-
‚Celý Izrael bude zachráněn‘Strážná věž – 1985 (vydáno v Rakousku) | 1. června
-
-
oběti podle Zákona, který jim dal Bůh Mojžíšovým prostřednictvím. To všechno chybí od roku 70 n. l., kdy Římané zničili Jeruzalém. Není také žádný důkaz, že by s nimi jako s národem ještě byl Bůh, jehož jméno nechtějí vyslovovat. A přece má Jehova Bůh na zemi izrael i dnes ve dvacátém století. Kdo jsou jeho členové?
5, 6. Jak ukázal Pavel, že příslušnost k „Božímu izraeli“ nezávisí na přirozených, tělesných okolnostech?
5 Přirozený Žid Saul z Tarsu, který měl přednost, že se mohl stát křesťanským apoštolem Pavlem, poskytuje uspokojující odpověď. Asi v roce 56 n. l. adresoval dlouhý dopis „všem těm, kteří jsou v Římě jako Boží milovaní, povoláni, aby byli svatí“. (Řím. 1:1, 7) V tomto dopise Pavel ukázal, koho Bůh považuje za pravé izraelity — ne izraelity podle těla, ale podle ducha. Pavel napsal:
6 „Ne všichni, kteří pocházejí z Izraele, jsou totiž ve skutečnosti ‚Izrael‘. Ani nejsou všichni dětmi proto, že jsou Abrahamovým semenem, ale: ‚Co bude nazváno „tvým semenem“, bude prostřednictvím Izáka.‘ To znamená, že děti podle těla nejsou ve skutečnosti Boží děti, ale za semeno jsou považovány děti podle zaslíbení. . . Izajáš nadto volá ohledně Izraele: ‚Ačkoli počet synů Izraele může být jako mořského písku, je to ostatek, jenž bude zachráněn. Jehova totiž provede účtování na zemi, dokončí je a zkrátí.‘ Stejně jako Izajáš také dříve řekl: ‚Kdyby nám Jehova vojsk nezanechal semeno, stali bychom se jako Sodoma a byli bychom učiněni jako Gomora.‘ “ — Řím. 9:6–9, 27–29.
7, 8. Proč přirození Izraelité nevyplnili všechna místa ratolestí na symbolickém olivovníku, který je popsán v 11. kapitole Římanům?
7 Později, v 11. kapitole Římanům, přirovnal Pavel izraelský národ k olivovníku, který souvisí s „Jehovovým přítelem“, patriarchou Abrahamem. (Jak. 2:23) Když tento „přítel“ projevil poslušnost, Bůh mu řekl: „Prostřednictvím tvého semene si budou určité žehnat všechny národy země pro tu skutečnost, že jsi naslouchal mému hlasu.“ (1. Mojž. 22:18) Většina přirozených Židů neprojevila víru svého předka Abrahama a neposlouchala Boha, a proto byli tito nevěřící Izraelité odťati od symbolického olivovníku, jehož kořenem byl větší Abraham, Jehova Bůh. Jejich místo zaujali věřící pohané neboli Nežidé, takže symbolický strom mohl mít plný počet ratolestí. Ti, kteří zaujali místo přirozených Izraelitů, se stali „Abrahamovým semenem“ jako proselyté neboli adoptovaní izraelité, přijatí Bohem, jenž je větší než Abraham. (Gal. 3:26–29) Stali se izraelity v duchovním smyslu, to jest duchovními izraelity. Proto Pavel dále řekl:
8 „Nechci, bratří, abyste nevěděli tohoto tajemství, (abyste nebyli sami u sebe moudří, ) že zatvrdilost z částky přihodila se Izraelovi, dokudž by nevešla plnost pohanů. A takť všecken Izrael spasen bude, jakož psáno jest: Přijde z Siona vysvoboditel, a odvrátíť bezbožnosti od Jákoba. A tatoť bude smlouva má s nimi, když shladím hříchy jejich.“ — Řím. 11:25–27, „KB“.
9. Jaký postoj zaujímá republika Izrael k prostředníku nové smlouvy, ačkoli v roce 1914 uplynuly „ustanovené časy národů“?
9 Povšimněme si, že Pavel neříká ‚dokud se nevyplní časy pohanů‘. Říká spíše „dokudž by nevešla plnost pohanů“ neboli „dokud nevejde plný počet lidí z národů“. Časy pohanů neboli „ustanovené časy národů“ uplynuly v roce 1914, v roce, kdy vypukla první světová válka. (Luk. 21:24) A dnes, po sedmdesáti letech, netvrdí republika Izrael ani přirození Židé po celé zemi, že jsou v nové smlouvě, o níž Jehova řekl, že ji uzavře s izraelským domem. (Jer. 31:31 až 34) Před více než 19 stoletími, 14. nisana roku 33 n. l., v noci židovského pasach, předložil budoucí prostředník této smlouvy svým věrným apoštolům pohár vína a prohlásil: „Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve, která má být vylita ve váš prospěch.“ (Luk. 22:20) A ani po této době neuznává republika Izrael Ježíše Krista jako prostředníka smlouvy, jež byla předpověděna v Jeremjášově proroctví.
10. Kolik z Abrahamova „semene“, jež přinese požehnání celému lidstvu, zaujímají věřící přirození Židé? Jaké to má následky?
10 Podle Izraelců ještě „osvoboditel“ ze Sionu nevyšel. (Iz. 59:20; Řím. 11:26) Ale v den letnic roku 33 n. l. přece přijal ostatek starověkých Izraelitů Ježíše jako Mesiáše. Tento ostatek pak začal dostávat slíbeného svatého ducha a začal být přiváděn do předpověděné nové smlouvy. Ostatek však nestačil na vytvoření celého členstva duchovní „nevěsty“ Kristovy, jehož je 144 000. (Zjev. 7:1–8; 14:1–3; 21:9) Částí symbolického olivovníku se tedy nestalo dost Izraelitů. Je zakořeněn ve větším Abrahamovi, který slíbil, že „semeno“ starověkého patriarchy přinese požehnání všem rodinám země, židovským i nežidovským.
11, 12. Na který „izrael“ se vztahuje výraz „celý Izrael“ a jak to lze biblicky dokázat?
11 Jak tedy měl být „zachráněn“ „celý Izrael“ prostřednictvím slíbeného „osvoboditele“? Povšimni si prosím, že Pavel napsal svůj dopis Římanům asi v roce 56 n. l., po napsání dopisu Galaťanům (asi v letech 50–52 n. l.). Slova v Římanům 11:25–27 byla tedy zapsána později než jeho slova v Galaťanům 6:16 o „Božím izraeli“. To je ten izrael, s nímž byla uzavřena nová smlouva prostřednictvím Ježíše Krista, nikoli prostřednictvím proroka Mojžíše. Ježíš byl prostředníkem pro křesťanský izrael, „duchovní izrael“, který se jako národ zrodil v den letnic roku 33 n. l., kdy byl vylit svatý duch na Židy, kteří přijali Ježíše Krista jako prostředníka nové smlouvy.
12 Při této události byl přítomen židovský apoštol Petr. Později psal „vyvoleným“ podle Boží „znalosti budoucích věcí“ a řekl: „Vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví‘. . . Kdysi jste totiž nebyli lidem, ale nyní jste Boží lid.“ (1. Petra 1:1, 2; 2:9, 10) To potvrzuje skutečnost, že Izrael, který má být „celý“ „zachráněn“, není dnešní republika Izraelců ani to nejsou přirození Izraelité rozptýlení po celé zeměkouli. „Celý Izrael“, který měl být „zachráněn“, byl duchovní izrael, který se zrodil o letnicích roku 33 n. l. tím, že byl zplozen Božím plodným duchem. K tomuto ‚Božímu izraeli‘ měl přijít slíbený osvoboditel.
13. a) Jak a kdy vyšel ze Sionu slíbený osvoboditel? b) Kdo byl časem pojat do členství v „Božím izraeli“?
13 Jehova, velký osvoboditel, opravdu přišel v den letnic roku 33 n. l. Jak? Tím, že použil Ježíše, aby v národním hlavním městě Jeruzalémě vylil v jedné horní místnosti Jehovova svatého ducha asi na 120 učedníků. Tak se tito učedníci stali základním článkem ‚Božího izraele‘, který je zplozen k duchovnímu životu a má naději na věčný život v duchovní říši nahoře. K tomuto duchovnímu izraeli začali posléze patřit i Nežidé, kteří uvěřili v slíbeného osvoboditele. Kdy k tomu došlo? Při obrácení Samaritánů — a později dokonce pohanů, když se v roce 36 n. l. obrátil římský setník Kornelius se svou rodinou a přáteli — přijal Jehova, větší Abraham, všechny tyto nežidovské věřící, kteří uvěřili v jeho jednozplozeného Syna, Ježíše Krista, jako symbolický kmen obrazného olivovníku. Tak mohli tito Nežidé zaujmout místa nevěrných Židů, kteří byli vylomeni z onoho olivovníku, jenž má 144 000 „ratolestí“. — Skutky, kapitola 10; 15:14–21.
Dílo naroubovávání je nyní dokončeno
14. V jakém směru jsou již důkazy ohledně „celého Izraele“ dostatečné?
14 Od oné památné události roku 36 n. l. uplynulo již devatenáct set čtyřicet osm let. Je tedy logické, že dílo záchrany „celého Izraele“, jež vykonává všemohoucí Bůh, je již dnes vznešeným způsobem dokončeno. Toto časové období bylo mnohem delší než židovský věk výlučné božské přízně od roku 1513 př. n. l., za dnů Mojžíšových, do roku 36 n. l., kdy byli obráceni první neobřezaní Neizraelité neboli pohané. V této prodloužené době bylo bezpochyby dost času na záchranu „celého Izraele“, pokud jde o to, aby byl pro něj opatřen dostatečný počet členů. Nyní je v tom směru dostatek důkazů.
15. Jak budou podle Ježíšova proroctví ohledně „znamení“ „závěru systému věcí“ shromážděni „vyvolení“?
15 Na toto časové období poukázal Ježíš Kristus, když pronesl proroctví o své neviditelné duchovní „přítomnosti“ a o „závěru systému věcí“ a řekl: „Tehdy se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy se budou všechny kmeny země bít v nářku a uvidí Syna člověka přicházet na nebeských oblacích s mocí a velkou slávou. A vyšle své anděly se silným zvukem trubky, a ti shromáždí jeho vyvolené od čtyř větrů, od jedné končiny nebes k jejich druhé končině.“ (Mat. 24:3, 30, 31) Kdy začala tato „přítomnost“ Ježíše Krista?
16, 17. Kdy začala „přítomnost“ Ježíše Krista? Které významné události následovaly, pokud jde o shromážděni „vyvolených“?
16 Ježíšova „přítomnost“ začala při skončení „sedmi časů“ pohanů na podzim roku 1914. (Dan. 4:23–36; 4:20–33, „KB“) V té době obrátil oslavený Ježíš Kristus svou pozornost k tomu, aby projevil svou moc vůči zemi postižené válkou. Historické skutečnosti dokazují, že v poválečném roce 1919 vyslal panující král Ježíš Kristus své nebeské anděly, aby shromáždili „vyvolené“ ze všech částí země. Pod dohledem Biblické a traktátní společnosti Strážná věž byli uvedeni do celosvětové jednoty, aby od té doby spojili své úsilí při plnění Ježíšova prorockého pokynu zaznamenaného u Matouše 24:14: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“
17 Na všeobecném sjezdu Božího lidu v roce 1931 přijali jednomyslně nové jméno, aby byli známí jako svědkové Jehovovi. Později pak vydala Společnost knihu „Jehova“, jež pojednávala o Božím jménu, které s takovou radostí nesou. Svědkové Jehovovi vděčně přijali tuto novou knihu v roce 1934, kdy se nacistický vůdce Adolf Hitler začal chystat k vyhlazení svědků ve střední Evropě.
18. Jak ukázal vývoj, že již byl shromážděn plný počet „vyvolených“?
18 Události ukázaly, že shromažďování oddaných, pokřtěných „vyvolených“ k nebeskému království již bylo dokončeno. Jak to? Protože v roce 1935 byla obrácena pozornost a úsilí „vyvolených“ na „velký zástup“, o němž bylo dáno vidění ve Zjevení 7:9–17. Z koho se měl skládat tento „velký zástup“? Z lidí, kteří připisují slávu a čest Jehovovi Bohu a Ježíši Kristu a kteří budou odměněni věčným životem na rajské zemi, aniž budou muset zemřít, ačkoli dojde k největšímu „soužení“ v celých lidských dějinách. Ukázalo se, že tito lidé obdaření přízní jsou totožní s pozemskými „jinými ovcemi“ Znamenitého pastýře, Ježíše Krista. Je radostné, že se mají stát „jedním stádem“ s ostatkem „celého Izraele“, který ještě žije na zemi. — Jan 10:16.
-
-
„Celý Izrael“ zachráněn k požehnání celému lidstvuStrážná věž – 1985 (vydáno v Rakousku) | 1. června
-
-
„Celý Izrael“ zachráněn k požehnání celému lidstvu
„Prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země pro tu skutečnost, že jsi naslouchal mému hlasu.“ — 1. MOJŽÍŠOVA 22:18.
1. Proč nemůže republika Izrael očekávat, že by proto, že patří ke Spojeným národům, byla Božím prostředkem k požehnání celého lidstva?
JEHOVA slíbil Abrahamovi, že všechny rodiny a národy země zakusí požehnání prostřednictvím semene tohoto věrného patriarchy. (1. Mojž. 12:3; 22:17, 18) Ale tyto sliby dané ve 20. století před naším letopočtem neznamenají, že Bůh požehná Spojeným národům, jež nastoupily po bývalé Společnosti národů. Dnešní republika Izrael je členem Spojených národů a neměla by proto očekávat, že ji Bůh starověkého Izraele použije k požehnání celého lidstva. Spojené národy ve skutečnosti překážejí Božímu království, jež bylo dáno Abrahamovu „semeni“. Je to tudíž dnešní „ohavnost působící zpustošení“. (Mat. 24:15) Nikoli, Spojené národy nejsou požehnáním, ačkoli náboženské duchovenstvo křesťanstva i židovští rabíni se modli, aby na této organizaci spočívalo nebeské požehnání. Je to ve skutečnosti „obraz divokého zvířete“, a „divoké zvíře“ je viditelná politická organizace „boha tohoto systému věcí“, satana ďábla. Spojené národy budou tedy brzo zničeny spolu s touto organizací podobnou zvířeti. — Zjev. 13:1–18; 2. Kor. 4:4.
2. Jak se svým způsobem jednání liší „celý Izrael“ od republiky Izrael?
2 Republika Izrael mezitím bojuje o svůj život proti jiným členům Spojených národů. Ale ostatek „celého Izraele“ nenapodobuje republiku Izrael. (Řím. 11:26) Tento ostatek neuctívá „obraz divokého zvířete“. Duchovní izraelité naopak ukazují, co jsou podle Božího názoru Spojené národy — náhražka, která podněcuje lidi, aby se spoléhali na Spojené národy, a ne na Jehovovo království v rukou Ježíše Krista. Proto zůstává ostatek „celého Izraele“ částí Jehovovy univerzální organizace. Již se ukazuje, že je ostatek duchovního ‚Abrahamova semene‘ k požehnání všem národům a rodinám země. Jehovovy prorocké sliby se tak prokázaly jako pravdivé.
3, 4. Co měl asi 2 700 let před rokem 1914 napsat pod Jehovovou inspirací Izajáš o „všech národech“?
3 Před více než 2 700 lety poukázal Jehova Bůh předem na období, kdy bude poprvé ve vojenském boji použito ocelových válečných tanků a letadel, kdy dojde ke specializovanému válčení pomocí zákopů, kdy budou muset vojáci užívat protiplynových masek a v totálním konfliktu se bude používat dalekonosných děl, jako byla „tlustá Berta“. Ano, asi 27 století před první světovou válkou inspiroval Jehova Bůh proroka Izajáše, aby popsal ještě něco jiného, co se stane v oné době. Řekl:
4 „Co viděl ve vidění Amosův syn Izajáš o Judě a Jeruzalému: A v konečné části dnů se stane, že hora Jehovova domu bude pevně založena nad vrcholky hor a jistě bude vyzdvižena nad pahorky; a budou k ní proudit všechny národy. A mnoho lidí jistě půjde a řekne: ‚Pojďte a vyjděme na Jehovovu horu, k domu Jákobova [Izraelova] Boha; a bude nás poučovat o svých cestách a budeme chodit po jeho stezkách.‘ Vždyť ze Sionu vyjde zákon a Jehovovo slovo z Jeruzaléma. A jistě vykoná soud mezi národy a napraví věci vzhledem k mnoha lidem. A budou muset překovat své meče v radlice a své oštěpy v zahradnické nůžky. Národ nepozvedne meč proti národu ani se již nebudou učit válce. Vy z Jákobova domu, pojďte a choďme v Jehovově světle.“ — Iz. 2:1– 5.
5. Z jakého stanoviska se musíme dívat na Izajášovo proroctví ohledně „Jehovova domu“ vzhledem k tomu, jak jedná republika Izrael?
5 Dnes nevidíme, že by se splňovala tato podivuhodná proroctví v Jeruzalémě, hlavním městě republiky Izrael na Středním východě. Na místě, které se kdysi nazývalo hora Sion, nevidíme Jehovův chrám, ale mohamedánský Skalní dóm a mešitu zasvěcenou Alláhovi. Toto náboženské středisko navštěvují turisté z mnoha národů ne proto, aby se věnovali uctívání, ale aby si pouze prohlédli tuto krásnou islámskou stavbu. Je tedy jasné, že nyní, v „konečné části dnů“ tohoto smrtelně nemocného systému věcí, se Izajášovo proroctví rozhodně nesplňuje na novodobém izraelském státě. Ten není míněn výrazem „celý Izrael“, který má být zachráněn k požehnání celého lidstva ve splnění Jehovova slibu Abrahamovi. Na prorocký výraz „hora Jehovova domu“ se tedy musíme dívat z duchovního stanoviska ve vztahu k „Božímu izraeli“. — Gal. 6:16.
6. a) Jak ukázal Petr, jakým druhem národa je „Boží izrael“? b) Během jakých událostí ve světě začaly „všechny národy“ proudit k „Jehovovu domu“?
6 Tento „Boží izrael“ je duchovní národ, jak to ukázal Petr, když napsal: „Vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví, abyste široko daleko oznamovali znamenitosti‘ toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1. Petra 2:9) Dnešní ostatek tohoto „svatého národa“ je jako symbol „Jehovova domu“ a tvoří jádro dnešních svědků Jehovových. Když „konečná část dnů“ trvala již 21 let — v době, kdy v Evropě zuřil římskokatolický fašismus a hitlerovský nacismus — začaly „všechny národy“ proudit k „Jehovovu domu“, který byl svědky Jehovovými jakoby vyvýšen nad vrcholkem hor.
7. Proč to nebyla nevýznamná událost, když začaly národy proudit k „Jehovovu domu“?
7 Tímto významným začátkem byl všeobecný sjezd v pozdním létě roku 1935 v hlavním městě Spojených států amerických, ve Washingtonu, D. C. V jedné velmi významné přednášce na tomto sjezdu opravil jeden člen „celého Izraele“– J. F. Rutherford, tehdejší prezident Biblické a traktátní společnosti Strážná věž — jedno nesprávné pojetí, které do té doby existovalo v Mezinárodním sdružení badatelů Bible. Poukázal na to, že „velký zástup“, který má být shromážděn ze všech částí lidstva a který má uctívat Boha v jeho duchovním chrámu (protože hmotný chrám v Jeruzalémě zničili v roce 70 n. l. Římané), má být pozemská třída. (Zjev. 7:9–17) Tato třída má vyhlídku na to, že přežije Armageddon a vstoupí do nového systému věcí v blížícím se tisíciletém panství Ježíše Krista, který vládne v nebesích od roku 1914.
8. a) K jaké rozhodující události došlo v roce 1935 na sjezdu ve Washingtonu, D. C.? b) Proč lze říci, že „všechny národy“ proudí k „Jehovovu domu“?
8 Reakce na toto zjevené světlo byla epochální. Při tomto dramatickém sjezdu se dalo pokřtít 840 účastníků, kteří tak symbolizovali svou oddanost Jehovovi Bohu skrze Ježíše Krista. Nevíme jistě, kolik národů je zastoupeno v této skupině, ale tito lidé měli na mysli naději na pozemský ráj. Dnes, o více než 49 let později, je svědků Jehovových daleko více, než je členů „celého Izraele“. Působí v 205 zemích po celé zeměkouli. A tak opravdu v širokém smyslu proudí „všechny národy“ k Jehovovu vyvýšenému domu uctívání.
Svědkové Jehovovi — Jací jsou to lidé?
9. Jakou cestou se dali svědkové Jehovovi ve splnění Izajáše 2:4, na rozdíl od republiky Izrael?
9 Jak se dnes jeví svědkové Jehovovi jako lidé ve srovnání s republikou Izrael? Jednají snad podobně jako tato republika v tom, že by byli ozbrojení, aby tělesně bojovali proti těm, kteří ohrožují jejich existenci? Ne! Jsou naproti tomu přesně takovými lidmi, jací byli předpověděni u Izajáše 2:4. Vyzdvihují uctívání Jehovy v duchovním Božím domě, a proto v obrazném smyslu překovali meče v radlice a oštěpy v zahradnické nůžky. Věří v Jehovu Boha jako ve svého ochránce a napodobují přitom svého vůdce, Ježíše Krista. Ačkoli pocházejí prakticky ze všech národů země, nepřipouštějí, aby je ovládaly nacionalistické pocity nepřátelství; nevměšují se také do světské politiky. V pravém smyslu se přestali učit tělesnému válčení. Zachovávají neutrální postoj ve světských konfliktech a v politice. Opravdu přestali užívat tělesných zbraní k obraně i útoku. Věří tomu, co řekl Ježíš Kristus, že jeho království není „částí tohoto světa“. Jinak by za ně jeho učedníci bojovali tělesnými zbraněmi nejvyspělejšího vojenského typu. — Jan 18:36.
10. a) Jedině jakého bojování se účastní svědkové Jehovovi? b) Jaké „nové přikázání“ svědkové poslouchají a jak to činí?
10 Svědkové Jehovovi se naproti tomu účastní jedině duchovního boje. Bojují proti zlým duchům v nebeských místech. Proto nejsou jejich zbraně tělesné, nevedou k prolévání krve. (Ef. 6:10–18) Nebojují proti lidem a zcela určitě nebojují proti svým duchovním bratrům uvnitř Jehovovy organizace. Poslouchají příkaz Ježíše Krista, aby milovali své duchovní bratry stejně, jako on miloval nás, až do té míry, že za své učedníky položil svůj lidský život. To odpovídá „novému přikázání“, které dal Ježíš svým následovníkům, aby se milovali navzájem tak, jako je miloval on. — Jan 13:34.
11. Jaký zákon splňuje láska, kterou projevují svědkové Jehovovi?
11 Svědkové Jehovovi jsou podněcováni tím druhem lásky, jenž splňuje zákon daný prostřednictvím proroka Mojžíše. Taková láska nikdy nikomu neubližuje a je to víc než pouhá „dobročinnost“, jak je tento výraz chápán ve dvacátém století. Hebrejské a řecké slovo pro „lásku“ v Bibli označuje daleko víc než jen „dobročinnost“. — Viz 1. Korinťanům, kapitola 13.
K požehnání, ne k prokletí
12. Bylo nutné, aby byli v nebi všichni členové „celého Izraele“ dříve, než mohlo začít požehnání pro „všechny národy“?
12 Z předcházejícího můžeme vidět, že k tomu, aby začaly všechny rodiny a národy dostávat požehnání prostřednictvím „semene“ většího Abrahama, Jehovy Boha, není nutné, aby ostatek „celého Izraele“ vstoupil do nebe a byl s hlavním členem tohoto „semene“, Ježíšem Kristem. Již téměř půl století dostávají členové rodin a národů země požehnání od Abrahamova zaslíbeného „semene“. Již přes dva a půl miliónu „jiných ovcí“ se shromáždilo, aby vytvořily „jedno stádo“ s ostatkem duchem zplozených následovníků znamenitého pastýře, kteří se podobají ovcím a mají nebeskou naději. — Jan 10:16.
13. S jakým úmyslem pro „jiné ovce“ přišel Ježíš k chrámu a jak zakrátko vyvrcholí jeho postoj k nim?
13 Požehnaným „jiným ovcím“ byla poskytnuta naděje na to, že vstoupí přímo od začátku do ráje, který bude obnoven na Zemi během tisíciletého panství krále Krista. Když tedy Ježíš Kristus přišel jako Jehovův „posel smlouvy“ k duchovnímu chrámu, aby provedl soud, přišel s tím, že „jiné ovce“ mají dostat požehnání, a ne prokletí. (Mal. 3:1–3) Toto požehnání vyvrcholí tím, že budou zachráněni v blížící se „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“ proti jeho pozemským nepřátelům shromážděným v „Har-Magedonu“. (Zjev. 16:14, 16) Ve starověku bylo město Megido místem vítězství pro Jehovu Boha. (Jozue 17:11; Zech. 12:11) V symbolickém Har-Magedonu se Bůh korunuje tím největším vítězstvím, ke své věčné slávě. Jeho vyvýšený Syn, Ježíš Kristus, tam bude jeho vrchním velitelem. — Zjev. 19:11–21.
14. a) Z čí záchrany se mohou radovat „jiné ovce“? b) Kolik již je „jiných ovcí“?
14 Při tomto velice dramatickém projevu božské moci a velkoleposti budou „jiné ovce“ uchráněny. Ti, kteří budou živými svědky tohoto rozhodujícího konfliktu, budou opravdu šťastní, že byl ostatek „celého Izraele“ „zachráněn“ v mírovém období mezi první a druhou světovou válkou. Od jara roku 1935 je k tomuto zachráněnému izraeli připojován „velký zástup“, jehož počet není přesně určen. Jsou to „jiné ovce“ Znamenitého pastýře, Ježíše Krista, a jejich počet se nyní blíží ke třem miliónům. Vycházejí ze „všech národů a kmenů a lidí a jazyků“ lidstva, čímž se splňuje slib, který dal Jehova Bůh člověku, jenž ho předstiňoval, totiž svému „příteli“ Abrahamovi. (Zjev. 7:9–17; Jak. 2:23) A shromažďování těchto „jiných ovcí“ ještě neskončilo. Nevíme, kolik jich nakonec bude, až Znamenitý pastýř skončí jejich shromažďování před zničením Velikého Babylóna a před Boží válkou proti jeho politickým milencům v Armageddonu. — Zjev. 17:1–18:24.
15. Počátkem jakého požehnaného stavu je společenství „jiných ovcí“ s ostatkem „celého Izraele“?
15 Společenství „jiných ovcí“ s ostatkem „celého Izraele“ v „jednom stádu“ pod Znamenitým pastýřem, Ježíšem Kristem, hlavním členem Abrahamova „semene“, se projevuje jako začátek něčeho. Čeho? Je to začátek plného požehnání, které má „celý Izrael“ ještě udílet těmto „jiným ovcím“ během tisíciletého panství Ježíše Krista, do něhož přežijí pod božskou ochranou.
16. Proč jsou „jiné ovce“ rozhodnuty dále sloužit Jehovovi po boku ostatku „celého Izraele“?
16 Ve splnění Zjevení 7:14–17 „jiné ovce“ již ‚vypraly svá roucha a vybílily je v Beránkově krvi‘. Proto je jim dovoleno, aby uctívaly Boha, duchovně řečeno, „dnem i nocí“ „v jeho chrámu“. Ano, „Boží Beránek“, Ježíš Kristus, je již sytí duchovním pokrmem, takže ‚již nehladovějí‘. (Jan 1:29) Jejich věrný pastýř je také vede k „pramenům vod života“, to jest k životu na rajské zemi. „Velký zástup“ je vděčný za všechna požehnání, která již dostává prostřednictvím ostatku „celého Izraele“, a chce po boku tohoto věrného ostatku sloužit dále Jehovovi. Tyto „jiné ovce“ to budou činit v „jednom stádu“ pod „jedním pastýřem“ v zájmu Božího království pod vedením Ježíše Krista. Jsou rozhodnuti činit to, dokud nebudou všichni nepřátelé Božího království odstraněni z tváře této Země, Boží „podnože“. — Iz. 66:1; Mat. 5:34, 35; Sk. 7:49.
-