Středa 17. dubna
[Mějme] čisté svědomí před Bohem i před lidmi. (Sk. 24:16)
V otázkách zdraví a léčby se často necháváme vést svým biblicky školeným svědomím. (1. Tim. 3:9) Když se rozhodujeme a probíráme to s druhými, měli bychom se řídit radou z Filipanům 4:5: „Ať všichni lidé vědí, že jste rozumní.“ To se projeví tak, že si o zdraví neděláme přehnané starosti. Svoje bratry a sestry máme rádi a vážíme si jich, i když se rozhodují jinak než my. (Řím. 14:10–12) Za život, který nám Jehova dal, jsme mu moc vděční. Dáváme to najevo tak, že si ho chráníme a že Jehovovi sloužíme ze všech sil. (Zjev. 4:11) Zatím žijeme ve světě, kde jsou běžné nemoci a katastrofy. Nic takového si pro nás ale Stvořitel nepřál. Brzo nám dá věčný život bez bolesti a smrti. (Zjev. 21:4) Do té doby buďme rádi, že jsme živí a že sloužíme našemu milujícímu nebeskému Otci Jehovovi. w23.02 25 ¶17, 18
Čtvrtek 18. dubna
Tvé království bylo rozděleno a dáno Médům a Peršanům. (Dan. 5:28)
Zamysleme se teď nad třemi situacemi, kdy Jehova jasně ukázal, že on je nejvyšší vládce. (Řím. 13:1) Faraon držel Izraelity v otroctví a odmítal je propustit. Bůh je ale osvobodil a faraona utopil v Rudém moři. (2. Mojž. 14:26–28; Žalm 136:15) Babylonský král Belšacar uspořádal hostinu, na které se „vyvyšoval nad Pána nebes“ a místo něj „chválil … bohy ze stříbra a zlata“. (Dan. 5:22, 23) Ale Jehova tohoto pyšného krále pokořil. „Ještě tu noc“ byl Belšacar zabit a jeho království se zmocnili Médové a Peršané. (Dan. 5:30, 31) Král Herodes Agrippa I., který vládl nad Palestinou, dal popravit apoštola Jakuba. Potom uvěznil Petra a chtěl se zbavit i jeho. Bůh mu to ale překazil. Heroda „udeřil Jehovův anděl“ a on zemřel. (Sk. 12:1–5, 21–23) w22.10 15 ¶12
Pátek 19. dubna
Já vám budu naslouchat. (Jer. 29:12)
Naši naději posiluje to, když čteme, jak se v minulosti Jehova staral o svoje věrné služebníky. Všechno v Božím Slově „bylo napsáno pro naše poučení, abychom díky své vytrvalosti a povzbuzení z Písma měli naději“. (Řím. 15:4) Přemýšlej o tom, jak Jehova plnil svoje sliby. Zamysli se třeba nad tím, co udělal pro Abrahama a Sáru. Byli už ve věku, kdy nemohli mít děti. Jehova jim ale slíbil, že se jim narodí syn. (1. Mojž. 18:10) Jak Abraham reagoval? Bible říká: „Věřil, že se stane otcem mnoha národů.“ (Řím. 4:18) I když se ta situace z lidského hlediska zdála beznadějná, Abraham si byl jistý, že Jehova svůj slib splní. A on ho nezklamal. (Řím. 4:19–21) Takové příběhy nám připomínají, že Jehova svoje sliby zaručeně splní. w22.10 27 ¶13, 14