Ať zůstává vaše bratrská láska

„Ať zůstává vaše bratrská láska.“ (HEBREJCŮM 13:1)

1. Co bys za mrazivé noci dělal, abys udržel oheň, a jakou podobnou odpovědnost má každý z nás?

VENKU je mrazivá zima a teplota stále prudce klesá. Jediný zdroj tepla ve tvém domě je oheň, který praská v krbu. Tvůj život závisí na tom, zda ten oheň budeš udržovat. Budeš snad jen tak sedět a dívat se, jak plameny uhasínají a doutnající uhlíky se mění na nejasnou skomírající šeď? Určitě ne. Stále ho udržuješ tím, že na oheň neúnavně přikládáš palivo. V jistém smyslu má každý z nás podobný úkol, pokud jde o daleko důležitější „oheň“ — oheň, který by měl hořet v našem srdci. Tímto ohněm je láska.

2. (a) Proč je možné říci, že láska v těchto posledních dnech ochládá? (b) Jak důležitá je láska pro pravé křesťany?

² Žijeme v době, kdy na celém světě velmi ochládá láska těch, kdo o sobě prohlašují, že jsou křesťané. Ježíš to předpověděl již velmi dávno. (Matouš 24:12) V této souvislosti mluvil o nejdůležitějším druhu lásky — o lásce k Jehovovi Bohu a jeho Slovu, Bibli. Ostatní druhy lásky mizí také. Bible předpověděla, že „v posledních dnech“ budou mnozí lidé „bez přirozené náklonnosti“. (2. Timoteovi 3:1–5) To je skutečně pravda! Rodina by měla být přístavem, kde se přirozené náklonnosti daří, ale je naprosto běžné, že i tam je násilí a týrání — někdy dokonce velmi brutální. Avšak křesťané dostali příkaz, aby i v tomto neosobním a bezcitném světě měli lásku nejen k sobě navzájem, ale také lásku obětavou, která bude dávat zájmy druhých lidí před jejich vlastní. Tuto lásku máme projevovat tak zřetelně, aby byla viditelná všem, a stala se rozpoznávacím znakem pravého křesťanského sboru. (Jan 13:34, 35)

3. Co je bratrská láska a co to znamená, že má zůstávat?

³ Apoštol Pavel byl inspirován k tomu, aby přikázal: „Ať zůstává vaše bratrská láska.“ (Hebrejcům 13:1) Podle jedné odborné publikace řecké slovo, které je zde přeloženo jako „bratrská láska“ (filadelfia), „znamená něžnou lásku, která se projevuje laskavostí, pochopením a tím, že nabízí pomoc“. A co měl Pavel na mysli, když mluvil o tom, že by naše láska měla zůstávat? „Nikdy nemá ochladnout,“ říká tatáž publikace. To, že k bratrům cítíme náklonnost, tedy nestačí; musíme ji také dávat najevo. Lásku musíme rovněž projevovat vytrvale a nesmíme ji nechat ochladnout. Je to náročné? Ano, ale Boží duch nám může pomoci bratrskou náklonnost pěstovat a udržovat ji. Uvažujme o třech způsobech, jak lze přikládat na oheň této lásky v našem srdci.

Projevujte soucítění

4. Co je soucítění?

⁴ Jestliže chceš své křesťanské bratry a sestry více milovat, snad s nimi potřebuješ nejprve soucítit a soucit jim projevovat, když v životě čelí zkouškám a překážkám. To doporučoval apoštol Petr, když napsal: „Všichni smýšlejte stejně, projevujte soucítění, mějte bratrskou náklonnost, buďte něžně soucitní, pokorní v mysli.“ (1. Petra 3:8) Řecké slovo, jež je zde použito ve významu „soucítění“, znamená „účast na něčím utrpení“. Jeden odborník na biblickou řečtinu o tomto slově říká: „Toto slovo popisuje stav mysli, který nastane, když sdílíme pocity druhých; stávají se jakoby našimi vlastními.“ Proto je soucit nutný. Jeden věrný letitý Jehovův služebník kdysi řekl: „Soucit je tvoje bolest v mém srdci.“

5. Jak víme, že Jehova projevuje soucítění?

⁵ Projevuje takové soucítění Jehova? Rozhodně. O utrpení jeho lidu, Izraele, například čteme: „Během vší jejich tísně to bylo tísnivé pro něho.“ (Izajáš 63:9) Jehova problémy svého lidu nejenom viděl, ale také se svým lidem soucítil. Intenzita jeho prožitku je znázorněna v Zecharjášovi 2:8. Jehova tam svému lidu říká: „Ten, kdo se dotýká vás, dotýká se mé oční bulvy.“a Jeden komentátor o tomto verši říká: „Oko je jedna z nejsložitějších a nejchoulostivějších částí lidského těla; a oční zřítelnice, otvor, jímž za účelem zrakového vjemu vstupuje sluneční světlo, je nejcitlivější a nejdůležitější součást oka. Nic nemůže lépe předat myšlenku, že o ty, které miluje, Jehova pečuje s úžasnou něhou.“

6. Jak projevoval soucítění Ježíš Kristus?

⁶ Také Ježíš vždy projevoval hluboké soucítění. Opakovaně byl „pohnut lítostí“ nad nepříjemnou situací lidí okolo sebe, kteří byli nemocní nebo ztrápení. (Marek 1:41; 6:34) Dal také najevo, že když s jeho pomazanými následovníky někdo nejedná laskavě, vnímá to tak, jako by se takové jednání dotýkalo přímo jeho. (Matouš 25:41–46) A dnes jako náš nebeský ‚velekněz‘ je tím, kdo může „projevovat účast s našimi slabostmi“. (Hebrejcům 4:15)

7. Jak nám může soucítění pomoci, když nás bratr nebo sestra rozzlobí?

⁷ Ježíš ‚projevuje účast s našimi slabostmi‘ — není to utěšující myšlenka? Jistě tedy chceme jedni s druhými jednat stejně. Je samozřejmě daleko snazší na druhých jejich slabosti hledat. (Matouš 7:3–5) Ale až tě příště nějaký bratr nebo sestra rozzlobí, proč nezkusit toto: Představ si sám sebe v situaci toho druhého, představ si jeho zázemí, osobnost i osobní chyby, se kterými bojuje. Můžeš si být jistý, že bys neudělal tutéž chybu, nebo možná ještě něco horšího? Neočekávejme od druhých příliš mnoho, ale místo toho projevujme soucítění, jež nám pomůže, abychom byli rozumní jako Jehova, který „pamatuje, že jsme prach“. (Žalm 103:14; Jakub 3:17) Zná naše omezení. Nikdy neočekává více, než jsme rozumně schopni udělat. (Srovnej 1. Královskou 19:5–7.) Ať každý z nás prohlubuje takové soucítění s druhými.

8. Jak bychom měli reagovat, když nějaký bratr nebo sestra procházejí těžkostmi?

⁸ Pavel napsal, že sbor je jako tělo, které má různé údy, jež musí spolupracovat v jednotě. Dodal: „Jestliže jeden úd trpí, všechny ostatní údy trpí s ním.“ (1. Korinťanům 12:12–26) Musíme trpět s těmi, kdo procházejí zkouškami, neboli s nimi soucítit. V tomto směru jsou aktivní především starší. Pavel také napsal: „Kdo je slabý, a já nejsem slabý? Kdo je přiváděn ke klopýtání, a já nejsem popouzen?“ (2. Korinťanům 11:29) Starší a cestující dozorci v tom Pavla napodobují. Snaží se projevovat soucítění ve svých proslovech, v pastýřské práci, a dokonce i v právních záležitostech. Pavel doporučil: „Plačte s těmi, kteří pláčou.“ (Římanům 12:15) Když ovce cítí, že s nimi mají pastýři soucit, že chápou jejich omezení a že s nimi mají účast kvůli těžkostem, kterým čelí, jsou obvykle ochotnější přijmout radu, vedení i ukázňování. Dychtivě navštěvují shromáždění, protože si jsou jisti, že tam najdou „občerstvení pro své duše“. (Matouš 11:29)

Projevujte ocenění

9. Jak Jehova ukazuje, že oceňuje to, co je v nás dobré?

⁹ Druhým způsobem, jak rozněcovat oheň bratrské lásky, je ocenění. Abychom mohli druhým lidem projevovat ocenění, musíme se zaměřovat na jejich dobré vlastnosti a chvályhodné snahy a cenit si jich. Když to děláme, napodobujeme samotného Jehovu. (Efezanům 5:1) Jehova nám každý den odpouští mnoho menších hříchů. Odpouští dokonce i vážné hříchy, pokud člověk činí upřímné pokání. Když jednou naše hříchy odpustí, již se k nim nevrací. (Ezekiel 33:14–16) Žalmista se zeptal: „Kdyby provinění byla to, na co dáváš pozor, Jah, Jehovo, kdo by mohl obstát?“ (Žalm 130:3) Jehova se zaměřuje na dobré věci, které v jeho službě děláme. (Hebrejcům 6:10)

10. (a) Proč je nebezpečné, když si manželští partneři přestanou jeden druhého cenit? (b) Co by měl dělat ten, kdo ztrácí ocenění pro svého manželského partnera?

¹⁰ Zvláště důležité je jednat podle tohoto příkladu v rodině. Když rodiče ukazují, že si vzájemně projevují ocenění, dávají tím rodině vzor. V této době rozpadajících se manželství je velmi snadné brát manželského druha jako samozřejmost, zveličovat jeho drobné vady a snižovat dobré rysy. Takové negativní smýšlení rozleptává manželství a mění je v neradostné břemeno. Jestliže se tvoje ocenění pro manželského druha ztrácí, polož si otázku: ‚Opravdu nemá můj partner žádné dobré vlastnosti?‘ Vzpomeň si na to, proč ses do něho zamiloval a proč sis ho vzal. Rozplynuly se snad všechny ty důvody pro to, abys tohoto jedinečného člověka miloval? Jistě ne. Tvrdě tedy pracuj na tom, abys na svém partnerovi oceňoval to dobré, a vyjadřuj mu své ocenění slovy. (Přísloví 31:28)

11. Co se nesmí dělat, jestliže má být manželská láska bez pokrytectví?

¹¹ Ocenění také pomáhá manželským partnerům, aby jejich láska byla bez pokrytectví. (Srovnej 2. Korinťanům 6:6; 1. Petra 1:22.) Takový „oheň“ lásky, pod který se přikládá upřímným oceněním, nedá ani v soukromí prostor pro hrubost, pro slova, jež ubližují a ponižují, pro chladně přehlíživé jednání, kdy možná celé dny není proneseno jediné laskavé nebo zdvořilé slůvko, a nedá už vůbec žádný prostor pro fyzické násilí. (Efezanům 5:28, 29) Manžel a manželka, kteří si jeden druhého skutečně cení, si také vzájemně projevují úctu. Dělají to nejen na veřejnosti, ale i tehdy, když je vidí pouze Jehova — jinými slovy vždy. (Přísloví 5:21)

12. Proč by měli rodiče vyjadřovat ocenění pro to, co je v jejich dětech dobré?

¹² Ocenění potřebují cítit také děti. Ne že by je rodiče měli zasypávat prázdnými lichotkami, ale měli by chválit jejich dobré vlastnosti a opravdu dobré věci, které děti udělaly. Vzpomeň si na Jehovův příklad, když vyjadřoval své schválení Ježíšovi. (Marek 1:11) Vzpomeň si také na Ježíšův příklad, když sám sebe znázornil v jednom podobenství jako ‚pána‘. Dva ‚dobré a věrné otroky‘ pochválil stejně, ačkoli byl rozdíl v tom, co každý z nich dostal, a v tom, co každý vydělal. (Matouš 25:20–23; srovnej Matouše 13:23.) Podobně si moudří rodiče nacházejí způsoby, jak vyjádřit ocenění pro všechny jedinečné vlastnosti dítěte, pro jeho schopnosti a pro to, čeho dosáhlo. Zároveň se budou snažit příliš nezdůrazňovat výsledky, aby jejich dítě nemělo pocit, že musí druhé lidi oslňovat. Nechtějí, aby z jejich dětí vyrostli podráždění a skleslí lidé. (Efezanům 6:4; Kolosanům 3:21)

13. Kdo především projevuje ocenění pro každého člena sboru?

¹³ V křesťanském sboru jsou to především starší a cestující dozorci, kdo projevují ocenění pro každého člena Božího stáda. Jejich postavení je obtížné, protože také mají nelehkou odpovědnost ukázňovat ve spravedlnosti, usměrňovat chybující křesťany v duchu mírnosti a také dávat důraznou radu těm, kdo ji potřebují. Jak mohou v těchto rozdílných odpovědnostech najít vyrovnanost? (Galaťanům 6:1; 2. Timoteovi 3:16)

14, 15. (a) Jak Pavel ukázal, že je vyrovnaný, pokud jde o dávání důrazných rad? (b) Jak mohou křesťanští dozorci postupovat vyrovnaně, pokud jde o potřebu napravovat špatné věci a potřebu chválit? Znázorni to.

¹⁴ Velkou pomocí je Pavlův příklad. Byl to mimořádný učitel, starší a pastýř. Musel se zabývat sbory, které měly vážné problémy, a neváhal jim dát důraznou radu, jestliže to bylo potřeba. (2. Korinťanům 7:8–11) Z Pavlovy služby vyplývá, že káral zřídka — pouze tehdy, když situace ukazovala, že to je nezbytné nebo vhodné. V tom projevoval božskou moudrost.

¹⁵ Kdybychom službu staršího ve sboru přirovnali k hudební skladbě, kárání by bylo jako jedna notička, jež do skladby patří a má tam své místo. (Lukáš 17:3; 2. Timoteovi 4:2) Představ si ovšem skladbu, která by obsahovala pouze tuto notu, jež by se opakovala stále dokola. Taková skladba by nás brzy začala dráždit. Podobným způsobem se starší snaží zdokonalit a zpestřit své vyučování. Nechtějí je omezit na napravování problémů. Celkový způsob jejich vyučování je spíše pozitivní. Milující starší stejně jako Ježíš Kristus nejprve hledají, co dobrého mohou pochválit, a ne chybu, kterou mohou kritizovat. Oceňují tvrdou práci, kterou jejich spolukřesťané vykonávají. Obecně vzato jsou přesvědčeni, že každý dělá ve službě pro Jehovu, co může. A starší toto přesvědčení rádi vyjadřují nahlas. (Srovnej 2. Tesaloničanům 3:4.)

16. Jaký vliv mělo na spolukřesťany Pavlovo ocenění pro ně a to, že s nimi soucítil?

¹⁶ Většina křesťanů, kterým Pavel sloužil, nepochybně cítila, že je oceňuje a soucítí s nimi. Jak to víme? Podívej se, co si o Pavlovi mysleli. Ačkoli měl velkou autoritu, neměli z něho strach. Naopak, byl přístupný a oni ho milovali. Když odcházel z jedné oblasti, starší „padli Pavlovi kolem krku a něžně ho líbali“. (Skutky 20:17, 37) Starší — vlastně my všichni — by měli být velmi vděční, že máme Pavlův příklad, který můžeme napodobovat. Ano, projevujme jeden druhému ocenění.

Skutky milující laskavosti

17. Jaké dobré výsledky ve sboru plynou ze skutků laskavosti?

¹⁷ Jedním z nejúčinnějších paliv pro bratrskou lásku je jednoduchý projev laskavosti. Ježíš řekl, že „více štěstí je v dávání než v přijímání“. (Skutky 20:35) Ať již dáváme duchovně, hmotně, nebo vynakládáme svůj čas a energii, obšťastňujeme nejen druhé lidi, ale i sami sebe. Ve sboru je laskavost ‚nakažlivá‘. Jeden laskavý skutek vyvolá další. Netrvá to dlouho a bratrská náklonnost vzkvétá. (Lukáš 6:38)

18. Jaký je význam slova „laskavost“, o níž se mluví v Micheášovi 6:8?

¹⁸ Jehova vybízel svůj izraelský lid, aby laskavost projevoval. V Micheášovi 6:8 čteme: „Pověděl ti, pozemský člověče, co je dobré. A co od tebe Jehova žádá zpět, než abys uplatňoval právo a miloval laskavost a byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ Co to znamená ‚milovat laskavost‘? Hebrejské slovo, které se zde překládá slovem „laskavost“ (chesedh), bylo překládáno také jako „milosrdenství“. Podle jedné odborné publikace toto slovo „znamená něco aktivnějšího než abstraktní pojem milosrdenství. Znamená ‚milosrdenství ve skutcích‘, konání osobních skutků milující laskavosti nejen chudým a potřebným, ale všem bližním.“ (The Soncino Books of the Bible) Další učenec proto říká, že chesedh znamená „láska převedená do skutků“.

19. (a) Jakými způsoby se můžeme ujmout iniciativy v projevování laskavosti druhým lidem ve sboru? (b) Uveď příklad, jak ti někdo projevil bratrskou lásku.

¹⁹ Naše bratrská láska není něco teoretického nebo abstraktního. Je to konkrétní skutečnost. Hledej proto způsoby, jak prokazovat svým bratrům a sestrám laskavost. Buď jako Ježíš, který nečekal na to, až k němu lidé přijdou a požádají ho o pomoc, ale často se ujímal iniciativy sám. (Lukáš 7:12–16) Přemýšlej zvláště o těch, kdo mají největší potřeby. Je snad potřeba navštívit nějakého letitého nebo nemocného člověka nebo mu s něčím pomoci? Je potřeba nějakému ‚dítěti bez otce‘ věnovat čas a pozornost? Potřebuje sklíčená duše, aby jí někdo naslouchal nebo utěšil? Pokud jen můžeme, udělejme si na takové laskavé skutky čas. (Job 29:12; 1. Tesaloničanům 5:14; Jakub 1:27) Nikdy také nezapomeňme na to, že ve sboru plném nedokonalých lidí je jedním z nejdůležitějších skutků laskavosti odpuštění — to znamená nechat velkoryse zmizet rozmrzelost, i kdyby snad byl oprávněný důvod ke stížnosti. (Kolosanům 3:13) Jestliže jsme připraveni odpustit, pomůže nám to k tomu, že sbor nebude rozdělený, nebude tam nevraživost a sváry, kterými se oheň bratrské lásky dusí.

20. Jak by se měl každý z nás stále zkoumat?

²⁰ Buďme rozhodnuti, že každý z nás bude tento důležitý oheň lásky ve svém srdci udržovat. Stále se zkoumejme. Projevujeme s ostatními soucítění? Projevujeme druhým lidem ocenění? Jednáme s druhými laskavě? Pokud to děláme, oheň lásky bude hřát naše společenství bratrů bez ohledu na to, jak bude tento svět studený a necitlivý. Všemi prostředky se tedy snažme, aby ‚naše bratrská láska zůstávala nyní a navždy‘. (Hebrejcům 13:1)

[Poznámka pod čarou]

Co si o tom myslíš?

◻ Co je bratrská láska a proč musí zůstávat?

◻ Jak nám to, že projevujeme soucítění, pomáhá udržovat bratrskou lásku?

◻ Jakou úlohu hraje v bratrské lásce ocenění?

◻ Jak projevy laskavosti způsobují, že bratrská láska v křesťanském sboru vzkvétá?

[Rámeček na straně 16]

Skutečná láska

Před několika lety studoval jeden muž Bibli se svědky Jehovovými. Studoval již nějaký čas, ale stále měl skeptický pohled na bratrskou lásku. Věděl, že Ježíš řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) Připadalo mu však těžké tomu uvěřit. Jednoho dne poznal, jak je taková křesťanská láska projevována.

Ačkoli byl odkázán na invalidní vozík, tento zájemce cestoval daleko od domova. V Betlémě v Izraeli navštívil sborové shromáždění. Byl tam jeden arabský svědek, který nabídl nocleh jinému bratrovi, který tam byl jako turista, a pozval také tohoto zájemce. Než šel zájemce spát, požádal hostitele, zda by mohl ráno na verandě pozorovat východ slunce. Hostitel ho vážně varoval, že to nesmí dělat. Příští den arabský svědek vysvětlil proč. Pomocí tlumočníka řekl, že kdyby sousedé viděli, že si domů pozval Žida — jako v případě tohoto zájemce —, zapálili by mu dům i s ním a jeho rodinou. Zájemce byl zmatený a zeptal se ho: „Proč jste tedy takto riskoval?“ Arabský bratr se mu podíval do očí a bez tlumočníka mu řekl: „Jan 13:35.“

Na zájemce hluboce zapůsobilo, že bratrská láska opravdu existuje. Krátce nato byl pokřtěn.

[Obrázek na straně 18]

Vstřícná povaha apoštola Pavla a projevy uznání způsobily, že k němu měli jeho bratři blízko