Kapitola 29

Jsem zralý pro vážnou známost?

V MNOHA zemích se známost považuje za romantický způsob zábavy. Pěstuje se různými způsoby. Někdo považuje schůzku za formální záležitost, k níž patří květiny, příjemná večeře a polibek na dobrou noc. Pro jiné je schůzka prostě čas strávený s osobou druhého pohlaví, která se nám líbí. Některé dvojice je možné dokonce vidět stále pohromadě, a přece říkají, že jsou ‚jen přátelé‘. Jestliže se tedy říká, že někdo má schůzku, že s někým chodí, nebo že se jen spolu vidí, obvykle jde o totéž: chlapec a děvče tráví spolu hodně času, a často bez dohledu.

V biblických dobách takové známosti neexistovaly. Pokud se ovšem chtějí dva lidé lépe poznat a chovají se přitom rozumně, opatrně a slušně, není možné proti tomu nic namítat. A může to být pro oba příjemné. Znamená to však, že bys měl nebo měla ty s někým chodit?

Mít známost, protože ji mají druzí

Cítíš možná určitý nátlak. Většina z tvých vrstevníků pravděpodobně známost má a ty se samozřejmě nechceš lišit a nechceš vypadat podivně. Snad na tebe také působí nátlakem přátelé a příbuzní, kteří to s tebou myslí dobře. Když dostala patnáctiletá Marianne pozvání na schůzku, radila jí její teta: „Vůbec nejde o to, zda si toho chlapce chceš opravdu vzít, nebo ne. Mít známost patří k tvému přirozenému osobnímu vývoji. . . A když budeš chlapce pořád odmítat, nebudeš oblíbená a nikdo tě už nebude zvát.“ Marianne si vzpomíná: „Tetiččina slova mě hluboce zasáhla. Okrádám se snad o dobrou příležitost? Ten chlapec měl vlastní auto, spoustu peněz — a věděla jsem, že se s ním budu mít dobře. Uvažovala jsem: Mám s ním chodit, nebo ne?“

Na některé mladé lidi působí určitým tlakem jejich vlastní touha po vřelosti a náklonnosti. „Potřebovala jsem, aby mě měl někdo rád a vážil si mě,“ vysvětlovala osmnáctiletá Ann. „S rodiči jsme si blízcí nebyli, a tak jsem přilnula ke svému chlapci, abych měla někoho, komu bych mohla projevit své city a kdo by mi opravdu rozuměl.“

Dospívající člověk by však neměl začínat se známostí jen proto, že se cítí pod nějakým nátlakem. Jedním důvodem je, že známost je vážná věc — patří k výběru manželského druha. Manželského? Připusťme, že to je to poslední, nač myslí většina mladých lidí, kteří mají známost. Ale proč by vlastně spolu jinak trávili dva mladí lidé různého pohlaví mnoho času, než aby prozkoumali, zda je možné, aby se vzali? Podíváme-li se na věc z vyššího hlediska, pak schůzky z jakéhokoli jiného důvodu povedou ke všemu jinému než k „zábavě“. Proč?

Stinná stránka známosti

Mladí lidé jsou v obtížném životním období, které Bible označuje jako „rozkvět mládí“. (1. Korinťanům 7:36) V té době mohou vznikat silné návaly sexuální žádosti. Na tom není nic nesprávného. Je to součást dospívání.

Se známostí mezi dospívající mládeží je však spojen velký problém: Mladí lidé se teprve učí ovládat tyto sexuální pocity. Pravděpodobně dobře znáš Boží zákony týkající se sexu a upřímně si přeješ zůstat mravně čistý. (Viz kapitolu 23.) Ale biologická stránka života hraje také svou úlohu: Čím více jsi ve společnosti osoby druhého pohlaví, tím více může vzrůstat sexuální žádost — ať chceš nebo ne. (Viz stránky 232–3.) Všichni jsme tak vytvořeni. Dokud nebudeš starší a nebudeš umět lépe ovládat své pocity, může být pro tebe známost něco příliš obtížného, co nebudeš moci zvládnout. Je smutné, že to mnozí mladí lidé zjišťují s bolestí.

„Když jsme spolu začínali chodit. . . ani jsme se nedrželi za ruce, ani jsme se nelíbali. Jen jsem se chtěl těšit z její společnosti a mluvit s ní,“ řekl jeden mladý muž. „A ona byla velmi něžná a sedávala si ke mně velmi blízko. Pak jsme se již drželi za ruce a líbali jsme se. To ve mně vyvolávalo stále silnější sexuální žádost. Působilo to na mou mysl tak dalece, že jsem chtěl být s ní, nejen s ní mluvit, ale držet ji, dotýkat se jí a líbat ji. Nemohl jsem se toho nasytit. Doslova jsem šílel vášní. Někdy jsem si připadal špatný a styděl jsem se.“

Nemůžeme se ani divit, že známost často vyvrcholí nemravným sexuálním stykem. Při jednom průzkumu mezi několika sty nedospělými mladými lidmi bylo zjištěno, že pro 87 procent dívek a 95 procent chlapců je sex při schůzkách „dost důležitý nebo velmi důležitý“. Ale 65 procent dívek a 43 procent chlapců připustilo, že někdy mívali při schůzce sexuální styk, i když k tomu ani neměli chuť.

Dvacetiletá Loretta vzpomíná: „Čím více jsme se vídali, tím víc jsme k sobě cítili. Brzy nám líbání nestačilo a začali jsme se dotýkat intimních částí těla. Byla jsem nervově zruinovaná, protože jsem se cítila tak špinavá. Můj partner také časem očekával, že ‚půjdu až do krajnosti‘. . . Byla jsem z toho zmatená. Ale myslela jsem jedině na to, že ho nechci ztratit. Bylo mi hrozně.“

Je pravda, že ne každá dvojice dospěje až k sexuálním stykům; někteří přestanou s projevy své náklonnosti krátce předtím. Ale k čemu to vede, když je člověk citově vzrušen a nemůže tyto city projevit přípustným způsobem? Rozhodně to vede k pocitu neuspokojení, a takové pocity se neomezují jen na sexuální oblast.

Zraněné city

Zamysli se nad tím, do jakého rozporu se dostal jeden mladý muž: ‚Zpočátku se mi Káťa velmi líbila. Ano, připouštím, že jsem ji přemluvil k některým věcem, které nepovažovala za správné. Teď mám pocit, že jsem podlý, protože jsem o ni ztratil zájem. Jak mohu Káťu nechat, a přitom nezranit její city?‘ To je opravdu složitá situace. A jak by bylo tobě, kdybys byla na místě Káti?

Dospívající mladí lidé jsou často velice nešťastní. Je pravda, že když se spolu dva mladí lidé vedou za ruku, je na ně pěkný pohled. Ale jaká je pravděpodobnost, že spolu budou tito dva lidé i za rok, nebo že budou dokonce manžely? Je to skutečně málo pravděpodobné. Známosti dospívajících mladých lidí jsou téměř vždy odsouzeny k zániku, málokdy vyvrcholí sňatkem a velmi často končí pocitem, že to byla nešťastná láska.

Vždyť osobnost dospívajícího člověka se teprve vyvíjí. Objevuješ sám sebe, jaký opravdu jsi a co chceš dělat se svým životem. Dnes tě někdo zajímá, a zítra tě bude možná nudit. Jakmile však připustíme, aby se rozvinuly romantické city, někdo bude rozhodně zraněn. Ani nepřekvapují výsledky průzkumů, které ukazují, že „hádka s přítelkyní“ nebo „zklamání v lásce“ patří k situacím, které často vedou u mládeže k sebevraždě.

Jsem zralý?

Bůh říká mladým lidem: „Raduj se, mladíku, ve svém mládí a ať ti tvé srdce působí dobro ve dnech tvého jinošství; choď po cestách svého srdce a podle toho, co vidí tvé oči.“ Mladí lidé mají sklon chodit po „cestách svého srdce“. Ale tyto „cesty“, které se zdají jako zábava, končí velmi často mrzutostí a neštěstím. Bible tedy v dalším verši nabádá: „Odstraň proto ze svého srdce mrzutost a odrážej neštěstí od svého těla; vždyť mládí a rozkvět života jsou marnost.“ (Kazatel 11:9, 10) „Mrzutost“ se vztahuje na hluboké znepokojení nebo bolestný zármutek. „Neštěstí“ označuje osobní katastrofu. Obojí může vést k tomu, že člověk nemá radost ze života.

Znamená to, že známost sama o sobě působí mrzutost a vede k neštěstí? To není nutné. Ale může k tomu dojít, jestliže máš známost z nesprávného důvodu (‚pro zábavu‘) nebo dříve, než jsi k tomu zralý. Uvádíme zde proto otázky, na základě kterých můžeš zhodnotit svou situaci.

Pomůže mi známost v mém citovém růstu, nebo mi v něm bude bránit? Chodíš-li s někým, pak se omezuješ jen na vztah mezi chlapcem a děvčetem. Nebylo by místo toho užitečné, kdybys pěstoval společenství s širším okruhem osob? (Srovnej 2. Korinťanům 6:12, 13.) Susan říká: „Naučila jsem se uzavírat přátelství se staršími křesťankami ve sboru. Potřebovaly společnost a já jsem potřebovala jejich upevňující vliv. Tak jsem se u nich občas zastavila na kávu. Povídaly jsme si a smály jsme se. Vzniklo mezi námi přátelství na celý život.“

Budeš-li mít nejrůznější přátele — staré i mladé, svobodné i ženaté, muže a ženy — naučíš se dobře se cítit mezi lidmi, i mezi osobami druhého pohlaví, a budeš přitom vystaven mnohem menšímu napětí než při schůzce. A budeš-li pěstovat společenství s manželskými dvojicemi, získáš realističtější názor na manželství. Později budeš lépe připraven vybrat si dobrého manželského druha a plnit svou vlastní úlohu v manželství. (Přísloví 31:10) Dívka Abigail došla k závěru: „Ještě nejsem zralá pro manželství a pro to, abych si založila rodinu. Teprve poznávám sama sebe a chci ještě dosáhnout mnoha duchovních cílů. Vlastně se ani nepotřebuji sbližovat se žádným chlapcem.“

Chci si zahrávat s city druhého? Vytvoří-li se pouta lásky bez vyhlídky na manželství, mohou být zraněny city tvé i city toho druhého. A je vůbec čestné zahrnovat projevy romantické pozornosti někoho jen proto, abychom získali zkušenost s osobou druhého pohlaví? — Viz Matouše 7:12.

Co říkají moji rodiče? Rodiče vidí často nebezpečí, která ty nevidíš. Vždyť i oni byli mladí. Vědí, jaké skutečné problémy mohou vzniknout, když spolu začne mladá dvojice trávit mnoho času. Když rodiče tvou známost neschvalují, nevzpírej se. (Efezanům 6:1–3) Pravděpodobně vědí, že bys měl počkat, až budeš starší.

Budu schopen držet se biblických mravních zásad? Když někomu ‚pomine rozkvět mládí‘, může lépe ovládat sexuální podněty — a ani potom to není snadné. Jsi opravdu v této chvíli natolik zralý, abys mohl mít blízký vztah k osobě druhého pohlaví, a přitom zůstat mravně čistý?

Je zajímavé, že si tyto otázky dávají mnozí mladí lidé a docházejí k témuž závěru, k němuž došla Marianne, o které jsme zde již mluvili. Řekla: „Rozhodla jsem se, že se nedám v otázce známosti ovlivnit názorem druhých. Nechtěla jsem pěstovat žádnou známost, dokud nebudu dost stará a zralá na to, abych se vdala, a dokud nepoznám někoho, kdo by měl vlastnosti, které bych si přála u svého manžela.“

Marianne tím zdůraznila rozhodující myšlenku, o které bys měl uvažovat i ty, než uzavřeš pevnou známost.

Otázky k rozpravě

◻ Co pro tebe znamená výraz „známost“?

◻ Proč mají někteří mladí lidé pocit, že musí mít známost?

◻ Proč je nemoudré, když si vytvoří známost ten, kdo je ‚v rozkvětu mládí‘?

◻ Jak může mladý člověk ‚odrazit neštěstí‘, pokud jde o známost?

◻ Jaké problémy mohou například vzniknout, jestliže je mezi chlapcem a dívkou ‚pouze přátelství‘?

◻ Jak můžeš vědět, zda jsi zralý pro vážnou známost?

[Praporek na straně 231]

„Brzy nám líbání nestačilo a začali jsme se dotýkat intimních částí těla. Byla jsem nervově zruinovaná, protože jsem se cítila tak špinavá. Můj partner také časem očekával, že ‚půjdu až do krajnosti‘“

[Praporek na straně 234]

‚Jak mohu Káťu nechat, a přitom nezranit její city?‘

[Rámeček a obrázek na straně 232 a 233]

Může být mezi chlapcem a dívkou „pouze přátelství“?

Takzvaný platonický vztah (mezi mužem a ženou, který se vyznačuje láskou bez sexuálních projevů) je mezi mladými lidmi dosti oblíbený. Sedmnáctiletý Gregory říká: „Je pro mě snadnější mluvit s dívkami, protože jsou obvykle soucitnější a citlivější.“ Jiní mladí tvrdí, že jim takové přátelství pomáhá vytvořit si vyrovnanější osobnost.

Bible nabádá mladé muže, aby jednali s ‚mladšími ženami jako se sestrami se vší cudností‘. (1. Timoteovi 5:2) Jestliže je uplatňována tato zásada, je opravdu možné, aby se osoby různého pohlaví těšily mezi sebou z čistého, zdravého přátelství. Například apoštol Pavel byl svobodný muž, který se těšil z přátelství s několika křesťanskými ženami. (Viz Římanům 16:1, 3, 6, 12.) Sám psal o dvou ‚ženách, které s ním zápasily bok po boku za dobré poselství‘. (Filipanům 4:3) Ježíš Kristus se také těšil z vyrovnaného, zdravého společenství se ženami. Při mnoha příležitostech přijímal pohostinství Marie a Marty a rozmlouval s nimi. — Lukáš 10:38, 39; Jan 11:5.

„Platonické“ přátelství však bývá často jen jemná rouška, za kterou se skrývá romantická láska nebo způsob, jak získat pozornost osoby druhého pohlaví, aniž vznikne mezi nimi nějaký závazek. A protože se city mohou snadno měnit, je nutná opatrnost. Dr. Marion Hilliardová radí: „Příjemné přátelství srovnatelné s jízdou rychlostí 10 kilometrů za hodinu se může neočekávaně změnit v slepou vášeň, která se bude řítit rychlostí 100 kilometrů za hodinu.“

Tuto zkušenost získal šestnáctiletý Mike, který se „spřátelil“ se čtrnáctiletou dívkou. „Brzy jsem zjistil, že dva lidé nemohou zůstat jen přáteli, když jsou stále výlučně jen spolu. Náš vztah se stále prohluboval a zanedlouho jsme k sobě navzájem pocítili něco mimořádného, co cítíme až dosud.“ Žádný z nich ještě není ve věku, kdy by mohl uzavřít manželství, a tak vyvolávají tyto city neuspokojení.

Příliš úzké společenství může mít ještě smutnější následky. Jeden mladík se snažil potěšit svou přítelkyni, která se mu svěřila se svými problémy. Zanedlouho se začali mazlit. K čemu to vedlo? Měli špatné svědomí a zlobili se na sebe. Jiní spolu měli intimní styky. Časopis Psychology Today provedl průzkum, který ukazuje: „Téměř u poloviny dotázaných (49 procent) se přátelství změnilo v sexuální vztah.“ Ano, „téměř třetina (31 procent) připouští, že měli s přítelem nebo s přítelkyní v minulém měsíci pohlavní styk“.

Snad máš dojem, že tě tvůj přítel nebo přítelkyně nepřitahuje a že by ses do něho nebo do ní nikdy nezamiloval. To je možné, ale co budeš cítit později? Kromě toho „kdo důvěřuje ve své vlastní srdce, je hloupý“. (Přísloví 28:26) Naše srdce může být zrádné, podvodné, může nás zaslepit, takže nevidíme své pravé pohnutky. A víš jistě, co cítí tvůj přítel nebo tvá přítelkyně k tobě?

Ve své knize Z čeho se skládá přátelství (angl.) radí Alan Loy McGinnis: „Příliš si nedůvěřuj.“ Podnikni bezpečnostní opatření a snad omez vaše společenství na činnost ve skupině, v níž je dohled. Vyhýbej se nevhodným projevům náklonnosti a také nezůstávejte sami v prostředí, které by mohlo vyvolávat romantické city. Když máš nějaké starosti, svěřuj se rodičům a starším lidem, a ne mladému člověku druhého pohlaví.

A co když se přes všechna bezpečnostní opatření jeden z vás zamiluje a druhý jeho city neopětuje? ‚Mluv pravdu‘ a objasni druhému svůj postoj. (Efezanům 4:25) Jestliže se věc nevyřeší, bylo by lépe se oddálit. „Chytrý je ten, kdo uvidí neštěstí a jde se skrýt.“ (Přísloví 22:3) Kniha Z čeho se skládá přátelství o tom říká: „Jestliže to je nutné, vzdal se. Někdy se stává, že ať se snažíme sebevíc, přátelství s osobou druhého pohlaví se vymkne z ruky, a víme, kam to povede.“ Pak je nejvyšší čas se „odtáhnout“.

[Obrázky na straně 227]

Mladí často touží po tom, aby začali s někým chodit nebo aby vytvořili dvojici

[Obrázek na straně 228]

Při schůzce se někdy mladí cítí pod nátlakem, aby opětovali projevy něžnosti, ačkoli si to nepřejí

[Obrázek na straně 229]

Ve společnosti osob druhého pohlaví je možné se radovat za okolností, při nichž nevzniká takové napětí jako při schůzkách

[Obrázek na straně 230]

Takzvané platonické vztahy často končí pocitem nešťastné lásky