Nezralý křesťan se lehce může stát obětí vychytralých podvodů, konspiračních teorií a názorů odpadlíků. Má sklon na druhé žárlit, vyvolávat spory, snadno se urazit, a když se ocitne v pokušení, je pro něj těžké mu odolat. (1. Kor. 3:3) Bible přirovnává duchovní růst k tomu, jak roste dítě. (Ef. 4:15) Protože nemá tolik zkušeností, potřebuje, aby ho někdo vedl. Třeba maminka řekne svojí holčičce, aby se jí držela za ruku, když přechází silnici. Časem jí možná dovolí, aby silnici přecházela bez ní, ale pořád jí připomíná, ať se rozhlédne na obě strany. A když je dospělá, nebezpečí už dokáže odhadnout sama. Podobně, když je křesťan zralý, přemýšlí o biblických zásadách, aby zjistil, co si o tom myslí Jehova, a pak se tím řídí. w24.04 3 ¶5, 6

Nějakou dobu byli Božími přáteli jenom ti, kdo s ním žili v nebi. Později, když Jehova vytvořil lidi, jako by tím svůj stan rozšířil, aby se i oni mohli stát jeho hosty. K takovým vzácným hostům patřil třeba Enoch, Noe, Abraham nebo Job. O těchhle jeho věrných služebnících se v Bibli píše jako o jeho přátelích neboli těch, kdo chodili „s pravým Bohem“. (1. Mojž. 5:24; 6:9; Job 29:4; Iz. 41:8) V průběhu staletí zval Jehova do svého stanu další přátele. (Ezek. 37:26, 27) Třeba z Ezekielova proroctví se dozvídáme, že chce mít se svými služebníky opravdu blízký vztah. Slíbil, že s nimi uzavře „smlouvu pokoje“. Tohle proroctví se vztahuje na dobu, kdy pomazaní křesťané a ti, kdo mají naději na věčný život na zemi, budou Bohu jednotně sloužit v jeho stanu jako „jedno stádo“. (Jan 10:16) A ta doba je právě teď. w24.06 2 ¶2; 3 ¶4, 5

Jsme Jehovovi služebníci, a tak ze všech sil podporujeme jeho království, ale často k tomu potřebujeme odvahu. (Mat. 6:33) Třeba když chceme v tomhle zkaženém světě žít podle Jehovových zásad a kázat dobrou zprávu. Navíc je tenhle svět čím dál víc politicky rozdělený, a proto se bez odvahy neobejdeme, když chceme zůstat neutrální. (Jan 18:36) Právě kvůli tomu, že se Jehovovi služebníci odmítají zapojit do politiky nebo nastoupit vojenskou službu, má spoustu z nich ekonomické problémy nebo zažili bití a věznění. Když přemýšlíme o těch, kdo odvážně podporovali Jehovu a jeho království, motivuje nás to, abychom takoví byli i my. Náš král Ježíš rázně odmítl být součástí Satanova politického systému. (Mat. 4:8–11; Jan 6:14, 15) Vždycky se spoléhal na Jehovu a on mu dával sílu. w24.07 3 ¶4; 4 ¶7