• Dále se držet Ježíšova jména
    Zjevení – Jeho slavné vyvrcholení se přiblížilo!

    • ‚Utajená manna a bílý oblázek‘

      17. Jaká odměna čeká pomazané křesťany, kteří ‚zvítězí‘, a co museli překonávat křesťané v Pergamu?

      17 Všechny, kteří dbají Ježíšovy rady dané pod vedením Jehovova svatého ducha, očekává nádherná odměna. Poslouchej! „Kdo má ucho, ať slyší, co duch říká sborům: Tomu, kdo zvítězí, chci dát něco z utajené manny a chci mu dát bílý oblázek a na oblázku napsané nové jméno, které nikdo nezná, jen ten, kdo je přijímá.“ (Zjevení 2:17) Křesťané v Pergamu podobně jako křesťané ve Smyrně jsou tedy povzbuzováni, aby ‚zvítězili‘. Mají-li křesťané v Pergamu, kde je Satanův trůn, dosáhnout úspěchu, musí se vyvarovat modlářství. Musí překonávat nemravnost, sektářství a odpadlictví spojené s Balakem, Balámem a sektou Mikulášovou. Budou-li tak pomazaní křesťané jednat, budou pozváni, aby jedli z „utajené manny“. Co to znamená?

      18, 19. a) Co byla manna, kterou poskytl Jehova Izraelitům? b) Která manna byla utajená? c) Co je symbolizováno jedením utajené manny?

      18 V Mojžíšově době Jehova opatřil mannu, aby živil Izraelity při jejich putování pustinou. Tato manna nebyla utajená. Zázračným způsobem se objevovala každé ráno — kromě sabatu — jako vločkovitá jinovatka pokrývající zemi. Bylo to božské opatření, aby byli Izraelité uchováni naživu. Na památku toho přikázal Jehova Mojžíšovi, aby zachoval něco z tohoto „chleba“ ve zlatém džbánu uvnitř svaté archy úmluvy „po všechny. . . generace [Izraele]“. — 2. Mojžíšova 16:14, 15, 23, 26, 33; Hebrejcům 9:3, 4.

      19 To byl opravdu výstižný symbol. Tato manna byla utajená v Nejsvětější, v oddíle svatostánku, kde se nad víkem archy vznášelo zázračné světlo symbolizující samotnou přítomnost Jehovy. (2. Mojžíšova 26:34) Nikomu nebylo dovoleno proniknout do tohoto svatého místa a sníst tuto utajenou mannu. Ale Ježíš řekl, že jeho pomazaní následovníci, kteří zvítězí, budou jíst „utajenou mannu“. Jako kdysi Kristus vstoupí i oni ne do „svatého místa udělaného rukama, které je napodobením skutečnosti, ale do samotného nebe“. (Hebrejcům 9:12, 24) Při vzkříšení obléknou neporušenost a nesmrtelnost — což je podivuhodné opatření od Jehovy, symbolizované tím, že jim je dána nepomíjející „utajená manna“. Tato malá skupina vítězů má opravdu mimořádnou přednost. — 1. Korinťanům 15:53–57.

      20, 21. a) Co je symbolizováno tím, že pomazaní křesťané dostávají bílý oblázek? b) Jakou naději má velký zástup, jestliže je bílých oblázků pouze 144 000?

      20 Dostávají také „bílý oblázek“. U římských soudů se užívalo oblázků při vynášení rozsudku.b Bílý oblázek znamenal osvobozující rozsudek, zatímco černý oblázek znamenal odsouzení, často ke smrti. Ježíš dává křesťanům v Pergamu „bílý oblázek“, což naznačuje, že je posuzuje jako nevinné a čisté. Ježíšova slova však mohou mít i další význam. V římských dobách se užívalo oblázků také jako vstupenek na nějakou důležitou událost. Bílý oblázek tedy může naznačovat, že vítězný pomazaný křesťan dostává něco mimořádného — že je vpuštěn na čestné místo v nebesích při svatbě Beránkově. Je připraveno pouze 144 000 takových oblázků. — Zjevení 14:1; 19:7–9.

      21 Znamená to, že jsi ponechán bez povšimnutí, patříš-li k velkému zástupu spoluctitelů? Tak to rozhodně není. Nedostáváš sice bílý oblázek umožňující přístup do nebe, ale vytrváš-li, můžeš vyjít z velkého soužení a účastnit se radostné práce při obnově ráje na zemi. Budou se s tebou na tom podílet i vzkříšení věrní lidé z předkřesťanských dob a ti z jiných ovcí, kteří snad zemřeli nedávno. Nakonec zakusí všichni ostatní vykoupení mrtví přednost vzkříšení, a to k životu na rajské zemi. — Žalm 45:16; 45:17, KB; Jan 10:16; Zjevení 7:9, 14.

      22, 23. Jaký význam má jméno napsané na oblázku, který dostávají pomazaní křesťané, a jaké povzbuzení by to mělo poskytnout?

      22 Jaké nové jméno je napsané na oblázku? Jméno je prostředek k označení totožnosti osoby a k jejímu odlišení od ostatních. Tito pomazaní křesťané obdrží oblázek, až jako vítězové ukončí svůj pozemský běh. Je tedy zřejmé, že jméno na oblázku má něco společného s předností, že budou spojeni s Ježíšem v nebi — což je nejdůvěrnější postavení v královské službě, kterého si mohou plně vážit a z něhož se mohou těšit pouze ti, kteří zdědí nebeské Království. Je to tudíž jméno nebo označení úřadu, „které nikdo nezná, jen ten, kdo je přijímá“. — Srovnej Zjevení 3:12.

      23 To je skutečně podnět pro Janovu třídu, aby poslouchala a uplatňovala „co duch říká sborům“. A velmi to povzbuzuje i její druhy z velkého zástupu, aby s ní věrně sloužili, dokud se mohou těšit z její společnosti zde na zemi a podílet se s ní na oznamování Jehovova Království.