Pravé porozumění vychází z toho, že víme, jaké má Jehova vlastnosti, co má v plánu a taky co miluje a co nenávidí. Zeptej se sám sebe: Když tohle o Jehovovi vím, jak se mám rozhodnout, aby mu to udělalo radost? (Ef. 5:17) Když chceme dělat radost Jehovovi, někdy musíme zklamat svoje blízké. Uveďme si příklad: Rodiče to se svojí dcerou myslí dobře, a tak ji chtějí provdat za někoho, kdo je finančně za vodou a možná by se mohl postarat i o ně. Jenže duchovně na tom zas tak dobře není. Co je důležitější? Aby jejich dcera byla finančně zajištěná, nebo aby jí někdo pomáhal duchovně růst? To, jak se na věc dívá Jehova, je v Matoušovi 6:33. Je tam vybídka, aby křesťané dávali „na první místo Království“. Samozřejmě si vážíme rodičů a bereme ohled na lidi kolem sebe, ale hlavně chceme dělat radost Jehovovi. w25.01 17 ¶9, 10

Když se setkáme s odporem, i my potřebujeme, aby nám Jehova pomohl být pro službu pořád zapálení. (Zjev. 12:17) Jak si můžeme být jistí, že to pro nás udělá? Odpověď je v Ježíšově modlitbě, kterou najdeme v Janovi 17. kapitole. Prosil Jehovu, aby na jeho apoštoly dával pozor. Vyslyšel ho Jehova? Ano. Je to vidět z knihy Skutky. Jsou tam příběhy o tom, jak Jehova během pronásledování apoštolům pomáhal. Ježíš ale neprosil jenom za ně. Prosil i za ty, kdo teprve uvěří tomu, co budou apoštolové učit. A mezi ně patříš i ty. Jehova Ježíšovu modlitbu dál vyslýchá. Stejně jako apoštolům bude pomáhat i tobě. (Jan 17:11, 15, 20) Blíží se konec tohohle světa, a tak může být kázání čím dál těžší. Ježíš nás ale ujistil, že nás v tom maximálně podpoří. (Luk. 21:12–15) w25.03 17, 18 ¶13, 14

Jako Boží služebníci můžeme „radostně volat“, protože je nám „dobře u srdce“. Jsme moc vděční za povzbuzující pravdy, za utěšující sliby z Bible a za pevnou naději založenou na Kristově výkupní oběti. Když o tom všem mluvíme, jsme skutečně šťastní! (Žalm 34:8; 133:1–3) Duchovní ráj se vyznačuje dvěma hlavními rysy. Lidé v něm se mají rádi a je mezi nimi jednota. Díky tomuhle „poutu jednoty“ můžeme už teď jakoby nahlédnout do nového světa, kde se Boží služebníci budou mít ještě radši a budou jednotnější. (Kol. 3:14) Každý, kdo chce být skutečně šťastný a spokojený, musí žít v duchovním ráji. Ať už si o Jehovových služebnících svět myslí cokoli, u jeho duchovní rodiny mají dobré jméno. (Iz. 65:15) w24.04 21 ¶7, 8