Nářky
א [ʼaʹlef]
2 Jak jen Jehova* ve svém hněvu zahaluje mrakem sionskou dceru!+
Z nebe na zem svrhl+ krásu Izraele.+
V den svého hněvu si nevzpomněl na svou podnož.+
ב [béth]
2 Jehova* spolkl, neprojevil soucit s žádnými místy+ Jákobova pobývání.
Ve svém rozlícení strhl opevněná místa+ judské dcery.
Uvedl do styku se zemí,+ znesvětil království+ a její knížata.+
ג [giʹmel]
3 V žáru hněvu sťal každý roh Izraele.+
Obrátil pravici zpět před nepřítelem;+
a v Jákobovi stále hoří jako planoucí oheň, který všude kolem pohlcuje.+
ד [daʹleth]
4 Sešlápl svůj luk jako nepřítel.+ Jeho pravice+ zaujala polohu
ה [heʼ]
5 Jehova* se stal podobným nepříteli.+ Spolkl Izrael.+
Spolkl všechny jeho obytné věže;+ zničil všechna jeho opevněná místa.+
A rozhojňuje truchlení a nářek v judské dceři.+
ו [waw]
6 A se svou chýší+ zachází násilně jako s [chýší] v zahradě.+ Zničil svůj svátek.
Jehova způsobil, že je na Sionu zapomenut svátek+ a sabat,
a ve svém hněvivém otevřeném odsouzení nebere ohled na krále a kněze.+
ז [zaʹjin]
7 Jehova* odvrhl svůj oltář.+ Odkopl svou svatyni.+
Zdi jejích obytných věží vydal do ruky nepřítele.+
V Jehovově domě vydali [svůj] vlastní hlas jako v den svátku.+
ח [chéth]
8 Jehova pomyslil na to, že zničí zeď+ sionské dcery.
Natáhl měřicí provazec.+ Neobrátil svou ruku zpět od polykání.+
A působí, že násep a zeď truchlí.+ Společně zchřadly.
ט [téth]
9 Její brány+ zapadly až do země. Zničil a rozlámal na kusy její závory.
Její král a její knížata jsou mezi národy.+ Není zákon.+
Její vlastní proroci také nenalezli vidění od Jehovy.+
י [jódh]
10 Starší muži sionské dcery sedí na zemi, [kde] mlčí.+
Na hlavu si nanesli prach.+ Opásali se pytlovinou.+
Jeruzalémské panny snížily hlavu až k zemi.+
כ [kaf]
11 Mé oči dospěly ke konci v čirých slzách.+ Má střeva jsou v kvasu.+
Má játra jsou vylita na samotnou zem+ kvůli zřícení dcery mého lidu,+
protože omdlévá dítě a kojenec na veřejných prostranstvích městečka.+
ל [laʹmedh]
12 Stále říkaly svým matkám: „Kde je obilí a víno?“+
Protože omdlévaly jako někdo zabitý na veřejných prostranstvích města,
protože se jejich duše vylévala do náruče jejich matek.
מ [mem]
13 Jako svědka čeho tě mám použít? K čemu tě mám připodobnit, jeruzalémská dcero?+
Co mám učinit tobě rovným, abych tě utěšil, panenská dcero Sionu?+
Vždyť tvé zhroucení+ je tak veliké jako moře. Kdo ti může přinést uzdravení?+
נ [nun]
14 Tvoji vlastní proroci pro tebe viděli ve vidění nicotné a neuspokojivé věci+
a neodkryli tvé provinění, aby obrátili zpět tvé zajetí,+
ale stále pro tebe viděli ve vidění nicotná a zavádějící prohlášení.+
ס [saʹmekh]
15 Všichni, kdo procházeli silnicí, nad tebou tleskali.+
Hvízdli+ a potřásali hlavou+ nad jeruzalémskou dcerou [a říkali]:
„Je tohle to město, o němž říkávali: ‚Je dokonalostí krásy, jásotem pro celou zemi‘?“+
פ [peʼ]*
16 Všichni tvoji nepřátelé nad tebou otevřeli ústa.+
Hvízdli a skřípali zuby.+ Řekli: „Spolkneme [ji].*+
Tohle je vskutku den, v který jsme doufali.+ Našli jsme! Viděli jsme!“+
ע [ʽaʹjin]*
17 Jehova učinil, co zamýšlel.+ Dovršil svůj výrok,+
to, co přikazoval od dávných dnů.+ Strhl a neprojevil soucit.+
A působí, že nepřítel se nad tebou raduje.+ Vyvýšil roh tvých protivníků.+
צ [ca·dhéʹ]
18 Jejich srdce volalo k Jehovovi:*+ Ó zdi sionské dcery.+
Způsob, ať dnem a nocí stékají slzy právě jako bystřina.+
Nepoddej se otupělosti. Kéž nemá klid zřítelnice* tvého oka.
ק [qóf]
19 Vstaň! Kňuč za noci při začátku ranních hlídek.+
Vylej své srdce+ před Jehovovým* obličejem+ právě jako vodu.
Zdvihni k němu dlaně+ kvůli duši svých dětí,
které omdlévají z hladu na začátku všech ulic.+
ר [réš]
20 Viz, Jehovo, a pohleď+ přece na toho, s nímž jsi takto krutě jednal.
Měly by ženy stále jíst své vlastní plody, děti, [které se] narodily plně utvořené,+
ש [šin]
21 Chlapec a stařec+ ulehli na zem ulic.+
Mé panny a moji mladí muži padli mečem.+
Zabíjel jsi ve dni svého hněvu.+ Pobíjel jsi;+ neměl jsi soucit.+
ת [taw]