„Boží pokoj ... převyšuje všechno myšlení“

1., 2. Co vedlo k tomu, že se Pavel a Silas ocitli ve vězení? (Viz úvodní obrázek.)

JE KOLEM půlnoci. Misionáři Pavel a Silas jsou v nejhlubší a nejtemnější vězeňské cele ve Filipech. Nohy mají upevněné v kládě a na zádech ještě cítí všechny ty rány, které dostali. (Sk. 16:23, 24) Věci se změnily tak rychle! Bez jakéhokoli varování je dav odvlekl na tržiště a tam se ocitli před narychlo svolaným soudem. Lidé z nich strhli svrchní oděvy a krutě je zbili pruty. (Sk. 16:16–22) Taková nespravedlnost! Pavel, římský občan, měl právo na řádný soud.a

² V temné cele Pavel přemýšlí o tom, co se ten den stalo. Uvažuje také o lidech, kteří ve Filipech žijí. Na rozdíl od jiných měst, která Pavel navštívil, tady nemají ani synagogu. Když židé chtějí uctívat Boha, nezbývá jim nic jiného, než se scházet za městskými branami u řeky. (Sk. 16:13, 14) Copak ve městě není ani deset židovských mužů? Tolik by jich tam totiž muselo žít, aby mohli mít synagogu. Filipané jsou velmi hrdí na svoje římské občanství, a to i když nemají všechna práva Římanů. (Sk. 16:21) Možná právě proto je ani nenapadalo, že tito dva Židé, Pavel a Silas, by mohli mít stejné občanství jako oni. Ať už je to jakkoli, Pavel a Silas teď sedí ve vězení neprávem.

 3. a) Proč Pavla možná překvapilo, že skončil ve vězení? b) Jak se v té situaci zachoval?

³ Pavel možná přemýšlí i o tom, co se událo během několika posledních měsíců. Tehdy byl na druhé straně Egejského moře v Malé Asii. Svatý duch mu tam opakovaně zabránil v kázání. Bylo to jako by ho pobízel, aby šel někam jinam. (Sk. 16:6, 7) Ale kam? Odpověď dostal ve vidění, když byl v Troadě. Zněla: „Přejdi do Makedonie.“ Bylo jasné, co si Jehova přeje, a proto se tam Pavel okamžitě vydal. (Přečti Skutky 16:8–10.) Co se ale stalo pak? Krátce nato, co přišel do Makedonie, skončil ve vězení. Proč to Jehova připustil? A jak dlouho tam bude muset zůstat? I když se něco takového mohlo Pavlovi honit hlavou, nedovolil, aby to oslabilo jeho víru nebo mu to vzalo radost. Pavel i Silas se začali modlit a zpívat písně ke chvále Jehovy. (Sk. 16:25) Jejich srdce a mysl zaplavil „Boží pokoj“.

4., 5. a) V čem může být naše situace podobná té, v jaké se ocitl Pavel? b) Jak se Pavlova situace nečekaně změnila?

⁴ Možná i ty ses už někdy ocitl v situaci, kdy sis myslel, že se necháváš vést svatým duchem, ale věci dopadly jinak, než jsi čekal. Dostal ses do těžkostí a nové okolnosti od tebe vyžadovaly velké životní změny. (Kaz. 9:11) Když o tom zpětně přemýšlíš, možná nechápeš, proč Jehova některé věci připustil. Pokud to tak je, co ti může pomoct, aby ses na Jehovu dál spoléhal? Abychom našli odpověď, vraťme se k příběhu Pavla a Sila.

⁵ Když Pavel a Silas zpívají písně chvály, spouští se řetězec naprosto nečekaných událostí. Najednou začíná silné zemětřesení. Dveře cely se dokořán otevírají a pouta všech vězňů se uvolňují. Pavel zabraňuje vězeňskému dozorci, aby spáchal sebevraždu, a ten se s celou svou rodinou dává pokřtít. Další den ráno městští úředníci posílají strážníky, aby Pavla a Sila propustili. Strážníci tedy za nimi přicházejí s tím, že mají z města pokojně odejít. Když se pak úředníci dozvídají, že Pavel a Silas mají římské občanství, dochází jim, jak velkou chybu udělali. Jdou a sami je z vězení vyvádějí ven. Pavel a Silas ale nejdřív navštíví svou novou sestru Lýdii, aby se s ní rozloučili. Využívají té příležitosti i k tomu, aby bratry a sestry posílili. (Sk. 16:26–40) Všechno se změnilo tak rychle!

 6. Co si v tomto článku rozebereme?

⁶ Co se z těch událostí učíme? Jehova může udělat něco, co bychom vůbec nečekali, takže když se ocitneme v těžké situaci, nemusíme mít strach. Když si tuto skutečnost Pavel uvědomil, určitě to na něj silně zapůsobilo. Poznáváme to z toho, co o úzkosti a Božím pokoji napsal bratrům ve Filipech. Zamysleme se nejdřív nad jeho slovy zaznamenanými ve Filipanům 4:6, 7. (Přečti.) Pak si uvedeme i další biblické příklady, kdy Jehova jednal způsobem, který nikdo nečekal. A nakonec se zamyslíme nad tím, jak nám „Boží pokoj“ může pomáhat dál se na Jehovu plně spoléhat.

 7. a) Jaké poučení Pavel uvedl ve svém dopise bratrům ve Filipech? b) Jak se z Pavlových slov můžeme poučit my?

⁷ Když bratři ve Filipech četli Pavlův dopis, určitě si vzpomněli, co se mu stalo a že Jehova v té situaci jednal způsobem, který nikdo z nich nečekal. Jaké poučení jim Pavel napsal? V podstatě jim řekl: Nebojte se. Modlete se a Bůh vám dá svůj pokoj. Napsal jim, že „Boží pokoj ... převyšuje všechno myšlení“. Co to znamená? Někteří toto vyjádření překládají slovy „převyšuje všechna naše přání“ nebo „předčí všechny lidské plány“. Pavel vlastně říkal, že „Boží pokoj“ je tak úžasný, že si to ani nedokážeme představit. Takže i když my východisko ze svých problémů možná nevidíme, Jehova ho vidí a může udělat něco nečekaného. (Přečti 2. Petra 2:9.)

8., 9. a) K čemu vedlo bezpráví, které Pavel ve Filipech zažil? b) Proč mohli bratři ve Filipech věřit tomu, co jim Pavel napsal?

⁸ Od těch dramatických událostí, které Pavel ve Filipech zažil, uběhlo deset let. Když bratři ve Filipech přemýšleli o tom, k čemu všemu za tu dobu došlo, dodávalo jim to sílu. To, co Pavel napsal, byla pravda. Jehova sice nějaké bezpráví připustil, ale nakonec to vedlo k „obhajobě a [zákonnému] prosazování dobré zprávy“. (Fil. 1:7) Městští úředníci by si teď pořádně rozmysleli, kdyby proti nově vzniklému křesťanskému sboru ve Filipech chtěli nějak zakročit. Potom co Pavel a Silas odešli, ve Filipech zřejmě zůstal Lukáš, Pavlův spolupracovník na cestách a lékař. Možná tam mohl zůstat a místním křesťanům dál pomáhat právě díky tomu, že se Pavel zmínil o svém římském občanství.

⁹ Bratři ve Filipech, kteří dopis od Pavla četli, věděli, že jim nepíše svoje osobní názory. Zažil extrémně těžké situace, ale přesto bylo v jeho jednání vidět, že má „Boží pokoj“. Vlastně i v době, kdy Filipanům psal, byl v domácím vězení v Římě. Pořád ale bylo zřejmé, že „Boží pokoj“ neztratil. (Fil. 1:12–14; 4:7, 11, 22)

10., 11. a) Co je dobré dělat, když máme velké starosti? b) Co bychom si ale zároveň měli uvědomovat?

¹⁰ Co nám může pomoct, abychom nebyli úzkostliví a měli „Boží pokoj“? Z Pavlových slov poznáváme, že účinným prostředkem proti obavám je modlitba. Pokud si děláš starosti, mluv o nich s Jehovou. (Přečti 1. Petra 5:6, 7.) Modli se a vůbec nepochybuj, že o tebe pečuje. Modli se „s díkůvzdáním“ neboli pamatuj na všechno dobré, co od něj máš. A nezapomeň, že Jehova může „učinit více než přehojně vše, oč prosíme nebo nač pomyslíme“. (Ef. 3:20)

¹¹ Stejně jako Pavla a Sila i nás může překvapit, co pro nás Jehova udělá. Možná to nebude nic velkolepého, ale vždycky to bude něco, co potřebujeme. (1. Kor. 10:13) Samozřejmě to neznamená, že bychom měli sedět se založenýma rukama a jenom čekat, až Jehova situaci napraví nebo náš problém vyřeší. V souladu se svými modlitbami musíme jednat. (Řím. 12:11) Dáme tak najevo, že svoje prosby myslíme vážně, a Jehova nás bude mít v čem podpořit. Zároveň si ale musíme uvědomovat, že Jehova se neomezuje na to, o co ho žádáme, co si přejeme nebo co očekáváme. Někdy nás svým nečekaným jednáním překvapí. Zamysleme se teď nad některými příklady z Bible, které posílí naši důvěru v to, že Jehova v náš prospěch může udělat něco nečekaného.

12. a) Co udělal Ezekjáš, když Senacherib přitáhl proti Jeruzalému? b) Co se učíme z toho, jak Jehova situaci vyřešil?

¹² V Bibli nacházíme hodně příkladů toho, kdy Jehova udělal něco nečekaného. Jedním z nich je to, co se stalo za vlády krále Ezekjáše. Žil v době, kdy Judu napadl asyrský král Senacherib a postupně si podmanil všechna opevněná města kromě Jeruzaléma. (2. Král. 18:1–3, 13) Pak přitáhl i proti němu. Co Ezekjáš udělal, když čelil této bezprostřední hrozbě? Modlil se k Jehovovi a poradil se s prorokem Izajášem. (2. Král. 19:5, 15–20) Také jednal rozumně, když Senacheribovi zaplatil to, co po něm chtěl. (2. Král. 18:14, 15) Zároveň připravil město na dlouhé obléhání. (2. Par. 32:2–4) Jak to dopadlo? Jehova poslal anděla, který během jediné noci zabil 185 000 asyrských vojáků. Něco takového nečekal ani Ezekjáš! (2. Král. 19:35)

13. a) Co se učíme z příběhu o Josefovi? b) Co nečekaného zažila Sára?

¹³ Zamysli se také nad tím, co v mládí zažil Jákobův syn Josef. Ve chvílích, kdy seděl ve vězeňské díře v Egyptě, si určitě nepředstavoval, že se stane druhým nejmocnějším mužem v této zemi a že ho Jehova použije k tomu, aby svoji rodinu zachránil před smrtí hladem. (1. Mojž. 40:15, ppč.; 41:39–43; 50:20) To, co Jehova udělal, určitě předčilo všechna jeho očekávání. Přemýšlej také o Josefově prababičce Sáře. Mohla si snad myslet, že ve svém věku porodí syna, a nebude tedy mít děti jenom od své služky? To, že Jehova způsobí, aby měla Izáka, ji ani nenapadlo. (1. Mojž. 21:1–3, 6, 7)

14. V čem můžeme Jehovovi důvěřovat?

¹⁴ Nemyslíme si, že Jehova zázračně odstraní všechny naše problémy ještě před tím, než přijde nový svět. Ani po něm nechceme, aby do našeho života zasahoval nějakým velkolepým způsobem. Víme ale, že svým věrným služebníkům v minulosti úžasně pomáhal. A Jehova se nezměnil. (Přečti Izajáše 43:10–13.) Proto mu můžeme důvěřovat. Můžeme si být jistí, že nám dá sílu potřebnou k tomu, abychom dělali, co si přeje. (2. Kor. 4:7–9) Co se učíme z příkladů Ezekjáše, Josefa a Sáry? Pokud Jehovovi zůstaneme věrní, pomůže nám i v těch nejtěžších situacích.

15. Co nám pomůže zachovat si „Boží pokoj“ a co úžasného pro to Jehova udělal?

¹⁵ Jak si i v náročných situacích můžeme zachovat „Boží pokoj“? Pomůže nám, když budeme mít pevný vztah s Jehovou. To je možné jenom „prostřednictvím Krista Ježíše“, který dal svůj život jako výkupní oběť. Výkupné je další úžasnou věcí od našeho Otce. Díky němu nám Jehova může odpouštět hříchy, takže můžeme mít čisté svědomí a být jeho přáteli. (Jan 14:6; Jak. 4:8; 1. Petra 3:21)

16. K čemu to povede, když budeme mít „Boží pokoj“? Uveď přirovnání.

¹⁶ K čemu to povede, když budeme mít „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení“? V Bibli se píše, že tento pokoj „bude střežit [naše] srdce a [naše] myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše“. (Fil. 4:7) Původní řecké slovo přeložené jako „střežit“ byl vojenský termín. Označoval posádku, která měla střežit opevněné město. Takovým městem byly například Filipy. Jeho obyvatelé mohli klidně spát, protože věděli, že vojáci střeží městské brány. Podobně když máme „Boží pokoj“, je naše srdce a mysl v klidu. Víme, že Jehova se o nás stará a chce, abychom byli šťastní. (1. Petra 5:10) To nám pomáhá, aby nás nepřemohla úzkost a neztratili jsme odvahu.

17. Co nám pomůže důvěřovat Jehovovi, ať se stane cokoli?

¹⁷ Brzy celé lidstvo zažije „velké soužení“. (Mat. 24:21, 22) Nevíme přesně, co všechno to bude znamenat pro nás osobně. Nemusí nás ale ochromit strach. I když neznáme všechno, co Jehova udělá, známe jeho. Na příkladech z minulosti vidíme, že ať už se stane cokoli, vždycky dosáhne toho, co chce, a někdy nečekaným způsobem. Pokaždé, když pro nás něco takového udělá, můžeme jinak než kdy dřív pocítit „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení“.