Během staletí Jehova postupně odhaloval, jak si k němu hříšní lidé můžou vytvořit blízký vztah. První člověk, který se po vzpouře v Edenu spoléhal na Jehovu, byl Ábel, druhý syn Adama a Evy. Jehovu miloval, chtěl mu dělat radost a být jeho přítelem. Protože byl pastýř, vzal ze svého stáda několik jehňátek, porazil je a obětoval mu je. Jak na to Jehova reagoval? „Příznivě přijal Ábela a jeho oběť.“ (1. Mojž. 4:4) Stejně přijímal i oběti jiných lidí, kteří ho milovali a důvěřovali mu, jako byl třeba Noe. (1. Mojž. 8:20, 21) Ukázal tím, že hříšní lidé můžou získat jeho přízeň a mít s ním blízký vztah. w24.08 3 ¶5, 6

Nefér jednání nás může hodně zasáhnout a zranit. (Kaz. 7:7) Měli to tak i věrní Jehovovi služebníci, jako třeba Job a Habakuk. (Job 6:2, 3; Hab. 1:1–3) I když jsou takové pocity přirozené, musíme si dát pozor, jak na nespravedlnost reagujeme. Jinak bychom totiž mohli udělat nějakou hloupost a ještě to zhoršit. Když máme pocit, že špatným lidem jejich jednání prochází, možná si říkáme, jestli má vůbec smysl dělat to, co je správné. Přesně to si říkal i pisatel jednoho žalmu. Připadalo mu, že se špatní lidé mají dobře, a to často na úkor těch, kdo jednají správně. Řekl: „Tihle ničemové to mají vždycky jednoduché.“ (Žalm 73:12) Byl z toho tak zničený, že skoro přestal věřit tomu, že sloužit Jehovovi stojí za to. Řekl: „Když jsem se to snažil pochopit, trápilo mě to.“ (Žalm 73:14, 16) w24.11 3 ¶5–7

Jehovu oslavujeme, protože k němu máme hlubokou úctu. Vážíme si ho za spoustu věcí. Je všemohoucí, má neomezenou moc. (Žalm 96:4–7) Z toho, co vytvořil, vidíme, že je nekonečně moudrý. Nejenže je zdroj života, ale taky všechno při životě udržuje. (Zjev. 4:11) Je věrný. (Zjev. 15:4) Všechno, co dělá, se mu daří a všechno, co slíbí, splní. (Jozue 23:14) Není divu, že o něm prorok Jeremjáš řekl: „Mezi všemi moudrými z národů a ve všech jejich královstvích není nikdo jako ty.“ (Jer. 10:6, 7) Rozhodně máme spoustu důvodů, proč mít k našemu nebeskému Otci úctu. Ale kromě toho ho oslavujeme proto, že ho ze srdce milujeme. w25.01 3 ¶5, 6