Život a služba Ježíše

„Je hoden smrti“

JEŽÍŠ, spoutaný jako sprostý zločinec, je veden k Annášovi, vlivnému bývalému veleknězi. Annáš byl veleknězem, když Ježíš jako dvanáctiletý chlapec udivoval rabínské učitele v chrámu. V úřadu velekněze později sloužilo několik Annášových synů a nyní zastává ten úřad Annášův zeť Kaifáš.

Ježíše asi nejprve vedou do domu předního kněze Annáše, protože měl dlouho významné postavení v židovském náboženském životě. Tato zastávka u Annáše umožňuje Kaifášovi svolat sanhedrin, jedenasedmdesátičlenný židovský nejvyšší soud, a také shromáždit falešné svědky.

Přední kněz Annáš se nyní vyptává Ježíše na jeho učedníky a učení. Ježíš však odpoví: „Mluvil jsem ke světu veřejně. Vždy jsem vyučoval v synagóze a v chrámu, kde se scházejí všichni Židé, a nic jsem nemluvil vskrytu. Proč se vyptáváš mne? Vyptávej se těch, kteří slyšeli, o čem jsem s nimi mluvil. Pohleď, ti vědí, co jsem řekl.“

Nato jeden z úředníků, který stál poblíž, Ježíše udeřil do obličeje a řekl: „Tak odpovídáš přednímu knězi?“

„Jestliže jsem mluvil nesprávně,“ odpovídá Ježíš, „svědči o nesprávném; ale jestliže jsem mluvil správně, proč mě biješ?“ Po této slovní potyčce odesílá Annáš svázaného Ježíše Kaifášovi.

To už se shromažďují všichni přední kněží, starší muži a znalci Zákona, ano, celý sanhedrin. Scházejí se zřejmě v Kaifášově domě. Konat však takový soud v noci pasach je jasně proti židovskému zákonu. Ale to náboženské vůdce od jejich ničemného záměru neodradí.

Již před několika týdny, když Ježíš vzkřísil Lazara, rozhodl sanhedrin, že musí zemřít. A před pouhými dvěma dny, ve středu, se náboženské autority radily, jak Ježíše úskokem zajmout a zabít. Jen si to představ! Byl odsouzen ještě před přelíčením.

Nyní se usilovně hledají svědci, kteří by podali falešné svědectví, aby mohli proti Ježíšovi vznést obžalobu. Nemohou se však najít žádní svědkové, jejichž svědectví by se shodovala. Nakonec vystoupí dva a tvrdí: „Slyšeli jsme ho říkat: ‚Zbořím tento chrám, který byl udělán rukama, a ve třech dnech postavím jiný, který není udělaný rukama.‘ “

„Neodpovíš nic?“ ptá se Kaifáš. „O čem to oni svědčí proti tobě?“ Ale Ježíš mlčí. Ani v tomto falešném obvinění se svědkové nedokáží shodnout, ač je to pro sanhedrin pokořující. Proto zkouší velekněz jinou taktiku.

Kaifáš ví, jak jsou Židé citliví na to, kdyby se někdo prohlašoval za pravého Božího Syna. Již dvakrát zbrkle označili Ježíše jako rouhače, který je hoden smrti, jednou proto, že se mylně domnívali, že se prohlašuje za rovného Bohu. Kaifáš nyní lstivě žádá: „Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, jsi-li ten Kristus, Syn Boží!“

Ať si Židé myslí cokoli, Ježíš je skutečně Boží Syn. A mlčení by se dalo vyložit jako popření toho, že je Kristus. Proto Ježíš odvážně odpoví: „Jsem; a vy uvidíte Syna člověka sedět na pravici moci a přicházet s nebeskými oblaky.“

Nato si Kaifáš divadelně roztrhne oděvy a zvolá: „Rouhal se! Jaké svědky ještě potřebujeme? Podívejte se! Nyní jste slyšeli rouhání. Jaký je váš názor?“

„Je hoden smrti,“ prohlásí sanhedrin. Pak si z něho začnou tropit žerty a říkají proti němu mnoho rouhavého. Políčkují ho a plivají mu do obličeje. Jiní mu zakrývají celý obličej, bijí ho pěstmi a posměšně říkají: „Prorokuj nám, Kriste. Kdo tě uhodil?“ K tomuto urážlivému, nezákonnému chování dochází během nočního přelíčení. Matouš 26:57–68; 26:3, 4; Marek 14:53–65; Lukáš 22:54, 63–65; Jan 18:13–24; 11:45–53; 10:31–39; 5:16–18.

◆ Kam odvedou Ježíše nejdříve a co se mu tam stane?

◆ Kam ho odvedou potom a proč?

◆ Jak dovede Kaifáš sanhedrin k výroku, že je Ježíš hoden smrti?

◆ K jakému urážlivému, nezákonnému chování dochází během přelíčení?