Útěcha pro lidi se ‚zkrušeným duchem‘

DNEŠNÍ Satanův svět ‚nechal za sebou všechen mravní smysl‘. (Efezanům 4:19; 1. Jana 5:19) Pandemicky se rozšířilo cizoložství a smilstvo. V mnoha zemích končí i více než padesát procent manželství rozvodem. Lidé obecně schvalují homosexualitu. Zpravodajské relace často obsahují zprávy o sexuálním násilí — o znásilněních. Miliardové zisky přináší svým výrobcům pornografie. (Římanům 1:26, 27)

Mezi nejhanebnější zvrácenosti patří pohlavní zneužívání nevinných dětí. Pohlavní zneužívání dětí, podobně jako moudrost Satanova světa, je cosi ‚živočišného, démonského‘. (Jakub 3:15) Časopis Time uvedl, že jen ve Spojených státech „učitelé a lékaři ročně hlásí více než 400 000 prokazatelných případů sexuálního obtěžování“. Mnoha obětem takového zneužívání zůstanou i v dospělosti bolestivé šrámy. A jsou to skutečné šrámy! Bible říká: „Duch muže [jeho sklon mysli, vnitřní pocity a myšlenky] dokáže snést jeho onemocnění, ale zkrušený [poraněný, sužovaný] duch, kdo jej může unést?“ (Přísloví 18:14)

Dobrá zpráva o Božím Království je přitažlivá pro lidi všeho druhu, včetně lidí „se zlomeným srdcem“ a ‚sklíčeným duchem‘. (Izajáš 61:1–4) Nepřekvapuje tedy, že mnoho lidí, kteří mají rozbolavělé city, reaguje kladně na pozvání: „Každý, kdo žízní, ať přijde; každý, kdo si přeje, ať si vezme zdarma vodu života.“ (Zjevení 22:17) Takoví lidé mohou najít útěchu v křesťanském sboru. Radují se, protože se dozvěděli, že brzy bude konec utrpení. (Izajáš 65:17) Než však přijde ta doba, potřebují možná být ‚utěšeni‘, potřebují, aby jim byly ‚ovázány‘ jejich rány. Pavel dal křesťanům dobrou radu: „Mluvte utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším, podpírejte slabé, buďte ke všem shovívaví.“ (1. Tesaloničanům 5:14)

„Potlačené vzpomínky“

V nedávných letech byli někteří lidé sklíčeni z důvodů, které druzí těžko chápou. Jedná se o dospělé lidi, kteří na základě toho, co bývá popisováno jako „potlačené vzpomínky“, říkají, že byli v dětství pohlavně zneužiti.a Někteří neměli ani tušení o tom, že byli v dětství někým dospělým zneužiti, dokud nečekaně neprožili mimovolné záblesky „vzpomínek“. Mají takové skličující myšlenky i někteří členové křesťanského sboru? V několika zemích se takové případy vyskytly. Tito zasvěcení křesťané prožívají silnou úzkost, hněv, pocit viny, studu a osamělosti. Podobně jako David mohou mít dojem, že jsou od Boha izolováni, a volají: „Proč zůstáváš stát v povzdálí, Jehovo? Proč se schováváš v časech tísně?“ (Žalm 10:1)

Mnoha aspektům těchto „vzpomínek“ odborníci na duševní zdraví nerozumějí. Tyto „vzpomínky“ však mohou ovlivnit duchovní smýšlení zasvěcených křesťanů. S důvěrou se tedy obracíme k Božímu slovu a hledáme v něm vedení v tom, jak se máme k takovým „vzpomínkám“ stavět. Bible lidem poskytuje „rozlišovací schopnost ve všem“. (2. Timoteovi 2:7; 3:16) Pomáhá také všem, kdo se do podobné situace dostanou, aby důvěřovali Jehovovi, ‚Otci projevů něžného milosrdenství a Bohu veškeré útěchy, jenž nás utěšuje ve všem našem soužení‘. (2. Korinťanům 1:3, 4)

Stalo se to skutečně?

Ve světě se vedou značné spory o to, co vlastně tyto „vzpomínky“ jsou a do jaké míry se zakládají na skutečných událostech. Svědkové Jehovovi „nejsou částí světa“, a tak do těchto sporů nezasahují. (Jan 17:16) Podle uveřejněných zpráv se takové „vzpomínky“ občas prokázaly jako pravdivé. Například zaměstnanec pojišťovny Frank Fitzpatrick si „vzpomněl“ na to, že byl zneužíván jistým knězem, a nato skoro sto jiných lidí oznámilo, že byli tímtéž knězem zneužiti také. Kněz se k tomu údajně přiznal.

Stojí však za zmínku, že někteří lidé nedokáží své „vzpomínky“ ničím doložit. Jsou lidé, kteří si živě vzpomínali, že je zneužíval určitý člověk nebo že byli zneužiti na nějakém konkrétním místě. Později se však na základě nezvratných důkazů prokázalo, že to není pravda a že podrobnosti, na něž se tito lidé „pamatovali“, neodpovídají skutečnosti.

Jak poskytnout útočiště

Jak ale může být poskytnuta pomoc lidem, kteří mají v důsledku takových „vzpomínek“ ‚zkrušeného ducha‘? Vzpomeňme si na Ježíšovo podobenství o milosrdném Samaritánovi. Jednoho muže přepadli lupiči, zbili ho a okradli. Když šel okolo Samaritán, slitoval se nad raněným. Co pro něho udělal? Trval na tom, aby mu přepadený muž dopodrobna vypravoval, jak byl zbit? Vyžádal si snad popis lupičů a pustil se okamžitě za nimi? Ne. Raněný byl v bolestech! Samaritán mu jemně ošetřil rány a láskyplně ho dopravil do bezpečí nedalekého hostince, aby se tam zotavil. (Lukáš 10:30–37)

Jistě, mezi tělesným poraněním a ‚zkroušeným duchem‘ způsobeným skutečným pohlavním zneužitím je rozdíl. Obojí však člověku působí velké utrpení. Z toho, co udělal Samaritán pro zraněného Žida, vidíme, co můžeme udělat my pro trápícího se spolukřesťana. Nejdůležitější je láskyplně ho utěšit a pomoci mu zotavit se.

Ďábel sužoval věrného Joba a byl patrně přesvědčen, že buď citová, nebo tělesná bolest podlomí Jobovu ryzost. (Job 1:11; 2:5) Od té doby se Satan často snaží používat utrpení k tomu, aby podlomil víru Božích služebníků. Satan toto utrpení působí někdy přímo, jindy nepřímo. (Srovnej 2. Korinťanům 12:7–9.) Můžeme snad pochybovat o tom, že se Ďábel pokouší oslabit víru křesťanů tím, že podporuje zneužívání dětí a působí, že mnoho dospělých lidí, kteří byli v dětství zneužiti (nebo jsou trápeni „vzpomínkami“ na takový zážitek), má ‚zkrušeného ducha‘? Křesťan, který trpí bolestí, ale který rozhodně odmítá upustit od svých ryzích postojů, říká — podobně jako Ježíš, když na něj útočil Satan — „Odejdi, Satane!“ (Matouš 4:10)

Buď duchovně silný

„Věrný a rozvážný otrok“ zveřejnil informace, které mohou pomoci řešit problémy v případech, když lidé, kteří byli v dětství pohlavně zneužiti, trpí po duchovní a citové stránce. (Matouš 24:45–47) Zkušenosti ukazují, že trpícímu člověku pomůže, když se spolehne na „moc v Pánu“, na ‚mohutnost jeho síly‘, a když obleče „úplnou výzbroj od Boha“. (Efezanům 6:10–17) K této výzbroji patří biblická ‚pravda‘, která odhaluje Satana jako největšího nepřítele a rozptyluje tmu, v níž Satan se svými přisluhovači koná své dílo. (Jan 3:19) K výzbroji patří také „pancíř spravedlnosti“. Sužovaný člověk by se měl snažit jednat podle spravedlivých měřítek. Někteří lidé mají například silné nutkání ublížit si nebo spáchat nemravnost. Pokaždé, když tomuto nutkání odolají, vyhráli bitvu!

K duchovní výzbroji také patří ‚dobrá zpráva pokoje‘. Když člověk mluví s ostatními lidmi o Jehovových záměrech, dodá těmto lidem sílu, ale přitom je i on sám posilován. (1. Timoteovi 4:16) Pokud máš ‚zkrušeného ducha‘ a je kvůli tomu pro tebe těžké mluvit s lidmi o dobré zprávě, zkus některého křesťana nebo některou křesťanku doprovodit do této životně důležité služby. A nezapomeň na „velký štít víry“. Věř, že tě Jehova miluje a že ti vrátí vše, co jsi ztratil. Bezvýhradně věř, že i Ježíš tě miluje a že to dokázal, když za tebe zemřel. (Jan 3:16) Satan vždy falešně tvrdil, že Jehova se o své služebníky nestará. To je však jen další z jeho odporných, zlomyslných lží. (Jan 8:44; srovnej Joba 4:1, 15–18; 42:10–15.)

Jestliže máš takovou bolest srdce, že je pro tebe obtížné věřit, že Jehovovi na tobě záleží, pomůže ti, když se budeš stýkat s lidmi, kteří pevně tomu, že Jehovovi na lidech skutečně záleží, věří. (Žalm 119:107, 111; Žalm 18:1; Hebrejcům 10:23–25) Nepřipusť, aby tě Satan oloupil o cenu života. Pamatuj, že součástí křesťanovy výzbroje je podobně jako „meč ducha“ také ‚přilba záchrany‘. Bible je inspirována svatým duchem, kterého Satan nemůže přemoci. (2. Timoteovi 3:16; Hebrejcům 4:12) Její slova útěchy mohou zklidnit citovou bolest. (Srovnej Žalm 107:20; 2. Korinťanům 10:4, 5.)

A v neposlední řadě se neustále modli o sílu, abys dokázal vytrvat. (Římanům 12:12; Efezanům 6:18) Ježíšovi vroucí modlitba pomohla, když byl ve velkých citových mukách, a může pomoci i tobě. (Lukáš 22:41–43) Je pro tebe těžké se modlit? Požádej jiné křesťany, aby se modlili s tebou a za tebe. (Kolosanům 1:3; Jakub 5:14) Svatý duch tvé modlitby podpoří. (Srovnej Římanům 8:26, 27.) Někteří lidé, kteří utrpěli hluboké citové poranění, možná v tomto systému věcí nebudou úplně vyléčeni, podobně jako lidé trpící určitými bolestivými tělesnými nemocemi. S Jehovovou pomocí však můžeme vytrvat, a kdo vytrvá, ten zvítězí, podobně jako to bylo v případě Ježíše. (Jan 16:33) „Důvěřujte v [Jehovu] v každém čase. Vylévejte před ním své srdce. Bůh je nám útočištěm.“ (Žalm 62:8)

Jak pohlížet na člověka, který údajně zneužil dítě?

Člověk, který se skutečně dopustil pohlavního zneužití dítěte, spáchal znásilnění, a tak by se na něj také mělo pohlížet. Každý, kdo se stal obětí takového činu, má právo pachatele žalovat. Ovšem takové obvinění by nemělo být vzneseno ukvapeně, například pokud se zakládá jen na „potlačených vzpomínkách“. V takovém případě je nejdůležitější, aby trpící člověk opět nabyl určité citové rovnováhy. Po určitém čase bude možná lépe schopen své „vzpomínky“ zhodnotit a rozhodnout, zda z nich vyvodí určitý závěr, či zda nebude podnikat nic.

Zamysleme se nad případem Donny. Donna údajně trpěla poruchami příjmu stravy a zašla do poradny k odborníkovi, jehož kvalifikace byla patrně pochybná. Zanedlouho obvinila svého otce ze spáchání incestu a otec byl pohnán před soud. Jednání poroty uvázlo na mrtvém bodě, a otec nebyl odsouzen k trestu odnětí svobody. Musel však zaplatit soudní výlohy ve výši 100 000 dolarů. Nakonec Donna sdělila svým rodičům, že se už nedomnívá, že byla zneužita!

Šalomoun moudře řekl: „Nevycházej ukvapeně vést právní při.“ (Přísloví 25:8) Existuje-li nějaký pádný důvod, aby údajný pachatel byl podezříván z toho, že stále ještě zneužívá děti, pak bude možná nezbytné udělat pro ochranu nějaké opatření. V takovém případě mohou pomoci sboroví starší. V ostatních případech se však neukvapuj. Možná se nakonec rozhodneš, že nepodnikneš nic. Pokud se však chceš s údajným pachatelem setkat tváří v tvář (potom, co nejdříve zvážíš, jak budeš snášet jeho případnou reakci), máš na to plné právo.

V době, kdy se člověk, který má „vzpomínky“, zotavuje, mohou nastat nepříjemné situace. Například mu mohou v mysli vznikat živé představy, jak je zneužíván někým, koho denně potkává. Není možné stanovit žádná pravidla, jak by se v takové situaci mělo postupovat. „Každý totiž ponese svůj vlastní náklad.“ (Galaťanům 6:5) Někdy se stává, že má člověk dojem, že se zneužívání dopouštěl blízký člen rodiny. Pamatujme však, že v některých případech, když přijde na označení určité osoby podezřelé ze zneužívání dítěte, mají „potlačené vzpomínky“ pochybný charakter. Když v takových situacích (dokud záležitost není jednoznačně prokázána) udržuješ s rodinou kontakt — alespoň občasnými návštěvami, dopisem, nebo telefonicky —, dáváš tím najevo, že se snažíš jednat biblicky. (Srovnej Efezanům 6:1–3.)

Co mohou udělat starší?

Když některý člen sboru trpí tím, že se mu mimovolně vybavují vzpomínky nebo „obnovené vzpomínky“ na pohlavní zneužití, jsou obvykle určeni dva starší, aby mu pomohli. Tito starší by měli trpícího laskavě povzbudit, aby se prozatím zaměřil na to, jak se vypořádat s citovým rozrušením. Se jmény pachatelů, na které si postižený „vzpomněl“, by se mělo zacházet jako s přísně důvěrnou informací.

Hlavním úkolem starších je konat pastýřskou službu. (Izajáš 32:1, 2; 1. Petra 5:2, 3) Zvláště by měli dbát na to, aby byli ‚oblečeni něžnou náklonností soucitu, laskavostí, ponížeností mysli, mírností a shovívavostí‘. (Kolosanům 3:12) Měli by laskavě naslouchat a potom použít hojivá slova Písma. (Přísloví 12:18) Někteří lidé, kteří jsou postiženi bolestnými „vzpomínkami“, vyjádřili své ocenění pro službu starších, kteří je pravidelně navštěvují, nebo jim dokonce telefonují, aby zjistili, jak se jim daří. Takové kontakty nemusí zabírat mnoho času, ale je z nich vidět, že Jehovově organizaci na postiženém člověku záleží. Když si trpící uvědomí, že jeho křesťanští bratři ho opravdu milují, může mu to pomoci, aby znovu získal jistou citovou vyrovnanost.

Co však dělat v případě, kdy se trpící člověk rozhodne, že vysloví obvinění?b Pak by mu mohli dva starší poradit, aby v souladu se zásadou u Matouše 18:15 o tom obviněného osobně informoval. Pokud postižený není schopen mluvit s obviněným tváří v tvář, může mu zatelefonovat anebo případně napsat dopis. Pak má obviněný příležitost přednést Jehovovi svou odpověď na vznesené obvinění. Možná bude dokonce schopen předložit důkazy o tom, že se zneužití dopustit nemohl. Je také možné, že se vyzná ze svého hříchu a že dojde k usmíření. To by bylo krásné! Dojde-li k vyznání hříchu, mohou dva starší dále postupovat podle biblických zásad.

Pokud je obvinění popřeno, měli by starší vysvětlit tomu, kdo obvinění vznesl, že z právního hlediska se již nic dalšího nedá dělat. Sbor bude obviněného nadále považovat za nevinného. Bible říká, že k tomu, aby se mohlo zakročit právně, musí být dva nebo tři svědkové. (2. Korinťanům 13:1; 1. Timoteovi 5:19) I kdyby si více lidí „vzpomnělo“, že byli zneužiti týmž člověkem, jsou takové „vzpomínky“ bez dalších dokladů příliš nespolehlivé, než aby se jimi dalo podložit právní rozhodnutí. To neznamená, že se tyto „vzpomínky“ považují za nepravdivé (či pravdivé). Při právním jednání se však musí postupovat podle biblických zásad.

Co však když obviněná osoba — která ovšem popírá, že se provinila — je skutečně vinna? Projde jí to bez trestu? Rozhodně ne! Otázku viny a neviny můžeme bez obav ponechat v Jehovových rukou. „Hříchy některých lidí jsou veřejně zjevné a vedou přímo k soudu, ale u jiných později jejich hříchy také vyjdou najevo.“ (1. Timoteovi 5:24; Římanům 12:19; 14:12) Kniha Přísloví říká: „Očekáváním spravedlivých je radost, ale naděje ničemných, ta zanikne.“ „Když umírá ničema, jeho naděje zaniká.“ (Přísloví 10:28; 11:7) Jehova Bůh a Kristus Ježíš nakonec spravedlivě vynesou věčný rozsudek. (1. Korinťanům 4:5)

Vzdorujme Ďáblovi

Když zasvěcení lidé vytrvávají v pravdě tváří v tvář velké tělesné nebo citové bolesti, je to znamenitý důkaz jejich vnitřní síly a lásky k Bohu! A jaké svědectví tím poskytují o moci Jehovova ducha, který jim pomáhá! (Srovnej 2. Korinťanům 4:7.)

Na takové lidi se vztahují Petrova slova: „Postavte se . . . proti [Satanovi], pevní ve víře.“ (1. Petra 5:9) To nemusí být snadné. Někdy může být dokonce obtížné jasně a logicky uvažovat. Ale nezoufej! Ďábel i jeho lstivé skutky budou brzy odstraněni. Opravdu toužíme po době, kdy budou platit slova, že „sám Bůh . . . setře jim každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ (Zjevení 21:3, 4)

[Poznámky pod čarou]