Píseň výstupů.
130 Z hlubin jsem tě vzýval, Jehovo.+
2 Jehovo, slyš přece můj hlas.+
Kéž se tvé uši prokážou být pozorné k hlasu mých snažných proseb.+
3 Kdyby provinění byla to, na co dáváš pozor,+ Jah,
Jehovo, kdo by mohl obstát?+
4 Vždyť u tebe je [pravé] odpouštění,+
aby se tě báli.+
5 Doufám, Jehovo, má duše doufá,+
a čekám na jeho slovo.+
6 Má duše [čeká] na Jehovu+
více než strážní na jitro,+
když vyhlížejí jitro.+
7 Ať Izrael čeká na Jehovu.+
Vždyť u Jehovy je milující laskavost+
a hojně je u něho vyplacení.+
8 A sám vyplatí Izrael ze všech jeho provinění.+