které dala většina, je pro takového člověka dostatečné, takže byste mu nyní měli naopak laskavě odpustit a utěšit ho, aby takový člověk nebyl nějak pohlcen svým přílišným smutkem. Vybízím vás tedy, abyste mu potvrdili svou lásku.“ — 2. Korinťanům 2:6–8; 1. Korinťanům 5:1–13.

Bůh dává sílu

20, 21. Co může pomoci člověku, který zakouší úzkost kvůli tomu, že snad mohl učinit neodpustitelný hřích?

²⁰ Jestliže úzkost, že došlo k neodpustitelnému hříchu, je vyvolána činiteli jako je chatrné zdraví nebo stres, může pomoci přiměřený odpočinek a spánek. Zejména bys však měl pamatovat na Petrova slova: ‚Uvrhněte všechnu svou úzkost na Boha, protože o vás pečuje.‘ A nikdy nepřipusť, aby tě Satan zbavil odvahy. Petr totiž dodal: „Buďte střízliví, bděte. Váš protivník, Ďábel, obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil. Postavte se však proti němu, pevní ve víře, protože víte, že se tatáž utrpení dovršují v celém společenství vašich bratrů na světě. Ale potom, co jste chvilku trpěli, Bůh vší nezasloužené laskavosti. . . sám dokončí vaše školení, upevní vás, posilní vás.“ — 1. Petra 5:6–10.

²¹ Jestliže jsi tedy zkrušený, ale obáváš se, že ses provinil neodpustitelným hříchem, pamatuj, že Jehova Bůh jedná moudře, podle práva a láskyplně. Proto se k němu modli ve víře. Stále přijímej duchovní pokrm, který Bůh poskytuje prostřednictvím „věrného a rozvážného otroka“. (Matouš 24:45–47) Pěstuj společenství se spoluvěřícími a pravidelně se podílej na křesťanské službě. To posílí tvou víru a budeš osvobozen od jakýchkoli obav, že ti snad Jehova Bůh tvůj hřích neodpustil.

22. O čem budeme uvažovat příště?

²² Obyvatelé duchovního ráje mohou načerpat útěchu z poznání, že Jehova Bůh odpouští ve velkém měřítku. Přesto se v dnešní době jejich život neobejde bez zkoušek. Jsou třeba sklíčeni, že jim zemřel někdo, koho milovali, nebo že jejich drahý přítel je vážně nemocen. Jak uvidíme, za těchto i za jiných okolností Jehova pomáhá a vede svůj lid svým svatým duchem.

Jak odpovíš?

◻ Jaký máme důkaz, že Jehova ‚odpouští ve velkém měřítku‘?

◻ Za jaký hřích neexistuje odpuštění?

◻ Za jakých okolností jsou něčí hříchy odpuštěny?

◻ Proč mohou kajícní provinilci důvěřovat v Boží odpuštění?

◻ Jaká pomoc je k dispozici kajícným provinilcům?

[Obrázek na straně 10]

Víš, proč se Davidovi a Petrovi dostalo odpuštění, ale Jidášovi Iškariotskému ne?

[Obrázek na straně 12]

Křesťanovi může duchovně velmi prospět pomoc od sborových starších