Naslouchejme tomu, co říká duch!

„Kdo má ucho, ať slyší, co duch říká sborům.“ (ZJEVENÍ 3:22)

1, 2. Která vybídka je opakována v souvislosti s Ježíšovými poselstvími sedmi sborům, o nichž se píše ve Zjevení?

SLOVA, která Ježíš Kristus pod působením svatého ducha adresoval sedmi sborům uvedeným v biblické knize Zjevení, si zaslouží bedlivou pozornost Jehovových služebníků. Vždyť každé z těchto poselství obsahuje vybídku: „Kdo má ucho, ať slyší, co duch říká sborům.“ (Zjevení 2:7, 11, 17, 29, 3:6, 13, 22)

² O Ježíšových poselstvích andělům neboli dozorcům v Efezu, Smyrně a Pergamu jsme již uvažovali. Jaký užitek můžeme mít z toho, co Ježíš prostřednictvím svatého ducha řekl čtyřem ostatním sborům?

Andělovi v Thyatiře

3. Kde leželo město Thyatira a kterým výrobkem bylo proslulé?

³ „Boží Syn“ má pro sbor v Thyatiře slova pochvaly i pokárání. (Přečti Zjevení 2:18–29.) Thyatira (dnešní Akhisar) byla vystavěna na přítoku řeky Gediz (ve starověku Hermos) v západní části Malé Asie. Město bylo známé tím, že se tam provozovalo mnoho řemesel. Místní barvíři používali rostlinu mořenu barvířskou, z jejíhož kořene vyráběli svou proslulou šarlatovou čili purpurovou barvu. ‚Prodavačkou purpuru z města Thyatira‘ byla například Lydie, která se stala křesťankou během Pavlovy návštěvy ve Filipech v Řecku. (Skutky 16:12–15)

4. Za co byl sbor v Thyatiře chválen?

⁴ Ježíš chválí sbor v Thyatiře za jeho dobré skutky, lásku, víru, vytrvalost a křesťanskou službu. Posledních skutků tohoto sboru bylo dokonce „víc než těch dřívějších“. Také my možná máme dobrou pověst. Nikdy však nesmíme brát na lehkou váhu svou morálku.

5–7. (a) Kdo byla ‚ta žena Jezábel‘ a co mělo být učiněno proti jejímu vlivu? (b) K jakému jednání podněcuje zbožné ženy Kristovo poselství sboru v Thyatiře?

⁵ Sbor v Thyatiře snášel modlářství, falešné učení a sexuální nemravnost. Byla mezi nimi ‚ta žena Jezábel‘ — možná skupina žen, které měly podobné rysy jako Jezábel, ničemná královna v desetikmenném izraelském království. Někteří znalci se domnívají, že jakési thyatirské ‚prorokyně‘ se snažily křesťany zatáhnout do uctívání bohů a bohyň, kteří byli považováni za ochránce řemeslnických cechů, a že křesťany naváděly k účasti na slavnostech, při nichž se jedly věci obětované modlám. Ať se v dnešním křesťanském sboru nevyskytnou žádné samozvané prorokyně, které by chtěly manipulovat druhými!

⁶ Kristus ‚hodlal ženu Jezábel uvrhnout na lůžko nemocných, a ty, kdo s ní cizoloží, do velkého soužení, pokud nebudou činit pokání z jejích skutků‘. Dozorci se takovému ničemnému učení a vlivu nesmějí nikdy podvolit. A k tomu, aby křesťan pochopil, že „hluboké Satanovy věci“ jsou bez výjimky zlé, není třeba, aby se dopustil duchovního či tělesného smilstva nebo se zapletl do modlářství. Dbáme-li na Ježíšovu výstrahu, ‚budeme se pevně držet toho, co máme‘, a nenecháme se ovládnout hříchem. Pomazaní křesťané odmítají bezbožné praktiky, žádosti a cíle, a proto při vzkříšení obdrží „autoritu nad národy“ a společně s Kristem tyto národy rozbijí. Nynější sbory mají symbolické hvězdy, a pomazaní dostanou při svém vzkříšení do nebe ‚jasnou jitřní hvězdu‘ — Ženicha, Ježíše Krista. (Zjevení 22:16)

⁷ Sbor v Thyatiře obdržel výstrahu, aby netoleroval špatný vliv odpadlických žen. Duchem inspirované poselství, které Kristus tomuto sboru adresoval, pomáhá dnešním zbožným ženám, aby se držely na místě, které jim Bůh určil. Takové ženy se nesnaží uplatňovat autoritu nad muži ani se nepokoušejí svádět bratry k duchovnímu nebo tělesnému smilstvu. (1. Timoteovi 2:12) Právě naopak, zbožné ženy dávají druhým příklad svými znamenitými skutky a službou k Boží chvále. (Žalm 68:11; 1. Petra 3:1–6) Jestliže sbor chrání to, co má — čisté učení, chování a vzácnou výsadu služby Království —, přijde ho Kristus bohatě odměnit, a ne nad ním vykonat rozsudek.

Andělovi v Sardech

8. (a) Kde ležely Sardy a jaké podrobnosti o tomto městě jsou známy? (b) Proč sbor v Sardech potřeboval pomoc?

⁸ Sbor v Sardech naléhavě potřeboval pomoc. Byl totiž duchovně mrtvý. (Přečti Zjevení 3:1–6.) Vzkvétající město Sardy leželo asi 50 kilometrů jižně od Thyatiry. Obchodní ruch, úrodnost zdejší krajiny a výroba vlněných látek a koberců přispěly k tomu, že se Sardy staly bohatým městem, které kdysi mělo přibližně 50 000 obyvatel. Podle historika Josepha byla v Sardech v prvním století př. n. l. velká židovská obec. Rozvaliny města svědčí o tom, že zde stála synagoga a také chrám efezské bohyně Artemidy.

9. Co bychom měli udělat, jestliže je naše služba rutinní?

⁹ Andělovi sboru v Sardech Kristus řekl: „Znám tvé skutky; máš jméno, že jsi živý, ale jsi mrtvý.“ Mohlo by se i nám stát, že bychom budili dojem duchovně bdělých křesťanů, ale k většině křesťanských výsad bychom se přitom stavěli ospale a naše služba by byla rutinní a v duchovním ohledu „blízko smrti“? Pak musíme mít ‚stále na mysli, jak jsme přijali a jak jsme slyšeli‘ poselství o Království, a musíme oživit své úsilí v posvátné službě. Rozhodně bychom se měli začít celým srdcem aktivně účastnit křesťanských shromáždění. (Hebrejcům 10:24, 25) Sboru v Sardech dal Kristus výstrahu: „Pokud se neprobudíš, ... přijdu jako zloděj a vůbec nebudeš vědět, v kterou hodinu na tebe přijdu.“ Platí tato výstraha i dnes? I my budeme muset zanedlouho skládat účty.

10. Co může i v takové situaci, v jaké byl sbor v Sardech, platit o některých křesťanech?

¹⁰ I v situaci, která se podobá tomu, co se dělo v Sardech, se mohou najít jednotlivci, kteří ‚neposkvrnili své svrchní oděvy a mohou s Kristem chodit v bílých oděvech, protože jsou toho hodni‘. Zachovávají svou křesťanskou totožnost tím, že v mravním i náboženském ohledu zůstávají bez poskvrny od tohoto světa. (Jakub 1:27) Ježíš tedy ‚rozhodně nevymaže jejich jméno z knihy života, ale uzná ho před svým Otcem a před anděly‘. Pomazaní, jakožto třída Kristovy nevěsty, budou uznáni za hodné toho, aby chodili s Kristem, a budou oděni do světlého, čistého, jemného plátna, které představuje spravedlivé skutky Božích svatých. (Zjevení 19:8) Pomazané čekají v nebi podivuhodné služební výsady, a to je podněcuje, aby vítězili nad světem. Požehnání jsou připravena i pro ty, kdo mají vyhlídku věčně žít na zemi. Také jejich jména jsou zapsána v knize života.

11. Co bychom měli dělat, jestliže začínáme být duchovně ospalí?

¹¹ Do tak smutného duchovního stavu, v jakém byl sbor v Sardech, se nechce dostat nikdo z nás. Co však dělat, když u sebe začínáme pozorovat příznaky duchovní ospalosti? Měli bychom ve svém vlastním zájmu jednat rychle. Dejme tomu, že nás přitahuje nějaké bezbožné jednání nebo začínáme polevovat v účasti na shromážděních či ve službě. Pak v upřímné modlitbě prosme Jehovu o pomoc. (Filipanům 4:6, 7, 13) K duchovní bdělosti nám pomůže každodenní čtení Bible a také studium Písma a publikací ‚věrného správce‘. (Lukáš 12:42–44) Pak budeme jako ti křesťané v Sardech, kteří získali Kristovo schválení, a pro své spoluvěřící budeme zdrojem povzbuzení.

Andělovi ve Filadelfii

12. Jak byste popsali náboženskou situaci ve starověké Filadelfii?

¹² Sbor ve Filadelfii slyšel od Ježíše jen slova chvály. (Přečti Zjevení 3:7–13.) Filadelfie (dnešní Alasehir) byla vzkvétajícím střediskem vinařské oblasti v západní části Malé Asie. Jejím hlavním božstvem byl bůh vína, Dionýsos. Je zřejmé, že se Židé ve Filadelfii neúspěšně pokoušeli přemluvit tamní židovské křesťany, aby se nadále drželi některých zvyků souvisejících s mojžíšským Zákonem nebo aby se k těmto zvykům vrátili.

13. K čemu Kristus použil „Davidův klíč“?

¹³ Kristus „má Davidův klíč“, byly mu tedy svěřeny všechny zájmy Království a správa domácnosti víry. (Izajáš 22:22; Lukáš 1:32) Ježíš tento klíč použil, aby křesťanům ve starověké Filadelfii i jinde otevřel cestu k příležitostem a výsadám souvisejícím s Královstvím. V roce 1919 otevřel ‚věrnému správci‘ „velké dveře“ vedoucí ke kázání Království. Tyto dveře nemůže žádný protivník zavřít. (1. Korinťanům 16:9; Kolosanům 4:2–4) Dveře k výsadám Království však byly zavřeny před těmi, kdo patří do „Satanovy synagógy“, protože ti nejsou duchovními Izraelity.

14. (a) Jaký slib dal Ježíš sboru ve Filadelfii? (b) Jak můžeme být uchráněni před pádem v ‚hodině zkoušky‘?

¹⁴ Ježíš dal křesťanům ve starověké Filadelfii tento slib: „Protože jsi dodržel slovo o mé vytrvalosti, i já tě uchráním před hodinou zkoušky, která má přijít na celou obydlenou zemi.“ Ke kázání je potřeba taková vytrvalost, jakou projevoval Ježíš. Ten se nikdy nepoddal nepříteli, ale stále činil vůli svého Otce. Proto byl Kristus vzkříšen k nesmrtelnému životu v nebesích. Jestliže my pevně stojíme za svým rozhodnutím uctívat Jehovu a jestliže kázáním dobré zprávy podporujeme Království, budeme v nynějším období zkoušek, v ‚hodině zkoušky‘, uchráněni před pádem. Budeme se ‚dál pevně držet toho, co máme‘ od Krista, tím že se budeme snažit tyto zájmy Království rozšiřovat. Odměnou za takové jednání bude nesmírně cenná nebeská koruna pro pomazané a věčný život na zemi pro jejich věrné společníky.

15. Co se vyžaduje od těch, kdo budou ‚sloupy v Božím chrámu‘?

¹⁵ Kristus dodává: „Toho, kdo zvítězí — toho učiním sloupem v chrámu svého Boha..., a napíši na něj jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe od mého Boha, a to své nové jméno.“ Pomazaní dozorci musí být oporou pravého uctívání. Aby neztratili vyhlídku být členy „nového Jeruzaléma“, musí kázat o Božím Království a zůstávat duchovně čistí. Je to nutné, jestliže chtějí být sloupy v oslaveném nebeském chrámu a jestliže mají nést jméno Božího města jakožto jeho nebeští občané a jestliže mají nést také jméno Kristovo jakožto jeho nevěsta. A samozřejmě musí mít uši, které „slyší, co duch říká sborům“.

Andělovi v Laodiceji

16. Například co je známo o Laodiceji?

¹⁶ Samolibý sbor v Laodiceji dostal od Krista pokárání. (Přečti Zjevení 3:14–22.) Laodicea ležela asi 150 kilometrů východně od Efezu, v úrodném údolí řeky Lykos, na křižovatce důležitých obchodních cest. Toto město s rozvinutou výrobou bylo střediskem bankovnictví a těšilo se velkému blahobytu. Vyráběly se tam proslulé oděvy z černé vlny, která byla typická pro tamní oblast. Laodicea byla sídlem slavné lékařské školy a pravděpodobně se tam vyráběl oční lék známý jako „frýžský prášek“. Jedním z hlavních božstev, jež byla ve městě uctívána, byl Asklépios, bůh lékařství. Zdá se, že v Laodiceji žil poměrně velký počet Židů, z nichž někteří zjevně byli dost bohatí.

17. Za co byli Laodiceané pokáráni?

¹⁷ Ježíš Laodiceany oslovuje prostřednictvím ‚anděla‘ jejich sboru a promlouvá s autoritou, kterou má jakožto „věrný a pravý svědek, počátek Božího stvoření“. (Kolosanům 1:13–16) Laodiceané byli pokáráni za to, že v duchovním ohledu nejsou ‚ani studení ani horcí‘. Byli vlažní, a proto je Kristus hodlal vyvrhnout ze svých úst. Toto znázornění mohli snadno pochopit. Nedaleké město Hierapolis mělo horké prameny a v Kolosech byla voda chladná. Ale do Laodiceje musela být voda vedena z poměrně velké vzdálenosti, a než se dostala do města, byla tedy pravděpodobně vlažná. V jednom úseku byla voda vedena akvaduktem, a blíže k městu procházela kamennými bloky, které byly provrtány a pevně spojeny.

18, 19. Jak je možné pomáhat těm z dnešních křesťanů, kteří se podobají Laodiceanům?

¹⁸ Lidé, kteří se v dnešní době podobají Laodiceanům, nejsou ani povzbudivě horcí, ani osvěživě chladiví. Stane se s nimi to, co s vlažnou vodou — budou vyplivnuti! Ježíš nechce, aby takoví lidé byli jeho mluvčími, tedy pomazanými „vyslanci, kteří zastupují Krista“. (2. Korinťanům 5:20) Pokud nebudou činit pokání, ztratí výsadu působit jako hlasatelé Království. Laodiceané usilovali o pozemské bohatství a ‚nevěděli, že jsou bídní, politováníhodní, chudí, slepí a nazí‘. Jestliže se ti, kdo se jim dnes podobají, mají zbavit své duchovní chudoby, slepoty a nahoty, musí si od Krista koupit ‚přečištěné zlato‘ v podobě vyzkoušené víry, „bílé svrchní oděvy“ spravedlnosti a „oční mast“ pro zlepšení duchovního zraku. Křesťanští dozorci takovým jednotlivcům rádi pomáhají, aby si uvědomovali svou duchovní potřebu, a tak se mohli stát ‚bohatými ve víře‘. (Jakub 2:5; Matouš 5:3) Dozorci jim také musí pomáhat, aby si aplikovali duchovní „oční mast“ — aby přijali a uplatňovali Ježíšovo učení, rady, příklad a smýšlení. To je lék, který působí proti ‚touze těla a touze očí a okázalému vystavování prostředků, které má někdo k životu‘. (1. Jana 2:15–17)

¹⁹ Ježíš kárá a ukázňuje všechny ty, k nimž má náklonnost. Dozorci, kteří působí pod jeho dohledem, musí něžně dělat totéž. (Skutky 20:28, 29) Laodiceané měli ‚být horliví a činit pokání‘, což vyžadovalo změny v jejich smýšlení a způsobu života. A jak je to s námi? Zvykli si někteří z nás na životní styl, který naši posvátnou službu Bohu odsouvá na méně důležité místo v životě? Potom si ‚od Ježíše kupme oční mast‘, abychom jasně viděli, jak důležité je horlivě hledat nejprve Království. (Matouš 6:33)

20, 21. Kdo dnes správně reaguje na Ježíšovo ‚klepání‘ a jaké mají tito lidé vyhlídky?

²⁰ „Pohleď,“ říká Kristus, „stojím u dveří a klepu. Jestliže někdo slyší můj hlas a otevře dveře, vejdu do jeho domu a budu s ním večeřet a on se mnou.“ Ježíš často předkládal duchovní poučení těm, kdo s ním stolovali. (Lukáš 5:29–39; 7:36–50; 14:1–24) Nyní klepe na dveře takového sboru, který se podobá sboru v Laodiceji. Zareagují jeho členové na toto klepání, oživí svou náklonnost k Ježíšovi, přivítají ho mezi sebou a nechají se jím poučovat? Pokud to udělají, Kristus s nimi bude hodovat a oni z toho budou mít velký duchovní užitek.

²¹ Dnešní „jiné ovce“ Ježíše obrazně vpouštějí dovnitř a toto jednání vede k věčnému životu. (Jan 10:16; Matouš 25:34–40, 46) Každému vítěznému křesťanu z řad pomazaných Kristus udělí výsadu ‚usednout s ním na jeho trůn, stejně jako on zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůn‘. Ano, vítězným pomazaným Ježíš slibuje nádhernou odměnu — budou sedět spolu s ním na trůnu po pravici jeho Otce v nebesích. A jiné ovce, které zvítězí, se mohou těšit na to, že budou mít podivuhodné místo na zemi pod vládou Království.

Poučení pro nás všechny

22, 23. (a) Jak mohou mít všichni křesťané užitek z Ježíšových slov sedmi sborům? (b) K čemu bychom měli být odhodláni?

²² Není pochyb o tom, že z Ježíšových slov sedmi sborům v Malé Asii mohou mít velký užitek všichni křesťané. Láskyplní křesťanští starší si mohou například všimnout toho, jak vhodně Kristus vyjadřoval pochvalu. Podněcuje je to k tomu, aby chválili jednotlivce a sbory, jestliže si v duchovním ohledu počínají dobře. Tam, kde se vyskytují nějaké nedostatky, starší pomáhají spoluvěřícím uplatňovat léčivé biblické poučení. Nám všem mohou nejrůznější rady, které Kristus dal sedmi sborům, přinášet užitek, pokud je uplatňujeme s vroucí modlitbou a neodkladně.a

²³ Poslední dny, ve kterých žijeme, nejsou dobou pro samolibost, hmotařství ani pro cokoli jiného, co by mohlo vést k tomu, že bychom Bohu sloužili jen symbolicky. Kéž tedy všechny sbory nadále jasně září jako svícny, které Ježíš ponechává na jejich místě. Jakožto věrní křesťané buďme vždy odhodláni věnovat pozornost, když promlouvá Kristus, a naslouchejme tomu, co říká duch. Potom se budeme moci trvale radovat z toho, že jsme nositeli světla k Jehovově slávě.

[Poznámka pod čarou]

Jak byste odpověděli?

• Kdo byla ‚ta žena Jezábel‘ a proč ji zbožné ženy nenapodobují?

• Jaká situace panovala ve sboru v Sardech a co můžeme dělat pro to, abychom se nestali podobnými mnoha tamním křesťanům?

• Jaké sliby dal Ježíš sboru ve Filadelfii a jak se vztahují na křesťany dnes?

• Proč byli Laodiceané pokáráni, ale jaké vyhlídky jsou předloženy horlivým křesťanům?

[Obrázek na straně 16]

Je nutné vyhýbat se praktikám ‚té ženy Jezábel‘

[Obrázky na straně 18]

Ježíš svým následovníkům otevřel „velké dveře“ vedoucí k výsadám Království

[Obrázek na straně 20]

Vítáte Ježíše a nasloucháte mu?