Kde jsou vaši milovaní, kteří zemřeli?
ALEC byl zdrcen. V jediném týdnu mu zemřeli dva přátelé. První z nich, Nevil, zemřel na následky střelné rány. Druhý, Tony, zahynul při automobilové nehodě. Aleka, čtrnáctiletého jihoafrického chlapce, začaly sužovat otázky, které ho dosud ještě nikdy netrápily. ‚Proč musí lidé umírat? Co se děje po smrti?‘ říkal si.
Cestou na Nevilův pohřeb Alec upřímně doufal, že na tyto otázky dostane odpověď. Vzpomíná: „Kněz však jenom četl z knihy a říkal, že Nevil šel do nebe. U hrobu nám pak řekl, že čekáme na jeho vzkříšení. Byl jsem z toho zmatený. Jak může Nevila čekat vzkříšení, když je v nebi?“
Téhož dne byl Alec i na pohřbu Tonyho. Rituální obřad probíhal v jazyce, kterému Alec nerozuměl. Ovšem hysterické chování některých pozůstalých ho přesvědčilo, že tam nebyla poskytnuta žádná útěcha. „Té noci,“ říká Alec, „jsem byl nesmírně rozrušený. Byl jsem zoufalý a v hlavě jsem měl zmatek. Nikdo mi nedokázal dát uspokojivou odpověď na mé otázky. Poprvé v životě jsem se sám sebe ptal, zda Bůh opravdu existuje.“
Každý rok milióny lidí ztratí někoho, koho milovali, podobně jako se to stalo Alekovi. Kniha 1992 Britannica Book of the Year uvádí: „V roce 1991 zemřelo na celém světě 50 418 000 lidí.“ A kolik miliónů dalších lidí zemřelo od té doby? Představte si ty potoky slz, které vyplakali zarmoucení pozůstalí! K jejich zármutku přispěl i zmatek způsobený rozporuplnými názory na smrt.
Podobné rozčarování, jako prožíval Alec, prožívá i mnoho jiných lidí. Pochybují o tom, zda naděje na posmrtný život stojí opravdu na pevném základě. V díle Encyclopedia of Religions je uvedeno: „V každé dějinné epoše žili přemýšliví lidé, kteří se svými názory lišili od většiny lidí . . . a kteří měli pochybnosti o tom, jak může duše či život člověka existovat odděleně od mozku a od těla.“
Zmíněná encyklopedie přiznává — a to je zajímavé —, že náboženská teorie o tom, že nesmrtelná duše může existovat odděleně od těla, nemá v Bibli žádný podklad. Bible se sice na několika místech zmiňuje, že lidská „duše“ opouští mrtvé tělo, a dokonce že se potom do něho opět vrací, ale v těchto případech je výraz „duše“ použit ve významu „život“, který byl ztracen nebo získán zpět. (1. Mojžíšova 35:16–19; 1. Královská 17:17–23) Slovo „duše“ se v Bibli častěji používá k popisu viditelných tvorů z masa a krve, tedy živých tvorů. (1. Mojžíšova 1:20; 2:7) Bible se proto opakovaně zmiňuje o tom, že duše umírají. (Ezekiel 18:4, 20; Skutky 3:23; Zjevení 16:3) Boží slovo říká, že když duše umře, ‚neuvědomuje si naprosto nic‘. — Kazatel 9:5, 10.
Na druhé straně však Bible obsahuje zprávy o tom, jak byli mrtví lidé znovu přivedeni k životu. V případě Lazara se to stalo poté, co byl tento muž čtyři dny mrtvý. (Jan 11:39, 43, 44) Co však čeká lidi, kteří zemřeli před staletími, nebo dokonce tisíciletími? Je nezbytné, aby je Bůh vzkřísil v naprosto stejném těle, ve kterém zemřeli, mají-li mít naději na budoucí život?
Není. Taková myšlenka je v rozporu s tím, co se po smrti člověka děje s atomy jeho těla. Některé atomy jsou časem vstřebány rostlinstvem. A samo rostlinstvo je nakonec stráveno nějakými živočichy a stává se součástí jejich těla.
Znamená to snad, že pro lidi, kteří zemřeli před dávnou dobou, není naděje? Neznamená. Stvořitel našeho ohromného vesmíru má nezměrnou, neohraničenou paměť. Ve své dokonalé paměti může uchovat osobnost i genetickou stavbu kteréhokoli člověka, jehož si vybere. Jehova Bůh má kromě toho moc, aby opět stvořil lidské tělo — přesně s takovým genetickým kódem, jaký onen člověk měl před smrtí. Lidem, které si Bůh pamatuje — jako například Abrahama —, může vrátit paměť i osobnost.
Skoro dva tisíce let po Abrahamově smrti dal Ježíš Kristus lidem ujištění: „Že jsou mrtví buzeni, odhalil i Mojžíš ve zprávě o trnitém keři, když nazývá Jehovu ‚Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým‘. Není Bohem mrtvých, ale živých, neboť ti všichni jsou pro něho živí.“ (Lukáš 20:37, 38) Kromě Abrahama, Izáka a Jákoba žijí v Boží paměti i milióny dalších mrtvých lidí, kteří čekají na přicházející vzkříšení. Bible nás ujišťuje: „Bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ — Skutky 24:15.
Od doby, kdy Alec utrpěl onu bolestnou ztrátu, uplynulo několik týdnů, a Alec nalezl na své otázky odpověď. Do domu, kde Alec bydlel, přišel jeden svědek Jehovův. Ten Alekovi ukázal, co o smrti a o vzkříšení říká Boží slovo. Alec získal útěchu i nový smysl života.
Také byste si přáli lépe poznat biblickou naději na vzkříšení? Chtěli byste se například dozvědět, kam bude většina lidí vzkříšena — zda do nebe, nebo na zemi? A co musí člověk dělat, aby byl Bohem schválen a aby zažil uskutečnění Božího podivuhodného slibu, že je možné znovu se setkat s milovaným člověkem, který zemřel?