„Sám duch svědčí..., že jsme Boží děti“

1., 2. K jaké mimořádné události došlo o Letnicích 33 n. l.?

BYLO nedělní ráno roku 33 n. l., den židovského svátku Letnic. V Jeruzalémě se v horní místnosti jednoho domu sešla skupina asi 120 Ježíšových učedníků. (Sk. 1:13–15; 2:1) O několik dní dřív jim Ježíš řekl, aby v tomto městě zůstali, protože dostanou neobyčejný dar. (Sk. 1:4, 5) Co se tehdy v té místnosti odehrálo?

² „Najednou se z nebe ozval hluk, jako když se přižene prudký vítr.“ Ten zvuk byl slyšet v celém domě. Nad hlavami všech učedníků se objevilo něco, co vypadalo jako „ohnivé jazyky“, a „všechny naplnil svatý duch“. (Sk. 2:2–4) Tímto mimořádným způsobem vylil Jehova na ty, kdo tam byli, svého ducha. (Sk. 1:8) Stali se prvními lidmi, kteří byli svatým duchem pomazánib a kteří získali vyhlídku na to, že budou s Ježíšem vládnout v nebi.

 3. Proč o Letnicích učedníci vůbec nepochybovali, že byli pomazáni svatým duchem?

³ Kdybys byl jedním z učedníků, kteří se v té místnosti tehdy sešli, určitě bys na ten zážitek nikdy nezapomněl. Vždyť se ti nad hlavou objevilo něco jako plamínek ohně a začal jsi mluvit cizím jazykem! (Sk. 2:5–12) Vůbec bys nepochyboval, že jsi byl pomazán svatým duchem. Probíhá ale pomazání u všech křesťanů stejně? Ne. Jak to víme?

 4. Byli křesťané v prvním století pomazáváni svatým duchem vždy v tu samou chvíli? Vysvětli to.

⁴ Nejdřív se zamysleme nad tím, kdy k pomazání docházelo. O Letnicích 33 n. l. nebylo pomazáno jen těch asi 120 křesťanů. Později ten den dostaly slíbeného svatého ducha asi 3 000 dalších lidí. Ti byli pomazáni hned potom, co se dali pokřtít. (Sk. 2:37, 38, 41) V následujících letech ale křesťané nebyli vždycky pomazáni při svém křtu. V případě Samaritánů to bylo až nějakou dobu po křtu. (Sk. 8:14–17) A Kornélius a členové jeho domácnosti zase byli pomazáni ještě před tím, než se dali pokřtít, což byla podle všeho výjimka. (Sk. 10:44–48)

 5. Co se podle 2. Korinťanům 1:21 a 22 stane pokaždé, když je někdo pomazán svatým duchem?

⁵ Zamysleme se také, co se stane, když je někdo pomazán svatým duchem. Pro někoho může být zpočátku těžké přijmout myšlenku, že Jehova si vybral právě jeho. Možná si říká: Proč zrovna já? Jiní zase reagují odlišně. Ať už mají pomazaní jakékoli pocity, apoštol Pavel napsal, co platí o každém z nich bez výjimky: „Když jste uvěřili, byli jste jeho prostřednictvím zapečetěnic slíbeným svatým duchem, který je zárukou našeho dědictví.“ (Ef. 1:13, 14) Jehova tedy prostřednictvím svatého ducha dává všem pomazaným naprostou jistotu, že si je vybral. Takové působení svatého ducha je pro ně „zárukou“, že v budoucnosti budou věčně žít v nebi, a ne na zemi. (Přečti 2. Korinťanům 1:21, 22.)

 6. Co je podmínkou toho, aby pomazaný křesťan dostal svoji nebeskou odměnu?

⁶ Když je křesťan pomazán, je od té chvíle jisté, že bude vládnout v nebi? Ne. On sice nepochybuje, že byl vybrán, aby šel do nebe, ale musí pamatovat na tuto vybídku: „Bratři, proto se tím víc snažte, abyste si zajistili své povolání a vyvolení, protože když to budete dál všechno dělat, nikdy neselžete.“ (2. Petra 1:10) A tak i když byl některý křesťan vybrán neboli povolán, aby šel do nebe, svoji odměnu dostane pouze v případě, že zůstane věrný Bohu. (Filip. 3:12–14; Hebr. 3:1; Zjev. 2:10)

 7. Jak pomazaní vědí, že jsou povolaní k životu v nebi?

⁷ Jak ale člověk ví, že byl povolán k životu v nebi? Odpověď jasně vyplývá z Pavlova dopisu křesťanům v Římě, „kteří byli povoláni, aby byli svatí“. Napsal jim: „Duch, kterého jste dostali, nevede k otroctví a strachu, ale k vašemu přijetí za syny. Pod působením tohoto ducha voláme: ‚Abba, Otče!‘ Sám duch svědčí spolu s naším duchem, že jsme Boží děti.“ (Řím. 1:7; 8:15, 16) Bůh tedy svým svatým duchem dává pomazaným jasně najevo, že mají nebeské povolání. (1. Tes. 2:12)

 8. Jak 1. Jana 2:20 a 27 ukazuje, že křesťané s nebeskou nadějí nepotřebují, aby jim jejich pomazání někdo potvrdil?

⁸ Jehova dává pomazaným absolutní jistotu, že mají naději na život v nebi. (Přečti 1. Jana 2:20, 27.) Pomazaní samozřejmě potřebují, aby je Jehova prostřednictvím sboru poučoval, stejně jako poučuje všechny ostatní. Nepotřebují ale, aby jim někdo potvrdil, že jsou pomazaní. Každému, kdo má naději na život v nebi, to Jehova dává naprosto jasně najevo svým svatým duchem – tou nejmocnější silou v celém vesmíru.

 9. K jaké změně podle Efezanům 1:18 u člověka dojde, když ho Jehova pomaže?

⁹ Pro většinu Božích služebníků v dnešní době je těžké si představit, k jaké změně u člověka dojde, když ho Bůh pomaže. To je přirozené, protože oni sami pomazáni nebyli. Bůh stvořil lidi tak, aby žili věčně na zemi, a ne v nebi. (1. Mojž. 1:28; Žalm 37:29) Přesto ale některé lidi k životu v nebi vybírá. Když je pomaže, úplně změní naději, kterou mají, i jejich způsob myšlení, takže se začnou těšit na život v nebi. (Přečti Efezanům 1:18.)

10. Co znamená „znovu se narodit“? (Viz také poznámka pod čarou.)

¹⁰ Křesťané, které Jehova pomaže svým duchem, se „znovu narodí“ neboli se „narodí shora“.d Z toho, co Ježíš řekl, vyplývá, že těm, kdo nejsou pomazaní, není možné pocity těch, kdo se „znovu narodili“ neboli se „narodili z ducha“, úplně vysvětlit. (Jan 3:3–8; ppč.)

11. Vysvětli, k jaké změně myšlení dojde u toho, koho Jehova pomaže.

¹¹ K jaké změně myšlení dojde u křesťanů, které Bůh pomaže? Do té doby se těšili na věčný život na zemi. Toužili zažít, jak Jehova ze země odstraní všechno zlo a udělá z ní ráj. Možná si představovali, jak budou vítat své vzkříšené přátele a příbuzné. Ale potom co je Jehova pomazal, začali přemýšlet jinak. Proč? Nebylo to proto, že by je představa života na zemi omrzela. Jejich touhy se nezměnily ani kvůli nějakému trápení nebo traumatizujícímu zážitku. Nezačali si myslet, že by je věčný život na zemi nebavil. Důvodem bylo to, že Jehova svým svatým duchem změnil jejich myšlení a to, na co se těší.

12. Jaké pocity v pomazaných podle 1. Petra 1:3 a 4 vyvolává to, co je před nimi?

¹² Pomazaní bratři a sestry možná někdy mají pocit, že si tak úžasnou výsadu nezaslouží. Ale ani na moment nezapochybují, že si je Jehova vybral. Když přemýšlí o tom, co je v budoucnu čeká, cítí obrovskou radost a vděčnost. (Přečti 1. Petra 1:3, 4.)

13. Jaký postoj mají pomazaní ke svému životu tady na zemi?

¹³ Znamená to, že si pomazaní přejí zemřít? Apoštol Pavel na to odpověděl. Jejich lidské tělo přirovnal ke stanu a napsal: „My, kdo jsme v tomto stanu, vzdycháme, protože je to pro nás těžké. Nechceme ho totiž svléct, ale chceme obléct ten druhý, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.“ (2. Kor. 5:4) Tito křesťané neztratili zájem o svůj současný život a nechtějí, aby co nejdřív skončil. Naopak, život jim přináší potěšení a chtějí každý den využít k tomu, aby spolu se svou rodinou a přáteli sloužili Jehovovi. Stále ale mají před očima tu nádhernou budoucnost, která je čeká. (1. Kor. 15:53; 2. Petra 1:4; 1. Jana 3:2, 3; Zjev. 20:6)

14. Co není dokladem toho, že byl někdo pomazán svatým duchem?

¹⁴ Možná přemýšlíš, jestli Jehova svatým duchem pomazal i tebe. V tom případě se zamysli nad těmito důležitými otázkami: Máš silnou touhu řídit se tím, co si přeje Jehova? Řekl bys, že jsi mimořádně horlivý v kazatelské službě? Miluješ studium Božího Slova a zkoumání „hlubokých Božích věcí“? (1. Kor. 2:10) Máš pocit, že díky Jehovovi se ti v kazatelské službě neobyčejně daří? Cítíš velkou odpovědnost duchovně pomáhat druhým? Vidíš doklady toho, že ti Jehova v životě mnohokrát pomohl? Pokud na tyto otázky odpovídáš jednoznačným ano, znamená to, že jsi byl povolán k životu v nebi? Ne, neznamená. Proč ne? Protože takové věci můžou zažívat všichni Boží služebníci, nejen ti pomazaní. Jehova může svatým duchem dávat tu samou sílu každému, kdo mu slouží. Vlastně pokud přemýšlíš, jestli jsi byl svatým duchem pomazán, je to jasným znamením toho, že jsi pomazán nebyl. Ti, které Jehova povolal do nebe, nepřemýšlí, jestli byli pomazáni, nebo ne. Vědí to!

15. Jak víme, že Jehova nedává svatého ducha jen těm, které vybral pro život v nebi?

¹⁵ V Bibli se píše o mnoha lidech, kterým Bůh dával svatého ducha, i když neměli vyhlídku na život v nebi. Svým duchem například vedl Davida. (1. Sam. 16:13) Díky svatému duchu mohl David Jehovu do hloubky poznat a také napsat některé části Bible. (Mar. 12:36) Přesto apoštol Petr řekl, že David „nevystoupil do nebes“. (Sk. 2:34) A o Janu Křtiteli se píše, že byl „naplněn svatým duchem“. (Luk. 1:13–16) Ježíš řekl, že nikdo nebyl větší než Jan, ale zároveň že Jan nebude mezi těmi, kdo budou vládnout v nebeském království. (Mat. 11:10, 11) Jehova použil svatého ducha, aby těmto lidem umožnil dělat úžasné věci, ale nepoužil ho k tomu, aby je vybral k životu v nebi. Znamená to, že mu nebyli tak věrní jako ti, které vybral do nebeské vlády? Ne. Jednoduše to znamená, že Jehova je vzkřísí, aby žili v ráji na zemi. (Jan 5:28, 29; Sk. 24:15)

16. Na jakou odměnu se těší většina Božích služebníků v dnešní době?

¹⁶ Naprostá většina dnešních Božích služebníků nemá vyhlídku na život v nebi. Podobně jako Abraham, Sára, David, Jan Křtitel a mnoho dalších mužů a žen z biblických dob se těší na život na zemi pod vládou Božího království. (Hebr. 11:10)

17. Na které otázky si odpovíme v příštím článku?

¹⁷ Protože mezi Božím lidem jsou stále ještě někteří pomazaní křesťané, přirozeně nás napadají různé otázky. (Zjev. 12:17) Například jaký názor by pomazaní měli mít sami na sebe? Pokud na Památné slavnosti začne přijímat symboly někdo z našeho sboru, jak bychom se k němu měli chovat? A pokud počet těch, kdo říkají, že jsou pomazaní, roste, mělo by nás to znepokojovat? Na tyto otázky si odpovíme v příštím článku.