5. Mojžíšova
18 Žádný podíl ani dědictví s Izraelem by neměly připadnout kněžím, Levitům, celému kmeni Levi.+ Měli by jíst Jehovovy ohnivé oběti, ano jeho* dědictví.+ 2 Nemělo by mu tedy připadnout žádné dědictví uprostřed jeho bratrů. Jeho dědictvím je Jehova,+ právě jak k němu mluvil.
3 A to by mělo nadále právem náležet kněžím od lidu, od těch, kteří obětují oběť, ať býka nebo ovci: Knězi se dá lopatka a čelisti a žaludek. 4 První ze svého obilí, svého mladého vína a svého oleje a první ze stříhané vlny svého bravu bys měl dát jemu.+ 5 Jeho totiž Jehova,* tvůj Bůh, vyvolil ze všech tvých kmenů, aby on a jeho synové vždy stáli a sloužili v Jehovově* jménu.+
6 A v případě, že Levita vyjde z jednoho z tvých měst celého Izraele, kde chvíli přebýval,+ a opravdu přijde kvůli nějaké dychtivosti své duše na místo, které Jehova vyvolí,+ 7 bude také sloužit ve jménu Jehovy,* svého Boha, stejně jako všichni jeho bratři Levité, kteří tam stojí před Jehovou.+ 8 Měl by jíst rovný podíl+ kromě toho, co dostane z věcí, jež prodává ze zboží svých předků.*
9 Až vstoupíš do země, kterou ti dává Jehova, tvůj Bůh, nebudeš se učit činit podle odporných věcí oněch národů.+ 10 Neměl by se v tobě najít nikdo, kdo přiměje svého syna nebo svou dceru, aby prošli ohněm,+ nikdo, kdo používá věštění,+ kdo provozuje magii,+ ani nikdo, kdo hledá znamení,+ ani kouzelník,+ 11 ani ten, kdo spoutává jiné zaklínáním,+ ani nikdo, kdo se radí se spiritistickým médiem*+ nebo s tím, kdo z povolání předpovídá události,+ ani nikdo, kdo se dotazuje mrtvých.+ 12 Každý, kdo tyto věci dělá, je totiž něčím odporným Jehovovi, a kvůli těmto odporným věcem je Jehova, tvůj Bůh, před tebou zahání.+ 13 Měl by ses prokázat [jako] bezúhonný u Jehovy, svého Boha.+
14 Tyto národy, které zbavuješ vlastnictví, totiž naslouchávaly těm, kdo provozují magii,+ a těm, kdo věští;+ ale pokud jde o tebe, tobě Jehova, tvůj Bůh, nic takového nedal.*+ 15 Proroka z tvého vlastního středu, z tvých bratrů, jako jsem já, pro tebe vzbudí Jehova,* tvůj Bůh — jemu byste měli naslouchat+ —, 16 v odpověď na všechno, co jsi žádal od Jehovy,* svého Boha, na Chorebu v den sboru,+ když jsi řekl: ‚Ať opět neslyším hlas Jehovy, svého Boha, a ať již nevidím tento velký oheň, abych nezemřel.‘+ 17 Na to mi Jehova řekl: ‚Udělali dobře, že mluvili, co [mluvili].+ 18 Vzbudím pro ně proroka ze středu jejich bratrů, podobného tobě;+ a vskutku mu vložím do úst svá slova,+ a jistě k nim bude mluvit všechno, co mu přikážu.+ 19 A stane se, že [od] muže, který nebude naslouchat mým slovům, jež bude mluvit v mém jménu, od toho budu sám vyžadovat účet.+
20 Avšak prorok, který se opováží mluvit v mém jménu slovo, jež jsem mu nepřikázal mluvit,+ nebo který mluví ve jménu jiných bohů,+ ten prorok zemře.+ 21 A v případě, že by sis řekl v srdci: „Jak poznáme slovo, které Jehova nemluvil?“+ — 22 když prorok mluví ve jménu Jehovy a slovo nenastane ani se neuskuteční, je to slovo, které Jehova nemluvil. Prorok je mluvil s opovážlivostí.+ Nezalekneš se ho.‘+