Oslavy narozenin zanechaly stopu smrti
VĚTŠINA lidí dnes považuje oslavy narozenin za pouhý neškodný zvyk. Bible však tuto tradici nelíčí v pozitivním světle. Písma neobsahují ani náznak toho, že by kterýkoli z Božích věrných služebníků slavil narozeniny.
V Bibli je zmínka pouze o dvou oslavách narozenin. Byly to narozeniny panovníků, kteří byli nepřáteli Boha. V obou případech byl v průběhu oslavy někdo popraven, takže se hosté mohli radovat ze smrti člověka, který se znelíbil králi. V prvním případě popravil egyptský král, faraón, svého vrchního pekaře. (1. Mojžíšova 40:2, 3, 20, 22) Tento egyptský panovník to udělal proto, že se na svého služebníka rozhořčil. V druhém případě nechal nemravný galilejský vládce Herodes stít Jana Křtitele, aby vyplnil přání jedné dívky, která na oslavě tancovala a která se Herodovi zalíbila. Jak odporné! — Matouš 14:6–11.
Nezaměřila se však Bible pouze na dvě velmi neobvyklé oslavy narozenin? Ne, takové oslavy narozenin nebyly neobvyklé. Starověký židovský dějepisec Josephus ukazuje, že tyto situace nebyly ojedinělé. Josephus zaznamenal další případy, kdy byl někdo o narozeninách popraven pro pobavení přítomných.
K takovým popravám došlo například po zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l., kdy zahynulo milión Židů a 97 000 jich bylo odvedeno do zajetí. Cestou do Říma odvedl římský generál Titus své židovské zajatce do nedalekého přístavu Cesareje.
Josephus píše: „Za svého tamního pobytu [Titus] slavil . . . skvělým způsobem narozeniny svého bratra [Domitiana] a na jeho počest dal popravit i mnoho Židů, neboť počet těch, kdo byli odpraveni v zápasech s divou zvěří, kdo byli upáleni a kdo zahynuli ve vzájemných bojích, překročil dva tisíce pět set . . . Potom přibyl caesar do Bérytu [Bejrút], což je město ve Foinikii [Fénicii], římská kolonie . . . S převelikým leskem oslavil narozeniny svého otce . . . Množství zajatců zase zahynulo stejným způsobem jako předchozí.“ — Válka židovská, VII, 37–40, v překladu Jaroslava Havelky a Jaroslava Šonky.
Není divu, že dílo The Imperial Bible-Dictionary uvádí: „Později Hebrejci pohlíželi na oslavu narozenin jako na součást modlářského uctívání. Tento názor byl hojně podpořen tím, co viděli při běžných obyčejích spojených s těmito dny.“
Věrní křesťané v prvním století by jistě nechtěli přijmout zvyky, které byly v Bibli vykresleny tak temnými barvami a které Římané slavili tak příšerným způsobem. Upřímní křesťané si dnes uvědomují, že biblické záznamy o narozeninách patří k věcem, které byly zapsány pro jejich poučení. (Římanům 15:4) Vyhýbají se oslavám narozenin, protože takové oslavy připisují příliš velkou důležitost jednotlivci. A co je ještě závažnější, Jehovovi služebníci moudře berou v úvahu i to, v jak nepříznivém světle jsou narozeniny vylíčeny v Bibli.
[Obrázek na straně 25]
Aréna v Cesareji