Šalomounova píseň
4 „Pohleď, jsi krásná,+ družko moje. Pohleď, jsi krásná. Tvé oči jsou holubičí+ za tvým závojem.+ Tvé vlasy jsou jako stádo koz,+ které seskákaly z hornatého kraje Gilead.+ 2 Tvé zuby jsou jako stádo čerstvě ostříhaných [dospělých ovcí],+ které vyšly z koupele. Každá z nich rodí po dvou, a žádná z nich neztratila svá mláďata. 3 Tvé rty jsou právě jako šarlatová nit, a tvá mluva je příjemná.+ Jako dílek granátového jablka jsou tvé spánky za závojem.+ 4 Tvá šíje+ je jako Davidova věž+ zbudovaná z vrstev kamene, na níž je zavěšeno tisíc štítů, všechny okrouhlé štíty+ silných mužů.* 5 Tvé dva prsy+ jsou jako dvě mláďata, dvojčata gazely, která se pasou mezi liliemi.“+
6 „Než zavane+ den a stíny uprchnou, půjdu k hoře myrhy a k pahorku vonné pryskyřice.“+
7 „Celá jsi krásná,+ družko moje, a není na tobě vada.+ 8 Z Libanonu se mnou, nevěsto,+ z Libanonu+ se mnou kéž přijdeš. Kéž sestoupíš z vrcholku Antilibanonu,* z vrcholku Seniru,+ ano Hermonu,+ ze lvích doupat, z levhartích hor. 9 Rozbušila jsi mi srdce, má sestro,+ [má] nevěsto,+ rozbušila jsi mi srdce* jedním ze svých očí,+ jedním přívěskem svého náhrdelníku. 10 Jak krásné jsou tvé projevy něžnosti,+ má sestro, má nevěsto! O kolik lepší jsou tvé projevy něžnosti než víno, a aróma tvých olejů než všelijaké voňavky!+ 11 Med z plástve ti neustále kane ze rtů,+ [má] nevěsto. Pod jazykem máš med+ a mléko, a aróma tvých oděvů je jako aróma+ Libanonu. 12 Zahrada* uzavřená je má sestra,+ [má] nevěsta, zahrada uzavřená, zřídlo zapečetěné. 13 Tvá kůže je ráj* granátových jablek* s nejvybranějšími plody,+ rostliny heny spolu s rostlinami nardu;+ 14 nard+ a šafrán,+ třtina+ a skořice,+ spolu se všelijakými stromy s vonnou pryskyřicí, myrha a aloe,+ spolu se všemi nejjemnějšími voňavkami;+ 15 zahradní zřídlo, studna čerstvé vody*+ a proudy řinoucí se z Libanonu.+ 16 Probuď se, severní větře, a vejdi, jižní větře.+ Věj na mou zahradu.+ Ať se řinou její voňavky.“
„Ať můj milý vejde do své zahrady a jí její nejvybranější plody.“