Někdy můžeme mít pocit, že život je krátký a „plný trápení“. (Job 14:1) Je tedy pochopitelné, že se čas od času cítíme zdrcení. Cítili se tak i mnozí Jehovovi služebníci ve starověku. Někteří dokonce chtěli zemřít. (1. Král. 19:2–4; Job 3:1–3, 11; 7:15, 16) Ale Jehova, Bůh, kterému důvěřovali, je znovu a znovu utěšoval a posiloval. Zprávy o nich byly zapsané pro naše povzbuzení a poučení. (Řím. 15:4) Zamysleme se nad Jákobovým synem Josefem. Během krátké doby se z milovaného syna stal pouhým otrokem pohanského Egypťana. (1. Mojž. 37:3, 4, 21–28; 39:1) Potom ho Potifarova manželka křivě obvinila z pokusu o znásilnění. Potifar si neověřil fakta a uvrhl ho do vězení, kde ho spoutali okovy. (1. Mojž. 39:14–20; Žalm 105:17, 18) Josef měl rozhodně důvody být zdrcený. w20.12 16,17 ¶1–4

Ježíš ukázal, že to je jedna z nejdůležitějších věcí, o které se máme modlit. Co Ježíšova slova vlastně znamenají? Posvětit něco znamená očistit to neboli způsobit, že se to stane svatým. Ale někoho možná napadne: Copak už Jehovovo jméno není čisté a svaté? Abychom na to dokázali odpovědět, musíme se nejdřív zamyslet nad tím, co všechno se jménem obecně souvisí. Jméno je víc než jen pár písmenek napsaných na papíře nebo slovo vyřčené nahlas. Všimněte si, co o tom říká Bible: „Dobré jméno si má člověk vybrat spíš než velké bohatství.“ (Přísl. 22:1; Kaz. 7:1) Proč má jméno takovou hodnotu? Protože je s ním spojená pověst člověka – co si o něm myslí druzí. Takže nejdůležitější není, jak jméno vypadá na papíře nebo jak se vyslovuje. To, na čem opravdu záleží, je, co si lidé představí, když to jméno vidí nebo slyší. Když lidé říkají o Jehovovi lži, poškozují tím jeho pověst. A když poškozují jeho pověst, špiní tím jeho jméno. w20.06 3 ¶5–7

Starosti by nás mohly natolik pohltit, že už bychom nedokázali myslet na nic jiného. Můžeme mít například obavy, že si nevyděláme dost peněz na živobytí nebo že onemocníme a nebudeme moct chodit do práce, nebo o ni dokonce přijdeme. Taky můžeme mít strach, že když budeme v pokušení porušit Boží zákon, nedokážeme se ovládnout. A protože Satan už brzo podnítí ty, které má ve své moci, aby zaútočili na Boží lid, mohli bychom si dělat starosti, jak se zachováme. Možná si říkáme: Je na tom něco špatného, když mám z takových věcí obavy? Je pravda, že Ježíš svým následovníkům řekl: „Přestaňte si dělat starosti.“ (Mat. 6:25) Chtěl tím ale říct, že si nemáme dělat vůbec žádné starosti? V žádném případě. Koneckonců i někteří věrní Jehovovi služebníci v minulosti bojovali s úzkostí, ale Jehova je přesto nezavrhl. (1. Král. 19:4) Ježíš nás chtěl ve skutečnosti uklidnit. Nechtěl, abychom si o věci, které potřebujeme, dělali takové starosti, že by to mělo negativní vliv na naši službu Jehovovi. w21.01 3 ¶4, 5