Jak se postavit k problémům v manželství

„Lidem v manželství dávám pokyny, ne však já, ale Pán.“ (1. KOR. 7:10)

DOKÁŽEŠ TO VYSVĚTLIT?

Co vyplývá z toho, že manžela a manželku Bůh spojil jhem?

Jak mohou starší pomáhat těm, kdo mají v manželství problémy?

Jak bychom měli na manželství pohlížet?

 1. Jak křesťané pohlížejí na manželství a proč?

KDYŽ křesťan vstupuje do manželství, dává před Bohem závazný slib a tak na sebe bere velkou odpovědnost. (Kaz. 5:4–6) Jelikož Jehova je Původcem manželství, dá se říct, že každého manžela a manželku jakoby spojil jhem. (Mar. 10:9) Z Božího stanoviska toto jho existuje i v mnoha případech, kdy bylo podle světských zákonů zrušeno. Jehovovi služebníci by měli manželský slib považovat za závazný, ať už v době, kdy ho dávali, byli pokřtění, nebo ne.

 2. O čem bude pojednávat tento článek?

² Pevné manželství je zdrojem velké radosti. Ale co je možné dělat, když manželé mají mezi sebou vážné problémy? Mohou vzájemné pouto nějak posílit? Kde mohou získat pomoc?

BUDE ZDROJEM RADOSTI, NEBO TRÁPENÍ?

3., 4. K čemu může vést špatné rozhodnutí při výběru manželského partnera?

³ Když je manželství pevné, je zdrojem radosti a dělá čest Bohu. Pokud se rozpadne, vede to k trápení a mnoha dalším potížím. Svobodný křesťan, který o sňatku uvažuje, může dát svému manželství dobrý počátek tím, že se bude řídit Božími měřítky. Jestliže se naopak při výběru manželského partnera rozhodne nemoudře, výsledkem může být rozčarování a problémy. Někteří mladí spolu například začnou chodit v době, kdy ještě nejsou na odpovědnost spojenou s manželstvím dostatečně připravení. Jiní si budoucího partnera najdou na internetu a pak zbrkle vstoupí do svazku, který často končí velmi smutně. Další se během známosti dopustí vážného hříchu. Když se pak vezmou, jejich manželství nestojí na pevném základě, protože si jeden druhého neváží.

⁴ Někteří křesťané nevstoupili do manželství „pouze v Pánu“, a tak se musí potýkat s bolestnou realitou života v nábožensky rozdělené domácnosti. (1. Kor. 7:39) Pokud je to i tvůj případ, modli se k Jehovovi o odpuštění a pomoc. Následky špatných rozhodnutí sice neodstraní, ale kajícnému člověku pomůže vyrovnávat se s náročnými situacemi. (Žalm 130:1–4) Jestliže se budeš snažit ze všech sil dělat to, co se mu líbí, dokážeš získat radost. (Neh. 8:10)

KDYŽ JE MANŽELSTVÍ OHROŽENO

 5. Jak by křesťané žijící v nešťastném manželství neměli uvažovat?

⁵ Ti, kdo se v manželství trápí, si možná říkají: Stojí vůbec za to, snažit se naše manželství zachránit? Kdyby se tak dal vrátit čas a já mohl začít s někým jiným! Kdybych tak mohl být znovu svobodný! Proč se nedat rozvést? Sice k tomu nemám biblický důvod, ale co kdybych odešel a zase žil v klidu? Křesťané by se takovým úvahám a snění typu „co by bylo kdyby“ měli vyhýbat. Raději by se měli zaměřovat na to, aby ve své současné situaci hledali Boží vedení a jednali podle něj.

 6. Co znamenají Ježíšova slova u Matouše 19:9?

⁶ Ne každý křesťan, který se chce dát rozvést, je z biblického hlediska volný k novému sňatku. Ježíš řekl: „Každý, kdo se rozvádí se svou manželkou, vyjma z důvodu smilstva, a žení se s jinou, dopouští se cizoložství.“ (Mat. 19:9) Smilstvo v tomto případě zahrnuje cizoložství nebo jiné závažné sexuální hříchy. Pokud někdo začne přemýšlet o rozvodu, aniž k tomu má biblický důvod, měl by Boha prosit o vedení a pomoc.

 7. Co si lidé mohou myslet, když se rozpadne křesťanské manželství?

⁷ Rozpad manželství může svědčit o špatném duchovním stavu manželů. Apoštol Pavel položil tuto závažnou otázku: „Jestliže někdo vskutku neví, jak předsedat své vlastní domácnosti, jak bude pečovat o Boží sbor?“ (1. Tim. 3:5) Pokud se oba manželští partneři považují za křesťany, a přesto se rozvedou, ostatní mohou dojít k závěru, že nežijí podle toho, co kážou. (Řím. 2:21–24)

 8. V čem je problém, jestliže se křesťanští manželé chtějí rozejít?

⁸ Jestliže pokřtěný manžel nebo manželka plánují, že se rozejdou či rozvedou, aniž k tomu mají biblický důvod, jejich vztah k Jehovovi asi nebude v pořádku. Jeden z nich nebo možná oba dva zřejmě nejednají podle biblických rad. Kdyby se řídili vybídkou „důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem“, jejich manželství by se jistě dalo zachránit. (Přečti Přísloví 3:5, 6.)

 9. Jak byli někteří křesťané odměněni za to, že se svým partnerem zůstali?

⁹ Mnohokrát se stalo, že manželství, které směřovalo k neodvratnému konci, se podařilo zachránit a oba partneři spolu zase byli šťastní. Křesťan, který se při prvních potížích nevzdá, bývá často odměněn. K čemu to může vést například v nábožensky rozdělené domácnosti? Apoštol Petr napsal: „Manželky, podřizujte [se] svým vlastním manželům, aby někteří, jestliže nejsou poslušni slova, byli získáni beze slova chováním svých manželek, protože jsou očitými svědky vašeho cudného chování spolu s hlubokou úctou.“ (1. Petra 3:1, 2) Když křesťan jedná hezky, nevěřícího partnera to dokonce může podnítit k tomu, aby přijal pravdu. Pokud se manželství podaří zachránit, dělá to čest Bohu a celé rodině to přinese velký užitek.

10., 11. Jaké problémy mohou v manželství nečekaně nastat, ale čím si křesťan může být jistý?

¹⁰ Většina svobodných křesťanů chce jednat tak, jak se to Jehovovi líbí, a proto si manželského partnera vybírá mezi spoluvěřícími. I v takovém případě se však jejich životní situace může neočekávaně změnit. Někdy se například stane, že partner začne mít závažné psychické problémy nebo přestane chodit do služby. Něco podobného zažila i Linda.a Tato horlivá křesťanka a starostlivá maminka jen bezmocně přihlížela, jak její pokřtěný manžel začal jednat nebiblicky a musel být vyloučen. Co může křesťan dělat, pokud se zdá, že je manželství z nějakého takového důvodu nenávratně poškozeno?

¹¹ Možná si říkáš: Musím se snažit manželství za všech okolností zachránit? Takové rozhodnutí za tebe nikdo udělat nemůže a ani by neměl. Existují však pádné důvody, proč se snažit manželské pouto posílit. Křesťana, který kvůli svému svědomí setrvává v náročném manželství, si Jehova velmi váží. (Přečti 1. Petra 2:19, 20.) Pokud se bude ze všech sil snažit své manželství zachránit, Jehova mu bude prostřednictvím svého Slova a svého ducha pomáhat.

POMOC JE NA DOSAH

12. Jak se na nás starší budou dívat, když se na ně obrátíme s prosbou o pomoc?

¹² Jestliže máš v manželství problémy, nezdráhej se obrátit o pomoc na zkušené spolukřesťany. Starší slouží jako pastýři a rádi ti ukážou inspirované rady z Písma, které se vztahují na tvou situaci. (Sk. 20:28; Jak. 5:14, 15) Nemysli si, že ty nebo tvůj partner ztratíte jejich úctu, pokud u nich budete hledat duchovní pomoc a mluvit s nimi o svých problémech v manželství. Je to právě naopak. Když uvidí, že se upřímně snažíte líbit Bohu, jejich láska a úcta k vám vzroste.

13. Jaká rada je zaznamenaná v 1. Korinťanům 7:10–16?

¹³ Když jsou starší požádáni, aby pomohli křesťanovi, který žije v nábožensky rozdělené domácnosti, mohou mu ukázat například tuto radu apoštola Pavla: „Lidem v manželství dávám pokyny, ne však já, ale Pán, že by manželka neměla odejít od svého manžela; ale kdyby skutečně odešla, ať zůstane nevdaná nebo ať se opět smíří se svým manželem; a manžel by neměl opustit svou manželku. . . . Manželko, jak totiž víš, že nezachráníš svého manžela? Nebo manželi, jak víš, že nezachráníš svou manželku?“ (1. Kor. 7:10–16) Když nevěřící partner začne uctívat Jehovu, je to důvod k velké radosti.

14., 15. Za jakých okolností se křesťan může rozhodnout, že od svého partnera odejde, a proč je nutné takové rozhodnutí poctivě a na modlitbách zvážit?

¹⁴ Za jakých okolností se křesťan může rozhodnout, že od svého partnera odejde? Některé sestry to udělaly proto, že se o ně manžel po hmotné stránce přestal starat. Jiní křesťané zase odešli kvůli tomu, že partner ohrožoval jejich zdraví, či dokonce život nebo jim zcela bránil v uctívání Jehovy.

¹⁵ Rozhodnutí, zda od partnera odejít, nebo s ním zůstat, musí každý udělat sám. Je však nezbytné, aby to pokřtěný Jehovův služebník poctivě a na modlitbách zvážil. Například si může položit otázky jako: Je nevěřící partner zcela odpovědný za to, v jakém duchovním stavu jsem, nebo si za to tak trochu mohu sám, protože zanedbávám studium Bible a nechodím pravidelně na shromáždění a do služby?

16. Co by křesťanovi mělo bránit v tom, aby se v otázce rozvodu nerozhodoval ukvapeně?

¹⁶ Pokud si vážíme svého vztahu k Jehovovi a jsme vděční za dar manželství, nebudeme se v otázce rozvodu rozhodovat ukvapeně. Jsme Jehovovi služebníci, a proto nám záleží na tom, aby bylo jeho jméno posvěceno. A rozhodně bychom nikdy neměli plánovat rozvod kvůli tomu, že chceme vstoupit do manželství s někým jiným. (Jer. 17:9; Mal. 2:13–16)

17. Kdy se dá říct, že Bůh povolal křesťana k pokoji?

¹⁷ Křesťan, který žije v nábožensky rozdělené domácnosti, by se měl upřímně snažit o to, aby manželské pouto mezi ním a nevěřícím bylo pevné. Pokud se však nevěřící partner přesto rozhodne z manželství odejít, křesťan nemusí mít pocit viny. Pavel napsal: „Jestliže . . . nevěřící odchází, ať odejde; bratr nebo sestra nejsou za takových okolností v nevolnictví, ale Bůh vás povolal k pokoji.“ (1. Kor. 7:15)b

DOUFEJ V JEHOVU

18. K čemu dobrému mohou vést snahy zachránit manželství, i když se to nakonec nepodaří?

¹⁸ Pokud se v manželství potýkáš s problémy, modli se k Jehovovi o odvahu jednat správně a nepřestávej v něj doufat. (Přečti Žalm 27:14.) Zamysli se nad příkladem Lindy, o které jsme se zmínili už dřív. Její manželství se nakonec rozpadlo, ačkoli se mnoho let snažila ho zachránit. Má pocit, že to všechno bylo zbytečné? „V žádném případě,“ říká. „To, jak jsem se snažila, bylo dobrým svědectvím pro ostatní. Také mám čisté svědomí. A největší radost mám z toho, že ty roky pomohly mojí dceři, aby pravdu přijala za svou. Vyrostla z ní horlivá křesťanka.“

19. K čemu může vést úsilí o záchranu manželství?

¹⁹ Také Marilyn je ráda, že důvěřovala Bohu a své manželství se ze všech sil snažila zachránit. „Manžel mě přestal finančně podporovat a soužití s ním ohrožovalo můj duchovní stav, a tak jsem od něj chtěla odejít,“ vypráví. „Kdysi sloužil jako starší ve sboru, ale potom se pustil do riskantního podnikání. Začal vynechávat shromáždění a přestali jsme spolu komunikovat. Pak v našem městě došlo k teroristickému útoku, který mě tak vyděsil, že jsem se úplně uzavřela do sebe. Časem jsem si uvědomila, že i já jsem udělala spoustu chyb. Znovu jsme spolu začali mluvit, obnovili jsme naše rodinné studium a začali jsme pravidelně chodit na shromáždění. Starší s námi jednali laskavě a moc nám pomáhali. Zase jsme v manželství šťastní. Po nějaké době manžel opět získal výsady ve sboru. Byla to tvrdá lekce, ale jsme rádi, že to dobře dopadlo.“

20., 21. O co bychom se měli snažit?

²⁰ Ať už jsme svobodní, nebo v manželství, vždy buďme odvážní a doufejme v Jehovu. Když v manželství zažíváme problémy, měli bychom se je upřímně snažit řešit, protože „již [nejsme] dva, ale jedno tělo“. (Mat. 19:6) Také si připomínejme, že pokud setrváme v nábožensky rozdělené domácnosti, možná se jednou budeme radovat z toho, že se k nám partner v uctívání Jehovy připojí.

²¹ Bez ohledu na naši situaci, buďme rozhodnuti svým jednáním vydávat dobré svědectví lidem v našem okolí. Je-li naše manželství ohroženo, vytrvale se modleme, poctivě zkoumejme své pohnutky, důkladně uvažujme o radách z Písma a hledejme pomoc u starších. A především buďme rozhodnuti svým jednáním dělat radost Jehovovi a dávat najevo vděčnost za nádherný dar, kterým je manželství.

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 10]

Křesťan, který se při prvních potížích v manželství nevzdá, bývá často odměněn.

[Praporek na straně 12]

Vždy se modli k Jehovovi o odvahu a nepřestávej v něj doufat.

[Obrázek na straně 9]

Těm, kdo se snaží manželské pouto posílit, Jehova žehná

[Obrázek na straně 11]

Ve sboru můžeme načerpat útěchu a získat duchovní pomoc