Vánoce — Proč dokonce i v Orientu?

VÁNOČNÍ postavu Santa Clause připomíná jeden starobylý orientální mýtus. Je to korejská báje o Čowangšinovi, a podobná vyprávění se vyskytují i v Číně a v Japonsku.

Čowangšin byl považován za boha, který měl dohled nade vším, co souvisí s kuchyní. Byl to bůh ohně, a oheň byl kdysi v Koreji uctíván. (Korejci v dávných dobách velice opatrně přenášeli žhavé uhlíky a dávali pozor, aby nikdy neuhasly.) Věřilo se, že tento bůh dává po celý rok pozor, jak se chovají členové rodiny, a že potom kuchyňskými kamny a komínem vystoupí do nebe.

Dvacátého třetího dne lunárního měsíce prosince prý o tom Čowangšin podával zprávu králi nebes. Očekávalo se, že se pak koncem roku opět komínem a kamny vrátí a každému podle jeho chování něco přinese, buď odměnu, nebo trest. V den, kdy se měl vrátit, členové rodiny měli v kuchyni i na jiných místech v domě rozsvítit svíčky. Tento bůh kuchyně se na obrázcích podobá Santa Clausovi ještě v něčem jiném — zobrazovali ho v červeném oblečení! V rodinách bývalo zvykem, že snacha vyrobila pár tradičních korejských punčoch a při zimním slunovratu je dala své tchyni. To mělo symbolizovat přání, aby její tchyně dlouho žila — dny se totiž od tohoto data začínají prodlužovat.

Nepozorujete zde určitou podobnost s Vánocemi? Báje a zvyky mají v obou případech něco společného: komín, svíčky, dávání dárků, punčochy, dále zde je stařec v červeném oblečení a datum oslavy. Ale tato podobnost sama o sobě není důvodem, proč se Vánoce v Koreji ujaly tak snadno. V době, kdy se zde slavily Vánoce poprvé, víra v Čowangšina už prakticky vymizela. A dnes většina Korejců ani neví, že v někoho takového lidé kdysi věřili.

Je z toho však vidět, jak zvyky související se zimním slunovratem a s koncem roku se různými cestami šířily po celém světě. Církev, která měla v Římské říši rozhodující vliv, ve čtvrtém století n. l. změnila jméno saturnálií, pohanského římského svátku, při němž se slavilo narození slunečního boha, a spojila tyto oslavy s Vánocemi. Ve vánočních oslavách ožily místní zvyky pod jiným jménem. Co tomu napomohlo?

Jak k tomu přispělo dávání dárků

Dávání dárků je zvyk, který nikdy nevymizel. Korejci s velkou radostí dávají a dostávají dárky již odedávna. A právě to bylo jedním z důvodů, proč vánoční oslavy získaly v Koreji takovou oblibu.

Po druhé světové válce byli v Koreji umístěni američtí vojáci. Ti z nich, kteří chtěli posílit svá pouta s místními obyvateli, měli možnost setkávat se s nimi v kostelech. Tam se rozdávaly dárky a poskytovala humanitární pomoc. Docházelo k tomu především při prvním vánočním svátku. Mnoho dětí přišlo do kostela ze zvědavosti, a právě tehdy dostaly poprvé čokoládu. Je pochopitelné, že se potom mnohé z nich na příští Vánoce těšily.

Pro takové děti byl Santa Clausem americký voják v červené čepici se střapcem. V Příslovích 19:6 čteme: „Každý je druhem muži, který dává dary.“ Ano, dávání dárků bylo velmi účinné. Ale jak můžeme usoudit z tohoto verše, takové dárky nejsou zárukou trvalého přátelství. I v Koreji je mnoho lidí, pro které kostel neznamená nic víc než vzpomínku, jak si v mládí pochutnávali na čokoládě. Na Vánoce se však nezapomnělo. Ekonomika se v Koreji rychle rozvíjela a spolu s ní rostl i obchodní duch. A tak se z dávání vánočních dárků stal jen nástroj ke zvýšení koupěchtivosti zákazníků. Pro obchody jsou Vánoce příležitostí k dosažení větších zisků.

Tak tedy můžeme hlouběji pochopit, co dnes v Orientu znamenají Vánoce. Vánoční nákupní horečka je podnětem pro vývoj nových výrobků. S plánováním reklamy se začíná již uprostřed léta. Na konci roku vrcholí objem prodeje, a k tomu napomáhá právě nakupování vánočních dárků, pohlednic a hudebních nahrávek. Vždyť pod vlivem reklamy by se průměrný chlapec nebo průměrná dívka cítili nešťastní, kdyby na Štědrý večer zůstali doma a kdyby nedostali žádný dárek.

První vánoční svátek se přibližuje a do obchodů a nákupních středisek v Soulu se hrnou davy lidí, aby tam nakupovali dárky. Totéž se děje i v jiných orientálních městech. Dochází tam k dopravním zácpám. Hotely, obchodní čtvrtě, restaurace a noční kluby jsou přeplněny zákazníky. Je slyšet hlučné veselí, hlasitě se zpívá. Na Štědrý večer chodí muži i ženy opilí po ulicích, které jsou plné odpadků.

Takové to je. V Orientu už Vánoce nejsou svátky, při nichž by měli hlavní slovo lidé hlásící se ke křesťanství. Je zřejmé, že v Koreji, stejně jako všude jinde, má při těchto svátcích křesťanstva hlavní slovo obchodní duch, a cílem je, aby se na nich co nejvíc vydělalo. Je však obchodní duch jediným činitelem, který nese vinu za to, že jsou Vánoce v tak příkrém rozporu s duchem, kterého projevoval Kristus? Tato otázka souvisí s jednou velmi vážnou okolností, kterou by měli praví křesťané hlouběji prozkoumat.

Původ Vánoc

Divoké zvíře, které je umístěno do klece v zoologické zahradě, stále zůstává divokým zvířetem. Nějaký čas je v kleci a zdá se, že se tam má se svými mláďaty dobře. Mohlo by to vzbudit dojem, že zdomácnělo — ale to by byl velký omyl. Asi jste už slyšeli o případech, kdy zvířata v zoo napadla své ošetřovatele.

Dá se říci, že se slavením Vánoc to je v určitých směrech velmi podobné. Zpočátku žilo toto „divoké zvíře“ mimo sféru křesťanství. The Christian Encyclopedia (v korejštině)a obsahuje pojednání o Vánocích a pod mezititulkem „Vztah k římským saturnáliím“ uvádí:

„Pohanské saturnálie a brumalie byly v lidových zvycích příliš hluboko zakořeněné, než aby je mohl křesťanský vliv odstranit. Když císař Konstantin uznal neděli ([dies solis, den slunce] den Foiba a Mithry a také Den Páně), . . . mohli se křesťané ve čtvrtém století domnívat, že je vhodné, aby narozeniny Božího Syna odpovídaly dnu zrození doslovného slunce. Pohanský svátek, který se vyznačoval nezřízeným hýřením a veselím, byl tak oblíbený, že křesťané byli rádi, když měli záminku, aby jej mohli slavit dál, aniž bylo nutné příliš měnit své názory a způsoby.“

Domníváte se, že se události mohly v tomto směru vyvíjet bez jakéhokoli odporu? Výše uvedená encyklopedie o tom píše: „Křesťanští kazatelé na Západě i na Blízkém východě protestovali proti tomu, že se Kristovy narozeniny slavily s nepatřičnou povrchností, kdežto křesťané v Mezopotámii obviňovali své západní bratry z toho, že se přijetím tohoto pohanského svátku za křesťanský dopustili modlářství a uctívání slunce.“ Ano, již od samého počátku zde bylo něco nesprávného. Encyklopedie uvádí: „Tyto svátky však byly tak rychle přijaty a nakonec tak pevně uznány, že se je ani protestantské revoluci v šestnáctém století nepodařilo vymýtit.“

Ano, svátek slunečního boha k pravému křesťanství nepatřil, ale do církve, která byla všeobecně rozšířená, byl přijat. Dostal sice jiné jméno, ale jeho pohanské charakteristické rysy mu zůstaly. A dopomohl k tomu, aby do církví, jež se vydávaly za křesťanské, vniklo pohanství a aby se duchovní smýšlení jednotlivých lidí znečistilo. Dějiny potvrzují, že s vývojem křesťanstva byl původní postoj vyjádřený slovy „miluj svého nepřítele“ nahrazen mravním úpadkem a násilnickými válkami.

Během doby se ukázalo, že pokud jde o Vánoce, v jejichž názvu je v některých jazycích neoprávněně obsaženo jméno Kristovo (např. anglicky „Christmas“), jejich pohanský původ se projevuje v hýření, nevázaném pití, ve společenských zábavách, tancích, v dávání dárků a v tom, že se příbytky zdobí neopadavou zelení. Obchodní svět jde za svým hlavním cílem — za zvýšením odbytu — a Vánoce se k tomu využívají nejrůznějším způsobem. Sdělovací prostředky je vychvalují, veřejnost se jen baví. V centru Soulu je obchod, který prodává výhradně spodní prádlo, a výloha tohoto obchodu byla ukázána v televizních zprávách: ve výloze stál vánoční strom ozdobený pouze spodním prádlem. Vánoční atmosféra sice byla patrná, ale atmosféra vítání Krista nikoli.

Jak se podstata Vánoc objasňuje na základě Bible

Jaké poučení nám poskytují takové poznatky o historickém pozadí a vývoji slavení Vánoc? Jestliže si někdo začne zapínat košili nebo halenku tak, že hned na začátku zapne do první dírky druhý knoflík, může věc napravit jedině tak, že začne zapínat znovu. Jinak to není možné. Přesto však někteří lidé namítají, že Vánoce — ačkoli vznikly z pohanského uctívání slunce — byly přece křesťanstvem přijaty. Domnívají se proto, že tyto svátky byly posvěceny jako narozeniny Krista a dostaly tím nový význam.

Cenné poučení můžeme získat z jedné historické události, k níž došlo ve starověké Judě. V roce 612 př. n. l. zavedli Judejci pohanské uctívání slunce v jeruzalémském chrámu. Bylo snad toto pohanské uctívání posvěceno tím, že bylo vykonáváno na místě, jež bylo zasvěceno čistému uctívání Jehovy Boha? Ezekiel, jeden z pisatelů Bible, psal o tom, jak se uctívání slunce v jeruzalémském chrámu provádělo: „Pohleďme, u vchodu do Jehovova chrámu, mezi síní a oltářem, bylo asi dvacet pět mužů . . . obličejem k východu, a klaněli se k východu, k slunci. A přikročil k tomu, aby mi řekl: ‚Viděl jsi to, synu člověka? Je to pro judský dům tak lehká věc činit odporné věci, které zde činili, že musejí naplnit zemi násilím a že by mne měli znovu urážet? A hle, strkají mi k nosu letorost.‘ “(Ezekiel 8:16, 17)

Ano, pohanský způsob uctívání nejenže nebyl posvěcen, ale dokonce ohrozil celý chrám. Takové zvyklosti pronikly do celé Judy a přispěly k tomu, že se v zemi rozšířilo násilí a morální rozklad. Podobná situace je v křesťanstvu, kde se o Vánocích dostávají do popředí zvyklosti založené na uctívání slunce při saturnáliích. Významnou skutečností je, že několik let potom, co Ezekiel obdržel toto vidění, postihl Jeruzalém Boží soud — a město bylo zničeno rukou Babylóňanů. (2. Paralipomenon 36:15–20)

V předcházejícím článku bylo uvedeno, jakým způsobem jeden korejský učenec popsal malého Ježíše, a někomu se tento popis mohl zdát zábavný. Ve skutečnosti je však reakce člověka, který nemá přesné poznání o Kristu, docela opodstatněná. Pro ty, kdo slaví Vánoce, se to může stát podnětem k vážnému zamyšlení. Proč? Protože Vánoce ani zdaleka neznázorňují Krista správně. Vlastně jeho dnešní skutečné postavení zastírají. Malým děťátkem v jeslích už Ježíš není.

Bible znovu a znovu zdůrazňuje, že Ježíš je nyní Mesiášem, mocným Králem Božího nebeského Království. (Zjevení 11:15) Je připraven skoncovat s chudobou a bídnými poměry, na něž někteří lidé o Vánocích nezapomínají, když přispívají na nějaký dobročinný účel.

Upřímně řečeno, Vánoce nepřinesly žádný užitek ani zemím křesťanstva, ani jiným zemím včetně zemí Orientu. Naopak, odvrátily pozornost od pravého křesťanského poselství o Božím Království a o konci přítomného ničemného systému věcí. (Matouš 24:14) Rádi bychom vás povzbudili, abyste se zeptali svědků Jehovových, jak tento konec přijde. A můžete se od nich dozvědět o věčném požehnání, kterým pak bude země zahrnuta pod vedením Božího Království a panujícího Krále Ježíše Krista. (Zjevení 21:3, 4)

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 6]

Vánoce napomohly k tomu, že církve, které se prohlašují za křesťanské, do sebe vstřebaly pohanství

[Obrázek na straně 5]

Ze zvědavosti šlo mnoho dětí do kostela, a jako dárek dostaly čokoládu. Potom se těšily na příští Vánoce

[Obrázek na straně 7]

Štědrý večer v centru Soulu v Koreji

[Obrázek na straně 8]

Kristus již není malým děťátkem, ale mocným Králem Božího Království