Žalmy

142 Přistoupil jsem k tomu, abych svým hlasem volal o přispění k Jehovovi;+

svým hlasem jsem začal volat k Jehovovi o přízeň.+

 2 Před ním jsem vyléval svou starost;+

dále jsem před ním vyprávěl o své vlastní tísni,+

 3 když ve mně umdléval duch.+

Tehdy jsi sám poznal mou vozovou cestu.+

Na stezce, po které kráčím,+

políčili na mne past.+

 4 Pohleď na pravici a viz,

že mi nikdo nevěnuje uznání.+

Mé místo k útěku mi zaniklo;+

nikdo se nedotazuje na mou duši.+

 5 Volal jsem k tobě, Jehovo, o přispění.+

Řekl jsem: „Jsi mé útočiště,+

můj podíl+ v zemi živých.“+

 6 Věnuj přece pozornost mému snažně prosebnému volání,+

vždyť jsem velice zchudl.+

Osvoboď mě od mých pronásledovatelů,+

neboť jsou silnější než já.+

 7 Vyveď přece mou duši až z kobky,+

abych chvalořečil tvému jménu.+

Ať se kolem mne shromáždí spravedliví,+

protože se mnou jednáš vhodně.+