Kořeny novodobých Vánoc

PRO mnoho milionů lidí na celém světě je vánoční období velmi radostnou dobou v roce. Je to doba vynikajících jídel, tradic s patinou času a rodinné sounáležitosti. Vánoční svátky jsou rovněž dobou, kdy si přátelé a příbuzní zasílají pohlednice a dávají dárky.

Není to však dávno, asi tak 150 let, kdy měly Vánoce zcela odlišnou podobu. Profesor dějepisu Stephen Nissenbaum ve své knize The Battle for Christmas (Bitva za Vánoce) napsal: „Vánoce . . . bývaly dobou silného pití, kdy pravidla, jež ovládala chování lidí na veřejnosti, byla na chvíli nahrazena nevázaným ‚karnevalem‘, jakýmsi prosincovým masopustním úterým.“

Tato slova se snad dotknou lidí, kteří na Vánoce pohlížejí s posvátnou úctou. Proč by měl někdo znesvěcovat svátek, který je údajně připomínkou zrození Božího Syna? Odpověď vás možná překvapí.

Vratké základy

Vánoce jsou předmětem sporů už od doby svého vzniku ve čtvrtém století. Například zde byla otázka Ježíšových narozenin. Bible neuvádí den ani měsíc Kristova narození, a proto bylo navrženo mnoho různých dat. Ve třetím století jedna skupina egyptských teologů stanovila jako ono datum 20. květen, kdežto jiní volili dřívější data, třeba 28. březen, 2., nebo 19. duben. Do osmnáctého století byl se dnem Ježíšova narození spojován každý měsíc roku! Proč byl tedy nakonec zvolen 25. prosinec?

Většina učenců je zajedno v tom, že 25. prosinec určila katolická církev jako den Ježíšova narození. Proč? „Nejpravděpodobnějším důvodem je to,“ říká The New Encyclopædia Britannica, „že první křesťané chtěli, aby se datum shodovalo s římským pohanským svátkem na počest ‚zrození nepřemožitelného slunce‘.“ Proč by se však křesťané najednou poddávali pohanům, kteří je přes dvě a půl století krutě pronásledovali?

Počátky rozkladu

Apoštol Pavel v prvním století varoval Timotea, že do křesťanského sboru vklouznou „ničemové a podvodníci“, kteří mnohé křesťany svedou. (2. Timoteovi 3:13) Toto velké odpadnutí nastalo po smrti apoštolů. (Skutky 20:29, 30) Po takzvaném Konstantinově obrácení ve čtvrtém století přijaly davy pohanů tehdy převládající formu křesťanství. Jaký to mělo dopad? Kniha Early Christianity and Paganism (Rané křesťanství a pohanství) tvrdí: „Poměrně malá skupina skutečně upřímných věřících se ztratila v obrovském zástupu nominálních křesťanů.“

Pavlova slova byla skutečně pravdivá! Pohanská zkaženost jako by pohltila pravé křesťanství. A právě na slavení svátků bylo toto znečištění nejviditelnější.

Vždyť jediným svátkem, který mají křesťané slavit, je Pánova večeře. (1. Korinťanům 11:23–26) S římskými oslavami bývaly spojené modlářské zvyky, a první křesťané se jich tedy neúčastnili. Kvůli tomu ve třetím století pohané napadali křesťany slovy: „Nenavštěvujete výstavy; nezajímáte se o veřejné přehlídky; zavrhujete veřejné hostiny a ošklivíte si posvátné soutěže.“ Pohané se naopak holedbali: „My uctíváme bohy vesele, na slavnostech, písněmi a hrami.“

V polovině čtvrtého století takováto kritika ustala. Z jakého důvodu? Do stáda pronikalo stále více údajných křesťanů, a tak se rozšířily odpadlické názory. To vedlo ke kompromisům s římským světem. Kniha The Paganism in Our Christianity (Pohanství v našem křesťanství) o tom říká: „Jednoznačnou taktikou křesťanů bylo převzít pohanské svátky, které lidé kvůli tradici měli v úctě, a dát jim křesťanský význam.“ Ano, velké odpadlictví si už vybíralo svou daň. To, že byli takzvaní křesťané ochotni přijmout pohanské oslavy, nyní přispělo k tomu, že je společnost začala do jisté míry uznávat. Netrvalo dlouho a křesťané měli v roce tolik svátků jako pohané. A nepřekvapí, že Vánoce z nich byly nejvýznačnější.

Mezinárodní svátek

S šířením převládající formy křesťanství po Evropě se šířily i Vánoce. Katolická církev přijala názor, že radostný svátek na počest Ježíšova zrození je vhodné zvěčnit. Koncil v Tours tedy roku 567 n. l. „vyhlásil 12 dnů od Vánoc do Zjevení Páně za posvátné slavnostní období“. (The Catholic Encyclopedia for School and Home, Katolická školní a domácí encyklopedie)

Vánoce do sebe brzy vstřebaly mnoho světského ze severoevropských žňových oslav. Radovánky pro ně byly charakterističtější než pobožnost, protože hýřilové se věnovali obžerství a opíjení se. Církev se proti tomuto nevázanému chování neozvala, ale naopak je podpořila. (Srovnej Římanům 13:13; 1. Petra 4:3.) Roku 601 n. l. napsal papež Řehoř I. Mellitovi, svému misionáři v Anglii, aby „nepotíral takové starobylé pohanské slavnosti, ale aby je přizpůsobil rituálům církve, přičemž pozmění jedině jejich smysl z pohanského na křesťanský“. To uvedl Arthur Weigall, který býval generálním inspektorem pro záležitosti starověku u egyptské vlády.

Lidé, kteří si už ve středověku uvědomovali potřebu reformy, věděli, že je třeba se proti těmto pochybením postavit. Rozesílali početné dekrety proti „zneužívání vánočního veselí“. Doktorka Penne Restadová ve své knize Christmas in America—A History (Dějiny Vánoc v Americe) říká: „Někteří duchovní zdůrazňovali, že padlé lidstvo potřebuje dobu uvolněnosti a nemírnosti, za předpokladu, že k takovým věcem dochází pod záštitou křesťanského dohledu.“ To vneslo do věci jedině další zmatek. Situaci to ale zas tak nezměnilo, protože pohanské zvyky byly s Vánocemi už tak srostlé, že většina lidí nebyla ochotna se zvyků vzdát. Spisovatel Tristram Coffin se vyjádřil: „Lidé ve své většině dělali to, co vždycky, a pramálo si všímali debat mravokárců.“

V době, kdy Evropané začali osídlovat Nový svět, byly Vánoce už dobře známé. Avšak kolonie neměly ve Vánocích zalíbení. Puritánští reformátoři považovali slavnost za pohanskou a v letech 1659 až 1681 byla v Massachusetts zakázána.

Po zrušení zákazu se oslava Vánoc do kolonií rozšířila, a to zvláště na jihu Nové Anglie. Při pohledu na minulost tohoto svátku však nepřekvapí, že někteří lidé se více zajímali o to, jak se pobavit, než o to, aby svátkem poctili Božího Syna. Ke zvláště pobuřujícím vánočním zvykům patřily pitky. Bandy neurvalých mladíků vnikaly do domů bohatých lidí a po způsobu neodbytných koledníků se dožadovaly pití a jídla zdarma. Když majitel odmítl, mladíci ho prokleli a někdy mu vandalsky poničili dům.

Ve dvacátých letech devatenáctého století se podmínky tak zhoršily, že „vánoční výtržnosti“ se staly „vážnou společenskou hrozbou,“ říká profesor Nissenbaum. Ve městech, jako je New York a Philadelphia, začali bohatí statkáři najímat hlídače, aby dávali pozor na jejich majetek. Dokonce se tvrdí, že město New York zorganizovalo svůj první profesionální policejní sbor v reakci na násilné nepokoje ve vánočním období na přelomu let 1827/1828!

Nová podoba Vánoc

Devatenácté století přineslo lidstvu nevídané změny. Lidé, zboží a zprávy začaly cestovat mnohem rychleji, protože vznikala síť silnic a železnic. Průmyslová revoluce vytvořila množství pracovních míst, a továrny chrlily velké množství zboží. Industrializace také vyvolala nové a složité společenské problémy, které nakonec ovlivnily způsob slavení Vánoc.

Lidé už dlouho využívají svátky k posílení rodinných pout a stejné je to i s Vánocemi. Zastánci Vánoc přepracovali některé starší vánoční tradice a podařilo se jim změnit divoké, karnevalové Vánoce na Vánoce v rodinném kruhu.

Ke konci 19. století začaly být Vánoce považovány za lék na bolesti soudobého amerického života. „Ze všech svátků,“ říká dr. Restadová, „byly Vánoce dokonalým prostředkem k přenesení náboženství a náboženských pocitů do domovů a pro nápravu nerovností a společenských nedostatků.“ Autorka připojuje: „Dávání dárků, dobročinná gesta, a dokonce i výměna vánočních pozdravů mezi přáteli a radostné zdobení jehličnatého stromu umístěného v salónku nebo později v hale nedělní školy — to vše stmelovalo rodinná pouta i pouta vnější, pouta k církvi a společnosti.“

Podobně i mnozí dnešní lidé slaví Vánoce jako prostředek k vyjádření své vzájemné lásky a k posílení rodinné sounáležitosti. Nesmíme však přehlížet jejich duchovní náboj. Miliony lidí slaví Vánoce na počest Ježíšova narození. Navštěvují zvláštní církevní bohoslužby, doma si vystavují betlémky nebo se obracejí na samotného Ježíše s děkovnými modlitbami. Jak se však na to dívá Bůh? Mají tyto věci jeho schválení? Zamysleme se nad tím, co k tomu říká Bible.

‚Milujte pravdu a pokoj‘

Když byl Ježíš na zemi, řekl svým následovníkům: „Bůh je Duch a ti, kteří ho uctívají, musí uctívat duchem a pravdou.“ (Jan 4:24) Ježíš žil v souladu s těmito slovy. Vždy mluvil pravdu. Dokonale napodoboval svého Otce ‚Jehovu, Boha pravdy‘. (Žalm 31:5; Jan 14:9)

Na stránkách Bible Jehova jasně ukázal, že nenávidí všechny formy podvodu. (Žalm 5:6) Není pak z tohoto pohledu paradoxní, že tolik věcí, které jsou s Vánocemi spojeny, má příchuť nepravdy? Třeba pohádka o Santa Clausovi. Už jste někdy zkoušeli dítěti vysvětlit, proč Santa Claus chodí raději komínem než dveřmi, jak se tvrdívá v mnoha zemích? A jak je možné, že Santa Claus navštíví za jedinou noc tolik domů? A co létající sob? Když se dítě dozví, že bylo podvodně vedeno k tomu, aby věřilo, že Santa Claus je skutečnou osobou, nepodkopá to snad jeho důvěru k rodičům?

Dílo The Catholic Encyclopedia jasně vysvětluje: „Vánoce nasákly . . . pohanskými zvyky.“ Proč se tedy katolická církev a jiné církve křesťanstva dále zastávají svátku, jehož zvyky nemají křesťanský původ? Nejsou tím snad omlouvány pohanské nauky?

Když byl Ježíš na zemi, nepovzbuzoval jiné lidi k tomu, aby jej uctívali. Ježíš sám řekl: „Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat posvátnou službu.“ (Matouš 4:10) Po tom, co byl Ježíš oslaven v nebesích, řekl anděl apoštolu Janovi, aby ‚uctíval Boha‘, a tím ukázal, že v této věci se nic nezměnilo. (Zjevení 19:10) To nás přivádí k otázce: Schvaloval by Ježíš všechny druhy náboženské oddanosti, která je v době Vánoc určena jemu, a ne jeho Otci?

Jasné je, že fakta o soudobých Vánocích nejsou nijak příznivá. Je to z velké části vymyšlený svátek a mnoho dokladů ukazuje na jeho zvrhlou minulost. Miliony křesťanů se tedy pro dobré svědomí rozhodly, že nebudou Vánoce slavit. Ryan, jeden malý chlapec, o Vánocích například říká: „Lidé jsou tak vzrušeni několika dny v roce, kdy se rodina sejde a všichni jsou šťastní. Co je na tom ale tak zvláštního? Mí rodiče mi dávají dárky po celý rok!“ Jiné dvanáctileté dítě říká: „Nic mi nechybí. Dárky dostávám po celý rok, a ne jen v jediném dnu, kdy se lidé cítí povinni kupovat dárky.“

Prorok Zecharjáš povzbuzoval Izraelity, aby ‚milovali pravdu a pokoj‘. (Zecharjáš 8:19) ‚Milujeme-li pravdu‘ — jako Zecharjáš a jiní věrní muži ve starověku —, neměli bychom se vyhýbat falešným náboženským slavnostem, které zneuctívají ‚živého a pravého Boha‘ Jehovu? (1. Tesaloničanům 1:9)

[Obrázek na straně 7]

„Nic mi nechybí. Dárky dostávám po celý rok“