-
DareiosHlubší pochopení Písma, 1. svazek
-
-
1. Dareios Médský vystřídal na trůnu chaldejského krále Belšacara potom, co Babylón dobyla vojska Kýra Perského. Tehdy bylo Dareiovi asi 62 let. (Da 5:30, 31) Blíže je označen také jako ‚syn Ahasvera ze semene Médů‘. (Da 9:1)
-
-
DareiosHlubší pochopení Písma, 1. svazek
-
-
Totožnost Dareia Médského. Zmínka o ‚Dareiovi Médském‘ nebyla zatím nalezena na žádném nápise nebiblického původu. Nezmiňuje se o něm ani žádný starověký světský historik z doby před Josephem (židovským historikem, který žil v prvním století n. l.). To mnoha kritikům slouží jako základ či záminka pro to, aby Dareia Médského označili jako fiktivní postavu.
Někteří učenci ukazují, že krátce po dobytí Babylóna Kýros učinil ‚králem Babylóna‘ svého syna Kambýsa (II.). Ten sice v Babylóně svého otce nepochybně zastupoval při každoroční slavnosti „Nového roku“, ale ve zbývajícím čase zřejmě sídlil v Sipparu. Z výzkumu založeného na studiu klínopisných textů vyplývá, že titul „Král Babylóna“ Kambýses přijal nejdříve 1. nisanu roku 530 př. n. l., kdy se stal spoluvládcem s Kýrem, který se tehdy vydal na válečné tažení, při němž přišel o život. Snahy ztotožnit Dareia s Kýrovým synem Kambýsem II. narážejí na rozpor s tím, že Dareiovi bylo v době pádu Babylóna „asi dvaašedesát let“. (Da 5:31)
Názor, že Dareios mohlo být jiné jméno Kýra, není v souladu s tím, že Dareios byl ‚Méd‘ a že byl „ze semene Médů“. Toto druhé označení ukazuje, že jeho otec Ahasverus byl Méd. Kýros je jednoznačně označován ‚Perský‘, a i když jeho matka snad byla Médka, jak tvrdí někteří historikové, jeho otcem byl Peršan Kambýses I., jak je to patrné z Kýrova válce. (Da 9:1; 6:28)
Jiní znalci ztotožňují Dareia s údajným Kýrovým „strýcem“, kterého řecký historik Xenofón nazývá „Kyaxarés, Astyagův syn“. Xenofón vypráví o tom, že Kyaxarés nastoupil na trůn po médském králi Astyagovi, ale že později dal jak svou dceru, tak celou Médii svému synovci Kýrovi. (O Kýrově vychování, I, v, s. 48; VIII, v, s. 303) Hérodotos i Ktésiás (řečtí historikové, kteří byli víceméně Xenofónovými současníky) však podávají zprávy, které popírají to, co napsal Xenofón; Hérodotos (Dějiny I., 109) tvrdí, že Astyagés syna neměl. Z Nabonidovy kroniky vyplývá, že se Kýros stal králem nad Médy tak, že Astyaga přemohl. Kromě toho by pro ztotožnění Dareia s Kyaxarem II. byl nutný předpoklad, že Astyagés byl znám také jako Ahasverus, protože Dareios Médský byl ‚synem Ahasvera‘. (Da 9:1) Tento názor však není potvrzen.
Kdo skutečně byl Dareios Médský?
V řadě slovníkových děl z poslední doby je Dareios ztotožňován s Gubaruem (obvykle považovaným za Góbrya, o němž se zmiňuje Xenofón ve svém spisu O Kýrově vychování), který se stal místodržitelem Babylóna po jeho dobytí Médy a Peršany. To je v zásadě dokládáno takto:
Když se ve starověkém klínopisném textu známém jako Nabonidova kronika popisuje pád Babylóna, uvádí se tam, že Ugbaru, „místodržitel Gutia, a Kýrova armáda vstoupili do Babylóna bez boje“. Potom tento text vypráví o Kýrově vstupu do města o 17 dní později a říká, že Gubaru, „jeho místodržitel, ustanovil v Babylóně (nižší) místodržitele“. (Ancient Near Eastern Texts, J. Pritchard, ed., 1974, s. 306; srovnej Darius the Mede, J. C. Whitcomb, 1959, s. 17.) Je třeba vzít v úvahu, že jména „Ugbaru“ a „Gubaru“ jsou odlišná. Sice se zdá, že jsou podobná, ale v klínovém písmu se znak pro první slabiku Ugbaruova jména zcela liší od znaku pro první slabiku Gubaruova jména. Kronika uvádí, že Ugbaru, místodržitel Gutia, zemřel několik týdnů po dobytí Babylóna. Jiné klínopisné texty ukazují, že Gubaru žil dále a dalších 14 let byl místodržitelem nejen ve městě Babylón, ale na celém území Babylónie a také v „Oblasti za řekou“, k níž patřila Sýrie, Fénicie a Palestina až k egyptskému pomezí. Gubaru byl tedy panovníkem nad oblastí, která zabírala celý Úrodný půlměsíc, což bylo v zásadě území, které odpovídalo Babylónské říši. O Dareiovi Médském je, jak víme, řečeno, že byl „učiněn králem nad královstvím Chaldejců“ (Da 5:31; 9:1), ale nemluví se o něm jako o ‚perském králi‘, jak je běžně označován král Kýros. (Da 10:1; Ezr 1:1, 2; 3:7; 4:3) Území, nad nímž vládl Gubaru, se tedy přinejmenším zdá být stejné jako území, nad nímž panoval Dareios.
Gubaru není nikde označen jako „Dareios“, a proto se někteří znalci domnívají, že „Dareios“ byl jeho titul či označení trůnu. Archeolog W. F. Albright uvádí: „Zdá se mi nanejvýš pravděpodobné, že v době, kdy byl Kýros nepřítomen, protože byl na válečném tažení na Východě, Góbryás [Gubaru] skutečně přijal královskou důstojnost spolu se jménem Dareios, což byl možná starý íránský titul pro krále.“ (Journal of Biblical Literature, 1921, sv. XL, s. 112, ppč 19) Na námitku, že klínopisné tabulky o Gubaruovi jako o ‚králi‘ nikde nemluví, odpovídají zastánci Gubaruovy totožnosti s králem Dareiem poukazem na skutečnost, že titul král není na klínopisných tabulkách použit ani na Belšacara, a přesto klínopisný dokument známý jako „Hanopis na Nabonida“ jasně uvádí, že Nabonid svěřil „království“ svému synovi.
Profesor Whitcomb poukazuje také na to, že podle Nabonidovy kroniky Gubaru jakožto Kýrův oblastní místodržitel „jmenoval . . . (oblastní místodržitele) v Babylóně“ stejně jako Dareios, který podle Daniela 6:1, 2 „dosadil nad královstvím sto dvacet satrapů“. Profesor Whitcomb proto zastává názor, že Gubaru, místodržitel nad místodržiteli, byl svými podřízenými pravděpodobně označen za krále. (Darius the Mede, s. 31–33) A když A. T. Olmstead mluví o rozsáhlé oblasti, nad níž Gubaru (Góbryás) panoval, uvádí: „Nad celou touto obrovskou rozlohou úrodné země Góbryás [Gubaru] panoval téměř jako nezávislý panovník.“ (History of the Persian Empire, 1948, s. 56)
V souladu s tím si někteří učenci myslí, že je pravděpodobné, že Dareios Médský byl ve skutečnosti vicekrál, který panoval v království Chaldejců, ale byl podřízen Kýrovi, nejvyššímu panovníkovi Perské říše. Albert T. Olmstead uvádí: „Ve styku se svými poddanými v Babylóně byl Kýros ‚králem Babylóna, králem zemí‘. Tím, že trval na tom, aby stará linie panovníků nebyla přerušena, zapůsobil na jejich ješitnost, získal jejich oddanost . . . Ale když král odjel, byl představitelem jeho královské autority satrapa Góbryás.“ (History of the Persian Empire, s. 71) Zastánci názoru, že biblický Dareios takovým vicekrálem skutečně byl, poukazují na skutečnost, že je o Dareiovi řečeno, že ‚přijal království‘ a že byl „učiněn králem nad královstvím Chaldejců“. To používají jako důkaz toho, že skutečně byl podřízen nějakému nadřazenému panovníkovi. (Da 5:31; 9:1; srovnej 7:27, kde je řečeno, že ‚Nejvýše postavený‘, Jehova Bůh, dává Království ‚svatým‘.)
I když se informace, které jsou o Gubaruovi dostupné, v mnoha ohledech zdají podobné tomu, co víme o Dareiovi, a i když Dareios mohl být vicekrálem pod vládou Kýra, není možné považovat toto určení Dareiovy totožnosti za nezvratné. Historické záznamy neříkají nic o Gubaruově národnosti ani o jeho původu, čímž by se ukázalo, zda byl ‚Méd‘ a ‚syn Ahasvera‘. Tyto zprávy ani neukazují, že by měl takovou královskou autoritu, aby mohl učinit nějaké prohlášení či vydat dekret toho druhu, jaký je popsán u Daniela 6:6–9. Z biblické zprávy je navíc patrné, že Dareiova vláda nad Babylónem netrvala dlouho a že kralování nad Babylónem potom převzal Kýros; je však možné, že panovali současně a že se Daniel konkrétně zmínil pouze o tom roce, kdy Dareios získal v Babylóně význačné postavení. (Da 6:28; 9:1; 2Pa 36:20–23) Gubaru zůstal ve svém postavení 14 let.
Proč historická identifikace není spolehlivá. Pravdivost biblické zprávy není samozřejmě závislá na tom, zda bude potvrzena světskými zdroji. Existuje řada případů, kdy jednotlivé postavy či události, o nichž se píše v Bibli, byly kritiky kdysi zavrženy jako ‚nehistorické‘, ale nakonec bylo nad veškerou pochybnost prokázáno, že historické jsou. Tato skutečnost by měla badatele Božího slova chránit před tím, že by nepříznivé kritice připisoval nepatřičnou důležitost. (Viz hesla BELŠACAR; SARGON.) Stovky tisíc klínopisných tabulek, které byly objeveny na Středním východě, předkládají stále ještě velmi nedokonalý obraz dějin, obraz, který má různé trhliny a mezery. A pokud jde o jiné prameny, zůstaly dochovány opisy děl (i když často pouze ve formě fragmentů) jen malého počtu starověkých světských historiků. Navíc většina těchto historiků byli Řekové a ty od událostí popisovaných v knize Daniel oddělovalo jedno, dvě či více století.
Mnohem pádnější důvod, proč v babylónských záznamech není o Dareiovi dostatek informací, však poskytuje samotná kniha Daniel. Ukazuje, že Dareios dal Danielovi vysoké postavení ve vládě, což vyvolalo značnou nelibost ostatních vysokých úředníků. Jejich úkladný plán proti Danielovi se nezdařil. Danielovy žalobce a jejich rodiny Dareios popravil, čímž pravděpodobně vyvolal nepřátelství ostatních úředníků. Dareiovo provolání, kterým se nařizovalo, že se všichni v království mají ‚bát Danielova Boha‘, muselo nevyhnutelně vyvolat značnou nespokojenost a odpor ze strany mocného babylónského kněžstva. Vzhledem k tomu, že písaři byli těmito kněžími zcela jistě vedeni, nebylo by vůbec překvapující, kdyby záznamy byly postupně upravovány a doklady o Dareiovi byly úplně odstraněny. Je známo, že podobné věci se tehdy děly.
Dvojvládí Médů a Peršanů, jak ho ukazuje Bible, je třeba přikládat správnou váhu. (Da 5:28; 8:3, 4, 20) I když světská historie přisuzuje Kýrovi a Peršanům nesmírnou důležitost, biblická zpráva ukazuje, že Médové s nimi nadále zůstávali ve zjevném partnerském vztahu a že zákony byly dále zákony „Médů a Peršanů“. (Da 6:8; Es 1:19) Médové měli na svržení Babylóna značný podíl. (Iz 13:17–19) Je třeba také připomenout, že Jeremjáš (51:11) předpověděl, že mezi těmi, kdo zaútočí na Babylón, budou ‚médští králové [mn. č.]‘. Je dost možné, že jedním z těchto králů byl právě Dareios.
-